načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Četnické pohádky pro dospělé - Michal Dlouhý

Četnické pohádky pro dospělé

Elektronická kniha: Četnické pohádky pro dospělé
Autor:

Většina z nás má za to, že pohádky jsou určeny především pro děti a že musí vždy skončit dobře. V dnešní době se mnohdy setkáváme i s pohádkami, které jsou díky svému ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  109
+
-
3,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Pragoline
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 165
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace , portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-865-4691-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha obsahuje různé příběhy, které jsou zpracované na základě skutečných událostí, jež se přihodily četníkům na území meziválečného Československa. Četnická služba s sebou přinášela různé situace, veselé i smutné, romantické, ale i lechtivé. A četník samotný byl představitelem věčného souboje dobra se zlem. Proč tedy nemít i Četnické pohádky pro dospělé, zpracované podle skutečných případů a událostí? Knížka obsahuje kopu pohádek z období let 1850, až 1945, přičemž pomyslná první část obsahuje případy a události z období monarchie, největší množství z nich je ve druhé části věnované republikánskému období a několik málo z nich připomíná ve třetí části období německé okupace, po jejímž ukončení bylo četnictvo na našem území zrušeno.

Popis nakladatele

Většina z nás má za to, že pohádky jsou určeny především pro děti a že musí vždy skončit dobře. V dnešní době se mnohdy setkáváme i s pohádkami, které jsou díky svému zaměření určeny výhradně pro dospělé. Četnická služba s sebou přinášela různé situace, veselé i smutné, romantické, ale i lechtivé. A četník samotný byl představitelem věčného souboje dobra se zlem. Proč tedy nemít i Četnické pohádky pro dospělé, zpracované podle skutečných případů a událostí? Knížka obsahuje kopu pohádek z období let 1850, až 1945, přičemž pomyslná první část obsahuje případy a události z období monarchie, největší množství z nich je ve druhé části věnované republikánskému období a několik málo z nich připomíná ve třetí části období německé okupace, po jejímž ukončení bylo četnictvo na našem území zrušeno.

Předmětná hesla
* 19.-20. století
* 1850-1945
Četnictvo -- Česko -- 19.-20. stol.
Policejní pátrání -- Česko -- 19.-20. stol.
Kriminální případy -- Česko -- 19.-20. stol.
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MICHAL DLOUHÝ

ČETNICKÉ POHÁDKY

PRO DOsPěLé

Praha 2013

Nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE


© JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D., 2013

© Nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE 2013


Četnické humoresky vstoupily do povědomí čtenářů i diváků. Najednou se

jako zázrakem změnil pohled na celou skupinu lidí, o nichž se dříve psalo ne

zrovna lichotivě. A hle, ukazuje se, že to byli lidé stateční, rozumní a veskrze

z nich čišela člověčina. Uměli totiž nesmlouvavě uplatňovat zákon a vedle

něho i svůj lidský pohled, který někdy nemusel být stoprocentně v souladu

s paragrafy, ale měl svou logiku a pravdivost, nemluvě o spravedlnosti.

Michal Dlouhý tohle všechno dokázal najít na konkrétních příbězíchskutečných lidí. Není tedy divu, že ve své tvorbě narazil na dětskou obdobu

spravedlivého obrazu světa, jaký je v dětských pohádkách. Ostatně pohádky

nemusí být přece jen o princích, princeznách, kouzelných bytostech azázracích. Znám pohádky, které byly o docela prostých lidech či povoláních, a přece

mi od dětství rezonují v paměti. Třeba pohádka o lokomotivě s dlouhým

komínkem!

Četnické pohádky patří k těm nejlaskavějším příběhům, které znám.Ostatně moje profese mne trochu opravňuje hodnotit, protože je to medicínský

obor, který vede k většímu nadhledu na věci kolem nás i v kontextu doby,

v níž žijeme. Literatura je totiž bezesporu důležitá a již dlouho je součástí

našeho života, ovlivňuje naše vědomí i chování.

Ano, literatura je vzácný a nenahraditelný kulturní statek a vždy významně

pomáhala lidské psychice, aby se v obtížných chvílích dokázala vzchopit. Je

obtížné, ba nesmyslné, hodnotit literaturu moderními měřítky evaluace, vždyť

s nadsázkou by mnohdy neobstály ani jiné velice známé hodnoty.

Ty nejhezčí, milované knížky mají však veliký vliv na vývoj národa ahistorické parametry ukazují, jak nezbytná je pro malý národ národní identita,

podporovaná písemnictvím. Pro národní uvědomění a sebevědomí je literatura

svrchovaně důležitá, zejména v obtížných obdobích vývoje a podobně jako

u jedince působí jako nezbytná opora v jeho rodině...

Prvním zdrojem tohoto bohatství jsou přece pohádky, které najednoduchém schématu učí, že spravedlnost musí být oceněna a odměněna. I když

to tak v reálném životě vždycky není... Pohádky potřebujeme, abychom si

upevnili své životní etické postoje.

Národ, který byl často odsouzen k absolutní poslušnosti velmocí a nyní je

vystaven záludnostem trhu, má velice zapotřebí udržet si noblesní fantazii,

kreativní krásu, naději i paměť.

Před tak zvanou sametovou revolucí, jako ve všech těžkých okamžicích,

rozvíjely se různé literární žánry, stimulující chybějící individuální svobodu.


Dynamický nástup sdělovací techniky a hlavně počítačová éra významně

změnily profil získávání informací i vědomostí. Pro mladou generaci jenesporně snazší hledat na internetu, kde je možné najít již téměř všechno, než

se ztěžka prokousávat k cíli vyhledáváním v knihách.

Přesto kniha zůstane pro kulturní dědictví národa bezpochyby důležitým

faktorem, a to i když procento pravidelně čtoucích osob se významně snížilo

a dosahuje nyní zhruba od 10 do 15 % obyvatelstva.

Jestliže dříve hrála pohádková kniha významnou roli zástupnou, díkyjejímu obsahu mohli lidé tříbit a rozvíjet fantazii, cestovat, představovat si lepší

a spravedlivější svět a zhodnocovat své etické postoje, dnes dostala literatura

spíše roli regulativní, vyhledávanou ve chvílích, kdy je určitý typ literaturyvhodný a potřebný. Přesto si pohádka udržela svůj nenásilně výchovný charakter.

A to v každém věku...

Michal Dlouhý opět dokázal svůj nesporný literární talent: našel v povolání,

které má daleko k pohádkovým bytostem, prvky kouzla a laskavé vstřícnosti.

I dospělí mají nárok na své pohádky!

Ale dosti řečí, začtěte se a posuďte sami...

Jan Cimický




9

PÁr řÁDKů úvODEm

Většina z nás má za to, že pohádky jsou určeny především pro děti

a že musí vždy skončit dobře. V dnešní době se mnohdy setkáváme

i s pohádkami, které jsou díky svému zaměření určeny výhradně pro

dospělé. Četnická služba s sebou přinášela různé situace, veselé ismut

né, romantické i lechtivé. A četník samotný byl představitelem věčného

souboje dobra se zlem. Proč tedy nemít i Četnické pohádky prodo

spělé zpracované podle skutečných případů a událostí?

Četnictvo na našem území působilo téměř celé století a za tuto dobu

prošlo určitým vývojem, avšak po celou dobu své existence zajišťovalove

řejný pořádek a bezpečnost. Bylo zřízeno v návaznosti na revoluční změny

v roce 1848 jako nástroj k upevnění státní autority a bylo od počátku

přísně vojensky organizováno. Postupem času došlo ještě za monarchie

k přiblížení původní ryze vojenské organizace četnictva soustavěpolitic

kých úřadů a justičních orgánů. Za dobu dvaceti let existencesamostat

ného československého státu zaznamenalo stále vojensky organizované

četnictvo změny spočívající v zavádění nejen spojovacích a dopravních

prostředků, ale i kriminalistických postupů a metod tak, jak to vyžadoval

poválečný rozmach společnosti a potřeba boje se společnost ohrožující

zločinností. Nelze ani opominout závěrečnou etapu existence četnictva,

byť krátkou, ale o to svízelnější dobu německé okupace, během které

bylo četnictvo devalvováno a začleněno do struktury německýchbezpeč

nostních složek.

Knížka obsahuje kopu pohádek z období let 1850 až 1945, přičemž

pomyslná první část obsahuje případy a události z období monarchie,

největší množství z nich je ve druhé části věnované republikánskému

období a několik málo z nich připomíná ve třetí části období německé

okupace, po jejímž ukončení bylo četnictvo na našem území zrušeno.

plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

vrchní policejní rada

www.cetnik-michal-dlouhy.cz


10

O AŠSKÉm PrOBÁKOvI

Počátkem roku 1857 nastoupil ke druhému pluku c. k. četnictva se

sídlem v Praze jako probengendarm neboli četník na zkoušku Josef

Wacovský. Po absolvování základního výcviku byl přidělen k šestému

křídlu se sídlem v okresním městě Chebu.

Velitel šestého křídla, rytmistr druhé třídy Emil scheda, zařadil nově

přiděleného četníka na zkoušku k první četě sídlící v Chebu s určením

na četnickou stanici Aš. Ačkoliv bylo na ašské četnické stanici počítáno s devíti muži, byl četník Wacovský čtvrtým mužem podřízeným veliteli četnické stanice závodčímu Johannu schenkovi.

Vzhledem k situaci byl závodčí schenk vděčný i za probáka, byť ho

musel řadě věcí potřebných k výkonu četničiny osobně naučit. A tak

se četník Wacovský v terénu učil praktickému výkonu služby a včetnických kasárnách spoustě zákonů a nařízení, které má četník podle

služební instrukce znáti.

Velitel četnické stanice ho výslovně upozornil na specialituchebského strážmistra Johanna Hajeka, který vyžaduje od jemu podřízených

četníků zařazených na všech osmi četnických stanicích důkladnouznalost mezistátních úmluv dovolujících obojímu četnictvu stíhatzločince, kteří jsou na útěku do země druhého státu. Ke vší smůle četníků

na Chebsku museli znát úmluvy jak mezi Rakouskem a Bavorskem, tak

mezi Rakouskem a saskem, včetně jejich dodatků, neboť zejménaslužební obvod ašské četnické stanice tvořila státní hranice s Bavorskem

na jihu a se saskem na severu.

Četník Wacovský zjistil, že úmluva s královstvím saským bylauzavřena dne 30. července roku 1852 a stanovila, že v pilných případech,

kdy nastává nebezpečí z prodlení, je četnictvu jednoho státu povoleno

stíhati zločince nebo jinou osobu veřejně nebezpečnou, když je naútěku přes hranici do druhého státu. Provinilec dopadený na územídruhého státu nesmí být pronásledujícím četnictvem veden zpět přes státní

hranici, nýbrž musí být předán v místě dopadení příslušnému orgánu

nebo úřadu. Pronásledující četnictvo nemá na území druhého státu

právo provádět prohledávání v domě, nýbrž musí střežit dům a čekat

do příchodu k tomu oprávněného úředníka druhého státu. Přitom je


11

pronásledující četník povinen opatřit si hodnověrné potvrzení o svém

zákroku na území druhého státu a o jeho výsledku. Při překračování

státních hranic nebylo četnictvo osvobozeno od celních formalit. Ty však

musely být provedeny tak, aby nebyly na újmu pilnosti zákroku četnictva.

Aby bylo záměru úmluvy snadněji dosaženo, mělo s ní být obyvatelstvo

příhraničních okresů seznámeno, aby bylo podle svých možnostíná

pomocno četnictvu druhého státu, neboť úmluva byla uzavřena právě

v jeho prospěch.

Uvedená smlouva byla doplněna dne 22. září 1856 v tom směru,

že četnictvu obou států, je-li k tomu zvláštní důvod, je dáledovole

no překročit státní hranici i z důvodu pátrání po nebezpečných nebo


12

stíhaných osobách. Rovněž tak je možno četnictvem překročitstát

ní hranici v případě nebezpečenství ohně, povodně nebo jiné živelné

události i bez předchozí žádosti orgánu druhého státu a rovněž tak je

možno překročit státní hranici na žádost četnictva druhého státu.

Úmluva s Bavorskem, která byla uzavřena dne 29. září roku 1852,

byla naštěstí naprosto stejného znění a stejně tak její dodatek ze dne

3. října roku 1855.

Doporučení velitele četnické stanice se četníku Wacovskémuoprav

du vyplatilo. strážmistra Hajeka skutečně nezajímalo při přehlídce ašské

četnické stanice nic jiného než mezistátní úmluvy o spolupráci četnictva.

A probengendarm Wacovský znění úmluv a jejich dodatků odmeldoval

k naprosté spokojenosti pana strážmistra.

O zAPOvězENýCH HrÁCH

Na četnickou stanici Manětín v politickém okrese Kralovice se časně

ráno 3. června roku 1877 vřítil František Turek ze sousední obce Lipí.

Přišel se udat, že nechtěně zabil svoji ženu Marii Turkovou. Velitelčet

nické stanice závodčí Jan Špachmann se nestačil divit.

Turek vypravoval, jak měl s manželkou kvůli svým milostným pletkám

a kartám již dlouhou dobu kříž. Manželka mu tropila žárlivé scény, které

byly prakticky na denním pořádku. Proto si jej také sousedé již delší

dobu dobírali. Když včera večer přišel v povznesené náladě z hostince

domů a manželka opět spustila před chalupou na očích sousedům tu

svoji mnohokráte ohranou písničku, vběhl do světnice a popadl flintu,

o které se domníval, že není nabitá. Aby manželku, která stála naza

hrádce, zastrašil, flintu na ni namířil. Avšak padl výstřel a manželka se

v tu chvíli skácela na zem. Po několika minutách mu zemřela v náručí.

Závodčímu Špachmannovi nešlo na rozum, když k činu došlo večer,

proč jej Turek oznamuje až druhého dne ráno. Na to Turek odpověděl,

že v šoku z toho, co se stalo, odnesl již mrtvou manželku do světnice,

uložil ji do postele, zapálil u ní svíčky a modlil se k ní za odpuštění.

Velitel četnické stanice se spolu s četníkem Petrem Kovářem vydali

na místo činu. Cestou se stavili u místního okresního soudu se žádostí

o vyslání soudní komise k ohledání těla zemřelé.


13

V obci Lipí vzdálené zhruba tři kilometry četníci nalezli v posteli

uloženou Marii Turkovou. Obecní starosta zajistil, aby do domku nikdo

nevstupoval, a zároveň mezi obyvateli obce zjistil svědky tragickéudá

losti. Mrtvá byla zasažena brokovým nábojem do levé části zad, plece

a hlavy. Od místa na zahrádce, kde byla zasažena, vedly krvavé kapky až

do místnosti, v níž se mrtvé tělo nacházelo.

svědek události, obecní pasák Josef Zmrhal, četníkům uvedl, že Turek

přišel podnapilý z hostince Adlerových a jeho žena, pracující v tu chvíli

před domkem na zahrádce, mu začala vyčítat ten jeho karban imilost

né pletky s Martou Bergrovou. Na to se Turek rozlítil, odehnal pasáka

od chalupy, vtrhl do světnice a oknem na manželku namířil pušku. V tom

se ozvala rána a Turková padla se zvoláním: „Ježíš, Maria, Josef!“ na zem.

Turek okamžitě vyběhl ven a volal na ženu, aby mu odpustila, že nevěděl,

že je flinta nabita.

Od návstěvníků Adlerova hostince se četníci dozvěděli o tom, kterak

Turek na jejich narážky o žárlivé manželce včerejšího dne vykřikoval,

že až přijde domů, tak ji páskem vyplatí. sousedé Dvořák, Váňa aKo

lakovský se navíc nevědomky před četníky podřekli, že s Turkem hráli

zapovězenou hru „ferbla“.

Obecní starosta navíc řekl, že hádky byly v Turkovic chalupě naběž

ném pořádku a že Turková měla často modřiny v obličeji i po těle.

soudní komise, která se dostavila krátce po poledni do Lipí,kon

statovala, že Marie Turková byla smrtelně zraněna brokovým nábojem

a kromě toho bylo její tělo pokryto spoustou modřin.

Zatímco se v chalupě Turkových nalezlo několik brokových nábojů

a zápalek, puška samotná nalezena nebyla. Na výzvu k vydání pušky

Turek opakovaně uváděl, že neví, kde jeho puška je.

František Turek byl dodán do věznice Okresního soudu v Manětíně

a následně byl udán Krajskému trestnímu soudu v Plzni pro zločin zabití

své manželky Marie.

Při porotním líčení se obžalovaný stále vymlouval na nešťastnouná

hodu, neboť netušil, že je puška nabita a že manželce nechtěl ublížit.

Přes veškerou snahu manětínských četníků se však nepodařilo smrtící

zbraň nalézt.

svědectví sousedů i modřiny na těle Marie Turkové svědčily v neprospěch

obžalovaného. Manželské šarvátky u Turkových byly všeobecně známy.


14

A o Turkovi samotném se v obci vědělo, že nikdy nešel pro ránu daleko.

Turkův obhájce dr. Karel Jelínek ve snaze pomoci svémumandan

tovi zdůrazňoval na jedné straně nebývalou žárlivost jeho manželky

a na straně druhé vylučoval zlý úmysl svého klienta.


15

Naproti tomu státní zástupce kromě zdůrazňování zlého anepřátelského úmyslu Františka Turka žádal i jeho odsouzení pro zapovězenou

hru.

Obhájce přesvědčil svými tvrzeními slovutnou porotu, která vyloučila

Turkův zlý úmysl. Proto byl František Turek odsouzen pouze pro zločin

neúmyslného zabití na šest měsíců do tuhého vězení a k pokutě deseti

zlatých pro hraní zapovězené hry.

Následně byli pro hraní „ferbla“ závodčím Špachmannem udáni i Tur -

kovi spoluhráči Dvořák, Váňa a Kolakovský.

O STArOSTOvě ŠPATNÉm KONCI

starostou v obci Kněžpole v politickém okrese Uherské Hradiště byl

již po několik let ctihodný rolník Josef Kroulík. Všeobecně se o tomto

starém mládenci vědělo, že je záletným a ve svém mládí míval přezdívku Don Juan. Po několik let Kroulík udržoval poměr s vdanou rolnicí Annou sýkorovou, jejíž manžel přes svůj vysoký věk tento milostný vztah své mladé ženě trpěl, a nebylo žádným tajemstvím, že skutečným otcem všech pěti sýkorových dětí je Josef Kroulík.

Po smrti starého sýkory se však situace podstatně změnila. Anna

sýkorová se stala sice nádenicí, ale proti jejímu poměru s obecním

starostou již nemohl nikdo nic namítat. Dokonce bylo veřejně

známo, že vdova sýkorová se všemožně snažila, aby ji Kroulík pojal

za ženu.

Na četnickou stanici v okresním městě Uherské Hradiště se druhou

únorovou neděli roku 1885 dostavila Anna sýkorová ze šest kilometrů

vzdálené Kněžpole a službu konajícímu závodčímu Juliusi Prečovi udala

starostu obce Josefa Kroulíka pro zločin zprznění své nedospělé dcery.

Závodčí se nestačil divit a vyzval sýkorovou, aby mu dopodrobna vylíčila,

k čemu ve skutečnosti došlo.

Předchozího dne, v sobotu, byl v kněžpolském hostinci Na Huse

bál. starosta Kroulík, s nímž, jak je všeobecně známo, udržuje sýkorová

po dlouhá léta milostný poměr, se zde opil více, než bylo zdrávo. Začal

na ni dotírat, ale ona ho odbyla, že s opilcem nechce nic mít. Když

bál skončil, odešla do svého domku a zde k jejímu překvapení nalezla


16

starostu Kroulíka v milostném objetí se svojí teprve devítiletou dcerkou

Kačenkou.

Po tomto sdělení nemohl závodčí jinak než konat svoji povinnost. Odebral se do Kněžpole a prohlásil starostu Josefa Kroulíka, kterého přistihl doma vyspávajícího opici ještě v posteli, za zatčeného. Kroulík vůbec nechápal, o co se jedná a jak je možné, že si četník dovolil jeho, jako představitele bezpečnostního úřadu, kterému má být četnictvo vždy k ruce, vůbec zatknout. Než se Josef Kroulík stačil vzpamatovat, byl odváděn do věznice Krajského trestního soudu v Uherském Hradišti.

Až následně provedl závodčí Preč za přítomnosti obecníhotajemníka výslech Kačenky sýkorové. Prostoduchá Kačenka uvedla, že v noci kdosi zaklepal na okno jejich domku, a když zjistila, že se jedná o Josefa Kroulíka, který za její matkou často docházel, pustila jej do světnice. Byl opilý, začal ji objímat a říkal jí křestním jménem její matky. Byla zvědavá a chtěla poznat, co spolu dospělí dělají, a tak se Kroulíkovi podvolila. Po chvíli ale přišla domů její matka a Josefa Kroulíka od ní odtrhla a vyhnala z domu.

Po výslechu obecní tajemník panu závodčímu, který byl zhnusen tím, čeho byl obecní starosta schopen, sdělil, že Kačenka, stejně jako její čtyři sourozenci, jsou Kroulíkovými nemanželskými dětmi. Na to už závodčí Preč vůbec neměl slov.

Josef Kroulík byl v září roku 1885 pro svůj hanebný čin postaven před porotu uherskohradištského krajského trestního soudu. Líčení bylo prohlášeno za tajné a byla z něj vyloučena veřejnost, která bažila po pikantnostech případu.

Ačkoliv se Kroulíkův obhájce snažil dělat doslova nemožné, pověst záletníka a pobloudilce byla silnější.

Josef Kroulík, donedávna vážený občan, byl odsouzen pro zločin zprznění krve podle § 131 trestního zákona na šest měsíců do těžkého žaláře zostřeného dvanácti posty a k úhradě výloh soudního líčení.


17

O vOlBÁCH DO zEmSKÉHO SNěmu

Zemský sněm království českého byl rozpuštěn dne 19. dubna roku

1889, a proto se dne 2. července 1889 konaly po celé zemi volby dočeského zemského sněmu. Ve volbách dosáhli neobyčejného úspěchumladočeši na úkor staročeských kandidátů, ačkoliv staročeši měli mírnou

převahu v počtu poslanců.

Volební úspěch mladočeských kandidátů byl po celé zemi doprovázen

nebývalým veselím.

Například, když se voliči vraceli z okresního města Kutné Hory do obce

Krchleby, stříleli jim dle starého slovanského zvyku krchlebští na počest

salvy z hmoždířů a z pušek. V obci Krchleby totiž bylo sídlo krajinskéagitace ve prospěch mladočeského kandidáta dr. Bedřicha Pacáka.

Krchlebský hostinec byl v den voleb vyzdoben zvenčí praporky

a uvnitř panovala rozjařená nálada, což samozřejmě nebylo po chuti

výsledkem voleb zklamaným příznivcům staročeské strany.

Ve snaze zkazit mladočechům radost z volebního vítězství bylo

do věci zapojeno c. k. četnictvo.

Večer dne 4. července 1889 se do krchlebského hostince dostavil

četnický závodčí Jan Cmíral, velitel četnické stanice v nedaleké Čáslavi.

Četník zde zastihl nájemce dvora Františka Výborného a mlynáře Karla

Nováka, kteří se nepokrytě radovali z volebního úspěchu a pochvalovali

si, jaké krásné salvy byly vypáleny z hmoždířů. V tom jim přitakal právě

přicházející rolník Jan Dušek a dodal, že i on si vypálil na zahradě své chalupy tři rány z pušky.

To byla voda na mlýn závodčího Cmírala, který hned druhý den udal

rolníka Duška čáslavskému okresnímu soudu podle § 459 trestního

zákona pro čin, z něhož jest se obávati nebezpečí ohně, neboť v letním

čase bylo stříleno blízko stavení nebo stodol.

Ačkoliv při soudním řízení rolník Dušek uváděl, že v tu dobu ani

doma nebyl a že přijel z Kutné Hory až pozdě večer a že se aninepamatuje, byl-li vůbec v hospodě či nikoliv a natož, aby tam viděl četníka

Cmírala.

svědci Novák a Výborný uvedli, že Duška v hostinci sice viděli, že

tam mluvili o volbách, avšak nepamatují se na to, že by Dušek mluvil o střílení.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist