načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Cesta na popraviště 2 - Vladimír Šindelář

-14%
sleva

Kniha: Cesta na popraviště 2
Autor:

Obraz justice na evropském kontinentu od středověku až po nepříliš vzdálenou minulost přibližuje Vladimír Šindelář souborem příběhů nejen ze sousedního Německa či revoluční ...
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  199 Kč 171
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-07-01
Počet stran: 280
Rozměr: 145 X 235 mm
Úprava: 329 stran : ilustrace , 1 mapa, portréty, 1 plán, faksim.
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788073887599
EAN: 9788073887599
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Obraz justice na evropském kontinentu od středověku až po nepříliš vzdálenou minulost přibližuje Vladimír Šindelář souborem příběhů nejen ze sousedního Německa či revoluční Francie, ale i z Anglie, Itálie, států Pyrenejského poloostrova či skandinávských zemí. Příběhy lidských osudů z celé Evropy zaznamenávají nejen okolnosti skutků, průběh událostí a způsoby exekucí, zobrazují také postoj společnosti a její cit pro obsah slova spravedlnost. (příběhy z Evropy)

Předmětná hesla
* 12.-19. století
Hrdelní soudnictví -- Evropa -- 12.-19. stol.
Popravy -- Evropa -- 12.-19. stol.
Kati -- Evropa -- 12.-19. stol.
Kniha je zařazena v kategoriích
Vladimír Šindelář - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
13 POPRAVIŠTĚ SLADKÉ FRANCIE F rancie, krásná země s  množstvím historických památek, není jen pravlastí vytříbené kuchyně, dobrého vína a oděvní kultury, ale je také zemí bohatých a dramatických dějin. Po několik století udávala tón evropské politice a na jejím území se prolnuly mnohé lidské osudy, na nichž lze dobře dokumentovat, jak spletité mohou být cesty lidského života. Vyberme z  těch dramatických příběhů francouzských dějin alespoň některé. Na  počátku dvanáctého století vznikl v  Jeruzalémě jeden z  největších a  nejmocnějších křesťanských rytířských řádů ve dvanáctém a třináctém století, templářský řád Pauperes commilitones Christi templique Salomonici – Chudí rytíři Krista a  Šalomounova chrámu, rytíři templu (lat. templum = posvátný okrsek, chrám, shromaždiště). Sídlili na  hradě postaveném na troskách Šalomounova chrámu, zajišťovali bezpečnost poutníkům, kteří z  přístavu Jaffa putovali do  Jeruzaléma. Později CESTA NA POPRAVIŠTĚ 14 se účastnili křižáckých tažení. Sp ojovali dvě vlastnosti, nutné k vojenskému řemeslu: pohrdání nebezpečím a odřeknutí se pohodlí a  vymožeností světa. V  porovnání s  johanity, pozdějšími maltézskými rytíři, kteří se původně starali zejména o nemocné poutníky, byli templáři bojovný, aktivní řád. Vždy byli povinni přijmout boj, nehledět na  protivníkovu přesilu, nevydat nic z  toho, co měli chránit, vítěze nesměli žádat o  milost, rovněž nesměli dávat výkupné. Nikdy neodpočívali, nesměli přestoupit do jiných, tedy méně přísných řádů. V bitvě na nich často záležel konečný výsledek. V méně šťastných chvílích neváhali, okázale přitom pohrdajíce vlastní smrtí. Například roku 1250 v  bitvě u  egyptského města Mansúry, v  níž byl poražen a  zajat francouzský král Ludvík IX. řečený Svatý, templáři tvořili přední voj Francouzů, a když mladý a zbrklý hrabě d’Artois nedbal jejich dobře míněných rad a pronásledoval nevěřící až do města, cítili se natolik vázáni povinností, že ho následovali a byli do jednoho pobiti. Oddaný, statečný a  užitečný řád měl největší možná privilegia. Templáře směl soudit pouze papež, byl však příliš daleko, a tak se na něj obracel jen málokdo. Ve sporech směli být i svědky, natolik se jim důvěřovalo. Nemuseli platit cla, daně ani mýtné a stali se velmi bohatým řádem. Zájemců o členství v řádu bylo mnoho, ale výběr byl velmi přísný, papež Inocenc III. považoval za čest, že se mohl stát přidruženým členem řádu, zatímco francouzský král Filip Sličný o přijetí žádal marně. 15 POPRAVIŠTĚ SLADKÉ FRANCIE Václav Hollar (1607–1677): Velmistr templářů. Nedatovaná rytina z archivu univerzity v Torontu CESTA NA POPRAVIŠTĚ 16 Když křížové výpravy skončily, velmistr Jacques de Molay přesídlil do Francie, kde měli templáři nejvíce statků. Jejich střediskem se stal palác Temple v Paříži, v okolí žili služebníci řádu, jeho přátelé a  sympatizanti. Vznikla městská čtvrť, která tvořila celou třetinu tehdejší Paříže. Řádové domy měly právo azylu, čehož využil král Filip Sličný roku 1306, když ho pronásledoval Templářští rytíři. Kresba v romantickém pojetí 19. století 17 vzbouřený lid. Pařížský Templ byl střediskem řádu a  konala se zde zasedání generální kapituly, na níž závisely provincie Portugalsko, Kastilie a Leon, Aragon, Mallorca, Německo, Itálie, Apulie, Sicílie, Anglie a Irsko. Věž z roku 1222 stála ještě v době Velké francouzské revoluce, byla v ní vězněna královská rodina a Ludvíka XVI. odtud v kočáře vezli na popraviště. Poté co templáři odešli ze Svaté země, začala odumírat jejich vojenská činnost a mnozí členové řádu se začali věnovat hospodářským cílům, přesněji – hromadění majetku, třebaže pozdější představy o  pokladech řádu byly nepochybně zveličené. Doloženo však je, že král Filip Sličný si od  templářů půjčoval velké sumy. Když pak u  nich v  roce 1306 našel azyl před vzbouřenými poddanými, zřejmě měl možnost jejich poklady spatřit; rytíři Templářská citadela v Paříži; ve velké věži byla za Francouzské revoluce vězněna královská rodina POPRAVIŠTĚ SLADKÉ FRANCIE CESTA NA POPRAVIŠTĚ 18 byli příliš důvěřiví, ale  také hrdí a  před králem nic neskrývali. Pravděpodobně tehdy Filipa Sličného ovládlo pokušení. Měl sice mnoho peněz, ale potřeboval víc. Vítězství u Mons-en Puelle ho přivedlo málem na  mizinu, byl donucen vzdát se vlámské části Flander, musel odvolat nové daně, proti kterým se bouřili poddaní v Normandii, Židé už byli ze země vyhnáni. Majetek templářů se mu takřka přímo nabízel, navíc krále dráždili tím, že tvořili Král Filip IV. Sličný (1268–1314) 19 stát ve  státě, královské moci nepodléhali, soudit je mohl pouze papež. Navíc vzdoropapež Kliment V. (vl. jm. Bertrand de Goth, arcibiskup v  Bordeaux), sídlící v  jihofrancouzském Avignonu, byl pod silným francouzským vlivem, z této strany se Filip Sličný nemusel ničeho obávat. Tak se stalo, co se dalo čekat (jako by se potvrdilo, že pátek třináctého nepřináší nic dobrého): V  pátek 13. října 1307 byl velmistr Jacques de Molay zatčen a s ním sto čtyřicet templářů, kteří právě dleli v Paříži. Další desítky pozatýkali v celé Francii. Úder to nebyl nečekaný, a templáři Velmistr Jacques de Molay (1243/4–1314) POPRAVIŠTĚ SLADKÉ FRANCIE CESTA NA POPRAVIŠTĚ 20 o něm nemohli nevědět, ve své pýše však stále věřili, že král se takového činu neodváží. Filip se ale ještě téhož dne osobně dostavil do Templu, nechal sem dopravit svou pokladnici a přivedl armádu úředníků, kteří začali sepisovat inventář. Touto konfi skací se z krále stal boháč. Panovníkovo chování také naznačovalo, že templáři jsou již odsouzeni a je nemyslitelné, aby je soud osvobodil. Také nemůžeme tvrdit, že následující soudní jednání nebylo zmanipulované. Templáře postupně obvinili z popírání Ježíše Krista, plivání na kříž, sodomie, tajného spolku s ďáblem, pokusů se saracénskou magií, z orientálních pověr. Sice není vyloučeno, že některé zvyky a pověry blízkého Východu templáři skutečně praktikovali, zejména v době, kdy tam žili, ale celkově má obžaloba pečeť náboženské nesnášenlivosti. Soud obžalované obvinil z takových zločinů, aby v žádném případě osvobozeni být nemohli. Papež Kliment V. zákrok nepodporoval, ale ani se proti němu nepostavil, cítil se zavázán, papežská tiára se na jeho hlavě octla z velké části i díky francouzskému králi. Uvězněné templáře vyslýchali na  mučidlech, neváhali použít velmi kruté a  méně obvyklé způsoby. Jeden z  vyslýchaných byl například pověšen za genitálie, rytíř Bernard Dugué de Vado, kterému drželi nohy nad žhavým uhlím, při pozdějším soudním jednání ukazoval dvě kosti, které mu vypadly z pat. Nelze se divit, že mnozí templáři včetně velmistra de Molaye zločiny proti Kristu přiznali. Papež posléze projevil snahu uspořádat církevní inkviziční proces a templáři začali hromadně odvolávat, co předtím na mučidlech přiznali. Král však svou kořist už nepustil.


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.