načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Choroby a škůdci na zahradě -- identifikace, prevence a ochrana - Jaroslav Rod

Choroby a škůdci na zahradě -- identifikace, prevence a ochrana

Elektronická kniha: Choroby a škůdci na zahradě -- identifikace, prevence a ochrana
Autor:

Bohatým obrazovým materiálem a užitečnými informacemi vybavená kniha na slovo vzatého odborníka a rostlinolékaře vám pomůže identifikovat zdravotní problém rostlin a usnadní volbu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 160
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0239-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Bohatým obrazovým materiálem a užitečnými informacemi vybavená kniha na slovo vzatého odborníka a rostlinolékaře vám pomůže identifikovat zdravotní problém rostlin a usnadní volbu ochranných a preventivních opatření proti chorobám a škůdcům na zahradě. (identifikace, prevence a ochrana)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jaroslav Rod - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Choroby

a škůdci

na zahradě

Jaroslav Rod

identifikace, prevence a ochrana

Grada Publishing


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího pí­

semného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Ing. Jaroslav Rod, CSc. Choroby a škůdci na zahradě identifikace, prevence a ochrana Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 6570. publikaci Odpovědná redaktorka Helga Jindrová Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Fotografie na obálce Jaroslav Rod Fotografie v knize Jaroslav Rod a Jan Kazda Počet stran 160 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2017 Cover Design © Eva Hradiláková, 2017 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-271-9754-5 (ePub) ISBN 978-80-271-9753-8 (pdf) ISBN 978-80-271-0239-6 (print)

OBSAH

O autorovi ................................................................................................................................. 7

SLOVO NA ÚVOD ............................................................................................................... 8

Obecná část PŘÍZNAKY POŠKOZENÍ A DIAGNOSTIKA ............................................................... 11

PŘÍČINY POŠKOZENÍ ROSTLIN ................................................................................... 12

Abiotické poruchy a poškození ............................................................................................. 12

Choroby virového původu ..................................................................................................... 13

Choroby bakteriálního původu ............................................................................................. 14

Choroby fytoplazmového původu ........................................................................................ 15

Choroby houbového původu ................................................................................................. 15

Živočišní škůdci ....................................................................................................................... 16

Plevele ....................................................................................................................................18

ZPŮSOBY OCHRANY ROSTLIN ................................................................................... 19

Legislativněrávní opatření .................................................................................................. 19

Prognóza a signalizace ........................................................................................................... 19

Šlechtitelské metody .............................................................................................................. 20

Pěstitelská (agrotechnická) opatření ..................................................................................... 20

Mechanické a fyzikální způsoby likvidace škodlivých organismů ....................................... 21

Biotechnické metody .............................................................................................................. 22

Biologické metody .................................................................................................................. 22

Integrovaná ochrana .............................................................................................................. 23

Chemická ochrana .................................................................................................................. 23

Speciální část OVOCE ............................................................................................................................... 33

Nespecializované choroby a škůdci ....................................................................................... 33

Jádroviny ................................................................................................................................. 45

Slivoně ..................................................................................................................................... 58

Třešně a višně .......................................................................................................................... 64


Broskvoně a meruňky ............................................................................................................. 65

Skořápkaté ovoce ................................................................................................................... 66

Rybíz a angrešt ....................................................................................................................... 69

Maliník a ostružiník ................................................................................................................ 72

Jahodník .................................................................................................................................. 74

RÉVA VINNÁ ....................................................................................................................... 79

ZELENINA ............................................................................................................................. 85

Nespecializované choroby a škůdci ....................................................................................... 85

Brukvovitá zelenina ............................................................................................................... 92

Cibulová zelenina ................................................................................................................... 98

Kořenová zelenina ............................................................................................................... 104

Listová zelenina ..................................................................................................................... 107

Tykvovitá (dýňovitá) zelenina (okurky a tykve) .................................................................. 108

Lilkovitá zelenina (rajče, paprika) ....................................................................................... 111

Lusková zelenina ................................................................................................................. 116

BRAMBOR ........................................................................................................................ 119

OKRASNÉ ROSTLINY ..................................................................................................... 127

Nespecializované choroby a škůdci ..................................................................................... 127

Specializované choroby a škůdci ......................................................................................... 136

Rejstřík českých názvů .......................................................................................................... 155

Rejstřík vědeckých názvů ..................................................................................................... 157

Seznam literatury ................................................................................................................. 160


7

O autorovi

Přední český rostlinolékař Ing. Jaroslav Rod, CSc. se narodil v roce 1943 v Dačicích. Po maturitěna

stoupil na Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, kde již od 3. semestru pracoval jako

„pomocná vědecká síla“ na katedře ochrany rostlin.

Po ukončení studia krátce působil na STS v Jindřichově Hradci jako technik ochrany rostlin a poté byl

zaměstnán jako šlechtitel-fytopatolog na ŠS Větrov. Profesi rostlinolékaře zůstal věrný po celý život.

Celých 20 let pracoval jako vědecký pracovník ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu zelinářském

v Olomouci. V průběhu těchto let absolvoval dvě postgraduální studia a v roce 1975 dokončil vědeckou

aspiranturu z fytopatologie a ochrany rostlin ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze 6 – Ruzyni.

Po zrušení Výzkumného a šlechtitelského ústavu zelinářského v roce 1993 založil v Olomoucideta

šované pracoviště Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, kde pracoval až do

svého odchodu do důchodu.

Napsal řadu vědeckých prací, je autorem nebo spoluautorem několika knižních publikací a několika

stovek vědeckých a odborných článků v různých časopisech. Je členem České fytopatologickéspo

lečnosti, České rostlinolékařské společnosti, České akademie zemědělských věd – odborurostlinolé

kařství a Českého zahrádkářského svazu. Současně je členem redakčních rad časopisů Rostlinolékař

a Zahrádkář, kde vede rostlinolékařskou poradnu pro drobné pěstitele a zahrádkáře. Za mimořádný

přínos k rozvoji vědy a výzkumu v agrárním sektoru mu byly uděleny v roce 2008 bronzová a v roce

2013 stříbrná medaile České akademie zemědělských věd.

Žije ve Vsisku, místní části Velkého Týnce, kde je stále aktivní v Komisi pro životní prostředí.


8

SLOVO NA ÚVOD

Není snad zahrádkáře, který by neměl problém s řadou nejrůznějších poruch, chorob a škůdcůvyskytujících se na jeho výpěstcích. Aby mohl účinně proti nim zakročit, je především třeba je správně

identifikovat (determinovat) a až poté zvolit nejvhodnější způsob ochrany. Proto je, obdobně jako

v humánní či veterinární medicíně, i v ochraně rostlin (rostlinolékařství) nejdůležitější správné určení

příčin poškození. Kdo není profesionální rostlinolékař, potřebuje k tomu buď vyčerpávající, alezároveň srozumitelný popis příznaků, nebo výstižné fotografie. Tato publikace se zaměřuje více na druhý

způsob, ale najdete zde i stručný slovní popis hlavních příznaků. Přitom na fotografiích převládají

více vizuální příznaky poškození než konkrétní škůdci, které mnohdy běžný pěstitel ani nikdy neuvidí.

Text knížky je rozdělen na dvě části. V první, obecné, jsou stručně a snad i srozumitelně vysvětlenyzákladní pojmy z rostlinolékařství a diagnostické zásady. Větší pozornost je věnována chemické ochraně,

ovšem ne z důvodu jejího upřednostňování, ale proto, že vyžaduje větší náročnost při práci a striktní

dodržování pravidel pro zacházení s přípravky na ochranu rostlin.

Těžištěm publikace je druhá část, která pojednává o nejdůležitějších neparazitních poruchách,chorobách a škůdcích rostlin pěstovaných na zahradách, tj. na ovoci, révě vinné, zelenině, okrasných

rostlinách a bramboru. Samozřejmě byl problém vybrat ze stovek škodlivých činitelů ty nejdůležitější.

To platí především pro skupinu okrasných rostlin, jichž jsou stovky druhů. U každého zdravotního

problému rostlin je vždy uveden v současnosti platný český název. V případě, že je škodlivý činitel

znám doposud i pod jiným označením, je uveden za názvem platným. Aby mohli případní zájemci

najít více informací (např. na internetu a v dalších odborných publikacích), je uváděn i v současnosti

platný vědecký název původce choroby nebo škůdce. Text u jednotlivých poruch, škůdců i chorob je

pak dělen na:

HR

hostitelské rostliny – většinou jsou uváděny jen ty pro zahrádkáře nejdůležitější,

DZ

diagnostické (rozlišovací) znaky – stručný slovní popis příznaků, který doplňuje fotografické

zobrazení,

MZ

možnosti záměny s jiným škodlivým činitelem,

ZB základy biologie škodlivého činitele,

OO ochranná opatření, kde jsou uvedeny všechny známé a dostupné způsoby ochrany.

Není-li z mého pohledu některá z těchto částí důležitá, anebo je příliš složitá, může být v textu

vypuštěna.

Na tomto místě si dovolím poznamenat svůj pohled na systematické třídění zeleniny ve speciální

části (od str. 33) této knihy. Obecně existuje třídění zahradnické, většinou používané i u zahrádkářů,

a třídění botanické. Tak např. podle botanického třídění brukvovitá zelenina zahrnuje z u náspěstovaných zelenin hlávkové zelí, kapustu (hlávkovou, růžičkovou, kadeřavou = kadeřávek), kedluben,

květák, brokolici, pekingské zelí, ředkvičku, ředkev, tuřín a vodnici. Zahradnické třídění však rozeznává

košťálovou zeleninu (hlávkové zelí, kapusty, kedluben, květák, brokolici), zatímco ředkvičky, ředkve,

tuřín a vodnice jsou zařazovány mezi zeleninu kořenovou, kam se zahrnuje i mrkev, celer bulvový,


9

řepa salátová, křen či topinambury. A pekingské zelí se zase řadí do zeleniny listové, kam se zařazuje

i špenát, salát, čekanka, celer listový a řapíkatý, ale i např. cibule zimní (sečka). Problém je v tom, že

jednotlivé choroby a škůdci si vybírají a tím i poškozují vždy rostliny botanicky příbuzné a neuznávají

třídění zahradnické, které je uměle vytvořené. Proto se kapitola Brukvovitá zelenina (str. 92) vztahuje

na všechny výše uvedené brukvovité zeleniny podle botanického třídění.

Protože u chemické ochrany rostlin dochází velmi často ke změnám v sortimentu doporučovaných

a povolených přípravků a v některých případech je proti jednomu škodlivému činiteli v současnosti

registrováno i několik desítek přípravků, záměrně nejsou ve speciální části uváděny žádnékonkrét

ní názvy. Podle mého názoru je mnohem důležitější vědět, kde je možné aktuální přípravky najít.

Všechny registrované přípravky včetně změn v registracích jsou aktuálně a souhrnně uváděny na

http://eagri.cz/public/app/eagriapp/POR/ nebo na http://eagri.cz/public/app/srs_pub/fytoportal/public/,

ale velmi kvalitní a novelizované informace o použití chemických přípravků (a nejen jich) je možné

najít i na webových stránkách Českého zahrádkářského svazu (http://www.zahradkari.cz/metodiky),

popř. v knižním vydání této metodiky (P. Ackermann, J. Kazda: Metodiky ochrany zahradních plodin

pro zahradníky a zahrádkáře). Ústředí Českého zahrádkářského svazu vydává i často pravidelněaktu

alizované CD s názvem Choroby a škůdci zahradních rostlin.

Věřím, že vám informace z knížky pomohou správně identifikovat původce nebo příčinu zdravotního

problému a nalézt správný způsob likvidace choroby či škůdce na vašich zahradách.

Zima 2017 Jaroslav Rod


Obecná část


11

PŘÍZNAKY POŠKOZENÍ

A DIAGNOSTIKA

Když potřebujeme, aby nám s příčinou poškození pomohl někdo, kdo poškození na vlastní oči neviděl

(telefonicky, korespondenčně apod.), je potřeba jednotlivé příznaky (symptomy) správně popsat. Není

to jednoduché, protože pro tento účel se používají desítky různých, přesně definovaných odborných

výrazů, jako např. nekrózy, intumescence, čarověníky, nádorovitosti, skvrnitosti, vadnutí, usychání,

hniloby, žloutnutí (chlorózy), stříbřitost, bronzovitost, antokyanizace, černání, zakrslost, kadeřavost,

korkovitost, strupovitost, praskliny, dírkovatost, spála, klejotok atd. V případě poškození živočišnými

škůdci se pak používají termíny jako dírkovatost, skeletování, okénkování, zoubkování, miny(podko

pěnky), hálky (nádorky), červivost, smotky atd. Na základě přesně popsaných příznaků je pak možné

rozpoznat, zjistit a určit zdravotní problém rostlin.

Tento proces se označuje jako diagnostika a je nejdůležitější součástí rostlinolékařství,proto

že bez přesného určení příčin poškození rostlin není možné zvolit správný postup jejich zamezení.

Nesprávné určení příčin poškození rostlin (nesprávná diagnóza) má za následek nesprávné, apro

to neúčinné ochranné opatření spojené se vznikem hmotných, finančních a někdy i ekologických

a hygienických škod.

Pro správné určení diagnózy byly vypracovány různé diagnostické metody. Základní a pro drobnépěs

titele prakticky jediná je metoda symptomatologická, tj. určení původu poškození pouhým okem

(resp. lupou) viditelných příznaků (symptomů). Ostatní metody, např. mikroskopické, biologické,che

mické, biochemické, imunologické (sérologické) či molekulárně biologické, jsou náročné a používají

se jen na specializovaných pracovištích.


12 / Choroby a škůdci na zahradě / Obecná část

PŘÍČINY POŠKOZENÍ ROSTLIN

Poškození rostlin může být způsobováno neparazitním (abiotickým) poškozením a poruchami,živo

čišnými škůdci, ale i chorobami, které jsou parazitního původu.

Abiotické poruchy a poškození

Abiotické poruchy jsou poruchy zdravotního stavu rostlin způsobené neinfekčními (neparazitními)

příčinami. Nejedná se proto o choroby v pravém slova smyslu, protože je nezpůsobují ani patogenní

organismy (viry, fytoplazmy, bakterie, houby apod.), ani živočišní škůdci. Jde o poruchy různého jiného

původ. Termín „fyziologické poruchy,“ doposud často používaný pro neinfekční poruchy v širším slova

smyslu, je méně vhodný, neboť fyziologické poruchy jsou jen jednou ze skupiny abiotických

poruch a termín abiotické poruchy má širší a obecnější význam. Fyziologické poruchy jsou veskuteč

nosti již mnohem úžeji specifikované a nelze do nich počítat poruchy mechanického, genetického,

chemického a popř. i jiného původu.

Přestože se abiotické poruchy u pěstovaných rostlin (plodin) vyskytují velmi často, způsobují nemalé

škody a jejich závažnost stále nabývá na významu, málokdy se o nich dozvíme něco bližšího azejmé

na souhrnnějšího. Je to i proto, že u nás prakticky neexistují specialisté na abiotické poruchy. Další

problém spočívá v diagnostikování abiotických poruch, které je zcela odlišné. Nevypátráme-li všechny

potřebné informace (např., ve které fázi růstu se poškození projevilo, zda se vyskytuje individuálně,

lokálně nebo celoplošně, jaká odrůda byla postižena, jaká ošetření byla provedena), příčiny často

vůbec nezjistíme. V mnoha případech nelze ani na prvý pohled určit, zda se jedná o poruchu, ocho

robu nebo o poškození jiným škodlivým organismem. Celou problematiku pak ztěžují i skutečnosti,

že některé poruchy mají více příčin, a samozřejmě jsou i takové, a není jich málo, u nichž jsou příčiny

doposud neznámé, nebo se názory na jejich příčiny značně různí. Ze všech těchto důvodů vyžadujeur

čení skutečných příčin abiotických poruch rostlin značné a většinou i mnohaleté praktické zkušenosti.

V každém případě je třeba znát co nejvíce o určité plodině, tzn. o její anatomii, morfologii, fyziologii,

o pěstování, včetně požadavků na výživu, na půdní a klimatické podmínky, o odrůdových odlišnostech

a o specifických požadavcích na jednotlivé pěstitelské zásahy.

Především z důvodu usnadnění diagnostikování jednotlivých abiotických poruch bylo vypracováno

několik systémů jejich třídění. Zde je ale nutné poznamenat, že všechny byly uměle vytvořené avý

raznější rozdíly mezi nimi nejsou.

Mechanická poranění (traumata) jsou poměrně dobře identifikovatelnou skupinou. Patří k nim nejen

mechanická poškození způsobená otlakem nebo úderem, ale i poranění zapříčiněná nerovnoměrným

růstem, kam patří především nejrůznější praskání hlávek, hlíz, bulev, kořenů a plodů.

Poruchy způsobené nevhodnými pěstitelskými opatřeními zahrnují např. nevhodné termíny

výsevů, výsadeb či sklizní, nevhodný výběr druhů a odrůd, nevhodné termíny agrotechnických zásahů,

volba nevhodného stanoviště, nedostatečné střídání kultur, nevhodné zpracování půdy, nepřiměřená

závlaha a další.


Příčiny poškození rostlin / 13

Poruchy spojené s počasím zahrnují chladová a mrazová poškození, poškození vysokými teplotami,

nedostatkem či nadbytkem světla, nevhodným světelným režimem, nadbytkem nebo nedostatkem

půdní i vzdušné vlhkosti, kroupami, větrem, sněhem apod.

Poruchy ovlivněné půdou zahrnují poruchy spojené s půdní reakcí (pH), půdní vlhkostí,provzduš

něním půdy, strukturou půdy, půdní únavou apod.

Poruchy ve výživě (nutritivní neboli karenční poruchy) způsobené nedostatkem nebo i nadbytkem

některého makro- či mikroprvku ve výživě.

Poruchy způsobené nevhodnou ochranou, především nevhodnými aplikacemi přípravků na

ochranu rostlin (zejména herbicidů) nebo jejich rezidui. Tyto poruchy jsou také označovány termínem

fytotoxicita.

Poruchy zapříčiněné exhaláty, tzn. plynnými imisemi, smogem nebo tuhými exhaláty.

Poruchy genetické jsou málo probádanou skupinou a patří k nim mutace, abnormality, chiméry,

malformace, panašování, albikace, proliferace (prorůstání), fasciace apod.

Všechna tato třídění jsou jen umělá a často nepřesná, neboť jednotlivé skupiny se v některýchpřípa

dech překrývají. Např. poškození kroupami je poruchou spojenou s počasím, nebo se jedná omecha

nické poranění? Jak se odlišuje porucha způsobená zamokřením půdy dlouhodobějšími dešti (porucha

spojená s počasím) od poruchy rostlin rostoucích na dlouhodoběji zamokřené půdě (poruchaovlivně

ná půdou)? Kromě toho existuje poměrně rozsáhlá skupina poruch způsobených souběžně několika

příčinami, často i značně odlišnými, a u řady z nich není příčina doposud objasněna.

Choroby virového původu

Choroby virového původu neboli virózy jsou způsobovány viry, což jsou nejjednodušší nebuněčné

patogeny, které se vyskytují uvnitř buněk hostitelských rostlin a samy o sobě nemohou existovat. Mají

různý tvar a jejich velikost je tak malá, že do jednoho milimetru délky by se jich vedle sebe vešlo od

jednoho tisíce do 700 tisíc. Mezinárodní odborné názvy virů nejsou uváděny v latině nebo řečtině jako

u jiných organismů, ale v angličtině a z ní odvozených zkratkách. Tak např. původce virových neštovic

slivoně (šarky švestek) je Plum pox virus (PPV).

Prakticky všechny viry se rozšiřují vegetativně, tzn. rouby, očky, řízky, cibulemi a hlízami. Častý je

i přenos šťávou rostlin při mechanickém poranění, např. nářadím (nože, pilky, nůžky), rukama (např.

při vylamování a vyštipování částí rostlin) či různým oděrem (listy o sebe, oděvy apod.). Výjimečně

jsou viry přenosné i semeny nebo pylem. Zdrojem infekcí mohou být i plevelné nebo volně rostoucí

rostliny. Z praktického hlediska se viry nejčastěji rozšiřují živými organismy, tzv. přenašeči (vektory),

jako jsou členovci, háďátka, parazitické houby a kokotice. Velmi významnými a častými vektory jsou

různí zástupci hmyzu, hlavně mšice, křísi, třásněnky, mery, molice a červci.

Choroby způsobené viry jsou příčinou asi 10 % chorob rostlin. Největší škody způsobují virypřede

vším u vegetativně rozmnožovaných vytrvalých rostlin, jako jsou ovocné dřeviny, jahodník, réva vinná,

okrasné rostliny rozmnožující se hlízami a cibulemi, u vegetativně rozmnožovaných okrasných dřevin

(např. růží) a trvalek (např. pivoněk), u vegetativně rozmnožované zeleniny (česneku kuchyňského,ci

bule šalotky) a samozřejmě u bramboru. Virózy se však poměrně často vyskytují i u jednoletých rostlin

rozmnožovaných generativně (ze semen), např. luskovin, brukvovité zeleniny, salátu, rajčat, okurek

a ostatních tykvovitých druhů, u řepy, mrkve, celeru a u dalších zahradních plodin.


14 / Choroby a škůdci na zahradě / Obecná část

Příznaky viróz jsou velmi rozmanité, a to nejen podle jednotlivých druhů, ale i podle jednotlivýchhos

titelských rostlin či v závislosti na průběhu infekce. Velmi často se virózy projevují změnami barev

(mozaiky, kroužkovitosti, tečkovitosti, čárkovitosti, chlorózy, bronzovitosti, pestrobarevnosti, apod.)

deformacemi (svinování listů, kadeřavosti, drobnolistost, nitkovitost, zakrslost, rýhy, prolákliny,zploš

tění, zpomalený růst apod.), ale i jinými změnami (např. snížení výnosu a kvality sklizně, předčasné

ukončení vegetace, vyšší náchylnost vůči jiným chorobám). Právě z důvodu této značné variability

příznaků je diagnostika prováděná jen na základě viditelných příznaků většinou velmi problematická,

protože velmi snadno může docházet k záměně s jinými chorobami nebo neparazitními poruchami.

Proto jsou k přesné diagnóze používány náročné laboratorní biologické, imunologické a v poslední

době především molekulární metody.

Pro běžné pěstitele neexistuje žádný způsob, jak virózní rostlinu ozdravit, i když občas se nějaké ty

„zázračné“ metody mezi zahrádkáři šíří. Je sice pravda, že některé velmi mladé virózní rostliny je

možné ozdravit pomocí termoterapie, chemoterapie nebo meristémových kultur, ale tyto metody jsou

použitelné jen v laboratorních podmínkách specializovaných institucí. Praktická ochrana proti virózám

proto spočívá pouze v nepřímých opatřeních. K nim počítáme pěstování odolných nebo tolerantních

odrůd, včasnou likvidaci napadených rostlin (včetně plevelných) jako zdrojů nákazy, omezení výskytu

přenašečů a omezení mechanického poškození rostlin.

Choroby bakteriálního původu

Choroby způsobené bakteriemi se nazývají bakteriózy a v našich podmínkách jsou příčinou asi 8 %

hospodářsky důležitých chorob rostlin. Celkem je známo asi 400 původců rostlinných bakterióz,

z nichž asi čtvrtina se může vyskytovat na našem území. Bakterie jsou jednobuněčné organismy

různého tvaru (kulovitý, tyčinkovitý, vláknitý aj.), které se rozšiřují nejrůznějšími způsoby, především

napadeným (nemocným) rostlinným materiálem (semeny, očky, rouby, řízky, cibulemi, hlízami,sazeni

cemi), vzdušnými proudy, vodou, nářadím a živočišnými přenašeči (hmyzem, roztoči, háďátky, ptáky).

Do rostlin pronikají přes rány nebo přirozenými otvory (průduchy, lenticelami, hydatodami – otvory

v pokožce, jimiž se odpařuje voda).

Někteří původci bakterióz jsou polyfágní, to znamená, že mají široký okruh hostitelských druhů. Tak

např. bakterie Pectobacterium carotovorum (syn. Erwinia carotovora) jsou původci měkkých(kašovi

tých) hnilob, většinou doprovázených nepříjemným zápachem, jež mohou napadat prakticky všechny

rostliny, v našich podmínkách především brambory, skladovanou kořenovou zeleninu, plody rajčat

a některé okrasné druhy. Bakterie Rhizobium radiobacter (syn. Agrobacterium tumefaciens) jsou pak

příčinou bakteriální nádorovitosti kterékoliv části rostlin (především kořenů) u více než 600 rostlin,nej

častěji u růží, rododendronů a prakticky u všech ovocných dřevin. Bakterie Pseudomonas syringae pv.

syringae jsou původci bakteriálních skvrnitostí a dalších chorob u téměř 50 druhů rostlin. Tyto bakterie

se podílejí i na stále významnějších korových nekrózách (rakoviny) ovocných dřevin.

Většina původců bakterióz je však specializovaných jen na jednoho hostitele (monofág) nebo na úzký

okruh botanicky příbuzných rostlin (oligofág). Příznaky bakterióz jsou velmi rozličné, mohou to být

různé skvrnitosti, nekrózy, dírkovatosti, vadnutí, zakrslosti, měkké hniloby, nádorovitosti, strupovitosti

a řada dalších. Záleží to nejen na jednotlivých původcích bakterióz, ale i na hostitelských rostlinách

či dalších faktorech. Některé bakterie ucpávají cévní svazky a na rostlinách se pak onemocněníproje

vuje hnědnutím až černáním těchto svazků a následným vadnutím buď celých rostlin, nebo jejich částí.

Základem ochrany proti bakteriózám jsou všeobecně platná preventivní opatření, jako jsou střídání

plodin, pěstování odolných nebo alespoň odolnějších odrůd, likvidace napadených rostlin (bakteriemi


Příčiny poškození rostlin / 15

napadené rostliny nebo jejich části nesmí přijít do kompostů), vyvážená výživa (předevšímnepřehnojování dusíkem), desinfekce substrátů (např. tepelná) a nářadí (např. etanol, chloramin, Savo). Přímá

ochrana proti bakteriózám je velmi omezena především proto, že v ochraně rostlin nejsou povoleny

žádné přípravky s přímou baktericidní (= bakterie zabíjející) účinností. Pouze bakteriostatický účinek

(= omezující šíření bakterií, ale nikoliv zabíjející) mají přípravky obsahující měď.

Choroby fytoplazmového původu

Fytoplazmy byly dříve označovány jako mykoplazmy nebo „organismy podobné mykoplazmám“

(MLO). Fytoplazmy jsou sice taxonomicky řazeny mezi bakterie, ale ve skutečnosti jsou něčím mezi

viry a bakteriemi. Jsou sice nejmenšími bakteriemi, od nichž se ale odlišují i tím, že nemají buněčnou

stěnu. V rostlinách se vyskytují ve vodivém pletivu a přenášet je mohou jen některé druhy hmyzu,

především křísci. Doba od přenosu infekce do projevu příznaků choroby (latentní doba) je většinou

velmi dlouhá, někdy i více než rok. Taxonomie a zejména názvosloví fytoplazem i fytoplazmóz jsou

stále nejednotné. V našich podmínkách k nejvýznamnějším patří proliferace jabloně, ale jejich počet

i význam se stále rozšiřuje.

Ochrana proti fytoplazmózám je obdobná jako v případě viróz či bakterióz, tzn., že žádná přímá

ochrana neexistuje a je třeba se spoléhat jen na preventivní opatření, jako jsou používání zdravého

rozmnožovacího materiálu, okamžitá a důsledná likvidace napadených jedinců včetně plevelných

hostitelských rostlin a účinná likvidace přenašečů.

Choroby houbového původu

Choroby houbového původu se nazývají mykózy. Jejich původci, houby (Fungi), jsou ze všechpůvodců chorob nejvýznamnější, protože způsobují okolo 80 % všech závažných chorob a jsou příčinou asi

60 % ztrát způsobovaných chorobami rostlin. Fytopatogenních (schopných vyvolat onemocněnírostlin) hub je známých asi 10 000, ale v našich podmínkách je jich významných jen několik stovek. Houby

neobsahují chlorofyl, a proto se musí živit saprofyticky (na mrtvé organické hmotě, „hniložijně“) nebo

paraziticky (cizopasně), někdy se oba způsoby výživy prolínají (saproparazitismus, fakultativníparazitismus). Houby se skládají z vláken (hyf), která se spojují v podhoubí (mycelium). Na něm se vytvářejí

výtrusy (spory), a to buď přímo na hyfách, nebo ve speciálních plodničkách.

Třídění hub je nejen velmi složité, ale i stále nejednotné a neustále se měnící. Houby, které jsouvýznamné jako paraziti zahradních plodin, je možné rozdělit na:

• Houby vřeckovýtrusé (Ascomycota) jsou početnou skupinou mikroskopických hub (mikromycet),

ke kterým patří desítky původců závažných chorob, např. kadeřavosti broskvoně, skvrnitosti listů

třešně a višně, puchrovitosti slivoně, modrých (penicilinových) hnilob, moniliniových hnilob a spály,

černé skvrnitosti růže, hnědnutí listů ořešáku, skvrnitosti listů jahodníku, antraknózy hrachu,struovitosti jabloně a hrušně atd. Patří sem i poměrně rozsáhlá skupina padlí, pro kterou je typický

bílý povlak mycelia na povrchu rostlin. • Houby stopkovýtrusé (Basidiomycota) zahrnují především rzi (původce rzivostí), sněti a houby

dřevokazné, kam řadíme různé choroše, troudnatce, pevníky, outkovky, ohnivce, ale i václavky,

hlívy aj., které způsobují škody nejen na mrtvém dřevě, ale především na živých stromech. • Houby nedokonalé (Deuteromycota, Fungi imperfecti) jsou pomocná skupina, kam se řadí houby,

u kterých je známá jen nepohlavní (anamorfní) fáze a fáze pohlavní (teleomorfní) se u nich netvoří

+


16 / Choroby a škůdci na zahradě / Obecná část

nebo není známá. Řadí se sem původci různých alternariových skvrnitostí (např. mrkve, rajčete,

bramboru), krčkové hniloby cibule, šedé hniloby (botrytidy) nejrůznějších druhů rostlin, antraknózy

fazolu, fusariových hnilob a vadnutí, septoriových skvrnitostí a řady dalších chorob. Do nedávné doby byli mezi houby řazeni i původci „pravých“ plísní, jako je plíseň okurky, hrachu, rajčete, bramboru, brukvovitých, špenátu, cibule, salátu, révy vinné a dalších. V současnosti jsouvětšinou řazeny do samostatné říše Chromalveolata (český název neexistuje). Vzhledem ke značné rozmanitosti mykóz je problematické najít nějaké společné znaky a vlastnosti. Asi nejvýraznější je ta, že všechny houby ke svému vývoji potřebují vlhčí prostředí, a proto i všechny dostupné metody omezování vlhkosti jsou základním preventivním opatřením v ochraně protimykózám. Nejvyšší vlhkost vyžadují plísně, nejmenší pak padlí. V rámci chemické ochrany se proti houbám (včetně plísní) používají speciální přípravky, tzv. fungicidy. Je však třeba zdůraznit, že zdaleka ne všechny fungicidní přípravky je možné použít proti všem houbovým chorobám a že vždy je třeba se řídit platnými návody uvedenými na příbalových letácích. Především proti plísním jsou účinné jen některé speciální („protiplísňové“) přípravky. Mezi houby v širším slova smyslu byl v minulosti zahrnován i organismus Plasmodiophora brassicae, který je původcem velmi obávané nádorovitosti kořenů brukvovitých. V současnosti je však tento organismus většinou zařazován mezi prvoky (Protozoa) nebo do nové samostatné říše Rhizaria (český název nemá). Živočišní škůdci Na rostlinách škodí velké množství organizmů z nejrůznějších skupin živočišné říše. Poškozeny mohou být jakékoliv části rostlin způsobené sáním rostlinných šťáv, okusem, tvorbou novotvarů (hálek), ale i přenosem některých chorob nebo druhotně tvorbou „černí“. Velmi často je za živočišné škůdce považován jen hmyz. Skutečnost je však podstatně složitější. Hmyz (Insecta) Hmyz je nejpočetnější, nejzávažnější a také nejsložitější skupinou živočišných škůdců rostlin. Tělo hmyzu se skládá z hlavy, hrudě, z níž vyrůstají tři páry nohou a u většiny druhů i křídla, a zezadečku. Ústní ústrojí může být kousavé, bodavé, savé, bodavě savé a lízavě savé. U hmyzu s dokonalou proměnou (metamorfózou) se z vajíčka líhnou larvy, které mají většinou několik růstových fází(instarů) a nepodobají se dospělcům, pak následuje kukla a z ní se vylíhne dospělec (imago). U hmyzu s nedokonalou proměnou mají larvy (nymfy) taktéž několik instarů, ale podobají se dospělcům a chybí u něho stadium kukly. Taxonomický systém hmyzu je nejen složitý, ale i nejednotný, a proto zde budou uvedeny jen ty skupiny, které mají pro zahrádkáře praktický význam. Rovnokřídlí (Orthoptera) mají dva páry křídel a zahrnují různé kobylky, sarančata a v zahradách je pravděpodobně nejméně vítanou krtonožka obecná. Řád třásnokřídlí (Thysanoptera) zahrnuje velmi malý, ale častý hmyz – třásněnky, které vysávají rostlinná pletiva. Velice rozsáhlou skupinou jsou polokřídlí (Hemiptera) s bodavě sacím ústním ústrojím, a proto pro ně platí, že kromě insekticidů s kontaktními (dotykovými) účinky na ně působí i insekticidy s účinky systémovými. Jsou sem zahrnováni tak důležití rostlinní škůdci, jako jsou ploštice, klopušky, kněžice,

Příčiny poškození rostlin / 17

křísi, křísci, pidikřísci, mery, molice a druhově bohatá (jen v ČR žije asi 800 druhů) skupina mšic. Mezi

mšice se však nezahrnuje jen obrovské množství hmyzu s názvem „mšice“, ale mšicemi jsou i kyjatky,

dutilky, vlnatky, zdobnatky, mšičky nebo korovnice. Mezi polokřídlý hmyz patří i skupina s názvem

červci (Coccoidea). Do té kromě vlastních červců (někdy bývají označováni jako vlnatí červci) patří

i štítenky a puklice. Tělo červců je pokryto voskovými výpotky ve formě různých štítků, výrůstků nebo

povlaků. Kvůli svému vzhledu jsou velice často „vlnatí“ červci zaměňováni se mšicemi vlnatkami,

avšak je třeba si uvědomit, že obě skupiny škůdců vyžadují jinou ochranu. Pro většinu hmyzu z této

skupiny je typické, že vylučují nadbytek cukrů získaných z rostlinných šťáv ve formě medovice, která

se usazuje na povrchu rostlin (listů, jehličí). Ta je pak nejen zdrojem žádaných medovicových medů,

ale je porůstána saprofytickými houbami („černěmi“), čímž dochází k nežádoucímu snižovánífoto

syntetické činnosti rostlin.

Další početnou skupinou hmyzu jsou brouci (Coleoptera), pro které je typická přeměna prvního páru

křídel v krovky, mnohdy pokrývající celý zadeček. Mají většinou kousavé ústní ústrojí, proto proti nim

působí insekticidy s kontaktními a požerovými účinky. Z brouků jsou veřejnosti asi nejznámějšíman

delinka bramborová a chrousti, ale druhů, které škodí v našich podmínkách na rostlinách, jsou stovky.

Jsou to např. listokazi, kovaříci (jejich larvy jsou drátovci), dřepčíci, zrnokazi, zobonosky, lalokonosci,

listopasi, květopasi, krytonosci, kůrovci a řada dalších.

Početnou skupinou hmyzu jsou i motýli (Lepidoptera), u nichž na rostlinách nezpůsobují škodydo

spělci, ale jejich larvy, které se nazývají housenkami. Ty mají tři páry nohou v hrudní části a na zadní

části pak panožky. Housenky mají kousavé ústní ústrojí, a proto jsou na ně účinné insekticidy s účinky

požerovými a kontaktními. Nepatří sem ale jen známí velcí a barevní motýli, jako např. bělásci, ale

i různé klíněnky, předivky, molovky, moli, molíci, podkopníčci, nesytky, makadlovky, drvopleni, obaleči,

píďalky, můry, osenice, bekyně, přástevníci a řada dalších.

Blanokřídlí (Hymenoptera) mají dva páry blanitých křídel a různé typy ústního ústrojí. Larvami tohoto

hmyzu jsou nejčastěji housenice, které mají oproti housenkám i 5 až 7 párů nohou na zadní části těla.

Poslední významnou skupinou hmyzu jsou dvoukřídlí (Diptera), kteří mají vyvinutý jen první pár

blanitých křídel. Škodí především jejich beznohé larvy. Do této skupiny řadíme např. tiplice, smutnice,

plodomorky, bejlomorky, vrtule, vrtalky, houbomilky a květilky.

Ostatní živočišní škůdci

Hmyzu jsou na prvý pohled nejvíce podobní roztoči (Acari), kteří, obdobně jako hmyz, patří mezi

členovce. Oproti hmyzu však mají čtyři páry nohou, i když larvy prvního stadia většinou jen tři. Ústní

ústrojí je kousavé, bodavé nebo savé. Některé druhy způsobují na rostlinách hálky (nádorky)nejrůz

nějšího tvaru. Nejznámějšími roztoči jsou svilušky, roztočíci, vlnovníci a hálčivci. Běžné přípravky proti

hmyzu nejsou proti roztočům účinné. Pro hmyz i roztoče obecně platí, že jim více vyhovuje suché

a teplé počasí.

Další skupinou živočišných škůdců jsou háďátka (Tylenchida) patřící mezi hlístice (Nematoda). Zde je

třeba zdůraznit, že háďátka nejsou pouhým okem viditelná a že v nepříznivém prostředí upadají, třeba

i na několik let, do stavu zdánlivé smrti.

Z plžů (Gastropoda), kteří patří mezi měkkýše (Mollusca), na rostlinách škodí slimáci, slimáčci, plzáci

a částečně i hlemýždi.

Z dalších živočišných škůdců rostlin je třeba jmenovat ptáky (Aves – např. kosi, špačci, vrabci, zvonci,

ořešníci) a savce (Mammalia – např. zajíci, srnci, veverky a prase divoké) a z nich pak zejménahlo

davce (Rodentia – především hryzce, hraboše, myši, myšice aj.).

18 / Choroby a škůdci na zahradě / Obecná část

Plevele

Plevele škodí nejen tím, že přímo snižují

výnos pěstované plodiny, ale mohou být

i zdroji (rezervoáry) chorob nebo škůdců,

nebo pro ně vytvářejí vhodnější podmínky

(např. vyšší vlhkost a tím vyšší nebezpečívý

skytu chorob). Za plevel je považovánaja

kákoliv rostlina, která roste na danémmís

tě proti vlivu a záměru pěstitele. Základem

ochrany proti plevelům je střídání plodin,

rytí, používání kvalitních (nezaplevelených)

kompostů a především včasná (předvy

tvořením semen) mechanická likvidace

(vytrhávání, okopávání, plečkování apod.).

Chemická ochrana je na malých plochách

omezená. Používání selektivně působících

(účinných jen na úzkou skupinu rostlin)

protiplevelných (herbicidních) přípravků je navíc velmi problematické, protože nerovnoměrná anepřes

ně dávkovaná aplikace, která je běžná pro zahrádkářskou aplikační techniku, nezaručí dostatečnou

účinnost a bývá velmi často příčinou poškození i okolních porostů. Někdy jsou k plevelným rostlinám

přiřazovány i parazitické a poloparazitické rostliny, z nichž za zmínku stojí především jmelí bílé,

které stále častěji roste i na jabloních a na jeřábech.

Mladá rostlinka jmelí na větvi jabloně

19

ZPŮSOBY OCHRANY ROSTLIN

Pro zabezpečení a zachování zdraví rostlin a zajištění kvality rostlinných produktů je nezbytně nutné

využívat všechny dostupné metody ochrany rostlin, které omezují výskyt, šíření a zavlékání škodlivých

organismů, neohrožují pěstované rostliny, nenarušují ekosystémy a vylučují ohrožení zdraví lidí, zvířat

a životního prostředí v tom nejširším smyslu slova. V podstatě se jedná o uplatňování souboru metod

biologického, biotechnologického, fyzikálního a chemického, pěstitelského, šlechtitelského a vnepo

slední řadě ilegislativněrávního charakteru.

Legislativněrávní opatření

V souvislosti s aktuálním nebo předpokládaným výskytem invazních (regulovaných) škodlivýchorga

nismů či krizových situací vydávají orgány rostlinolékařské péče mimořádná opatření formou vyhlášek

a pokynů. Orgány kompetentní k vydávání těchto nařízení jsou Ministerstvo zemědělství ČR, Ústřední

kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) a ve vymezeném rozsahu též obecní úřady. Všechna

opatření musí být v souladu se zákonem č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči.

Prognóza a signalizace

Prognózou je míněna kratší nebo i dlouhodobější předpověď výskytu jednotlivých škodlivých činitelů.

Dobře vypracovaná prognóza umožňuje připravit se včas na výskyt škodlivého činitele a výběremvhod

ného způsobu ochranného opatření předejít ztrátám. Průběžně aktualizované prognózy některých

chorob a škůdců zahradních rostlin je možné najít na webových stránkách Rostlinolékařského portálu

(http://eagri.cz/public/app/srs_pub/fytoportal/public/).

Signalizace slouží k určení nejvhodnějšího termínu

provedení ochranného zákroku. Nejméně vhodná je

kalendářní metoda, kdy se termín ošetřeníkaždo

ročně doporučuje ke stejnému datu. V některých

případech (např. kadeřavost broskvoně) je vhodné

používat signalizaci na základě růstových fází, jindy

je možné pro zjišťování výskytu škůdce nebo jeho

intenzity používat feromonové lapáky. Tytopomůc

ky se využívají k signalizaci ošetření proti obaleči

jablečnému nebo obaleči švestkovému, ale lzekou

pit i feromonové lapáky určené pro skupinu tzv.pu

penových a slupkových obalečů. Velmi přesná, ale

pro drobné pěstitele prakticky nepoužitelná jesig

nalizace na základě hydrometeorologických údajů

(např. zjišťování tzv. sumy efektivních teplot – SET).

Samečci obaleče jablečného přilepeni

na lep ve feromonovém lapáku



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist