načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Choroby a škůdci orchidejí - Ivana Šafránková; Jarmila Matoušková; Anna Buchtová

Choroby a škůdci orchidejí

Elektronická kniha: Choroby a škůdci orchidejí
Autor: Ivana Šafránková; Jarmila Matoušková; Anna Buchtová

Obecné nároky na pěstování orchidejí, přehled nejčastěji pěstovaných druhů. Problémy, které se mohou během pěstování vyskytnout - poruchy, poškození, choroby, škůdci a návody, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135
+
-
4,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 96
Rozměr: 21 cm
Úprava: 16 stran obrazové přílohy: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Ochrana rostlin. Fytopatologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4606-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Obecné nároky na pěstování orchidejí, přehled nejčastěji pěstovaných druhů. Problémy, které se mohou během pěstování vyskytnout - poruchy, poškození, choroby, škůdci a návody, jak konkrétní problém vyřešit. Fotografická příloha. Seznam doporučených přípravků na ochranu. Příručka popisuje pouze běžně nabízené druhy a kultivary orchidejí.

Popis nakladatele

Orchideje, vyznačující se neuvěřitelnou rozmanitostí tvarů, barev i velikostí květů a především dlouhou dobou kvetení, patří k nejčastěji pěstovaným okrasným rostlinám v domácnostech. I přes péči, kterou jim lidé věnují, jejich vzhled tomu ne vždy odpovídá. Co dělat, když rostliny onemocní či jsou napadeny škůdci, však nikde uvedeno není. V této užitečné příručce jsou popsány nejčastěji pěstované druhy orchidejí a jejich konkrétní nároky, autorky se ale podrobně zaměřují na symptomy, které se mohou vyskytnout při nedostatečné výživě, nevhodném způsobu pěstování, po napadení škůdci. Samozřejmě nejsou opomenuty užitečné rady, jak o rostliny pečovat, možnosti a způsoby, jak lze s chorobami a škůdci bojovat.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ivana Šafránková; Jarmila Matoušková; Anna Buchtová - další tituly autora:
Ochrana okrasných rostlin před chorobami a škůdci Ochrana okrasných rostlin před chorobami a škůdci
Šumavští muzikanti ve vzpomínkách Karla Polaty Šumavští muzikanti ve vzpomínkách Karla Polaty
Choroby a škůdci orchidejí Choroby a škůdci orchidejí
 
K elektronické knize "Choroby a škůdci orchidejí" doporučujeme také:
 (e-book)
Orchideje v bytě a rodinném domě Orchideje v bytě a rodinném domě
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

 nároky orchidejí na pěstování

 poruchy, poškození, choroby a škůdci

 preventivní opatření

Choroby a škůdci

orchidejí

108

Ivana Šafránková

Jarmila Matoušková

Anna Buchtová

108

CHOROBY A ŠKŮDCI ORCHIDEJÍ

I. Šafránková, J. Matoušková, A. Buchtová

NOHEL GARDEN a. s., Budínek 86, 263 01 Dobříš

tel.: 318 533 511-2, fax: 318 533 513, e-mail: office@nohelgarden.cz www.nohelgarden.cz

listová výživa pro orchideje a bromélie Jedinečná Obsahuje vyvážený poměr živin pro všechny druhy orchidejí a bromélií. Snadná aplikace přímo na list a vzdušné kořeny zabezpečí rychlý příjem potřebných živin. Podporuje bohaté kvetení, zdravý a silný růst orchidejí.

Choroby

a škůdci

orchidejí

Ivana Šafránková

Jarmila Matoušková

Anna Buchtová

108

GRADA

Publishing Ivana Šafránková, Jarmila Matoušková, Anna Buchtová Choroby a škůdci orchidejí Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5240. publikaci Odpovědná redaktorka Helga Jindrová Sazba Qpoint Fotografie na obálce I. Šafránková Fotografie v knize I. Šafránková, J. Matoušková, A. Buchtová Počet stran 96 a 16 stran barevné přílohy První vydání, Praha 2013 Vytiskla Tiskárna Protisk, s.r.o., České Budějovice © Grada Publishing, a.s., 2013 Cover Design © Grada Publishing, 2013 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-4606-7 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-8636-0 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8637-7 (elektronická verze ve formátu ePub)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Obsah

Úvod 7

1 Trochu historie... 8 2 Geografické rozšíření orchidejí 9 3 Způsoby růstu orchidejí 10

4 Morfologie orchidejí 11

4.1 Kořeny 11

4.2 Stonek 12

4.3 Listy 12

4.4 Květenství 13

4.5 Plody a semena 15 5 Nároky orchidejí na pěstování 16

5.1 Světlo 16

5.2 Teplota 17

5.3 Voda 18

5.4 Vlhkost vzduchu 18

5.5 Substrát 19

5.6 Výživa a hnojení 19 6 Přehled nejčastěji pěstovaných druhů orchidejí 21

6.1 Phalaenopsis 21

6.2 Cattleya 21

6.3 Dendrobium phalaenopsis 22

6.4 Dendrobium Yamamoto hybridy 22

6.5 Paphiopedilum .........................................................................................23

6.6 Oncidium, Odontoglossum, Brassia, Miltoniopsis, Miltonia

a Zygopetalum 23

6.7 Va n d a 24

6.8 Cymbidium 24 7 Poruchy orchidejí 25

7.1 Makroelementy 25

7.2 Mikroelementy 29

7.3 Genetické mutace 32


6 Choroby a škůdci orchidejí 8 Poškození orchidejí 33

8.1 Teplota 33

8.2 Vlhkost 35

8.3 Světlo 38

8.4 Substrát 38

8.5 Další poškození 39 9 Choroby orchidejí 40

9.1 Virózy 40

9.2 Bakteriózy 53

9.3 Mykózy 55 10 Škůdci orchidejí 69

10.1 Štítenky 70

10.2 Puklice 71

10.3 Vlnatí červci 72

10.4 Mšice 74

10.5 Molice 75

10.6 Třásněnky 76

10.7 Roztoči 77

10.8 Roztočíci 81

10.9 Háďátka 81

10.10 Plži 81

10.11 Svinky 82

10.12 Další škůdci 82 11 Doporučené přípravky na ochranu orchidejí 84 12 Seznam použité literatury 92 13 Rejstřík 95


Úvod 7

Úvod

Ještě v minulém století byly hrnkové orchideje i řezané květy považovány za symbol

luxusu, a  proto pro většinu lidí nedostupné. V  současné době se s  nimi můžete

setkat téměř na každém kroku. Vzhledem k  nenáročnosti pěstování některých

druhů a dlouhé době kvetení jsou ozdobou mnoha moderních interiérů a jejich

obliba stále stoupá.

Orchideje, vyznačující se neuvěřitelnou rozmanitostí tvarů, barev i velikostí květů,

jsou oblíbeny u profesionálních pěstitelů i u amatérů. Pěstitelé se snaží rozšiřovat

sortiment okrasných rostlin, proto se i podíl a produkce hrnkových orchidejí stále

zvyšuje a v mnoha zemích tvoří více než 50 % z celkové produkce okrasných rostlin,

v Holandsku dokonce 75–80 %.

Prvenství v  žebříčku nejoblíbenějších orchidejí zaujímají kultivary rodu Phalae­

nopsis, jejichž produkce představuje 65  % celosvětové výroby hrnkových kultur.

Orchideje dalších rodů jsou zastoupeny v nabídce prodejců jen několika procenty,

např. Dendrobium 5 %, Cymbidium 4 %, Oncidium 2,5 %, Miltonia 2 %, Paphiope­

dilum 1,5 %, Cambria 1,3 % a ostatní hybridy 7,5 %.

S rostoucím počtem nabízených kultivarů vzrůstá i zájem zákazníků, kteří chtějí

vědět, jak o zakoupené orchideje dál pečovat, aby jim přinášely radost a potěšení.

Náš knižní trh je dostatečně zásoben publikacemi, které se obecně zabývají pěs

továním a popisem jednotlivých druhů a kultivarů orchidejí. Většina pěstitelů ale

postrádá odbornou radu, co mohou udělat, pokud rostliny neprospívají tak, jak by

měly, kterými chorobami orchideje trpí, kteří škůdci se na nich mohou vyskytovat.

Čtenářům předkládáme publikaci, do níž byly vybrány jen běžně nabízené druhy

a kultivary orchidejí. Uvedeny jsou i problémy, které se mohou během pěstování

vyskytnout, tj. poruchy, poškození, choroby a škůdci orchidejí, včetně návodů, jak

s nimi či proti nim bojovat.

Přejeme vám, aby publikace byla jen „pojistkou“, která v případě potřeby usnadní

nalezení příčiny či původce neuspokojivého stavu a  případný problém pomůže

vyřešit.

Ivana Šafránková,

Jarmila Matoušková,

Anna Buchtová


8 Choroby a škůdci orchidejí

1 Trochu historie...

Řecký botanik Theophrastos (370–285 př. n. l.), označovaný za „otce“ botaniky, zařa

dil orchideje do skupiny bizarních rostlin na základě podobnosti párových podzem

ních hlíz s mužskými pohlavními orgány (varlata). Z této podobnosti byla odvozena

i mylná představa, že mají afrodiziakální účinky a pojídání hlíz vede ke zplození synů.

V botanických zahradách se první orchideje objevily kolem r. 1700 a až do 19. stol.

byly dostupné pouze nejbohatším lidem. Přechod od amatérského pěstování ke

komerční produkci byl velmi pomalý. Většina orchidejí, sesbíraná z různých exotic

kých oblastí, nebyla schopna se přizpůsobit evropským klimatickým podmínkám

a uhynula.

Dlouho nebyly známy nejen způsoby pěstování a rozmnožování orchidejí, ale ani

opylování a klíčení jejich semen. Pokud se rostliny podařilo pěstovat a vykvetly,

buď vůbec nevytvořily semena, nebo semena nebyla klíčivá. A byla-li klíčivá, při

použití nevhodných substrátů a metod nebylo docíleno požadovaných výsledků.

Jako první začali s komerčním pěstováním orchidejí Angličané Conrad Loddiges

& synové v  roce 1821. První hybrid Calanthe Dominii vytvořil v  roce 1852 John

Dominy ze dvou druhů Calanthe (C masuca a C triplicata), který ale rozkvetl až

o čtyři roky později. Následovaly další pokusy křížení druhů rodu Cattleya, z nichž

první rostliny vykvetly roku 1859. O deset let později vykvetl i střevíčník Paphio­

pedilum Harrisianum, kultivar, který se pěstuje dodnes. Následoval velký počet

hybridů, které se snažili vytvořit nadšenci i drobní pěstitelé. Téměř o sto let později,

až v  roce 1913, se objevily první řezané květy orchidejí hybridů rodu Arachnis,

které pocházely z komerční produkce školky Sun Keev v Singapuru. V souvislosti

s  rozvojem nových biotechnologií, zejména metody klonového množení, a  jejich

využitím v zahradnické praxi, došlo na sklonku minulého století k prudkému zvý

šení „výroby“ orchidejí. V počátcích moderního „průmyslového“ pěstování sehrály

významnou úlohu brazilské orchideje rodu Cattleya, mexické Laeliae a indické Den­

drobium, Cymbidium, Va n d a a později Phalaenopsis. Produkce orchidejí se v současné době přesouvá do asijských států, zejména na Tchaj-wan, kde, jak uvádějí, klonují 43 rodů. Dnes se pěstují orchideje na „montážních linkách“ v  rozsáhlých sklenících s řízeným prostředím a zisky z prodeje se počítají ve stamilionech dolarů. Největšími šlechtiteli a producenty orchidejí jsou nyní asijské státy, v Evropě jsou to Holandsko, Německo a Dánsko. Snahou profesionálních pěstitelů a šlechtitelů je uvádět každým rokem na trh nové, barevně a tvarově zajímavé kultivary, a to včetně těch, které lze bez větších problémů pěstovat v podmínkách našeho mírného pásma.


Geografické rozšíření orchidejí 9

2 Geografické rozšíření orchidejí

Orchideje se vyskytují téměř na celém světě, ve všech zeměpisných šířkách, s výjim

kou oblastí věčného sněhu a ledu. Přesný počet druhů však není známý a uváděné

odhady se značně liší – od skromnějších 17  000 až po 35  000 druhů a  dalších

120 000 registrovaných hybridů, jež každým rokem přibývají. Ale ani nejčastěji uvá

děný údaj, 26 000 druhů, které rostou ve volné přírodě, není přesný. Většina z nich,

přibližně 90 %, pochází z vlhkých tropických lesů jihovýchodní Asie (10–15 000)

a ze Střední a Jižní Ameriky (9000). Na africkém kontinentu bylo popsáno kolem

2000 druhů, v Austrálii 700, v Severní Americe i na evropské pevnině roste v pří

rodě jen 200. Popsané druhy jsou zahrnuty do více než 800 rodů čeledi Orchidaceae,

která je po Asteraceae druhou nejbohatší čeledí rostlinné říše (Plantae). Orchideje

tvoří přibližně 7 % ze všech kvetoucích okrasných rostlin.

Rabování orchidejí na přirozených stanovištích má zabránit Úmluva o mezinárod

ním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucími rost

linami (CITES) a obchod by měl probíhat pouze na základě vývozních povolení.

Mezi orchidejemi lze nalézt nejen druhy, které se pěstují jako okrasné rostliny, ale

i druhy, které jsou využívány např. v potravinářském průmyslu, farmacii a parfume

rii. K nejznámějším patří vanilovník plocholistý (Vanilla planifolia), jehož tobolky

(lusky) a semena jsou zdrojem voňavého vanilinu a používají se např. k ochucení

čokolády a nápojů (např. Coca Coly). Z míst původního výskytu v jihovýchodních

oblastech Mexika a Guatemaly se jeho pěstování rozšířilo do ostatních tropických

a subtropických oblastí až po objevení umělého opylování. V současné době jsou

největšími světovými pěstiteli vanilovníku Madagaskar, Réunion a v Asii Indonésie.

Vzhledem ke své vysoké ceně je pravá vanilka v současné době nahrazována uměle

vyrobeným vanilinem.


10 Choroby a škůdci orchidejí

3 Z působy růstu orchidejí

Z hlediska vývoje patří zástupci čeledi Orchidaceae mezi nejmladší. Jako vytrvalé jed

noděložné rostliny musely přizpůsobit svůj způsob života i stavbu těla podmínkám

prostředí a konkurenci. Oproti jiným cévnatým rostlinám mají řadu biologických

zvláštností. Mohou růst na různých stanovištích, v bažinách a mokřadech, na stro

mech, na skalách a v místech, kde jim poskytuje dostatek živin rozpadající se orga

nická hmota. Většina tropických orchidejí roste v  přírodě epifyticky, tzn., že žijí

pevně přichycené obvykle na kmenech a silnějších větvích stromů a keřů, ale jejich

silné kořeny, na rozdíl od parazitů, nepronikají do pletiv hostitele (obr. 1). Epifytické

orchideje využívají mikroklimatu, které nabízejí jejich hostitelé. Některé se vyvinuly

ve stínu nebo polostínu, a proto upřednostňují růst na kmenu nebo spodních větvích

hostitelského stromu, některé vyžadují přímé sluneční světlo a proudění vzduchu

a vyskytují se horní části koruny stromu. Rostou buď na holé borce, nebo v tenké vrstvě

mechů a lišejníků porůstajících dřeviny. Mohou růst přichyceny i na jiných rostlinách,

např. na kaktusech a palmách, které však slouží pouze jako podložka. Velmi často orchi

deje osídlují horní patra tropické vegetace. Pro drobné, pomalu rostoucí druhy je přisedlý

způsob života na jiné rostlině jednou z možností přežití, protože nemohou konkurovat

stromové vegetaci a nepřizpůsobily se nedostatku světla ve spodních patrech vegetace.

Některé druhy dávají přednost růstu na exponovaných skalách, především v tropic

kých oblastech, a pak jsou označovány jako litofyty (obr. 2). Tyto orchideje získávají

živiny z mechu, dešťové vody, organických zbytků a vlastních odumřelých pletiv.

Jejich silné kořeny pronikají trhlinami a puklinami a i když jsou skály na slunném

místě, kořeny jsou chráněny před nadměrným vysycháním. Litofytické orchideje

demonstrují vývoj orchidejí od terestrických k epifytickým. Typickými litofyty jsou

např. „skalní laelie“ v Brazílii (Laelia sincorana, L. milleri) či „skalní katleje“ rostoucí

mezi oblázky, nebo Dendrobium kingianum, D. speciosum, Bifrenaria a Maxillaria.

Pokud mají orchideje dostatek prostoru ve spodních patrech vegetace, rostou v půdě

a nazývají se terestrity (obr. 3). Tyto orchideje jsou schopny přizpůsobit se poměrně

různorodým podmínkám, od bažinatých roklí až po vlhká lesní patra, z písečných

dun až na polosuché pouštní půdy. Kořeny terestrických orchidejí někdy produ

kují hlízy, které (v závislosti na okolnostech) leží těsně pod povrchem půdy nebo

dokonce hluboko pod zemí. Temperátní terestické orchideje jsou často opadavé.

K tropickým terestrickým orchidejím patří např. druhy rodu Paphiopedilum,

Cymbidium, Calanthe, Phaius aj. Téměř všechny orchideje mírného pásma rostou

terestricky, z našich je nejznámější střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus).


Morfologie orchidejí 11

4 Morfologie orchidejí

Orchideje jsou víceleté rostliny tvořící kořeny, výhony, listy, květy, plody a semena.

Stavbu jejich jednotlivých částí a způsob přijímání živin ovlivnily specifické pod

mínky prostředí v tropech, tj. extrémní teploty, silné oslunění rostlin, nedostatek

vláhy a různě dlouhá období sucha.

4.1 Kořeny

Kořeny orchidejí plní dvě funkce: zásobují rostlinu živinami a  vodou a  slouží

k jejímu uchycení na podložce nebo v substrátu. Velmi citlivě reagují na nevhodné

podmínky pěstování. Vyšší teplota a dostatek vlhkosti podporují růst kořenů; nízké

teploty či zamokření substrátu způsobují zahnívání kořenů a  následné uhynutí

rostlin.

Kořeny epifyticky rostoucích orchidejí jsou silné, většinou na povrchu hladké,

dlouhé, bílo-stříbrné se zelenými, žlutými, případně červenými kořenovými špič

kami (obr. 8).

Kořen je obalen několika vrstvami mrtvých buněk s jemnými lištami. Tento obal

se nazývá velamen, snadno nasává vodu, ale uvolňuje ji pomalu. U jednotlivých

druhů je různě silný, může být vytvořen až 22 vrstvami buněk. Jeho tloušťka, je-li

dostatečně nasáknutý vodou, může dosahovat až 4 cm (např. u rodu Va n d a). Vela

men má několik funkcí: izoluje a  chrání kořen proti přehřátí (zejména na silně

osluněných stanovištích), za sucha tvoří ochranný obal, který snižuje odpařování,

absorbuje vodu z ovzduší a zásobuje kořeny vodou. Pomocí velamenu jsou rost

liny přichyceny k podkladu. Po nasáknutí vodou jsou buňky velamenu propustné

pro světlo, které proniká až k povrchovým buňkám pokožky kořene a kořenovým

špičkám. V těchto buňkách, obsahujících chlorofyl, probíhá fotosyntéza a tvorba

asimilátů.

Na přírodních stanovištích s vysokou intenzitou slunečního záření je úloha listů

a stonku značně potlačena. U některých druhů, např. rod Microcoelia, Chilloschis ta

a Dendrophylax, kořeny nahrazují jejich funkci, obsahují chlorofyl a probíhá v nich

fotosyntéza (obr. 4). U  druhů, které mají stonek a  listy velmi tenké (Isochilus,

Ponera), jsou kořeny velmi silné a  částečně nahrazují funkci zásobních orgánů.

Některé terestrické orchideje, Orchis, Ophrys a většina evropských orchidejí, mají

tuberoidní kořeny, do kterých ukládají zásobní látky v době sucha a chladné zimy,

kdy nadzemní části zasychají (obr. 5). Některé orchideje (Catasetum, Clowesia,


12 Choroby a škůdci orchidejí

Gongora, Stanhopea) tvoří dva druhy kořenů. Z  pravých kořenů vyrůstají verti

kálně další kořeny, tj. tuhá dutá vlákna, která slouží k zachycení rozkládajícího se

organického materiálu (detritu) a opadlých listů (obr. 6).

Terestricky rostoucí střevíčníky mají hnědé svazčité kořeny s viditelnými kořeno

vými vlásky, jsou křehké a snadno se poškodí (obr. 7).

Ze vzhledu kořenů lze také orientačně odvodit, jaké množství živin a jaké koncen

trace orchideje snášejí. Druhy s velmi jemnými tenkými kořínky, např. Eria densa,

snášejí pouze velmi slabé koncentrace živin, opakem je Va n d a s relativně silnými

kořeny dobře snášející i vyšší koncentrace. Totéž platí i pro dávky hnojiva – čím

jemnější kořeny, tím menší dávky, čím silnější kořeny, tím vyšší dávky.

4.2 Stonek

V  průběhu evoluce se vyvíjel i  stonek orchidejí. V  závislosti na způsobu růstu

stonku lze orchideje rozdělit do dvou skupin: monopodiální a sympodiální. Pri

mitivnější je růst monopodiální. To znamená, že stonek vyrůstá z jedné vrcholové

buňky, jednotlivá internodia na sebe navazují, listy vyrůstají po stranách a adven

tivní pupeny, stejně jako květní stopky s  květy, se tvoří v  úžlabí listů. Rostliny

mohou dorůstat až do výšky několika metrů. Nejznámějšími představiteli orchidejí

s monopodiálním stonkem jsou druhy asijského rodu Va n d a (obr. 9), Phalaenopsis,

Rhynchostylis a Aerides

Vývojově mladší, ale dokonalejší, je sympodiální růst stonku, který se vyskytuje

u většiny epifytů, např. u rodu Cattleya, Dendrobium, Oncidium, Paphiopedilum

a  Cymbidium (obr. 10). Část stonku (rhizom) může kopírovat povrch podkladu.

Z  koncového pupenu vyrůstá výhon s  listy a  kořeny a  z  bočních  adventivních

pupenů vyrůstají další rhizomy s výhony. Květní stvoly s květy se tvoří na vrcholu

stonku nebo vyrůstají z báze pahlízy. Pahlíza je ztloustlá bazální část výhonu, která

slouží k ukládání zásobních látek a vody. Velikosti a tvary pahlíz závisí na druhu

a velikosti rostliny. Nejtěžší pahlízy má Grammatophyllum speciosum, která dorůstá výšky 2,5 m a hmotnost jejích pahlíz dosahuje až několika set kilogramů. Pahlízy orchideje Myrmecophyla a Caularthron jsou duté, osídlené mravenci a termity, kteří žijí s těmito rostlinami v symbióze. Orchideje s pahlízami jsou schopny přečkat až několikaměsíční období beze srážek.

4.3 Listy

Popsat listy orchidejí jednoduše je téměř nemožné. Vedle základní funkce dýchání,

výměny plynů a  produkce cukrů v  průběhu fotosyntézy mají i  vedlejší funkce.

Zabraňují nadměrnému odpařování vody z  povrchu rostlin, pomocí zvláštních


Morfologie orchidejí 13

buněk přijímají a zadržují vodu, u některých druhů nahrazují pahlízy. Tvary různě

silných a zabarvených listů orchidejí jsou rozmanité, mohou být řemenovité, trávo vité,

srdčité, vejčité či eliptické, například Docrillia cucumerina vytváří listy podobné

našim okurkám. Existují druhy s  velkými silnými dlouhými listy (Bulbophyllum

fletscherianum z Nové Guineje má listy dlouhé až jeden metr), ale i s listy velmi

drobnými (Bulbophyllum minutissimum z  Austrálie), či dokonce bezlisté formy

(Microcoelia, Campylocentrum). U některých epifyticky rostoucích druhů mají listy

výrazně sukulentní vzhled. Listy rodu Trichocentrum připomínají „oslí uši“– jsou

silné, s vyztuženými buňkami vrchní kutikuly a vrstvou mezofylu, který pomáhá při

absenci pahlíz udržovat vodu v rostlině. Trichocentrum cebolleta, T ascendent, Bras­

savola nodosa a Pleurothallis teres mají cylindrické listy připomínající „kozí rohy“.

Zmenšením povrchu minimalizují výpar vody z rostliny. Sukulentní listy vydrží na

rostlinách obvykle více let, na rozdíl od krátkověkých listů Catasetum, Galeandra,

Cyrtopodium a Clowesia, které rychle narůstají v období dešťů a na konci tohoto

období usychají a  opadávají. Listy jsou nejčastěji zbarveny v  různých odstínech

zelené, tj. od žlutozelené až po tmavě zelenou, některé druhy orchidejí však mají listy

dekorativní, např. mramorované (Phalaenopsis schilleriana) či panašované (některé

druhy rodu Paphiopedilum, obr. 11). Zajímavě působí sametové listy Macodes petola

(obr. 12) a Ludisia discolor (obr. 14) s ornamentální kresbou, nebo listy Psychopsis

papilio (obr. 13), které se pěstují jako rostliny ozdobné listem.

U Phalaenopsis, Cattleya, Dendrobium phalaenopsis a Trichocentrum (obr. 15) tvoří

vrchní vrstvu pokožky (epidermis) buňky se silnými stěnami (kutikula). Buňky

kutikuly zabraňují nadměrnému výparu, chrání list proti poškození a  vniknutí

různých patogenů dovnitř. Pod pokožkou jsou tenkostěnné buňky asimilačního

pletiva. Tvoří jej palisádový a houbový parenchym, který se nazývá mezofyl. Buňky

pokožky na rubu nejsou tak vyztuženy jako na líci listů. Po obou stranách listů se

tvoří průduchy, žilnatina je rovnoběžná s hlavní osou listu. Orchideje rostoucí na

vlhkých stanovištích ve stínu mají tenké, často různě mramorované listy (Anoec­

tochilus). Tenké a měkké listy mají také druhy rodu Dendrobium z monzunových

oblastí jihovýchodní Asie. Při nedostatku vláhy v období sucha se rostliny zbavují

listů (Dendrobium nobile) a  zůstávají jen bezlisté pahlízy. Opadem listů se rost

liny brání nadměrnému odpařování vody z povrchu těla v době sucha. Nastane-li

období s dostatkem vláhy, z báze bezlistých pahlíz velmi rychle vyrazí nové olistěné

pahlízy.

4.4 Květenství

Orchideje jsou nazývány královnami květin hlavně díky květům. V žádné z ostat

ních rostlinných čeledí nejsou jednotlivé druhy zastoupeny takovým množstvím

barev, tvarů a vůní květů, jako v čeledi Orchidaceae


14 Choroby a škůdci orchidejí

Květy většiny orchidejí jsou seskupeny do různých květenství, např. do laty (Onci­

dium, Rhynchostele bictoniensis), hroznu (Phalaenopsis, Coelogyne cristata) či

okolíku (Laelia superbiens a Cirrhopetalum) Květní stvoly orchidejí jsou převážně

hladké (Phalaenopsis, Cattleya), případně pokryté trichomy, např. „chlupaté“

u střevíčníků (Paphiopedilum). Některé orchideje, např. Lycaste, Maxillaria a  Tr i­

gonidium mají na stvolu obvykle jen jeden květ. Stvoly nesoucí květy vyrůstají

z vrcholu pahlízy (Cattleya), z báze pahlízy (Lycaste), z bazální části stonku (Pha­ laenopsis) nebo z báze listů (Va n d a a její hybridy), viz obr. 16 až 23. Květ orchidejí je osově souměrný. Okvětní lístky (tepaly) jsou často nesprávně rozdělovány na sepaly (tři vnější okvětní lístky) a petaly (tři vnitřní okvětní lístky).

Vzhledem k  zažité terminologii jsou však v  následujícím textu tyto názvy po -

užívány. Okvětní lístky tvoří charakteristické okvětí – perigon. Okvětí může být

různě modifikováno. U  rodu Cattleya, Phalaenopsis, Laelia, Oncidium, Brassia,

Miltoniopsis se tvoří tzv. pysk. Pysky mohou být různě zbarveny, s výrůstky a vrás

něním. Většinou slouží jako přistávací a udržovací plocha pro létavý hmyz. U rodu

Paphiopedilum, Phragmopedium, Cypripedium a Mexipedium tvoří tzv. střevíček.

U Stanhopea, Coryanthes a Cycnoches jsou vnitřní okvětní lístky srostlé, květ vytváří

různé pasti ve tvaru kapes a pytlíků s cestičkami pro oplylovače, které je nutí ke

kontaktu s pylem a bliznou při opuštění této pasti (obr. 24 až 31).

Většina orchidejí má květy oboupohlavné. Tyčinky a čnělky pestíku jsou zcela nebo

částečně srostlé a tvoří tzv. sloupek. Na vrcholu sloupku jsou pylová zrna, stmelena

do různě velkých a tvarově rozdílných útvarů nazývaných brylky. Vespod se pak

nachází blizna, což u většiny druhů vylučuje samoopylení.

Počet a tvar brylek je specifický pro každý rod a je jedním z důležitých znaků pro

determinaci orchidejí. Např. Phalaenopsis má 2 brylky, Cattleya 4, Laelia 8 atd.

Catasetum a Cycnoches mají jednopohlavné květy. Samčí i samičí květy mohou být

na jedné rostlině, liší se však tvarem i barvou.

Květy orchidejí rostoucích v přírodě se přizpůsobily tvarem i barvou opylovačům.

Mezi největší opylovače patří blanokřídlý hmyz, motýli, včely, vosy, včely samo

tářky, čmeláci, mouchy, mravenci, brouci, ale i ptáci (3 % květů opylují kolibříci).

Některé květy vydávají příjemnou intenzivní vůni (Cattleya, Stanhopea), jiné

nevoní (většina hybridů Phalaenopsis a Paphiopedilum), případně zapáchají (Bul­

bophyllum). Existuje skupina druhů (Brassavola nodosa, Angraecum sesquipedale,

Caularthron bilamellatum), které voní jen v noci a opylují je noční motýli (můry).


Morfologie orchidejí 15

4.5 Plody a semena

Po opylení květů se tvoří plody a  semena. Plodem orchidejí jsou trojpouzdré

tobolky, uvnitř se na lamelách tvoří velmi malá semena o  velikosti 0,4–4  mm.

Velikost tobolek se u jednotlivých druhů značně liší (obr. 32 a 33). K nejznáměj

ším patří tobolky vanilky (Vanilla), dosahující až 30 cm. Semena nemají zásobní

pletivo (endosperm), obsahují pouze zárodek a obal – testu (obr. 34). V závislosti

na velikosti rostliny se počet semen liší, a to od několika tisíc až ke čtyřem milio

nům (Cycnoches). V přírodě jich ale vyklíčí jen nepatrné množství. V době zralosti

semen, která je u každého druhu různě dlouhá (Phalaenopsis 6 měsíců, Cattleya

8 měsíců, Paphio pedilum 10 měsíců), tobolky praskají. Uvolněná semena jsou pře

nášena na velké vzdálenosti větrem, hmyzem, případně ulpívají na peří drobných

ptáků, zejména kolibříků

V  přírodě jsou ke klíčení semen orchidejí nezbytné symbiotické houby, jejichž

vlákna pronikají do zárodku, vyživují buňky zárodku minerálními látkami, hyd

rolyzují celulózu na jednodušší cukry a škroby a zásobují buňky zárodku těmito

základními stavebními látkami. Buňky se dělí, slučují a vytvářejí shluk nediferen

covaných buněk, tzv. protokorm. Později dochází k  diferenciaci pletiv a  tvorbě

jednotlivých orgánů rostlin.

Ještě na počátku minulého století se vysévala semena orchidejí tímto symbiotickým

způsobem, ale počty vyklíčených rostlin byly velmi nízké. V souvislosti s rozvojem

biologických věd na počátku minulého století se započalo r. 1921 s novou metodou

výsevů in vitro, které zahradnická výroba používá ve zdokonalené formě ke gene

rativnímu množení orchidejí dodnes (obr. 35). Semena orchidejí jsou umístěna do

nádob se sterilní umělou tuhou živnou půdou obsahující cukry, makroelementy,

mikroelementy, vitaminy a  stimulátory růstu. Ve sterilním prostředí za několik

týdnů semena vyklíčí. Vznikají útvary nediferencovaných buněk, tzv. protokormy.

Později dochází k diferenciaci pletiv na kořeny a listy a mladé rostlinky (velikosti

cca 10 cm) se převádějí na nesterilní substrát do prostorů skleníků, kde zůstávají

až do doby expedice.

V posledních dvaceti letech se upouští od množení orchidejí generativní cestou,

která se používá jen ve specializovaných podnicích v první fázi šlechtění. Velko

výrobně se orchideje množí především vegetativním způsobem – klonováním.

+


16 Choroby a škůdci orchidejí

5 Nároky orchidejí na pěstování

Hned na začátku je nutné upozornit na to, že orchideje, stejně jako i jiné živé orga

nismy, nelze přesně podle nároků „rozškatulkovat“ tak, aby se přesně podle nich

mohly pěstovat. Musíme se smířit s tím, že všechny druhy orchidejí nelze pěstovat

stejným způsobem pod „jednou střechou“. V  přírodě rostou v  oblastech s  růz

nou nadmořskou výškou, světelnými podmínkami, srážkami, vlhkostí, obvykle se

značnými rozdíly mezi teplotou ve dne a v noci. To vše jim v uměle vytvořených

podmínkách nemůžeme poskytnout. Měli bychom se snažit přizpůsobit podmínky

kultivace nárokům zahradnicky pěstovaných kultivarů orchidejí tak, aby se jim

dobře dařilo a aby nám přinášely radost.

K základním faktorům ovlivňujícím růst rostlin patří světlo, teplota, voda a vzduch

(vlhkost a pohyb).

5.1 Světlo

Pro růst a kvetení orchidejí je světlo nezbytné. Většina druhů pochází z tropických

oblastí s rovnoměrným rozdělením počtu hodin světla a tmy (12/12). Fotoperio

da ovlivňuje nasazování květů a dobu kvetení některých druhů. Většina hybridů

Phalaenopsis u nás nasazuje květní stvoly v období krátkého dne, naopak některé

hybridy, v jejichž rodokmenu jsou zastoupeny brazilské Cattleya guttata a Cattleya

bicolor, kvetou i v našich klimatických podmínkách zásadně v pozdním létě. Na

podzim je dostatečná intenzita světla nutná pro kvetení většiny kultivarů rodu

Cattleya, Paphiopedilum, Cymbidium a mnoha dalších druhů orchidejí.

Intenzita slunečního záření na přírodních stanovištích je značně rozdílná. Závisí na

nadmořské výšce, zastínění porostu a charakteru lokality. Rostliny rostoucí v pří

rodě jsou dostatečně adaptovány a mají vybudovány mechanismy, které zabraňují

popálení nebo přehřátí. Orchideje vypěstované v umělém prostředí skleníků tuto

obrannou schopnost postrádají. Orchideje nabízené na našem trhu jsou již několik

desetiletí šlechtěny k růstu i při nižší intenzitě světla, tzn. i v bytových podmín

kách. Obecně lze říci, že nemají rády přímé sluneční záření, proto je v létě stíníme

a v zimě při nízké intenzitě světla umísťujeme co nejblíže ke světlu nebo přisvětlu

jeme. Ranní slunce orchidejím v létě neublíží, ale od cca 10. hodiny je nutné rostliny

zastínit, jinak dochází k nevratnému poškození popálením pletiv.

Orchideje nejnáročnější na světlo patří do rodu Vanda, Cattleya, Oncidium a Den­

drobium phalaenopsis. Méně nároční jsou zástupci rodu Phalaenopsis, kteří dobře


Nároky orchidejí na pěstování 17

rostou i  v  prostředí moderních interiérů s  průměrnými teplotami kolem 20  °C

a s nízkou vzdušnou vlhkostí. Pro pěstování v interiérech jsou vhodné i kultivary

rodů Paphiopedilum, Dendrobium, Oncidium, Zygopetalum a Miltoniopsis.

Orchideje, které trpí nedostatkem světla, mohou mít listy sytě zelené, protáhlé

a  křehké. Rostliny jsou obvykle protažené ke zdroji světla, někdy dokonce vypa

dávají z květináčů, netvoří květní stvoly a nekvetou. Při nadměrné intenzitě světla

listy žloutnou; v kombinaci s vysokými teplotami dochází k přehřátí celých rost

lin, na listech jsou viditelné tmavě hnědé skvrny, listy a později i celá rostlina se

rozpadá a hyne.

5.2 Teplota

Teplota vzduchu je důležitým faktorem, který má vliv na růst a vývoj rostlin. Podle

nároků na teplotu jsou orchideje obvykle modelově rozdělovány do tří základních

skupin – teplomilné, temperované a chladnomilné. Toto rozdělení je jen hypote

tické, protože mezi jednotlivými skupinami je mnoho přechodných forem a existují

i různé odchylky.

Teplomilné orchideje pocházejí z  oblastí s  nízkou nadmořskou výškou, s  vyso

kými průměrnými teplotami, které ani v nejchladnějších dnech neklesají pod 18 °C,

a s vysokou vzdušnou vlhkostí, která se pohybuje v průměru kolem 80–90 %. Do

této skupiny patří dobře známý rod Phalaenopsis, z  méně známých pak některé

druhy orchidejí s tenkými listy, např. Paphinia a Coryanthes.

Temperované orchideje lze nalézt v přírodě ve vyšších nadmořských výškách s roz

dílnými teplotami ve dne a v noci. Rostliny mají výrazně sukulentní vzhled, snášejí

delší období sucha a  chladu, které je pro některé druhy orchidejí (Dendrobium)

dokonce nezbytné k  indukci květů. Dobře snášejí i  kratší období poklesu teplot

(kolem 10 °C). Mezi temperované orchideje je zařazováno mnoho druhů, k nejzná

mějším patří rod Cattleya, Laelia, Brassavola, Dendrobium, Oncidium, Miltoniopsis,

Paphiopedilum, Epidendrum aj.

Chladnomilné druhy orchidejí rostou ve vysokých nadmořských výškách pohoří

Brazílie, Bolívie, Peru, Mexika, Venezuely a  jihozápadní Asie. Krátkodobě tole

rují teploty kolem 0  °C. V  letním období jsou pro ně optimální teploty kolem

22 °C, v zimě, pokud je substrát suchý, při dostatku světla a nízké relativní vlhkosti

vzduchu, jsou vhodné teploty kolem 5 °C. Zařazujeme sem kultivary Cymbidium,

Dendrodium nobile, Coelogyne cristata a Prosthechea citrina

Často se setkáváme s otázkami pěstitelů, kteří si zakoupili kultivary rodu Cymbi­

dium, proč jim tyto krásné orchideje nekvetou, i když mají sytě zelené listy. K tomu,

aby došlo k  indukci květů, potřebují nejméně na jeden měsíc zajistit snížení


18 Choroby a škůdci orchidejí

teploty na ±10 °C, teplotní rozdíl mezi dnem a nocí by měl být nejméně 10 °C, dále

vyžadují dostatek světla a suchý substrát. V druhé polovině května (po „zmrzlých

mužích“) přeneste tyto orchideje ven a umístěte je nejprve na několik dnů do stínu.

Po přivyknutí novému prostředí je přemístěte na chráněné místo do polostínu, kde

mohou zůstat celé léto. Rostliny vraťte domů před příchodem prvních přízemních

mrazíků, tj. většinou až v  září. Pokud tyto podmínky splníte, dočkáte se v  zimě

krásných květů.

5.3 Voda

Voda patří k základním podmínkám života všech živých organismů. Pro orchideje

je důležité nejen její množství, ale i teplota a kvalita. V přírodě jsou orchideje záso

bovány vodou z častých dešťových srážek, mlh, někde i z mraků. Jedná se tedy ve

většině případů o vodu měkkou s nízkým pH. Voda určená k zálivce orchidejí by

měla být také měkká, nejlépe dešťová, slabě kyselá, s pH 5,1– 6,5. Dešťová voda ale

neobsahuje živiny, a proto je nezbytné přidávat do zálivky hnojiva. U některých

druhů, např. Paphiopedilum, lze občas používat k zálivce i vodu z vodovodu, která

poskytuje i některé prvky. Příliš tvrdá voda s nadbytkem Ca a Mg zasoluje substrát,

na kořenech tvoří krusty, které omezují přísun živin k rostlině. K zálivce používáme

vodu o teplotě ±20 °C a dbáme na to, aby nedocházelo k přelévání rostlin. Substrát

má být vlhký, nikoliv mokrý, dostatečně propustný pro vodu a vzduch. Voda musí

ze substrátu odtéci, jinak dochází k  zahnívání kořenů a  rostlina hyne. Vložení

orchidejí do moderních okrasných obalů, kde nelze kontrolovat množství vody,

vede často k  uhynutí rostliny. Vhodnější jsou misky pod nádobami, protože tak

snadno zjistíme, zda nejsou rostliny přelity.

5.4 Vlhkost vzduchu

Vlhkost vzduchu můžeme regulovat pouze ve sklenících, popřípadě v  okenních

sklenících v bytě. Při výběru rostlin, které chceme pěstovat, vybíráme druhy odpo

vídající podmínkám prostředí, které můžeme orchidejím poskytnout. V  letních

měsících by měla relativní vlhkost vzduchu (RVV) dosahovat 80  %, v  zimních

měsících, kdy je velký nedostatek světla, je dostatečná 50% RVV. Pro pěstování

na okenních parapetech, kde nemůžeme dostatečně regulovat vlhkost vzduchu,

vybíráme druhy sukulentního růstu, které velmi dobře snášejí nízkou vlhkost a jsou

svou stavbou přizpůsobeny podmínkám v moderních bytech (např. Cattleya, Pha­

laenopsis, Dendrobium phalaenopsis) Zakoupíme-li si rostliny orchidejí s tenkými

a jemnými listy (Miltoniopsis, Oncidium, Brassia), musíme počítat s tím, že vyžadují

vyšší vlhkost vzduchu, a to zejména v letních měsících. Zvýšení vlhkosti lze dosáh

nout buď umístěním orchidejí do okenního skleníku, nebo častějším mlžením.


Nároky orchidejí na pěstování 19

K mlžení používáme vodu měkkou, nejlépe dešťovou. Tvrdá voda tvoří na rostli

nách krusty vápence, ucpává průduchy, čímž se snižuje asimilace. Ve sklenících lze

zajistit nezbytné proudění vzduchu ventilátory.

5.5 Substrát

Většina orchidejí v  přírodě roste epifyticky, ukotvena na kmenech nebo větvích

stromů. Ke kořenům se dostává voda převážně z dešťových srážek a vítr vanoucí

po dešti rychle kořeny osuší. Substrát pro orchideje by měl být propustný pro vodu

a vzduch, svou strukturou a složením by se měl blížit substrátům, na kterých rostou

orchideje v přírodě.

V současné době obchody nabízejí mnoho nejrůznějších druhů substrátů. Orchi

deje přesazujeme do nového substrátu až tehdy, když je ten původní silně rozpadlý,

sesedlý, zadržuje vodu a brání přístupu vzduchu ke kořenům. K přesazení orchidejí

rodu Phalaenopsis, Cattleya, Oncidium, Miltoniopsis, Dendrobium, Dendrobium

phalaenopsis, Brassia a Paphiopedilum doporučujeme použít kůrový substrát hrubší

konzistence bez příměsi rašeliny. Pro terestricky rostoucí orchideje rodu Cymbi­

dium, Calanthe a Phaius je naopak vhodnější substrát rašelinový, který nevysychá

tak rychle jako kůrový. Je-li substrát zasolený, ale celistvý, nerozpadlý, doporuču

jeme jej několikrát prolít čistou měkkou vodou. Na trhu se vyskytují i zcela inertní

substráty, např. molitan, polystyren, korek aj., které můžeme také použít. Při zálivce

a hnojení rostlin je ale nutné zohlednit umělou povahu tohoto materiálu. Botanické

druhy orchidejí, pokud je pěstujeme, obvykle připevňujeme na podložky, kterými

mohou být kousky větví, korek, kořeny ostřic, doma vyrobené nebo zakoupené

speciální košíky a  kovové konstrukce. Na podložku nejprve upevníme vhodný

porézní materiál, který udrží vodu. Může to být rašeliník, molitan, kokosová vlákna

nebo kousek netkané textilie. Na takto upravenou podložku přichytíme rostlinu

pomocí drátku, staré punčochy nebo lepidla a dále ji pěstujeme zavěšenu na kon

strukci nebo ve skleníku.

5.6 Výživa a hnojení

Orchideje v přírodě získávají živiny ze stromů, na kterých rostou, z atmosféry a také

z rozkládající se organické hmoty a trusu ptáků. V kontrolovaných podmínkách

pěstování jim musí být živiny dodávány. V úvahu je nutné vzít jak zvláštní potřeby

jednotlivých druhů orchidejí a fáze růstu, tak sortiment hnojiv na trhu.

Nároky orchidejí na živiny jsou podobné jako u jiných druhů rostlin, avšak sym

ptomy nedostatku se projevují pomaleji. To je způsobeno schopností transportovat

některé prvky ze starých listů či pahlíz. K odstranění nedostatku živin je nejvhod




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist