E-kniha: Chrám Matky Boží v Paříži A1/A2 – Lucie Konvičková

Chrám Matky Boží v Paříži

Notre-Dame de Paris

Edika

Brno

2017

Chrám Matky Boží

v Paříži

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.edika.cz

www.albatrosmedia.cz

Chrám Matky Boží v Paříži – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

4 5

Milí čtenáři,

příběh ošklivého zvoníka Quasimoda a krásné cikánky Esmeral

dy zná snad skoro každý. Však se také dočkal bezpočtu umělec

kých zpracování. Publikace, kterou právě držíte v  ruce, vznikla

s  cílem přiblížit originální text románu Victora Huga i  začínají

cím čtenářům francouzské literatury.

Nejedná se ovšem o  pouhé převyprávění příběhu. Text se

snaží věrně držet své předlohy a zachovává všechny hlavní dě

jové linie včetně důležitých pasáží a  dialogů mezi postavami.

Co však čtenáři této publikace unikne, budou kapitoly či jejich

části, ve kterých autor detailně a velmi zajímavě popisuje stře

dověkou Paříž. Věřím ale, že tento nedostatek bude spíše vý

zvou a motivací k dalšímu studiu francouzštiny – zážitek z pře

čtení originálního díla v jeho celku může sotva něco nahradit.

Audionahrávka, kterou zdarma stáhnete na  webu, publika

ci doplňuje. Je namluvena rodilou mluvčí, proto vám pomůže

ke správné výslovnosti francouzského textu.

Příjemné čtení!

OBSAH

Chapitre premier 8 Kapitola první 9 Chapitre deuxième 18 Kapitola druhá 19 Chapitre troisième 32 Kapitola třetí 33 Chapitre quatrième 36 Kapitola čtvrtá 37 Chapitre cinquième 48 Kapitola pátá 49 Chapitre sixième 68 Kapitola šestá 69 Chapitre septième 80 Kapitola sedmá 81 Chapitre huitième 90 Kapitola osmá 91 Chapitre neuvième 100 Kapitola devátá 101

6 7

PERSONNAGES PRINCIPAUX

Quasimodo, enfant trouvé dans la cathé

drale de Notre-Dame, est sonneur de clo

ches. Son corps est déformé, son visage res

semble à un masque de carnaval. De plus, il

est sourd. Malgré cette laideur physique, il a

bon cœur. Il tombe amoureux de la belle Es

meralda.

Ce sont des bohémiens qui ont élevé Esmeral

da. Cette jeune fille d‘une grande beauté de

vient danseuse et pratique son métier dans les

rues de Paris, accompagnée de sa chèvre Dja

li. Esmeralda tombe amoureuse du capitaine

Phœbus.

Claude Frollo est l‘archidiacre de Notre-Dame

et maître d‘alchimie. Il a adopté l‘enfant trouvé

et l‘a nommé Quasimodo. Il tombe amoureux

d ́Esmeralda.

Phœbus est capitaine des gardes du roi.

Il tombe amoureux de la beauté d‘Esme

ralda et de l‘argent de Fleur-de-Lys.

Fleur-de-Lys, fille d ́une famille noble, est

la fiancée de Phœbus. Elle passe son temps

à bavarder avec ses amies et à attendre

le capitaine.

Pierre Gringoire est poète et auteur de

pièces de théâtre. Il est pauvre et libre d‘esprit.

Il aime se promener dans Paris et philosopher.

Par hasard, il devient le mari d‘Esmeralda et

tombe amoureux de sa chèvre Djali.

Gudule est une ermite enfermée dans une

cellule sur la place de Grève à Paris. On lui a

volé sa fille Agnès et c ́est pourquoi elle veut

rester seule le reste de sa vie et prier. 9

CHAPITRE PREMIER

La grande salle Il y a  aujourd ́hui trois cent quarante-huit ans, six mois et dixneuf jours, toutes les cloches de Paris sonnaient. Mais l ́histoire ne se souvient pas de cette date, le 6 janvier 1482. Il n ́y avait ni révolte d ́étudiants, ni entrée de roi. Depuis deux jours, les ambassadeurs flamands étaient à Paris pour le mariage du dauphin et de Marguerite de Flandre.

Le 6 janvier était une double fête : le jour des Rois et la fête

des Fous. Ce jour-là, il y avait un feu de joie en place de Grève, un mât de cocagne était érigé dans la chapelle de Braque, et un mystère allait être joué au Palais-de-Justice. Depuis le matin, les bourgeois et les bourgeoises fermaient maisons et boutiques et allaient dans le centre-ville. Comme les ambassadeurs flamands devaient assister au mystère, une foule importante se dirigeait vers le Palais-de-Justice. Un côté du palais était occupé par la fameuse table de marbre, l ́autre par la chapelle qui abritait des sculptures de Louis XI à genoux devant la Vierge, de Charlemagne et de Saint Louis.

Le mystère devait être représenté sur la grande table de

marbre. La pièce devait commencer à midi. Les gens attendaient depuis le matin. Le peuple était déjà impatient et de mauvaise humeur.

Tout à coup, midi a sonné. Les gens se sont tus. Mais rien ne

s’est passé. Cette foule attendait trois choses depuis le matin – midi, l ́ambassade de Flandre, le mystère. Seul midi est arrivé à l ́heure. Les gens étaient en colère. C ́est Jean du Moulin, un étudiant et frère de l ́archidiacre, qui a crié le premier :

KAPITOLA PRVNÍ

Velký sál

Dnes je tomu tři sta čtyřicet osm let, šest měsíců a devatenáct

dní, co zvonily všechny zvony v Paříži. Ale historie si na toto da

tum, 6. ledna 1482, nevzpomíná. Nedošlo k  povstání školáků,

ani nepřijel král. Vlámští vyslanci byli už dva dny v  Paříži kvůli

sňatku korunního prince a Markéty Flanderské.

6. ledna byl dvojí svátek: Den králů a Svátek bláznů. Toho

dne byly na náměstí Grève slavnosti ohně, v kapli Braque se

stavěla májka a v Soudním paláci se hrály mystérie. Už od rána

měšťané a měšťanky zamykali domy a krámy a mířili do cent

ra města. Protože se měli vlámští vyslanci zúčastnit mystérie,

k Soudnímu paláci mířil velký dav. Jednu stranu paláce zabí

ral slavný mramorový stolec, tu další kaple se sochami Ludví

ka XI. klečícího před Pannou Marií, Karla Velikého a  Ludvíka

Svatého.

Mystérie se měla odehrát na  velkém mramorovém stolci.

Představení mělo začínat v poledne. Lidé čekali už od rána. Lid

byl již netrpělivý a ve špatném rozpoložení.

Najednou odbilo poledne. Lidé zmlkli. Ale nic se nedělo.

Tenhle dav čekal od rána na tři věci – poledne, vlámskou výpra

vu a mystérii. Pouze poledne přišlo včas. Lidé byli vzteklí. Jako

první vykřikl Jan ze Mlýna, školák a bratr arcijáhna: 11

– Le mystère, et au diable

les Flamands !

La foule battait des mains. Le moment était critique. Un per

sonnage tremblant est apparu sur la scène et a sauvé la situation.

– Messieurs les bourgeois, mesdemoiselles les bourgeoises,

nous avons l ́honneur de représenter devant Son Eminence Mgr.  le cardinal une très belle moralité qui s ́appelle le Bon jugement de madame la vierge Marie. C ́est moi qui joue le rôle de Jupiter. Quand l ́éminentissime cardinal arrivera, nous commencerons. Pierre Gringoire Mais la dernière phrase a de nouveau fâché le peuple :

– Commencez tout de suite  ! Le mystère  ! Le mystère tout

de suite !

Le pauvre Jupiter avait peur d ́être pendu, soit par le peuple

qui n ́aime pas attendre, soit

par le cardinal qui aime être atten

du. Heureusement, un individu, grand, maigre, souriant, avec des cheveux blonds et des yeux brillants s ́est approché de la table de marbre.

– Commencez tout de suite, a-t-il dit, il faut satisfaire le

peuple.

Ce personnage inconnu qui a, comme par magie, changé

l ́humeur du peuple, est parti de nouveau sous le pilier. C ́était Pierre Gringoire, l ́auteur de la pièce. Le mystère a commencé. Gringoire était content de la représentation. Mais tout à coup, la porte de l ́estrade s ́est ouverte et on a annoncé :

– Son Eminence monsieur le cardinal de Bourbon.

„Mystérii, a k čertu s Vlámy!“

Dav tleskal. Nastala kritická chvíle. Na scéně se objevila roze

chvělá osoba a zachránila situaci.

„Vážení měšťané, vážené měšťanky, máme tu čest před

Jeho Eminencí panem kardinálem zahrát krásnou mravouč

nou hru, která se jmenuje Dobrotivé souzení Panny Marie. Roli

Jupitera hraju já. Až se nejmilostivější pan kardinál dostaví,

začneme.“

Petr Gringoire

Poslední věta ale znovu rozčílila lid:

„Začněte hned! Mystérii! Mystérii hned!“

Chudák Jupiter měl strach, že ho pověsí, buď lid, který nerad

čeká, anebo kardinál, který na sebe rád nechá čekat. Naštěstí se

k mramorovému stolci přiblížila velká, hubená, usměvavá oso

ba s blonďatými vlasy a zářivýma očima.

„Začněte hned,“ řekl, „ať jsou lidé spokojení.“

Pak tato neznámá osoba, která jako zázrakem změnila nála

du lidu, znovu odešla pod pilíř. Byl to Petr Gringoire, autor di

vadelní hry. Mystérie začala. Gringoire byl s představením spo

kojen. Najednou se ale otevřela brána slavnostní tribuny a bylo

oznámeno:

„Jeho Eminence pan kardinál Bourbonský.“

12 13

Et toutes les têtes se sont tournées pour voir entrer le car

dinal et l’expédition flamande. Pierre Gringoire voyait que personne n ́écoutait plus sa pièce, il a  donc arrêté les acteurs. Finalement, l ́un des Flamands, Maître Coppenole, a prononcé :

– On m ́a promis une fête des fous, avec l ́élection du pape.

Nous avons aussi notre pape des fous à Gand. On passe la tête par un trou et on fait une grimace. Celui qui fait la plus laide est élu pape. Voilà. Quasimodo Tout est prêt très vite pour réaliser l ́idée de Coppenole. La petite chapelle a  été choisie pour le théâtre des grimaces. Sa vitre brisée laisse un cercle de pierre idéal pour passer la tête. Pierre Gringoire a perdu tout espoir et le cardinal est parti. Les grimaces ont commencé. Toute une série de visages, toutes les expressions humaines et animales possibles ont défilé – un vrai kaléïdoscope humain.

Et puis, le pape des fous a été élu. C ́était une merveilleuse

grimace et tout le monde a  applaudi. Le nez carré, la grosse bouche, le petit œil gauche au-dessous du sourcil roux, et l ́œil droit qui disparaissait sous une énorme verrue, les dents désordonnées. On est très vite allé vers la chapelle et on a fait sortir le bienheureux pape des fous. Mais quelle surprise ! La grimace était son visage. Ou plutôt, son corps entier était une grimace – une grosse tête aux cheveux roux, une bosse énorme entre les épaules, de larges pieds, des mains monstrueuses. Tel était le pape que les fous s ́étaient donnés.

A  všechny hlavy se otočily, aby uviděly, jak vchází kardinál

a  vlámská výprava. Petr Gringoire viděl, že už jeho hru nikdo

neposlouchá, a tak herce zastavil. Nakonec pronesl jeden z Vlá

mů, mistr Coppenole:

„Slíbili mi Svátek bláznů s  volbou papeže. V  Gentu máme

taky svého papeže bláznů. Prostrčíme hlavu dírou a  uděláme

grimasu. Ten, kdo udělá tu nejškaredší, je zvolen papežem. A je

t o .“

Quasimodo

Pro uskutečnění Coppenoleho nápadu bylo vše rychle přichys

táno. Na vystoupení grimas vybrali kapličku. Po rozbitém okén

ku zůstal kamenný kruh ideální k prostrčení hlavy. Petr Gringo

ire už ztratil veškerou naději a  kardinál odešel. Začalo se s  gri

masami. Představila se celá řada obličejů, všechny možné lidské

i zvířecí výrazy – opravdový lidský kaleidoskop.

A  pak byl zvolen papež bláznů. Byla to úžasná grimasa

a  všichni tleskali. Čtveratý nos, obří pusa, malé levé oko pod

zrzavým obočím a pravé oko, ztrácející se pod ohromnou bra

davicí, neuspořádané zuby. Všichni pospíchali ke  kapli a  vy

vedli šťastného papeže bláznů. Jaké bylo ale jejich překvape

ní! Grimasa byl jeho obličej. Nebo spíš celé jeho tělo bylo gri

masou – veliká hlava se zrzavými vlasy, obří hrb mezi rameny,

široká chodidla, ohromné ruce. Takový byl papež, kterého si

blázni zvolili.

14 15

Et quand ce géant est apparu devant la chapelle, tout le

monde l ́a reconnu.

– C ́est Quasimodo, le sonneur de cloches ! C ́est Quasimo

do, le bossu de Notre-Dame ! criait le peuple d ́une seule voix.

Puis, douze hommes l ́ont mis sur leurs épaules et la proces

sion s ́est mise en marche dans les rues.

A když se tenhle obr objevil před kaplí, všichni ho poznali.

„To je zvoník Quasimodo! To je Quasimodo, hrbáč od Matky

Boží!“ křičeli lidé jedním hlasem.

Potom ho dvanáct mužů zvedlo na ramena a procesí se dalo

na pochod ulicemi. 17 Esmeralda Pendant toute la scène, la pièce de Gringoire continuait pourtant avec quelques spectateurs.

– Camarades, Esmeralda est ici  ! a  crié tout à coup un étu

diant encore présent.

– Qu ́est-ce que cela veut dire, Esmeralda  ? s ́est dit Grin

goire.

Puis il s ́est retourné vers la table de marbre et a vu que la re

présentation était de nouveau interrompue. Il s ́est finalement résigné :

– Ils viennent pour entendre un mystère et ne l ́écoutent pas

du tout.

Esmeralda

Gringoirovo představení přesto s  několika diváky pokračovalo

v průběhu celé této scény.

„Kamarádi, je tu Esmeralda!“ vykřikl naráz školák, který ještě

zůstal.

„Co to znamená, Esmeralda?“ říkal si Gringoire.

Pak se otočil k mramorovému stolci a uviděl, že bylo předsta

vení znovu přerušeno. A tak to nakonec vzdal:

„Přijdou se podívat na mystérii, a vůbec ji neposlouchají.“