načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Četnická kuchařka - Michal Dlouhý

Četnická kuchařka

Elektronická kniha: Četnická kuchařka
Autor:

Chcete si uvařit a upéci jídlo dle dobových receptů, podle nichž vařily a pekly kuchařky v četnických kasárnách? Podrobnosti stravování příslušníků četnického sboru, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Pragoline
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 209
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : ilustrace, portréty, faksimile
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-7003-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další krátké příběhy o československých četnících, tentokrát z let 1919-1942. Vedle nejrůznějších kriminálních případů obsahuje kniha také dobové recepty, podle kterých se vařilo v kasárnách. Úvodní kapitola je věnována zajímavostem, jež se týkaly četnických kasáren a kasárního předpisu, který se mimo jiné zabýval stravováním četníků a stanovoval postup při přijímání kuchařek. Na závěr je připojen seznam kuchařských receptů, kterými jsou četnické povídky prokládány. Kriminální případy převážně z období první republiky jsou obohaceny o dobové kuchařské recepty, které se používaly v četnických kasárnách.

Popis nakladatele

Chcete si uvařit a upéci jídlo dle dobových receptů, podle nichž vařily a pekly kuchařky v četnických kasárnách? Podrobnosti stravování příslušníků četnického sboru, včetně procedury přijímání kuchařek podrobně upravoval kasární předpis četnictva. Rozhodování o přijetí či nepřijetí kuchařky záleželo na účastnících společného stravování, a bylo vázáno na souhlas velitele. Již z dob monarchie bylo stanoveno, že za kuchařky mají býti najímány především osoby starší 40 let naprosto spolehlivé a dobré pověsti. Kniha obsahuje kromě receptů, také řadu kriminálních případů řešených četnictvem na území Československé republiky.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Autor a nakladatel děkují společnostem

Středovy pekárny, s. r. o.

Tomáši Ungerovi – Ungermilitarie – Náchod

za podporu při vydání této knihy


MICHAL DLOUHÝ

ČETNICKÁ

KUCHAŘKA

Praha 2015

Nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE


© JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D., 2015

© Nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE 2015

ISBN: 978-80-7517-006-4 (pdf)


Milí čtenáři,

tato nevšední kniha mě potěšila ze dvou důvodů.

Jednak je plná báječných a jednoduchých receptů, a to od polévek přes maso,

ryby, zvěřinu až po dezerty, dorty a vánoční cukroví.

A za druhé, a to hlavně, potěšila mou duši dobrodružky a hledačky vůně

starých časů. Je v ní napětí i humor a spousta informací o životě lidí, jaký byl

kdysi.

Na jejích řádcích jsem se přenesla do doby čepečků a kloboučků,naškrobených zástěrek, uniforem bez vady na kráse a naleštěných bot. Do jakési

poklidnější a možná i lepší doby.

Přeji vám krásné chvilky při její četbě.

Andrea Elsnerová

herečka a představitelka

četnické kuchařky Andělky



7

PÁR ŘÁDKŮ ÚVODEM

Snad každému z nás se při slovech četnická kuchařka vybavíusmě

vavá Andělka podstrojující četníkům z televizní pátračky samé dobroty.

Četnický chlebíček však nebyl zdaleka takový, jak ho mámezidealizo

vaný z televizních obrazovek.

Vojenský ráz četnického sboru se mimo jiné projevoval v kasernaci

jeho příslušníků. Kasární předpis pro československé četnictvozdědě

ný od monarchie dopodrobna upravoval zřizování a nájem četnických

kasáren, jejich vnitřní a vnější označení, jakož i pořádek a režim včet

nických kasárnách.

Četnickými kasárnami se rozuměly budovy nebo části budov sloužící

k ubytování četnických velitelství nebo četnických stanic, bez ohledu

na to, zdali byly k tomu účelu zvlášť zřízeny nebo pouze najaty. Přizři

zování četnických kasáren bylo dbáno toho, aby byly situovány pokud

možno ve středu obce a poblíž hlavních ulic či cest. Budovy či místnosti

musely být v dobrém stavu a musely vyhovovat i požadavkům zhle

diska zdravotního. Zpravidla neměly být zřizovány v domech, v nichž

byla provozována hostinská živnost. Přímo v kasárnách nebo v jejich

bezprostřední blízkosti měla být dobrá voda (studna nebo vodovod),

a pokud tomu tak nebylo, měla být zajištěna donáška pitné vody. Pokud

možno měl být k dispozici dvůr či zahrada.

Každé četnické kasárny byly označeny plechovou cedulí s malým

státním znakem a názvem dislokovaného velitelství či stanice. Kromě

toho musely být kasárny četnických stanic opatřeny zvonkemzavede

ným do obydleného pokoje četníků. Zvonek musel být navíc označen

plechovou tabulkou s nápisem ZVONEK K ČETNICTVU. Elektrické

zvonky musely být dle kasárního předpisu před uzavřením vrat či dveří

kasáren vždy řádně vyzkoušeny, zdali správně fungují. Řada četnických

kasáren však byla ještě z dob monarchie opatřena mechanickýmizvon

ky.

Při nájemném pořizování četnických kasáren měl být pořízen náčrtek

místností a spolu s návrhem nájemní smlouvy měl být zaslán služebním

postupem nadřízenému zemskému velitelství četnictva. Při uzavírání

nájemních smluv neměla být opominuta možnost vyvěsit z podkroví

v případě potřeby státní nebo smuteční prapor.


8

V budovách četnických kasáren byly dislokovány četnické stanice

a příslušná velitelství, zpravidla všechna sídlící v daném místě, bylo-li to

možné. Byly zde kromě kanceláří a dalších potřebných místnostípokoje pro mužstvo, neboť četníci na zkoušku a svobodní četníci sloužící

na útvaru zde byli ubytováni. Samozřejmě že v kasárnách, v nichž sídlila

jednotlivá četnická velitelství, nechyběly ani byty pánů četnických velitelů.

Pokud byly v kasárnách četnictvem nepoužívané a oddělitelné místnosti,

mohly být pronajaty ženatým příslušníkům četnictva nebo svobodným

četníkům žijícím ve společné domácnosti s nejbližšími příbuznými.

Pragmatický kasární předpis předpokládal zpracování denního řádu

pro četnické stanice a stanovil pro ubytované četníky řadu omezení

a zákazů, které byly z pochopitelných důvodů čas od času porušovány...

Zvláštní ustanovení kasárního předpisu bylo věnováno stravování.

Výkonní četníci se stravovali na vlastní útraty buď mimo kasárny, nebo

společně v kasárnách. Přitom četníkům ve službě byl přísně zakázán

vstup do hostinců, výčepů a kaváren, aby tam jedli a pili. Za účelem

společného stravování měla být vyčleněna zvláštní místnost, v níž si jeho

účastníci sami spravovali kuchyni a měli o tom vést záznamy o příjmech


9

a vydáních. Vklady na společné stravování byly vybírány vždy předem

na celý následující měsíc. Uvedené záznamy měli pravidelně jedenkrát

za měsíc kontrolovat účastníci společného stravování a nadřízenýve

litel měl se občas přesvědčiti, zdali je správa kuchyně a s ní související

hospodářství bez stížností.

Velmi podrobně byly stanoveny náležitosti vnitřního zařízeníčet

nických kasáren, a to pro jednotlivé kanceláře, pokoje četníků, učebny,

kuchyně, vězeňské místnosti či skladiště. V případě kuchyní se jednalo

o nádobu na vodu, 1 až 2 škopky, 1 až 2 konve, vál s válkem, kuchyňský

stůl, prkno na koláče, prkénko s nožem a vidličkou na rozkrajování masa,

2 vařečky, hmoždíř, sběračka na pěnu, struhadlo, cedník, mlýnek na kávu,

6 až 8 hrnců přiměřené velikosti, 3 až 4 kuthany (rendlíky), 2 talíře pro

každého četnického gážistu, košík na nákup potravin, sekerka, uhlák

s lopatkou a pohrabáčem, 2 košťata, lampa a sud na pomyje.

Kasární předpis upravoval i proceduru přijímání kuchařek.Rozhodo

vání o přijetí či nepřijetí kuchařky záleželo na účastnících společného

stravování a bylo vázáno na souhlas velitele. Již z dob monarchie bylo

stanoveno, že za kuchařky mají býti najímány především osoby starší,

naprosto spolehlivé a dobré pověsti. Ohledně věku četnickýchkucha

řek se praxe ustálila na minimálním stáří 40 let. Za kuchařky přitom

nesměly být přijímány příbuzné příslušníků četnictva, a to u velitelství,

u nichž jsou tito zařazeni. Mimochodem, manželka četníka nemohla

provozovat hostinskou živnost.

Starostlivá četnická správa dále stanovila, že bydlení kuchařky

v četnických kasárnách může povolit velitel četnického oddělení, a to

za předpokladu, že k tomu účelu byla k dispozici zvláštní místnost,

oddělená od obytných místností četnictva. Pokud taková místnost vka

sárnách nebyla, mohlo být povoleno, aby kuchařka bydlela i v kuchyni.

Kromě kuchařek působily v četnických kasárnách i posluhovačky

k zajištění úklidu či praní prádla nebo hospodyně plnící úkoly kuchařek

i posluhovaček.

V praxi nebyly výjimkou případy, kdy kuchařka působila i po dobu

několika desítek let. Mladí četníci tyto ženy nazývali četnickýmibabič

kami a ony se o ně staraly jako o vlastní syny či vnuky.

V knize uváděné předpisy s výjimkou pečiva, drůbeže a zvěřiny jsou

rozpočteny pro pět osob, což je dávka, která se dá snadno násobit.


10


11

MSTA

Ne všechny osoby žijící na území nově vzniklého samostatného

československého státu se ztotožnily se státním převratem. Například

na jižní Moravě bylo Znojmo obsazeno československým vojskem až

16. prosince roku 1918 a pořádek na hranicích s Rakouskem bylozapotřebí zavádět vojenskou mocí. Neboť v německých obcích byly značné

zásoby zbraní a střeliva přinesené sem rozprchlou armádou z fronty.

Kromě toho byl v některých místech dobře organizovaný odboj

Heimwehru, někde se však příslušníci této organizace proměnili v tlupy,

které páchaly různé nepravosti. Rovněž v Dolních Věstonicích nedaleko

Mikulova panoval značný neklid. Nedostatek potravin přivedl obyvatele

obce od odboje k pytlačení. Pořádek zde nakonec nastolilo až vojsko

spolu s četnictvem.

Na konci prosince 1918 provedli četníci za vydatné podpory vojska

řadu domovních prohlídek, mimo jiné i u zedníka Franze Martintze,

který byl náčelníkem místní organizace Heimwehru. Je samozřejmé,

že neodcházeli s prázdnou, ba naopak. V obci samotné se nalézalo 94 pušek, nepočítaje pistole a spoustu munice.

A večer na Silvestra roku 1918 se v Dolních Věstonicích dokonce

střílelo! Nově ustavená četnická stanice pouze zjistila, že neznámýpachatel vypálil pět ran z vojenské mannlicherky proti domu radního Karla

Bauera. Všechny rány šly nad okno, a tudíž byl zřejmý úmysl útočníka,

střílet do okna. Bauerova rodina přitom v době střelby seděla vkuchyni a okno, na něž bylo stříleno, se nacházelo proti skleněným dveřím

vedoucím právě do kuchyně.

Krátce poté bylo vypáleno šest až osm ran proti budově školy,přímo do oken bytu řídícího učitele Karla Gayera. Jedna z ran při tom

prorazila okenní rám, zasáhla kachlová kamna a další poškodila obraz

visící na zdi. V době střelby se naštěstí v uvedené místnosti nikdonenacházel. Rodina řídícího učitele byla totiž u večeře v kuchyni. V oknech

bylo střelbou rozbito celkem osm tabulí. Celková škoda dosáhla 600 Kč

a byla následně nahrazena obcí.

Velitel četnické stanice, strážmistr František Ripper, měl na svém

novém působišti plné ruce práce. Bylo nesporné, že jak radnímu, tak

i řídícímu učiteli se někdo mstí. Prvotní podezření padlo na Franze


12

Martintze, jelikož radní Bauer byl přítomen u domovní prohlídky v jeho

bytě. Martinetz se také netajil tím, že podezírá syna řídícího učitele

Gayera, jenž je lesním úředníkem, z toho, že upozornil vojenskévelitelství na pytláky, jejichž počet se nebývale rozmnožil. Vzhledem kMartintzově nedobré pověsti se usuzovalo, že střílel na domy svýchodpůrců, aby se jim pomstil, neboť na ně měl zlost pro spolupráci s orgány nově vzniklého státu.


13

Ve věstonických četnických kasárnách si zjednali staničníkuchařku. V době nedostatku základních potravin však byl značný problém

cokoliv uvařit. Kuchařka se držela zásady, že „polévka je grunt“, a tak

vařila pánům četníkům samé polévky. Jelikož ale nebylo maso, jednalo

se o polévky výhradně zeleninové. Strážmistr Ripper se na staničníkuchařku mnohdy zlobil a tvrdil, že se jim zeleninovými polévkami, které

jsou mimochodem na jedno brdo, mstí. Se železnou pravidelností se

totiž střídala polévka brukvová, hrachová a kapustová.

Počátkem roku 1919 na četnickou stanici v Dolních Věstonicíchdorazila poštovní zásilka odeslaná přímo z Vídně a v ní byla zabalenaRočenka četnictva pro rok 1919. Byla v ní dokonce popsána organizace c. k.

gendarmerie, tak jak na území nově vzniklého státu fungovala předpřevratem, pouze na titulní straně byla vypuštěna písmena „k. k.“, a bylo

nepochybné, že byla natištěna na podzim předchozího roku.

Trestní řízení pro neoprávněné přechovávání zbraní bylo vedeno

proti více než dvěma stům občanů. Proti řadě z nich, včetně Franze

Martintze, však bylo zastaveno.

V roce 1931, kdy byl velitelem četnické stanice Dolní Věstonice vpolitickém okrese Mikulov stále ještě vrchní strážmistr František Ripper,

přišel na uvedenou stanici učinit trestní oznámení Josef Goldebrand.

Velitel stanice věděl, že se jedná o nevlastního bratra FrantiškaMartintze. O to víc byl překvapen, že udání směřovalo proti Martintzovi,

který měl na Silvestra roku 1918 večer střílet z pušky na školu.Goldebrand tvrdil, že Martintzovi tenkrát sebral vojenskou mannlicherku

a odnesl ji do domu své milé a až po dvou dnech mu ji vrátil nazpět.

Důvodem, proč Josef Goldebrand podává trestní oznámení až nyní,

byla msta za to, že byl Martintzem coby náčelníkem předchozího dne

na schůzi Heimwehru vyloučen z organizace.

Případ se dostal až před senát krajského trestního soudu ve Znojmě.

František Martinetz byl žalován pro zločin veřejného násilí. Přestože

svědků střelby bylo dle sdělení Goldebranda mnoho, před soudem

vypovídali pouze tři. Ani jeden z nich však nevypověděl nic, co by

podpořilo obžalobu. Ostatní svědci se postupem času dostali ve vztahu

k obžalovanému do příbuzenského vztahu a coby jeho švagři a švagrové

využili dobrodiní zákona a vzdali se svědectví. Z uvedeného důvodu byl

František Martinetz osvobozen.


14

BRUKVOVÁ POLÉVKA

Rozpočet: 2 větší brukve, 8 dkg sádla, 4 dkg mouky, sůl, pepř, zelená petržel,

1/8 l mléka, 1 žloutek, 2 dkg másla a 2 žemle.

Předpis: Oloupanou brukev nakrájíme na kostičky a osmažíme na polovině

rozpáleného sádla. Poté ji vložíme do osolené vody na polévku, přidáme jíšku

vyrobenou z druhé poloviny sádla a mouky a polévku dobře povaříme. Před

podáváním umícháme v míse mléko se žloutkem, tlučeným pepřem a zelenou

petrželkou. Stále míchajíce nalejeme na to povařenou polévku. Jako vložku

podáváme na másle osmažené na kostičky rozkrájené žemle.

HRACHOVÁ POLÉVKA

Rozpočet: 25 dkg hrachu, 4 dkg sádla, 4 dkg mouky, 1 cibule, soda, česnek,

majoránka, 2 dkg másla a 2 žemle.

Předpis: Hrách přebereme, vypereme a dáme vařit do studené vody. Poté

přidáme celou cibuli, několik stroužků česneku a sodu. Pak odměříme vodu

na polévku a přidáme do ní jíšku vyrobenou ze sádla a mouky. Když je hrách

měkký, vše prolisujeme do polévky, necháme povařit a dochutíme solí ama

joránkou. Podáváme s na másle osmaženou a na kostičky rozkrájenou žemlí.


15

KAPUSTOVÁ POLÉVKA

Rozpočet: 8 dkg sádla, 1 menší kapusta, 4 dkg mouky, 25 dkg bramborů,

sůl a stroužek česneku.

Předpis: Kapustu očistíme, na drobno nakrájíme a osmažíme na polovině

sádla. Pak ji dáme do odměřené vody na polévku vařit a osolíme.Polév

ku zahustíme jíškou vyrobenou ze druhé poloviny sádla a mouky. Přidáme

oloupané a na kostičky nakrájené brambory. Uvařenou polévku dochutíme

rozmačkaným česnekem a solí.

PŘIPOUTANÝ ZLODĚJ

Na konci léta roku 1919 se v obvodu četnické stanice v Kyjově,

ve stejnojmenném politickém okrese, nebývale rozmohly krádeže slepic.

Velitel stanice, vrchní strážmistr František Valoušek, se domníval, že tyto

činy mají na svědomí bratři František a Josef Nových z nedaleké obce

Kostelec, nalézající se v jeho staničním obvodě. Sourozenci Noví páchali

krádeže v celém kyjovském politickém okrese, ale také na Slavkovsku

a Bučovicku, přináležejících do politického okresu Vyškov.

Zejména mladší z bratrů, František, pod záminkou prodeješněrova

del, s nimiž obcházel jednotlivé obce, si obhlížel terén pro své budoucí

krádeže. U všech dobrodinců, kteří jej u sebe nechali přenocovat a řada

z nich mu nechala i něco k snědku, s železnou pravidelností následně

spáchal krádež.

Jedné noci byl František Nový v Haluzicích, vzdálených devětkilo

metrů od jeho domovské obce, přistižen nočním hlídačem při krádeži

slepic. Hlídače i další pronásledovatele zastrašil dlouhým nožem a díky

tomu jim utekl i se třemi ukradenými slepicemi.

Na kyjovské četnické stanici se začala hromadit hlášení o činech,

z nichž byl František Nový důvodně podezříván. Množící se neobjasněné

případy registroval i kyjovský okresní četnický velitel, vrchní strážmistr

Alois Olšák.

Velitel místní četnické stanice nehodlal tento stav dále tolerovat

a rozhodl se učinit řádění zlodějů drůbeže přítrž. Večer dne 10. září

1919 se vrchní strážmistr Valoušek vydal spolu s podřízenýmvýpo

mocným četníkem, četařem Janem Krausem do Kostelce a začalistře


16

žit domek rodiny Nových, v němž oba sourozenci žili i se svými rodiči.

Celonoční číhání dvojice četníků však nepřineslo žádný výsledek.Přesto se postřížka opakovala i následující noci.

Tentokrát se na četníky usmálo štěstí. Zhruba o jedné hodině po

půlnoci se kdosi přiblížil k domku s naplněným pytlem. Po chvíli bylo

jasné, že se jedná o Františka Nového, který vystupoval i s pytlem po

žebříku zvenčí na půdu domu, aby zde ukryl svůj lup. Četníci jejnechali vystoupit zhruba do polovice žebříku, pak k němu přiběhli

a podtrhli jej, aby dostali Nového na zem. Ten při spatření dvojice

četníků vytáhl z kapsy krátký nůž. Na to reagoval vrchní strážmistr Valoušek tak, že mu vyrazil pažbou služební karabiny nůž z ruky. Nového povalili na zem a společně ho spoutali svěracími řetízky.

V pytli, který nesl, nalezli šest zadávených slepic a dva králíky.

Jelikož František Nový odmítal přiznat, kde krádež spáchal, a byl

na četníky drzý, aby si to prý zjistili sami, byl připoután svěracímiřetízky na dvoře ke stromu a zůstal zde až do rozednění.


17

Poté četníci provedli prohlídku půdy, na níž nalezli látky a dalšípředměty pocházející z trestné činnosti. Věci podobného rázu byly nalezeny

i při následně provedené domovní prohlídce.

Následně se četníci vrátili se zatčeným Františkem Novým a jím

ukradenými věcmi na četnickou stanici, aby zde sepsali zprávu ozatčení a aby v pátracích oběžnících vyhledali, při kterých krádežích byly

zajištěné věci odcizeny.

Ve staniční kanceláři se setkali s chalupníkem Josefem Raclem ze tři

kilometry vzdálené obce Vlkoš, který strážmistru Richardu Wotkemu

oznamoval krádež šesti slepic a dvou králíků. Když jej Nový spatřil, rázem změnil své arogantní chování.

František Nový byl po vypracování zprávy o zatčení dodán do vazby

okresního soudu v Kyjově a pro četníky nastalo několikadennípátrání po původu zajištěných věcí. Přes veškerou snahu se však nepodařilo

ze žádného činu ani podílu na něm usvědčit Josefa Nového, který byldruhého dne zatčen strážmistrem Wotkem při denní obchůzce v obci Boršov.

Chalupník Racl z vděčnosti přenechal pánům četníkům jednoho ze

zardoušených králíků. Přestože byla uvedená pozornost velitelemstanice rezolutně odmítána, chalupník jej doslova uprosil, neboť s tolika

zardoušenými zvířaty si nevěděl prostě rady.

Staniční kuchařka velmi ráda nahradila plánované škubánky masitýmpokrmem a osazenstvo kyjovské četnické stanice jí to vůbec nemělo za zlé.

Aby bylo dost pro všech pět četníků, rozhodla se udělat králíka na paprice

a ve snaze zužitkovat uvařené brambory uvařila ke králíkovi bramborové

noky. Nezvyklá vůně přilákala do kuchyně i okresního velitele, vrchního

strážmistra Olšáka, který si na jídle spolu s podřízenými rovněž pochutnal...

KRÁLÍK NA PAPRICE

Rozpočet: králík, velká cibule, 5 dkg slaniny, paprika, sůl, 10 dcl kyselé

smetany, lžíce mouky a polévková tresť Ilsa.

Předpis: Cibuli na drobno nakrájíme a smažíme ji s na kostičkynakrájenou slaninou a trochou papriky do zlatova. Rozkrájené králičí maso spařené

horkou vodou (aby pozbylo nepříjemné chuti) vložíme na vytvořený základ

a zasolíme. Během dušení za občasného míchání poléváme maso polévkovou

trestí Ilsa rozpuštěnou v troše horké vody. Zhruba po hodině, když je maso

měkké, jej zalijeme kyselou smetanou, v níž jsme rozkvedlali mouku. Vzniklou


18

omáčku necháme povařit a zhoustnout. Následně maso vyndáme a omáčku

přecedíme.

BRAMBOROVÉ NOKY

Rozpočet: 1 kg brambor, 15 dkg mouky, 3 dkg krupice, 1 celé vejce,

1 žloutek a sůl.

Předpis: Brambory uvaříme a vychladlé ustrouháme. Promícháme je s moukou,

krupicí, celým vejcem, žloutkem a solí. Uhněteme jemné těsto, z něhožuděláme noky. Ty vaříme podle velikosti ve vroucí slané vodě 10 až 15 minut.

UKRADENÝ LUP

Na četnickou stanici Svinná v politickém okrese Bánovce byl na jaře

roku 1920 přidělen jako druhý podřízený četník strážmistr Cyril Sláma.

Velitelem četnické stanice, vrchním strážmistrem EmanuelemSvobodou, byl strážmistr Sláma v poslední srpnovou středu roku 1920 vyslán

do sousední obce Horňany, aby vyšetřil právě oznámenou krádež peněz,

spáchanou ku škodě výměnkáře Karola Bielika.

Na místě činu strážmistr Sláma od poškozeného zjistil, že se jednalo

o peníze stržené v sobotu za prodej jalovice. Peníze měl uloženy vevepřovém měchýři v zamčeném kufru a v zamčené světnici. Spolu s penězi

se ztratil i vepřový měchýř.


19

Ke krádeži muselo dle poškozeného dojít předchozího dneodpoledne, když nikdo nebyl, vzhledem k probíhajícím polním pracím, doma.

Přestože byla světnice i v ní se nalézající kufr, v němž byly peníze uloženy, zamčena, klíč od kufru byl podle zvyku ukládán v hrníčku napolici a klíč od světnice byl uschován jako tradičně pod kamenem před prahem domku. Tudíž nebyl pro osobu z okolí problém vypozorovat, kam si výměnkář klíče schovává.

Strážmistr předpokládal, že pachatelem je některá z místních osob.

Výměnkář totiž podezíral z činu služky i čeledíny ze statku, alenevylučoval ani řezníka, jemuž jalovici prodal. Proto si strážmistr nejprve

podrobně prohlédl místnost, používané skrýše na klíče a poté se začal

rozhlížet po samotném statku.


20

Četníkovu pozornost záhy upoutal zhruba 10 roků starý syndeputátníka Jozef Kollár. Chlapec měl obě ruce v kapsách a pozorně sledoval

každý strážmistrův pohyb. Jelikož se mladíkovi u vesty leskl kovovýřetízek od hodinek, optal se jej strážmistr Sláma, kolik je hodin. Chlapec nato

vytáhl ruku z kapsy a na zem vypadla pětikoruna. Na dotaz, od kohominci má, chlapec odpověděl, že od maminky. Výměnkář sdělil, že chlapcova

matka je chudá žena a že se mu tudíž chlapcovo tvrzení nezdá pravdivým.

Chlapcova matka na dotaz, kdy synovi dala peníze a kolik, strážmistru

Slámovi odpověděla, že synovi žádné peníze nedala, neboť sama téměř

žádné nemá.

Nato byl chlapec podroben za přítomnosti obecního starostyvýslechu. Nejprve dlouho zapíral a poté začal tvrdit, že pětikorunu má již

delší dobu. Proto bylo přistoupeno k domovní prohlídce u Kollárových,

která však co se týče výměnkáři odcizených peněz zůstala bez výsledku.

Pod shnilou podlahou, v místě, kde chlapec spával, byla však nalezena

krabička s drobnými penězi.

V té chvíli přišel domů chlapcův otec, a když spatřil ve světnicipřítomného četníka, odepnul opasek a ujal se sám výkonu spravedlnosti.

Chlapec přiznal, že krabičku odcizil před několika dny u místního

obchodníka. Až po delší době uplatňování otcovského práva poklekl

Jozef Kollár na kolena a se sepjatýma rukama otce prosil, aby ho nechal,

že poví, kde výměnkáři ukradené peníze uschoval.

Na půdě domu ukázal skrýš za trámem, kam svůj lup ukryl. Jaké však

bylo překvapení 12 roků starého chlapce, ale i ostatních přítomných,

když udaná skrýš byla prázdná.

Rozezlený otec se již opět chtěl chopit svého řemene, ale vtom sistrážmistr Sláma povšiml malého otvoru vedoucího na půdu sousedního domu.

Až zde byly na podlaze nalezeny rozházené peníze i roztrhanývepřový měchýř, v němž byly peníze původně uloženy.

Záhy se strážmistru Slámovi podařilo vysvětlit, jak ke zmizeníchlapcova lupu došlo. Kočka, která obývala půdu, našla vepřový měchýř, ten

zatáhla na sousední půdu a zde jej rozcupovala.

Spolu s pětikorunou z chlapcových kalhot byla dohledána celávýměnkáři ukradená částka.

Strážmistr Sláma se vítězoslavně vracel do četnických kasáren se

dvěma „erfolgy“, to jest dvěma objasněnými případy krádeže.


21

Dušenou mrkev s bramborami, kterou připravila k večeři staniční

kuchařka, vnímal jako neodpovídající jeho dvěma docíleným úspěchům.

Ve skrytu duše se domníval, že by si zasloužil nějaký masitý pokrm.

Zapomněl však, že je již konec měsíce...

DUŠENÁ MRKEV

Rozpočet: 1 kg mrkve, 2 dkg másla, 2 dkg cukru, 2 dkg tuku, 2 dkg mouky,

sůl, pepř a zelená petrželka.

Předpis: Rozpustíme máslo, přidáme cukr a očištěnou na plátkynakrájenou mrkev, kterou osolíme a dusíme do měkka. Poté ji zahustíme jíškou připravenou z tuku a mouky. Podušenou mrkev opepříme a zamícháme do ní nakrájenou zelenou petrželku.

DEFINITIVNÍ ČETNÍK

Na konci dubna roku 1920 se Josef Frýba rozhodl – v návaznosti

na vydání nového zákona o československém četnictvu – požádat opřijetí do četnického sboru. Když se nemohl zasloužit o vzniksamostatného československého státu coby legionář, chtěl být vlasti prospěšný alespoň v řadách strážců zákona.


22

Dle doporučeného vzoru sepsal žádost adresovanou Zemskému

četnickému velitelství pro Čechy v Praze, opatřil ji dvoukorunovým

kolkem a doplnil požadovanými přílohami. Zároveň musel podepsat

závazek, že v případě svého přijetí k československému četnictvu bude

v tomto sboru čtyři roky činně sloužiti.

Vzhledem k tomu, že jeho žádost byla kladně vyřízena, byl poabsolvování lékařské prohlídky dnem 1. září 1920 s hodností desátníka,

dosaženou u vojska, přijat k četnictvu coby četník na zkoušku.

Po úspěšném absolvování školy pro výcvik četníků na zkoušku bylJosef Frýba, již s hodností závodčího, přemístěn k oddělení č. 25 Mariánské

Lázně a v rámci tohoto byl zařazen na četnickou stanici Tři Sekery uTachova, spadající pod okresní četnické velitelství v Mariánských Lázních.

Jednalo se o dvoumužovou četnickou stanici, jejímž velitelem byl

vrchní strážmistr Josef Flögl. Při praktické výkonné službě na četnické

stanici se závodčí Frýba od pana vrchního strážmistra naučil všepotřebné pro podřízeného četníka a prohloubil si zároveň ve škole získané

teoretické znalosti.

Čas plynul jako voda a služba ve staničním obvodu byla vykonávána

ke vzájemné spokojenosti obou četníků i mariánskolázeňskéhookresního četnického velitele, nadporučíka Arnošta Člaňka.

Přiblížil se konec srpna roku 1921 a tím i konec roční doby služby

na zkoušku. Josef Frýba si již předem opatřil nové výložky, neboť s


23

vedením do definitivního stavu je četník zároveň jmenovánstrážmistrem. Kromě toho si dokonce nechal zhotovit razítko s novou hodností,

které dotvrdily úspěšný vstup do řad četnictva.

Již večer 31. srpna 1921 si novopečený definitivní četník nechal od staniční hospodyně přišít na blůzu nové ramenní pásky s jedním velkým knoflíkem označujícím hodnost strážmistra, doplněnou jedním malým knoflíčkem značícím, že jde o četníka do šesti služebních let.

Hned ráno 1. září 1921 se strážmistr Frýba hlásil u raportu řádně ustrojen a vyzbrojen k odchodu do služby. Jednalo se v jeho služební kariéře o první službu, kterou bude vykonávat zcela sám. Vrchnístrážmistr Flögl s plnou vážností vynesl trasu obchůzky vedoucí přesMalou Hleďsebi, Chodovskou Huť, Plánskou Huť a Tachovskou Huť zpět do Tří Seker do strážmistrovy služební knížky.

Strážmistr Frýba vztyčil bodák na služební karabinu, dle předpisu si nabil a vyrazil na obchůzku. Kdykoliv někoho míjel, tak kroměpozdravu neopomenul natočit ke zrakům kolemjdoucího své nové ramenní pásky, aby bylo každému jasné, že má tu čest s plnohodnotným, tedy definitivním četníkem.


24

Obchůzka probíhala bez sebemenších problémů až do Plánské Huti.

Zde, již po poledni, spatřil při procházení obcí asi třicetiletou ženu

stojící u vrat jednoho ze statků, kterak hlasitě nadává statkáři stojícímu

ve vratech, přičemž sebrala ze země kámen a hodila jej do okna obytné

části budovy, z něhož se s řinkotem vysypalo sklo.

To již bylo přestoupení zákona, jež vyžadovalo zakročení četníka.

Strážmistr Frýba poněkud přidal do kroku a hlasem rozkazovacím,

slovy „ve jménu zákona“ vyzval ženu, aby okamžitě zanechala svého

jednání.

Dotyčná se zarazila a pojednou stála před četníkem jako opařená.

Vtom přišel ke strážmistrovi majitel statku, který se představil jakoRi

chard Bayer a sdělil, že dotyčná žena se u něho před několika dnyuchá

zela o práci a při tom prohlašovala, že zná všechny venkovské práce.

Týž den, co nastoupila do služby, však začala večer naříkat, že je jí

zle, a ráno již nevstala. Proležela celý druhý den, naříkala bolestí ažá

dala, aby jí dali jídlo a mléko. Třetího dne se situace opakovala. Nato

jí hospodář řekl, že buď okamžitě vstane a půjde něco dělat, nebo ať

se sebere a odejde tam, odkud přišla. Ona však hospodáře označila

za necitu, který nutí nemocného člověka do práce. Na další výzvu, aby

odešla, prohlásila, že odejde, až ona sama bude chtít. To již hospodáři

došla trpělivost a nařídil svým lidem, aby ženu vynesli za vrata, neboť je

zdravá a nemoc jen simuluje. Když se tak stalo, žena náhle oživla asku

tečně byla úplně zdráva. Začala nadávat hospodáři a dokonce rozbila

okno jeho bytu.

Strážmistr Frýba vyzval ženu, aby předložila svůj domovský list či

čelední knížku. Z předloženého domovského listu zjistil, že se jedná

o Františku Zemánkovou, narozenou v roce 1882 v Podbořanech atam

též i příslušnou.

V bytě Bayerových strážmistr zjistil, že hozený kámen rozbil kromě

okna i skleněnou vázu v kuchyni, kde v té době byla statkářova manželka

a jejich dvě děti. Nikdo z nich naštěstí nebyl zraněn.

Zemánková byla strážmistrem Frýbou odvedena na četnickou stanici.

Zde strážmistr zpracoval koncept zprávy o zatčení pro zločin veřejného

násilí, který pečlivě zkontroloval vrchní strážmistr Flögl. Až povyhoto

vení čistopisu byla Zemánková strážmistrem Frýbou odvedena kokres

nímu soudu do Mariánských Lázní.


25

Než se strážmistr Frýba vrátil od okresního soudu, upekla staniční

kuchařka na oslavu prvního úspěchu pana strážmistra bábovku. Spolu

s kávou si na ní všichni pochutnali. Kuchařka jim prozradila, že to byla

Emilčina bábovka, neboť je dle receptu její tety Emílie.

Následně bylo zjištěno, že Františka Zemánková je několikráttres

taná tulačka, která se předstíráním nemoci nechává vyživovat a vyhýbá

se tak práci. Za svůj čin byla odsouzena na pět měsíců žalářenepod

mínečně.

EMILČINA BÁBOVKA

Rozpočet: 4 žloutky, 15 dkg cukru, 25 dcl mléka, 3 dkg droždí, 25 až 30

dkg polohrubé mouky, hrozinky a sůl.

Předpis: Žloutky jeden po druhém postupně rozetřeme s cukrem a špetkou

soli. Z mléka a droždí vytvoříme kvásek a vše vzájemně smícháme spolu

s moukou na řidší těsto. Do vzniklého těsta přimícháme hrozinky a dáme jej

hned do vymazané formy vysypané moukou. Necháme hodinu kynout. Poté

bábovku pečeme zvolna v dobře prohřáté troubě.

ČETNICKÝ HUMOR

Na četnické stanici Vulichovce, spadající pod okresní četnickévelitel

ství v Terešvě, měli od počátku jejího obnovení pod československou

správou problémy s vařením pro mužstvo. Ve vesnici i v jejím okolí marně

páni četníci sháněli ženu odpovídající požadavkům kasárního předpisu

pro československé četnictvo, která by jim byla ochotna vařit. Problém

veliteli četnické stanice, vrchnímu strážmistru Františku Mentovi,nepo

mohl vyřešit ani okresní četnický velitel, nadporučík výkonný Josef Pisk.

Vrchní strážmistr Menta tedy vyřešil problém po svém. Přesvědčil

v létě roku 1922 svoji manželku, aby se spolu s jejich malým synem

přestěhovala z Čech za ním na Podkarpatskou Rus a vařila pro něho

i pro jeho podřízené.

Výsledky se rázem dostavily a mezi českým úřednictvem se záhy

rozkřikla pověst o kuchařském umění paní vrchní strážmistrové. Jak

notář, tak i učitel byli vzati na milost a bylo jim povoleno stravovat se

v četnických kasárnách.


26

Jako první chod uvařila paní Mentová zadělávané maso s houskovými

knedlíčky. Strážmistr Jan Kaláček, který byl známým šprýmařem, nadotaz nových strávníků, co že to jedí za maso, suverénně odpověděl, že

je to srnčí, které odstřelili v okolních lesích. Paní vrchní strážmistrová

to zaslechla a legraci samozřejmě nezkazila. Ve skutečnosti se jednalo

o telecí maso. Pan notář od té doby svým známým vypravoval, že se na četnické stanici znamenitě vaří a že zde každý týden mají srnčí. Nikdo z osazenstva četnické stanice se to notáři nesnažil vymlouvat.

Při jednom z dalších obědů, kdy se samozřejmě opět podávalo„srnčí“, vyprávěl strážmistr Kaláček spolustolovníkům dva roky staroupříhodu, jak eskortoval krávu.

Bylo to v roce 1920, krátce po obsazení Zakarpatskačeskoslovenskou správou, kdy byly následkem poválečných poměrů na venkově

konány rekvizice dobytka pro zásobování měst. Tehdy sloužil na právě

obnovené četnické stanici v Terešvě, která obdržela od tamníhopolitického úřadu příkaz konat v nedaleké obci asistenci výkupnímu komisaři

při výkupu krávy určené k porážce a postarat se, aby byla vykoupená

kráva za 15 hodin dopravena na 3 kilometry vzdálené nádraží knakládce.


27

Majitel dvora byl několikrát úředně vyzván k dodání vykoupené krávy,

avšak úřední výzvy neuposlechl. Úkolem četnictva spolu s výkupním

komisařem bylo zajistit výkon rozhodnutí úřadu.

Dvojice četníků se spolu s výkupním komisařem vypravila douvedeného dvora, avšak chlévy byly prázdné. Veškerý dobytek se pásl navzdáleném strništi. Pastýř označil vykoupenou krávu a nyní šlo o to, jak krávu dostat na hodinu chůze vzdálené nádraží. Přitom četníci věděli, že při asistenci výkupnímu komisaři nemají v žádném případě „přikládat


28

ruku“, avšak pouze zajišťovat ochranu úřednímu orgánu. Pastýř krávu

několikrát chytil za rohy, ale ta se mu vždy vytrhla. Začal tedy pomáhat

i výkupní komisař a společně s pastýřem honili krávu. Po chvíli marných

pokusů se podařilo uvázat krávě kolem rohů provaz a nyní jenzbývalo dopravit ji na nádraží k nakládce. Kráva však škubla hlavou, hodila

zadkem a pastýř leknutím provaz pustil. Po další době se ji podařilo

i za pomoci četníků zahnat do chléva a zde jí byl na rohy uvázán druhý

provaz. Kráva se zprvu nechala klidně vyvést ze chléva, ale na dvoře se

opět vytrhla pastýři z ruky a držel ji pouze četnický strážmistr, který

ve snaze, aby kráva opět neutekla, byl utíkající krávou povalen a vláčen po zemi loužemi a blátem, až se kráva zastavila na louce a začala se zde klidně pást na jeteli. Splnění úředního nařízení už bylo ohroženo. V tom přišel pastýř se spásnou myšlenkou přivázat krávu k volovi a odvést ji i s volem na nádraží. Kráva skutečně za volem klidně šla, a tak se„eskorta“ krávy konečně podařila. Kráva byla dopravena na nádraží necelých

pět minut před příjezdem vlaku. Zpátky do domovského chléva šel vůl

bez jakýchkoliv problémů.

Splnění úkolu bylo vykoupeno oděrkami a modřinami četnického

strážmistra a roztrhaným a od bláta ušpiněným služebním stejnokrojem

a ze strany kolegů posměchem.

ZADĚLÁVANÉ MASO

Rozpočet: 14 dkg tuku, kořenová zelenina, 1 kg telecího masa, sůl, 7 dkg

mouky, květ muškátového oříšku a květák.

Předpis: Rozpustíme polovinu tuku, přidáme na plátky nakrájenoukořenovou zeleninu a na kousky nakrájené osolené maso a vše dusíme do měkka. Pak zasmažíme světlou jíškou vyrobenou z druhé poloviny tuku

a z mouky a okořeníme květem muškátového oříšku. Do omáčkyzamícháme ve slané vodě uvařený a na růžičky rozebraný květák a uvařené houskové knedlíčky. HOUSKOVÉ KNEDLÍČKY Rozpočet: 15 dkg tuku, sůl, 20 dkg strouhané žemle, 4 vejce a 5 lžic mléka. Předpis: Utřeme tuk se solí, přidáme vajíčka a strouhanou žemli navlhčenou v mléce. Uděláme jeden knedlíček a uvaříme ho na zkoušku. Teprve pak vaříme ostatní knedlíčky.


29

OPOŽDĚNÉ PŘÁNÍ

Od léta roku 1922 byla četnická stanice Velký Láz v politickémokre

se Užhorod bez staničního velitele. Dosavadní velitel četnické stanice,

vrchní strážmistr Bohumil Vaněček, byl nucen ze zdravotních důvodů

požádat o předčasné penzionování a přestěhoval se s rodinou dolá

zeňského městečka Krondorf – Kyselka v západních Čechách.

Čtveřice strážmistrů musela před sklonkem roku 1922 řešit závažný

případ vraždy lesního Jiřího Frgála, který byl nalezen v hlubokém lese

daleko od Velkého Lázu se střelnou ránou v zádech. Podle charakteru

zranění, prostřeleného trupu a vyhřezlých vnitřností bylo zřejmé, že

lesní nezemřel ihned a že umíral ve značných bolestech po delší dobu.

Jednalo se o muže neobyčejně silné postavy, který, ač těžce zraněný,vy

táhl z náprsní kapsy prostřelený zápisník a na čtyřech stránkách kromě

krátké závěti popsal, jak byl napaden.

Přistihl tlupu pytláků, kteří se na první pohled vzdali. Když se s jedním

z nich tahal o jeho pušku, střelil jej druhý pytlák zákeřně do zad, načež

celá tlupa uprchla z místa. Dokonce nalezl mezi voláním o pomoc tolik

sil, aby popsal jednotlivé pachatele, včetně jejich oděvu.

Pátrání četníků bylo zpočátku bezvýsledné, neboť popis oděvupyt

láků odpovídal oblečení běžně používanému v místě.


30

Až na konci ledna roku 1923 dorazilo na četnickou stanici do Velkého

Lázu vánoční a novoroční přání všeho nejlepšího od bývalého staničního

velitele. Ten neopomenul pozdravovat ani staniční kuchařku. Tapotěšena upekla ruský koláč, který měl pan vrchní strážmistr Vaněček tuze

rád.

Po několika dalších týdnech se pánům strážmistrům podařilovypátrat tlupu pytláků a usvědčit je ze zákeřné vraždy lesního Frgála.

Od 1. března roku 1923 nastoupil na četnickou stanici Velký Láznový staniční velitel, vrchní strážmistr Josef Janovský, který převzalčetnickou stanici v perfektním stavu a bez jediného nevyřešeného případu.

RUSKÝ KOLÁČ

Rozpočet: 2 vejce, másla, cukru a mouky, co váží dvě vejce, a citronová kůra.

Na krém 1 bílek, 7 dkg cukru a 7 dkg jahodové marmelády.

Předpis: Dva žloutky třeme s máslem a cukrem půl hodiny, pak se přidá

citronová kůra a mouka a nakonec se lehce zamíchá sníh ze dvou bílků.

Těsto vlejeme do vymaštěné a vysypané formy a zvolna pečeme. Vychladlý

koláč se pomaže krémem, který vyrobíme tak, že bílek s cukrem a jahodovou

marmeládou pilně třeme, až je tuhý.


31

PŘEHMAT

V létě roku 1924 byl nejmladším ze čtyřmužové četnické stanice

Hošťálkovy v politickém okrese Krnov četník na zkoušku, desátníkVi

lém Vašica. Služební obvod uvedené četnické stanice se nacházel vhor

natém a málo obydleném kraji nedaleko státních hranic.

Zprvu, stejně jako každý jiný četnický učeň, absolvoval desátník Vilém

Vašica několik měsíců obchůzkovou službu společně s velitelemčetnic

ké stanice, vrchním strážmistrem Juliem Neutznerem. Poté bylněko

likrát velen do služby se zkušenějšími kolegy, strážmistrem Rudolfem

Pelzem či strážmistrem Leopoldem Jarošem. Jelikož se jednalo o malý

a poměrně klidný staniční obvod, neměl četník na zkoušku Vašicamno

ho příležitostí, aby se přiučil praktickému řešení jednotlivých situací,

s nimiž se četník ve službě setkává. Přitom osvojení si praktických

zkušeností je ta nejlepší cesta, jak se vyhnout jakémukoliv přehmatu.

Jedna věc je naučit se zákon o četnictvu, služební instrukci pro četnictvo

a další zákony a předpisy, zatímco druhá věc je správně vše aplikovat

ve službě.


32

Od počátku srpna 1924 již byl velitelem četnické stanice velen

do obchůzkové služby četník na zkoušku Vašica samostatně. Když šel

do služby potřetí, oznámil mu starosta obce Vraclávek, že v noci na dnešek bylo rolníku Janu Cibulovi odcizeno seno.

Na místě bylo četníkem zjištěno, že z neuzamčené půdy domu bylo

rolníku Cibulovi odcizeno zhruba 100 kg sena. Jednalo se o vojtěškové

seno promoklé od deště, které mělo zvláštní barvu, podle které by se

mohlo snadno rozpoznat. Ačkoliv četník Vašica nenalezl na místě činu

žádné upotřebitelné stopy, zpozoroval od roztroušených stonků sena

cestu, kterou byl lup odnesen. Vzal si proto vzorek sena s sebou a vydal

se po uvedených stopách.

Došel až k osamělému domku dělníka Boumy, o němž se odobecního starosty dozvěděl, že se jedná o zachovalého a dosud netrestaného

obyvatele obce. Vzhledem k tomu, že stopy vedly až k Boumovicdomku, rozhodl se četník na zkoušku k zakročení.

Po vstoupení do světnice vyzval „ve jménu zákona“ zde přítomného

majitele domku i před jeho manželkou, aby vydal seno, které v noci

odcizil rolníku Cibulovi. Oproti tomu se Josef Bouma rozhodněohradil a sdělil, že má ještě od loňska své vlastní seno a že nikdynikomu nic neodcizil. V kůlně na dvoře domu ukázal četníkovi své vlastní

seno, které bylo zcela rozdílné od vojtěškového sena, jež bylo odcizeno.

Až při chůzi po dvoře si četník Vašica všiml, že vojtěškové seno je

roztroušeno i na cestě vedoucí dále podél domu. Tím pádem bylo jasné,

že Josef Bouma není pachatelem činu, z něhož byl četníkem vpřítomnosti starosty obce nařčen.

Četníkovi bylo hned jasné, že se ve své služební horlivosti dopustil

přehmatu. V duchu se pouze uklidňoval tím, že naštěstí nepřikročil kvykonání domovní prohlídky, ač se zprvu domníval, že všechny podmínky

stanovené v § 61 služební instrukce pro četnictvo byly splněny. Napadly

jej i černé myšlenky o jeho byť teprve začínající, přece již ohrožené

kariéře u četnického sboru.

Jelikož stopy pokračovaly dále, sledoval je četník na zkoušku až

do lesa, kde se nacházel tábor potulných cikánů, jejichž kůň si právě

pochutnával na seně z čerstvé vojtěšky. Jelikož osadníci táboranedokázali četníkovi vysvětlit, odkud seno pochází, a vzhledem k tomu, že

se shodovalo se vzorkem sena odcizeného rolníku Cibulovi, byli oba




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist