načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Chromý bůh - Steven Erikson

Chromý bůh
-11%
sleva

Elektronická kniha: Chromý bůh
Autor:

Lovci kostí táhnou do Kolanse vstříc neznámému osudu. Jsou na pokraji sil a vzpoury, ale pobočnice Tavore se nehodlá vzdát. Aby zachránila svět, musí přejít vražednou Skleněnou ... (celý popis)

Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  339 Kč 302
+
-
10,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 937
Rozměr: 20 cm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Crippled God
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Dana Krejčová
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Talpress, 2012
ISBN: 978-80-719-7458-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Desátý díl rozsáhlé epické fantasy ságy Malazská Kniha padlých přináší vyvrcholení do detailů propracovaného oblíbeného fantaskního světa a osudů jeho hrdinů. Kvalitní epická sága s promyšleným fantastickým světem přináší důstojný závěr temného dobrodružství se složitou mytologií a vrtošivou magií. Rozehraná šachová partie příběhu se blíží ke svému finále. Většina postav si v příběhu řekne své a nebude to jen veselé čtení. Konec jedné výjimečné fantasy ságy a události žánru.

Popis nakladatele

Lovci kostí táhnou do Kolanse vstříc neznámému osudu. Jsou na pokraji sil a vzpoury, ale pobočnice Tavore se nehodlá vzdát. Aby zachránila svět, musí přejít vražednou Skleněnou poušť a postavit se děsivým nepřátelům. Forkrul Assail hodlají zbavit svět všech lidí a znovu nastolit řád, zatímco starší bohové chtějí zpět své bývalé výsadní postavení. Magie a touha po moci, kterým bude muset pobočnice a její spojenci čelit, jsou strašlivé. A zatím v Charkanas, dávno ztraceném městě Tiste Andii, hrstka obránců pod velením Yedana Derryga zoufale bojuje s nenasytnými Tiste Liosan toužícími po ovládnutí Kurald Galain. Toto je poslední kapitola neobyčejné Malazské Knihy padlých.

(příběh z malazské Knihy padlých)
Zařazeno v kategoriích
Steven Erikson - další tituly autora:
Vichr smrti Vichr smrti
Malazská Kniha  9 - Prach snů Malazská Kniha 9
Malazská Kniha 10 - Chromý bůh Malazská Kniha 10
 (e-book)
Dům mrtvých Dům mrtvých
 (e-book)
Měsíční zahrady Měsíční zahrady
 (e-book)
Spratek Spratek
 
K elektronické knize "Chromý bůh" doporučujeme také:
 (e-book)
Měsíční zahrady Měsíční zahrady
 (e-book)
Dům mrtvých Dům mrtvých
 (e-book)
Dóm řetězů Dóm řetězů
 (e-book)
Daň pro ohaře Daň pro ohaře
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Steven Erikson

CHROMÝ

BŮH

PŘÍBĚH

Z MALAZSKÉ KNIHY PADLÝCH

TALPRESS


Copyright © 2011 by Steven Erikson

Translation © 2012 by Dana Krejčová

Cover © 2011 by Steve Stone

First publishe das THE CRIPPLED GOD by Transworl dPublishers,

a division of The Random House Group Ltd.

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat a šířit bez souhlasu nakladatele.

ISBN 978-80-7197-570-0


Před mnoha lety to jeden muž zkusil s neznámým autorem a jeho

prvním fantasy románem – románem, který už bez většího úspěchu

oběhl několik nakladatelů. Bez něj, bez jeho víry a v následujících

letech i jeho neochvějné oddanosti tomuto rozsáhlému počinu, by

žádná „Malazská Kniha padlých“ nebyla. Bylo mou velkou výsadou

pracovat od začátku do konce s jedním redaktorem, a Chromého

boha proto s pokorou věnuji svému redaktorovi a příteli Simonu

Taylorovi.



Poděkování

Můj největší dík patří následujícím lidem. Mým předčtenářům za jejichpříhodnépoznámkykrukopisu,kterýjsemjimstrkalbezpřed- chozího varování a nejspíš i v nevhodnou dobu: A. P. Canavanovi, WilliamuHunterovi,HazelHunterové,BarieAhmedoviaBowenovi Thomas-Lundinovi.ApersonáluvTheNorwayInnvPerranarworthal, Mango Tango a Costa Coffee ve Falmouthu, kteřívšichni svým způsobem k psaní tohoto románu přispěli.

Můj srdečný dík patří všemmým čtenářům, kteří (podle všeho) se mnou vytrvali po celou dobu až k desátému a závěrečnému dílu „Malazské knihy Padlých“. Naše dlouhé rozhovory mi byly potěšením. Co je tři a půl milionu slov mezi přáteli?

Totéž bych se mohl zeptat svých nakladatelů. Děkuji vám za vaši trpělivostapodporu.Nezkrotné zvířejezkrocenéajáslyším,jakjste si oddechli.

A nakonec chci vyjádřit svou lásku a vděk své manželce Clare Thomasové, která přetrpěla nejen tento román, ale i všechny předchozí. Myslím, že tě tehdy varovala tvoje matka, že vdát se za spisovatele je riskantní podnik...

Osoby

Kromě těch v Prachu snů

MALAŽANÉ

Himbl Troup

seržant Smutina

kaprál Drát

Koldokol

Splín

Ohořelej špagát

HOUFEC

Ganoes Paran, vrchní pěst a pán balíčku

velemág Noto Nežit

Hurlochel

pěst Ryde Beud, žena

kapitán Ambroň, žena

říšský umělec Ormulogun

vojevůdce Mathok

tělesný strážce T’morol

Gumble

CHUNDRYLOVÉ

vdova Jastara

V CHARKANAS

seržant Cellows

kaprál KleU

Šárl

11

T’LAN IMASS: OSVOBOZENÍ

Urugal Tkadlec

Thenik Zničený

Beroke Tichý hlas

Kahlb Kradmý lovec

Halad Žebřinoš

TISTE ANDII

Nimander Golit

Spinnok Durav

Korlat, žena

Kloš

Desra, žena

Dathenar Kočka, žena

Nenanda

JAGHUTI: ČTRNÁCTKA

Gathras, žena

Sanad, žena

Varandas, žena

Haut

Suvalas, žena

Aimanan mistr Kápě

FORKRUL ASSAIL: ZÁKONNÍ INKVIZITOŘI

Velebnost, žena

Klidnost

Rovnost, žena

Pokojnost

Pilnost

Věrnost

Nadhled

Klidnost, žena

Protikladnost

Svoboda, žena

Vážnost

12

ZKALENÍ: KASTY NIŽŠÍCH ASSAILŮ

Omyl

Nárok

Hestand

Festian

Kessgan

Trissin

Melest

Haggraf

TISTE LIOSAN

Kadagar Fant

Aparal Žár

Iparth Erule

Gaelar Throe

Eldat Pressan

OSTATNÍ

Absi

Spultatha, žena

K’rul

Kaminsod

Munug

Silanah

Apsal’ara, žena

Tulas Odtržený

D’rek

Gallimada

Korabas

13

K N I H A J E D N A

„ B Y L T O V O J Á K “

Jsem znám

v náboženství běsů.

Uctívejte mě jako kaluž

krve na svých rukou.

Pijte ze mne zhluboka.

Je to prudký hněv,

jenž vře a pálí.

Vaše nože byly malé,

ale bylo jich mnoho.

Jsem jmenován

v náboženství běsů.

Uctívejte mne svými

ledabylými seky

ještě dlouho po mé smrti.

Je to píseň snů

rozpadlých v popel.

Vaše tužby překypovaly,

ale nyní zejí prázdnotou.

Jsem utopen

v náboženství běsů.

Uctívejte mne až na

smrt a až po

hromadu kostí.

Nejčistší kniha

je ta nikdy neotevřená.

Žádné tužby nezůstaly nenaplněny

v ten chladný, posvátný den.

Jsem nalezen

v náboženství běsů.

Uctívejte mne

proudem kleteb.

Tento hlupák měl víru

a ve snech plakal.

My však kráčíme pouští

otřásáni obviňováním,

kde žádný muž nehladoví

s nenávistí v kostech.

Básníkova noc i.iv, Malazská kniha Padlých

Kel Tath

K A P I T O L A J E D N A

Pokud nikdy neobjevíš

světy v mé mysli,

tvůj pocit ztráty

bude jen malou lítostí

a cestou na to zapomeneme.

Vezmi, co je ti dáno,

a odvraU tu zkřivenou tvář.

Nezasloužím si to,

aU je pláž tvého soukromého

pobřeží sebevíc úzká.

Uděláš-li vše, co je v tvých silách,

podívám se ti do očí.

To ten svazek šípů v pěsti,

těm já nevěřím,

jak se na mne usmívají.

Nesetkáváme se ve smutku

či nějakém jiném šití

překlenujícím jizvy.

Netančili jsme na stejném

tenkém ledě

a svůj soucit s tvými problémy

dávám ze své vůle bez myšlenek

na vzájemnost či vyrovnání.

Je to jen slušnost, nic víc.

I to je však

mnohým cizí.

Přijdou však tajemství,

jež ti vždy unikala,

a já bych si to ani nepřál jinak.

Všechny mé šípy jsou zakopány

a písečný pás je široký

a všechno soukromé

chladne, přišpendleno na oltář.

17

Dokonce i kapky jsou pryč,

to dítě chtění

s myslí plnou světů

a se zrudlými slzami.

Dny, kdy se cítím smrtelníkem, nenávidím.

Ty dny v mých světech

jsou tam, kde žiju navěky,

a pokud snad úsvit dorazí,

já probudím se do jeho světla

jako člověk znovuzrozený.

Básníkova noc iii.iv

Malazská kniha Padlých

Kel Tath

K

otilion vytáhldvědýky.Zrakmupadlna čepele. Začerněné že

lezojakobyvířilo,dvěcínovéřekystékajícípřesdolíčkyarýhy.

Okraje byly zubaté, jak zbroj a kost zpomalily bodnutí. Ještě

chvíli si prohlížel bledý odraz odporné oblohy. „Nehodlám vysvětlovat vůbec nic,“ prohlásil a vzhlédl. „Je to jasné?“

Oslovenýnebylschopensejakkolivtvářit.Spánkové,lícníačelist- ní kosti pokrývaly jen cáry zetlelých šlach a pruhy kůže. V očích nebylo nic, vůbec nic.

Kotilion nicméně usoudil, žeje to lepší než znuděná nedůvěra. Té už měl opravdu plné zuby. „Pověz mi,“ pokračoval, „co si myslíš o tom, co tady vidíš? Je to zoufalství? Panika? Selhání vůle, nějaký nevyhnutelný úpadek rozpadající se do neschopnosti? Věříš v selhání, Pomezičníku?“

Zjevení chvíli mlčelo, než promluvilo zlomeným, drsným hlasem. „Nemůžeš být tak... opovážlivý.“

„Ptal jsem se tě, jestli věříš v selhání. Protože já v něj nevěřím.“

„Ikdybysuspěl,Kotilione.Nadevšechnoočekávání,dokoncenad veškerou touhu. Oni budou stejně mluvit o tvém selhání.“

Kotilion vrátil dýky do pochev. „Víš, co si můžou.“

Zjevení naklonilo hlavu na stranu a pramínky vlasů se zhouply a zavlály. „Nadutost?“

„Způsobilost,“ odsekl Kotilion. „Pochybuj o mně jen na vlastní nebezpečí.“

„Neuvěří ti.“

„Mně je to jedno, Pomezičníku. Tak to je.“

18


Když vykročil, nepřekvapilo ho, že ho nemrtvý strážce následuje. Tohle už tu bylo. Při každém kroku zviřovali prach a popel. Vítr sténal, jako by byl polapený v kryptě. „Už je skoro čas, Pomezičníku.“

„Já vím. Nemůžeš vyhrát.“

Kotilion se zastavil a pootočil se. Předvedl zničený úsměv. „To ale ještě neznamená, že musím prohrát, ne?“

Prachsezanízvedalavířil.Odramensejítáhlydesítkypříšerných řetězů: kosti pozohýbané do nepravidelných ok, prastaré kosti tisíce odstínů od bílé po tmavohnědou. Každý řetěz tvořily desítky těl, znetvořenélebkysvlasy,spojenépáteře,dlouhékosti,chřestícíakla- pající. Táhly se za ní jako tyranův odkaz a zanechávaly ve vyprahlé půdě zašmodrchané předivo brázd na celé lígy daleko.

Nezpomalila, krok měla stejně pravidelný jako slunce ploužící se kobzorupřední,stejněneúprosnýjakotemnota,kterájipředbíhala. Ironie jí byla lhostejná, stejně jako hořká pachuU neuctivého výsměchu, jež umí tolik štípat na patře. Byla v tom pouze nezbytnost, ten nejhladovější z bohů. Poznala uvěznění. Vzpomínky zůstávaly jasné, ale nebyly to vzpomínky na zdi krypty a neosvětlené hrobky. Byla tam tma a také tlak. Hrozný, nesnesitelný tlak.

Šílenství bylo démonem a žilo ve světě bezmocné touhy, nesplněnýchpřání,vesvětěbezpředsevzetí.Šílenství,ano,tohodémonapo- znala. Smlouvali o mince bolesti a ty mince pocházely z nevyčerpatelné pokladnice. Ona takové bohatství poznala.

A tma ji stále pronásledovala.

Šla dál, tvor s lysou lebkou, kůží barvy vyběleného papyru, příliš dlouhými údy pohybujícími se s tajemným půvabem. Okolní krajina bylapustá, všudejen samárovina,pouzevepředunatahovalaváhavě spár podél obzoru řada bezbarvých kopců.

Nesla si s sebou své předky a ti sborově chřestili. Nenechala za sebounikoho.Každáhrobkajejípokrevnílinienynízelaprázdnotou, dutá jako lebky, jež vyloupila z jejich sarkofágů. Ticho neustále hovořící o nepřítomnosti. Ticho bylo nepřítelem života a ona ho nehodlala snášet. Ne, oni mluvili tlumeným, skřípavým vrzáním, její dokonalí předkové, a byli hlasy její soukromé písně, udržující toho démona na uzdě. Ona už s dohodami skoncovala.

Věděla, že kdysi dávno se světy – bledé ostrovy v Propasti – hemžily tvory. Jejich myšlenky byly tupé a jednoduché a kromě nich tu byla jen tma, propast nevědomosti a strachu. Když se v tom zmateném přítmí probudily první záblesky, se zablikáním se rychle rozsvítily a hořely jako ohně. Mysl se však neprobouzela k náporu slávy.

19


Ani krásy, dokonce ani lásky ne. Neprobírala se se smíchem či vítězstvím. Ty ohně, probouzející se k životu, všechny náležely jedné a jediné věci.

První slovo vědomí znělo spravedlnost. Slovo krmící rozhořčení. Slovo dodávající sílu vůlizměnitsvětavšechnyjehokrutéokolnosti, slovo mající přinést spravedlivost do surové hanebnosti. Spravedlnost, planoucí životem v černé půdě lhostejné přírody. Spravedlnost poutajícírodiny,budujícíměsta,vynalézajícíabránící,vytvářejícízá- kony a zákazy, překovávající neukázněnou bojovnost bohů v náboženství. Všechny předepsané věrouky vystupovaly a rozvětvovaly se z toho jediného kořene a ztrácely se v oslepující obloze.

Ona ajejí druh všakzůstávaliovinutikolem základnytoho obrovského stromu, zapomenutí, rozmačkaní. A na svémmístěpod kameny, připoutáni ke kořenům a černozemi, byli svědky zkázy spravedlnosti, ztráty jejího významu, její zrady.

Bohové a smrtelníci překrucovali pravdy, svými činy pošpinili to, co kdysi bývalo čisté.

Nuže, konec se blížil. Konec, moji milí, přichází. Nebudou žádné další děti vycházející z kostí a trosek, aby znovu vybudovaly to, co byloztraceno.Nakonec,bylmezinimiaspoňjediný,kdonesálzprsu zkaženosti? Ano, krmili své vnitřní ohně, ale křečkovali světlo a teplo, jako by spravedlnost patřila jen a pouze jim.

Bylatímzděšena.Překypovalaopovržením.Spravedlnostvníbyla žhoucí a ten oheň den za dnem sílil, jak z bídného srdce Chromého bohavytékalynekonečnéproudykrve.Dvanáctčistýchzůstalo a krmilo se.Dvanáct.Možnátubylidalší,ztracenínaodlehlýchmístech, aleona o nich nevěděla. Ne, tento tucet se stane tváří poslední bouře, a na předním místě mezi všemi bude ve středu té bouře stát ona.

Kdysi dávno dostala jméno právě k tomuto jedinému účelu. Forkrul Assail byli opravdu trpěliví. Nicméně trpělivost sama byla jen jednou z mnoha ztracených ctností.

Řetězy z kostí se za ní táhly, když Klidnost kráčela plání a za ní skomíralo denní světlo.

„Bůh nás zklamal.“

Aparal Žár se třásl a dělalo se mu zle od žaludku, jak mu žilami proudilo cosi studeného a cizího. ZaUal zuby, aby potlačil strohou odpově.Tato pomsta je starší než libovolný důvod, jaký si vymyslíš, a bez ohledu na to, kolikrát ho vyslovíš nahlas, Synu světla, lži a šílenství se otevírají jako květin yve slunečním světle. A já před sebou vidím jen jasně rudá pole, táhnoucí se na všechn ystran y.

20


Tohle nebyla jejich bitva ani jejich válka. Kdo vlastně vytvořil ten zákon, podle něhož musí potomek převzít meč svého otce? A milý otče, opravdu jsi to chtěl takhle? Copak ona neopustila svého chotě a nevzala si tebe? Copak jsi nám nekázal mír? Neříkal jsi nám, že my děti musíme být jednotn ypod nově zrozenou oblohou vašeho spojení?

Jaký zločin nám přivodil tohle?

Ani si nevzpomínám.

„Cítil jsi to, Aparale? Tu sílu?“

„Cítímji,Kadagare.“Poodešlistranouodostatních,alenetakda- leko, abyunikližalostnémukřiku, vrčení ohařů či spalujícímudechu chladu, jenž proudil přes rozlámané skály v přízračných proudech a opíral se jim do zad. Před nimi se zvedala pekelná překážka. Stěna uvězněných duší. Navěky padající vlna zoufalství. Zíral na ty vytřeštěné tváře za skvrnitým závojem, prohlížel si tu neskrývanou hrůzu v jejich očích. T yjsi b yl přece stejný, ne? Nevěděl jsi, co si počít se svým dědictvím, těžkou čepel jsi jen obracel v ruce.

Proč bychom měli platit za cizí nenávist?

„Co ti dělá starosti, Aparale?“

„Nevíme, proč je náš bůh nepřítomen, můj pane. Bojím se, že je od nás troufalé hovořit o jeho selhání.“

Kadagar Fant chvíli mlčel.

Aparal zavřel oči. Neměl nic říkat. Nikdy se nepoučím. K vládě se dostal krvavou cestou a louže v blátě se dosud rudě lesknou. Kadagar stále působil tvrdým dojmem. Tato květina se chvěje v neviditelném větru. Je nebezpečný, tak velice nebezpečný.

„Kněží hovořili o podvodnících a šejdířích, Aparale.“ Kadagar mluvil vyrovnaně, jeho hlas postrádal veškerou modulaci. Tento tón používal,kdyžbylvztekybezsebe.„Kterýbůhdovolíněcotakového? Jsme opuštěni. Cesta před námi nepatří nikomu jinému – a my si můžeme vybrat.“

My. Ano, mluvíš za nás za všechny, i když se krčíme před vlastní zpovědí. „OdpusU mi má slova, můj pane. Není mi valně – ta chuU –“

„V této věci nemáme na vybranou, Aparale. Nevolno ti je z hořké chutijehobolesti.To přejde.“ Kadagarseusmál a poplácal hopo zádech. „Chápu tvou chvilkovou slabost. Zapomeneme nyní na tvé pochybování, ano? A už se o něm nikdy nezmíníme, nakonec jsme přátelé, a já bych byl skutečně nešUastný, kdybych tě musel označit za zrádce. Postavit tě k Bílé hradbě... poklekl bych a plakal, příteli. Opravdu.“

Aparalem projela křeč neznámého vzteku a on se zachvěl. Do Propasti! Hřívo chaosu, cítím tě! „Můj život patří tobě, můj pane.“

21


„Pane světla!“

Aparal se obrátil, stejně jako Kadagar.

Potácel se k nim Iparth Erule. Z úst mu crčela krev a vytřeštěné očiupíralnaKadagara.„Můjpane,Uhandahl,jenžsenapiljakopos- lední, právě zemřel. On – on si sám rozerval hrdlo!“

„Je tedy dokonáno,“ odtušil Kadagar. „Kolik?“

Iparth si olízl rty a viditelně sebou nad tou chutí trhl. „Ty jsi první ze třinácti, pane.“

Kadagar kolem něj s úsměvem prošel. „Kessobahn ještě dýchá?“

„Ano. Prý může cedit krev celá staletí –“

„Aletakrevjenyníjedem.“Kadagarkývl.„Ránamusíbýtčerstvá, moc čistá. Třináct, říkáš. Výborně.“

Aparal zíral na draka přibitého ke svahu za Erulem. Obrovské oštěpy přibodnuté k zemi byly zčernalé čerstvou i zasychající krví. Cítil eleintovu bolest hrnoucí se z něj ve vlnách. Drak se snažil zvednouthlavu,očimuplályacvakalzuby,aleobrovskápastdržela.Čtyři přeživšíohařisvětlahozdálkyobcházeli,srstzježenou,anespouštěli z něj oči. Když na něj Aparalovi padl zrak, schoulil se. Další šílená sázka. Další trpká porážka. Pane světla, Kadagare Fante, ve světě tam venku sis nevedl dobře.

Za touto strašlivou scénou, přímo před svislým oceánem nemrtvých duší se jako v šíleném výsměchu zvedala Bílá hradba skrývající rozpadlézbytkyliosanskéhoměstaSaranas.Hyzdilyjislabéprotáhlé tmavéšmouhyzačínajícítěsněpodcimbuřím.Nicvíczbratříasester odsouzených jako zrádce velké věci rozeznat nedokázal. Pod jejich seschlýmimrtvolamisetáhlyskvrnyvytvořenévším,cozjejichtělvy- teklo na alabastrovou fasádu. Tak t yb ys poklekal a zaplakal, příteli?

„Můj pane, máme nechat eleinta tak, jak je?“ zeptal se Iparth.

„Ne. Navrhnu něco vhodnějšího. Svolej ostatní. Popustíme se.“

Aparal sebou trhl, ale neotočil se. „Pane –“

„Jsme nyní Kessobahnovy děti, Aparale. Nový otec nahradí toho, jenž nás opustil. Osserk je v našich očích mrtvý a takový i zůstane. Dokonce i otec světlo klečí zlomený, zničený a slepý.“

Aparal nespouštěl oči z Kessobahna. Budeš-li se takto rouhat dost často, stane se z toho něco banálního a veškerý šok pomine. Bohové ztratí svou moc a na jejich místě povstaneme my.Prastarýdrakplakal krvavé slzy a v jeho obrovských cizích očích se mu nezračilo nic než vztek.Náš otec. Tvoje bolest, tvoje krev, náš dar tobě. Žel, je to jediný dar, jaký chápeme. „A až se popustíme?“

„Inu, Aparale, potom přece toho eleinta roztrháme na kusy.“

Apalar věděl, jak bude znít odpově, a kývl. Náš otec.

22


Tvoje bolest, tvoje krev, náš dar. Oslav naše znovuzrození, otče Kessobahne, svou smrtí. A pro tebe už nebude návratu.

„Nemám s čím vyjednávat. Co tě ke mně přivádí? Ne, už to vidím. Můj zničený služebník nemůže putovat daleko dokonce ani ve svých snech. Zchromený, ano, moje vzácné maso a kosti na tomto bídném světě. Viděl jsi jeho stádo? Jaké požehnání může dát? Nic než bídu a utrpení, a oni se přesto scházejí, davy, hlaholící, žadonící davy. A já na ně kdysi pohlížel s opovržením. Kdysi jsem si liboval v jejich stezkách, v jejich špatných volbách a jejich smůle. Jejich hlouposti.

Ale nikdo si nevybere rozsah jejich schopností. Oni se všichni do jednoho rodí s tím, co mají, a ničím víc. Skrze svého služebníka jim vidím do očí – když se toho odvážím – a oni se na mě dívají, divně se dívají s výrazem, který jsem dlouho nechápal. Je v něm hlad, samozřejmě, překypující touhou. Ale já jsem cizí bůh. Spoutaný. Padlý, a mým svatým slovem je bolest.

A přece t yoči úpěnlivě prosil y.

Dnes už to chápu. Co ode mne žádají? Ti hlupáci lesknoucí se strachem, t yděsivé výraz y, před nimiž svědek couvá. Co chtějí? Odpovím vám. Chtějí moji lítost.

Víte, chápou, že ve váčku moudrosti mají jen pár ubohých mě;áků. Vědí, že postrádají inteligenci a že to je jejich prokletím. Od samého začátku se snažili a bojovali. Ne, nedívejte se na mě takhle, v ys těmi uhlazenými a rafinovanými myšlenkami, rozdáváte soucit příliš rychle a tím zakrýváte své přesvědčení o vlastní nadřazenosti. Nepopírám vaši chytrost, ale zpochybňuji váš soucit.

Chtěli mou lítost. Dostali ji. Jsem bůh, který odpovídá na modlitb y– může tohle o sobě tvrdit kterýkoliv jiný bůh? Vidíte, jak jsem se změnil. Moje bolest, které se tak sobeck ydržím, se n yní napřahuje jako zlomená ruka. Dotýkáme se v pochopení a při doteku ucukáváme. A nyní jsem s nimi spojen.

Překvapujete mě. Nevěřil jsem, že to může mít nějakou cenu. Jakou hodnotu má soucit? Kolik sloupků mincí ho vyrovná na vážkách? Můj služebník kdysi snil o bohatství. O pokladu zakopaném v horách. Seděl na zchromlých nohou a prosil kolemjdoucí na ulici. A te; se podívejte na mě, jsem příliš zničený, než abych se mohl hýbat, ponořený ve výparech, a vítr bez ustání pleská stanovou plachtou. Není třeba smlouvat. Já i můj služebník jsme již ztratili touhu prosit. Chcete mou lítost? Dám vám ji. Zadarmo.

Musím vám vyprávět o své bolesti? Podívám se vám do očí a nalézám v nich odpově;.

23


Tohle je moje poslední hra, ale v yto chápete. Poslední. Pokud prohraju...

Nuže dobrá. Není to žádné tajemství. Posbírám ted yjed. V dunění své bolesti, ano. Co dál?

Smrt? Odkd yje smrt selháním?

Odpus?te mi ten kašel. Měl to být smích. Jděte tedy, ždímejte své slib ys těmi povýšenci.

To všechno je víra, víte. Lítost pro naše duše. Zeptejte se mého služebníka a on vám to poví. Bůh se vám dívá do očí a bůh couvá.“

Tři draci přikovaní za své hříchy. Při tom pomyšlení si Kotilion povzdechl. Najednou byl celý mrzutý. Stál dvacet kroků od nich, po kotníky zabořený v měkkém popelu. Uvažoval o tom, že ascendování se od obyčejnosti neliší zdaleka tolik, jak by se mu líbilo. Hrdlo mělstažené,jakobymělkřečvohryzku.Svalynaramenouhobolely a za ušima mu tepalo. Zíral na uvězněné eleinty, vyzáblé a mrtvé, ležící v nánosech prachu, a cítil se... smrtelný. Propast mě vem, ale že jsem utahaný.

Přistoupil k němu Pomezičník, tichý a přízračný.

„Kosti a nic moc dalšího,“ zamumlal Kotilion.

„Nenech se oklamat,“ varoval ho Pomezičník. „Tělo, kůže, to je jenom oděv. Nosí je či odhazují, jak sejim zlíbí.Vidíštyřetězy?Těm dali opravdu zabrat. Hlavy zvedali... vůně svobody.“

„Jakmůžešněcocítit,Pomezičníku,kdyžsetivšechno,cojsidržel, rozpadlo v rukou? Dorazilo selhání jako ohnivá stěna?“ Obrátil se kezjevení.„Tycáryvypadajíohořelé, kdyžotomtakuvažuju.Pama- tuješsituchvíli,kdyjsivšechnoztratil?Znělsvětozvěnoutvéhořevu?“

„Pokud mě chceš trýznit, Kotilione –“

„Ne, to bych neudělal. OdpusU.“

„Pokud máš takové obavy...“

„Ne, nejsou to obavy. To vůbec ne. Jsou to moje zbraně.“

Pomezičníkjako bysezachvěl,nebosemožnázakymácel,protože semupodzetlelýmmokasínemsesypalpopelanaokamžikhovyvedl z rovnováhy. Když se srovnal, upřel na Kotiliona scvrklé tmavé oči. „Ty, pane asasínů, nejsi léčitel.“

Ne. Zbavte mě někdo toho neklidu, prosím. Udělejte čistý řez, odeberte, co je špatné, a osvobo;te mě od toho. Z neznámých věcí se nám dělá zle, nicméně poznání může být dvojsečné. A vznášet se mezi těmito dvěma stav ynení o nic lepší. „Ke spáse nevede pouze jedna cesta.“

„To je zvláštní.“

24


„A co?“

„Tvoje slova... pronesená jiným hlasem, pocházející od... někoho jiného byposluchače uklidnila.Žel,odtebedokážou smrtelnouduši zmrazit až do samotného jádra.“

„Takový já prostě jsem,“ odtušil Kotilion.

Pomezičník kývl. „Takový ty jsi, ano.“

Kotilion udělal dalších šest kroků a oči nespouštěl z nejbližšího draka, jemužsemezipruhy zetlelékůželesklylebečníkosti.„Eloth,“ řekl, „chci slyšet tvůj hlas.“

„Budeme znovu vyjednávat, Uchvatiteli?“

Hlas byl samčí, ale takové věci se často měnily jen tak z rozmaru. Přesto se Kotilion zamračil a snažil se rozpomenout na to, jak tu byl posledně. „Kalse, Ampelasi, všichni se dostanete na řadu. Mluvím nyní s Eloth?“

„Jsem Eloth. Co na mém hlase ti dělá takové starosti, Uchvatiteli? Cítím tvou podezíravost.“

„Musím si být jistý,“ opáčil Kotilion. „A te jsem. Ty jsi skutečně Mockra.“

Kotilionovoulebkou zaduněl smíchnového draka. „Měj se na pozoru, asasíne, ona je královnou klamu.“

Kotilion zvedl obočí. „Klamu? Prosím, to ne. Jsem příliš nevinný, než abych se vyznal v takovýchto věcech. Eloth, vidím tě tady v řetězech, a přece byl tvůj hlas slyšen v říši smrtelníků. Zdá se, že nejsi tak pevně uvězněná jako kdysi.“

„Spánek proklouzne i přes t ynejkrutější řetěz y, Uchvatiteli. Mé sn y stoupají na křídlech a já jsem volná. Chceš mi snad tvrdit, že tato svoboda byla něčím víc než klamem? Jsem šokovaná, tomu nemůžu uvěřit.“

Kotilion udělal obličej. „Kalse, a o čem sníš ty?“

„O ledu.“

Překvapuje mě to? „Ampelasi?“

„O spalujícím dešti, pane asasínů, hluboko ve stínu. A je to příšerný stín. Máme m ytři začít šeptat věštb y? Všechn ymé pravd yjsou přikované zde, pouze lži létají volně. A přece tu byl jeden sen, který mi stále čerstvě plane v mysli. Vyslechneš si mou zpově;?“

„Můj špagát není zdaleka tak prodřený, jak si myslíš, Ampelasi. Měl bys ten sen radši popsat Kalsemu. Považuj mou radu za dar.“ OdmlčelseaohlédlsenaPomezičníka,nežsezaseobrátilkdrakům. „Nuže, začněme vyjednávat doopravdy.“

„To nemá pražádnou cenu,“ prohlásilAmpelas. „T ynám nemáš co nabídnout.“

25


„Ale mám.“

Náhle za ním promluvil Pomezičník. „Kotilione –“

„Svobodu,“ řekl Kotilion.

Ticho.

Usmál se. „Dobrý začátek. Eloth, budeš pro mě snít?“

„Kalse a Ampelas sdíleli tvůj dar. Dívali se na mě s kamennými výrazy. Byla tam bolest. Byl tam oheň. Oko se otevřelo a pohlédlo na Propast. Pán nožů, můj druh v řetězech, je... zděšený. Pane, budu pro tebe snít. Mluv dál.“

„Poslouchej tedy pozorně,“ vybídl draka Kotilion. „Musí to být takto.“

Hlubiny soutěskybylyneosvětlené,pohlcené věčnou nocí hluboko pod hladinou oceánu. Do temnoty se šklebily rokle, smrt a rozklad světa padaly v neustávajícím dešti a proudy vybičované k zuřivosti rozdmýchávaly usazeniny do vírů stoupajících jako smrště vzhůru. Mezi hluboko zbrázděnými stěnami podvodní soutěsky se táhla rovina a na ní se rozblikal jasně rudý plamen, osamělý, téměř ztracený v té rozlehlosti.

Mael siposunul téměřnic nevážící břemeno na rameni, zastavilse a zadíval se na ten neuvěřitelný oheň. A zamířil rovnou k němu.

Neživý déšU padající do hlubin, divoké proudy zdvihající smetí zpátky ke světlu, kde se živí tvorové krmí tou výživnou směsí a nakonec umírají a klesají dolů. Taková elegantní výměna, živí a mrtví, světlo a tma, svět nahoře a svět dole. Skoro jako kdyby to někdo naplánoval.

Mael vedle plamínků konečně rozeznal přikrčenou postavu s rukamanataženýmakpochybnémuteplu.Kolemnarudléhokvětusvětla vířili maličcí mořští tvorečkové jako můry. Oheň vystupoval z pukliny ve dně soutěsky a vzhůru bublaly plyny.

Mael se zastavil před schoulenou postavou a shodil z ramene zabalenou mrtvolu. Jak dopadla do usazenin, vrhli se k ní droboučcí mrchožrouti, ale hned zase uskakovali. Jak se zahalené tělo usadilo v bahně, trochu ho rozvířilo.

Zpod kápě se ozval hlas K’rula, staršího boha chodeb. „Jestliže je veškerá existence rozhovorem, jak to, že toho tolik zůstává nevyřčeno?“

Mael se poškrábal ve strništi na bradě. „Moji se mnou, tvoji s tebou, jeho s ním, a přece nedokážeme přesvědčit svět o jeho vrozené absurdnosti.“

K’rulpokrčilrameny.„Jehosním.Ano.Zvláštní,žezevšechbohů

26


pouze on odhalil toto šílené tajemství k zešílení. Až se rozbřeskne... nepřenecháme mu to?“

„Inu,“ zabručel Mael, „nejdřív musíme přežít noc. Přinesl jsem toho, o koho jsi žádal.“

„Tovidím.Děkuji,starýpříteli.Anynímipověz,costaráčarodějka?“

Maelseušklíbl.„Totéž.Zkoušítoznovu,aleten,jehožsivybrala... řekněme, že Onos T’oolan v sobě má hlubiny, kterým Olar Ethil nemůženikdyporozumět,abojímse,žesvévolbybudenakonectuze litovat.“

„Jede před ním člověk.“

Mael kývl. „Jede před ním člověk. Je to... k uzoufání smutné.“

„,Před zlomeným srdcem selhává dokonce i absurdnost.‘“

„,Protože slova odpadají.‘“

V záři se zakmitaly prsty. „Rozhovor mlčení.“

„,Kteréohlušuje.‘“Maelsezadívaldotmavédálavy.„SlepýGallan a ty jeho zatracené básně.“ Po bezbarvém dně pochodovaly armády slepých krabů,přitahovanécizímsvětlemateplem. Maelpřimhouřil oči. „Mnozí zemřeli.“

„Errastasmělsvápodezřeníaonnicdalšíhonepotřebuje.Strašlivá smůla či nebezpečné postrčení. Bylo to tak, jak řekla. Beze svědků.“ K’rul zvedl hlavu a Maelovým směrem se otočila prázdná kápě. „Zvítězil tedy?“

Mael zvedl drsné obočí. „Ty to nevíš?“

„Tak blízko Kaminsodovu srdci jsou chodby samá rána a násilí.“

Maelsezadívalnazabalenoumrtvolu.„Brystubyl. Viděl jsemjeho slzami.“ Na dlouhou dobu se odmlčel, prožívaje vzpomínky jiného. Náhle se schoulil a roztřeseně vydechl. „Ve jménu Propasti, ti Lovci kostí ale byli něco!“

Ve tmě v kápi jako by se objevil náznak obličeje, záblesk zubů. „Opravdu? Maeli – opravdu?“

Z jeho slov se hrnul hněv. „Ještě to neskončilo. Errastas udělal hroznou chybu. Bohové, oni všichni ji udělali!“

Po dlouhé odmlce si K’rul povzdechl a znovu se zadíval do ohně. Bledé ruce držel nad pulsující září hořícího kamene. „Nezůstanu slepý.Dvěděti.Dvojčata.Maeli,zdáse,ženevyhovímepřánípoboč- nice Tavore zůstat pro nás navěky neznámou, zůstat pro všechny neznámou.Coznamenátatotouhazůstatbezesvědků?Necháputo.“

Mael potřásl hlavou. „Má v sobě tolik bolesti... ne, neodvažuji se přijítblíž.Stálapřednámivtrůnnímsálejakodítěsestrašlivoutajnou vinou a nezměřitelnou hanbou.“

„Třeba bude znát odpově zde můj host.“

27


„Proto jsi ho chtěl? Abys ukojil pouhou zvědavost? Má to být voyerská hra, K’rule? Chceš nahlédnout do zlomeného srdce ženy?“

„Částečně,“přiznalK’rul.„Nevšakzkrutostičiproto,žemělákají zapovězené věci. Její srdce musí zůstat její vlastní a odolat všem útokům.“ Bůh se zadíval na zabalenou mrtvolu. „Ne, jeho tělo je mrtvé, ale jeho duše zůstává silná, polapená ve vlastní noční můře vyvolané pocitem viny. A já ho chci od toho osvobodit.“

„Jak?“

„Jsem připravený jednat, až přijde správná chvíle. Připravený jednat. Život za smrt, to bude muset stačit.“

Mael sivzdychl. „Potom tobudevšechno naní.Najedné osamělé ženě. Na armádě již s těžkými ztrátami. Spojenci hořící touhou po nadcházející válce. Nepřítel na ně čeká, odhodlaný, s nelidskou sebejistotou, dychtí spustit dokonalou past.“ Zvedl ruce k obličeji. „Smrtelná žena, která odmítá promluvit.“

„A oni ji přesto následují.“

„Přesně tak.“

„Maeli, mají skutečně naději?“

Mael se podíval na K’rula. „Malazská říše je vyčarovala z ničeho. Dassemův První meč, Paliče mostů a nyní Lovce kostí. Co ti mám říct? Jako kdyby se zrodili z jiného věku, ze zlatých časů dávno minulých,apřitomtoaninevědí.Možnáprotochce,abyjepřivšem, co udělají, nikdo neviděl.“

„Jak to myslíš?“

„Nechce, aby zbytku světa připomínali, jaký kdysi býval.“

K’rul zdánlivě studoval oheň. „V těchto temných vodách neucítíš vlastní slzy,“ poznamenal nakonec.

Maelova odpově byla zatrpklá. „A proč myslíš, že žiju tady?“

„Kdybych sám sebe nevyzval, kdybych se nesnažil dát do toho vše, co mám, potom bych stál před soudem světa s hlavou skloněnou. Mám-li ale být obviňován z toho, že jsem chytřejší, než doopravdy jsem – a je to vůbec možné? – nebo, bohové chraňte, že si až příliš jasně uvědomuju každou ozvěnu vyslanou do noci, kde se odráží a skotačí, rozléhá se jako ostří meče na okraji štítu, mám-li, jinými slovy, být kárán za to, že dám na svou vnímavost, inu, potom se ve mně něco zvedá jako oheň. Jsem, a to slovo používám s plným vědomím, rozlícený.“

Udinaas si frkl. Stránka byla pod tímto textem utržená, jako by autora dohnal jeho hněv k záchvatu zuřivosti. Udinaas přemýšlel o autorových kriticích, aU skutečných, či vymyšlených, a vzpomínal

28


načasydávnominulé,kdyněčípěstzareagovalanajehovlastní,příliš pohotový a nabroušený důvtip. Děti dokážou takové věci vycítit, chlapcepřílišchytréhoprojehovlastnídobro, a vědí, co je třeba s tím udělat. Zmlátíme ho, kluci. Dobře mu tak. A proto s dávno mrtvým pisatelem upřímně soucítil.

„Jenže oni se obrátili v prach, ty starý hlupáku, a tvoje slova žijí dál. Tak kdo se směje naposled?“

Tlející dřevo kolem něj mu žádnou odpově nedalo. S povzdechem fragment odhodil a díval se, jak se vločky pergamenu snášejí k zemi jako popel. „Co mi na tom vlastně záleží? Už to nepotrvá dlouho, ach ne, už to nepotrvá dlouho.“ Olejová lampa dohořela a zhasla a zpátky se kradl chlad. Přestával cítit ruce. Staré dědictví, tyhle zubící se pronásledovatele nedokáže setřást nikdo.

UlsunPralvěštildalšísníh,asníhbylněco, co začal Udinaas upřímně nenávidět. „Jako by umírala sama obloha. Slyšíš to, Strachu Sengare? Už jsem skoro připravený převzít tvůj příběh. Kdo by si uměl představit takové dědictví?“

Se zaúpěním, jak měl ztuhlé klouby, se vyškrábal zpodpalubí a na nakloněné palubě zamrkal, když se mu do tváří opřel prudký vítr. „Světe bílý, co nám to chceš sdělit? Že nic není v pořádku. Že proti nám osudy zvedly obléhání.“

Začal mluvit sám se sebou. Tak nemusel plakat nikdo jiný, a jeho už unavovaly slzy lesknoucí se na svraštělých obličejích. Ano, mohl několika slovy vyvolattání. Ale tenžáruvnitř, ten neměl kam odejít, že? Místo toho ho předával chladnému, prázdnému vzduchu. V dohledu nebyla jediná slza.

Přelezl přes bok lodi, seskočil do sněhu, jenž mu sahal po kolena, a vydal se novou cestou zpátky do tábora pod skálou. V kožešinou podšitých mokasínech se kýval, jak se brodil sněhem. Už ucítil kouř táborového ohně.

V polovině cesty do tábora spatřil emlavy. Obří kočky stály na vysokých skalách a jejich stříbřitá srst splývala s bělavou oblohou. Pozorovaly ho. „Takže jste se vrátily. To není dobré, co?“ Cítil, jak hosledujípohledem.Čassezpomaloval.Věděl,žetonenímožné,ale uměl si představit celý svět pohřbený pod sněhem, zcela bez zvířat, kde roční doby zamrzly v jedinou a ta nikdy nekončí. Nikdy. Uměl si představit, jak jsou možnosti volby dušeny jedna po druhé, až už nezbude žádná.

„Člověk to dokáže, tak proč ne celý svět?“ Sníh a vítr mu odpovídaly pouze krutou lhostejností.

Mezi skalami kousavý vítr polevil a jeho v chřípí zaštípal kouř.

29


Vtábořevládlhladavšudekolembylobílo.PřestoImassovédálpěli svépísně.„Tonestačí,“zamumlalUdinaasaodústmustoupalapára. „Prostě nestačí, přátelé. Smiřte se s tím, že ona umírá. Naše maličká umírá.“

Zajímaloho,zdatoSilchasZmarceloutudobuvěděl.Ženeuspějí. „Všechny sny nakonec zemřou. Já ze všech lidí bych to měl vědět. Sny o spánku, sny o budoucnosti, dřív nebo později přijde studený, tvrdý rozbřesk.“ Prošel kolem zasněžených jurt a zamračil se, jak se mezi koženými chlopněmi nesly ven monotónní písně. Zamířil po stezce k jeskyni.

Kamenité ústí bylo obalené špinavým ledem připomínajícím zamrzlou pěnu. V jeskyni ho zahřál teplý vzduch, vlhký a vonící solí. Zadupal,abysioklepalsníhzmokasínů,avydalseklikatýmtunelem dál. Ruce měl rozpřažené a konečky prstů se otíral o vlhký kámen. „Ach, ale že jsi studené lůno, což?“ zamumlal si pro sebe.

Zepředu slyšelhlasy,nebo spíšjedenhlas. Te; věř své vnímavosti, Udinaasi. Stojí tam nepokořená, nikd ynepokořená. Tohle zřejmě dokáže láska.

Staré skvrny na kamenné podlaze zůstaly, věčná připomínka prolitékrveaživotůztracenýchvtétojeskyni.Téměřslyšelozvěnu,meč a oštěp, zoufalé lapání po dechu. Strachu Sengare, přísahal bych, že tu tvůj bratr dosud stojí. Silchas Zmar vrávorá, krok za krokem couvá a nevěřícně se mračí, jako b yměl poprvé v životě nasazenou masku, která mu rozhodně nepadne. Onrak T’emlava stál vedle své ženy. Ulsun Pral dřepěl na druhé straně. Před nimi se zvedala omšelá, ošklivá stavba. Umírající dóm, tvoje nádoba je prasklá. Ona byla zkaženým semenem.

Kilava se k němu obrátila a přimhouřila tmavé oči jako kočka na lovu chystající se ke skoku. „Myslela jsem, že jsi třeba odplul, Udinaasi.“

„Mapy nikam nevedou, Kilavo Onass, jak si určitě povšiml navigátor poté, co dorazil doprostřed pláně. Může být něco opuštěnějšího než ztroskotaná lo, co myslíš?“

„Příteli Udinaasi,“ promluvil Onrak, „vítám tvou moudrost. Kilava hovoří o probuzení Jaghutů, o hladu eleintů a o ruce Forkrul Assail,kterásenikdynezachvěje.RudElalleaSilchasZmarzmizeli– necítí je a bojí se nejhoršího.“

„Můj syn žije.“

Kilava přistoupila blíž. „To nemůžeš vědět.“

Udinaas pokrčil rameny. „Vzal si ze své matky víc, než kdy Menandor tušila. Když čelila tomu malazskému čarodějníkovi, když se

30


pokusilanatáhnoutzesvésíly,no,tobylo jednozmnohaosudových překvapenítohodne.“Zrakmupadlnazčernaléskvrny.„Co se stalo s výsledkem našeho hrdinství, Strachu? Se spásou, za niž jsi položil život? ‚Kdybych se tomu nepostavil, kdybych se do toho nesnažil dát všechno, stojím tu s hlavou skloněnou před soudem všeho světa.‘ Jenomže soud světa je krutý.“

„Zvažujeme cestu pryč z této říše,“ poznamenal Onrak.

Udinaas se pootočil k Ulsun Pralovi. „Ty souhlasíš?“

Válečník předvedl několik plynulých posunků.

Udinaaszabručel. Před mluveným slovem, před písněmi bylo toto. Ale ruka hovoří nesouvislým jazykem. Šifra patří k jeho postoji – kočovnickému sezení na bobku. Nikdo se nebojí chůze ani odhalení nového světa. Bloud mě vem, taková nevinnost bodá do srdce.„To, co najdete, se vám nebude líbit.Ani nejlítější šelma ztohoto světanemá předmýmdruhemsebemenšínaději.“ZamračilsenaOnraka.„Kče- mubylpodle tebe celý tenobřad?Ten,kterýtvémuliduukradlsmrt?“

„Ač jeho slova zraňují,“ zavrčela Kilava, „říká Udinaas pravdu.“ Znovu se obrátila k azathu. „My tuto bránu ubráníme. Zastavíme je.“

„A zemřete,“ štěkl Udinaas.

„Ne!“ odsekla a prudce se k němu otočila. „Ty odtud moje děti odvedeš, Udinaasi. Do svého světa. Já zůstanu.“

„Měl jsem dojem, že jsi říkala ‚my‘, Kilavo.“

„Povolej svého syna.“

„Ne.“

Zaplálo jí v očích.

„Najdi si někoho jiného, kdo se k tobě v poslední bitvě připojí.“

„Zůstanu s ní,“ prohlásil Onrak.

„To tedy nezůstaneš,“ zasyčela Kilava. „Jsi smrtelník –“

„A ty snad ne, má milovaná?“

„Jájsemkostěj.Porodilajsemprvníhohrdinu,jenžsestalbohem.“ Tvář měla zkřivenou, ale oči utrápené. „Manželi, do této bitvy povolámspojence. Ty však musíš odejít s naším synem a s Udinaasem.“ Ukázala drápem na Ledeřana. „Odve je do svého světa. Najdi pro ně místo –“

„Místo? Kilavo, jsou jako zvířata z mého světa – žádné místo už nezůstalo!“

„Musíš nějaké najít.“

Slyšíš to, Strachu Sengare? Nakonec se nestanu tebou. Ne, mám se stát Hullem Beddiktem, dalším prokletým bratrem. „Následujte mě! Naslouchejte mým slibům! Zemřete!“

31


„Žádné místo není,“ zopakoval s hrdlem staženým žalem. „Na celém světě... nikde. My nenecháme nic na pokoji. Nikdy. Imassové si můžou nárokovat pustiny, ano, dokud na ně někdo neupře lačný pohled.Apotomvászačnouzabíjet.Sbíratkůžeaskalpy.Otrávívám jídlo. Znásilní vaše dcery. To vše ve jménu nastolení míru či znovuosídlení nebo jakou jinou eufemistickou bhederiní sračku budou hlásat. A čím dřív budete mrtví, tím líp, protože pak budou moct zapomenout, že jste vůbec existovali. Pocit viny vymycujeme jako první, aby byla zahrada pěkná a hezky voněla. Tohle děláme, a vy nás nedokážete zastavit – nikdy jste nemohli. Nikdo nemůže.“

Kilava se tvářila bezvýrazně. „Lze vás zastavit. Budete zastaveni.“

Udinaas zavrtěl hlavou.

„Odve je do svého světa, Udinaasi. Bojuj za ně. Nehodlám tady padnout, a pokud si myslíš, že nedokážu ochránit své děti, potom mě tedy vůbec neznáš.“

„Odsuzuješ mě, Kilavo.“

„Povolej svého syna.“

„Ne.“

„Potom se odsuzuješ sám, Udinaasi.“

„Budeš mluvit taky tak chladně, až můj osud postihne i tvé děti?“

Když to vypadalo, že se žádné odpovědi nedočká, Udinaas si povzdychl, otočil se a odešel ven do chladu a sněhu a běli a zamrzlého času. K jeho zoufalství ho Onrak následoval.

„Příteli.“

„Je mi líto, Onraku, ale nemůžu ti říct nic nápomocného – nic, co by tě uklidnilo.“

„A přece jsi přesvědčený, že máš odpově,“ podotkl válečník.

„To těžko.“

„I tak.“

Pro Bloudovo postrčení, je to beznadějné. Ach, dívej se, jak odhodlaně kráčím. Povedu vás všechy, ano. Smělý Hull Beddikt se vrátil, ab yještě jednou zopakoval všechn ysvoje zločin y.

Stále hledáš hrdiny, Strachu Sengare? Měl by ses te; odvrátit.

„Ty nás povedeš, Udinaasi.“

„Vypadá to tak.“

Onrak si povzdechl.

Před jeskyní hustě sněžilo.

Hledal cestu ven. Vyskočil z požáru. Ale ani moc azathu nedokázala prolomit Akhrast Korvalain, a tak byl zdeptaný, jeho mysl byla rozbita a jednotlivé kusy se topily v moři cizí krve. Vzpamatuje se?

32


Klidnost to nevěděla jistě, ale nehodlala nic riskovat. Kromě toho byla jeho latentní moc stále nebezpečná, ohrožovala všechny jejich plány. Bylo ji možné využít proti nim, a to bylo nepřijatelné. Ne, lepší bude tuto zbraň obrátit, vzít ji do vlastní ruk ya použít proti nepřátelům, jimž budu brz yčelit. Nebo, bude-li to nakonec nutné, ho zabít.

Než však k něčemu ztoho dojde, bude se sem muset vrátit. A udělat, co je zapotřebí. Udělala bych to hned, kdyby to nebylo takové riziko. Kdyby se probudil, kdyby mě přinutil... ne, příliš brzy. Na to ještě nejsme připravení.

Stála nad tělem a prohlížela si ho, jeho hranaté rysy, kly, slabý ruměnecukazujícínahorečku.Potompromluvilakesvýmpředkům. „Vezměteho. Spoutejteho. Setkejtesvojekouzla – musí zůstatvbezvědomí. Nebezpečí, že se probudí, je příliš velké. Brzy se vrátím. Vezměte ho. Spoutejte ho.“ Kostěné řetězy zasyčely jako hadi, když se vrhly na tvrdou půdu a ovinuly se kolem rozhozených údů, krku a trupu a přimáčkly ho na vrcholek kopce.

Klidnostviděla,jaksekostitřesou.„Ano,chápu.Jehomocjepříliš velká – proto nesmí nabýt vědomí. Ale můžu udělat ještě něco jiného.“ Popošla blíž a dřepla si. Švihla pravou rukou, prsty natažené jako čepele, a udělala mu díru do boku. Zalapala po dechu a málem ucukla – nebylo to příliš? Neprobudila ho?

Z rány crčela krev.

Ale Icarium se nepohnul.

Klidnost si roztřeseně vydechla. „AU krev pořád teče,“ nakazovala svým předkům. „Krmte se jeho mocí.“

Narovnala se, zvedla zrak a rozhlížela se po obzoru. Staré elanské území. S nimi už ale skoncovali. Zbyly po nich jen oválné balvany, kdysi přidržující stanové stěny,akošatinyzještědřevnějšíchdob. Po velkýchzvířatech,ježkdysitutopláňobývala,nezůstalojedinéstádo, aU zdomácnělé, či divoké. Všimla si, že nový stav věcí obsahuje obdivuhodnou dokonalost. Bez zločinců není zločinu. Bez zločinu není obětí. Vítr sténal a nikdo se nepostavil, aby mu odpověděl.

Dokonalé rozsouzení, mělo to chuU ráje.

Znovuzrozený. Znovuzrozený ráj. Z této pusté pláně, z pustého světa. Z tohoto slibu, budoucnost.

Již brzy.

Vykročila. Kopec nechala za sebou a s ním i Icaria připoutaného k zemikostěnými řetězy.Ažsesem vrátí,bude překypovatvítězoslávou.Nebozoufaloupotřebou.Vdruhémpřípaděhoprobudí.Vprv-

33


ním uchopí jeho hlavu do rukou a prudkým škubnutím zlomí té ohavnosti vaz.

Bez ohledu na to, jaké rozhodnutí ji čeká, ten den budou její předkové zpívat radostí.

Nahromaděsmetínanádvořípevnostihořeltrůn.Černošedýkouř stoupal vzhůru a nad cimbuřím ho rozháněl vítr. Cáry kouře se vznášely vysoko nad zpustošeným údolím jako plamence.

Po hradbách pobíhaly polonahé děti a jejich pronikavé hlasy přehlušovalyrachotasténáníodhlavníbrány,kdekamenícinapravovali včerejší škody. Hlídka se otáčela kolem dokola a vrchní pěstposlouchala rozkazy rázné jako pleskání vlajek za zády. Ganoes Paran mrkal, jak mu do očí stékal špinavý pot, a opatrně se opíral o zvětralý zub cimbuří. Přimhouřenýma očima obhlížel dobře zorganizovaný nepřátelský tábor v údolí.

Naplošiněnastřešehranolovitévěženapravosedevítičidesetileté dítě snažilo udržet nad hlavou původně signalizačního draka, až rozedraná hedvábná křídla konečně zachytila vítr a drak zakroužil vevzduchu.GanoesParankněmuvzhlédl.Dlouhýdračíocassestří- brně blýskal v poledním slunci. Vzpomínal si, že stejný drak se vznášel nad pevností v den, kdy byla dobyta.

Co tehdy signalizovali obránci?

Stav nouze. Pomoc.

Díval se na draka stoupajícího stále výš, až ho nakonec zakryl zvířený kouř.

Zaslechl známou kletbu a obrátil se k velemágovi Houfce, který se prodíral hloučkem dětí na schodišti, tvář znechuceně zkřivenou, jako by procházel mezi malomocnými. Rybí páteř, kterou držel v zubech, sebou podrážděně cukala.

„Přísahám,žejichjevícnežvčera.Jakjetomožný?Nevyskakujou snad už povyrostlý z něčího boku, že ne?“

„Pořád vylézají z jeskyní,“ vysvětlil mu Ganoes Paran a znovu upřel pozornost na nepřátelské řady.

NotoNežitzabručel.„Atojedalšívěc.Kdokdyslyšel,žejejeskyně slušný místo k bydlení? Smrdí, je tam mokro a hemží se všelijakou žouželí. Nemoci se rozbují, dejte na moje slova, vrchní pěsti, a toho si Houfec užil až dost.“

„Naři epěstiBeud,aUsvoláúklidovéčety,“rozkázalParan.„Kte- ré oddíly vpadly do těch zásob rumu?“

„Sedmý, desátý a třetí, druhá setnina.“

„Sapéři kapitána Ambroně.“

34


Noto Nežit si vyndal páteř ze zubů a zadíval se na růžový konec. Naklonil se nad hradbu a vyplivl cosi červeného. „Ano, pane, její.“

Paran se usmál. „Nuže tedy.“

„Ano, dobře jim tak. Takže jestli vyleze další žoužel –“

„Jsou to děti, mágu, ne krysy. Osiřelé děti.“

„Opravdu? Z těch, jak mají ty bílý kosti, mi naskakuje husí kůže, to teda jo, pane.“ Strčil si páteř zase do úst a ta se zakývala. „Zopakujte mi, proč je to tu lepší než v Arenu?“

„Noto Nežite, jako vrchní pěst se zodpovídám pouze císařovně.“

Mág si odfrkl. „Jenže ta je mrtvá.“

„Což znamená, že senezodpovídámnikomu,dokonceanivámne.“

„A to je ten problém, hezky přibitej na strom, pane. Přibitejhezky na strom.“ Prohlášení ho zřejmě uspokojilo, a tak kývl hlavou a rybí páteřvjehoústechsebouškubla.„Pobíhajíjichtamspousty.Přichází další útok?“

Paran pokrčil rameny. „Jsou stále... rozrušení.“

„Víte, kdyby jednou odhalili tu naši lest –“

„Kdo říká, že blufuju, Nežite?“

Muž kousl do něčeho, zčeho prudce zamrkal. „Chci říct,pane,že nikdo nepopírá,žemátenadáníatak,aletamtidvavelitelé,no,jestli je přestane bavit vrhat proti nám zkalené a raby – jestli sem prostě přijdou osobně, no... to chci říct, pane.“

„Myslím, že jsem vám už před chvílí vydal rozkaz.“

Noto se zamračil. „Pěst Beud, jo. Jeskyně.“ Obrátil se k odchodu, ale pak se zastavil a ohlédl se. „Vidí vás, víte. Stojíte tady den za dnem. Vysmíváte se jim.“

„Vrtámitohlavou,“zamumlalParan,kdyžznovuupřelpozornost na nepřátelský tábor.

„Pane?“

„Obléhání Dřevnova. Měsíční Kámen prostě seděl nad městem. Měsíce, léta. Jeho pán se nikdy neukázal až do dne, kdy Tayschrenn usoudil, že je na něj připravený. Co kdyby každý zatracený den na tuřímsuvystoupil?AbyseJednorukýavšichniostatnímohlizastavit, vzhlédnout, vidět ho, jak tam stojí?Stříbrné vlasyvlající, Dragnipúr, ta černá, bohy děsící skvrna šířící se za ním.“

Noto Nežit se chvíli šUoural v zubech. „A co kdyby to udělal, pane?“

„Strach, velemágu, vyžaduje čas. Opravdový strach, ten, který užírá odvahu a podlamuje nohy.“ Potřásl hlavou a pohlédl na Noto Nežita. „Jenže tohle nebyl jeho styl, co? Schází mi, víte.“ Zabručel. „Kdo by si to pomyslel.“

35


„Kdo, Tayschrenn?“

„Noto, chápete někdy, co říkám?“

„Snažímsetonechápat,pane.Bezurážky.Jdeotuvěcsestrachem, jak jste o ní mluvil.“

„Nepošlapejte cestou dolů žádné děti.“

„To je na nich, vrchní pěsti. Kromě toho by se hodilo je trochu probrat.“

„Noto.“

„Jsme armáda, ne jesle, to je všechno. Armáda v obležení. Stojící proti přesile, má málo místa, je zmatená a znuděná – pokud zrovna není k smrti vyděšená.“ Znovu vytáhl rybí páteřa hvízdl mezi zuby. „Jeskyněplnýdětí–cosnimavšemadělali?Kdejsouvšichnirodiče?“

„Noto.“

„Měli bychom je vrátit, to je všechno, pane.“

„Copak jste si nevšiml, že dneska se poprvé konečně chovají jako normální děti? Co vám to říká?“

„Nic mi neříkejte, pane.“

„Pěst Ryde Beud. Hned.“

„Ano, pane. Už běžím.“

GanoesParanseznovuzadívalnaobléhajícívojsko,napřesnéřady stanů jako kostěné destičky z mozaiky na vyboulené podlaze a postavičky pohybující se jako blešky kolem trébuchetů a velkých vozů. Zkažený vzduch z bitvy jako by nikdy z údolí nevyprchal. Vypadají, že jsou připravení to na nás znovu zkusit. Stálo b yto za další výpad? Mathok mě neustále probodává tím nedočkavým pohledem. Chce na ně. Přetřel si obličej. Znovu ho šokovalo, když nahmátl vousy. Zašklebil se. Nikdo nemá rád změny, že? Ale o to přesně jde.

Jehozornýmpolemsemihlhedvábnýdraksnášejícísezříšekouře. Vzhlédl k chlapci na věži a všiml si, že má problém se udržet na nohou. Byl hubeňoučký, jeden z těch z jihu. Rab. Až bude tahat příliš silně, chlapče, určitě ho pus?.

Ve vzdáleném táboře zachytil pohyb. Záblesk na píkách, otroci v řetězech pochodující k jařmům velkých vozů, vyšší zkalení obklopení běžci. Prach nad pohybujícími se trébuchety pomalu stoupal k obloze.

Ano, pořád jsou pořádně naštvaní.

„Kdysi jsem znal jednoho válečníka. Probral se po ráně do hlavy a byl přesvědčený, že je pes, a co je to pes, pokud ne věrnost zbavená rozumu? A tak tu stojím, ženo, s očima plnýma slz. Kvůli tomu válečníkovi, který byl můj přítel a zemřel v přesvědčení, že je pes. Byl

36


přliš věrný, než abych ho poslal domů, příliš plný víry, než aby odešel sám. Takoví jsou padlí. Když sním, vidím je, tisíce jich vidím, jak si hryžou vlastní rány. A tak mi tu nevykládej o svobodě. On měl celou dobu pravdu. Žijeme v řetězech. Poutá nás víra, dusí nás přísahy, klec smrtelného života, takový je náš osud. Dávám to někomu za vinu? Ano, bohům. A proklínám je z celého srdce.

Až ke mně přijde, až řekne, že je čas, popadnu do ruk ymeč. Říkáš, že jsem muž na slovo skoupý, ale proti moři potřeb yjsou slova slabá jako písek. A nyní, ženo, mi znovu vyprávěj o své nudě, o řádce dní a nocí za městem posedlým truchlením. Stojím tu před tebou a z očí mi kane žal za mrtvého přítele a od tebe se mi dostává pouze mlčenlivého obléhání.“

„Máš zatraceně ubohý způsob, jak se mi vemluvit do postele, Karso Orlongu,“ prohlásila. „No tak dobře, poj;. Hlavně mi neubliž.“

„Já ničím jen to, co nechci.“

„A co když budou dny tohoto vztahu sečteny?“

„Jsou,“ opáčil a pak se zakřenil. „Ale noci ne.“

Zvonyveměstěhlásalyslaběsvůjzármuteknadsoumrakem a v modře osvětlených ulicích vyli psi.

Stála ve stínu v nejvnitřnější komnatě paláce vládce města a pozorovala ho, jak odchází od krbu a oprašuje si z rukou mour. Odkaz krve byl nezaměnitelný a tíha, již nosil jeho otec, jako by se synovi usazovala na překvapivě širokých ramenou jako starý plášU. Tyto tvorynikdynepochopí.Jejichochotukmučednictví.Břemena,podle nichž měřili svou cenu. Jejich přijímání povinností.

Posadil se do vysokého křesla, natáhl si nohy k probouzejícímu se ohni,jehožsvětloolizovalonýtylemujícíkoženéholínkysahajícímu po kolena. Opřel sihlavu a zavřel oči. „Mistr Kápě ví,jak se tipodařilo sem dostat,“zabručel. „Předpokládám, žeSilanah je celá naježená, ale pokud jsi mě nepřišla zabít, je na stole nalevo víno. Nalej si.“

Zamračila se a vyklouzla ze stínů. Komnata najednou vypadala velice malá, hrozilo, že ji stěny polapí. Dobrovolně se vzdát oblohy kvůlitěžkémukameniazačernalýmtrámům,ne,tovůbecnechápala. „Jenom víno?“ Trochu chraptěla, což jí připomnělo, že už nějakou dobu hlas nepoužila.

Otevřel protáhlé oči a prohlížel si ji s nepředstíranou zvědavostí. „Co máš radši?“

„Pivo.“

„Promiň. Tak pro to si budeš muset zajít dolů do kuchyně.“

„Tak tedy kobylí mléko.“

37


Zvedl obočí. „Dolů k palácové bráně, zahneš doleva a ujdeš asi tak půl tisíce líg. Ale to jenom hádám, víš.“

Pokrčila rameny a přiblížila se ke krbu. „Dar se vzpírá.“

„Dar? Nerozumím.“

Ukázala na plameny.

„Aha,“ kývl. „No, stojíš v dechu Matky noci –“ a pak sebou trhl. „Ví, že jsi tady? Ale vlastně,“ zase se uklidnil, „jak by mohla?“

„Víš, kdo jsem?“ zeptala se.

„Imass.“

„Jsem Apsal’ara. Tu noc, co byl v meči, tu jedinou noc, mě osvobodil. Udělal si na to čas. Pro mě.“ Zjistila, že se třese.

Stále si ji prohlížel. „A proto jsi přišla sem.“

Kývla.

„To jsi od něj nečekala, vi?“

„Ne. Tvůj otec – neměl důvod k lítosti.“

Tehdy vstal, přistoupil ke stolu a nalil si pohár vína. Stál tam s pohárem v ruce a zíral do něj. „Víš,“ zamumlal, „já to ani nechci. Tu potřebu... něco dělat.“ Frkl. „,Žádný důvod k lítosti‘, inu...“

„Hledají ho – v tobě. Že?“

Zabručel. „Najdeš ho dokonce i v mém jméně. Nimander. Ne, nejsem jeho jediný syn. Dokonce ani jeho oblíbený syn – myslím, že žádnéoblíbenévlastněanineměl.Apřece,“mávlpohárem,„sedímsi tu v jeho křesle před jeho ohněm. Jeho palác působí jako... jako –“

„Jeho kosti?“

Nimander sebou trhl a odvrátil zrak. „Příliš mnoho prázdných místností, to je všechno.“

„Potřebuju šaty,“ poznamenala.

Nesoustředěně kývl. „Všiml jsem si.“

„Kožešiny. Kůže.“

„Hodláš tu zůstat, Apsal’aro?“

„Po tvém boku, ano.“

Obrátil se a zapátral v jejím obličeji.

„Ale nebudu jeho břemenem,“ dodala.

Trpce se usmál. „Tak tedy mým?“

„Jmenuj svoje nejbližší rádce, můj pane.“

Vypil polovinu vína a postavil pohár na stůl. „Velekněžka. Je te ctnostná a já se bojím, že jí to nesedí. Kloš, bratr. Desra, sestra. Korlat, Spinnok, nejdůvěryhodnější služebníci mého otce.“

„Tiste Andii.“

„Pochopitelně.“

„A ten dole?“

38


„Ten?“

„Radil ti kdysi, můj pane? Stojíš u zamřížovaného okénka ve dveřích a díváš se, jak si mumlá a přechází sem a tam? Mučíš ho? Ráda bych poznala muže, kterému mám sloužit.“

Jasně na něm viděla hněv. „Budeš tedy mým dvorním šaškem? Slyšeljsemotakovýchfunkcíchulidskýchdvorů.Přeříznešmišlachy na nohou a budeš se smát, až klopýtnu a spadnu?“ Vycenil zuby. „Má-li být tvoje tvář tváří mého svědomí, Apsal’aro, neměla bys být hezčí?“

Naklonila hlavu na stranu a neodpověděla.

Jeho hněv najednou opadl a odvrátil oči. „Vyhnanství si vybral sám. Vyzkoušela jsi zámek na těch dveřích? Jsou zamčené zevnitř. Ovšem my nemáme problém mu odpustit. Pora mi tedy. Jsem pán a je v mé moci dělat takové věci. Dávat milost odsouzeným. Ale ty jsi viděla krypty pod námi. Kolik vězňů se krčí pod mou železnou pěstí?“

„Jeden.“

„A já ho nemůžu osvobodit. To určitě za pár vtipů stojí.“

„Je šílený?“

„Stříž? Nejspíš.“

„Potomne,dokonceanityhonemůžešosvobodit.Tvůjotecsebral kvůli řetězům Dragnipúru desítky duší, desítky takových, jako je tenhle Stříž.“

„Troufám si tvrdit, že to nenazýval svobodou.“

„Žádnémilosrdenství,“opáčila.„Jsoumimodosahpána,dokonce i mimo dosah boha.“

„Potom je všechny zklameme. Pány i bohy – zklameme je, naše zlomené děti.“

Uvědomila si, že tohle nebude snadná služba. „Přitahoval k sobě ostatní – tvůj otec. Ani to nebyli Tiste Andii. Vzpomínám si na jeho dvůr na Měsíčním Kameni.“

Nimander přimhouřil oči.

Nejistě zaváhala, než pokračovala. „Tvůj druh nevidí mnoho věcí. Potřebuješmítnablízkujiné,můjpane.Služebníky,kteřínejsouTiste Andii. Nejsem jedna z těch... šašků, o kterých jsi mluvil. A zřejmě ani nemůžu být tvým svědomím, když jsem pro tebe tak ošklivá –“

Zvedlruku.„OdpusUmito,prosím.Snažiljsemsetěranit,aproto jsem řekl nepravdu, jen abych viděl, jak ti to ublíží.“

„Myslím, že já tebe ranila první, můj pane.“

Znovusáhlpovíně,apaktamjenstálahleděldoplamenůvkrbu. „Apsal’aro, paní zlodějů. Vzdáš se te života a staneš se rádkyní

39


tisteandijského pána? Všechno proto, že ti můj otec na samém konci prokázal milosrdenství?“

„Nikdyjsemmunekladlazavinu,coudělal.Nedalajsemmujinou možnost. On mě neosvobodil ze soucitu, Nimandere.“

„Proč tedy?“

Potřásla hlavou. „Nevím. Ale hodlám to zjistit.“

„A toto hledání tě přivedlo sem, do Černého Korálu. Ke... mně.“

„Ano.“

„A jak dlouho budeš stát po mém boku, Apsal’aro, zatímco já povládnu městu, budu podepisovat výnosy a debatovat o politice? Zatímco já budu pomalu hnít ve stínu otce, kterého jsem sotva znal, a odkazu, který nemám naději naplnit?“

Vykulila oči. „Můj pane, toto není tvůj osud.“

Otočil se k ní. „Opravdu? Proč ne? Prosím tě, ra; mi.“

Naklonila hlavu podruhé a prohlížela si vysokého válečníka se zahořklým,bezmocnýmpohledem.„TakdlouhojstesevyTisteAndii modlili o láskyplnou pozornost Matky noci. Tak dlouho jste toužili potom,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist