načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Chaloupka na vršku - Šárka Váchová; Vladimír Vimr

Chaloupka na vršku
-6%
sleva

Kniha: Chaloupka na vršku
Autor: ;

Další příběhy z ediční řady Večerníček! Život na venkově v dobách našich předků harmonicky plynul v souladu s koloběhem roku. Střídání ročních období s sebou přinášelo ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7% 95%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: EDICE ČT
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011-01-26
Počet stran: 152
Rozměr: 194 x 254 mm
Úprava: 151 stran : barev. ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788074040252
EAN: 9788074040252
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha získala literární cenu "SUK Čteme všichni - 2013 - 20 nejčtenějších knih roku na základě výsledků ankety dětí (8)".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

Další příběhy z ediční řady Večerníček! Život na venkově v dobách našich předků harmonicky plynul v souladu s koloběhem roku. Střídání ročních období s sebou přinášelo různé zvyky a tradice. Vyprávění o dětech z malé podhorské vesničky, jak prožívají jaro, léto, podzim a zimu se všemi radostmi i povinnostmi, působí v dnešní době trochu jako z pohádky. Ale jejich příhody jsou tak živé, že se mohly stát tehdy i dnes. Do příběhů našich čtyř kamarádů se promítá prostota, laskavost a moudrost lidových obyčejů a tradic a dokreslují ji pořekadla, přísloví a lidové písničky. Vraťme se tedy do dob minulých. Třeba na nás dýchnou svou mírností a hlubokým spojením s přírodou a připomenou nám duchovní a etický odkaz předchozích generací, v současnosti tak opomíjený.

Související tituly dle názvu:
Chaloupka na vršku Chaloupka na vršku
Váchová Šárka
Cena: 88 Kč
Do kopce i z vršku Do kopce i z vršku
Čechová Renata
Cena: 151 Kč
Slávna päťka na Pašeráckom vŕšku Slávna päťka na Pašeráckom vŕšku
Blyton Enid
Cena: 133 Kč
Samsonovy písničky, cédéčko i notičky Samsonovy písničky, cédéčko i notičky
Lenk Jaroslav Samson
Cena: 301 Kč
Zákazníci kupující knihu "Chaloupka na vršku" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



Chaloupka na vršku Miloslav Laholík 2009-10-25
koupit
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

| 7

kdysi dávno stávala v kopcovité krajině pod horami ve stráni došková

chaloupka a shlížela do údolí přes louky a lesy na domky sousedů. V té

chaloupce žil řezbář Tomeš se svými třemi dětmi. O děti se musel starat

sám, protože jeho žena Marjánka umřela při narození nejmladší Andulky.

Na živobytí si vydělával vyřezáváním sošek ze dřeva a o svátcích ještěhra

ním na basu s venkovskou kapelou. Věru, měl se co ohánět.

Naštěstí měl vydatnou pomocnici, nejstarší dcerku Mařenku. Zasta

la skoro všechno za nepřítomnou maminku, ale co naplat, máma dětem

scházela. Honzíkovi šlo na sedmý rok a připadal si už velký, ale přesto by

se moc rád k mamince přitulil.

A malá Andulka znala maminku jen z obrázku, co visel nad postelí.Před

stavovala si, že maminka je „v nebíčku“ a občas si jí v duchu postěžovala

na Honzíka. Honzík měl totiž spoustu ztřeštěných nápadů, každou chvíli

něco vyvedl a Andulku něčím pozlobil. Tak si raději hrála s ApolenkouVoj

tovou a Honzík zase nejvíc kamarádil s Martínkem, bratrem Apolenky.


8 |

Jak to bylo na Tři krále

Byl leden, před svátkem Tří králů. Zimní krajina byla přikrytá bílousně

hovou peřinou. Mrzlo, jen praštělo. Ale sluníčko už vycházelo každý den

o chvilku dřív a zapadalo později než včera. Proto se říkalo:

Na Nový rok o slepičí krok.

Na Hromnice o hodinu více.

Ve světnici u Tomšů panovala pracovní pohoda. Ozývalo se ťukání

paličkou. To táta Tomeš vyřezával ze dřeva sochu anděla. Honzík sAn

dulkou seděli u stolu a se zaujetím něco vyráběli z papíru. Honzík se totiž

rozhodl, že půjdou s Martínkem na tříkrálovou koledu. A pro tože byli jen


| 9

dva, že přiberou taky Andulku. Ale napřed musí vyrobit královské koruny.

Sebevědomý Honzík se do toho s vervou pustil. Z papíru vystřihovalzubatou korunu a Andulka staršího bratra jen obdivně sledovala.

Cvakla klika a děti v očekávání koukly ke dveřím. Vešla Mařenka, celá zachumlaná ve vlňáku, a vesele oznámila:

„Tak jsem třem králům přinesla svěcenou křídu. Aby se zítra mohli podepsat na všechny dveře.“ Položila křídu do modré mističky na kredenci a samo sebou, že Honzík se hned na ni běžel podívat. Mázl prstem po křídě a zamračil se.

„Ta je školní – a ne svěcená!“

„Bodejť že školní,” zasmála se Mařenka. „Dal mi ji Janek a já ji nechala

v kostele posvětit.“

Andulka pohrozila Mařence prstem: „Říká se pan učitel Janek.“

„Mařenka mu říká Janek, protože je do něj celá zjankovaná!“ hlasitě

zašeptal Honzík Andulce do ucha.

To Mařenku dohřálo, rozehnala se po bratrovi, jenže ten před ní pohotově

vyskočil na pec.


10 |

Malé Andulce ale pořád něco vrtalo hlavou.

„Tatínku, a kdo byli ti tři králové?“ zeptala se.

Honzík z pece pokřikoval: „No přeci Kašpar, Melichar a Baltazar!“

Táta přikývl.

„Oni to byli vlastně takoví učenci z Východu. Vyčetli z hvězd, že se v Betlémě ve chlévě narodil Ježíšek, boží syn. Vydali se k němu s dary, aby se mu poklonili.“

Andulka si při vyprávění živě představila Ježíška v jesličkách a tři krále nesoucí dary, zlatě zářící.

„Ale museli jet tajně,“ vyprávěl dál táta, „aby král Herodes nepoznal, ve kterých jesličkách Ježíšek leží. Věděli totiž, že ten král chce dát malého Ježíška zabít.“

Král Herodes v Andulčině fantazii zlobně ukázal vojákům a vojácivytasili meče a...

Andulka se raději rychle tatínka zeptala: „A proč ho chtěl zabít?!“

„Protože se bál, že mu Ježíšek jednou vezme korunu a stane se králem on.“

„Ale Ježíšek se zachránil!“ ujišťovala se Andulka.

Táta dcerušku pohladil a přikývl. „Ježíška zachránil anděl, kterývaro>


| 11val tatínka Josefa. Josef posadil maminku Marii s Ježíškem na oslíka a před

zlými vojáky utekli.“

Honzík vykřikl radostně: „A Herodes ostrouhal mrkvičku!“

Potom zamával rukama jako křídly a skočil z pece dolů. Popadlpapírovou korunu a narazil ji Andulce na hlavu. Koruna jí sklouzla až na ramena.

„Sundej mi to! To lepí!“ pištěla Andulka. Honzík kolem ní rozjíveně poskakoval a mohl se popukat smíchy. Mařenka už toho měla dost ajednu mu plácla.

Honzík se urazil: „Au! Vždyť pořád říkáš, že si mám s Andulkou hrát!“

Ale starší sestra si ho už nevšímala, protože se snažila z Andulkystáhnout tu korunu.

Vtom Honzík zahlédl za oknem kamaráda Martínka. Mrkl po děvčatech a po tátovi, a když viděl, že se nedívají, vzal křídu z misky a nenápadně se

vytratil ze dveří.

„Hele, křída na Tři krále,“ pochlubil se Martínkovi před chalupou.

Martínek nadšeně chňapl po křídě a běžel ji vyzkoušet na zdi kůlny.Nakreslil prasátko.


12 |

Honzík se chechtal: „Jé! To se ti podobá!“

Martínek se dohřál.

„Tak ukaž, co umíš ty!“ řekl, přelomil křídu a dal Honzíkovi půlku. Akluci kreslili všude, kde to šlo! Na plotě, na kládách, na stromech, až doběhli

na rozcestí ke kameni pod velkým stromem. Honzík na kámen nakreslil

srdce a vepsal tam M + J, začáteční písmena Mařenky a Janka. Martínek

na to rozpačitě koukal, ale pak potřásl hlavou a vyhrkl: „To jsou holčičí

hlouposti!“

Rázně rozhodl: „Teď jdeme támhle!“ a nakreslil na strom šipku. Ale Honzík chtěl mít navrch!

„Ne! Támhle!“ Martínkovu šipku začmáral a nakreslil svoji šipku, směřující na opačnou stranu.

To si zas Martínek nenechal líbit.

„A to teda ne!“ vykřikl, srazil Honzíkovi čepici – a už se prali!

Z pranice se první vymotal Honzík a rozběhl se k lesu podle „svojí”

šipky. Martínkovi nezbylo než běžet za ním. Na sněhu zůstala jenHonzíkova čepice.


| 13Před chalupu vyšla Andulka a uviděla obrázky a šipky. Chytla se za pusu.

„No tohle! Honzík s Martínkem sebrali křídu! A co jestli ji vyčmárají? Vždyť je tříkrálová,“ řekla a vydala se podle nakreslených šipek, až doběhla k balvanu u stromu na rozcestí. Zírala na uválený sníh a Honzíkovu čepici.

„Aha, kluci se prali...” koukla na šipku nad kamenem, „... a běželi do lesa!”

Narazila si čepici na hlavu a vydala se taky tam.

V lese bylo strašidelně šero a stromy divně praskaly. Andulka se vyjukaně rozhlížela, když vtom se mezi stromy mihlo něco černého!

„Čert!“ vyjekla. Vzápětí uslyšela strašlivý dupot. Začala utíkat jako o život. Syšela, jak ji čert dohání, a zděšeně se ohlédla. Zakopla při tom a upadla do sněhu. Opatrně se podívala nahoru. Skláněla se k ní rohatá hlava!

Vtom se Andulka s úlevou rozesmála: „Čertice, tys mi ale dala!“

To totiž nebyl žádný čert, ale Koudelkovic hnědá koza!

„Čerticééé, Čerticééé!“ ozývalo se naléhavé volání.

Na paseku přiběhl uřícený děda Koudelka.

„Tady je! Ty naše tulačko, ty nám pořád utíkáš,“ sotva popadal dech.

Koza radostně skočila předníma nohama dědovi na ramena a olízla ho. Oba byli šťastní, že se našli.


14 |

Pak se děda obrátil k holčičce: „A jak to, že se tady touláš i ty, Andulko?“

„Náš Honzík s Martínkem ukradli křídu pro tři krále,“ žalovala Andulka.

Děda nad tím pohoršeně zakroutil hlavou.

„Ti kluci! Ale teď utíkej domů, už se začíná smrákat.“

Koza Čertice vzala dědu za slovo, trhla sebou a už pádila k domovu. Jen

tak tak jí stačil.

Když Andulka dorazila domů před chalupu, uviděla Martínka, jak prudce

odskočil od okna, až si kecl na zadek. Ukázal do okna a dal se na útěk, aby

snad něco neschytal.

Andulka nakoukla do světnice a rázem pochopila, proč měl Martínek

tak naspěch. Honzík klečel za trest v koutě a Mařenka ho hubovala: „Honzo,

ze tří králů nebude nic. Křída je fuč a ještě jsi ztratil čepici!“

Andulka se ale rozhodla, že to tak nenechá, položila Honzíkovu čepici na

okno a rozběhla se, co jí nohy stačily, ke kostelu.

V potemnělém kostele hrály varhany. Se skřípotem se otevřely těžké


| 15dubové dveře a objevila se v nich malá Andulka. Varhany ztichly a nahoře

na kůru vykoukl přes zábradlí pan učitel Janek, zvědavý, kdopak to přišel

tak pozdě večer do kostela? A hele, Andulka Tomšů...

Andulka zatím došla k oltáři s Pannou Marií a Jezulátkem, sepjala ruce

a prosila: „Ježíšku, já vím, že už jsi naděloval, ale nenadělil bys nám ještě

jednu posvěcenou křídu? Ale rychle, potřebujeme ji už ráno. Tak ji prosím

naděl k Tomšům do tý modrý mističky. Děkuju nastotisíckrát!“

Pan učitel se nahoře na kůru usmál a usedl k varhanám. Holčička se

Ježíškovi uklonila – a varhany se rozezněly, jako by odpovídaly za Ježíška.

Když druhý den ráno Andulka přiběhla nedočkavě ke kredenci, ra dostně

vykřikla: „Jůůů, Ježíšek nezapomněl!“ V modré mističce ležela krásná velká

bílá křída.

„My tři králové jdeme k vám,

štěstí, zdraví vinšujem vám!“

zpívali tři králové a šlapali sněhem na koledu. Honzík byl král Kašpar,Mar

tínek král Melichar a Andulka hrála krále Baltazara. Tvář měla začerněnou

sazemi, šla jako poslední a nesla košík na koledu. Zlaté koruny se třpytily

v zimním slunci a jejich třpyt přilákal zvědavou straku. Rozhodla se letět

s koledníky.

Tři králové koledovali u hrnčířů, koledovali u Vojtů a taky u ševců. Všude

napsali křídou nad dveře podpis tří králů K + M + B, to aby se v chalupě

drželo štěstí.

A pak se vydali ještě ke Koudelkům.

Babička a děda Koudelkovi už na zpěváčky čekali na verandě.

„Štěstí, zdraví, dlouhá léta,

my jsme k vám přišli zdaleka.

Daleko-li cesta vaše?

Do Betléma mysl naše.

Copak ty tam černej vzadu

vystrkuješ na nás bradu?“

Andulka v roli černého krále Baltazara se rozezpívala:


16 |

„Aj, já nejsem přece černej,

já jsem jen od slunce opálenej.

Slunce je drahé kamení,

a to od Kristova narození!“

Babička Koudelková přinesla ošatku s vánočkou a dala Andulce výslužku

do košíčku.

Vtom z chlívku pod verandou vystřelila koza Čertice a trkla Honzíka, až

mu sletěla koruna. Koza ji nabrala na rohy a vesele klusala k lesu.Honzí

kovi bylo do breku.

„Poběž za ní!“ strčil do něj odhodlaně Martínek a děti se rozběhly za

Čerticí.

A koza s korunou na hlavě kličkovala mezi stromy, až doběhla na pa

louček a dřepla si důstojně na pařez. Tvářila se při tom jako královna na

trůně. Ale shora jako blesk slétla straka, do zobáku popadla zlatou korunu

a zatočila se s ní nad pyšnou kozou. Čertice vyskočila a vztekle zamečela,

jenže straka si to už namířila ke klukům.


| 17Jak Honzík uviděl svoji ztracenou korunu, prosebně zavolal: „Stračinko,

vrať mi tu korunu! Vždyť jsi kamarádka!“

Straka se chvíli rozmýšlela, ale nakonec korunu upustila. Honzík po ní

skočil, udělal kotoul a dosedl se zmačkanou korunu na hlavě.

A tak kamarádka straka znovu „korunovala” krále Kašpara.

Večer, když už mladší děti spaly, podíval se táta Tomeš zkoumavě na

nejstarší dcerku a jako by se nechumelilo povídá: „Včera v noci někdo ťukal

na okno, Mařenko“ a vytahoval cosi z vesty.

„To byl Ježíšek, táto,” odpověděla rozpačitě Mařenka. „Přines klukům

novou křídu.“

Táta si prohlížel modrý notýsek a pochybovačně zakroutil hlavou.

„Že by Ježíšek ztratil učitelův notýsek?“

Mařenka se začervenala jako růžička, a aby nemusela odpovědět, šla se

raději podívat na děti. Přikryla odkopaného Honzíka a Andulce dala pusu

na čelo.

Na Tři krále o krok dále.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist