načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Český historický šerm - Jaroslav Krupka

Český historický šerm
-15%
sleva

Kniha: Český historický šerm
Autor:

Vydejte se spolu s námi po stopách českého historického a scénického šermu – od jeho kořenů na počátku 20. století až do současnosti. Poznejte, kdo stál u zrodu prvního českého ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4% 97%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 232
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: ilustrace (některé barevné), portréty
Vydání: 1. vyd.
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Novinka týdne: 2014-12
Datum vydání: 12. 3. 2014
Nakladatelské údaje: Brno, CPress, 2014
ISBN: 9788026403227
EAN: 9788026403227
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor vypráví o slavných českých šermířích a šermířských skupinách, popisuje šermířská představení i rekonstrukce historických bitev. Píše také o šermířských scénách v divadle a ve filmu, o úspěších našich šermířů v zahraničí, ale i o tragických nehodách, které tuto disciplínu občas provázejí. V knize najdeme vzpomínky řady pamětníků. Na konci barevné fotografie z vystoupení slavných šermířských skupin. Dějiny českého historického a scénického šermu od počátků na přelomu 19. a 20. století až do současnosti.

Popis nakladatele

Vydejte se spolu s námi po stopách českého historického a scénického šermu – od jeho kořenů na počátku 20. století až do současnosti. Poznejte, kdo stál u zrodu prvního českého šermířského klubu, jaké osobnosti a události, někdy i ty tragické, lemovaly jeho vývoj, jak probíhala spolupráce šermířů s filmaři nebo také jak rostl jejich věhlas v zahraničí. Kniha z pera zkušeného autora vám představí český historický šerm v rozmanitých proměnách časem. (ze suterénu až na hladiny oceánů)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jaroslav Krupka - další tituly autora:
 (e-book)
Český historický šerm Český historický šerm
 (e-book)
Česká reklama Česká reklama
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

20

Z

a první poválečnou skupinu histo

rického šermu bývají považováni

Mušketýři a Bandité. K tomu nej

dřív zmiňme jednu odbočku. Někteří jihočeští pamětníci totiž vzpomínají na to, že při mírových slavnostech na Orlíku šermovala už zhruba v době Mušketýrů a Banditů skupina historického šermu, kterou vedl písecký rodák a sportovní šermíř v tamějším oddílu Karel Hulínský. Ten se šermu věnoval dlouhodobě a stal se jedním z jeho „věrozvěstů“ v jihočeském kraji. Na jeho počest existuje v Písku dodnes Memoriál Karla Hulínského, což je turnaj ve sportovním šermu kordem, který patří do seriálu Mistrovství ČR. „Myslím, že počátky historického šermu v Písku jsou asi trochu mladší, patrně tak z poloviny šedesátých let. Když jsem totiž nastoupil roku

1974 do píseckého oddílu sportovního šermu,

viděl jsem ještě ve skříních se starými zbra

němi ležet několik ‚historických‘ košů kordů

z časů vystoupení na orlických mírových slav

nostech. Samozřejmě to přilákalo mou po

zornost a naši staří šermířští instruktoři mě

a ještě jednoho kolegu po velkém přemlou

vání naučili onen historický kordový souboj,

který si ještě pamatovali... Ony kordy pro

tento šerm byly vlastně normální sportovní

kordy, jejichž tehdy hliníková číška byla do

plněna úponky z tenkých drátků do poněkud

fantastických tvarů. Dneska by se tomu mno

zí historičtí šermíři asi zasmáli, ale tenkrát to

svůj účel splnilo,“ přidal osobní vzpomínku

na píseckou skupinu Vladimír Šindelář.

Věhlas Hulínského práce v oblasti histo

rického šermu však bohužel nepřekročil rá

mec regionu a odborné veřejnosti.

Skupinou, které se podařilo jako prv

ní zapsat historický šerm jako samostat

nou disciplínu do obecného povědomí, se

tak skutečně stali až Mušketýři a Bandité,

o nichž bude následující povídání.

Na přelomu 40. a 50. let také ještě stále

doznívalo okouzlení z rodokapsové literatu

ry a z romantických příběhů ve stylu fran

couzských „rytíren“ a fi lmů „meče a pláště“.

Nebylo kluka, který by neznal Dumasovy

Tři mušketýry a nová doba se potřebovala

Nastupují Mušketýři a Bandité

Všechno začalo u Nezvalovy adaptace Tří mušketýrů, kterou

v roce 1954 uvedlo Hudební divadlo Karlín.


21

Nastupují Mušketýři a Bandité

k těmto populárním idolům mládeže nějak přihlásit. Východisko našla v aktualizované dramatizaci. Básník Vítězslav Nezval zveršoval slavný Dumasův román a upravil jej do podoby divadelní hry. Některé aktualizace byly poplatné době: například D‘Artagnan plamenně oznamující kardinálovi de Richelieu: „Co říkám, říká lid. To přece není nové. Už brzy přijde čas, kdy padnou tyranové. Už brzy zjedná svět svou vlastní samosprávu. Už brzy říkaje ta slova budu v právu!“, ale jinak se Nezvalova adaptace docela věrně držela předlohy. A divadla se jí věčně chytila, protože to bylo přece jen něco jiného než budovatelské hry, které začaly na repertoáru převažovat.

V roce 1953 se začala připravovat insce

nace Nezvalových Mušketýrů v Hudebním divadle v Karlíně. Choreografi e šermířských soubojů byla svěřena profesorovi Pražské konzervatoře Svatopluku Skyvovi (desetinásobnému mistru republiky v šermu šavlí a trenéru Rieglu). Spolu s Janem Černohorským (šestinásobným mistrem republiky v šermu fl eretem a kordem a trenérem Rieglu) přivedli na jeviště osm šermířů a zapojili je do představení. Šermovalo se podle hudby, páni Mušketýři Vladimír Ráž, Robert Vrchota, Milota-Holcman a Vlasta Burian měli během památného souboje s kardinálskou stráží - to jest se šermíři – veršované repliky. Stráž vždycky prohrála.

„Vlasta Burian hrál Porthose, šermoval

se mnou, ale taky hodně zpíval, takže čistého šermu v představení zase tak moc nebylo.

Navíc na jevišti byla pořád spousta lidí, tak

že na šerm nebylo moc prostoru,“ vzpomíná

Josef Šolc, původní člen první českého sou

boru historického šermu Mušketýři a Ban

dité a dodnes, i ve svých sedmasedmdesáti

letech činný šermíř. Současně také „archivář

souboru“, jehož historii sám sepsal.

Představení Tří mušketýrů se hrálo dvě

sezony, zemřelého Vlastu Buriana nahradil

František Černý. Honorář byl šestnáct korun

československých za osobu a představení.

„Pak následovalo období příprav na sku

tečný historický šerm: studium literatu

ry, vyrábění zbraní, ověřování způsobu boje

Josef Šolc jako jeden z kardinálových gardistů.


22

Nastupují Mušketýři a Bandité

různými zbraněmi, shánění rekvizit, kostýmů, stavba jednotlivých soubojů a celého pořadu. V této době jsme vystupovali jen

s jednotlivými čísly na dětských besídkách,

plesech, módních přehlídkách a letních dět

ských táborech. Přišla i zranění, odchody na

vojnu, příchody nových nadšenců – avšak vý

hradně z řad šermířů,“ napsal ve svých vzpo

mínkách Josef Šolc.

V této době se objevil v Rieglu už zmíněný

Eduard Wagner. Ve spolupráci s Černohor

ským a Skyvou se 18. září 1960 uskutečnilo

první představení na zmíněném nádvoří Vo

jenského historického muzea jako nábor no

váčků pro sportovní šerm. „Představení bylo

bez hudby, kostýmy vypůjčené z Vinohrad

ského, tehdy Armádního divadla. Ukázku

šermu dvouručákem předvedl jeden lanc

knecht, protože jsme druhý dvouručák ne

měli – jedním slovem začátek. Ale ohlas byl

veliký, bylo tam asi 800 diváků,“ vzpomíná

Šolc. A tak se od května 1962 začalo s pravi

delným vystupováním. A stále se tvrdě tré

novalo. Pondělí, středa, pátek byl na pořadu

Při jednom z prvních samostatných vystoupení skupiny

Mušketýři a Bandité ve Vojenském muzeu zařadili šermíři

do repertoáru souboj, kde jde proti mušketýrovi sportovní

šermíř v masce.

Nácvik soubojů v šermírně Českého šermířského klubu

Riegel v roce 1960.


23

Nastupují Mušketýři a Bandité

sportovní šerm, úterý a čtvrtek historic

ký šerm, vždy asi tak tři hodiny. „Od roku

1954 do roku 1960 se soubor pořád ještě hle

dal, sbíral různé podklady, studoval knihy

a pátral po historických pramenech. Zápisy

šermířského mistra 15. století Tallhoff era po

sloužily jako pramen pro budování choreo

grafi í v šermu sekerami, dvouručáky a meči

a štíty, hodně nám také nadále radil Wag

ner, který se šermu velice věnoval a usiloval

o věrohodnost. V zimě jsme o sobotách a ne

dělích absolvovali závody ve sportovním šer

mu, několik členů Mušketýrů a Banditů se

stalo Mistry republiky v jednotlivcích nebo

družstvech. Riegel měl v této době zhruba

200 členů a ročně získával tři až čtyři tituly

z osmi. V létě byla vystoupení ve Vojenském

muzeu nebo na hradech a podobně,“ vzpo

míná Josef Šolc.

Protože všichni členové Mušketýrů

a Banditů byli sportovní šermíři, nenecha

li si ujít příležitost poměřit sportovní šerm

s historickým. Hned při jednom z prvních

vystoupení ve Vojenském muzeu tak zařadili

do repertoáru souboj, kde jde proti muške

týrovi sportovní šermíř v masce. Mušketý

ra hrál Josef Šolc a málem na to doplatil.

„Sportovní šermíř na rozdíl od historické

ho nepočítá tolik s tím, že se musí sám krýt,

ale snaží se co nejrychleji razantně zasáhnout

soupeře. Takže kolega v masce se na mě roz

běhl prudkou fl eší (útok s prudkým výpa

dem vpřed, pozn aut.) a najednou koukám,

že mě trefi l hned vedle oka. Skutečný histo

rický bojovník by nikdy tak zběsile neútočil,

Mušketýři a Bandité na nádvoří Vojenského muzea na

Hradčanech v červnu 1963.


24

Nastupují Mušketýři a Bandité

protože by si byl vědom nebezpečí, že sám může přijít o život. Nejdřív by se snažil soupeře nějak vyšachovat,“ vzpomíná Josef Šolc. Stalo se to 18. září 1960.

V roce 1967 také dospěli Mušketýři

a Bandité k rozhodnutí vytěsnit ze skupiny ženy. Zažili totiž něco, co v modifi kované podobě poznala později spousta šermířských skupin – že hrané souboje se mohou kvůli ženám velmi snadno stát skutečnými. Dva tehdejší členové se zamilovali do téže dívky. Navzájem nasazovali jeden na druhého.

Dávali si pozor, aby ani jeden pokud možno

nebyl chvíli s dívkou o samotě. Napětí rost

lo, atmosféra houstla. Až přišlo vystoupení

a celá skupina náhle s ustrnutím sledovala, že

souboj obou někdejších kamarádů má úpl

ně jinou tvář než obvykle. Že sice šermují

v dohodnuté choreografi i, ale vedou boj da

leko zběsileji, rány nijak netlumí a útočí tvr

dě přímo na tělo. Oba zaláskovaní kohouti

se totiž rozhodli, že se pobijí o přízeň dívky

až do první krve. Nějaká krev skutečně tekla,

dívka opravdu začala s jedním z obou soků

žít, ale skupina měla jasno – má-li fungovat

dál, nemohou v ní ženy prostě být. Byla prv

ní, ale nikoli poslední skupinou historické

ho šermu, která došla k podobnému závěru.

Boje o ženy nebyly jedinými spory,

v nichž si Mušketýři a Bandité vyjasňovali

svou budoucnost.

Ještě v témže sedmašedesátém roce se

Jan Černohorský nepohodl zásadním způ

sobem s původními spoluzakladateli soubo

ru a vznikla nová skupina Romantik. Jádrem

sporu mezi zúčastněnými byla debata o tom,

jakou cestou by se měl historický šerm u nás

ubírat. Zatímco Černohorský prosazoval

scénickou podobu představení a vnímal šerm

jako spektakulární prezentaci a svého druhu

divadelní umění, Wagner prosazoval pojetí

historického šermu jako co nejpřesnější re

konstrukce historického boje a skutečných

šermířských praktik.

„Myšlenka na vzkříšení historického šer

mu vznikla na počátku roku 1960. Když se

v šermírně Baníku mluvilo o její realizaci,

V roce 1967 se jeden ze spoluzakladatelů Mušketýrů a Ban

ditů Jan Černohorský nepohodl zásadním způsobem s pů

vodními spoluzakladateli souboru a vznikla nová skupina

Romantik.


25

Nastupují Mušketýři a Bandité

přihlásil se mistr šermu JUDr. Jan Černohorský... Očekávalo se, že tento zvuk vzkřísí zapomenuté umění starých mistrů z 16. a 17. století a prakticky oživí zájem návštěvníků muzea o použití vystavených chladných zbraní. Dále měly tyto ukázky vzbudit zájem o sportovní šerm, který je vskutku sportem velice ušlechtilým... Cvičitel této šermířské skupiny dr. Černohorský měl prostudovat pojednání starých mistrů a dle svých bohatých sportovních zkušeností měl provést rekonstrukci utkání ve stylu šermu 16. a 17. století s použitím různých útočných i obranných prostředků. K tomu účelu ovšem by bylo záhodno prostudovat také dobové zbraně, aby rekonstrukce byla přesnější... Ale celá myšlenka se nějak zvrtla do formy vyloženě divadelního šermu,“ stěžoval si v roce 1965 veřejně na stránkách tehdejšího tisku Eduard Wagner. Tahle debata, zda má jít historický šerm víc cestou diváckých představení, nebo rekonstrukcí díla starých mistrů, vydržela mimochodem v českém šermu dodnes.

Černohorský se navíc od samého svého

vstupu do šermířského světa prezentoval jako zakladatel první skupiny historického šermu u nás, což vedlo Wagnera už v roce 1960 k tomu, že si vyžádal od výboru Českého šermířského klubu Riegel toto prohlášení: „Potvrzujeme, že dne 29. VI. 1960 byla provedena šermířská scéna v historických krojích ze 17. století ve více proměnách a uvedena veřejně k představení na nádvoří Vojenského historického muzea v Praze na

Hradčanech. Jediným originálním původ

cem – autorem myšlenky samotné a iniciáto

rem jejího veřejného předvedení byl Eduard

Wagner, který je činným členem našeho

šermířského oddílu od 23. 9. 1959. Nácviku

tohoto představení, zejména jednotlivých

proměn se z vlastní žádosti ujal mistr šermu

JUDr. Jan Černohorský.“

Účinkování ve Vojenském historickém

muzeu pak skončilo v okamžiku, kdy se

střelba z mušket a bambitek v areálu Praž

ského hradu stala záminkou ke zrušení před

stavení. K této události jsem slyšel dvě různé

verze: podle jedné se tak stalo ještě na osobní

příkaz prezidenta Novotného, podle druhé

došlo k onomu zákazu v srpnu 1968.

U českého filmu

Z

ačátek sedmdesátých let nebyl příliš op

timistickým obdobím ani z hlediska

společenského ani politického vývoje. V jed

né oblasti však představovala zlatou dobu –

ve fi lmové pohádkové tvorbě. Podrobněji o ní

budeme hovořit v další kapitole, teď se jen na

chvíli zastavíme u pohádky Princ Bajaja. Po

hádka, kterou v roce 1971 natočil prorežim

ní harcovník Antonín Kachlík, v sobě pravda

ještě nenesla tu nádhernou atmosféru, kterou

se později proslavily například fi lmy Václa

va Vorlíčka. Přesto ji nemůžeme v této knize


26

Nastupují Mušketýři a Bandité

opominout. Kachlík převzal do značné míry slovenské obsazení Vláčilova hvězdného fi lmu Markéta Lazarová – v roli princezny se znovu objevila Magda Vašáryová, František Velecký si znovu zahrál postavu temného loupeživého rytíře – na rozdíl od Kozlíkova syna, jehož hrál v Markétě, byl jeho hrdina tentokrát ryze záporný, a samotného Bajaju hrál Ivan Palúch, představující v Markétě Lazarové dalšího z Kozlíkových synů. Šermířské a soubojové scény v Bajajovi obstarávali právě Mušketýři a Bandité. V této souvislosti stojí za zmínku jedna kuriozita v obsazení – vedle herců Karla Hábla a Josefa Kubíčka (známého jako Mladý Brůna z hororového dílu Studna seriálu

Třicet případů majora Zemana) hrál třetího

z loupežníků Daniel Kroupa, fi lozof a pozděj

ší signatář Charty 77; po listopadu 1989 pak

vysokoškolský pedagog a jeden ze spoluzakla

datelů Občanské demokratické aliance. Ze tří

loupežníků byl možná ten nejvěrohodnější.

„Bajaju máme rádi, tam jsme toho měli

jako šermíři na práci asi nejvíc,“ vzpomíná

Josef Šolc. Kromě Bajajova souboje s lou

pežníky šlo zejména o závěrečnou bitvu na

nádvoří zámku Hrubá skála. Ivan Palúch

už měl v té době za sebou řadu šermířských

lekcí u Svatopluka Skývy na konzervato

ři, takže většinu šermířských scén zvládal

sám. Šerm ho chytil, začal se mu věnovat

Repertoár Mušketýrů a Banditů inspirovaly i francouzské romantické fi lmy.


27

Nastupují Mušketýři a Bandité

i ve svém občanském životě a prošermoval se jako sportovní šermíř až na mistrovství republiky. V některých jezdeckých scénách ho však přece jen dubloval profesionální drezér koní. Kromě Bajaji se Mušketýři a Bandité v daném roce představili ještě ve fi lmu Noc na Karlštejně, kde jsou k vidění zejména ve scéně hromadné rvačky a souboje o paní Žofku v podání Slávky Budínové v závěru fi lmu. Josef Šolc přidává k této scéně svéráznou vzpomínku – přestože fi lm se z větší části skutečně točil v exteriérech Karlštejna, právě tato scéna prý vznikla na Křivoklátě.

Přibývaly další fi lmy a televizní inscena

ce, v nichž se Mušketýři a Bandité objevili: Tajemství velkého vypravěče o osudech Alexandra Dumase, které bylo natočeno dokonce dvakrát (s Vladimírem Menšíkem jako třídílná televizní inscenace, s Martinem Štěpánkem jako fi lm), Báječní muži s klikou režiséra Jiřího Menzela z roku 1978 nebo dobrodružný fi lm Poslední propadne peklu režiséra Ludvíka Ráži z roku 1982. Právě tento fi lm, který se odehrává v době vpádu pasovských žoldnéřů do Čech v zimě roku 1611, pomohl proslavit dětskou hereckou hvězdu Michaelu Kudláčkovou. Ta později excelovala v seriálu My všichni školou povinní i v dalších dětských fi lmech. Na samotný snímek Poslední propadne peklu vzpomínala jako na svůj nejoblíbenější, a to i přesto, že zrovna natáčení bojové scény pro ni nedopadlo nejlépe. Šlo o scénu ze samotného úvodu fi lmu, kdy tábor prchajících Pasovských přepadne české žoldnéřské vojsko. Dojde k přestřelce a hromadné bitce,

při níž se vyřádili nejen Mušketýři a Bandi

té, ale také skupina Regius, o níž bude ještě

řeč. Koordinaci šermířských scén měl na sta

rosti její zakladatel Václav Luks, který přizval

ke spolupráci i Mušketýry a Bandity. Své zde

odvedli také barrandovští kaskadéři a jezd

ci pod vedením bývalého armádního jezdce

a uznávaného koordinátora jezdeckých scén

Františka Michálka. Právě jezdecká scéna ale

přinesla nesnáz. Jeden z kaskadérů, padající

z koně, spadl malé Michaele přímo na nohu –

a byla z toho zlomenina. Film se musel na půl

roku přerušit. Děj se měl odehrávat v sychra

vém předjaří, které se kvůli hereččině zranění

nakonec natáčelo v podzimních plískanicích.

Ani Ivan Vyskočil, který hrál ve fi lmu hlav

ní mužskou roli potulného zpěváka Matouše

Psíka, nevyšel z natáčení bez šrámů. Role mu

předepisovala spoustu kaskadérských výstupů

a jako sportovně dobře disponovaný herec je

chtěl všechny absolvovat sám. Režisér mu to

umožnil, což se málem nevyplatilo. Při zatý

kací scéně v krčmě se měl Matouš Psík zřítit

ze schodů, poté k němu měl přikročit voják

a zvednout ho za vlasy. Vyskočil se rozhodl

zvládnout pád ze schodů sám a skutečně jej

na pokyn režiséra bezchybně předvedl. Ale

vojákovi, který jej vzápětí zvedal ze země, se

nešťastnou náhodou posunul bodec, který měl

u pasu. Zasáhl herce těsně vedle oka.

Svým způsobem se dá říci, že Poslední

propadne peklu byl fi lm, při němž se sešly

hned tři generace českých historických šer

mířů: Tu nejstarší reprezentovali Muške

týři a Bandité, mladší Regius a filmem se


28

Nastupují Mušketýři a Bandité

údajně mihl i příslušník generace, která se o své místo ve fi lmovém šermu přihlásila až v 90. letech: Šlo o Petra Nůska, zakladatele kaskadérské společnosti A. R. G. O. Ten si ve fi lmu zahrál jako čtrnáctiletý komparsista ve třetím plánu. Prý právě díky tomuto snímku v něm uzrál životní cíl stát se fi lmovým „warriorem“, tedy válečníkem.

Na divadelních

prk nech

U

ž v 60. letech si Mušketýrů a Banditů

všiml ve Vojenském historickém ústavu

herec a režisér Miroslav Macháček. Přizval

je ke svým slavným inscenacím, jež připravo

val v Národním divadle, a protože pod sprá

vu Národního divadla tehdy patřilo i Tylovo

divadlo (dnes Stavovské) a Smetanovo diva

dlo (dnes Státní opera), začali se Mušketý

ři a Bandité objevovat nejen v činohře, ale

i v opeře a v baletu.

Vůbec prvním představením, v němž se

Mušketýři a Bandité představili divákům

Národního divadla, byl Jindřich V. s Luď

kem Munzarem v hlavní roli. Premiéra měla

29 opon. Do řady plánů však už zasáhla nastu

pující normalizace, v jejímž důsledku napří

klad plánovaný výjezd do Edinburghu skončil

zákazem. Samo Národní divadlo však hercům

i šermířům zůstalo a mohli v něm dělat dál.

Ve známém Hamletovi s Františkem Něm

cem se objevilo patnáct členů skupiny, brali

180 korun za představení, což v té době byly

slušné peníze. Hra měla premiéru v roce 1982.

Ve známé soubojové scéně hrál Hamletova

protivníka Laerta původně Ivan Luťanský, vel

mi výrazný i talentovaný herec, který byl záli

bou ve zbraních i bojových uměních pověstný:

dělal karate, doma měl vlastnoručně vyrobenou

ostřelovačskou pušku, kterou někdy pro zábavu

„vodil lidi“ po ulicích: Flintou (snad nenabi

tou) na někoho namířil, zaměřil na něj puš

kový dalekohled z okna svého bytu a pak si ho

„vedl“, dokud člověk nezmizel za rohem. „To je

úleva, když zajde,“ říkával prý Luťanský. „Žije

jen proto, že to chci.“

Také Luťanský, stejně jako Ivan Palúch,

měl za sebou Skyvovu šermířskou průpravu

z konzervatoře a šerm ho nesmírně zaujal.

Prvním představením, jímž se Mušketýři a Bandité uvedli

v Národním divadle, byl Jindřich V. z roku 1970.


29

Nastupují Mušketýři a Bandité

Rovněž začal sportovně šermovat a stejně jako Ivan Palúch postoupil až na mistrovství republiky.

Jeho dobrodružný život bohužel předčas

ně skončil za dodnes nevyjasněných okolností v roce 1983 ve Vietnamu, bylo mu teprve třicet let. (Podle ofi ciální verze zahynul jako jediný při havárii gazíku, který vezl pět cestujících. Některé indicie však svědčily o tom, že byl zastřelen – buď při loupežném přepadení, nebo proto, že se dostal na zakázané území střežené vojenskou hlídkou, pozn. aut.)

Roli Laerta po něm převzal jiný bouřli

vák Boris Rösner, s nímž také vznikl známý

záznam celého představení natočený v roce

1986 Československou televizí. V tomto zá

znamu se souboj Laerta s Hamletem obešel

bez problémů, ale při jedné z repríz problém

nastal: Rösnerovi praskla šlacha, v soubo

ji upadl a nemohl zpátky na nohy. Franti

šek Němec jako Hamlet kolem něj kroužil

a jakoby v rámci hry vyzvídal: „Co se děje?“

„Nemůžu vstát,“ odpovídal Laertes – Rösner.

„Co bude dál?“

Laertes tehdy došermoval představe

ní v pololeže a musel se dát znovu dohro

mady. S perfekcionistou Macháčkem, který

představení režíroval, si za to užil své. Ale to

Bez šermu se v Národním divadle neobešla ani hra Bachčisarajská fontána z roku 1980.


30

Nastupují Mušketýři a Bandité

platilo také o ostatních členech souboru, včetně šermujícího komparsu. Macháček byl ve svých vizích neústupný a od všech vyžadoval stejné nasazení. „Chtěl třeba, abychom tři týdny před premiérou od pondělí do pátku nepřetržitě zkoušeli. Je potřeba říci, že my jako šermíři chodili všichni do práce, Mušketýři a Bandité nebyli profesionálové – to se povedlo až Dominiku. Ale nikdo jsme neutekl. Někdo si vzal dovolenou, někdo nadělával, ale nikdo nevynechal. Za Macháčka něco takového neexistovalo,“ vzpomíná Josef Šolc.

Svou osobní vzpomínku má i na Bo

rise Rösnera. „Byl to šprýmař. Já jsem se v Hamletovi musel v jedné scéně přesouvat pod scénou z jedné strany jeviště na druhou. A on tam na mě vždycky číhal s nějakou

legráckou. Bylo pak těžké objevit se na je

višti s vážnou tváří. Ale byl to férový člo

věk.“ Rösner, jehož výrazná a zvláštním

způsobem řezaná tvář hodně připomína

la žoldnéře z renesančních rytin, si ostatně

Josef Šolc při vystoupení Mušketýrů a Banditů v roce

1978.

Plakát Mušketýrů a Banditů ze 70. let, kdy skupina dosáhla

největšího rozkvětu pod vedením Petra Lebedy.


31

Nastupují Mušketýři a Bandité

hodně zašermoval i v televizních pohádkách a v řadě fi lmů. Jako bezejmenný pasovský žoldák se objevil v už zmíněném fi lmu Poslední propadne peklu (Michaela Kudláčková ještě po letech vzpomínala, jak výborně uměl házet nožem) a velkou rytířskou roli dostal i ve snímku V erbu lvice o Zdislavě z Lemberka, jímž se na začátku 90. let vrátil k historickému tématu režisér Ludvík Ráža.

Hamlet s Mušketýry a Bandity nakonec

dosáhl 130 repríz. Tento počet pak ještě překonalo představení Tří mušketýrů po třiceti

letech, které se hrálo v divadle S. K. Neu

manna (s Ladislavem Frejem jako D‘Artag

nanem) a mělo 200 repríz, nebo hra Král

tuláků v Karlínském divadle s Karlem Fia

lou, jež měla přes 300 repríz.

Případné pozdní příchody, zapomenuté

nástupy na scénu nebo chybějící rekvizity

se u Mušketýrů a Banditů v době jejich di

vadelních angažmá řešily pokutami. Když

pak s nimi pro představení Nápadníci trů

nu v Národním divadle zkoušeli i kaskadéři,

hodně se systému pokut smáli. Šermíři tedy

chtěli vědět, jak případné hříšky provinilců

V představeních první legendární šermířské skupiny nebyla o kaskadérské prvky nouze.


32

Nastupují Mušketýři a Bandité

řeší oni. „My jim dáme přes držku,“ prohlásil stručně Zdeněk Srstka.

Cesty do světa

V

lastní scénický program Mušketýrů

a Banditů také prošel svými peripetie

mi. Z Vojenského historického muzea museli na podzim roku 1968 odejít prakticky z hodiny na hodinu kvůli zmíněnému výstřelu z bambitek. V roce 1976 zaznamena- li jeden ze svých rekordů, když absolvovali 98 scénických vystoupení. Ale hned následující rok se kvůli 60. výročí VŘSR (pro mladší ročníky, tahle zkratka označovala Velkou říjnovou socialistickou revoluci a v komunistickém kánonu znamenala jeden ze základních bodů) všechna historická vystoupení s jinou než socialistickou tematikou rušila. V letech 1980 a 1981 se soubor vrátil do Vojenského historického ústavu, odkud se však brzy musel opět stáhnout – tentokrát byla důvodem rekonstrukce.

Už v roce 1967 se skupina se svým vlast

ním programem podívala do světa. V rámci pořadu „Československá revue“ vystupovala šest týdnů v pařížské Olympii spolu s tehdejším nejpopulárnějším českým pěveckým triem Golden Kids (Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář) a s Armádním uměleckým souborem.

Asi nejslavnější kapitolou scénického vy

stupování Mušketýrů a Banditů byl dvou

měsíční zájezd do Jižní Ameriky, při němž

skupina procestovala Chile, Peru, Ekvá

dor, Kolumbii a Venezuelu. Zájezd vyjednal

Ústřední dům armády, pod nějž Mušketýři

a Bandité jako organizace patřili.

V roce 1983 se skupina otočila na východ

a představila se na zájezdovém turné ve Vil

niusu, Kaunasu, Chmelnickém a Kyjevě.

Jako spíkr s ní jel Ladislav Županič, který se

kvůli zájezdu naučil průvodní text litevsky

a ukrajinsky. Stal se tím známý. Když orches

tru Gustava Broma při zájezdu do Ruska vy

padl zpěvák, angažoval právě Županiče. Ten

měl za sebou mnohaletou praxi muzikálo

vého herce a zpěváka hudebního divadla

v Karlíně, a tak se této role ujal. Nakonec

si v Rusku získal nemalou popularitu a vy

šly mu tam i desky v milionových nákladech.

Se spíkry z hereckého prostředí spolupra

covali Mušketýři a Bandité vždy, během řady

let se mezi ně zařadili například Jan Přeu

čil, Ivo Prokop, Zdeněk Mahdal, Jiří Havel

a další.

Díky cizojazyčně mluvícím spíkrům se

Mušketýři a Bandité objevili i ve východo

německém revuálním pořadu Ein Kessel

Buntes, který byl tehdy častou scénou čes

kých zpěváků a varietních umělců (mezi jeho

pravidelné hosty patřili například Jiří Korn

a Helena Vondráčková nebo Václav Neckář).

Největšího rozkvětu skupina dosáhla pod

vedením Petra Lebedy, rovněž člena Rieglu

a sportovního šermíře, který ji vedl od roku


33

Nastupují Mušketýři a Bandité

1962 do roku 1982. K jejímu prosazení také hodně přispěl další její člen, kamenotiskař Tomáš Svoboda. Právě on ji díky svému řemeslu pomohl uvést do uměleckého světa. „Svoboda se znal s velkou částí tehdejší kulturní elity. Tiskl grafi ky takovým tvůrcům, jako byl Adolf Born, Kamil Lhoták a další a díky tomu přirozeně patřil do uměleckého prostředí, ve kterém se pak pekly naše aktivity,“ vzpomíná Josef Šolc.

Členové Mušketýrů a Banditů odehrá

li během své kariéry s pořady „Sedm rytířských zbraní“, „Vyprávění starého zbrojnoše“ a „Stříbrný abgus“ 565 představení ve Vojenském historickém muzeu na Hradčanech a dalších 900 po celém Československu. V pražských divadlech šermovali na osmi scénách. Objevili se ve dvaceti filmech a ve stovce televizních pořadů a inscenací.

V zahraničí předvedli 189 představení v ci

zojazyčném provedení. Byli první, kdo u nás

založil tradici scénických šermířských vy

stoupení, a jako takoví si nejen vysloužili své

kapitoly v knihách, které se historickému

šermu věnují (například Šermíři, rváči, du

elanti Vladimíra Šindeláře), ale také slavnou

pověst průkopníků tohoto oboru u nás.

V roce 1995 odešli ze souboru starší čle

nové, kteří pamatovali jeho začátky, včetně

Josefa Šolce. V roce 1997 se činnost souboru,

který byl první skupinou historického šer

mu u nás, defi nitivně uzavřela. Jeho původní

členové se však dodnes scházejí v Šermíř

ském klubu Riegel, který se opět vrátil do

svých původních prostor v suterénu někdejší

správní budovy Báňské a hutní společnosti,

a pravidelně zde každý týden věnují několik

hodin svému ušlechtilému koníčku.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist