načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Cestovní náhrady podle zákoníku práce s komentářem a příklady od 1. 1. 2018 - Eva Hofmannová

Cestovní náhrady podle zákoníku práce s komentářem a příklady od 1. 1. 2018
-7%
sleva

Kniha: Cestovní náhrady podle zákoníku práce s komentářem a příklady od 1. 1. 2018
Autor:

Od 1. ledna 2007, to je od účinnosti zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, došlo k několika zásadním úpravám této základní pracovněprávní normy, a pro její správné použití v ... (celý popis)
287
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost


hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: ANAG
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 288
Rozměr: 21 cm
Úprava: svazků
Skupina třídění: Práce
Jazyk: česky
Datum vydání: 29.12.2017
ISBN: 978-80-7554-110-9
EAN: 9788075541109
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Od 1. ledna 2007, to je od účinnosti zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, došlo k několika zásadním úpravám této základní pracovněprávní normy, a pro její správné použití v každodenní praxi je nezbytné podrobně se seznámit mimo jiné s problematikou, která se týká poskytování cestovních náhrad. Základní filozofie, ze které vychází část sedmá zákoníku práce, je zaměřena především na úhradu zaměstnancem vynaložených výdajů spojených s výkonem práce pro zaměstnavatele, tj. těch, které zaměstnanci vznikly mimo místo výkonu práce nebo mimo pravidelné pracoviště.

Správné postupy pro poskytování cestovních náhrad

Publikace na jednotlivých příkladech formou dotazů a odpovědí demonstruje zákonný postup pro zaměstnavatele při poskytování cestovních náhrad tak, aby nedocházelo k nesprávnému účtování a byly poskytovány všechny cestovní náhrady, které určuje zákon, a současně aby nedocházelo k jeho porušování. Oblast poskytování cestovních náhrad je totiž velmi sledovanou oblastí kontrolních orgánů a z tohoto důvodu je nezbytné seznámit se se zákonnou úpravou tak, aby byly cestovní náhrady poskytovány bezchybně.

Cestovní náhrady prakticky od A do Z

Pomocí praktických příkladů se čtenář dozví, jaké jsou daňově uznatelné výdaje a z čeho je nezbytné odvést daň a platby pojistného, apod. Pozornost je věnována i různým výkladům, které nejsou v souladu se zákoníkem práce, a uživatelům je doporučen správný postup při řešení sledované problematiky. Předmětem řešení jsou také možnosti pro poskytování cestovních náhrad i v jiných právních vztazích, pokud bylo jejich poskytování sjednáno s odkazem na zákoník práce, nebo v případě, že tak stanoví zvláštní právní předpis.

Aktuální související právní předpisy

Součástí publikace jsou také nové prováděcí předpisy platné pro rok 2018, včetně úplného znění části sedmé zákoníku práce a na ni navazujících paragrafů. (podle zákoníku práce : s komentářem a příklady od ...)

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Zákoník práce a související ustanovení nového občanského zákoníku s podrobným komentářem k 1. 3. 2018 Zákoník práce a související ustanovení nového občanského zákoníku s podrobným komentářem k 1. 3. 2018
Eliáš Karel, Hůrka Petr, Bezouška Petr, Roučková Dana, Schmied Zdeněk
Cena: 929 Kč
Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku
Kobliha Ivan, Elischer David, Hochman Josef
Cena: 481 Kč
Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku
Pražák Zbyněk
Cena: 312 Kč
Sousedská práva podle nového občanského zákoníku Sousedská práva podle nového občanského zákoníku
Bičovský Jaroslav, Hrabánek Dušan, Spáčil Jiří
Cena: 401 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

EDICE PRÁCE | MZDY | POJIŠTĚNÍ

12. aktualizované vydání

JUDr. Eva Hofmannová

Cestovní

náhrady

podle zákoníku práce

s komentářem

a příklady

od 1. 1. 2018


© JUDr. Eva Hofmannová, 2018 © Nakladatelství ANAG, 2018 ISBN 978-80 -7554-110-9

Případné zásadní legislativní změny, k nimž dojde v období mezi jednotlivými vydáními,

budou ošetřeny formou vkládané aktualizace, která bude po dobu prodejnosti publikace

volně ke stažení na www.anag.cz. Nutnost aktualizace posuzuje na základě legislativních

změn výhradně autor ve spolupráci s nakladatelstvím.

Aktualizace však v žádném případě nemohou nahradit nová vydání knihy.

Aktualizaci zašleme zdarma na vyžádání

anag@anag.cz, tel.: 585 757 411


3

1DUCJ

Přehled nejdůležitějších použitých právních předpisů .........................7

Úvod ..............................................................8

ČÁST PRVNÍ – Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona, ve znění

pozdějších předpisů.

ČÁST SEDMÁ ZÁKONÍKU PRÁCE – Náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce

(s komentářem)

Hlava I

Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zaměstnanci

v souvislosti s výkonem práce § 151 ................................................................16

§ 152 ................................................................17

§ 153 ................................................................38

§ 154 ................................................................50

§ 155 ................................................................54

Hlava II

Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele,

který není uveden v § 109 odst. 3 § 156 Druhy cestovních náhrad ...........................................57

§ 157 ................................................................59

§ 158 ................................................................76

§ 159 ................................................................83

§ 160 ................................................................85

§ 161 Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny ........................88

§ 162 Náhrada výdajů za ubytování ........................................90

§ 163 Stravné ..........................................................91

§ 164 Náhrada nutných vedlejších výdajů ..................................109

§ 165 ...............................................................112

§ 166 Druhy cestovních náhrad ..........................................114

§ 167 Náhrada jízdních výdajů ...........................................115

§ 168 Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny .......................116

§ 169 Náhrada výdajů za ubytování .......................................117

§ 170 Zahraniční stravné ................................................118

§ 171 Náhrada nutných vedlejších výdajů ..................................136

§ 172 ...............................................................136

Obsah


4

Hlava III

Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele,

který je uveden v § 109 odst. 3 § 173 ...............................................................138

§ 174 ...............................................................138

§ 175 Náhrada jízdních výdajů ...........................................138

§ 176 Stravné .........................................................139

§ 177 ...............................................................143

§ 178 ...............................................................145

§ 179 ...............................................................146

§ 180 ...............................................................148

§ 181 ...............................................................149

Hlava IV

Společná ustanovení o cestovních náhradách § 182 Paušalizace cestovních náhrad ......................................150

§ 183 Záloha na cestovní náhrady a její vyúčtování ...........................154

§ 184 ...............................................................170

§ 185 ...............................................................172

§ 186 ...............................................................175

§ 187 ...............................................................176

§ 188 Cestovní náhrady poskytované podle mezinárodní smlouvy

nebo na základě dohod o vzájemné výměně zaměstnanců

se zahraničním zaměstnavatelem ....................................177

§ 189 Zmocňovací ustanovení ............................................180

Hlava V

Náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů

potřebných pro výkon práce § 190 ...............................................................181

ČÁST DRUHÁ – Prováděcí předpisy

Nařízení vlády č. 62/1994 Sb.,

o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových

a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí,

ve znění pozdějších předpisů (s komentářem) § 1 Rozsah působnosti ...............................................184

§ 2 Druhy náhrad ...................................................185

§ 3 Náhrada zvýšených životních nákladů ................................186

§ 4 Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů .............................191

Obsah

Obsah

§ 5 Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování .........................192

§ 6 Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí .....................193

§ 7 ...............................................................194

§ 8 ...............................................................194

Doplněk k příloze k nařízení vlády č. 62/1994 Sb. ............................195

Příloha k nařízení vlády č. 62/1994 Sb. – Způsob určení přepočítací relace .........196

Nařízení vlády č. 372/2004 Sb.,

o poskytování náhrad některých výdajů

státním zástupcům přiděleným k výkonu funkce

státního zástupce v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů § 1 Rozsah působnosti ...............................................209

§ 2 Druhy náhrad ...................................................209

§ 3 Náhrada zvýšených životních nákladů ................................209

§ 4 Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů .............................211

§ 5 Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování .........................211

§ 6 Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí .....................212

§ 7 ...............................................................212

§ 8 ...............................................................212

Komentář k nařízení vlády č. 372/2004 Sb. .................................212

Vyhláška č. 401/2017 Sb.,

o stanovení výše základních sazeb

zahraničního stravného pro rok 2018 ....................................214

Příloha k vyhlášce č. 401/2017 Sb. .........................................215

Vyhláška č. 463/2017 Sb.,

o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel

a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot

pro účely poskytování cestovních náhrad ................................223

Orientační ceny ubytování ..............................................225

Přehled vývoje sazeb základní náhrady za použití

motorových vozidel, sazeb stravného a průměrných cen

pohonných hmot ...................................................234

Sazba základní náhrady za použití

motorových vozidel při pracovních cestách ..............................234

Vývojová řada stravného při tzv. tuzemských pracovních cestách ................238

Průměrné ceny pohonných hmot ..........................................242 Obsah

ČÁST TŘETÍ – Vybraná související ustanovení

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů .............246

Nařízení vlády č. 227/2010 Sb., o odchylné úpravě pracovního poměru

zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí .......................262

Komentář k nařízení vlády č. 227/2010 Sb. ..................................263

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ..........264

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů ..........265

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku

na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů ..............267

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění,

ve znění pozdějších předpisů .........................................269

Pokyn GFŘ D–22 ......................................................272

Výklad k novele § 184 školského zákona ..................................275 èž562480ªt<ž-10è5b.,<ž-10ª-24ž%'

èž565'&/ž

0¾JTCFCXÚFCLčXUQWXKUNQUVKUXÚMQPGORT¾EG

HLAVA I

1DGEP¾WUVCPQXGPÊQP¾JTCF¾EJRQUM[VQXCPÚEJCO÷UVPCPEK

XUQWXKUNQUVKUXÚMQPGORT¾EG

„

<CO÷UVPCXCVGNLGRQXKPGPRQUM[VQXCVCO÷UVPCPEKPGPÊNKXVQOVQ¾MQP÷F¾NG UVCPQXGPQLKPCMP¾JTCFWXÚFCLčMVGTÆOWXPKMPQWXUQWXKUNQUVKUXÚMQPGORT¾EG XTQUCJWCCRQFOÊPGMUVCPQXGPÚEJXVÆVQé¾UVK

KOMENTÁŘ K § 151

Na základě obecné zásady vycházející z předpokladu, že náklady spojené s výkonem práce zaměstnance nese zaměstnavatel (§ 2 odst. 2 ZP), je současně upraveno i právo zaměstnance na cestovní náhrady, jsou-li splněny podmínky určené zákoníkem práce. Zákonná úprava stanoví zaměstnavateli tuto povinnost v případě, že při výkonu práce nebo v přímé souvislosti s ní vzniknou zaměstnanci výdaje, které je zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit. Pro postup poskytování těchto náhrad stanoví zákoník práce pravidla, kterými je zaměstnavatel vázán.

Podle obecného ustanovení § 1 písm. a) ZP se stanoví, že apli kace např. části sedmé nelze použít pro jiné vztahy než pracovněprávní. Má-li být zmíněná úprava použita i pro jiné vztahy, je nezbytné, aby tak stanovil zvláštní právní předpis (např. zákon pro ozbrojené složky, zákon o státní službě, zákon o obcích, atp.), popř. to musí být sjednáno ve smlouvě mezi účastníky jiného právního vztahu, a to např. uzavřením smlouvy podle občanského zákoníku (např. smlouva nepojmenovaná podle § 1736 OZ). V takto uzavřeném právním vztahu lze sjednat i dílčí plnění v oblasti cestovních náhrad – např. pouze úhradu jízdních výdajů. Obecná zásada vyjádřená v § 2 odst. 2 ZP stanoví, že náklady spojené s výkonem práce zaměstnance nese zaměstnavatel, a tato práce zaměstnance je také vykonávána na odpovědnost zaměstnavatele. Pro poskytování cestovních náhrad zákoník práce stanoví závazná pravidla. Na úpravu týkající se poskytování cestovních náhrad navazuje i úprava zákona o daních z příjmů a pojistného na vše obecné zdravotní pojištění, na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku èž562480ªt<ž-10è5b.,<ž-10ª-24ž%'

„

  2QFOÊPM[MVGTÆOQJQWQXNKXPKVRQUM[VQX¾PÊCXÚwKEGUVQXPÊEJP¾JTCF GLOÆPCFQDWCOÊUVQP¾UVWRWCWMQPéGPÊEGUV[OÊUVQRNP÷PÊRTCEQXPÊEJ×MQNč RčUQDFQRTCX[CWD[VQX¾PÊWTéÊRąGFGORÊUGOP÷CO÷UVPCXCVGNRąKVQORąKJNÊåÊ MQRT¾XP÷PÚO¾LOčOCO÷UVPCPEG

  ,GUVNKåGLUQWXJNGFGOMQMQNPQUVGORT¾XCCO÷UVPCPEGPCEGUVQXPÊP¾ JTCF[CLGLKEJXÚwKPGRQEJ[DPKVGNPÆRąGFEJQÊRÊUGOP¾HQTOCWTéGPÊRQFOÊPGM UGPGX[åCFWLGPGVTX¾NKPCPÊCO÷UVPCPGE

KOMENTÁŘ K § 153

Vzhledem k tomu, že cestovní náhrady poskytuje zaměstnavatel, svěřuje mu právní úprava pravomoc a současně i povinnost určování podmínek, které ovlivňují poskytování náhrad a jejich výši. Současně je zaměstnavatel při určování těchto podmínek povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Podle § 42 odst. 1 ZP se za pracovní cestu rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo místo výkonu práce na dobu nezbytné potřeby zaměstnavatele a to po dohodě se zaměstnancem. Souhlas zaměstnance může být vyjádřen pro všechny pracovní cesty, k nimž dojde během trvání pracovního poměru, např. ve smlouvě. Pro vyjádření souhlasu zaměstnance není stanovena žádná forma a z těchto důvodů se tak může stát i konkludentně, to znamená, že zaměstnanec na pracovní cestu nastoupí a uskuteční ji na základě pokynů zaměstnavatele. Pro účely poskytování cestovních náhrad je rozhodující, kde má zaměstnanec sjednané místo výkonu práce (§ 34 ZP). Místo výkonu práce může být sjednáno i alternativně. Pokud v pracovní smlouvě není sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad (§ 34a ZP), je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. V případě, že místo výkonu práce je sjednáno v širším rozsahu než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště zaměstnance obec, ve které nejčastěji zaměstnanci pracovní cesty začínají. Právní úprava ponechává v rámci smluvní volnosti možnost volby místa výkonu práce, které bude pro účely cestovních náhrad rozhodující. Zaměstnanci se zakládá právo na náhrady i v tom případě, že zaměstnavatel dohodl se zaměstnancem místo výkonu práce přesahující katastr obce, ale potom je pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad obec, ze které je zaměstnanec nejčastěji vysílán k výkonu práce pro zaměstnavatele (je to právní ochrana zaměstnance jako slabšího článku smluvního vztahu). Pro určení práv zaměstnance na cestovní náhrady je nutná přesná specifikace podmínek pracovní cesty. V případě, že za

39

městnavatel stanoví podmínky pracovní cesty obecně, nemůže dodatečně

po předložení podkladů pro vyúčtování cesty odmítat zaměstnancem usku

tečněný průběh. Zaměstnavatel určuje mimo jiné i způsob dopravy. Pokud

stanoví přepravu vlakem a nevyloučí použití např. Pendolina, Intercity atp.,

pak zaměstnanec účtuje tyto jízdní výdaje bez výhrad. Z důvodu určení

práva zaměstnance na výši cestovních náhrad je nutná přesnější konkre

tizace podmínek, např. u ubytování. Zaměstnavatel může vyloučit nákladná

ubytování. Zaměstnanci je v § 186 ZP uložena povinnost oznámit zaměstnavateli

bez zbytečného odkladu změnu skutečnosti, která je rozhodná pro poskytnutí

cestovní náhrady (např. v místě pracovní cesty není ubytování v cenové

relaci stanovené zaměstnavatelem nebo zaměstnanec v místě výkonu práce

získal byt a tím zaměstnavatel ukončuje poskytování cestovních náhrad po

dle § 177 ZP). Podle § 153 odst. 2 ZP nejsou pro určování podmínek pracovní

cesty závazné vzory nebo tiskopisy. Podmínky pracovní cesty musí zaměst

navatel určit písemně, pokud mají vliv na určení práv zaměstnance. Z této po

vinnosti zaměstnavatele je stanovena výjimka v § 153 odst. 2 ZP, podle které

není nutné dodržet písemnou formu, pokud jsou práva zaměstnance nezpo

chybnitelná a zaměstnanec na písemné formě netrvá. Jako příklad situace,

kdy není nutné určit podmínky pracovní cesty písemnou formou (pokud

zaměstnanec na písemné formě určení podmínek pracovní cesty netrvá

a jeho právo na náhrady je nezpochybnitelné) lze uvést opakující se cesty

zaměstnance do banky, na poštu a na jiná místa v souvislosti s výkonem

práce pro zaměstnavatele. Účtují se pouze jízdní výdaje spojené s MHD,

které se zúčtovávají za předpokladu, že zaměstnanec má pravidelné praco

viště nebo místo výkonu práce dohodnuto např. adresou zaměstnavatele.

Určování podmínek písemnou formou by v těchto případech bylo adminis

trativně zatěžující.

Příklad 31

Naši pracovníci jezdí na různá školení, semináře, porady a kontroly. Nyní jsme ob

drželi nový formulář cestovního příkazu, kde je u vyúčtování pracovní cesty uvedeno

„ počátek a konec pracovního výkonu“. Co je na pracovní cestě považováno za výkon

práce? Je to samotná doba školení a seminářů bez doby strávené v dopravním pro

středku?

Další problém je s určením počátku a konce pracovní cesty. Na cestovním příkazu

je uvedeno: počátek pracovní cesty – místo, datum a čas, konec pracovní cesty – mís

to a datum.

 „ vydaným pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru

5c)

, který je účinný v době konání cesty.“ Index

5c)

zní: „§ 189 odst. 1 písm. c) nebo

odst. 2 zákoníku práce.“

Příklad 65 Prosím o výklad § 157 odst. 2 ZP (náhrada jízdních výdajů při použití soukromého motorového vozidla, a to za ceny hromadné dálkové přepravy). Domnívám se, že náhrady dostává pouze ten zaměstnanec, který vozidlo řídí. Jeden zaměstnanec však neustále tvrdí, že to z tohoto ustanovení není jasné a že i on má nárok na jízdné za cenu hromadné dálkové přepravy, ačkoliv se jenom vezl a vozidlo neřídil. Ze samé podstaty části sedmé zákoníku práce jasně vyplývá, že zaměstnavatel je podle § 151 ZP povinen poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které zaměstnanci vzniknou v souvis losti s výkonem práce pro zaměstnavatele. Pokud je však zaměstnanec přepravován motorovým vozidlem např. svého spoluzaměstnance, nevznikly jemu samému žádné výdaje a zaměstnavatel je podle § 157 odst. 2 ZP povinen uhradit náhradu pouze tomu, který použil soukromé (jiné než zaměstnavatele) motorové vozidlo pro účely přepravy na pracovní cestě.

Příklad 66 U 5 zaměstnanců mám společnou jízdenku na vlak, celková cena je 1 463 Kč. Když částku vydělím 5, vyjde 292,60 Kč na osobu, kdybych však výpočet u každého v konečném výpočtu zaokrouhlila, výsledná částka bude vyšší než skutečná cena jízdenky. Jak je to správně? Při rozpočítávání celkové částky za společnou jízdenku zaměstnavatel neprovádí žádné zaokrouhlování. Pouze u jednoho zaměstnance uvede f inanční částku vyšší (např. o 0,10 haléřů) s výslednou sumou, pokud při tomto výpočtu zůstává dále nedělitelná f inanční částka. U těchto nedoložených jízdních výdajů je nutné u jednotlivých zaměstnanců uvést poznámku o tom, že originál jízdního dokladu je u zaměstnance XY. Shodným postupem zaměstnavatel zaměstnanci zaúčtuje výdaj spojený s ubytováním, pokud byl pro více zaměstnanců vystaven jeden doklad.

Příklad 67 Naše společnost koupila část závodu Krušnohorské strojírny Komořany závod Most – Komořany. Zaměstnanci naší společnosti vyjíždějí jako servisní technici v podstatě na svá bývalá pracoviště, tj. do dolů v okolí Vršanská Uhelná, za účelem oprav důlního zařízení, kde tráví většinu pracovní doby. Všechny doly se nalézají v katastru  „

84

èž562480ªt<ž-10è5b.,<ž-10ª-24ž%'

nanec použije dopravní prostředek určený zaměstnavatelem, nebo jiný

(za předpo kladu, že s jeho použitím zaměstnavatel souhlasil), je určen způ

sob úhrady za použití jednotlivých dopravních prostředků. V případě, že za

městnavatel souhlasil s použitím silničního motorového vozidla, tj. jiného

než služebního, a je uhrazena cena hromadného dopravního prostředku,

zaměstnavatel současně uhrazuje zaměstnanci i vynaložené výdaje spojené

s MHD, pokud ji zaměstnanec použil v souladu s urče nými podmínkami

pro průběh pracovní cesty. Místní hromadnou dopravu zaměstnavatel uhra

zuje zaměstnanci i v případě, že je poskytována sazba základní náhrady

za použití motorového vozidla a úhrada spotřebované pohonné hmoty, po

kud byl režim pracovní cesty zaměstnanci takto určen. Jedná se o kombi

naci přepravy zaměstnance, kdy silniční motorové vozidlo bylo v městské

části odstaveno např. na hlídaném parkovišti a zaměstnanec se po městě

přepravuje s použitím MHD.

Při pracovní cestě zaměstnance, která se uskuteční v obci, ve které má

zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce nebo pravidelné pracoviště kon

krétní adresou, náleží zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za MHD ve výši

odpovídající ceně jízdného platné v době konání pracovní cesty, aniž by za

městnanec jízdní výdaje musel zaměstnavateli prokazovat jízdenkou (§ 159

odst. 2 ZP). Na základě zákonné úpravy zákoníku práce zaměstnanci náhrada

jízdních výdajů za MHD nepřísluší, pokud zaměstnavatel zajistí její bezplatné

použití, např. předáním jízdenek (§ 159 odst. 2 věta poslední ZP).

Příklad 91

Jak má zaměstnavatel postupovat při úhradě výdajů za MHD v obci, ve které má

zaměstnanec sjednané místo výkonu práce?

Pokud má zaměstnanec v rámci obce sjednané místo výkonu práce nebo pravidelné

pracoviště konkrétní adresou a zaměstnavatel vysílá svého zaměstnance k výkonu prá

ce mimo takové pracoviště, vzniká zaměstnanci právo, mimo jiné, na úhradu jízdních

výdajů podle § 159 odst. 2 ZP. Pokud však zaměstnavatel zajistil zaměstnanci použití

MHD bez f inančního přispění zaměstnance, pak zaměstnanci v tomto případě ná

hrada jízdních výdajů nepřísluší. Nezajistí-li zaměstnavatel bezplatné použití MHD,

je zaměstnavatel povinen uhradit tyto jízdní výdaje, aniž by je zaměstnanec musel pro

kazovat jízdenkou. Zaměstnavatel poskytne náhradu ve výši odpovídající ceně jízdného

platného v době konání pracovní cesty. Budou-li se tyto cesty pravidelně opakovat,

může zaměstnavatel podle § 182 ZP stanovit tyto náhrady ve výši paušální náhrady.

101

nařídí začátek i konec takové cesty, a vlastní výkon práce (dá se předpokládat, že za

čátek bude stanoven z konkrétního místa, kde se zaměstnanec zdržuje – např. z jeho

chalupy), a k urychlené přepravě bude na základě požadavku zaměstnavatele použito

motorové vozidlo zaměstnance. Zaměstnavatel v rámci této cesty uhrazuje zaměstnan

ci jízdní výdaje, poskytuje stravné a uhrazuje popř. i nutné vedlejší výdaje, které v sou

vislosti s touto cestou zaměstnanci vznikly. Po dobu výkonu práce v místě pracoviště

zaměstnance, tj. v místě výkonu práce nebo v místě pravidelného pracoviště, budou

zaměstnanci náležet cestovní náhrady, tedy i stravné (např. v sobotu a v neděli se za

městnanec v místě svého pracoviště velmi komplikovaně stravuje; na zvýšené stravovací

výdaje zaměstnanci zaměstnavatel poskytuje stravné ve výši stanovené nebo sjednané

z platného právního předpisu). Tyto poskytnuté cestovní náhrady jsou pro zaměstna

vatele daňově uznatelnými výdaji a u zaměstnance nepodléhají režimu zdanění.

Příklad 106

Ve vnitřním předpise máme ke krácení stravného uvedeno následující:

„a) 20 % za jídlo, které má charakter snídaně, a 40 % za jídlo, které má charakter

oběda nebo večeře, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b) 20 % za jídlo, které má charakter snídaně, a 35 %, za jídlo, které má charakter

oběda nebo večeře, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c) 20 % za jídlo, které má charakter snídaně, a 25 % za jídlo, které má charakter

oběda nebo večeře, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.“

Je takto stanovená míra krácení ve vnitřním předpise uvedena správně? Může za

městnavatel zvolit při krácení stravného takové hodnoty, jejichž součet by činil do

hromady přes 100 %? (Například Při pracovní cestě, která trvá 12 hodin, je za

městnanci poskytnut oběd, za který zaměstnavatel krátí stravné o 70 %, a večeře,

za kterou krátí stravné také o 70 %. Zaměstnanci tak nenáleží žádné stravné, proto

že součet výše uvedených hodnot činí dohromady 140 %.) Jsme organizace zřízená

krajem.

Stravné je koncipováno tak, aby skutečně odpovídalo svému účelu, tedy úhradě zvý

šených výdajů na stravování. Odstupňování do časových pásem vychází z obecného

předpokladu počtu hlavních denních jídel, která by měla být zaměstnancem na pracov

ní cestě konzumována, a z nutnosti občerstvit se i mimo tato hlavní jídla. V zákoníku

práce je upraven režim krácení stravného za poskytnuté nebo zajištěné jídlo, na které

zaměstnanec f inančně nepřispívá, tedy nevznikají mu zvýšené výdaje na stravování.

Stanovit za poskytnutí snídaně ve všech časových pásmech shodnou míru krácení

je v přímém rozporu s touto zákoníkem práce stanovenou zásadou. V prvním časovém

pásmu se předpokládá konzumace pouze jednoho hlavního jídla, proto je maximál

ní míra krácení stanovena tak, aby zbyly zaměstnanci ještě prostředky na občerst

vení. Je-li tímto jídlem snídaně, pak není důvod krátit pouze o 20 %, neboť obědvat

již může zaměstnanec obvyklým způsobem (nejpozději ve 12.00 je již cesta ukonče

 „

129

na občerstvení. V rámci podmínek však zaměstnavatel vždy určuje režim pracovní cesty

zaměstnanci tak, aby především plnil úkoly jím určené a nepřevažoval pouze režim

přepravy a jídla.

Příklad 134

Náš zaměstnanec – řidič odtahové služby, byl na pracovní cestě v Srbsku od pátku

od rána do neděle do večera. Cestovní příkaz máme spočítaný, ale potřebovala bych

vědět, kolik mu mám ve výplatě proplatit přesčasů. Pracovní dobu má od pondělí

do pátku od 7.00 do 15.30.

Při vyslání zaměstnance k výkonu práce pro zaměstnavatele mimo místo výkonu práce,

popř. mimo místo pravidelného pracoviště sjednaného v pracovní smlouvě, se jed

ná o pracovní cestu, popř. o cestu, a zaměstnavatel zaměstnanci před jeho vysláním

určuje podmínky, na základě kterých se pracovní cesta uskuteční (§ 153 ZP). V rámci

těchto podmínek zaměstnavatel přikazuje i případnou práci přesčas. Pro uplatnění

práva na cestovní náhrady je rozhodné, kdy a kde byl zaměstnanci stanoven začá

tek a konec pracovní cesty (cesty) a další podmínky ovlivňující průběh pracovní ces

ty a práva zaměstnance na cestovní náhrady. V průběhu trvání pracovní cesty (cesty)

zaměstnanec čerpá dobu potřebnou k odpočinku a občerstvení podle § 88 a § 89 ZP

a tato přestávka se započítává do celkové doby trvání pracovní cesty. Do fondu od

pracované doby zaměstnance je zahrnuta pracovní doba předem určená zaměst

navatelem podle stanoveného rozpisu směn. Pokud bude zaměstnanec na pracovní

cestě vykonávat druh práce sjednaný v pracovní smlouvě, např. řidič, který vykonává

tuto činnost před stanovenou pracovní dobou a po jejím skončení, jedná se o práci

přesčas, za kterou zaměstnanci náleží příplatky za práci přesčas nebo po dohodě

se zaměstnavatelem čerpání náhradního volna.

Podle § 96 ZP je zaměstnavatel u jednotlivých zaměstnanců povinen řádně vést eviden

ci odpracované směny, tj. mimo jiné i uvedení záznamu o vyslání zaměstnance na pra

covní cestu, popř. cestu, která se uskutečňuje mimo sjednané pracoviště. V rámci této

evidence zaměstnavatel sleduje i práci přesčas.

Pokud by zaměstnanec vyslaný na pracovní cestu (cestu) byl odměňován jinou než

měsíční mzdou a v důsledku způsobu odměňování (např. při úkolové mzdě) by mu

mzda pro překážku na straně zaměstnavatele ušla, neboť podmínky pracovní cesty

byly zaměstnanci určeny tak, že ve stanovené pracovní době nemohl vykonávat sjed

naný druh práce, je zaměstnanci poskytována náhrada ve výši průměrného výdělku,

tj. např. za dobu, kdy se zaměstnanec přepravoval hromadným dopravním prostřed

kem (např. trajektem), zajišťoval si ubytování atp. Tento postup je zaměstnavateli

stanoven v § 210 ZP.

 „ právně neplatné. Sjednání pravidelného pracoviště se zaměstnancem bude doplněno formou dodatku k pracovní smlouvě a bude účinné od data v něm uvedeného. Podle § 159 odst. 2 ZP bude zaměstnanec výdaje spojené s MHD účtovat, aniž by je dokládal jízdenkou (zaměstnavatel cenovou relaci MHD v místě svého sídla zná). Na základě novely zákoníku práce náhrada jízdních výdajů zaměstnanci nepřísluší, pokud zaměstnavatel zajistí zaměstnanci použití MHD způsobem, na který zaměstnanec f inančně nepřispívá – např. zakoupením jízdenek (§ 159 odst. 2 poslední věta ZP).

„

<¾NQJCPCEGUVQXPÊP¾JTCF[CLGLÊX[×éVQX¾PÊ

  <CO÷UVPCXCVGNLGRQXKPGPRQUM[VPQWVCO÷UVPCPEK×éVQXCVGNPQW¾NQJW CåFQRąGFRQMN¾FCPÆXÚwGEGUVQXPÊEJP¾JTCFRQMWFUGUGCO÷UVPCPEGOPGFQJQFPG åG¾NQJCPGDWFGRQUM[VPWVC

  2ąKCJTCPKéPÊRTCEQXPÊEGUV÷OčåGCO÷UVPCXCVGNRQFQJQF÷UGCO÷UV PCPEGORQUM[VPQWV¾NQJWXEKÊO÷P÷PGDQLGLÊé¾UVVÆåEGUVQXPÊOwGMGOPGDQ CRčLéGPÊORNCVGDPÊMCTV[CO÷UVPCXCVGNG<CO÷UVPCXCVGNUGOčåGUGCO÷UVPCPEGO FQJQFPQWVPCRQUM[VPWVʾNQJ[PCCJTCPKéPÊUVTCXPÆXéGUMÆO÷P÷PGDQXLKPÆPGå XRTQX¾F÷EÊORT¾XPÊORąGFRKUWX[FCPÆORQFNG„UVCPQXGPÆEKÊO÷P÷RTQRąÊ UNWwPÚUV¾VRQMWFLGMVÆVQO÷P÷èGUMQWP¾TQFPÊDCPMQWX[JNCwQX¾PMWT2ąKWTéGPÊ XÚwGCJTCPKéPÊJQUVTCXPÆJQXFQJQFPWVÆO÷P÷UGPGLRTXGLKUVÊMQTWPQX¾JQFPQVC CJTCPKéPÊJQUVTCXPÆJQMVGT¾UGRąGRQéÊV¾PCFQJQFPWVQWO÷PW2TQWTéGPÊMQTW PQXÆJQFPQV[CJTCPKéPÊJQUVTCXPÆJQCé¾UVM[CJTCPKéPÊJQUVTCXPÆJQXFQJQFPWVÆ O÷P÷UGRQWåKLÊMWT[X[JN¾wGPÆèGUMQWP¾TQFPÊDCPMQWCRNCVPÆXFGPX[RNCEGPÊ ¾NQJ[

  ,GUVNKåGUGCO÷UVPCPGEUGCO÷UVPCXCVGNGOPGFQJQFPGPCLKPÆFQD÷LGC O÷UVPCPGERQXKPGPFQRTCEQXPÊEJFPčRQFPKWMQPéGPÊRTCEQXPÊEGUV[PGDQLKPÆ UMWVGéPQUVKCMN¾FCLÊEÊRT¾XQPCEGUVQXPÊP¾JTCFWRąGFNQåKVCO÷UVPCXCVGNKRÊUGOPÆ FQMNCF[RQVąGDPÆMX[×éVQX¾PÊEGUVQXPÊEJP¾JTCFCXT¾VKVPGX[×éVQXCPQW¾NQJW è¾UVMCMVGTQWO¾CO÷UVPCPGECO÷UVPCXCVGNKXT¾VKVXéGUMÆO÷P÷UGCQMTQWJNÊ PCEGNÆMQTWP[UO÷TGOPCJQTW

  è¾UVMWQMVGTQWD[NCRQUM[VPWV¾¾NQJCRąKCJTCPKéPÊRTCEQXPÊEGUV÷X[w wÊPGåéKPÊRT¾XQCO÷UVPCPEGXTCEÊCO÷UVPCPGECO÷UVPCXCVGNKXGO÷P÷MVG TQWOWCO÷UVPCXCVGNRQUM[VNPGDQXGO÷P÷PCMVGTQWCO÷UVPCPGEVWVQO÷PW XCJTCPKéÊUO÷PKNCPGDQXéGUMÆO÷P÷è¾UVMWQMVGTQWD[NCRQUM[VPWV¾¾NQJC RąKCJTCPKéPÊRTCEQXPÊEGUV÷PKåwÊPGåéKPÊRT¾XQCO÷UVPCPEGFQRN¾EÊCO÷UVPC XCVGNCO÷UVPCPEKXéGUMÆO÷P÷RQMWFUGPGFQJQFPQWLKPCM2ąKX[×éVQX¾PʾNQJ[ RQWåKLGCO÷UVPCXCVGNCO÷UVPCPEGOFQNQåGPÚMWTMVGTÚOD[NCRQUM[VPWV¾O÷PC XCJTCPKéÊUO÷P÷PCPCLKPQWO÷PWCMWT[WXGFGPÆXQFUVCXEK

  0GFQJQFPQWNKUGUONWXPÊUVTCP[PCLKPÆFQD÷LGCO÷UVPCXCVGNRQXKPGP FQRTCEQXPÊEJFPčQFGFPGRąGFNQåGPÊRÊUGOPÚEJFQMNCFčCO÷UVPCPEGORTQ

„


184

èž56&47*žt2418ž&ö%ª2Ą'&2+5;

Nařízení vlády č. 62/1994 Sb.,

QRQUM[VQX¾PÊP¾JTCFP÷MVGTÚEJXÚFCLč

CO÷UVPCPEčOTQRQéVQXÚEJCRąÊUR÷XMQXÚEJ

QTICPKCEÊURTCXKFGNPÚORTCEQXKwV÷OXCJTCPKéÊ

XGP÷PÊPCąÊGPÊXN¾F[é5Dé5D

é5DCPCąÊGPÊXN¾F[é5D

8N¾FCPCąKWLGRQFNG„¾MQPCé5DQEGUVQXPÊEJP¾JTCF¾EJ XGP÷PʾMQPCé5D

„

4QUCJRčUQDPQUVK

6QVQPCąÊGPÊWRTCXWLGRQUM[VQX¾PÊP¾JTCFP÷MVGTÚEJXÚFCLčCO÷UVPCPEčO TQRQéVQXÚEJCRąÊUR÷XMQXÚEJQTICPKCEÊLGLKEJåRNCVQXÆRQO÷T[WRTCXWLG¾MQP é5DQRNCVWCQFO÷P÷CRTCEQXPÊRQJQVQXQUVXTQRQéVQXÚEJCXP÷ MVGTÚEJFCNwÊEJQTICPKCEÊEJCQTI¾PGEJXGP÷PʾMQPCèGUMÆP¾TQFPÊTCF[ é5D¾MQPCèGUMÆP¾TQFPÊTCF[é5DC¾MQPCé5D MVGąÊOCLÊOÊUVQXÚMQPWRT¾EGXCJTCPKéÊWTéGPQLCMQRTCXKFGNPÆRTCEQXKwV÷

1)

 F¾NG

LGPdXÚMQPRT¾EGXCJTCPKéÊq    

„QFUV¾MQPCé5DQEGUVQXPÊEJP¾JTCF¾EJ

KOMENTÁŘ K § 1

Nařízení vlády sjednocuje podmínky pro poskytování náhrad výdajů (jmenovitě uvedených v § 2, které souvisejí s výkonem práce v zahraničí) pro zaměstnance rozpočtových a příspěvkových organizací, kteří mají určeno pravidelné pracoviště v zahraničí a jejichž platové poměry se řídí zákoníkem práce a jsou definovány v § 109.

Těžiště změn v poslední úpravě provedené nařízením vlády č. 536/2005 Sb. spočívá především v doplnění způsobu určení přepočítací relace pro účely poskytování náhrady zvýšených životních nákladů na základě vymezených kritérií tak, aby právní úprava komplexně, jednoznačně a dlouhodobě řešila uvedenou problematiku bez potřeby dalších novelizací. Pro nasazení výchozí úrovně přepočítacích relací provedlo Ministerstvo zahraničních věcí, na základě úkolu uloženého v usnesení vlády č. 774 z roku 1999, analýzu měnového vývoje a vývoje životních nákladů v jednotlivých zemích podle stavu k 1. září 2005. Úpravy řeší náhradu výdajů, které v praxi

Vyhláška č. 463/2017 Sb.,

QO÷P÷UCD[¾MNCFPÊP¾JTCF[CRQWåÊX¾PÊUKNPKéPÊEJOQVQTQXÚEJXQKFGN

CUVTCXPÆJQCQUVCPQXGPÊRTčO÷TPÆEGP[RQJQPPÚEJJOQVRTQ×éGN[

RQUM[VQX¾PÊEGUVQXPÊEJP¾JTCF

/KPKUVGTUVXQRT¾EGCUQEK¾NPÊEJX÷EÊUVCPQXÊRQFNG„QFUV¾MQPC é5D¾MQPÊMRT¾EG

„

5CDC¾MNCFPÊP¾JTCF[CRQWåÊX¾PÊ

UKNPKéPÊEJOQVQTQXÚEJXQKFGN

5CDC¾MNCFPÊP¾JTCF[CMOLÊF[RQFNG„QFUV¾MQPÊMWRT¾EGéKPÊ PGLOÆP÷W C  LGFPQUVQRÚEJXQKFGNCVąÊMQNGM-é D  QUQDPÊEJUKNPKéPÊEJOQVQTQXÚEJXQKFGN-é

5VTCXPÆ

„

<CMCåFÚMCNGPF¾ąPÊFGPRTCEQXPÊEGUV[RąÊUNWwÊCO÷UVPCPEKUVTCXPÆRQFNG„ QFUV¾MQPÊMWRT¾EGPGLOÆP÷XGXÚwK C  -éVTX¾NKRTCEQXPÊEGUVCCåJQFKP D  -éVTX¾NKRTCEQXPÊEGUVCFÆNGPGåJQFKPPGLFÆNGXwCMJQFKP E  -éVTX¾NKRTCEQXPÊEGUVCFÆNGPGåJQFKP .

„

<CMCåFÚMCNGPF¾ąPÊFGPRTCEQXPÊEGUV[RąÊUNWwÊCO÷UVPCPEKUVTCXPÆRQFNG„ QFUV¾MQPÊMWRT¾EGXGXÚwK C  -éCå-éVTX¾NKRTCEQXPÊEGUVCCåJQFKP D  -éCå-éVTX¾NKRTCEQXPÊEGUVCFÆNGPGåJQFKPPGLFÆNGXwCMJQFKP E  -éCå-éVTX¾NKRTCEQXPÊEGUVCFÆNGPGåJQFKP

8[JN¾wMCé5D


MĚSÍČNÍK MZDOVÁ ÚČETNÍ EDICE ÚČETNICTVÍ

EDICE PRÁCE | MZDY | POJIŠTĚNÍ

EDICE PRÁCE | MZDY | POJIŠTĚNÍ

DVOUMĚSÍČNÍK PRAKTICKÁ PERSONALISTIKA

MĚSÍČNÍK ÚČETNÍ A DANĚ ANAG, spol. s r. o. | Kollárovo nám. 698/7 | 779 00 Olomouc tel.: 585 757 411 | fax: 585 418 867 | e-mail: obchod@anag.cz | www.anag.cz

Doporučená cena 309 Kč




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist