načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Český jazyk -- pro studující učitelství 1. stupně základní školy - Květoslava Klímová; Ivana Kolářová; Přemysl Hauser; Karla Ondrášková

Český jazyk -- pro studující učitelství 1. stupně základní školy

Elektronická kniha: Český jazyk -- pro studující učitelství 1. stupně základní školy
Autor: ; ; ;

Publikace shrnuje poznatky o současné gramatice, zvukové a grafické stránce češtiny a slovní zásobě, jejichž znalost se dnes vyžaduje u každého učitele. Je určena především ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 296
Rozměr: 21 cm + 1 CD
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Umístění v žebříčku: 820. nejprodávanější produkt za poslední měsíc
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-3358-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Učebnice shrnuje poznatky o současné gramatice, zvukové a grafické stránce češtiny a slovní zásobě. Je určená především studijnímu oboru Učitelství 1. stupně ZŠ.

Popis nakladatele

Publikace shrnuje poznatky o současné gramatice, zvukové a grafické stránce češtiny a slovní zásobě, jejichž znalost se dnes vyžaduje u každého učitele. Je určena především studujícím oboru Učitelství 1. stupně ZŠ. Autoři předpokládají, že publikaci využijí i učitelé v praxi, popř. studující dalších pedagogických oborů, např. Učitelství pro MŠ, Sociálně pedagogické asistentství aj., které znalost současného českého jazyka vyžadují. Kniha nezahrnuje veškerá teoretická ponaučení v jednotlivých disciplínách, ale snaží se zachytit nejnovější tendence současné češtiny v tvarosloví, slovní zásobě a tvoření slov, ve skladbě, zaměřuje se na nejčastější pravopisné problémy a na otázky týkající se správné výslovnosti.Součástí textu a zároveň novinkou je CD s praktickými cvičeními z jednotlivých jazykových disciplín. ([pro studující učitelství 1. stupně základní školy])

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Květoslava Klímová; Ivana Kolářová; Přemysl Hauser; Karla Ondrášková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Český jazyk

I. Kolářová, P. Hauser, K. Klímová, K. Ondrášková

 Přehled současné

slovní zásoby

 Slovotvorba,

tvarosloví, skladba –

nejnovější tendence

 Zásady správné

výslovnosti

a kultivovaného

vyjadřování

Č

eský jazyk

pe agogika

I. Kolářová, K. Klímová,

P. Hauser, K. Ondrášková

Č

ESKÝ JAZYK

I. Kolá

ř

ová, K. Klímová,

P. Hauser, K. Ondrášková

pe agogika

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

Publikace shrnuje poznatky o současné gramatice, zvukové a grafi cké stránce češtiny

a slovní zásobě, jejichž znalost se dnes vyžaduje u každého učitele. Je určena především

studujícím oboru Učitelství 1. stupně ZŠ. Struktura knihy proto vychází z požadavků

na jejich vědomosti a dovednosti. Autoři předpokládají, že publikaci využijí i učitelé

v praxi, popř. studující dalších pedagogických oborů, např. Učitelství pro MŠ, Sociálně

pedagogické asistentství aj., které znalost současného českého jazyka vyžadují. Kniha

nezahrnuje veškerá teoretická ponaučení v jednotlivých disciplínách, ale snaží seza

chytit nejnovější tendence současné češtiny v tvarosloví, slovní zásobě a tvoření slov, ve

skladbě, zaměřuje se na nejčastější pravopisné problémy a na otázky týkající se správné

výslovnosti.

Publikace je koncipována tak, aby v ní našel potřebné informace a odpovědi na své

otázky každý, kdo se o  současný český jazyk zajímá. Může posloužit také rodičům,

kteří chtějí pomoct svým dětem s učivem českého jazyka, popř. i široké veřejnosti.

Součástí textu a zároveň novinkou je CD s praktickými cvičeními z jednotlivých

jazykových disciplín, která tvoří důležitý doplněk samostudia a  zároveň se mohou

stát vítaným pomocníkem ve vyučovacích hodinách češtiny na různých typech škol.

pro studující u

čitelství

1. stupn

ě základní školy

C

v

i

č

e

b

n

i

ce

n

a

C

D


pe agogika

 Přehled současné

slovní zásoby

 Slovotvorba,

tvarosloví, skladba –

nejnovější tendence

 Zásady správné

výslovnosti

a kultivovaného

vyjadřování

Č

eský jazyk

pe agogika

I. Kolářová, K. Klímová,

P. Hauser, K. Ondrášková


 Přehled současné

slovní zásoby  Slovotvorba,

tvarosloví, skladba –

nejnovější tendence  Zásady správné

výslovnosti

a kultivovaného

vyjadřování

Č

eský jazyk

pe agogika

I. Kolářová, K. Klímová,

P. Hauser, K. Ondrášková


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí býtreprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. PhDr. Ivana Kolářová, CSc. PaedDr. Květoslava Klímová, Ph.D. † prof. PhDr. Přemysl Hauser, CSc. doc. PhDr. Karla Ondrášková, CSc. Český jazyk pro studující učitelství 1. stupně základní školy TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4854. publikaci Odpovědný redaktor Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Počet stran 296 Vydání 1., 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Photo © fotobanka Allphoto.cz ISBN  978-80-247-3358-6 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN  978-80-247-8068-9 (ve formátu pdf) ISBN  978-80-247-8069-6 (ve formátu e-pub)

obsah / 5

OBSa H

Předmluva  9

1 Obecné výklady O jazyce  11

1.1 Jazyk národní a jeho útvary .......................................................................... 11

1.2 Slohové vrstvy .............................................................................................. 12

1.3 Jazykověda a její disciplíny ............................................................................ 12

2 zvukOvá stránka jazyka  15

2.1 Fonetika (hláskosloví) .................................................................................. 15

2.1.1 Historie fonetiky .............................................................................. 15

2.1.2 Odvětví fonetiky a metody bádání .................................................... 15

2.1.3 Využití fonetiky ............................................................................... 16

2.1.4 Fonetický přepis ............................................................................... 17

2.1.5 Základní fonetické pojmy ................................................................. 19

2.1.6 Klasifikace hlásek ............................................................................. 23

2.1.7 Slabika ........................................................................................... 33

2.2 Fonologie ..................................................................................................... 33

2.2.1 Poměr fonetiky a fonologie ................................................................ 33

2.2.2 Základní fonologické pojmy .............................................................. 34

2.3 Suprasegmentální prvky ............................................................................... 35

2.3.1 Slovní přízvuk ................................................................................. 35

2.3.2 Větný úsek a intonační centrum ........................................................ 36

2.3.3 Spisovná výslovnost .......................................................................... 38

2.4 Grafický zápis zvukové podoby češtiny ......................................................... 42

3 slOvní zásOba  45

3.1 Slovo – základní jednotka slovní zásoby ........................................................ 45

3.2 Význam slova ................................................................................................ 45

3.2.1 Jednovýznamovost a mnohovýznamovost ........................................... 46

3.2.2 Významové vztahy mezi slovy ........................................................... 48

3.3 Složení slovní zásoby .................................................................................... 50

3.3.1 Vrstvy ve slovní zásobě ...................................................................... 51

3.3.2 Víceslovná pojmenování ................................................................... 55

3.4 Slovníky ....................................................................................................... 58 / český jazyk

4 tvOření slOv  59

4.1 Slovotvorný základ a formanty ..................................................................... 59

4.2 Slovotvorné způsoby a slovotvorné postupy .................................................. 60

4.2.1 Odvozování (derivace) ................................................................... 60

4.2.2 Další způsoby tvoření slov ................................................................ 64

4.3 Rozbor slovotvorný a rozbor stavby slova (morfematický) ............................. 65

4.3.1 Rozbor slovotvorný ........................................................................... 65

4.3.2 Rozbor stavby slova .......................................................................... 65

4.4 Slovotvorná soustava .................................................................................... 66

4.4.1 Odvozování .................................................................................... 66

4.4.2 Skládání ......................................................................................... 90

4.4.3 Zkracování ..................................................................................... 92

5 tvarOslOví (morfologie)  93

5.1 Významové tvarosloví (funkční) .................................................................... 93

5.1.1 Slovní druh jako jazykovědný pojem ................................................. 93

5.1.2 Podstatná jména (substantiva) ....................................................... 97

5.1.3 Přídavná jména (adjektiva) .......................................................... 104

5.1.4 Zájmena (pronomina) ................................................................. 108

5.1.5 Číslovky (numeralia) ................................................................... 109

5.1.6 Slovesa (verba, j. č. – verbum) ..................................................... 111

5.1.7 Příslovce (adverbia) ...................................................................... 120

5.1.8 Předložky (prepozice) ................................................................... 122

5.1.9 Spojky (konjunkce) ...................................................................... 124

5.1.10 Částice (partikule) ..................................................................... 125

5.1.11 Citoslovce (interjekce) ................................................................ 127

5.2 Formální tvarosloví ..................................................................................... 128

5.2.1 Skloňování podstatných jmen ......................................................... 130

5.2.2 Skloňování přídavných jmen .......................................................... 147

5.2.3 Skloňování zájmen ........................................................................ 151

5.2.4 Skloňování číslovek ........................................................................ 155

5.2.5 Časování sloves .............................................................................. 157

6 skladba (syntax)  169

6.1 Předmět skladby. Věta a výpověď. ............................................................... 169

6.2 Věta jednoduchá a souvětí .......................................................................... 170

6.2.1 Větné vztahy. Větné členy a jejich určování. ..................................... 170

6.2.2 Větné členy .................................................................................... 184

6.2.3 Bezpodmětové věty a větné ekvivalenty ............................................ 223

6.2.4 Souvětí ......................................................................................... 227

6.2.5 Polovětné konstrukce ...................................................................... 252

6.2.6 Odchylky od pravidelné větné stavby ............................................... 254

obsah / 7

6.3 Výpověď. Komunikační funkce a modalita. ................................................ 259

6.3.1 Vztah komunikační funkce a modality výpovědi .............................. 259

6.3.2 Vyjadřování komunikačních funkcí ................................................. 261

6.3.3 Modalita jistotní a voluntativní ..................................................... 267

6.3.4 Vyjadřování záporu ....................................................................... 270

6.4 Aktuální členění výpovědi. Pořádek slov. .................................................... 273

6.4.1 Aktuální členění výpovědi .............................................................. 273

6.4.2 Pořádek slov .................................................................................. 275

6.5 Řeč přímá, nepřímá a polopřímá ................................................................ 279

6.5.1 Řeč přímá a nepřímá ..................................................................... 279

6.5.2 Řeč polopřímá ............................................................................... 280

literatura  281

rejstřík  285



předmluva / 9

Pře Dmluva

Nejpozoruhodnější na člověku

je jeho schopnost myšlení.

aristoteles

Publikace je koncipována především jako studijní text pro posluchače

oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Jejím obsahem jsou obecné výklady

o jazyce, zvuková stránka jazyka, nauka o slovní zásobě a tvoření slov, tvarosloví

a skladba. Naším záměrem nebylo podat vyčerpávající teoretická poučení z jednot­

livých jazykových disciplín, ale při výběru témat jsme přihlíželi k potřebám budou­

cích učitelů mateřského jazyka. Pozornost je zaměřena především na ty teoretické

poznatky, které tvoří základ odborných znalostí češtiny učitelů 1. stupně základních

škol a současně poskytují pohled na stav současné spisovné češtiny: na nejnovější

tendence v tvarosloví, ve slovní zásobě a tvoření slov, na skladbu a zásady správné

výslovnosti a kultivovaného vyjadřování. V poučeních o zvukové stránce jazyka

a tvarosloví je zdůrazněna potřeba respektovat jazykovou normu a kodifikaci.

Jednotlivé kapitoly vycházejí tematicky z mluvnických prací známých autorů

(viz Literatura), především z Mluvnice češtiny 1–3 České akademie věd. Definice

termínů jsou použity většinou ze Slovníku jazykovědné terminologie P. Hausera

a kol., aby byl maximálně respektován zřetel k pojetí vyučování českého jazyka

jako jazyka mateřského na základní škole.

Přestože je kniha určena posluchačům studia učitelství a také učitelům 1. stup­

ně ZŠ v praxi, doufáme, že najde ohlas u všech zájemců o současný český jazyk

a jazykovou kulturu.

Novinkou této publikace je přiložené CD s praktickými cvičeními z jednotlivých

jazykových disciplín, která umožní studentům prakticky si ověřit a procvičit znalosti

získané studiem teoretických kapitol. Při plnění jednotlivých úkolů doporučujeme

použití Pravidel českého pravopisu a Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost.

Věříme, že vytvořené CD se může stát vítaným pomocníkem také ve vyučovacích

hodinách češtiny na různých typech škol. Učitelé si mohou postupně tento zásobník

cvičení rozšiřovat a obohacovat.

Při studiu teoretických poznatků a při plnění praktických úkolů přejeme hodně

úspěchů.

Autoři



obecné výklady o jazyce / 11

1.  OBeCN é vý Kla Dy O jazyCe

(P. Hauser)

1.1   jazy K Nár ODN í a je HO útvary

jazyk  český je národní jazyk příslušníků českého národa. Protože si jej

osvojují v rodině od matky, je jejich jazykem mateřským. Čeština jako národní jazyk není na celém území, na němž se používá, stejná. Skládá se z několika jazyko­ vých útvarů, které mají naprostou většinu jazykových prostředků společnou. Liší se však v hláskové a mluvnické stavbě a ve slovní zásobě. Jediným společným útvarem pro všechny uživatele je spisovná čeština. Je to útvar prestižní, jazyk veřejných projevů státní administrativy, kultury a vědy, jazyk školního vyučování. Spisovná čeština má pevnou, ustálenou soustavu jazykových prostředků, normu, která je pro její užívání závazná. Je zachycena v jazykových publikacích, kodifikována. Spisovný jazyk je nejrozvinutější útvar národního jazyka, je hlavním předmětem jazykovědného zkoumání, a proto se jím zabývá také naše práce. Spisovný jazyk se uskutečňuje formou mluvenou a psanou. Národní příslušníci normu spisovného

jazyka, a to v obou formách, poznávají a osvojují si ji ve školním vyučování.

Ostatní útvary jsou nespisovné. Liší se podle území, na kterých se jich užívá,

a podle těchto území je také označujeme. Česká  nářečí se dělí na nářeční skupiny:

středočeskou, jihozápadní a severovýchodní. Na moravě jsou skupiny:středomoravská (hanácká), východomoravská (moravskoslovenská), na severní moravě

a ve Slezsku je nářeční skupina slezská (lašská).

Nářečí mají volnější normu než jazyk spisovný, vyskytují se pouze ve formě

mluvené. Současný stav všech nářečí je zachycen v Českém jazykovém atlase, který

připravili pracovníci Ústavu pro jazyk český ČSAV (viz Literatura).

Vedle odlišností podle zeměpisných nářečí jsou v řeči národních příslušníků

i rozdíly vyplývající z jejich sociálního zařazení. Týkají se jen vrstvy zvláštních

pojmenování, tedy slovní zásoby, hláskovou stavbu a mluvnici přejímají z některých

útvarů národního jazyka. Nejsou jazykovým útvarem, označují se jako poloútvar 

nebo jako sociální nářečí. Vystihuje je také název slang. Jím se také rozumí ta

vrstva pojmenování/výrazů, kterou používají pracovníci různých povolání nebo

stoupenců různých zájmových činností. Někdy se přímo rozlišuje profesionální 

mluva  a její výrazy, profesionalismy. Taková je např. mluva horníků, železničářů.

K zájmové činnosti se váže slang studentů, myslivců, turistů, rybářů aj. Zvláštními


12 / český jazyk

výrazy se vyznačuje mluva společenské spodiny, společensky vyřazených lidí,

zvaná argot. Původně to byla slova tajná, zastírající skutečnosti, pro běžné národní

příslušníky nesrozumitelná. Mnohá argotická slova se však šířila mezi další uživa­

tele, např. mezi mládež, nebo se udržovala, a dokonce rozmnožovala pro podtržení

určité, např. městské příslušnosti. Příkladem je brněnská mluva zvaná hantec.

Jazyk v jednotlivých nářečních skupinách není zcela jednotný. Postupným vý­

vojem se tyto rozdíly v nářeční skupině vyrovnávají, ztrácejí se především výlučné

znaky. Vznikají tak nadnářeční útvary, interdialekty: obecná hanáčtina, obecná 

lašština. Na českém území se vyrovnaly rozdíly mezi nářečními skupinami a vznikl

zde interdialekt obecná čeština. Stal se přitom nejběžnějším komunikačním pro­

středkem v Čechách a postupně proniká i do moravských měst.

1.2   Sl OHO vé vrStvy

Projevy spisovného jazyka se různí podle účelu, kterému slouží. Podle

nich se rozčleňují do několika funkčních stylů. Každý z nich pak má svou vrstvu

potřebných jazykových prostředků. Člení se obvykle na tyto vrstvy: hovorová, 

publicistická, odborná a umělecká. Hovorové prostředky slouží ke komunikaci

v běžném životě. Jsou prostší, např. ve skladební výstavbě, zahrnují výrazy ne­

spisovné, často univerbizované, např. panelák, vlečňák; mluvnické podoby slov

rozšířené v mluveném jazyce: kupuju, hrajou, píct aj. Vrstva publicistická slouží

k podávání informací v tisku a v mediálních prostředcích. Vybírá prostředky ustále­

né, obvyklé, běžná pojmenování i obvyklé fráze, shodné pro stejné typy informací:

na postu ministra, zviditelnit se, brousit si na někoho zuby, ale také prostředky nové,

neobvyklé, vzbuzující pozornost.

Vrstvu prostředků odborných vyznačují ve slovní zásobě odborné názvy, termí­

ny, ve skladbě rozvité, logicky řazené výpovědi a značný podíl slov cizího původu.

Umělecká vrstva čerpá prostředky ze všech jazykových útvarů. Potřebuje je pro

vystižení charakteristiky osob a prostředí.

1.3   jazy KO vě Da a její DISCIPlí Ny

Jazyk zkoumá věda o jazyce – jazykověda (lingvistika), český jazyk

zkoumá bohemistika. Mluvnickou stavbu jazyka zkoumá mluvnice (gramatika)

slovní zásobu nauka o slovní zásobě (lexikologie). Zvláštní disciplínou v lexiko­


obecné výklady o jazyce / 13

logii je nauka  o tvoření slov. Mluvnické disciplíny poučují o jednotlivých částech

mluvnice: hláskosloví (fonetika) o hláskách, jejich spojování, spisovné výslovnosti

a o jejich zvukových prostředcích. O slově, i jeho druzích, o tvarech slov ohebných

pojednává tvarosloví (morfologie). Spojování slov ve větě, vět v souvětí a ucelený

text studuje skladba (syntax). Poučení o výběru jazykových prostředků a jejich

uspořádání pro určité druhy komunikace podává sloh (stylistika). Uvedené disci­

plíny jsou základní, podávají obecná poučení o zkoumaných jevech. Kromě nich

existují další disciplíny, jejich předmětem jsou zvláštní vyhraněné složky jazyka.

Nářečími se zabývají dialektologie, vlastními jmény onomastika, zkoumáním

původu významu slov etymologie.

zvuková stránka jazyka / 15

2.  zv uK Ová StráNKa jazyKa

(K. Ondrášková)

2.1  FO Ne tIKa (HlásKOslOví)

Předmětem zkoumání fonetiky je zvuková stránka jazyka. Fonetika je část jazykovědy, která studuje a klasifikuje činnost mluvních orgánů v proudu řeči, zkoumá výsledný zvuk a jeho sluchové vnímání (percepci). Nejmenší jednotkou fonetiky je hláska (fón), konkrétní zvuk jazyka.

Fonetika se opírá o poznatky anatomie a fyziologie, jako jediná jazykovědná

disciplína používá vědecké metody přírodních věd. Ke zkoumání mluvené řeči se

užívá složitá technická aparatura.

2.1.1  HI StOrIe FONetIKy

Historie fonetiky sahá až do dávnověku. Je všeobecně známo, že už ve 13. stol.

př. n. l. vynalezli Féničané hláskové písmo, čemuž nutně musela předcházet analýza

zvukové stránky jazyka. Staří Řekové obohatili abecedu o znaky pro samohlásky.

Z dochovaných památek ze 4. stol. př. n. l. se dozvídáme, že staří Indové vytvořili

klasifikaci artikulačních zvuků řeči pro dnes již mrtvý jazyk – sanskrt. O jazyk se

zajímal např. i Aristoteles (384–32 př. n. l.).

Na tyto tradice se v Evropě navázalo až v období renesance, mj. se uvádí i gé­

nius té doby Leonardo da Vinci. Velký význam pro fonetiku jako vědní disciplínu

měly výzkumy J. W. Kempelena, žijícího v druhé polovině 18. století. Pokoušel se

výsledky svých poznatků využít dokonce k sestrojení stroje napodobujícího lidský

hlas. Z dalších významných badatelů té doby vynikl F. C. Hellwag, jehož vokalický

trojúhelník dodnes používáme při znázorňování schématu klasifikace samohlásek.

Devatenácté století bylo charakteristické rychlým rozvojem experimentálního

zkoumání mluvních orgánů. Kromě přístrojů, jako např. laryngoskop, se užíval

dokonce film a rentgenové paprsky. Experimentální zkoumání řeči se provádí stále.

2.1.2  ODv ětví FONetIKy a metODy BáDáNí

Metody bádání ve fonetice můžeme rozdělit na dvě hlavní skupiny. metody akus-

tické zkoumají akustickou strukturu hlásek pomocí složitých zařízení sloužících

+


16 / český jazyk

k měření sluchového pole, tj. souhrnu všech frekvencí vnímatelných lidským

uchem. metody somatické zaznamenávají pohyby mluvních orgánů.

Fonetika popisná (deskriptivní) zkoumá a popisuje zvuky lidské řeči z hlediska

synchronního. Je to nauka statická, popisuje hlásky a jejich spojení v určitém časo­

vém momentu a nezkoumá procesy, které tomuto momentu předcházely.

Fonetika historická je věda diachronní, zkoumá rozvojová stadia jazyka a na

tomto základě formuluje závěry týkající se současného fónického stavu jazyka.

Fonetika experimentální využívá mnoho složitých technických zařízení, která

umožňují popsat zvuky lidské řeči. Blíží se tak přírodním vědám. Výsledky bádání

experimentálních fonetiků se využívají ve fonetice popisné.

Fonetiku můžeme také rozdělit na fonetiku akustickou, která zkoumá zvuky

lidské řeči s ohledem na fyzikální vlastnosti vln vznikajících při mluvení, fonetiku 

artikulační, která popisuje vznik zvuků lidské řeči v mluvních orgánech, a fonetiku 

auditivní studující vlastnosti řeči v procesu slyšení.

2.1.3   využ Ití FONet IK y

Fonetika má široké využití po stránce praktické i teoretické zvláště tam, kde existují

relace produktor a recipient, tedy i ve vyučovacím procesu.

Fonetiku využíváme při nápravě vad  výslovnosti v předškolním věku a v prv­

ních ročnících základní školy a při nápravě nářeční výslovnosti některých hlásek

či nesprávných výslovnostních návyků pod vlivem obecné češtiny.

Znalost charakteristiky českých hlásek a znalost kritérií charakteristiky a artiku­

lačně akustických vlastností hlásek pomáhá při osvojování si správné výslovnosti

hlásek při učení se cizím jazykům.

Při nápravě vad řeči, v logopedii (z řeckého logos = slovo, řeč a paideía =

vzdělávání), napomáhá znalost fonetiky při odstraňování trvalých vad výslovnosti.

Využívá se pro odstraňování vad spojených s nedokončenými percepčními doved­

nostmi, jako jsou vady vyplývající z hluchoty a nedoslýchavosti či z oligofázie, tj.

vady řeči způsobené mentálním opožděním nebo chybějícím hlasovým aparátem

(např. dysglosie, která je následkem mechanického poškození mluvních orgánů

nebo jejich anomálií).

Od poruch hlasu se liší poruchy řeči, k nimž patří: opožděný vývoj  řeči, 

patlavost (dyslalie) a neurózy řeči – koktavost a brebtavost.

Při výuce řeči osob hluchých a dorozumívání se hluchoněmých je velice důležitá

dobrá znalost viditelných mluvních orgánů a mluvních orgánů vnitřních, jejichž

činnost můžeme zjistit dotykem.

Znalosti z fonetiky se uplatňují i při stanovení některých pravopisných pravi

del, např. v pravopisu přejatých vlastních jmen, kdy se přiřazení ke skloňovacímu


zvuková stránka jazyka / 17

typu děje především podle zakončení, nejčastěji podle posledních dvou hlásek,

a to podle jejich výslovnosti (Marco – Marka), nebo při psaní částečně nebo zcela

počeštělých cizích slov (džíny, kempink, džez).

Fonetika se využívá při tvorbě syntezátorů a analyzátorů řeči a zvukových 

programů k počítačům (například pro nevidomé) a k tvoření programů ulehčují­

cích nevidomým život. Jako příklad můžeme uvést tzv. „mluvící budík“.

Znalosti o zvukových (fonetických) vlastnostech hlásek a řeči se uplatňují

při  vzdělávání umělců, tj. herců, operních pěvců, ale i zpěváků populárních

písní, u nichž posluchači vnímají více melodii a rytmus, ale textu často vůbec

nerozumějí.

Fonetika tvoří důležitý základ pro  jiné  části  gramatiky – především pro fono­

logii, ale též pro tvarosloví (viz kapitola 5) a tvoření slov (viz kapitola 4), zejména

při sledování hláskových alternací.

Také literární věda využívá hlásky a jejich kombinacejako stylistické prostředky (prozódie). 2.1.4   FON et ICK ý P ře PIS Při odborném vědeckém fonetickém přepisu všech slovanských jazyků se užívají téměř jednotné znaky. Pro potřeby studentů učitelství jsme zvolili upravený přepis podle Příruční mluvnice češtiny. S fonetickým přepisem se můžeme setkat také ve

slovnících spisovné češtiny, ve slovnících cizích slov a v učebnicích a slovnících

cizích jazyků.

2.1.4.1   zásady  fonetické transkripce

1

Zvukový signál řeči lze dnes zachytit v úplnosti technickými přístroji, např. dikta­

fonem. Pro potřeby souvislých psaných textů se užívá zvláštního přepisu – fone­

tické transkripce. Umísťuje se do hranatých závorek [...]. Ty signalizují čtenáři,

že záznam odráží v mezích možností skutečnou výslovnost. Někdy je v hranatých

závorkách jen ta část slova, jejíž výslovnost se liší od psané podoby.

Zde zvolená transkripce využívá principu a speciálních značek transkripčního

systému Mezinárodní fonetické asociace (I PA). V přepisu pro přehlednost odděluje­

me jednotlivé výrazy, i když výslovnost bývá u slov patřících k jednomu slovnímu přízvuku spojitá. 1

Převzato a upraveno podle Příruční mluvnice češtiny (Karlík, Nekula, Rusínová a kol.

1996), viz Literatura.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist