Kniha: Cesty proměny – Nálada doby – Pavel Zdražil

7

Úvodem

Mé editorské činění spočívalo v tom, proplést všechny příspěvky do harmo

nické mandaly. S vědomím souvislostí. A mnohokrát se na ten obraz podívat.

Novýma očima. Znova a ze všech možných stran. Poprosil jsem o pomoc ně

kolik autorů, přátel. Vytvořili jsme jakousi redakční radu. Jako zvláštní hvěz

du. Její paprsky osvěcují různé krajiny. Od básníků přes duchovní myslitele

až po undergroundové umělce.

Sborník Cesty proměny jsem stavěl intuitivně. Sešly se silné texty mno

hých forem: básně, písně, prózy, eseje... i zajímavé ilustrace. Vznikl barevný

obraz, který vypovídá jak o době, tak o příběhu člověka: letí výškou a padá

hloubkou. Kniha dlouho zrála, samu sebe dotvořila. Mohla by vypadat jako

každý pes, jiná ves, avšak citlivý čtenář najde jistě konstantu, a tou je promě

na. Sebe a tím i společnosti.

Cesty proměny jsou poselstvím tvůrčích lidí, kteří neztratili srdce, vníma

vost k celku. Nyní, když je to tak důležité...

P. Z., léto 2017

TOMÁŠ

VONDROVIC

×

9

Maria, jitřní hvězdo, shlédni z nitra nebe sem, na ostrov, s nímž se potápím do hlubin marnosti! Neumím volat odjinud než ze své slabosti – Maria, Panno, pomoz mi Ač nejsem dobrý – jsem! Před neláskou a nevírou skrývám se u dna, Chraň nás, Milosrdně moudrá, Moudře Milosrdná Ty, která stojíš pod křížem a trpíš se Synem, Růže, planoucí do noci skrz rosné krůpěje – stůj při mně přes mou nestálost, dodej mi naděje! Maria, Matko, pomoz mi Ač nejsem dobrý – jsem!

Zažehnej nenávist a strach

má přání protichůdná,

Ty, Milosrdně moudrá,

Moudře Milosrdná

Před Tebou má pýcha

hlavu sklání,

Tebe, Vlídná, prosím

o zastání,

z Tebe čerpám mír

i usebrání

Maria, jitřní hvězdo, matko Ježíšova,

očisti mé myšlenky, mé skutky i má slova

Amen. Modlitba k Panně Marii Hvězda Stella maris – Stella matutina Nad mořem vína střídou cest Regina coeli S věncem hvězd Paní a Plášť Ta-Jež-Jest Zrnaté stříbro v slunci se třpytí jak voda v síti šupina slídy Na horách Idy Děťátko sytí Za noci svítí Srdce Pěst

Regina coeli

Věnec hvězd

Nad mořem vína

střídou cest

Paní a Plášť

Ta-Jež-Jest

Ani Bůh neví

Kde kalí šípy

Kolikrát zjeví

se s kolika cípy

Obrovská zornice

Úžasné chřípí

Zeleň – ornice

tajných gest

Regina coeli

S věncem hvězd

Panna Panen

Matka Matek

Voda Plamen

Popel Pyl

Poslední cíl

První sňatek

Předvěký svátek

Zář nad městem měst

Nad střídou cest

mořem barvy vína –

ó, Stella maris

Stella matutina

Regina coeli

Věnec hvězd

Paní a Plášť

Ta-Jež-Jest

Království pole (Malchut)

Světelnou brázdu boží

rozrývá pluh Pluh s hrotem

srdce Rve hloží

V zrnu dlí Bůh

Jeho kněz – zestárnuv – žvaní Lež

na lež svět vrší

Mysleme na Naši Paní: déšť

mlčí Prší

Kosmos sní – zelený klásky

Mágové děcku se klaní

Déméter, Matko, jsme tady Mysleme

na Naši Paní

11

Království pole (Malchut)

Světelnou brázdu boží

rozrývá pluh Pluh s hrotem

srdce Rve hloží

V zrnu dlí Bůh

Jeho kněz – zestárnuv – žvaní Lež

na lež svět vrší

Mysleme na Naši Paní: déšť

mlčí Prší

Kosmos sní – zelený klásky

Mágové děcku se klaní

Déméter, Matko, jsme tady Mysleme

na Naši Paní

12

Ticho

(Karlu Hlaváčkovi)

Celý den dřu se Projít dvěma body

Oběma naráz – skrze hmoty síto

Lámu si páteř srdce rty

A skok se nedaří Ne člověk neumí to

Hrál kdosi na hoboj Slyš, dvojnost v tichu pálí

Hrál ve tmách Ohně-vody, jak vás spojit

Zní smích mých bohů, smích mých rodičů: Jen Jeden,

dvojaký chlapče, svede dvěma body projít

Jediná brána vede středobody –

Je v listu, vodě, v oku zvěře, v tobě

Ach, jaká škoda, že se jí tak bojíš

Tou přijdem, vejdem – vezmeme tě k Sobě

13

Koleda

Jdou mlhou a jdou pouštěmi

nemají vlastní území

a nepatří jim řeka

Tváří se dosti zmateně

nezáleží jim na ceně

každý pes na ně štěká

Pod hadry dary zašlých dob

leč Betlém zmizel beze stop

a světacval je leká

Tak hrbí se krok za krokem

vždyť doma nikdo prorokem

Bůh sám ví, co je čeká

Vida je, dědy-vševědy

Zazpívejme jim koledy

než zmrznou v Cestě Mléka A zase A k ránu začalo zas s deštěm sněžit Tak znovu pod zem zase zadrž dech A nebuď pyšný nemusíš to přežít Ty hrby na duších ta bahna na zádech Orgie kupců slavobrány tupců Protivný vítr noha sklouzla v blátě Vítězný úsměv anonymních blbců Čmoud prostřednosti Zvlhlé gatě Tvář rámovaná mordami a škleby Tohle už nevypadá na frašku Kdo tady poztrácel ty hřeby Jak se ti šlape Tomášku Jen vydrž brzy rozpustí tě deště Můj starý chrlič Chrlí z plných plic A kdo jsi čistý očisti se ještě A kdo jsi špinavý, do toho, přidej, víc Na špínu mám svou zkamenělou tlamu Ta vykašle ji mimo obvod chrámu

Fraktura felix

Évohé! Poprvé v životě

jsem si zlomil malíček

u pravé ruky a levou pomlátil!

Pravice ani levice nic nedělají

Má žena je mou pravou

i levou rukou

Jemně omývá

můj údiv –

a Maminka bolest se směje

To ti to trvalo

než sis uvědomil

že i malíček je Prst Boží

Že se odmalička

koupeš v Nesmrtelné lásce

Že jsi namočený Díkůvzdání A Tobě děkuji, mon Vieux-Věčný za dar veršů, jež sis ve mně říkal sobě pro radost Mé smutky byly Tvým smutkem; chtěl jsem tě rozrušit a Tys mne zklidnil

Královská cesta

Má prsa i v kašli si přejí

porodit hvězdu

Má prsa i ve spánku čekají a velmi touží:

kdy se už vynoří hvězda

City se odpařují ve spirálách

Barevné páry nemají už kořen

Počítám-modlím se písní, kdy se už zjeví

ta která rozzáří mé skály

ta která tajně zrodí v bárce dítě

ta jež mne probodne zevnitř – jež mne uzdraví Světci Smutný svatý špatný svatý Duše píseň Tělo šaty Šat se vzdouvá jako v tanci Tančí, tančí ztroskotanci shazujíce marná zdání Věru šťastné ztroskotání stojí-li nás pouze šaty Smutný svatý špatný svatý Ilustrace Erika Čičmanová

PAVEL

HEROT

×

18

Ještě že není vymalováno

Ztracen v běžné orientaci vteřin současnosti

Jak to prase celý den válím se v posteli

S požehnáním nudy shůry i přírody

na stropě sleduji výjevy

Obrazce fleků a plísní

Fascinován velkolepou tvůrčí extází

volám: „Můj drahý Michelangeli

nad mou postelí spí hlava tvého Davida

velkolepého pastýře víry“

Volám: „Můj drahý Vinci

nad smysly mými povznesla se Madona tvá

Rukou mi pokynula

otevřela ústa a řekla:

‚Neboj se a vejdi

do fantazie své.‘“ 19

20

Pád do hlubin bolesti

Tam kde teče řeka smutku

a kterékoliv zření této řeky

přináší pláč pokoru a příměří

ticho je tam pod krvavou oblohou slz

kde stojí stín koho jsi miloval

a vyprávíte si příběhy se šťastným koncem

a vyprávíte si o všem co se stalo

nebo nemělo stát

Loučíte se a přitom věříte v pokrevní nerozlučnost

ve víru shledání...

Najednou je cítit kadidlo

slyšet světlo na kytaru hrát

Pozvolna otevírají se vám dveře

dveře pouze pro jednoho

a přitom jednou pro každého...

Slavnostně oblečený do svatebního obleku

Charon s uplakanýma očima se usmívá

šťastný že pro dalšího v pořadí

to špatné končí

Nové začíná Panenka z porcelánu u kolovrátku hrající na starý flašinet a gumový neexistující satelit Vytesaným obratlem verše zimou zlomené žalující růže spí pod oknem v naší zahrádce Vytesaným obratlem nedokonalého vidění světla a skutků budoucích v mé neskonalé bloudící představivosti a přitom veskrze přibližující se neochvějnou touhou k myšlenkám Stvořitelovým v tomto blahodárném bezvědomí doma ve zdech kamenných stavím každé ráno torzo ostatků tohoto světa

do podobenství každodenního

kříže sepjatých rukou

Dnes tedy vytesaným obratlem

Adamova žebra

do úplně první vzrostlé skály

ještě v nepřítomnosti lidstva

panensky ostrým hrotem

všeho nenarozeného

a tedy ještě nekřičícího

vytesávám první

svůj domov věčného klidu

svůj jestřábí úkryt

před sluncem

Poprvé a naposledy

se tak stávám

mírumilovným domácím

vyhnancem

a chcete-li

někdy i Člověkem

22

Květy na nebi

Tětiva smrti

je napnutá

zrychlený šíp

vyráží

do uschlých ptačích hnízd

vyklovat oči smutku

a kolážit

Lehce jemně lepit

barvami pomalované hvězdy

vedle mocné ruky Stvořitelovy

Jenom všichni ti

co od nás odešli

a jejich zástupy

věrných ví

proč najednou

tolik krásy

stalo se v domovině

vesmíru

když hvězdy domalovány

jsou něžnou barvou

Věčnosti

A my zde pýchou pokořeni

pokaždé když začne svítat

Světlo navštíví tuto zem

bloudíme po ní s Mojžíšem

a naivně hledáme zaslíbenou

zem