načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Četnické historky -- Zločiny a přísloví - Michal Dlouhý

Četnické historky -- Zločiny a přísloví

Elektronická kniha: Četnické historky -- Zločiny a přísloví
Autor:

Autorova dvanáctá kniha obsahuje kopu, tj. šedesát krátkých historek, které se staly při výkonu náročné četnické služby po celou dobu existence četnictva v období let 1850 až 1945 na ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Pragoline
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 145
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace , portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-865-4677-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha obsahuje celou řadu krátkých historek z období let 1850 až 1945, které postihují období monarchie, v níž bylo četnictvo zřízeno, období existence samostatného československého státu, v němž četnictvo zaznamenalo nebývalý rozmach, tak i období německé okupace, po jejímž ukončení bylo četnictvo zrušeno. Ve všech popisovaných případech se jedná o vyšetřování nejzávažnějších trestných činů. Jako názvy jednotlivých povídek jsou použita i méně známá přísloví, která vystihují jak podstatu případu, tak popisované období. V řadě použitých přísloví se odráží dobové náboženské cítění. Kniha obsahuje velké množství četnických historek z období let 1850-1945, které se zabývají řešením zločinů.

Popis nakladatele

Autorova dvanáctá kniha obsahuje kopu, tj. šedesát krátkých historek, které se staly při výkonu náročné četnické služby po celou dobu existence četnictva v období let 1850 až 1945 na našem území. Historka je definována jako jednoduché vyprávění zakončené anekdotickou nebo poučnou pointou. Četnická profese s sebou přinášela řadu rozličných situací, do kterých se četník dostával nejen při výkonu služby, ale i v soukromém životě. Ve všech popisovaných případech se jedná o vyšetřování nejzávažnějších trestných činů - zločinů. Na knize je velmi zajímavé, že pro děj a názvy jednotlivých historek, jsou použita známá i méně známá přísloví, která vystihují podstatu případu, a současně popisované historické období. Čtenář tak může prožít s knihou celou historii četnictva a současně si rozšířit své znalosti o přísloví, která dosud neznal. Kniha obsahuje mnoho dobových obrázků a dokumentů. (zločiny a přísloví)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MICHAL DLOUHÝ

Četnické historky

ZLOČINY a PŘÍSLOVÍ

Praha 2013

Nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE


© JUDr. Michal Dlouhý, Ph. D., 2013

© Nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE 2013


Někdy v roce 1984 jsem si jako šéf kriminální služby v Praze 8 vybral pana

Michala Dlouhého na oddělení obecné kriminality. Vybral jsem si ho jakočerstvého absolventa Střední policejní školy v Praze. V té době to byla výjimka,

neboť na kriminálku se vybíralo z příslušníků místních oddělení VB, kteří již

nějaký ten rok sloužili v přímém výkonu a byli schopni na kriminálce pracovat.

Po půl roce, kdy jsem Michala přijal, jsem věděl, že ten chlapec na to má. V roce 1992 jsem si ho pak vyžádal na oddělení loupeží Městské správy Policie hl. m. Prahy, které jsem v té době šéfoval. Potom Michal Dlouhý prošel nějaký čas i oddělením pátrání a nakonec díky svým schopnostem byl přijat na Policejní prezidium do řídící funkce. Stihl vystudovat práva a získat titul JUDr. a nedávno i titul Ph. D. Mám vždy obrovskou radost, když někteří moji bývalí podřízení dosáhnou v policejní kariéře skvělých výsledků.

Pokud jde o Michalovu literární činnost, ani mě nepřekvapuje, že muvychází již dvanáctá kniha. Publikuje také v „Kriminalistickém sborníku“ a jeho vysokoškolská diplomová práce o československém četnictvu byla jedna znejlepších.

Mám za to, že Michalova literární cesta začala po natáčení televizního seriálu „Hříchy pro pátera Knoxe“. Od tehdejší Československé televize jsem dostal nabídku, abych v tomto seriálu dělal odborného poradce. Vzhledem k mé tehdejší pracovní vytíženosti jako vedoucího oddělení loupeží jsem navrhl za sebe jako poradce Michala. V mém i v Michalově případě to bylo do budoucna to nejlepší rozhodnutí.

Četl jsem všechny knihy Michala Dlouhého a mám za to, že za sebou zanechal hlubokou stopu literatury faktu. V každé knížce mě vždy překvapí něčím novým. Kniha „Četnické historky – Zločiny a přísloví“ byla pro mne jak poučením, tak velmi zajímavým čtením, když tehdejší zločiny chytrou formou tzv. napasoval na jednotlivá přísloví.

Věřím, že čtenáři tuto jeho knihu přečtou jedním dechem, jako jsem ji přečetl já.

JUDr. Miloslav Dočekal

Emeritní policejní rada



7

Pár řádků úvodem

Četnictvo na našem území zajišťovalo veřejný pořádek abezpečnost po dobu bezmála celého století. Ačkoliv došlo ke třem změnám politického zřízení, poslání četnictva zůstalo nezměněno.

Historka je definována jako jednoduché vyprávění zakončené anekdotickou nebo poučnou pointou. Četnická profese s seboupřinášela řadu rozličných situací, do kterých se četník dostával nejen při

výkonu služby, ale i v soukromém životě.

Knížka obsahuje celou kopu krátkých historek z období let 1850 až

1945, které postihují období monarchie, v níž bylo četnictvo zřízeno,

republikánské období existence samostatného československého státu,

v němž četnictvo zaznamenalo nebývalý rozmach, tak i období německé

okupace, po jejímž ukončení bylo četnictvo zrušeno.

Ve všech popisovaných případech se jedná o vyšetřovánínejzávažnějších trestných činů – zločinů.

Jako názvy jednotlivých povídek jsou použita více i méně známá přísloví, která vystihují jak podstatu případu, tak popisované období. V řadě použitých přísloví se odráží dobové náboženské cítění.

plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

vrchní policejní rada

www.cetnik-michal-dlouhy.cz


8


9

LéPe Pozdě nežLi nikdy

V pondělí 21. listopadu 1870 dopoledne nalezla v lese v dětřichov

ském revíru trojice dřevorubců postřeleného člověka. Svíjel se vboles

tech a rukama si držel obličej doslova zmasakrovaný výstřelem zbrokov

nice. Okamžitě poznali, že se jedná o místního polesného Franze Malka.

Vedle jeho těla ležely rozstřílená služební čepice a nabitá lovecká puška.

Zraněného, který upadl do bezvědomí, dřevorubci opatrně odnesli

domů. Kromě obličeje měl na hrubo sekaným olovem poraněn ihrud

ník. Přivolaný lékař konstatoval beznadějnou situaci.

Mezitím poslali do nedalekého Dittersbachu pro četníky. Ti věděli,

že Malek šlape místním pytlákům pěkně na přezky. Od jeho manželky

se dozvěděli, že před velikonočními svátky dokonce obdržel výhrůžný

anonymní dopis.

Četnický závodčí si tento dopis přečetl. Polesný v něm byl nabádán,

aby obrátil, myslel na svoji rodinu a přestal honit chudáky, nebo že umře

v lese jako pes.

Polesný Malek, aniž nabyl vědomí, v pět hodin odpoledne zemřel. Jeho

čtyři děti se rázem staly sirotky.

Pátrání po pachateli surové vraždy v kraji plném pytláků zůstalo

po několik let, přes veškerou snahu četníků z Dittersbachu, bezvýsledné.

Až v roce 1876 padlo podezření na Antona Riegera z Vysoké. Byl

četníky zatčen a dopraven ke krajskému soudu do Liberce. I když se

ve Vysoké a jejím okolí povídalo všelicos, nenašel se nikdo, kdo by proti

všeobecně obávanému násilníkovi Riegerovi byl ochoten svědčit. A jak

je všeobecně známo, bez důkazů není viny.

Až po dlouhých dvaceti letech, na konci roku 1896, v dobré náladě

při silvestrovské oslavě, se k uchu velitele četníků v Chrastavě závodčího

Jana Stelznera doneslo, že Anton Rieger před pěknou řádkou let zastřelil

polesného Malka. Alkohol rozvázal jazyk a konfident byl nezvykle sdílný.

Nedávno byla v nedalekém německém Markesdorfu zavražděnaobchod

nice Emlerová. Jako pachatel činu byl dopaden mladý Krusche z Václavic.

Starý Krusche se nechal slyšet, že jeho kluka má na svědomí Anton Rieger,

neboť ho zatáhl do své tlupy. Ten Rieger, který před lety odpravil Malka.

Přes varování kamarádů zastřelil polesného, který měl flintu na rameni.

Všichni to o něm vědí a všichni se ho bojí, aby se jim nepomstil.


10


11

Závodčí Stelzner přesně věděl, o jaký případ vraždy se jedná.Obchodnici se střižním zbožím Ernestinu Emlerovou počátkem prosince

skutečně zabil Bernard Krusche z nedalekých Václavic, však ho za to

čeká co nevidět porota.

A na Antona Riegera mají četníci spadeno. Nedávno v lese ohrožoval

četníka Karla Fleissnera a lesníka nabitou puškou. Od té doby se Rieger

před četníky ukrývá.

Netrvalo ani do konce ledna a Rieger byl četníky zatčen. Opět jako

před dvaceti lety putoval do Liberce ke krajskému soudu.

Tentokrát již nebyla spravedlnost tak slepá. Veřejné násilí protičetníkovi mu přitížilo. Anton Rieger byl pro zločin vraždy a pro zločin

veřejného násilí odsouzen k trestu smrti provazem.

Ačkoliv široké okolí po léta obtěžoval svými výhrůžkami, v cele se

choval jako úplný zbabělec. Kdykoliv slyšel na chodbě kroky, domníval

se, že ho jdou vyvést k popravě. Té však díky šikovnému obhájci unikl.

Podle trestního práva nesměl být uložen trest smrti tomu, kdo byl mezi

spácháním činu a odsouzením potrestán za jiné přestoupení zákona. A těch byla v případě Antona Riegera pěkná řádka. Soud tedy musel

změnit rozsudek smrti na dvanáctiletý těžký žalář zostřený čtvrtletně

temnou komůrkou.

Rieger si uložený trest řádně odpykal a po návratu z trestnice žil

ještě řadu let spořádaným životem.

Podvod a kLam, zradí se sám

Na četnickou stanici v Nasavrkách v politickém okrese Chrudim

přivedl 3. října 1883 vpodvečer občan Jan Kovář šestnáct roků starého

místního výrostka Štěpána Kadlece. Na stanici přítomnému závodčímu

Františku Cejpovi občan Kovář sdělil, že uvedený výrostek chtělpodvést starou hokynářku Hátu Hykšovou. Využil toho, že téměřsedmdesátiletá hokynářka špatně vidí, a zaplatil za malý nákup falešnou zlatkou.

Očekával, že ještě dostane nazpět.

Štěpán Kadlec panu závodčímu se slzami v očích přiznal, že spolu

s o rok mladším Josefem Hruškou, který byl četníkovi také velmi dobře

znám, využili špatného zraku staré hokynářky, namalovali napálenými


12

dřívky na papír o velikosti jedné zlatky její napodobeninu a Hruška šel

za pár krejcarů nakoupit jablka. Od hokynářky dostal na jejich „zlatku“

ještě nazpět. To je podnítilo k opakování činu, který tentokrát provedl

Kadlec, opět využívaje podvečerního šera.

Závodčí Cejp se ustrojil a vyzbrojil a vydal se spolu s Kadlecem do obchodu hokynářky Hykšové, aby zjistil podrobnosti k případu.

Stará hokynářka četníkovi sdělila, že na Den svatého Václava, tedy 28. září vpodvečer, do jejího obchodu přišel místní pasák Josef Hruška, koupil si u ní za pět krejcarů jablek a přitom platil starou rakouskou zlatkou. Dala mu nazpět. Vzhledem k tomu, že koncem měsíce pozbývaly staré rakouské zlatky z roku 1866 platnost, odložila si ji stranou. Druhý den ráno si na denním světle povšimla, že jde o nepovedenou kresbu pouze vzdáleně připomínající státovku.

Ve druhém případě, který je stal právě dnes, však již bylaobezřetná a řekla chlapci, že si musí dojít pro drobné. Místo toho došla pro souseda, který Štěpána Kadlece zadržel a odvedl na četnickou stanici.


13

Hokynářka četníkovi předložila obě napodobeniny státovky. Na první

pohled bylo jasné, že jde o velmi nezdařené napodobeniny staréra

kouské 1 Guldenové státovky z roku 1866. Kadlec s Hruškou si ve své

prostoduchosti neuvědomili, že platnost těchto státovek skončila dnem

30. září 1883 a že Kadlec vlastně „platil“ již neplatnou bankovkou.

Následovalo zatčení Josefa Hrušky a dodání obou hříšníků kokres

nímu soudu v Nasavrkách. Vyšetřováním sice byl prokázán zlý úmysl

obou chlapců, pocházejících z nuzných poměrů, okrást hokynářku, ale

rozhodně se nejednalo o penězokazy.

Trestní řád však byl neúprosný a stanovil v případě vyšetřovánífal

šování nebo napodobování veřejných úvěrních papírů spolupracovat

s C. k. národní bankou ve Vídni. Výsledkem znaleckého zkoumání bylo

konstatování národní banky, že jde o mizernou mazaninu.

Přesto se případ dostal coby zločin padělání veřejných papírůúvěr

ních napodobováním ke krajskému trestnímu soudu v Chrudimi. Ačkoliv

nejmenší trest za uvedený zločin byl pětiletý těžký žalář, byli Štěpán

Kadlec a Josef Hruška odsouzeni vzhledem k jejich nízkému věku aza

nedbané výchově pouze na tři měsíce žáláře. Když se jich předseda

soudu tázal, zda rozhodnutí soudu rozuměli a zda jsou s uděleným

trestem spokojeni, Hruška žádal, jestli by nešlo uložený trest ještě snížit,

že to již nikdy neudělají. Z toho bylo zřejmé, že si vůbec neuvědomili

dosah svého jednání.

zLé svědomí, nejhorší soudce

Na četnickou stanici Sebranice se poslední srpnovou neděli roku

1894 dostavila mladá žena. Ve staniční kanceláři se nacházel pouze velitel

dvoumužové stanice strážmistr Matěj Ryneš. Trávil čas, jako na konci

každého měsíce, vypisováním Přehledu úspěchů docílených sebranickou

stanicí v měsíci srpnu.

Strážmistr pozvedl oči od lejster a podrobně si prohlédl ženu, která

vstoupila. Z jejího výrazu bylo patrné, že se stalo něco strašného. Proto

ji laskavým hlasem vyzval, aby se posadila a sdělila, co ji sem přivádí.

Žena uvedla, že je Anna Kloudová z nedaleké Lubné, načež se dala

do usedavého pláče. Když ji strážmistr uklidnil, udala na sebe, že před


14

více než dvaceti lety zavraždila svoji mladší sestru Márinku. Tíží jisvědomí ze hříchu, kterého se dopustila, a proto se přišla udat.

Anna Kloudová byla prvorozenou dcerou na statku Holanových

v Poříčí. Když jí bylo šest let, narodila se její sestra Marie. Do té doby

byla Anna středem zájmu nejen rodičů, ale i svého okolí. RoztomiláMárinka se však okamžitě stala miláčkem a mazlíčkem. To vyvolalo žárlivost

její starší sestry Anny. Jakmile mohla, tak sestřičce ubližovala.Opakovaně za to byla rodiči napomínána. Matka jí vyhrožovala, že nebude-li

hodnější, tak ji vydědí a všechno dostane Márinka. To způsobilo, že se

Anna proti sestře zatvrdila, zanevřela na ni a umínila si, že se jí pomstí.

V létě roku 1873, když Anně bylo něco málo přes čtrnáct let a mladší

sestře nebylo ani osm, odešli jednoho dne rodiče i s čeládkou na pole

a děti zanechali samotné doma. Anna si začala s Márinkou naoko hrát,

čímž byla mladší sestra, zažívající od ní pouze samé ústrky, velicepotěšena. Když Anna sestru Marii vyzvala, aby s ní šla nabrat vodu ze studny,

tato ochotně šla. Poté, co nabraly vodu, Anna vybídla Márinku, aby se

nahnula přes roubení studny, že se ve vodní hladině uvidí jako vzrcadle. Márinka nic netušíc uposlechla - a v tom ji Anna strčila do studny.

Ozvalo se pouze šplouchnutí a následně jediný výkřik. Pak už bylo ticho.

Tělo malého děvčátka zmizelo pod hladinou.

Anna se po činu odebrala do stavení chystat oběd a obstarat dobytek.

Když se rodiče vrátili z pole, ptali se po Márince. Anna odpověděla, že

si zřejmě šla hrát na zahradu. Když rodiče na zahradě dívenkunenašli, začali ji hledat nejprve v okolí statku, později i v okolních obcích.

Do hledání mladší sestry se zapojila také Anna.

Až druhého dne ráno, když šel čeledín do studny pro vodu, vytáhl

utopenou dívenku ze studny. Nikoho nenapadlo, že zemřela spřispěním starší sestry. Byl jí vystrojen honosný pohřeb a Anna jí do rakve

dokonce dala obrázky a hračky.

Poté nosila na její hrob květiny, a když ji nikdo neviděl, tak se modlila

za odpuštění svého velkého hříchu. Po letech se vdala na statek doLubné a měla své vlastní děti.

Až po více než dvaceti letech od svého činu začala být zádumčivá

a nemohla v noci spát. Začala se stranit svého okolí. Tížilo ji svědomí

ze zločinu, kterého se na vlastní sestře dopustila. Její trápení došlo až

tak daleko, že utekla z domova a ukrývala se na půdě stodoly v seně.


15

Poté co ji tam našli, a když ji zoufalý manžel prosil, aby mu vysvětlila

důvod změny svého chování, poklekla na kolena a s pláčem se vyznala

ze spáchaného hříchu. Potom utekla udat se četníkům.

Strážmistr Ryneš si povzdechl a začal sepisovat zprávu o zatčení pro

zločin vraždy adresovanou krajskému trestnímu soudu v Chrudimi, kam

byla Anna druhého dne ráno četníkem Františkem Průšou odvedena.

Porota odsoudila Annu Kloudovou k mírnému trestu vzhledem

k tomu, že zločin spáchala v dětském věku a že se k němu, i když až

po letech, kajícně doznala.

Svůj trest trpělivě snášela.

schovaný se hodí

V rámci válečných restrikcí, které se dotýkaly téměř všech oblastí

života, bylo na podzim roku 1916 nařízeno, že všechny zvony mají být

sejmuty a odvezeny k využití pro zbrojní výrobu. Uvedené nařízení se

samozřejmě týkalo i dvacet pět kilogramů těžkého zvonu v kapličce

na návsi v Kamýku nad Vltavou.

Přestože kaplička byla postavena v roce 1861, obec nechalauvedený zvon odlít před několika málo lety, v roce 1905 u zvonaře Arnošta

Diepolda v Praze. Nařízení o sejmutí zvonu vyvovalalo v obci s více

než šesti stovkami obyvatel, vcelku poklidně snášejících válečné útrapy,

značný rozruch.

Ráno toho dne, kdy měl být zvon odvezen, však na svém místě nebyl.

Tímto velezrádným činem se z popudu okresního hejtmanství okamžitě

začali zabývat oba příslušníci dvoumužové četnické stanice v Kamýku

nad Vltavou. Neznámý pachatel jim zvon odcizil přímo před oknyčetnických kasáren!

Závodčí Antonín Wirt s četníkem Petrem Knapem chodili od domu

k domu, kterých v obci bylo šedesát šest. Nikdo nic samozřejměnevěděl. Kamýcký závodčí byl starý dobrák a nehodlal místnímu obyvatelstvu

více ztrpčovat život. Viděl a dozvěděl se ledacos, ale to bylo vše.

Večer v hostinci kdosi pronesl, že od starý báby z Hojšína slyšel, že

na Velký pátek odlétají všechny zvony do Říma. Zaslechli to i oba četníci,

kteří se zde po večeři výjimečně zdrželi.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist