načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Cesta ze dna vzhůru - Daniela Maté

  > > > > Cesta ze dna vzhůru  
Cesta ze dna vzhůru
-6%
sleva

Kniha: Cesta ze dna vzhůru
Autor:

Dá se odejít z destruktivního vztahu bez koruny v kapse, zato se čtyřmi velmi malými dětmi a psem? Dokážete si představit, že se partner, kterého jste si brali z lásky, stane vaším ...
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  299 Kč 281
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Be-inspirated
Rok vydání: 20.09.2016
Počet stran: 224
Rozměr: 148x210
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-2700-141-5
EAN: 9788027001415
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dá se odejít z destruktivního vztahu bez koruny v kapse, zato se čtyřmi velmi malými dětmi a psem? Dokážete si představit, že se partner, kterého jste si brali z lásky, stane vaším největším nepřítelem? Že budete vděční za suchý chleba pro vlastní děti? Že se ve vlastním domově začnete bát o život? - o tom všem vypráví příběh autorky, která spolu se svými dětmi prošla domácím násilím.
Příběh plný smutku, slz, beznaděje, doprovázený touhou po lepším životě a až naivní vírou v lepší zítřky.

Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

O knize řekli:
"Kniha je smutnou výpovědí pravdivého příběhu podle skutečné události, kdy víra v lepší zítřky autorky překoná mnohé
strasti. Knihu bych doporučila opravdu všem ženám. Není to jen kniha o domácím násilí. Je to kniha o uvědomění si
vlastní hodnoty a překoná ní strachu, který nás dokáže paralyzovat." - Renáta Zoubková
"Při čtení této knihy, jsem dost často měla slzy na krajíčku, jelikož je to dost "silný" příběh, který bych skutečně nepřála
nikomu zažít. Je to velice smutné, že i dnes se takové věci dějí. Neuvěřitelně obdivuji autorku, že dokázala najít sílu a
vše vyřešit ve prospěch dětí i sebe. Tím, že sepsala svůj příběh, se snaží pomoci ostatním ženám, které se nacházejí v
podobné situaci, jako byla ona, najít v sobě sílu a víru v to, že i situace, které vypadají neřešitelně se, dají zvládnout." -
Ing. Vendula Maierová
"Kniha Cesta ze dna vzhůru poutavě a čtivě vypráví osobní příběh autorky, která dává nahlédnout do života své rodiny,
procházející etapou mladé nerozvážnosti a naivity, ale také etapou psy chického násilí a teroru od životního partnera.
Autorka v knize vystihuje autentické pocity a emoce, a dává svým příběhem ostatním čtenářům a lidem, kterých se toto
téma týká osobně, motivaci a možný návod jak pomoci sobě, svým blízkým, nebo lidem ve svém okolí." - Pavla Sauri
Ukázka z knihy
M. šel za dětmi do pokojíčku. Domnívala jsem se, že se s nimi jde rozloučit. O to větší šok pro mě byl, když se na
chodbu vrátil i s Ellenkou a začal ji strojit do kabátku a bot.
„Kam s ní chceš jít?“ Ptala jsem se ho.
„Beru si jí s sebou. Jsem její táta a mám na to právo,“ odsekl mi.
„To přeci nemůžeš udělat? Nikam jí netahej a nech jí doma. Za chvíli má jít spát,“ byla jsem zoufalá. Moc dobře jsem
věděla, že ze zákona nemám žádné právo bránit mu v odchodu. Stále jsme byli manželé a děti jsme vychovávali
společně. Měl tak na dcery stejné právo jako já. A on si toho byl velmi dobře vědom.
„Si na mě třeba zavolej policajty,“ podíval se na mě jízlivě. „Jsem její táta a můžu s ní jít, kam chci.“
Nechtěla jsem před Ellenkou brečet. Oči mě pálily, cítila jsem, jak se mi do nich derou slzy a nemohla jsem úzkostí ani
promluvit. V krku jsem měla jeden velký knedlík. Sledovala jsem tu scénu přede mou, a nemohla udělat vůbec nic proto,
abych svou vlastní dceru udržela doma.
„Půjdeme k babičce a dědečkovi, tam nám bude líp,“ doléhaly ke mně jeho slova. Najednou bylo všechno jako v mlze.
Zůstala jsem na chodbě ještě dlouho po tom, co se za nimi zavřely dveře.
Stála jsem tam, celá se třásla a plakala. Nemohla jsem se vůbec dodýchnout. Zmocnil se mě hysterický záchvat pláče,
který nešel utišit.
Došla jsem do koupelny a snažila se přestat plakat. Opakovaně jsem si oplachovala obličej studenou vodou. Nic
nepomáhalo. On mi sebral moji holčičku!

A ještě malá ochutnávka :)
Byla jsem z toho všeho už hodně vyčerpaná a tak jsem se ani nedivila, když jsem se jednou v noci probudila s vysokou
horečkou a silnou zimnicí. Nemohla jsem se ani za nic na světě zahřát. Zuby mi drkotaly o sebe tak silně, až to bylo
slyšet po celé ložnici. On nebyl doma. Silou vůle jsem mu napsala SMS, kde jsem ho prosila, ať přijede domů, že je mi
hrozně zle. Nic.





Teplota stále stoupala a já jako jediné možné řešení viděla ve studeném zábalu. Musela jsem tu horečku srazit za
každou cenu. Byla jsem s dětmi sama doma a nemohla si dovolit se dostat do stavu, kdy o sobě nebudu vědět.
Celá rozklepaná jsem se doplazila do koupelny a namočila prostěradlo do studené vody. Bylo mi tak zle, že jsem ho ani
nedokázala pořádně vyždímat. Horečka byla vysoká a já se třásla zimou. Bylo to naprosto šílené. Vysvlékla jsem si
pyžamo a stála tam nahá s mokrým prostěradlem v ruce. Sbírala jsem odvahu k tomu, přitisknout si to ledové, mokré
prostěradlo na nahé tělo. Měla jsem pocit, že to nedokážu.
V tu chvíli mi hlavou prolétly myšlenky na dětství. Na to jak jsem jako malá holčička měla horečku a maminka mi dělala
ledové zábaly. Jak mi s láskou říkala, ať to vydržím, že to zastudí, ale brzy mi bude dobře.
Jak moc jsem si v tu chvíli přála mít vedle sebe kohokoliv, kdo by mi s láskou pomohl. Kdo by mi řekl, „Neboj, zastudí to,
ale bude to dobrý.“
Místo toho jsem tam stála a po tvářích se mi řinuly horké slzy.
„Musím to dokázat.“ Říkala jsem si sama pro sebe. „Musím to zvládnout. Co když se mi ještě přitíží? Kdo by se pak
postaral o holky?“
S myšlenkou na děti jsem si velmi pomalu přiložila ledové prostěradlo na rozpálené tělo. Málem jsem upadla. Bylo to
strašné.
„Takhle to nepůjde. Nezvládnu to.“ Beznadějně j sem se rozplakala.
I s prostěradlem jsem se dobelhala až ke své posteli. Bylo mi úplně jedno, že z něj kape voda a za mnou tak zůstává
mokrá cestička. Myslela jsem jen na jediné. Dostat ten odpornej, mokrej hadr na sebe a pak si lehnout do postele.
Nevadí, že postel bude úplně mokrá. Přes den to všechno zase proschne.
U postele jsem sebrala veškerou odvahu a přitiskla na sebe prostěradlo podruhé. Nikdy bych nevěřila, že to může být
tak těžké. Že se o sebe dospělý člověk téměř nedokáže postarat ve chvíli, kd y je mu skutečně zle. Konečně jsem se do
mokré látky zabalila celá a pomalu se snažila položit na postel. Šlo to špatně. Prostěradlo těsně obepínalo mé tělo a já
se tak s velkými obtížemi dostala do postele.
Během několika málo minut jsem měla pocit, že pr ostěradlo je téměř suché. Hořela jsem jako kamna. Sbírala jsem
odvahu dojít znovu do koupelny a absolvovat tu šílenost ještě jednou. V duchu jsem se uklidňovala tím, že na podruhé
už to tak hrozné být nemůže. Tělo už přeci určitě přivyklo. Pokusila jsem se zvednout, ale nešlo to. Prostěradlo omotané
kolem mého těla mě nepustilo.
Zůstala jsem pár chvil nehnutě ležet a pak, ani nevím jak, jsem usnula.







       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist