E-kniha: Četnické čtyřlístky - Michal Dlouhý

MICHAL DLOUHÝ

ČETNICKÉ ČTYŘLÍSTKY

Praha 2014

Nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE

© JUDr.Michal Dlouhý 2014

© Nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE 2014

ISBN 978-80-87872-81-9

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

není náhodou, že se Poštovní spořitelna stala hrdou patronkou tétoknížky. Nejen, že část kriminalistických povídek je věnována případům přímo se dotýkajících právě Poštovní spořitelny, ale důvodů je daleko více.

Poštovní spořitelna byla, již od svého založení v roce 1883, koncipována jako spořitelní ústav pro nejširší veřejnost. Zatímco státní zřízení i politické poměry se měnily, Poštovní spořitelna zůstávala a nadále zůstávábankovním domem, který je svým klientům na blízku a vždy po ruce. Podobně také četnictvo vzniklo z potřeby chránit a sloužit všude tam, kde bylo potřeba. Četníci působili po celé republice, zatímco státní policie pouze v některých velkých městech.

Poštovní spořitelna vždy byla průkopníkem nových postupů, které vedly ke zlepšení služeb pro klienty. Jako první například zavedla vkladní knížky s celorepublikovou platností. Četníci úspěšně bojovali se zločinem zejména díky své vynalézavosti a zcela novým a na svou dobu velmi pokrokovým metodám. Na jedné straně tedy stál finanční ústav, který svým úspěchem magneticky přitahoval nekalé živly toužící po rychlém zbohatnutí. A mezi těmito, s nadsázkou můžeme říci, válčícími stranami operovala policie ačetnictvo.Bez rozvinuté sítě četnických pátracích stanic - tzv. pátraček - by bylo jen stěží možné odhalovat stále důmyslnější metody kasařů a podvodníků, pro které byl bankovní trezor odjakživa něco jako diamantový důl.

Tato knížka vzdává hold četnictvu jehož pověst neprávem velmi utrpěla za minulého režimu. Domnívám se, že ji stejně jako já přečtete jedním dechem. Místy je smutná, místy tragikomická, ale nepostrádá poučení a vtip. Spolu s již vydanou trilogií případů z četnické pátrací služby vám podá dokonale plastický obraz o radostech a strastech, úspěších ineúspěších našeho četnictva za první republiky.

Osobně jsem velmi ráda, že se Poštovní spořitelna mohla podílet navydání tak zajímavé publikace. Přeji vám krásné počtení.

Ing.Vlasta Dolanská

Výkonná ředitelka Poštovní spořitelny

7

PÁR ŘÁDEK ÚVODEM

Četnické čtyřlístky je soubor obsahující tucet čtveřic tematicky příbuznýchpovídek ze života četnictva. Pomyslné čtyřlístky pojednávají z pohledu několika generací

příslušníků četnického sboru či osob četnictvu blízkých o služební činnosti sboru, ale

i o soukromých záležitostech jednotlivých četníků, a to ve světle pragmatickýchdobových předpisů. Soubor obsahuje povídky z doby od zřízení rakouského četnictva na

území Čech, Moravy a Slezska v roce 1849 a z území Slovenska a Podkarpatské Rusi,

kde bylo po rakouském vzoru četnictvo zavedeno v letech 1919-1920 namístouherského četnictva, až do okupace samostatného československého státu v roce 1939.

Vojensky organizované četnictvo bylo ubytováno v četnických kasárnách, za jejichž

zdmi se odehrává většina ze čtyřlístků.

Kasární předpis stanovil, že kasárny nemají se zpravidla najímati v domech,

v nichž se provozuje živnost hostinská nebo výčepnická, rovněž neměly být najímány

tam, kde by bylo četnictvo obtěžováno přílišným hlukem apod. Přitom bylo přihlíženo

k tomu, aby tam byl pokud možno i byt pro velitele a zahrada, kterou by mohločetnictvo používat. Nebylo opomenuto ani donášení pitné vody či ubytování kuchařek

a posluhovaček.

Uvedený předpis rovněž dopodrobna stanovil přísný režim života v kasárnách, za

který odpovídal představený stanice či velitelství v kasárnách ubytovaného. Svědčí

o tom několik následujících citací.Zpívati a hráti na hudební nástroje apod. smí se vmístnostech kasáren pouze mimo úřední hodiny a nejdéle do 22. hod. Pořádati pitky a hlučné

zábavy v kasárnách jest zakázáno i tehdy, když by se jich účastnili jen příslušníci četnictva.

Jedno z dalších ustanovení ukládalo povinnost trvalého ubytování četnickýchgážistů v kasárnách. Svobodní gážisté mimo hodnostní třídu a frekventanti kursů četníků na

zkoušku, hodnostních škol a kursů pro výkonné důstojníky jsou povinni bydleti v kasárnách.

Výjimky jsou přípustny pouze, jde-li o vedení společné domácnosti v místě s rodinou nebo

s nejbližšími příbuznými (rodiči, prarodiči, sourozenci), kteří jsou odkázáni na podporudotčeného četníka.

Příslušné zemské četnické velitelství vydávalo pro četnické stanice denní řád, který

obsahoval zásady denního zaměstnání a vyučování četníků po dobu, kdy nebyli ve

výkonné službě. Denní zaměstnání bylo zpravidla od 8. do 12. hodiny a od 14. do 18.

hodiny. V neděli a o svátcích pravidelná zaměstnání nebyla. Budíček byl nejpozdějihodinu před zahájením zaměstnání a večerka byla o 22. hodině. Na přípravu do služby

a k odpočinku po návratu z ní platila zvláštní ustanovení.

Opuštění kasáren, nebo zdržení se mimo kasárny přes večerku muselo být vždy

nahlášeno veliteli nebo jeho zástupci.

Výše uvedené potvrzuje vojenský charakter četnického sboru a řád, na němž si

zakládala jak rakouská, tak i československá četnická správa. O tom, že četníci nebyli

nemyslícím vykonavatelem výnosů a rozkazů, svědčí obsah knihy.

Povídky jsou zpracovány na základě skutečných událostí, za využití dobového

tisku,odborné literatury a pamětí nebo vzpomínek příslušníků četnictva.

Autor

8

9

POUČNÝ ROZKAZ

Počátkem září 1923 obdržely všechny četnické stanice v Čechách Poučný rozkaz k § 52 služební instrukce. Důvodem k vydání uvedeného rozkazu byly případy zavraždění četníků eskortovanými osobami, ke kterým došlo v poslední době.

Večer 9. února 1923 při pochůzkové službě zadržel strážmistr Josef Svoboda z četnické stanice Frýdlant nad Ostravicí ve Slezsku jemu neznámého podezřelého muže, jehož se rozhodl eskortovat zaúčelem zjištění totožnosti na četnickou stanici. Když odemykal dveřečetnických kasáren, využil zadržený situace a chtěl utéci. Strážmistr Svoboda jej dostihl a opětovně zadržel, ale v nastalém zápase muž vytáhl z kapsy pistoli a dvěma vypálenými ranami strážmistra zastřelil. Následným pátráním soustředěného četnictva byl jako pachatel činu vypátrán a zatčen několikrát trestaný Karel Halata z Frýdlantu nad Ostravicí.

Vrchní strážmistr Josef Mages, velitel četnické stanice Pětipsy v okrese Kadaň v Čechách, zatkl spolu s podřízeným četníkem na zkoušku v rámci výkonu pátrací služby dva muže, které usvědčil ze spáchání loupežného přepadení. Během přikládání svěracích řetízků, což probíhalo s násilným odporem a zároveň s mařenímslužebního úkonu ze strany blízkých příbuzných zatčených, se podařilo jednomu ze zatčených v nastalé tahanici uvolnit ruku, vytáhnout z kapsy nabitý revolver a vypálit rychle za sebou čtyři rány. Jedna ze střel uvízla v nábojích v sumce na opasku a další zasáhla vrchního strážmistra Magese přímo do srdce. Ten na následky svého zranění v několika okamžicích zemřel.Vrah využil nastalého zmatku apokusil se o útěk. Přítomný četník na zkoušku ho ihned začalpronásledovat a za použití karabiny ho lehce zranil na ruce a na břiše.Vra- hovi se přesto podařilo ve tmě uprchnout. Následným usilovným pátráním byl vrah dopaden po čtyřech dnech a poté bylo zjištěno, že je vůdcem velmi početné lupičské bandy, z níž bylo prozatím zatčeno 36 osob.

Uvedené případy přiměly zemského četnického velitele generála Skorkovského vydat poučný rozkaz k poučení podřízenéhočetnictva v zacházení se zatčenými zločinci. Předmětné ustanovení

8

ní instrukce pro četnictvo mimo jiné stanovilo, že: při eskortování

budiž zadržený přísně střežen, četník eskortující zadrženého má jíti vždy

přiměřeně blízko, aby ho mohl, kdyby snad chtěl uprchnouti, hneddostihnouti, a dále odkazovalo na oprávnění přiložiti svěrací řetízky. Zemský

velitel kladl důraz na taktiku postupu četnictva při jednání se zločinci. V obou uvedených případech se totiž zakročujícím četníkům

stala osudnou skutečnost, že neprohledali eskortovanou osobu,

nemá-li u sebe nějaké nástroje nebo zbraně, které by jí mohlyusnadniti útěk nebo posloužiti za zbraň. Přitom bylo mimo jiné upozorněno na fakt, že i obyčejná sůl, pepř či paprika mohoueskortovanému posloužit jako prostředek k usnadnění útěku. Rozkaz měl býti

proškolen a založen spolu s ostatními poučnými rozkazy ve svazku

příloh ke staniční služební knize.

Velitel četnické stanice Hradec Králové vrchní strážmistr Oldřich Makovička zařadil na základě obdrženého rozkazu otázku zacházení se zločinci a jejich eskortování do pokračovacího výcviku podřízených četníků konaného dle denního řádu. Kromě proškolení dotyčných ustanovení služební instrukce byl na nádvoří kasáren proveden ipraktický nácvik přikládání svěracích řetízků, při kterém se postupně v roli eskortujících i eskortovaných vystřídali všichni podřízení četníci. Svůj výklad doplnil velitel stanice pro ilustraci různorodosti výkonu četnické služby případy z vlastní letité služební praxe. Svýmizkušenostmi ho doplnili i někteří služebně starší podřízení.

I. Siloň

Prvním z příkladů bylo přemožení obávaného násilníka a rváče pomocí vhodné taktiky, ke kterému došlo krátce po skončení války na Kladensku, kde vrchní strážmistr sloužil jako podřízený četník.

V obvodu četnické stanice Buštěhrad bydlel jeden dělníkpracující v kladenských hutích. Bloky železa rovnal ve válcovně jakokrabičky od zápalek. Byl statné postavy a měl síly, že by jí mohlrozdávat. Jednou dokonce hodil zápasníkem z cirkusu nabízejícím 500 Kč tomu, kdo ho přemůže, až si zlomil dvě žebra. A když seporažený zápasník zdráhal vyplatit slíbenou odměnu, tak mu návdavkem ještě vyrazil několik zubů. Od té doby mu nikdo neřekl jinak než Siloň.

Siloň si obdobně jako ostatní horníci a hutníci také rád přihnul. Byl si velmi dobře vědom své přednosti, na kterou byl i náležitě hrdý, a často vyvolával hádky a rvačky. V takových případech z hostince zůstala vždy hromada střepů a třísek.

Dvoumužová četnická hlídka proti Siloňovi vůbec nic nezmohla. Na zákrok proti němu vždy muselo vyrazit celé osazenstvo buštěhradské stanice v počtu čtyř mužů. Když Siloň spatřil četníka, působilo to na něho jako červený hadr před očima býka a jeho síla se snad ještěznásobila. Rváč, několikrát trestaný pro zločin násilného vztažení ruky na osoby vrchnostenské, byl opakovaným pobytem v těžkém žalářináležitě vyškolen. Nebránil se aktivně proti zakročujícímu četnictvu, nýbrž kladl pouze pasivní odpor.

Četnická stanice byla opět přivolána k jedné z hospodských rvaček. Nevyprovokoval ji nikdo jiný než Siloň. Na místo vyrazilo podvedením vrchního strážmistra Josefa Drse celé osazenstvo stanice. Mezi zakročujícími četníky byl i Oldřich Makovička, tehdy v hodnostipraorčíka. Po příchodu četnické hlídky v hostinci všechno rázemztichlo a rozprchlo se a uprostřed výčepu stál mezi troskami pouze hlavní aktér – Siloň. Dal si ruce v bok a stál v bojovém postoji proti čtyřem četníkům,kteří ho mezitím obklíčili s karabinami se vztýčenýmibodáky. Velitel stanice nařídil podřízeným přiložení svěracích řetízků. Tři četníci nebyli s to dát Siloňovy ruce k sobě tak, aby bylo možnořetízky přiložit. Neuposlechl ani důraznou výzvu vrchního strážmistrapronesenou ve jménu zákona.

V zájmu udržení autority četnictva na veřejnosti se pan vrchnírozhodl jednat. Jak stanoví zákon o četnictvu v § 13 o užití zbraněčetníkem: nelze-li jinak překonati odpor, směřující k zmaření jeho služebníhovýkonu... a bodl Siloně bodákem do pravého stehna.

Užití zbraně, byť zbraně méně nebezpečné, rázem zmařilo pasivní odpor a zmohlo více než výzvy a síla tří četníků. Siloň vykřikl jako na frontě: Už ji mám! Dal pokorně ruce k sobě a nechal se spoutat.

Po ošetření místním lékařem putoval Siloň do vazby okresního

soudu. Choval se jako beránek. Pouze v hlavě mu zřejmě hryzalymyšlenky, co řeknou jeho druhové na to, jak potupně byl panem vrchním

přemožen. Na adresu četníků totiž veřejně prohlašoval, že jsou pro

lidi zbytečnou přítěží, které se on nemusí bát...

11

12

Po odpykání trestu četníky provokoval tím, že jim schválněnadcházel, ale nezdravil je. Jediný, před kým měl Siloň respekt, a to ažkomický, byl pan vrchní strážmistr Drs.Tomu se naopak vyhýbal s patřičnou úctou...

II. Simulant

Výše popisovaný zápas četníků se zločincem vyvolal u štábního strážmistra Josefa Koláčného vzpomínku na jím řešený případ v Ústí nad Orlicí.

Na tamní četnickou stanici, kde ještě nedávno sloužil, byl oznámen případ krádeže peněženky s 1.400 Kč v místním hotelu spáchaný ku škodě jednoho z hostů. Jelikož byl v té době sám na stanici, vydal se ihned do hotelu, aby oznámenou krádež vyšetřil.

Po příchodu na místo zjistil, že se jedná o čin neznáméhopachatele. Okradeným byl úředník z cukrovaru, který celý večer seděl ujednoho stolu ve společnosti svých kolegů. Po celou dobu společnost obtěžoval neznámý muž, přisednuvší si ke stolu proti vůli ostatních.

Při důkladné prohlídce místnosti restaurace nalezl odcizenoupeněženku i s jejím obsahem. Byla ve druhém rohu sálu schovaná zazávěsem u okna.Výslechem personálu a hostů štábní strážmistr zjistil, že

u stolu v těsné blízkosti místa nálezu peněženky seděl po část večera

neznámý muž obtěžující okradeného a jeho přátele. Proto se rozhodl

předvést jej na četnickou stanici.

Po návratu do staniční místnosti zjistil, že v době jehonepřítomnosti se vrátil ze služby kolega strážmistr Antonín Strašil. Za přítomnosti strážmistra Strašila začal předvedeného vyslýchat. Muž jednal podrážděně a spáchání krádeže rozhodně popíral s tím, že v restauraci byl pouze krátkou dobu a nemohl se proto činudopustit. Štábní strážmistr Koláčný nechal předvedeného na starostkolegovi Strašilovi a vrátil se zpět do hotelu, aby si ověřil údaje jímuváděné.

Strážmistr Strašil se dal s mužem do hovoru, během kterého zjistil, že dotyčný byl přes rok v ústavu choromyslných v Černovicích u Brna. Své tvrzení doložil písemným potvrzením vydaným uvedeným ústavem a opatřeným razítkem. Strážmistra v duchu napadlo, že by tak ještě scházelo, aby předvedený dostal záchvat šílenství.

Ve chvíli byl štábní strážmistr nazpět a spustil na předvedeného

pěkně zhurta, že s jeho výpovědí není všechno v pořádku. Nežstrážmistr Strašil stačil kolegu upozornit na to, že mají co do činění schoromyslnou osobou, pokračoval štábní, že jím spáchaná krádež je nade

vší pochybnost prokázána, a prohlásil muže za zatčeného.

Jakmile vyřkl zatýkací formuli, zvedl muž obě ruce zaťaté v pěsti

a s pěnou u úst se vrhl na štábního strážmistra Koláčného.Ten,ačkoliv netušil, že má tu čest s duševně chorou osobou, uskočil do kouta,

popadl karabinu, odjistil ji a vyzval útočníka ve jménu zákona, aby

zanechal svého počínání, jinak, že proti němu užije zbraně.

Strážmistr Strašil dával pozor, aby se útočník nezmocnil ve staniční

místnosti nějaké zbraně, neboť stál vedle stojanu s jeho karabinou.

Hlavou se mu honila ustanovení jednacího řádu pro četnictvozakazující vodit podezřelé osoby na četnické stanice za účelem sepsánízprávy o zatčení. Natož aby v četnických kasárnách došlo k užití zbraně

vůči předvedené osobě. Vyrazil prudce proti útočníkovi, uchopil ho

kolem pasu a povalil na zem. Muž plival chuchvalce slin, kousal, bil

okolo sebe rukama a kopal. Strážmistr měl výhodu v tom, že bylsilnější a kromě toho byl nahoře. Podařilo se mu muže spoutat.

Znehybněný útočník se zklidnil a zhluboka oddychoval. Až v této

chvíli stihl strážmistr Strašil sdělit kolegovi, že jde o choromyslného.

Posadili ho na lavici a po chvíli mu sňali poutací řetízky. Muž však začal

opět zuřit, a proto byl opětovně spoután. Jeho zuřivost rázem ustala.

Když byl štábním strážmistrem vyzván, aby vstal, že bude eskortován

k okresnímu soudu, nereagoval.

Musela být proto zjednána osoba s povozem a asistence dvou

obecních strážníků. Útočník byl odnesen na povoz a odvezen knedalekému okresnímu soudu.

Až dodatečně bylo zjištěno, že vysvědčení vydané ústavemchoromyslných bylo paděláno, a v muži byl zjištěn hledaný simulant.

III. Dvojitý zásah

Velitel stanice navázal dalším vlastním případem ze služby. Došlo

k němu ještě za války, kdy byl přidělen vojenskými úřady k c.k.polnímu četnictvu do Liboce u Prahy.

V roce 1917 se množil počet dezertujících vojáků, kteří se ukrývali

13

před četnictvem a zdroje k obživě si obstarávali krádežemi a loupežemi.

Jedním z nich byl i jistý Kačír skrývající se v Šáreckém údolí, které bylo

lesnaté a plné skalních skrýší. V létě 1917 spáchal Kačír v okolí Šárky

řadu vloupání do rodinných domků a přepadl a oloupil několik osob,

čímž se stal doslova postrachem okolí. Dezertér Kačír byl označen za

nebezpečného zločince a jeho dopadení bylo předmětem zvýšeného

zájmu místní četnické stanice v Horoměřicích i c. k. polního četnictva.

Při svých obchůzkách jako polní četník postupně prozkoumával

jednu jeskyni po druhé a vylučoval je jako možné Kačírovo doupě.

Řada z nich totiž sloužila jako stálé obydlí místních žebráků a nebo

přechodné obydlí pro tuláky. Až jednu z nich, vysoce položenou

a špatně přístupnou si zvolil hledaný dezertér za své útočiště.

K zákroku se rozhodl jedné letní noci. Za svitu měsíce se po skále

vydal k předmětné skalní jeskyni. Po stoupání do výšky zhruba 100

metrů byl u jejího vchodu. Zevnitř zaslechl zvuky nasvědčujícíspokojenému spánku obyvatele jeskyně. Po odpočinku k nabrání sil po

náročném výstupu za svitu elektrické svítilny vstoupil dovnitř.

Způsobený hluk probudil ležícího muže, který okamžitě sahal po

velkém řeznickém noži ležícím vedle něho na zemi. Bajonet služební

karabiny nasazený na prsou však muže zarazil. Byl okamžitěprohlášený za hledaného dezertéra a zatčeného.

Muž se ale začal ohrazovat, že není tím, za koho je pokládán,ačkoliv ho z trestné činnosti usvědčovaly věci a potraviny v jeskyni,pocházející bezesporu z loupežných výprav. Přesto mu četník taktickysdělil, že v takovém případě se podrobí pouze ověření totožnosti namístní četnické stanici, a pokud bude vše v pořádku, bude ihnedpropuštěn. Vida, že se četník nenechá zviklat, podvolil se obyvatel jeskyně

jeho pokynům.

Cestou k Nebušicům však začal náhle zrychlovat krok a po výzvě

ke zvolnění chůze mrštil svým pláštěm četníkovi pod nohy a dal se na

útěk.Ten nemohl okamžitě zahájit pronásledování, což mělo zanásledek získání náskoku eskortovaným. Proto byl pod pohrůžkou užití

zbraně vyzván jménem zákona k zastavení.

Jak se dalo předpokládat, výzvě nevyhověl, a proto po dalšíformální výzvě četník vystřelil asi na vzdálenost 150 kroků. Prchající muž

padl vlivem zásahu na zem.

14

Bližším ohledáním četník zjistil, že ačkoliv vystřelil pouze jednou,

prchající byl zraněn prostřelením lýtka a stehna pravé nohy. V době

zásahu měl zřejmě nohu při běhu ohnutou, takže střela prolétlanejprve lýtkem a poté i stehnem.Tím byla vysvětlena příčina dvojitéhozásahu.

Jelikož se skutečně jednalo o hledaného dezertéra anebezpečného lupiče Kačíra, byl dopraven do vězeňské nemocnice a okolníobyvatelstvo si mohlo oddychnout od obav z jeho více než půlročního

řádění.

IV. Dané slovo

Pro odlehčení dal k lepšímu štábní strážmistr František Zelenýhistorku o nechanickém strážmistru Olišarovi, která se stala rovněž za

monarchie, ale před více než dvaceti lety.

Pan „postnfíra“, neboli velitel četnické stanice v Nechanicíchstrážmistr Olišar byl postavou, o které se dodnes mnohé vypráví.Vážil prý

rovných 140 kilo, rád si dopřál dobrého jídla i pití. Pivo pil zásadně ze

třetinky, ale jeho denní dávka jich představovala až šedesát! Autoritu

si získal ne svou přísností, ale díky svému četnickému fištrónu ahlavně pro svoji spravedlnost.

Jednoho dne při obchůzce spatřil místního pobudu Lammera, jak

krade z vozu rolnice Žabkové jedoucího po silnici půlku prasete. Pan

strážmistr Lammera zastavil a nařídil mu, aby šel k vozu, hodil na něj

zpátky ukradené prase a vrátil se zpět. Pobuda mající za sebouúctyhodných 136 trestů vida, že panu „fírovi“ neunikne, vykonal doslova

obdržený příkaz.

Následovala jako obvykle cesta k nechanickému okresnímu soudu.

Řeka Bystřice tekoucí kolem Nechanic byla tehdy rozvodněna.

Lammer plný zlosti, že byl při činu dopaden, se rozhodl, že půjde

vodou,přes zatopené louky rovnou k Nechanicím.To strážmistraOlišara rozzlobilo,ale neměl na vybranou, musel se pustit vodou zaLammerem.

Zprvu bylo vody pouze po kotníky, ale po chvíli strážmistr spadl do

náhonu a byl až po krk ve vodě.Volal na Lammera, aby ho šelvytáhnout. Ten však, jakoby neslyšel, pokračoval dál svým směrem.Strážmistr opakoval výzvu a nabídnul za vytažení zlatku. Na to Lammer

15

pouze odvětil, že ho nevytáhnel a stále šel dál. Zareagoval až nazvý

šení nabídky o litr kořalky do arestu.

Vrátil se ke strážmistrovi, vytáhl ho z náhonu, a jelikož obézníčet

ník ve vodě těžko šel, nesl ho eskortovaný část cesty vodou na

zádech. Když došli do Nechanic, koupil pan strážmistr v konzumu litr

žitné a za tichého souhlasu žalářníka mu ji dal spolu se slíbenouzlat

kou do arestu. Pan strážmistr byl zkrátka formát a držel slovo...

16

PŘEHLÍDKA

Přehlídka četnické stanice některým z nadřízených velitelů bylajednou z největších hrozeb výkonného četnictva. Služební instrukce pro

četnictvo ukládala konat periodické přehlídky a neočekávané kontroly podřízených stanic, a to jak v denních, tak i v nočních hodinách. Přehlídky stanic

zpravidla vykonávali okresní četničtí velitelé a velitelé četnickýchoddělení, ale mohli je výjimečně vykonat i zemští četničtí velitelé nebo

dokonce generální velitel četnictva či jejich náměstci. Československá

četnická správa vydala v roce 1924 pod čís. jed. 24.175/13-1924 Předpis

o přehlídkové službě u četnictva, kterým dopodrobna upravila postup ačetnost provádění přehlídek četnických útvarů jednotlivými veliteli.

Z předpisu vyplývalo, že každá četnická stanice bude v jednom roce

zhruba desetkráte přehlédnuta. Přehlížejícím velitelům náležel za dobu

strávenou na přehlídkách denní cestovní paušál ve výši například 150 Kč pro zemské velitele v hodnosti generálů, 90 Kč pro velitele oddělení v hodnosti vyšších důstojníků a 65 Kč pro okresní velitele v hodnosti vyšších důstojníků. Četničtí důstojníci uvedené vymoženosti hojněvyužívali, a proto byly četnické stanice přehlíženy doslova ve dne v noci.

Pokud se jednalo o periodickou přehlídku, avizovanou dopředu,

mohlo se na ni osazenstvo četnické stanice důkladně připravit.Daleko horší situace byla v případě neočekávaných kontrol a přehlídek.

Výkonní četníci totiž nevěděli dne ani hodiny, kdy bude četník vesluž>17