načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Cesta k Cerekvi - Zbyněk Hejda

Cesta k Cerekvi

Elektronická kniha: Cesta k Cerekvi
Autor:

Prázdninové deníky z Horní Vsi psané v letech 1960–1962 (respektive 1963) nalezl Zbyněk Hejda před nedávnem v sešitu s hnědočernými tužšími deskami. V době, kdy je psal, žili v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TRIÁDA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-861-3861-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Prázdninové deníky z Horní Vsi psané v letech 1960–1962 (respektive 1963) nalezl Zbyněk Hejda před nedávnem v sešitu s hnědočernými tužšími deskami. V době, kdy je psal, žili v Horní Vsi z rodiny jeho otce, který odtud pocházel, už jen dva lidé – strýc Rudolf a teta Božena.
Deníky jsou zaplněny řadou osobních a místních jmen – často v podobách, jak je vyslovovali obyvatelé kraje, odlišných od znění v matrikách či na zeměpisných mapách. Některá z nich, stejně jako určité motivy, se objevují též v Hejdově próze Nikoho tam nepotkám, která se časově i tematicky s předkládaným deníkem prolíná, v Hejdových básních a časopisecky publikovaných rozhovorech. Vysvětlivky k těmto jménům a motivům by rozsahem vydaly na další knížku.

Zařazeno v kategoriích
Zbyněk Hejda - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

© Nakladatelství Triáda, 2004

ISBN tištěné verze 80–86138–62–3

ISBN verze PDF 978-80-7474-008-4


Ve snu jsem spatřil město. Po ulici,

která je v troskách, si vykračuje zvěř.

Je vylidněno. Na dno. Jen listí hořce tlící.

Nehybný vlak a nehořící keř.

© Nakladatelství Triáda, 2004

ISBN 80–86138–62–3


Je tady pro mě vzkaz?

Po čem to poznati?

Ve všem tom tichu hlas

jde z ještě tišší lsti.


1960

V úterý 9. srpna

jsme s Jitkou přijeli ve čtvrt na deset do Cerekve.(Vyjeli jsme ráno — ve 4.20.) Do Horní Vsi pěšky. Na cestě u Cerekve kamení, dělají silnici, prý asfaltovou. Unašich nová vrata, zelená, dvířka na druhé straně, zesilnice nalevo. V Rybníce kamení, budou prý dělat cestu přes Rybník — z Pérek. Ten den jsme už do lesa nešli. Ve středu 10. srpna

jsem zahazoval stružku pro vodovod. Navečer sJitkou do lesa. Nejdřív do Březiny, pak do Lisovýho. Jen lišky. Teprve před naším Sosníkem kozák. Trhal jsem Jitce jahody, také trávnice pod skalkou za ohništěm, za lesíkem na cestě domů starý křemeňák. Bylo hezky. Ve čtvrtek 11. srpna

ráno naproti mamince. Došli jsme s Jitkou až ksamému cerekvickému nádraží. Jitku tlačila bota. Vlak už

11


V pátek 12. srpna

dopoledne jsme se strýčkem dláždili pod zápražím

(vodovod), odpoledne v půl třetí s babičkou a Jitkou

do Žirovnice. Babička kupovala maso, my s Jitkou vparku na náměstí, pak jsme šli s Jitkou do hospody nalimonádu. Na nádraží, když jsme se vraceli, začalo pršet.

Babička se dala do hovoru s nějakou paní. Bylo jídvaašedesát. Jela na druhou stranu, na Hradec. Umřel jí

syn, zabil se na elektrickém vedení, dlouho visel zdrátů, až mu to srdce utrhlo. Když vstávala k vlaku,babička ji pohladila po paži.

Dostal jsem lístek od Jirky, ležel pod vraty.

V sobotu 13. srpna

Dnes prší, potok se rozlil v některých místech až do

Rybníka, je zima a prší.

Přišla ke mně Jitka a ptá se: Tatínku, z čeho jsou vši,

ze všeho? Odpoledne přestalo pršet, tak jsme šli do lesa

(Vrch, Březina, Lisů les, kázek), ve Vrchu jsme našli

jednoho hříbka a tři křemeňáky, v Březině jednoho

hříbka s hnědou hlavičkou.

V neděli 14. srpna

Na dnešek se mi zdálo o Marcele. O přestávce na

chodbě jakoby nějakého kina. Je tam Dana a ještěnějajel a babička nešla. Teprve za chvíli vyšla z nádraží. Mávala. Jitka plakala, že ji tlačí bota. Tak jsme šli do Cerekve, babička koupila Jitce boty (páskové), koupil jsem jí náplast, pak jsme ještě udělali „velký“ nákup a jeli jsme z Cerekve do Horní Vsi vlakem (v 10.13).(Babička přijela ve čtvrt na devět.)

Odpoledne jsme šli do lesa, přes Vrch, tam našlaJitka křemeňáka a babička našla v tom místě bratříčka.

V Březině našla křemeňáka Jitka na skalce, pak našla

babička a Jitka se rozplakala — žárlila. Potom babička

našla hříbka, myslila, že je to prašivka, a nechala ho

ležet na cestě. Seděli jsme u cesty, babička na kládě

a mluvila o tom, že až nebude, že budu vzpomínat, jak

jsme sem chodili.

Bloudění

Mluvilo se o tom, jak kdo z naší rodiny bloudil.Jednou strýček před nádražím ve Stojčíně nevěděl, kterou

z těch tří cest do Žirovnice. Děda prý taky bloudil. Tam

někde u Markýtky (u Nové Vsi) a u Křtěné studánky.

Bylo to v zimě. A jednou teta s moravským větrem vzádech. Najednou šla proti větru. „To se ten vítr najednou

obrátil.“ Byla mlha, a to je keř jako strom, všechno je

obludně velké. Každý snad někdy zabloudí, i když to

tam dobře zná.

12 13


V pátek 12. srpna

dopoledne jsme se strýčkem dláždili pod zápražím

(vodovod), odpoledne v půl třetí s babičkou a Jitkou

do Žirovnice. Babička kupovala maso, my s Jitkou vparku na náměstí, pak jsme šli s Jitkou do hospody nalimonádu. Na nádraží, když jsme se vraceli, začalo pršet.

Babička se dala do hovoru s nějakou paní. Bylo jídvaašedesát. Jela na druhou stranu, na Hradec. Umřel jí

syn, zabil se na elektrickém vedení, dlouho visel zdrátů, až mu to srdce utrhlo. Když vstávala k vlaku,babička ji pohladila po paži.

Dostal jsem lístek od Jirky, ležel pod vraty.

V sobotu 13. srpna

Dnes prší, potok se rozlil v některých místech až do

Rybníka, je zima a prší.

Přišla ke mně Jitka a ptá se: Tatínku, z čeho jsou vši,

ze všeho? Odpoledne přestalo pršet, tak jsme šli do lesa

(Vrch, Březina, Lisů les, kázek), ve Vrchu jsme našli

jednoho hříbka a tři křemeňáky, v Březině jednoho

hříbka s hnědou hlavičkou.

V neděli 14. srpna

Na dnešek se mi zdálo o Marcele. O přestávce na

chodbě jakoby nějakého kina. Je tam Dana a ještěnějajel a babička nešla. Teprve za chvíli vyšla z nádraží. Mávala. Jitka plakala, že ji tlačí bota. Tak jsme šli do Cerekve, babička koupila Jitce boty (páskové), koupil jsem jí náplast, pak jsme ještě udělali „velký“ nákup a jeli jsme z Cerekve do Horní Vsi vlakem (v 10.13).(Babička přijela ve čtvrt na devět.)

Odpoledne jsme šli do lesa, přes Vrch, tam našlaJitka křemeňáka a babička našla v tom místě bratříčka.

V Březině našla křemeňáka Jitka na skalce, pak našla

babička a Jitka se rozplakala — žárlila. Potom babička

našla hříbka, myslila, že je to prašivka, a nechala ho

ležet na cestě. Seděli jsme u cesty, babička na kládě

a mluvila o tom, že až nebude, že budu vzpomínat, jak

jsme sem chodili.

Bloudění

Mluvilo se o tom, jak kdo z naší rodiny bloudil.Jednou strýček před nádražím ve Stojčíně nevěděl, kterou

z těch tří cest do Žirovnice. Děda prý taky bloudil. Tam

někde u Markýtky (u Nové Vsi) a u Křtěné studánky.

Bylo to v zimě. A jednou teta s moravským větrem vzádech. Najednou šla proti větru. „To se ten vítr najednou

obrátil.“ Byla mlha, a to je keř jako strom, všechno je

obludně velké. Každý snad někdy zabloudí, i když to

tam dobře zná.

12 13


rukavice, šedé, a říká, zatímco si je stahuje s rukou:Tenkrát už jsem si je taky takhle sundávala? Tenkrát, tím

myslela dobu, kdy jsme se ještě vídali. A skutečně,sundávala si je jinak. Pak začla o někom mluvit, obracela se

při tom také na Danu, ten někdo byl muž, mluvila o něm

s jakousi ironií, ale vůči mně zase s nějakou divnouvyzývavostí. Mluvila o tom, jak on si stříhá nehty a žedokáže mít na konci prstů vředy. „Máš taky schůzi?“ Tím

narážela na můj předčasný odchod z divadla, já ovšem

neměl žádnou schůzi, ale Marcela, jakou by Marcela

mohla mít schůzi v Praze? Konečně jsem se odhodlal

k tomu, abych se jí zeptal, bude-li mít na mě čas!

Řekla, počkej na mě před veškostnou nějaké školy,

ale já jsem jí rozuměl před školkou nějaké školy a věděl

jsem, kde ta školka je. Byl jsem šťastný, a probudil jsem

se, chtěl jsem ještě pokračovat ve snu, začínal jsem zase

snít, ale Marcela už se nedostavovala. Objevila se ještě

Dana, usmívala se, ale Marcela už ne.

Na včerejšek se mi zdál sen o aktovce. Jel jsem

z Hradce do Prahy, nastoupil jsem do vlaku, našel jsem

si pěkné místo, proti mně seděla hezká dívka, najednou

jsem si ale uvědomil, že jsem zapomněl u pokladnyaktovku. Běžel jsem zase k pokladně, aktovku tam měli,

měl jsem radost a děkoval jsem jim, ale oni mě zakřikli. cí lidé, kterých si nevšímám, později si uvědomuji, že by to mohli být Marcelini rodiče. Pak v hledišti. Hledám Danu, kde asi sedí (ze svého sedadla se rozhlížím),najednou vidím, že tam s nimi sedí Marcela, je na kraji a Dana ji upozorňuje, že jsem v divadle já. Marcelavstává a odchází, trochu vržou prkna. Vstávám a odcházím také. (Já sedím nalevo nahoře, oni sedí vpravo dole,východ je jen z pravé strany a já musím před první řadou.) Na jevišti se už hraje (najednou je to divadlo), je světlo, všichni se na mě dívají, herci přestávají hrát, protože pode mnou strašlivě vržou prkna, dívají se na mě zhlediště i z jeviště, ukláním se lehce k hledišti a omlouvám se hercům, říkám promiňte, je to trapné, do hlediště se ani nepodívám, zdá se mi, že mě všichni „chápou“. Mám na sobě šedivý svetr. Ve vestibulu Marcela není. Vycházím ven, je tam tramvajová stanice, po Marcele ani stopy. Říkám si, že budu muset počkat na konec představení, pak že se zeptám, kde je Marcela.Najednou spatřím v obchodě mezi dveřmi Danu. Má silněnabarvenou pusu, kupovala si asi rtěnku, je to obchod se rtěnkami. Za ní vychází Marcela. Zdravíme se, já jsem rozpačitý, Marcela se se mnou baví s takovou zvláštní lehkostí. Snad ji jen předstírá, pořád mluví a mluví, já vidím, že má radost, že mě potkala, ale chová se tak „konversačně“. Má nový kabát a klobouk. Na rukou má 14 15




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist