

sleva
Kniha:
Chyba
Autor:
Marek Šindelka

Nakladatelství: | » ODEON |
Médium / forma: | Tištěná kniha |
Rok vydání: | 2019 |
Počet stran: | 248 |
Rozměr: | 209 x 135 x 25 mm |
Vydání: | Vydání druhé, revidované |
Skupina třídění: | Česká próza |
Vazba: | Knihy - vázané |
Datum vydání: | 11. 12. 2019 |
ISBN: | 978-80-207-1928-7 |
EAN: | 9788020719287 |
Hrdinou osobitého románu je mladý amatérský botanik, který se zaplete do černého trhu se vzácnými rostlinami. Jednou dostane zakázku na unikátní, masožravou a prudce jedovatou japonskou květinu. Při cestě zpět s jedinečným exemplářem zjišťuje, že je mu v patách jakýsi záhadně se převtělující zabiják, že jeho spojky umírají velmi bizarními způsoby a že květinu, aby přežila, musí živit vlastním tělem. Dramatický děj je vyprávěn postupně z několika pohledů, současně se mezi hrdiny odehrává expresivní příběh milostného trojúhelníku a vyvrcholení děje nás zavede do ponuré atmosféry Prahy po povodni 2002. Autor střídá různé časové roviny, místy přechází z prózy do volného verše, při tom však stále velmi zdařile udržuje akci a napětí. Jeho styl připomíná trochu Miloše Urbana, trochu japonské romantické horory.
Černý obchod s ohroženými květinami s postupujícím vymíráním druhů závratně vzrostl. Cena, jakou byli někteří sběratelé ochotni zaplatit za jedinou sazenici, nabyla často až zvrácených rozměrů. Jisté květy obestřela dekadentní melancholie. Zdobení se zánikem a smrtí. Móda, kterou začala vzývat především nová vrstva bohatých. Vodní a zemědělští baroni třetího světa. Nová ekonomická elita. Kryštof poznal kupce, co si nalhávali, že tak pro další generace zachraňují to, co se ještě zachránit dalo. Poznal jiné, kteří nezachraňovali nic, jen se smutně opájeli všemi těmi dávnými tvary a vůněmi. Všechny ty květy, ať byly sebelíbeznější, voněly rozkladem.
Začaly se objevovat nelegální parfémy vyráběné z posledních zástupců dříve běžně rozšířených druhů rostlin, vyhynulé vůně, upomínající na cosi dávného. Asi jako když se lidé chodili dívat do kodaňské zoo na posledního žijícího ledního medvěda, který začal odmítat potravu, jako by tušil, že je to jen plýtvání časem – jako by ho jeho mrtvý živočišný druh volal k sobě do nicoty.