načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Cesta na konec noci - Louis-Ferdinand Céline

Cesta na konec noci
-11%
sleva

Kniha: Cesta na konec noci
Autor: Louis-Ferdinand Céline

- Román z roku 1932 je prvotinou francouzského spisovatele Louise Ferdinanda Célina. Okamžitě byl překládán ve světě. Český překlad Jaroslava Zaorálka (spolu s ním Richarda Weinera a ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  451 Kč 401
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
13,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma


hodnoceni - 87%hodnoceni - 87%hodnoceni - 87%hodnoceni - 87%hodnoceni - 87% 96%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » Atlantis
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 448
Rozměr: 213,0x137,0x44,0 mm
Vydání: Vydání třetí, v tomto překladu první
Spolupracovali: z francouzštiny přeložila Anna Kareninová
Skupina třídění: Francouzská próza
Biografie
Hmotnost: 0,584kg
Jazyk: česky
Vazba: Pevná s přebalem lesklá
Hodnocení: 293. nejlépe hodnocená kniha
Datum vydání: 201811
ISBN: 978-80-7108-371-9
EAN: 9788071083719
Popis

Román z roku 1932 je prvotinou francouzského spisovatele Louise Ferdinanda Célina. Okamžitě byl překládán ve světě. Český překlad Jaroslava Zaorálka (spolu s ním Richarda Weinera a Jindřicha Hořejšího) z roku 1933 byl vůbec první vydaný převod románu do cizího jazyka a stal se inspirací a literární senzací české literatury.

Když Jaroslav Zaorálek v roce 1933 Célinův román překládal, byl jím uhranut jako knihou neznámého spisovatele, která ho nadchla, a takto k překladu přistupoval: inspirován předlohou ji rozvíjel a umocňoval její bezprostřední expresivnost. A s tím vším, díky té inspiraci a své obraznosti, vytvořil (včetně názvu Cesta do hlubin noci) jedinečnou českou knihu, která je a zůstane historickou kometou naší literární paměti. Nový český překlad vznikal s odstupem 86 let od prvního vydání knihy a se znalostí toho, jak se Célinovo dílo dále vyvíjelo a co je pro ně příznačné. S tímto vědomím souvislostí převádí Anna Kareninová do češtiny tuto nejlidštější ze Célinových knih jako první úchvatný román, který v sobě už ale ty další zahrnuje. V tomto smyslu najdeme v novém překladu Cesty postupy pro příští Célinovo dílo typické a jedinečné. Jedním z nich je kázeň. A ta dovedla překladatelku i k jinému českému názvu: Cesta na konec noci. Ten odpovídá francouzskému originálu tak, jak na něm Louis Ferdinand Céline v korespondenci trval: po takové cestě doslova „na konec noci“ sám v knize jde.

Tehdejší převratnost Célinovy prózy tkvěla v hudbě jazyka, který vytvořil, v kompozici motivů a melodií vybraného vyjadřování, řeči městské periferie (nikoli venkova) a samozřejmě mluvy rozhněvaného intelektuála. Od Cesty na konec noci budou mít další Célinovy romány stále rozvolněnější stavbu a knihu od knihy budou čím dál víc připomínat sled nedořečených vět, emoci jednotlivých podobenství a epizod životaběhu, a ne „řádně“ vedený příběh. O to mistrnější bude jejich styl, ta jeho hudba, „ma musique“, jak říkal, v níž používá možností jazyka jako moderní hudební skladatel možností nástrojů. Cesta na konec noci stojí na začátku: je to onen převratný a „nesmírný demoliční podnik“ (podle Richarda Weinera), který otevřel nové cesty pro dílo svého autora i pro světové písemnictví.

(román)
Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Louis-Ferdinand Céline - další tituly autora:
Sever Sever
Klaun´s band II Klaun´s band II
Klaun´s band I Klaun´s band I
Cesta do hlbín noci Cesta do hlbín noci
Féerie pro jindy II. Féerie pro jindy II.
Death On Credit Death On Credit
 
Recenze a komentáře k titulu



Cesta na konec noci 2019-01-19 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Vydání autobiografického románu "Cesta na konec noci" (Voyage au bout de la nuit, 1932) patří v literární historii k naprosto jedinečným milníkům, a to zcela po právu. Francouz Ferdinand Bardamu v knize líčí svou cestu od zákopů 1. světové války, přes africkou kolonii a „snové“ USA, zpátky do vlasti. Vypráví o té lidské cestě, po níž si člověk jen zřídka kdy klidně vykračuje – častěji zběsile utíká, i když není kam. Bardamovi je život spíše nocí než krásným slunečným dnem. Putuje až na její konec, jenomže co čeká na konci noci? Nic? Noc překračující den? Anebo dokonce smrt?

Célinovo alter ego bez oddechu vypráví a mezi řečí trousí černé plivance na 20. století. Románu nechybí humor ani nezaměnitelná ironie vůči duchu doby s jejími válečnými nádory. Je směsí lidskosti bídné, vulgární, hloupé, ale také směšné a dojemné. Lidskosti vepsané do vět, která se blíží pravdě i za cenu nechutenství, jež někdy vzbuzuje. „Musím vyprávět všecko a nezměnit ani slovo, o tom, co jsem na lidech viděl nejzvrhlejšího.“ – jako by tuto větu měl Bardamu během vyprávění neustále na mysli. A přece, když už se zdá, že Céline odradí i toho nejvěrnějšího čtenáře, utrousí jen tak mimochodem: „Člověk přesahuje svůj život láskou k životu druhých.“ Rázem je jasné, že autor ví, o čem píše, když píše o člověku.

Céline vždy patřil k těm autorům, kteří provokují a nastavují zrcadlo společnosti. Bardamu v "Cestě na konec noci" vznáší obžalobu války. Odhaluje její iracionalitu. Srovnává člověka v ní se zvířaty. A tak závidí koňům, kteří ve válce byli sice nešťastní, ale svobodní. V umírajícím na válečném poli vidí berana, který když už leží na louce a dokonává, ještě pořád okusuje trávu. Srovnává až k rozhodujícímu soudu: „Jen lidí a jenom jich se člověk musí bát, pořád.“ Cesta válečnými zákopy, zpočátku nadšená, plná hrdinství, postupně přechází do krajiny skepse a zbabělosti. Ubíhá Bardamovi k poznání, že „Naprostá porážka ve všem všudy je, když zapomenete, a hlavně, když zapomenete, kdo vás poslal chcípat, a když chcípnete, aniž vám dojde, jakej jsou lidi dobytek.“

Nezvykle otevřená výpověď s ironickým výsměchem vůči době a společnosti v níž Céline žil vzbudila u čtenářů senzaci, ale pro pozitivní ohlas kritiky je zapotřebí ještě něco víc. Je to vyzrálost a styl autora, které Céline v prvním díle prokázal. V románové prvotině skutečně neobvyklý úkaz, protože romanopisci obojí nacházejí až s prožitou zkušeností, tedy spíše v pozdějších dílech. Proust, Hemingway nebo Dostojevskij – málokdo zná jejich prvotiny ("Rozkoše a dni", "Fiesta", "Chudí lidé"). Každý zná ale "Hledání ztraceného času", "Komu zvoní hrana", "Zločin a trest". Céline získal vyzrálost tou strašnou životní zkušeností, kterou prožil, ale styl? Prosazuje se v něm hovorová mluva se svými rytmy, roztěkaností vyprávění, opakováním již řečeného pro zesílení významu, mísení časů i předjímání. Célin tak rozbíjí literárnost předešlého století. Odlišuje se tím od naturalistů, ke kterým by ho snad někdo mohl chybně řadit třeba podle věty: „A nejlíp se dá řídit podle smradu a hoven...“ Zároveň však tuto pro někoho snad až příliš násilnou polohu jazyka dokáže snoubit s její nejvznešenější podobou, kterou jako vzdělaný lékař výborně ovládal. Myslím, že Célinův styl se zrodil ze tří esencí. Zajisté z výjimečného citu pro francouzštinu, především její hudebnost, dále pak ze vzácného talentu pro kompozici textu s jeho motivy, a v neposlední řadě přísné kázně s jakou Céline přistupoval k vlastní práci. Nezaměnitelný autorský styl je Célinův podpis, ten jediný ho zajímal a o něj mu šlo především. Věděl, že ho lze nalézt v každém umění, tedy i v literatuře, přestože nemusí být tak nápadný jako u hudebních skladatelů či malířů. "Cesta na konec noci" pro čtenáře zůstane zřejmě už navždy tou „Célinovou nejlepší“, protože v ní autor již nalezl osobitý styl, ale nesl s sebou ještě znaky poctivé literárnosti předešlého století. Ty, které čtenáře nematou, ale také ty, které Céline v dalších dílech sám rozmetá, aby pro své století vytvořil novou estetiku románu.

Pečlivě připravený druhý český překlad (Atlantis, 2018) byl jistě literární událostí předešlého roku, a to s významnou českou zásluhou. Především vynikajícím překladem Anny Kareninové. Obtížným tím, že se překladatelka chtěla důsledně držet originálu a současně, navzdory mnoha omezením českého jazyka, zachovat pro čtenáře co nejvíce z Célinova stylu. Občas i za cenu porušení pravopisných pravidel, které ale sám autor dodržoval, jen pokud jeho „hudbu“ neznásilňovaly. Sluší se nakonec také zmínit, že vydání finančně podpořil Milan Kundera – pro spisovatele investice jistě nejkrásnější.
 




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist