načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Cesta důvěry a lásky -- Inspirace Terezie z Lisieux pro 21. století - Jacques Philippe

Cesta důvěry a lásky -- Inspirace Terezie z Lisieux pro 21. století
-11%
sleva

Elektronická kniha: Cesta důvěry a lásky -- Inspirace Terezie z Lisieux pro 21. století
Autor:

Na mnoha příkladech ze života této malé mystičky je ukázáno, že některá její vnuknutí jsou nesmírně cenná i pro dnešního člověka, zejména ve chvílích obtíží a zkoušek, a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  90 Kč 80
+
-
2,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Paulínky
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 160
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-016-2724-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Na mnoha příkladech ze života této malé mystičky je ukázáno, že některá její vnuknutí jsou nesmírně cenná i pro dnešního člověka, zejména ve chvílích obtíží a zkoušek, a prozrazuje, jak prožívat Terezčinu důvěru ve všech oblastech života tak, aby nesla své plody.

Zařazeno v kategoriích
Jacques Philippe - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních médií.

Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout z nějakého webu bez placení, tak si jej, prosím, pořiďte ještě jednou, férově, na našich webových stránkách http://www.paulinky.cz/obchod/eknihy. Může se Vám zdát, že je to zbytečné a že chceme na e-knihách vydělávat. I vydání e-knihy nás něco stojí, zejm. autorská práva, překlad a redakční práci. Vaše platby nám tak umožňují vydávání dalších elektronických titulů.

Nakladatelství Paulínky

www.paulinky.cz Jacques Philippe © 2011 Éditions des Béatitudes © Nakladatelství PAULÍNKY, 2014

Petrská 9, 110 00 PRAHA 1

Tel.: 222 311 206

E-mail: paulinky@paulinky.cz

www.paulinky.cz ISBN 978-80-7450-133-3 (Tištěná kniha, 1. vyd.) ISBN 978-80-7450-244-6 (PDF) ISBN 978-80-7450-245-3 (ePUB) ISBN 978-80-7450-246-0 (Mobipocket)

„Má cesta je cestou důvěry a lásky“

(Terezie z Lisieux, dopis otci Roullandovi

1

)

1 Thérèse de Lisieux: Œvres complètes [Sebrané spisy], Les Editions

du Cerf et Desclée De Brouwer 1992, s. 587, lettre [dopis] 226.

Tato kniha shrnuje mé promluvy z duchovních cvičení, která se konala v  jedné farnosti nedaleko Madridu během prvního říjnového víkendu roku 2010, tedy nedlouho po  liturgickém svátku svaté Terezie z Lisieux.

Cílem této knihy je přiblížit čtenářům podstatu poselství mladé řeholnice, která zemřela ve  věku dvaceti čtyř let a  kterou Jan Pavel II. v  roce 1997 prohlásil za Učitelku církve, a tedy objasnit, v čem spočívá ona „úplně nová cesta“ neboli „cesta důvěry a lásky“

1

, kterou Terezie objevila, žila a později také

vyučovala jako novicmistrová na Karmelu v Lisieux.

Cítila, že Bůh chce ukázat tuto cestu nejen úzkému

kroužku novicek, ale i  bezpočtu „malých duší“,

lidem slabým a zranitelným, aby je tak pozvedl až

k nejvyššímu stupni lásky.

2

1 Tamtéž, s. 618, lettre [dopis] 261.

2 Terezie z Lisieux: Autobiografické spisy. Vimperk, NakladatelstvíTiskárny Vimperk 1991, s. 194.

Úvod


7

Krátce před svou smrtí Terezie tušila, že ji po smrti čeká obrovský úkol:

„Cítím, že brzy odejdu na  věčný odpočinek.

Hlavně však cítím, že brzy začne moje misie,

moje poslání učit milovat Boha tak, jak já ho

miluji, ukazovat svou cestičku k  Bohu dalším

duším. Jestli dobrý Bůh vyslyší má přání, bude

moje nebe na  zemi až do  konce světa. Ano,

chci prožívat své nebe tak, že budu konat dobro

na zemi...“3

Úžasné a  nad očekávání rychlé šíření Terezčina učení, které trvá do  dneška, ukazuje, že touha mladé karmelitky nebyla pouhou iluzí, aleodpovídala Otcově moudrosti, který „tyto věci ukryl před moudrými a učenými, a odhalil je maličkým“

4

, a že

v tomto ohledu, stejně tak jako v mnoha jiných, Bůh

„překonal její očekávání“

5

.

Nemyslel jsem si, že by šest přednášek přednesených během onoho víkendu v  Madridu mohlo vytvořit samostatnou publikaci. Byl jsem ale požádán o jejich vydání. Neměl jsem příležitost 3 Terezie z Lisieux: Vstupuji do života. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství 1992, s. 71. 4 Srov. Lk 10,21. 5 Terezie z Lisieux: Autobiografické spisy. Vimperk, NakladatelstvíTiskárny Vimperk 1991, s. 202. k  náležité redakční práci, pouze jsem jednoduše přepsal záznam přednášek, přičemž jsem se snažil trochu upravit jejich styl, upřesnit či doplnit některá místa a přidat odkazy a užitečné citace.

Výsledek je zajisté nedokonalý; text se vyznačuje spíše řečnickým stylem než stylem vhodným k publikování; je zde časté opakovánía odbočování. Nicméně i  tak může některým lidem pomoci a především v nich vyvolat touhu dále prohlubovat poselství mladé karmelitky z Lisieux, které má,podle mého názoru, zásadní význam jak pro církev, tak pro celou dnešní společnost.

V tomto světě, tak nestálém a zraněném, Duch Svatý naléhavě povolává ke svatosti všechny křesťany a vybízí je žít celou hloubku evangelia. Podle mého názoru nevede k tomuto cíli lepší cesta než ta, kterou nám ukázala a na kterou nás zve světice z Lisieux – cesta důvěry a lásky.

Jakým způsobem tuto knížku číst? Nejlépe tak, aby se čtenář co nejvíce přiblížil k jejímupůvodnímu určení, to je vzít ji jako vodítko pro duchovní cvičení. Věnujte textu třeba týden, přečtěte každý den jednu kapitolu, kterou pak v klidu promeditujte, znovu si v modlitbě přečtěte citované texty, ptejte se, kde a jak mohou osvětlit váš vlastní život a k čemu vás skrze ně Pán volá.

Hlavním tématem, kterým se budu zabývat, je důvěra v Boha. Žijeme ve světě, který neníjednoduchý, a často z různých důvodů neseme těžké břímě starostí. Proto je pro nás důležité, abychom rostli v důvěře, abychom prosili Ducha Svatého o sílu víry, a mohli tak čelit všemu, co prožíváme v této době.

Při promýšlení tohoto tématu pociťuji zvláštějednu věc, a sice že Bůh chce stvořit nový lid, jejž touží naplnit silou Ducha Svatého; lid, který přinese hojné ovoce pro Boží slávu, pro hlásání evangelia, pro dobro všeho lidstva. Tento lid jsou však lidé maličcí a chudí, neboť skutečná Boží moc se neukazuje jen v lidské síle, ve  fyzické, psychické či intelektuální zdatnosti (i když tyto vlastnosti jsou samozřejmě užitečné). Je to síla, která se projevuje v lidské slabosti, jak o tom mluví svatý Pavel.

1

Já věřím, že během tohoto čtení

jsme všichni vyzýváni, abychom se nechali zasáhnout

v  naší maličkosti, chudobě a  slabosti, a  přijali tak

novou sílu, která spočívá ve víře a v důvěře.

1 Srov. 2 Kor 12,9.

I. Úplně nová cesta


10

CESTA DěVůRY A LÁSKY

Církev prochází těžkým obdobím. Její problémy nejsou stejné ve Francii, ve Španělsku čiv Pákistánu, ale všichni jsme konfrontováni s  určitým duchovním bojem. Snad více než kdy jindy nám chce Pán dát svého svatého Ducha, toho Ducha, který přichází na pomoc naší slabosti, jak tokrásně vyjadřuje epištola Římanům.

2

To on nás učí

modlit se, uvádí nás do pravého vztahu s Bohem,

učí nás víře, naději a lásce. A já jsem přesvědčen,

že Pán chce v  našich srdcích vykonat nádherné

věci, jestli si dáme při čtení této knížky skutečně

záležet na  tom, abychom její text promodlili se

srdcem otevřeným k přijetí Božího slova; Pán pak

učiní v každém z nás zázraky.

Knížka, kterou držíte v ruce, se skládá ze dvou částí: v první budu komentovat několik textůTerezie z Lisieux, neboť této světici se dostalo zvláštní milosti, aby v nás pomáhala budovat vztah k Pánu založený na takové důvěře, jaká je vlastní malýmdětem.Vyslovím zde tedy některé Tereziiny myšlenky, jež jsou pro nás dnes nesmírně důležité. Ve druhé, kratší části, ukážu, jakým způsobem je možné se o tuto důvěru opřít v těžkostech a životníchzkouškách. Je snadné mít důvěru, když se člověku všechno daří, ale když se dařit přestane, to je pak něcojiného! Je však třeba v důvěře vytrvat. Na následujících 2 Srov. Řím 8,26.

I. ÚPLNě NOVÁ CESTA

stránkách se budu snažit konkrétním způsobem

ukázat, jak toho dosáhnout.

Terezie z  Lisieux – „malá Terezka“ – je možná méně známá ve  Španělsku, v  rodné zemi „velké Terezie“ – Terezie z  Ávily –, přesto si zaslouží být nazvána dcerou známé reformátorky Karmelu a její poselství je pro člověka dneška stále velmi aktuální. Ta, která nikdy nestudovala teologii, byla 19. října 1997, tedy v roce stého výročí svého úmrtí, Janem Pavlem II. prohlášena za  Učitelku církve.

3

Te n t o

úmysl oznámil papež Jan Pavel II. během Světových

dnů mládeže v  Paříži v  přítomnosti Terezčiných

ostatků. To znamená, že my všichni, a zvláště mladá

generace, jsme oficiálním hlasem církve vyzváni

k následování její cesty.

Nechci se zde do detailu zabývat životem světice, to by bylo příliš dlouhé. Dětství prožila v Alençonu a  později v  Lisieux. Víme, že bylo poznamenáno velkým utrpením. Když byly Terezii čtyři roky,zemřela jí maminka

4

na rakovinu prsu a tato událost

ji hluboce poznamenala. Její žal byl ještě umocněn

řadou odloučení, což v  deseti letech vyvrcholilo

3 Stala se tak třetí ženou prohlášenou za Učitelku církve, spolu s Terezií

z Áv i ly a Kateřinou Sienskou, z nichž je ona tou nejmladší.

4 Tereziini rodiče, Ludvík a Zélie Martinovi, byli prohlášeni za blahoslavené

19. října 2008. Měli devět dětí, z nichž čtyři v raném věku zemřely. Dospělosti

se dožily pouze dcery, z nichž byla Terezie nejmladší. Čtyři vstoupilyna Karmel v Lisieux (Pavlína, Marie, Terezie, Celina) a  Leonie se stala řeholnicí

v kongregaci sester Navštívení Panny Marie v Caen.


12

CESTA DěVůRY A LÁSKY

závažným onemocněním, z něhož však bylauzdra

vena díky úsměvu Panny Marie. Všechny zkoušky,

kterými Terezie prošla, jí však nezabránily růst

ve víře a prohlubovat lásku k Bohu. Ve věku čtrnácti

let, na Štědrý večer roku 1886, se jí dostalo dalšího

uzdravení, tentokrát z velké přecitlivělosti. Našla tak

v sobě vnitřní sílu, díky níž mohla v patnácti letech

vstoupit na Karmel, jak si to přála. Jako velmi mladá,

čtyřiadvacetiletá, zemřela 30. září 1897 v  klášteře

na tuberkulózu.

Po Tereziině smrti byl vydán její nekrolog, jak to

bývalo v  karmelitánských klášterech zvykem. Ten

byl sestaven na  základě jejích autobiografických

poznámek (napsaných na přání představených) pod

názvem Dějiny duše. Kniha měla až nečekaně veliký

úspěch a rychle se rozšířila po celém světě, neboť její

poselství se dotklo mnoha srdcí. K Tereziinu věhlasu

také přispělo neuvěřitelné množství vyslyšených

modliteb. Například během první světové války

v letech 1914 až 1918, tedy v době, kdy ještě nebyla

kanonizovaná (svatořečení proběhlo v roce 1925),

se mnoha lidem, mezi nimi i  vojákům, dostalo

milosti ochrany poté, co ji vzývali. Jeden z  mých

strýců byl misionářem mezi Inuity na kanadském

severu a vyprávěl mi, že jejich misie byla naprostým

fiaskem. Chystali se už všechno vzdát, když biskup,

který měl misii na starosti, podnikl cestu do Lisieux

a přivezl trochu hlíny z Tereziina hrobu. Tuto hlínu


13

I. ÚPLNě NOVÁ CESTA

pak rozsypal na kanadské půdě, a od té chvílezačalo docházet k  mnoha obrácením. Existují tisíce

takových příběhů, které bychom tu mohli vyprávět

a jimiž archiv na Karmelu přetéká.

Takto se Terezie v  krátkém čase stala velmi populární, její sochy najdeme na  Novém Zélandu, v Brazílii i v Číně... Papež Pius IX. ji prohlásil za  svatou 17. května 1925 za  účasti pěti set tisíc věřících, a co je ještě podivuhodnější, Jan Pavel II. ji prohlásil za Učitelku církve, což znamená, že se v  pochopení evangelia a  v uvádění jeho poselství do  praktického života stala v  očích církve jednou z nejkompetentnějších.

Styl, kterým píše, se nemusí někomu úplně zamlouvat – je to styl 19. století –, ale v jejích textech se skrývá pravda a výjimečná síla. Jan Pavel II. říká, že Terezie nám pomáhá znovu odhalit to, co je jádrem evangelia, láskyplnou něhu Boha Otce a cestu, na niž jsme voláni, abychom tváří v tvář Bohu byli jako děti.

„O Terezii z  Lisieux můžeme s  přesvědčením

říct, že Duch Boží dovolil jejímu srdci ukázat

lidem naší doby základní tajemství evangelijní

skutečnosti: to, že jsme skutečně dostali »ducha

adoptivních synů, který nám umožňuje volat:

Abba! Otče!«. Její »cestička« je cestou »svatého

dětství«. Co je na této cestě jedinečného, je duch

svaté Terezie z Lisieux. Tato cesta také potvrzuje

CESTA DěVůRY A LÁSKY

a obnovuje tu nejhlubší a nejzákladnější pravdu

evangelia. Neboť které poselství evangelia je

hlubší a podstatnější než to, že Bůh je náš Otec

a my jsme jeho děti?“

5

V evangeliu můžeme číst Ježíšova velminaléhavá slova: Jestli se neobrátíte, pokud se nezměníte a nebudete znovu jako děti, nevstoupíte do Božího království!

6

Je tedy absolutně nezbytné projít vnitřní

proměnou a stát se „malými jako děti“. Terezie nás

učí jednoduchým a jasným způsobem, co je těmito

slovy míněno a jak je konkrétně uvádět do života,

a proto je prohlášena za Učitelku církve.

Rád bych v této knize vyslovil několikjednoduchých úvah na toto téma, které by mohly obohatit náš každodenní život, neboť nám mohou pomoci znovu objevit evangelium jako dobrou zprávu. Evangelium není jako zákon, který by nás mělpřeválcovat. Někdy nás mohou pokoušet myšlenky, že ti, kteří nežijí podle křesťanských zásad, to mají jednodušší. Oni si mohou dělat, co chtějí, kdežto my, věřící, musíme dodržovat hned celý seznampřikázání! To je ale velmi povrchní pohled na křesťanství. Já osobně mám stále na  zřeteli, aby bylo evangelium vždycky prezentováno jako dobrá zpráva, jako 5 Promluva Jana Pavla II. v Lisieux z 2. července 1980. 6 Srov. Mt 18,3.

I. ÚPLNě NOVÁ CESTA

poselství o štěstí, které nám naplňuje srdce radostí

a útěchou. Ježíšovo učení na nás samozřejmě klade

nároky, ale Terezie nám pomáhá vnímat je jakoskutečně dobrou zprávu, neboť pro ni není evangelium

ničím jiným než zjevením Boží laskavosti, Božího

milosrdenství vůči každému z jeho dětí a osvětlením

zákonů života, které vedou ke štěstí.

7

Jádrem křesťanského života je vděčné přijímání Boží něhy a dobroty, zjevení jeho milosrdné lásky a naše vnitřní proměna způsobená touto láskou.

Chtěl bych začít textem z  Tereziiných autobiografických spisů, kde popisuje své stěžejní duchovní poznání, to je objevení toho, co nazývá „cestičkou“. Terezie si uvědomovala, že se jí dostalo mimořádně hlubokého pochopení evangelijní podstaty,a toužila je sdělovat dál. Předávala je sestrám, s nimiž žila na Karmelu v Lisieux, zvláště pak novickám, které jí představení svěřili do péče. Během Tereziina života se její učení dostalo jen k úzkému okruhu lidí, ale po její 7 Thérèse de Lisieux: Œvres complètes [Sebrané spisy], Les Editions du Cerf et Desclée De Brouwer 1992, s. 587, lettre [dopis] 226: „Někdy, když čtu jistá duchovní pojednání, kde je dokonalost prezentovaná skrze tisícepřekážek a je obklopená množstvím iluzí, můj ubohý malý rozum se brzy unaví a já zavírám takovou moudrou knihu, nad kterou si lámu hlavu a srdce mi usychá a beru do ruky Písmo svaté. V té chvíli se mi všechno rozjasní, jedno jediné slovo stačí, aby má duše uviděla nekonečný obzor, dokonalost se mi zdá být jednoduchá, vidím, že prostě stačí uznat svou nicotnost a nechat se nést jako malé dítě v Božím náručí. Ty krásné knihy, kterým nerozumím a jejichž naučení bych nikdy nedokázala uvést do praxe, přenechávám velkým duším a skvělým duchům, těším se prostě z toho, že jsem maličká, neboť jedině malé děti a ti, kteří se jim podobají, budou připuštěni k nebeské hostině.“

CESTA DěVůRY A LÁSKY

smrti se rozšířilo závratným způsobem. Nedlouho

před smrtí pronesla slova, která tak dobře známe:

„Chci prožívat své nebe konáním dobra na zemi.“

8

To

činí i dnes a budeme-li ji prosit, dostane sena každého z nás: bude nás učit, jak jít její cestičkou a jak

milovat Boha láskou, kterou jej milovala ona sama.

V čem vlastně spočívá ta její cestička? Můžeme ji kvalifikovat jako duchovního průvodce, kterým se Terezie řídila. Je to skutečná cesta svatosti, která je přístupná všem a která má tu vlastnost, že nikoho neodradí, ať by byl sebenepatrnější, sebechudobnější či sebevětší hříšník. Kéž by všichni mohli objevit tuto cestu života a obrácení, jež je každémupřístupná! Terezie tak předjímá II. vatikánský koncil, který důrazně potvrzuje, že svatost není výjimečná cesta, ale povolání pro všechny křesťany, z něhož nemá být nikdo vyloučen. I  ten nejzraněnější a  nejubožejší z lidí může odpovědět na povolání ke svatosti.

Terezie tuto cestu pojmenovává ve svých spisech různými výrazy. Často mluví o „cestičce“ jakonaříklad v níže citovaném textu. Mluví také o „cestě důvěry a  lásky“ nebo o  „cestě prosté a  milující d ů v ě r y “.

9

8 Terezie z Lisieux: Vstupuji do života. Kostelní Vydří, Karmelitánské

nakladatelství 1992, s. 71–72.

9 Thérèse de Lisieux: Œvres complètes [Sebrané spisy], Les Editions du

Cerf et Desclée De Brouwer 1992, s. 618, lettre [dopis] 261.


17

I. ÚPLNě NOVÁ CESTA

Budeme spolu číst a  komentovat tu část jejích autobiografických spisů, v  níž popisuje, jak svou cestu nalezla. Samozřejmě ji objevovala postupně, ale text, kterým se budeme zabývat, shrnujezákladní dynamiku této duchovní zkušenosti. Nachází se v  Rukopisu C psaném v  roce 1897, tedy v  roce Tereziina úmrtí.

Psala jej pro pro svou tehdejší představenou, matku Marii Gonzágu, která Terezii dovolila pokračovat v  zaznamenávání vzpomínek (pasaných z popudu její starší sestry) a která si vymínila, že jí má být adresován.

Zde je tedy ona pasáž:

„Vy víte, matko, že jsem vždycky toužila být

světicí. Ale běda! Když jsem se srovnávala se

svatými, vždycky jsem zjišťovala, že je mezi nimi

a mnou stejný rozdíl jako mezi horou, jejíž vrchol

se ztrácí v  oblacích, a  skrytým zrnkem písku,

po  kterém šlapou nohy chodců. Místo abych

zmalomyslněla, řekla jsem si: Pán Bůh nemůže

vnukat neskutečné touhy: přes svou maličkost

tedy mohu usilovat o  svatost. Abych vyrostla,

to je nemožné. Musím se snášet taková, jaká

jsem, se všemi svými nedokonalostmi. Ale chci

hledat prostředek, abych šla do  nebe cestičkou

hodně přímou, krátkou, cestičkou docela novou.

Žijeme ve  století vynálezů, nyní už není třeba

CESTA DěVůRY A LÁSKY

namáhavě vystupovat po schodech. U bohatých

lidí výhodně nahrazuje schodiště zdviž. Já bych

taky chtěla nalézt zdviž, která by mě vynesla až

k Ježíši, poněvadž jsem příliš malá, abych mohla

stoupat po drsném schodišti dokonalosti. Tehdy

jsem hledala ve svatých knihách náznak zdviže,

po které jsem toužila, a čtla jsem tato slova, která

vyšla z úst věčné Moudrosti: »Kdo je maličký, ať

přijde ke mně.« Tedy jsem přišla, uhádla jsem,

že jsem nalezla to, co jsem hledala. Abych se

dozvěděla, Bože, co uděláš s tím maličkým, který

odpoví na tvé volání, hledala jsem dál a hleďte,

co jsem našla: »Jako matka utěšuje svého syna,

tak já vás potěším, na  klíně vás budu chovat,

na kolenou houpat!« Ach, nikdy nepotěšila mou

duši slova něžnější, melodičtější. Zdviž, která

mě má vynést do  nebe, to je tvá náruč, Ježíši!

Proto nepotřebuji růst, naopak, musím zůstat

maličká, menšit se čím dál tím víc. Můj Bože,

překonal jsi mé očekávání a já chci zpívat o tvém

milosrdenství.“

10

Budeme tento bohatý text větu po větěkomentovat. Terezie začíná těmito slovy: „Vždycky jsem toužila být světicí.“ To je pravda, od svého dětství 10 Terezie z  Lisieux: Autobiografické spisy. Vimperk, Nakladatelství Tiskárny Vimperk 1991, s. 201–202.

I. ÚPLNě NOVÁ CESTA

toužila Terezie stát se světicí. Při jedné příležitosti

(když už vstoupila na Karmel) šokovala svéhozpovědníka, jezuitu, když mu sdělila: Chci se stát tak

velkou světicí, jako byla Terezie z  Ávily! Zdálo se

mu, že se v tomto výrazu skrývá pýcha, a řekl jí, ať

se spokojí s  tím, že bude dobrou řeholnicí. To, co

kněz považoval za domýšlivost, bylo ve skutečnosti

touhou naplno odpovědět na  volání evangelia

(„Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský

Otec.“

11

), která se zakládala na  důvěře, že po  nás

Bůh nepožaduje nic nemožného. A můžeme říct, že

se to Terezii povedlo! Je ale důležité pochopit, jakým

způsobem se jí to podařilo...

Je nutné poznamenat, že Terezie toužila stát se světicí ne ze ctižádostivosti či marné touhy po slávě, ale proto, aby mohla milovat Boha, jak je to jenmožné, což je naprosto v  souladu s  evangeliem. Chtěla být také co nejvíc prospěšná církvi a cítila, že jediný možný způsob, jak toho dosáhnout, je směřovatveškerou svou sílu ke svatosti. Ale... je zde nějaké „ale“!

„Ale běda! Když jsem se srovnávala se svatými,

vždycky jsem zjišťovala, že je mezi nimi a mnou

stejný rozdíl jako mezi horou, jejíž vrchol se ztrácí

v oblacích, a skrytým zrnkem písku, po kterém

šlapou nohy chodců.“ 11 Srov. Mt 5,48.

CESTA DěVůRY A LÁSKY

Terezie velmi brzy pochopila, že to, po čem touží, je nemožné. Navzdory své dobré vůli a  planoucí touze si brzy uvědomila své meze a měla pocit, že svatosti nelze dosáhnout, a  její touha je tedy neuskutečnitelná. Uvědomovala si, že mezi ideálem svatosti a tím, co může sama udělat, je stejný rozdíl jako mezi vysokou horou a zrnkem písku na zemi. Je třeba si uvědomit, že v době, kdy našekarmelitka žila, tedy na konci 19. století, byl ideál svatosti spojován s neobyčejnou dokonalostí a hrdinskými činy, se zvláštními milostmi atd. Terezie cítila neřekonatelnou propast mezi tímto vzorem a  tím, čím byla ve svém každodenním životě. Její slova je třeba brát s  naprostou vážností. Měla před sebou skutečný problém a bezpochyby zakusilai skutečnou vnitřní krizi.

Jaké je pokušení v  podobné situaci? Malomyslnost: to se mi nikdy nepodaří. Jakým způsobem reagovala Terezie? Přečtěme si, jak pokračuje:

„Místo abych zmalomyslněla, řekla jsem si: Pán

Bůh nemůže vnukat neskutečné touhy: přes svou

maličkost tedy mohu usilovat o svatost.“

Zde se setkáváme s  krásným rysem Tereziiny povahy, s  její velkou prostotou a  důvěrou v  Boha: Pokud mi Bůh vložil do srdce tuto touhu – a jsou to už roky, co ji mám, proto jsem přece vstoupila

I. ÚPLNě NOVÁ CESTA

na  Karmel –, musí být přece možné ji uskutečnit.

Tu touhu v  sobě nosím od  nepaměti, nemůže mě

oklamat, neboť Bůh je ve všem spravedlivý.

Povšimněme si, že se zde setkáváme s  jedním z velkých paradoxů Tereziina života: na jednéstraně velká psychická zranitelnost, mnoho utrpení, na druhé straně stále nesmírné tužby.

Abychom si Terezii neidealizovali, připomeňme si, jaká byla ve čtrnácti letech před vánoční milostí uzdravení v  roce 1886. Byla to velmi inteligentní dívka, přesto nemohla normálně chodit do školy při benediktinském klášteře, protože se nikdynedokázala přizpůsobit školní atmosféře. Byla přecitlivělá, velmi závislá na  druhých, s  obrovskou potřebou uznání. Když vykonala nějakou věc, například zalila květiny, a nikdo jí za službičku nepoděkoval, bylo to pro ni drama. Když zarmoutila někoho, koho měla ráda, plakala a – jak to sama přiznává – pak „plakala proto, že před tím plakala“

12

. „Byla jsemnesnesitelná se svou přecitlivělostí.“ Byla uzavřená „v úzkém

kruhu, odkud se nemohla dostat ven“

13

. Zároveň se

dokázala hluboce modlit a měla opravdovou touhu

po  svatosti. Na  odblokování této situace, jestli to

tak mohu nazvat, potřebovala vánoční milost roku

12 Terezie z Lisieux: Autobiografické spisy. Vimperk, NakladatelstvíTiskárny Vimperk 1991, s. 93.

13 Tamtéž, s. 98.


22

CESTA DěVůRY A LÁSKY

1886, k níž se vrátíme při čtení krásného úryvku,

14

v němž se o této události zmiňuje.

Stručně řečeno, po přijímání na půlnoční mši

probudil Pán v  Terezii odvahu k  překonání její

velké přecitlivělosti. S nejmladší dcerou rodiny

Martinů se stále zacházelo trochu jako s  malým

dítětem: na Vánoce pro ni byly přichystány v krbu

dárky. Pan Martin navzdory lásce, kterou měl

ke své nejmladší dceři, už toho zvyku začínal mít

dost. Unikla mu nepatřičná poznámka: „Naštěstí

to už je posledním rokem!“ Když to Terezieusly

šela, ranilo ji to a  byla v  pokušení reagovat jako

obvykle pláčem malého dítěte, což by celé rodině

zkazilo Štědrý večer. V tom okamžiku Terezieza

znamenala, že se jí dostalo milosti, kterou můžeme

interpretovat následujícím způsobem: jako by jí dal

Bůh porozumět: „A od nynějška je s tím konec!“

Náhle pocítila, jako by k ní promlouval Duch Svatý:

„Ne, Terezko, skonči už s tou dětinskostí, nemůžeš

se tomu přece poddat, a zkazit tak ostatním Štědrý

večer!“ Nejsou to přesná slova textu, ale domnívám

se, že mají tento smysl. Našla v sobě sílu reagovat,

jako by se nic nestalo, byla veselá, spokojená,ra

dostně rozbalovala dárky a vesele za ně děkovala

a od tohoto okamžiku byla překvapivě uzdravená.

Sama říká, že v sobě znovu objevila duševní sílu,

14 Tamtéž, s. 95.


23

I. ÚPLNě NOVÁ CESTA

kterou ztratila ve  čtyřech letech, když jí zemřela

maminka, což byla velká rána, která způsobila její

velikou přecitlivělost. Ale po oné vánoční milosti

uzdravení už mohla i vstoupit na Karmel a prožít

svůj život krásným a odvážným způsobem, v němž

podle svých vlastních slov „běžela jako obr“

15

.

Vyprávím to, abyste pochopili jednu věc: Bůh nás může hluboce uzdravit skrze docela všednía nepatrné události. Někdy se v nich skrývá volání Pána, abychom vyšli sami ze sebe a vykročili vpřed,abychom se stali dospělejšími a svobodnějšími. V životě jsou chvíle, kdy se jako v bludném kruhu zaobíráme jen sami sebou, a zůstáváme tak ve své nedospělosti, ve věčných stížnostech a nářcích, různýchzávislostech, až jednoho dne přijde milost, která je Božím darem a  zároveň apeluje na  naši svobodu. Máme tuto volbu, je to zároveň uzdravení i  obrácení: je třeba svobodně přijmout toto odvážnérozhodnutí. Pokud i  v  docela všední a  nepatrné záležitosti, ke které nás Bůh volá, jednáme s odvahou, může se tak před námi otevřít cesta hlubokého uzdravení a nové svobody, kterou nám Bůh dává.

Můžeme si položit jednu otázku. Všichnipotřebujeme být uzdraveni, abychom se stali dospělejšími ve víře, abychom mohli odvážněji vést boj, který na nás dnes v církvi čeká. Dnes není jednoduché 15 Ta m t é ž .



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist