načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic -- Jak se mohou světová náboženství sblížit - Jeho Svatost Dalajlama

Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic -- Jak se mohou světová náboženství sblížit
-16%
sleva

Kniha: Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic -- Jak se mohou světová náboženství sblížit
Autor:

Nikdo – žádná země, žádná kultura, žádný člověk – dnes není nedotčen tím, co se děje ve zbytku světa, a postupující globalizace před nás staví mnoho nových výzev. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  275 Kč 231
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 169
Rozměr: 210,0x148,0x10,0 mm
Úprava: tran
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložila Klára Meissnerová
Hmotnost: 0,235kg
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-7500-119-1
EAN: 9788075001191
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dalajlama v této knize dokazuje, že i v dnešním globalizovaném světě k sobě mohou národy, kultury a jednotlivci nacházet cestu. Všechny náboženské tradice vyzdvihují soucit jako ústřední princip, jímž se máme řídit.

Popis nakladatele

Nikdo – žádná země, žádná kultura, žádný člověk – dnes není nedotčen tím, co se děje ve zbytku světa, a postupující globalizace před nás staví mnoho nových výzev. Nejdůležitějším úkolem lidstva jednadvacátého století je podle dalajlámy snaha o mírumilovné soužití. Jeho Svatost v této knize dokazuje, že i v dnešním globalizovaném světě k sobě mohou národy, kultury a jednotlivci nacházet cestu. Všechny náboženské tradice vyzdvihují soucit jako ústřední princip, jímž se máme řídit, chceme-li vést dobrý život. A povinností všech, kdo usilují o duchovní zdokonalení, je uznat nezastupitelnou hodnotu ostatních náboženství. Jedině z tohoto základu může vyrůstat skutečný vzájemný respekt a spolupráce. Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic nabízí optimistický, a přesto realistický pohled na možnosti lidstva na jeho cestě k harmoničtější budoucnosti.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jeho Svatost Dalajlama - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

CESTA K OPRAVDOVÉMU CESTA K OPRAVDOVÉMU

SPŘÍZNĚNÍ NÁBOŽENSKÝCH SPŘÍZNĚNÍ NÁBOŽENSKÝCH

TRADICTRADIC



CESTA K OPRAVDOVÉMU CESTA K OPRAVDOVÉMU

SPŘÍZNĚNÍ NÁBOŽENSKÝCH SPŘÍZNĚNÍ NÁBOŽENSKÝCH

TRADICTRADIC

Jak se mohou světová náboženství sblížit

Jeho Svatost Jeho Svatost

DALAJLÁMADAL A JL Á MA

Přeložila Klára Meissnerová


K ATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Bstan-’dzin-rgya-mtsho, XIV., dalajlama

Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic :

jak se mohou světová náboženství sblížit / Jeho Svatost Dalajláma ;

[z anglického originálu ... přeložila Klára Meissnerová].

-- 1. vyd. v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2015. -- 169 s.

Název originálu: Tovardsthetruekinshipoff aiths

ISBN 978-80-7500-119-1 (brož.)

21/29-027.543 * 2-1/-9 * 177.74 * 17.02 * 2-1/-5 * 2-584 * 2-64/-67 * 2-67 * 2-673.5

- světová náboženství

- náboženské učení

- soucit -- náboženské pojetí

- smysl života -- náboženské pojetí

- náboženské tradice

- duchovní život

- mezináboženské vztahy -- 21. stol.

- mezináboženský dialog -- 21. stol.

- náboženská tolerance -- 21. stol.

- pluralismus (náboženství) -- 21. stol.

- pojednání

2 - Náboženství [5]

Tato kniha je vydána po dohodě s autorem a autorovým obchodním

zástupcem, Th e Lotts Agency, Ltd.

Jeho Svatost Dalajláma

Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic

Towards the True Kinship of Faiths

Copyright © Tenzin Gyatso, the fourtteenth Dalai Lama of Tibet, 2010

Translation © Klára Meissnerová, 2014

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2015

ISBN 978-80-7500-119-1


5

OBSAHOBSAH

Předmluva 7

Úvod 9

1. ODCHOD ZE ZÓNY BEZPEČÍ 19

2. ŽIVOT V NÁBOŽENSKÉ PLUR ALITĚ 33

3. HINDUISMUS: NA BŘEZÍCH GANGY 51

4. KRISTUS A IDEÁL BÓDHISATTVY 65

5. ISLÁM: ODEVZDÁNÍ SE BOHU 81

6. JUDAISMUS: VÍR A V EXILU 95

7. SOUCIT: STYČNÝ BOD SVĚTOVÝCH NÁBOŽENSTVÍ 107

8. PROGR AM MEZINÁBOŽENSKÉHO POROZUMĚNÍ 125

9. PROBLÉM EXKLUZIVISMU 139

10. VÝZVA BUDOUCNOSTI 153

Závěr 165

Poděkování 169



7

PŘEDMLUVAPŘEDMLUVA

Je pro mne velkým potěšením, že mohu napsat několik myšlenek keknize Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic, klasickému dílu

velkého mudrce naší doby, Jeho Svatosti dalajlámy. Jeho Svatost, čerpaje

z padesáti let zkušeností, zastává názor, že všechna světová náboženství

hlásají podobné pojetí lásky, sledují týž cíl, jímž je pomoc lidstvu skrze

duchovní praxi, a shodně věří, že mohou učinit své stoupence lepšími.

Všechna náboženství se shodují v tom, že je třeba opanovat neukázněnou

mysl, která tíhne k sobectví a dalším zdrojům nesouladu. A každénáboženství po svém učí, jak dosáhnout stavu pokoje, ukázněnosti, mravnosti

a moudrosti, a pomáhá tak věřícímu vyhnout se strasti a nalézt štěstí.

Tyto myšlenky mne vedou k úvahám o Stvořitelově poselství.Všemohoucí stvořil lidské bytosti s mozkem a schopností myslet. Všem tvorům, jež

obdařil myslí, přikázal používat ji tak, aby se přiblížily Jeho obrazu.

Při četbě této knihy jsem si vzpomněl na své návštěvy různýchnáboženských institucí a svatostánků. Míval jsem při nich často pocit, ževstuuji do překrásných zahrad: do míst, kde rozkvétají květiny vydechující sladkou vůni, jež pozvedá lidskou mysl. Když jsem pak odešel, cítil jsem podivné prázdno – jako kdyby mezi vyznavači různých náboženství zela hluboká propast. A říkal jsem si, že bychom měli tuto propsat překlenout a různá náboženství sjednotit. Jeho Svatost nám ukazuje, že společným základem všech náboženství je soucit.

Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic přináší odpověď v podobě programu mezináboženského porozumění řešícího problém exkluzivismu. Tato mimořádně oduševnělá kniha shrnuje zkušenosti velkého myslitele naší doby a zároveň nabízí řešení pro celé lidstvo.

Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic

8

Dovolte mi citovat Jeho Svatost: „Všechny nábožensky věřící žádám:

dbejte přikázání vaší víry; vracejte se k podstatě vašich náboženských

učení, k vrozené dobrotě lidského srdce.“ A dále: „Jediný správný,zod

povědný a účinný způsob, jak v této nevyhnutelné realitě žít, je řídit

se zásadami soucitu.“ V moderní době, zvláště dnes, kdy jsme svědky

ustavičného společenského, politického a náboženského neklidu, jetře

ba podporovat náboženskou jednotu. Jen ta může vést lidstvo k zdárné,

šťastné, pokojné a světlé budoucnosti. Jeho Svatosti náleží můj obdiv za

to, že je majákem, který ukazuje cestu hledajícím osvíceným čtenářům.

A. P. J. Abdul Kalám

bývalý indický prezident

duben 2010

ÚVODÚVOD

Před padesáti lety, jako čtyřiadvacetiletý, jsem vyšel z paláceNorbulingka ve Lhase, hlavním městě Tibetu, s puškou přes rameno. Byl jsem

přestrojený za strážce, na sobě jsem měl čúbu, tradiční oblek prostých

Tibeťanů, a neměl jsem brýle. Se skrovným doprovodem jsem prchal

z města. To byl začátek mé cesty ke svobodě a mého života v exilu v Indii.

Politické okolnosti, jež mě přinutily odejít do exilu, se dodnes nezměnily,

takže se nemohu vrátit.

Od té noci 17. března 1959 se náš svět změnil téměř k nepoznání – a zcela jistě za hranice představivosti tibetského mnicha, který do té doby nikdy nebyl mimo Asii. Některá dnes zcela běžná slova – Internet, e-mail, digitální fotoaparát, genom, AIDS, globalizace, iPod – se ještěnezačala ani používat. Svět, v němž žijeme dnes, je skutečnou „globální vesnicí“. Žádná země nezůstává nedotčená technologickými inovacemi, devastací životního prostředí, globálními systémy moderní ekonomiky a bankovnictví, bleskurychlými komunikačními prostředky a Internetem. Rychlost výměny myšlenek a přesunu osob – jak turistů, takuprchlíků – vytvořila podmínky pro bezprecedentní kontakt a blízkostmnoha světových kultur. Důsledky toho, co se děje v jedné části světa, jsou velmi rychle patrné i ve všech ostatních. Nikdo vůči nim není imunní. Výzvou, jež před námi leží – daleko naléhavěji než kdy dříve – v této době atomových zbraní, mezinárodního terorismu, fi nanční nejistoty a ekologické krize, je jednoduše mírumilovné soužití.

Domnívám se, že tato výzva mírumilovného soužití bude úkolem lidstva jednadvacátého století. Již ve 30. letech dvacátého století vnímal tento problém velice zřetelně jeden z největších moderních vizionářů Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic 10 Indie. Ve svých přednáškách Hibbert Lectures v Oxfordu Rabíndranáth Th ákur napsal:

Lidské rasy se již nikdy nebudou moci vrátit do svýchpevností za hradbami exkluzivismu. Dnes jsme si vzájemně

vystaveni, fyzicky i duchovně. Uzavřené ulity, jež nám tak

dlouho poskytovaly ochranu, byly zničeny, a žádný umělý

proces je už nikdy neobnoví. Tento fakt musíme přijmout,

přestože naše mysli ještě nepřivykly této nové situaci, této

odhalenosti, a přestože možná budeme muset podstoupit

veškerá rizika spojená s rozšiřováním lidské svobody.

(the religion of man, str. 141–42)

Velmi výstižná slova. V současnosti však čelíme ještě mnohemvětšímu tlaku než v době, kdy Th ákur tyto věty psal.

Tváří v tvář napětím, jež vznikají při konfrontaci s jinými kulturami a idejemi, a jejich okamžitému vlivu na události tak globální, jako

je ekonomická krize (jejíž příčiny tkví zčásti jinde), nás nepřekvapí, že

někteří lidé hovoří o „střetu civilizací“. Já osobně považuji takové řeči za

rušivé a cítím, že ničemu nepomáhají, protože jen zdůrazňují potenciální

neshody. Existuje totiž i jiná možnost. Tlak globalizace může posunout

lidstvo jinam, na hlubší úroveň, kde se národy, kultury a jednotlivcimohou spojit s tím, co je společným základem naší lidskosti. Na této úrovni

dokážeme rozpoznat globální povahu výzev, jež před námi leží, sdílet

zodpovědnost za jejich řešení a být jednotní. Pokud to neuděláme, je

ohrožena samotná existence lidstva.

Jednou z oblastí, v níž bylo mírumilovné soužití v dějinách lidstvavelmi problematické, jsou vztahy mezi světovými náboženstvími. Konfl ikty,

k nimž v minulosti docházelo v důsledku odlišnosti náboženství, byly

možná otřesné a politováníhodné, neohrožovaly však budoucnost naší

planety nebo přežití lidstva. V dnešním globalizovaném světě, kdeextremisté mají přístup k obrovským technologickým zdrojům a disponujínesmírnou emotivní sílou náboženství, může jediná jiskra odpálit časovanou


Úvod

11

nálož vskutku děsivých účinků. Výzvou, před níž stoupenci jednotlivých

náboženství stojí, je uznání plnohodnotnosti ostatních náboženskýchtradic. A k tomu je třeba osvojit si ducha náboženského pluralismu.

Exkluzivismus – postoj, který pokládá vlastní náboženství za jedinou legitimní víru – a fundamentalismus spolu nebezpečně úzce souvisejí; fundamentalismus a extremismus k sobě mají ještě blíže. Je načase, aby si každý jeden stoupenec velkých světových náboženství položil otázku: „Jaký mám ve svém srdci skutečně vztah k lidem vyznávajícím jinou víru?“ My věřící si již nemůžeme dovolit tolerovat postoj, který nerespektuje ostatní náboženství. Po událostech 11. září již exkluzivistická náboženská bigotnost v dnešním světě není soukromou záležitostí a věcí osobního názoru jednotlivce. Má potenciál ovlivnit životy nás všech.

To vše mě vede k přesvědčení, že mír a porozumění mezi světovýmináboženstvími patří k základním podmínkám skutečného světového míru.

Během let jsem si uvědomil, že mám ve svém životě tři hlavní úkoly – mohu snad dokonce říci, že to jsou má životní poslání. Prvním z nich je, že se jako lidská bytost zavazuji, že budu podporovat základní hodnoty lidskosti, a to zejména soucit, který vnímám jako základní podmínku lidského štěstí. Zalévání semínka soucitu v nás a jednání na základě této naší vrozené schopnosti jsou klíčem k naplnění naší základní touhy po štěstí. Na jedné straně stojí velmi intimní spojení mezi láskou a soucitem a na druhé opravdové štěstí. Potřebu soucitu máme všichni, ať jsmebohatí nebo chudí, vzdělaní či nevzdělaní, ať vyznáváme nějakénáboženst ví nebo nev yznáváme, ať jsme příslušníky toho či onoho národa. Soucit je nám vrozený a je právem každého člověka na této zemi. Od prvního dne svého života jsme plně závislí na lásce matky či jiného pečovatele. Chceme-li jako lidstvo skutečně budovat láskyplnější a šťastnější svět, pak bychom v sobě měli rozvíjet a posilovat právě tuto vzácnou vlastnost.

Mým druhým úkolem jako věřícího člověka je podporovat mír aporozumění mezi náboženstvími. Tato kniha, kterou jsem psal s velkým potěšením, k tomu má přispět. A konečně, mým třetím úkolem jakožto Tibeťana a dalajlámy je dopomoci šťastnému a úspěšnému řešení bolestné Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic 12 krize Tibetu a jeho lidu. Zatímco tento třetí úkol jsem zdědil spolu stitulem dalajlámy, první dva jsem na sebe vzal dobrovolně – ochotně a rád – a budu je plnit, dokud nevydechnu naposled.

Vzdor nesmírnému zlepšení materiálních podmínek utrpení ze světa nevymizelo. Rušivé emoce, jako jsou chamtivost, zlost, nenávist a závist, které lidem způsobovaly mnoho potíží před tisíci lety, škodí i nadále.Pokud se povaha člověka během krátké doby radikálním způsobemnezmění, pak nás tyto vlastnosti budou trápit po mnoho dalších století. Učení všech velkých světových náboženství svými jedinečnými způsoby byla a vždy budou prameny duchovnosti, která je protiváhou těchto rušivých emocí. Náboženství tedy neztrácejí svůj význam a v lidské společnosti budou hrát důležitou roli i v blízké budoucnosti. Nejdůležitější je, že jsou zdrojem soucitu a inspirací pro velké altruistické činy, jež mohou ovlivnit životy milionů lidí. V zájmu světového míru i v zájmu pozitivnějšíhopůsobení náboženství ve světě tedy různé tradice víry musejí najít způsob, jak se vzájemně akceptovat a upřímně respektovat.

Tato kniha se pokouší vytyčit prostor pro zahájení dialogu, který by mohl vést ke skutečnému mezináboženskému porozumění. Když sedívám na dnešní svět, vidím v něm nebezpečí polarizace. Uvnitřnáboženských systémů se objevují znepokojivé trendy dehonestující ostatní víry; prohlubuje se rovněž propast mezi lidmi věřícími a lidmi bez vyznání. Takový stav jen posiluje vzájemnou podezíravost a nedůvěru. Já však věřím, že zastánci exkluzivismu nechápou pravou podstatu náboženské spirituality. Úkolem všech lidí, kteří usilují o duchovní zdokonalení – nikoli jen náboženských vůdců, ale i každého jednotlivého věřícího –, je přihlásit se k základní hodnotě soucitu, který je podstatou lidské povahy a základem mravouk všech velkých náboženských tradic. Jedině tak se můžeme naučit vnímat skutečnou hodnotu ostatních náboženství akultivovat v sobě upřímný respekt k nim.

Když jsem v roce 1959 přišel jako uprchlík do Indie, věděl jsem toho o jiných náboženstvích jen velmi málo. Za posledních padesát let jsem Úvod

13

se kromě buddhismu intenzivně věnoval i studiu velkých náboženských

tradic. Byla to pro mě velice povzbuzující činnost – přesvědčil jsem se

o nesmírném bohatství ducha, jejž lidstvo zapojuje při hledání ideálu

dokonalosti a průzkumu základních otázek bytí. Na rovině metafyzické

se všechna náboženství potýkají se stejnými odvěkými otázkami: Kdo

jsem? Odkud přicházím? Kam odejdu po smrti? Z hlediska „dobrého

života“ se všechny tradiční náboženské systémy obracejí k soucitu jako

k principu, jímž se máme nechat vést. Používají různá slova, různéobrazy, vycházejí z odlišných představ. Toho, co mají společného, je však

mnohem víc než toho, co je rozděluje, a jejich odlišnosti otevírají prostor

pro velmi bohatý dialog založený na úžasné rozmanitosti zkušeností

a vhledů.

Tato kniha hodlá prozkoumat oblasti, kde se náboženství stýkají, a vytvořit takový model, v němž mohou být rozdíly mezi náboženstvími uznány, aniž by byly zdrojem konfl iktu. K nastolení skutečné mezináboženské harmonie, založené na porozumění, nemusíme nutně přijmout názor, že všechna náboženství jsou v podstatě stejná nebo že vedou ktémuž cíli. Přesto tvrdím, že jejich velmi odlišná metafyzická učení jsou v každém jednotlivém případě velmi inspirativním základem krásného etického systému založeného na soucitu. Nepochybuji o tom, že upřímný věřící může mít pluralistický vztah k ostatním náboženstvím, a zároveň si uchovat vnitřní integritu – nezpronevěřit se základům své vlastní víry.

Studium světových náboženství mě přesvědčilo, že bez ohledu na rozdíly v učeních existuje na úrovni samotného náboženského života či uskutečňování duchovních cílů pozoruhodná míra vzájemnéhoporozumění. Všechna velká náboženství zvláště vyzdvihují soucit jako základní duchovní hodnotu. Ať se s  ním setkáváme v návodech na dobrý život nebo v životních ideálech, které obdivujeme a hlásáme nebo se s  ním setkáváme v příkladných životech výjimečných osob různých vyznání, mrtvých nebo žijících (z nichž některé jsem měl tu čest poznat),nepochybuji o tom, že základem všech těchto náboženství je soucit. Pokud tomu tak je, pak je zde obrovský potenciál k tomu, aby světovánáboženství pracovala společně pro dobro lidstva. Je to však nesmírně těžký úkol. Cesta k opravdovému spříznění náboženských tradic 14 Dějiny náboženství jsou plné neshod, vzájemné nedůvěry a ideologických střetů způsobených bigotností a exkluzivismem (názorem, že moje vlastní víra je ta jediná pravá). Příčiny těchto odvěkých konfl iktů přitom podle mého názoru nemají žádný obhajitelný základ. Výzvou, která před námi stojí a kterou vnímám jako velmi naléhavou, je překonat tutominulost a dospět k harmonickému, ze soucitu pramenícímu porozumění.

Přestože se tato kniha zabývá velkými světovými náboženstvími,příběh, který líčí, se týká zkušenosti a osobního úsilí jednoho člověka.Nedělám si iluze, že to, co zde píši, vystihuje podstatu každého jednotlivého náboženství či učení tak, jak mu rozumějí jeho vlastní stoupenci. Přesto však upřímně doufám, že příběh, který vyprávím – příběhbuddhistického mnicha a jeho cesty k světovým náboženstvím –, druhé povzbudí a možná inspiruje k tomu, aby hluboce vnímali i jiné tradice než jen tu svou.

Rád bych poděkoval mnoha osobám všech vyznání, které mivěnovaly svůj čas a pomohly mi hlouběji porozumět ostatním světovýmnáboženstvím. Mé osobní rozhovory s velkými duchovními mistry Indie, jako byl učitel džinismu Áčárja Tulsí, i inspirativní setkání s křesťany, jako byl trapistický mnich Th omas Merton, byly pro mě nesmírným privilegiem a daly mi vzácnou příležitost nahlédnout dopozoruhodného světa ostatních tradic víry. Abych čtenáře nezahlcoval jmény,vynechám mnoho náboženských vůdců a věřících, s nimiž jsem se měl tu čest během let setkat. Všem z nich jsem osobně nesmírně vděčný za jejich čas, moudrost a soucit. Svou vlastní víru, buddhismus, chovám v hluboké úctě. To, že ji však mohu vnímat v kontextu jejich bratrských a sesterských náboženství, mi dovoluje ocenit šíři toho, co je podle mého názoru nejvyšším posláním lidského ducha. Můj dík patří též dvěmaredaktorům – Dr. Th ubtänu Džinpovi, který byl po celé čtvrtstoletí mým hlavním překladatelem, a jeho kolegovi, Dr. Jaśu Elsnerovi – za to, že mi pomohli co nejpřesněji formulovat mé myšlenky v angličtině, azvláště pak za jejich pomoc při dohledávání a ověřování citací ze světových písem. Během psaní této knihy mi redaktoři i členové mého osobního

Úvod

15

týmu pomáhali promýšlet důsledky některých složitějších aspektů mých

myšlenek. Také bych rád poděkoval všem, kdo četli můj rukopis avyjá

dřili se k němu.

Mým přáním je, aby tato kniha pomohla rozvíjet skutečnéporozu

mění mezi velkými světovými náboženstvími a hlubokou vzájemnou

úctu mezi všemi lidmi.



Jeho Svatost Dalajlama

JEHO SVATOST DALAJLAMA


6. 7. 1935

Jeho Svatost Dalajlama vlastním jménem Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho a rodným jménem Lhamo Döndub je v pořadí 14. tibetský dalajláma - vtělení bódhisattvy Avalókitéšvary.

Narodil se do chudé rolnické rodiny ve vesnici Tagccher v tibetské provincii Amdo, která je dnes součástí čínské provincie Čching-chaj. Měl celkem 16 sourozenců, z toho nejstarší syn Thupten Jigme Norbu byl rozpoznán jako převtělení významného tibetského lámy Taktsera Rinpočheho a jedna z dívek se proslavila ve filmu Sedm let v Tibetu, kde si zahrála dalajlamovu matku.
Když mu byly dva roky, byl vyhledán a určen jako v pořadí 14. dalajláma. Byl odveden od rodiny a vychováván a vzděláván v kláštěře ve Lhase. Velký vliv na něj mělo setkání s rakouským cestovatelem Heinrichem Harrerem, jehož příběh je známý z výše jmenovaného filmu Sedm let v Tibetu. Harrera se stal jedním z učitelů Jeho Svatosti a oba muži byli poté přátelé celý život.
Do úřadu byl uveden v 17. listopadu 1950, jeho vláda však netrvala dlouho, protože v roce 1951 obsadila Tibet Čína. V následujících letech se pokoušel vztahy mezi oběma zeměmi urovnat a nastolit mír. V roce 1959 kdy dokončil studia, tibetský lid povstal proti čínské okupaci a Dalajláma byl nucen uchýlit se do exilu do Indie. Tam se usídlil ve městě Dharamsala, kam přivedl i 80 tisíc svých tibetských následovníků a ustanovil Ustřední tibetskou správu, která dodnes funguje jako exilová vláda. Založil také vzdělávací centrum pro uprchlíky, které mělo zachovat tibetský jazyk, kulturu, dějiny a náboženství. O ochranu svého národa požádal Dalajláma i OSN, výsledkem byly rezoluce nabádající Čínu, aby dodržovala lidská práva Tibeťanů.
Dalajláma cestuje po celém světě, setkává se s předními politickými či jinak veřejně činnými představiteli, bojuje za lidská práva a aktivně šíří povědomí o budhistickém účení. Nevyhýbá se ani představitelům křesťanské církve, s papežem Janem Pavlem se sešli celkem 6x. Několikrát také navštívil Českou republiku, poprvé v roce 1990 na pozvání prezidenta Václava Havla.
Jeho Svatost Dalajlama je nejvýznamějším představitelem buddhistické školy Gelug a ovlivňuje i další buddhistické směry. Ve jeho dílech je buddhismus častým tématem například Úvod do buddhismu, dále potom Cesta tibetského buddhismu a nebo Čtyři vznešené pravdy.
Střet různých náboženských principů popisuje v díle Cesta k opravodvému sblížení náboženských tradic, kde nabízí odpovědi na otázky soužití různých kultur v dnešním globalizovaném světě. S tím souvisí i dílo Dobré srdce - buddhistický pohled na Ježíšovo učení, což je Dalajlamův komentář příběhů z evangelií tak, jak je představil světu na semináři v Londýně v roce 1994. Odraz filozofie Jeho Svatosti v současném světě najdeme v knize Etika pro nové milénium.
Základním stavebním kamenem dalajlámova života jsou láska, porozumnění a soucit. Napsal řadu knih, ve kterých radí, jak pomocí těchto veličin dosáhnout lepšího života. Jsou to například Stezka k probuzení, Cesty k nirváně - rozpravy o správném způsobu života, Cesta ke svobodě, Cesta tibetského buddhismu - konec utrpení a znovunalezení štěstí, Cesta ke štěstí - průvodce dobrým životem nebo Jak šířit lásku - rozšiřování okruhu milujících vztahů.
Z četných Dalajlamových vystupeních na přednáškách a seminářích po celém světě vznikají zápisky jako například Síla soucítění nebo Otevřené srdce - učení o soucítění v každodenním životě.
Srovnání moderní vědy s buddhistickou tradicí a důsledky z toho vyplývající odhaluje Dalajlama v díle Vesmír v jediném atomu - sbližování vědy a spirituality. Spis Jak umírat a žít lepší život je komentář k duchovní přípravě na smrt, který vychází z klasické buddhistické básně ze 17. století.
Najdeme i díla, která popisují a přibližují Jeho Svatost jako člověka, ať už prostřednictvím spoluautorství jako v knize Moudrost soucitnosti, což jsou osobní příběhy ze života, které sepsal s Victorem Chanem, nebo ve sbírce rozhovorů mezi Dalajlamou a antropologem Noriyukim Uedou Co je nejdůležitější - rozhovory o hněvu, soucitu a lidském konání a nebo ve vlastním životopise nazvaném Svoboda v exilu.

Za své neutuchající úsilí o šíření míru po celém světě získal v roce 1989 Nobelovu cenu za mír.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist