načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Cevakrk aneb krkavec – Milan Valenta

Cevakrk aneb krkavec

Elektronická kniha: Cevakrk aneb krkavec
Autor: Milan Valenta

Jen málokomu z nás se poštěstí, aby mohl některé peripetie svého života prožít znovu a aby nám toto privilegium udělil starý krkavec. Hrdina této "pohádky nepohádky" s odstupem ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  249
+
-
8,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » CARPE DIEM
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 134
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-748-7277-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jen málokomu z nás se poštěstí, aby mohl některé peripetie svého života prožít znovu a aby nám toto privilegium udělil starý krkavec. Hrdina této "pohádky nepohádky" s odstupem třiceti let bilancuje svá studijní léta, touhy, lásky, přátelství a podrazy v pokřivené době normalizace. Je to bilance neradostná - promarněné naděje osobního i profesního života jsou nevratné.

Popis nakladatele

Děj je možno parafrázovat profláklým rčením o dvojím vstoupení do řeky: „Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, a když už, je to stejně houby platné, nikomu tím nepomůžeš a sobě uškodíš!“ To je poznání hrdiny příběhu, kterému se podaří z přítomnosti prosáknout do vlastní minulosti období husákovské šedi, zatímco jeho mladé alter ego z období reálného socialismu se recipročně ocitne v dnešním světě. Místem příběhu je moravské univerzitní město ustrnulé v šedi reálného socialismu, stejně jako hlavní město světového proletariátu a vzdálené stepi sovětského impéria.

((nepohádka))
Zařazeno v kategoriích
Milan Valenta - další tituly autora:
Občanská nauka 1 pro střední odborné školy Občanská nauka 1 pro střední odborné školy
Sextrapásky Sextrapásky
 (e-book)
Mentální postižení -- v pedagogickém, psychologickém a sociálně-právním kontextu Mentální postižení
Raubířské zpěvy a morytáty Raubířské zpěvy a morytáty
Mentální postižení -- 2., přepracované a aktualizované vydání Mentální postižení
 (e-book)
Raubířské zpěvy a morytáty Raubířské zpěvy a morytáty
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Milan Valenta

Cevakrk

neboli

k rkaveC

(Nepohádka)

2019


© Milan Valenta, 2019

Illustrations © Milan Valenta, 2019

Cover © Jiřina Vaclová, 2019

© Carpe diem, 2019

www.carpe.cz

Made in Moravia, Czech Republic, EU

ISBN 978-80-7487-277-8

ISBN 978-80-7487-278-5 (pdf )


5

Nikdo mě nemůže obviňovat ze lži jen proto, že vyprávím příběhy, co se nikdy nestaly. Vždyť podstatnější je, že se stát mohly. Pravděpodobnost je mnohdy skutečnější než sama realita, která sice je, ale je tak málo pravděpodobná, že by o ní s klidným svědomím mohl vyprávět jenom lhář.

Přiznávám, bylo mi v životě několikrát mluviti o věcech, jimž jsem málo rozuměl. Ba co víc, bylo mi přísti se o to, čemu jsem nerozuměl. A ještě hůře, bylo mi vyučovat, čemu jsem nevěřil.

Zeptal-li by se mě ovšem někdo, co jsem celý život dělal, odpověděl bych, že to, co ostatní. Honil jsem ty, kdož přede mnou utíkali, a prchal před těmi, kdož mě honili.

Jmenoval jsem se Milouš Mrlínek, a jak jsem se jmenoval, tak jsem také vypadal. Krásnej jsem nebyl vůbec a chytrej tak akorát. Akorát, abych mohl dělat, co jsem dělal. Byl jsem melanomem na vlastní kůži. Malým a nepatrným vřídkem s obrovským potenciálem ničení. Nebylo toho mnoho, co jsem věděl. Ale věděl jsem: je-li nám zle, uchylujeme se ke kruhu. Jen co však pookřejeme, snažíme se z jeho celistvosti uniknout. V kruhu jsem se tedy navrátil, abych přišel na to, jak jsem k tomu tenkrát dospěl.

Tehdy, když se minulost s budoucností prolnuly v přítomnu.

• • •







11

I přikázal jsem krkavci, aby tě tam opatřovali...

Protože krkavci jsou proroci a učitelé

a člověk sám nevytrvá a pak...,

na dno lidské duše dohlédne

jen oko slepého krkavce.

Institutio primorum monachorum

A balatoni nyár

(prolog)

Fousy babího léta doběla zbarvily tělnaté rákosí, objímající v rozpřahu celé je

zero. Rtuťovité ptactvo hřadovalo k cestě na jih a z těch nestěhovavých už jen

chřástal dával létu ještě nějakou šanci. Když tu, proti očekávání, uhodila vedra,

díky kterým se semlelo mnohé, co se nedalo jinak vysvětlit.

Uháněl jsem honvédskou plání a byl sám samotinký jako ten anděl smrti

na tiháňském hřbitůvku noc po soudném dni. Hroby otevřené, všichni někam

odešli a jeho tam nechali.

Nekonečná rovina. Pole kukuřice, pole slunečnic, čarda. Pole slunečnic,

pole kukuřice, čarda. Lány přikryté černým pláštěm havranů vyzobávajících

do mrtě semínka slunečnic, až Bélovi nezůstaly než vyžrané stvoly, oči pro pláč


12

a čarda s badacsonyským sladkým jak život ve stolových horách. Před čardou, za čardou kříž, z něhož jeden Kristus shlíží na Bélu opouštějícího na vratkých nohou výčep a ten druhý vrací oči k bouřkovým mrakům na severu: Otče, proč jen proč? Pro tuhle tlamu ožralou taky?

Bouřka ve stepi je nevyzpytatelná. Před uherskými lety jsem tudy projížděl na kole, vedro, až zadrhávalo, a v  čutoře poslední deci vody. Když byla bouře už už na spadnutí, zbytkem vody jsem se namydlil a čekal na slejvák. Pár metrů přede mnou déšť ustal, mraky zplaněly a já jsem zůstal, jak jsem byl. Namydlenej.

Tak to je pusta nebo něco na ten způsob – pole kukuřice, pole slunečnic bez konce, a když ten konec přeci jen přijde... domek kousek od pláže a v něm babka Szabó fousatá jako to rákosí kolem.

Balatonudvari, osada z bažin vyhřezlá.

Babka v  domku žila – nežila sama. Muže snad měla, ale třebaže jsem na kaž dém kroku nacházel jeho stopy, po Szabó ani vidu, ani slechu, pokud ovšem to chrchlání za horkých nocí doléhající z přízemí nepatřilo zrovna jemu. Na háku v předsíni visel klobouk. Na schodišti do podkroví se válely bačkory, vedle na věšáku fešácká špacírka. Festovní fajfka na parapetu zahradního okna, Szabó však nikde. Když jsem se o věci snažil získat hlubší povědomí, bába jen mávla rukou... tam někam. Směrem, kde ležely vinice, čarda a hřbitov.

Celé dny jsem nic nedělal a nic to se mnou nedělalo. Naopak. Po letech předstírání, že něco dělám, jsem konečně bez předstírání dělal to, co celý život.

Nic.

Když jsem měl hlad, vzal jsem síťovku a loudal se k sámošce u hlavní cesty. V krámě jsem bral do rukou papriku, sýry a klobásy, ukládal je uvážlivě do košíku, a dřív než jsem zaplatil, požádal jsem u kasy o pecen bílého chleba. Když jsem se toužil opít, bloumal jsem s petkou mezi vinohrady tak dlouho, dokud jsem nenarazil na otevřený sklep, z jehož útrob proudil do horkého večera chladný vzduch nasáklý hořkostí dubového dřeva. Při pití vína jsem rozvážně naslouchal skřehotání žab, které uvěřily v návrat letní vášně.

Soustředěně a svědomitě jsem nic nedělal a zcela se oddal této činnosti. Na pláži jsem sbíral naplavená dřívka a opět je zahazoval, a jestli jsem sledoval někdy ptáky letící za bouřkových večerů nízko nad jezerní hladinou, k ničemu jsem takový vjem nevztahoval. Bosou nohou jsem vydržel celou věčnost čmárat do písku a přitom číst knihu, abych obratem přečtené zapomínal. V  krčmě na pláži jsem s  rozkoší naslouchal hovorům pozdních rekreantů, z nichž bylo možno uchopit jenom barvu hlasu. Řeč byla zvukem, jímž nebylo zapotřebí se více zabývat.

Vegetoval jsem.

Zatím se čas sypal jako písek na přístavním molu a byl stejně tak nepočitatelný, jakož i prostý událostí. Po dusných nocích nadcházely dny promarněné nečinností.

Až jednou... Jednou večer jsem se vracel Rakocziho ulicí (musí být v každé maďarské obci) do domku u pláže a jako vždycky jsem na nic nemyslel. Kousek od trati dřepěl ušmudlaný cigánek s  kusem drátu v  rukou. Na jeho konci zoufale pajdalo jakési opeřené stvoření. Havran, nebo kavka? Odrostlé mládě, slepé na jedno oko, tím druhým loupalo po svém trýzniteli celé bolavé a zbědované od smyčky za řezávající se mu do pařátu. Vždy, když se pták dovlekl na okraj chodníku, chlapec trhl drátkem a smýkl opeřencem zpět. Prováděl to zcela mechanicky a netečně, jako by se touhle činností snažil propracovat k něčemu vyššímu a podstatnějšímu, než je pouhé škubání drátem, na jehož konci vězí pták. K  cíli, který byl ukryt vespod té nudné a skrznaskrz zbytečné kratochvíle. Nevím, co mě to napadlo, ale přistoupil jsem k  cigáněti a z portmonky vytáhl bankovku. Transakci jsem odhadl na dvě stě forintů. Chlapec i pták strnuli a já cítil, jak si mě zaměřil triangl očí. Božské oko, zdálo se na chvíli. Jen v první chvíli. V té druhé mi ten lotřík z rukou vytrhl peněženku, a než jsem se nadál, byl tentam. Zaklel jsem, třebaže v  ní nebyl závratný obnos, a s povzdechem opeřenci vyvlékl smyčku z pařátu – inu, kaž dý dobrý čin musí být po zásluze potrestán, říká se, ale je s podivem, jak to jde rychle. Osvobozený opeřenec stál na místě a k ničemu se neměl. Dupl jsem. Nic. Zatleskal jsem a zas nic. Nakonec jsem ptáka popadl pod křídly a hodil za kontejnery s komunálním odpadem.

Hotovo. Věc byla vyřízena.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist