načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Československé tankové síly 1945-1992 – Vladimír Francev

Československé tankové síly 1945-1992

Elektronická kniha: Československé tankové síly 1945-1992
Autor: Vladimír Francev

První kniha na českém trhu, která se zaměřuje na bezmála půlstoletou historii tankových jednotek, které tvořily hlavní údernou sílu poválečné československé armády. Její autor, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  314
+
-
10,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 230
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Skupina třídění: Vojenské letectvo. Dělostřelectvo. Ženijní jednotky. Technické služby armády. Chemické vojsko
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-4029-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

První kniha na českém trhu, která se zaměřuje na bezmála půlstoletou historii tankových jednotek, které tvořily hlavní údernou sílu poválečné československé armády. Její autor, známý odborník na tuto tematiku, podrobně popisuje jednotlivé fáze vývoje této součásti armády z hlediska technického provedení a pokroku, výrobní základny, organizačního členění a předpokládaného použití. Všechny informace jsou zpracovány tak, že čtenář ve výsledku získává nesmírně zajímavý a čtivý přehled o tématu, o kterém dosud vydané články v časopisech neumožňovaly vytvořit si dostatečně plastický obraz. Navíc jsou hlavní typy obrněných vozidel čs. armády doloženy obrazově. Publikace shrnuje poválečnou historii budování tankových jednotek v Československu.

Popis nakladatele

První kniha na českém trhu, která se zaměřuje na bezmála půlstoletou historii tankových jednotek, které tvořily hlavní údernou sílu poválečné československé armády. Její autor, známý odborník na tuto tematiku, podrobně popisuje jednotlivé fáze vývoje této součásti armády z hlediska technického provedení a pokroku, výrobní základny, organizačního členění a předpokládaného použití. Všechny informace jsou zpracovány tak, že čtenář ve výsledku získává nesmírně zajímavý a čtivý přehled o tématu, o kterém dosud vydané články v časopisech neumožňovaly vytvořit si dostatečně plastický obraz. Navíc jsou hlavní typy obrněných vozidel čs. armády doloženy obrazově. Publikace je určena zájemcům o vojenskou technickou historii a jistě po ní sáhne zejména velká část naší mužské populace, která prošla v průběhu let službou u tankového vojska.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Vladimír Francev - další tituly autora:
Zbraně I. a II. Světové války Zbraně I. a II. Světové války
Zbraně I. a II. Světové války Zbraně I. a II. Světové války
Czechoslovak Tanks 1930 - 1945 Czechoslovak Tanks 1930 - 1945
Sovětské tankové impérium Sovětské tankové impérium
 (e-book)
Sovětské tankové impérium Sovětské tankové impérium
Armáda 1 - Motorizace československé armády 1918-1939 Armáda 1
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ČESKOSLOVENSKÉ

TANKOVÉ SÍLY

1945–1992

Vladimír FranceV

V

ladimír

F

ranceV

ČESKOSLOVENSKÉ TANKOVÉ SÍLY

1945–1992

1945–1992

První publikace na českém trhu komplexně zaměřená na bezmála půlstoletou historii tankových jednotek, které tvořily hlavní údernou sílu poválečné československé armády. Její autor podrobně popisuje jednotlivé fáze vývoje této součásti armády z hlediska technického provedení a pokroku, výrobní základny, organizačního členění a předpokládaného použití. Zároveň se snaží zodpovědět otázky, které jsou s jejím budováním neodbytně spjaty. Jak se stalo, že se celé národní hospodářství muselo podřídit tomu, aby v hlubokém míru, za vynaložení obrovských finančních prostředků a lidských zdrojů vychrlily továrny ročně stovky obrněnců? Vždyť Československu mohly konkurovat v produkci pouze největší velmoci, SSSR a USA, a čísla, která to v knize dokládají, jsou ohromující. Jaká měla být jeho role ve scénáři, který psali stratégové v Moskvě? A co se s celou touto klopotně budovanou armádou stalo po roce 1989, kdy ve svém dosavadním přebujelém složení ztratila svůj smysl?

Publikace vznikla ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Praha

a Vojenským ústředním archivem.

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7, 170 00

Tel.: +420 234 264 401, fax.: +420 234 264 400

email: obchod@grada.cz, www.grada.cz


ČESKOSLOVENSKÉ

TANKOVÉ SÍLY

1945–1992


ČESKOSLOVENSKÉ

TANKOVÉ SÍLY

1945–1992

Vladimír Francev

GrAdA PubLiShiNG

ČESKOSLOVENSKÉ

TANKOVÉ SÍLY

1945–1992


Vladimír Francev Československé tankové síly 1945–1992 Vydala Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz, tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 4900. publikaci Odpovědná redaktorka Danuše Martinová Sazba Q point Fotografie: Vladimír Francev, archiv autora, fotoarchiv Vojenský ústřední archiv/Vojenský historický archiv Praha (VÚA/VHA), Jiří Frýba ( J. F.) Fotografie na obálce Vladimír Francev Počet stran 232 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Design © Q point, 2012 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-247-4029-4 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-8149-5 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8150-1 (elektronická verze ve formátu EPUB) ISBN 978-80-247-8151-8 (elektronická verze formátu MOBI)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

ObSAh

Úvod 7

1 Zdroje pro vybudování poválečného československého tankového vojska 9

2/i Vznik tankového vojska a jeho organizační vývoj 1945–1950 17

2/ii S kromné začátky – technická výstavba tankového vojska 1945–1950 31

2/iii dozvuky předválečných československých obchodů s tanky 1946–1950 47

3/i S ovětský svaz, náš vzor – organizační vývoj tankových sil od ledna 1951

do září 1958 51

3/ii V elké tankové trápení – výroba v letech 1951–1958 65

3/iii Československý vývoj obrněných vozidel se rozjíždí, léta 1951–1958 73

3/iV S taré i nové směry vývozu československých obrněných vozidel v letech 1952–1957 81

4/i N ejlepší obranou je útok; nová strategie a organizace ČSLA v letech 1958–1968 87

4/i i Československé nápady vylepšují sovětské vzory; vývoj obrněné techniky v 60. letech 99

4/iii V ýroba a dovoz obrněných vozidel v letech 1959–1970 111

4/iV V ývoz československých obrněných vozidel nabírá obrátky, 60. léta 125

5/i T ankové a motostřelecké divize, hlavní síla ČSLA v letech 1969–1989 133

5/ii 70. a 80. léta, Československo pancéřovým arzenálem Varšavské smlouvy 143

5/iii T učné dvacetiletí, vývoz československých obrněných vozidel v 70. a 80. letech 153

6 T ři roky zásadních změn; konec tankových sil i Československa v letech 1990–1992 165

Závěr 173

Poděkování 175

Příloha A

historie tankových svazků a útvarů československé armády 1945–1992 177

Příloha b

Katalog hlavních typů obrněných vozidel československé armády 1945–1992 181

Použité prameny a literatura 230

ESKOSLOVENSKÉ TANKOVÉ SÍLY 19451992

A armáda AZ Automobilové závody AZKG Automobilové závody K. Gottwalda AZ–1 Autozbrojovka č. 1 bVP bojové vozidlo pěchoty ČSOb Československá samostatná obrněná brigáda ČSLA Československá lidová armáda čstb 1. československá samostatná tanková brigáda FSC Fabrika samochodow cieziarowych go generální oprava hTS hlavní technická správa mb mechanizovaná brigáda md mechanizovaná divize MNO Ministerstvo národní obrany motd motorizovaná divize mp mechanizovaný pluk msd motostřelecká divize msp motostřelecký pluk MZO Ministerstvo zahraničního obchodu Ndr Německá demokratická republika OA obrněný automobil OT obrněný transportér pd pěší divize POV Prapor obrněných vlaků PPS Podpoljanské strojárne PS Pohraniční stráž rd rychlá divize rVhP rada vzájemné hospodářské pomoci sd střelecká divize SFrJ Socialistická federativní republika Jugoslávie SSSr Svaz sovětských socialistických republik SVO Střední vojenský okruh TAS Tanková a automobilní správa tb tanková brigáda td tanková divize TKOV těžký kolejový obrněný vůz TOZ Tankový opravárenský závod

tp tankový pluk

tppp tankový pluk přímé podpory

tpr tankový prapor

TS Tankový sbor

ts (1.) tankový sbor

TS Martin Turčianské strojárne M.

tsdp tankosamohybný dělostřelecký pluk

tsp tankosamohybný pluk

TTS Tanková technická správa

ttsp těžký tankosamohybný pluk

Tu Tankové učiliště

TVP tank všeobecného použití

tz tanková základna

uV KSČ Ústřední výbor (KSČ)

Vd Velitelství dělostřelectva

VhJ Výrobně hospodářská jednotka

VO Vojenská oblast

VOZ Vojenský opravárenský závod

VS Varšavská smlouva

VT vyprošťovací tank

VTMV Velitelství tankového a mechanizovaného

vojska

VTÚ Vojenský technický ústav

VTV Velitelství tankového vojska

VVO Východní vojenský okruh

VVTP Vojenskovýzkumný tankový polygon

VZS Výzkumné zkušební středisko

VŽKG Vítkovické železárny K. Gottwalda

VŽV Velitelství ženijního vojska

ZhN zbraně hromadného ničení

ZJVS Závody J. V. Stalina

ZKJV Závody K. J. Vorošilova

ZTr Záložní tanková rota

ZTS Závody ťažkého strojárstva

ZViL Závody V. i. Lenina

ZVO Západní vojenský okruh

Zkratky použité v textu:

ÚVOd

Je hluboká noc a operační důstojník na velitelství 1. tankové divize ve Slaném přijímá od nadřízených složek rozkaz k  vyhlášení bojového poplachu. během minuty drnčí zvonky telefonů dozorčích u tankistů ve Strašicích, rakovníku a Žatci, u motostřelců v Lounech i u dělostřelců v  Terezíně. Tisíce rozespalých mužů seskakují se svých kavalců, chvatně se oblékají, z  beden a  stojanů berou své osobní zbraně a  běží ke garážím. Motory stovek tanků, bojových vozidel pěchoty a  obrněných transportérů zaburácí. do 45 minut musí všechny útvary divize opustit kasárna a  během tří hodin od vyhlášení poplachu dosáhnout určených prostorů soustředění v západních Čechách.

Mezitím vybraní postarší záložníci, vyburcovaní okresními vojenskými správami, obíhají byty svých mladších kolegů, kteří mají doplnit počty vojska v poli tak, aby divize mohla v plné síle do dvanácti hodin od prvního signálu vyrazit vpřed na západ k  německé hranici. Nejen 1.  tanková divize, ale také 9.  tanková a  tři motostřelecké divize udržovaly po desetiletí tuto bojovou pohotovost nejvyššího stupně k provedení bleskového úderu. Tato ocelová pěst prvního sledu Československé lidové armády, následována neméně silnou druhou vlnou, měla rozdrtit vše, co by jí stálo v cestě napříč Německem a Francií.

Kdo ze statisíců českých a slovenských mužů, kteří prošli základní vojenskou službou v průběhu řady let, by si nepamatoval tento úporně nacvičovaný a hluboce nenáviděný scénář? Přitom žádný z nich netušil, jakou roli jim stratégové v Moskvě chystali ve smrtelné hře, která by tímto jejich útokem začala. Proč armáda socialistického Československa vytvořila a udržovala v bojeschopném stavu arzenál téměř 5000 tanků a 6000 dalších obrněných vozidel? Jak se stalo, že se celé národní hospodářství muselo podřídit tomu, aby v hlubokém míru vychrlily továrny ročně více než 800 tanků, přičemž většina z nich byla určena cizím armádám?

Tyto otázky, dnes již zdánlivě zaznívající z  hloubi československé historie, vyžadují odpovědi. Vždyť do pozice tankové velmoci byla naše země vmanévrována za vynaložení obrovských finančních prostředků a  s  nasazením desetitisíců lidí. Tohoto programu se účastnily stovky podniků, českoslovenští vývojoví pracovníci dosáhli v oboru obrněných vozidel pozoruhodných úspěchů a obchod s touto ceněnou komoditou jen kvetl. Konec 80. let však přinesl náhlý politický i hospodářský zvrat a tankový boom v Československu přirozenou cestou náhle skončil. Podepsané mezinárodní odzbrojovací smlouvy i  změna obranné strategie přinesly rychlou redukci stavu obrněných vozidel a v tomto překotném procesu došlo na konci roku 1992 k zániku Československa a tím i jeho armády, kterou si rozdělily nástupnické republiky – Česká a Slovenská.

Stihače ST-I na přehlídce v roce 1948

Hlavní zdroj obrněných vozidel v roce 1945 – kolony tanků Československé samostatné obrněné brigády 1

ZdrOJE PrO VYbudOVáNÍ POVáLEČNÉhO

ČESKOSLOVENSKÉhO TANKOVÉhO VOJSKA V květnu 1945 po osvobození Československa, po šesti letech nacistické okupace, rozbití státní struktury a devastace v důsledku druhé světové války, nastal čas opět vybudovat ozbrojené síly. Předválečná československá armáda, stejně jako armády v  okolních nově vznikajících státech, se mohla opřít o zkušenosti svých vojáků v bojích první světové války s používáním obrněných vozidel. Proto s nimi počítala ve své sestavě od samého počátku, navíc díky vyspělému průmyslovému zázemí i s tím, že je bude získávat z domácích zdrojů. Standardní tank předválečné československé armády LT vz. 35 (Škoda Š-II-a)

ESKOSLOVENSKÉ TANKOVÉ SÍLY 19451992

dne 7. července 1922 vznikl Prapor útočné vozby, kterýmžto pojmem se označovala v předválečném Československu veškerá obrněná vozidla. Prapor sestavený ze 6  obrněných vlaků, 14  obrněných automobilů a  jediného tanku, roztroušených po různých posádkách, měl své velitelství východně od Prahy v Milovicích, kde byl po jejich soustředění vytvořen pevný organizační základ tohoto druhu vojska v rámci československé armády. Přestože se útočná vozba v průběhu 30. let rozrostla na čtyři pluky se stovkami obrněných vozidel, nikdy nezískala statut samostatné zbraně a počítalo se s ní jen jako s podpůrným prostředkem pěchoty či jezdectva.

V  březnu 1939, kdy v  důsledku německé okupace Čech a  Moravy a  následného odtržení Slovenska zanikla československá armáda, čítala její útočná vozba na 350 tanků, 70 tančíků a stejný počet obrněných automobilů, vesměs domácí konstrukce a výroby. V té době zaujímalo Československo v oboru vývoje a produkce tanků v celosvětovém měřítku poměrně významnou pozici, neboť nejenže plně pokrývalo svoji domácí potřebu, ale úspěšně konkurovalo světovým zbrojním velmocím v jejich vývozu. Za pouhé čtyři poslední roky meziválečné existence proniklo se svými tanky a tančíky do armád rumunska, Jugoslávie, Íránu, Švédska, Švýcarska a Peru, což zde mělo, jak ještě dále uvidíme, své pokračování i v poválečném období.

Německá okupace a  vypuknutí druhé světové války přinesly v  průběhu následujících šesti let nebývalý rozmach zbrojní výroby v Protektorátu Čechy a Morava i na Slovensku v pobočMontážní hala ČKD (BMM) v Praze s prvními vyrobenými Hetzery v roce 1944

Zdroje pro vybudování poválečného československého tankového vojska

11

kách protektorátních koncernů, pochopitelně plně v německé režii. Předváleční finální výrobci obrněných vozidel, Škodovy závody v Plzni a Českomoravská-Kolben-daněk (ČKd), za války böhmisch-Mährische Maschinenfabrik (bMM) v Praze, svoje postavení nejenže neztratily, ale dokonce se staly významnými dodavateli této techniky pro armády Německa a jeho vazalů.

Týkalo se to zejména ČKd, které vyrábělo velice povedený lehký tank Praga TNh-P, zavedený československou armádou jako LT vz. 38 a objednaný ve 150 kusech, ale už pro německé ozbrojené síly pod označením Pz Kpfw  38 (t). V  polovině roku 1942, kdy byla jeho výzbroj oproti novým tankům protivníka již nedostatečující, jej na výrobních linkách vystřídaly stihače tanků Marder iii a samohybná děla Grille, navazující na jeho konstrukci. Na jaře 1944 se pak zde rozjel rozsáhlý program Jagdpanzer 38 (t), produkující až do konce války tankové stihače hetzer, stále těžící z firemního konstrukčního základu použitého poprvé v roce 1935. Celkem se tato nadčasová konstrukce realizovala v letech 1939–1945 v počtu 5716 kusů obrněnců všech verzí, což významně přispělo k vyzbrojení německé armády.

Škodovy závody dostaly na počátku okupace od svých německých nadřízených jako hlavní úkol vyrábět děla a odpovídající munici. Tanková produkce tady byla s výjimkou deseti lehkých tanků dodaných bulharsku zastavena. Plzeňské oddělení speciálních vozidel se stalo na pět let pouze opravnou pro škodovácké lehké tanky LT vz.  35, sloužící v  německé armádě jako Pz Kpfw 35 (t), a pro nejstarší německý typ Pz Kpfw i. Svůj střední tank T-21 však Škodovka uplatnila v Maďarsku, kde se vyráběl licenčně jako Turán, v počtu 424 kusů. Předchůdce Hetzeru, stihač tanků Marder III s kanonem 7,5 cm PaK40

ESKOSLOVENSKÉ TANKOVÉ SÍLY 19451992

do roku 1944 v Plzni běžela linka na výrobu šasí s kolopásovými podvozky obrněných transportérů hKL  6p. A  konečně od srpna 1944 začaly z  Plzně vyjíždět opět kompletní obrněná vozidla, tentokráte tankové stihače hetzer, vyráběné v licenci pražského konkurenta. byly jich zde objednány tisíce, ale do konce války se podařilo vyexpedovat pouze 766 kusů. Oba závody tak v důsledku válečné výroby značně zvýšily svoji kapacitu a modernizovaly technologické postupy, avšak Spojenci je v samém závěru války silně rozbombardovali. Poválečné Československo proto mělo svoji tradiční tankovou výrobní základnu ve značně poničeném stavu, nicméně dokázalo ji brzy uvést znovu do provozu a využít pro opravy a nové dodávky obrněných vozidel.

dalším specializovaným závodem byla již před válkou vojenská továrna v Přelouči, sloužící pro opravárenské účely československé armády pod názvem Autozbrojovka č. 1. Ani tu nenechali Němci za války zahálet a rozšířili ji na opravnu tanků a samohybných děl širokého spektra typů, takže získala v tomto oboru značné zkušenosti. Přeloučskou opravnu konec války zastihl nepoškozenou v plném provozu, takže se mohla ihned zapojit do práce ve prospěch původního majitele.

Tato výrobní a  opravárenská základna, samozřejmě s  napojením na další stovky podniků nejrůznějšího zaměření, představovala pro velení nové československé armády jistotu, že budou plánované počty obrněné techniky naplněny. S  vývojem a  dodávkami domácích obrněných vozidel se počítalo od samého počátku, ovšem až v perspektivě několika následujících let. bezSlovenští tankisté při výcviku se svými nejrozšířenějšími tanky LT-38

Zdroje pro vybudování poválečného československého tankového vojska

13

prostředně po válce vznikající tankové vojsko se budovalo na základě materiálu dovezeného zahraničními československými jednotkami, jen v malé míře doplněném ukořistěnými obrněnci, téměř výlučně protektorátní výroby.

K využití německého materiálu, rozpracovaného v obrovských sériích u výrobců, ale hlavně zanechaného v různém stavu po celém území republiky wehrmachtem v tisícových počtech, se československé velení stavělo zprvu odmítavě. Toto stanovisko se však brzy změnilo, když se nenaplnila očekávání rychlých dodávek tanků ze Sovětského svazu, a tak v letech 1946–1950 tyto zdroje poskytly na 500 bojových obrněných vozidel a téměř 1000 obrněných transportérů.

Jako předzvěst zařazení materiálů tohoto původu lze považovat ustavení první domácí jednotky obnovené útočné vozby 5. května 1945 v průběhu Pražského povstání. Pod velením několika předválečných důstojníků „útočňáků“, jak si tehdy říkali, se podařilo shromáždit různorodou skupinu obrněnců z pražských továren, nádraží i kořistní a nasadit ji do bojů. Po jejich skončení tato povstalecká jednotka pokračovala v  zajišťování německých obrněných vozidel v Praze a okolí, čímž bylo získáno několik desítek tankových stihačů, samohybných děl, lehkých tanků a kolopásových transportérů. Ty pak po vytřídění posloužily k základnímu vybavení dvou nově postavených tankových brigád.

druhým domácím zdrojem pro tvorbu poválečných tankových sil československé armády se stala útočná vozba zaniklé Slovenské republiky. Zde se však fakticky jednalo pouze o  přínos personální, neboť její materiál s výjimkou pěti tanků LT-38, které přežily válku jako četa ochrany prezidenta v  jeho sídle v bratislavě, byl v  průběhu Slovenského národního povstání ztracen. Pikantní je, že se Slovensko po svém odtržení 14. března 1939 ocitlo v postavení satelita Německa a jeho armáda se aktivně účastnila tažení nacistů do Polska a Sovětského svazu. Teprve v létě 1944 část slovenské armády v domácím zázemí zorganizovala povstání a deklarovala se jako součást armády československé. Prakticky všichni příslušníci její elitní součásti – Pluku útočnej vozby – se do povstání zapojili a tak se rehabilitovali. Každopádně tito ostřílení tankisté znamenali pro vznikající nové československé tankové vojsko nezanedbatelný přínos.

bezprostředně po skončení války se však hlavním zdrojem pro tuto složku armády staly zahraniční jednotky československé armády, které se v průběhu války zformovaly v Sovětském svazu a Anglii. V obou případech se jednalo o tankové útvary na stupni brigády, organizované podle tabulek hostitelských armád, což znamenalo, že měly velmi rozdílnou materiální a personální naplněnost. V době, kdy dorazily do svých prostorů soustředění na území Československa, byly čerstvě doplněny prakticky na tabulkové stavy a jako všestranně vybavené a vycvičené útvary vytvořily základ organizace tankového vojska.

V rámci 1. československé samostatné brigády v SSSr se vytvořila první tanková jednotka – prapor – dne 26. července 1943 a v jejích třech rotách po doplnění bylo po deseti lehkých tancích T-70M, středních T-34/76 a obrněných automobilech bA-64b. Tankový prapor se účastnil od 5. listopadu bojů o ukrajinské hlavní město Kijev a své první frontové nasazení skončil až v březnu 1944, kdy v jeho stavu zůstaly pouze dva tanky T-34/76 se slavnými jmény LidiCE a ŽiŽKA, jakož i pět obrněných aut.

Po personálním doplnění byl k 1. dubnu 1944 povýšen na 1. československý tankový pluk a  přesně po čtyřech měsících na 1.  československou samostatnou tankovou brigádu (1.  čstb). Její tabulkový stav měl činit 65 tanků, ale ve skutečnosti vstupovala 8. září do těžkých bojů na

14

ESKOSLOVENSKÉ TANKOVÉ SÍLY 19451992

dukle vy zbrojena dvěma T-70M, čtyřmi T-34/76, třemi T-34/85 a jedním samohybným dělem

Su-85. Až do února 1945 bojovala brigáda v hornatém terénu polsko-slovenského pomezí za

velkých ztrát, tankovým materiálem doplňována jen sporadicky.

Po stažení z fronty se konečně dočkala nových tanků a dostatečně personálně obsazena téměř

1500 vojáky a vyzbrojena 69 tanky zahájila 10. března 1945 z polského území útok na Ostravu.

Tuhé boje trvaly až do 5.  května a  1.  čstb v  nich ztratila mnoho svých příslušníků a  přišla

také o  valnou většinu svého pancéřového materiálu, neboť nebyla doplňována. Prakticky bez

oddechu její zbylé tanky vyrazily 7. května na pomoc povstalcům v Praze a tři z nich skončily

svoji bojovou cestu 10. května 1945 ráno symbolicky před Pražským hradem. Ze stavu brigády

zbylo po válce pouze 15 tanků: jeden lehký T-70M a  14 středních – čtyři T-34/76 a  deset

T-34/85 při přehlídce 1. československé samostatné tankové brigády v květnu 1945

Zdroje pro vybudování poválečného československého tankového vojska

15

T-34/85, ovšem již 17.  května dostala dalších 42 tanků T-34/85. Jednotka disponovala také šesti obrněnými automobily bA-64b, přidělenými velitelským četám, a  dále třemi britskými obrněnými transportéry universal Carrier u  průzkumné čety. dalších 55 kusů bA-64b a asi desítka Carrierů, které přijely s  ostatními jednotkami 1.  československého armádního sboru z východu, prakticky bojově nasazeny nebyly.

Zvláštním doplňkem se stalo osm těžkých tanků iS-2, které 1. československé tankové brigádě věnovala sovětská 42.  gardová brigáda těžkých tanků, působící s  ní ve stejném prostoru. S nimi se 1. čstb předvedla poprvé 17. května při přehlídce v centru Prahy, ale do konce roku se jejich stav zredukoval na pouhých pět kusů z důvodu nemožnosti technicky je udržet v provozu. Těžké tanky tak zůstaly i v budoucnosti v československé armádě okrajovou kategorií.

dne 18. května 1945 začaly překračovat západní hranice Československé republiky dlouhé kolony vozidel nejpočetnější tankové jednotky, která se měla stát základem pro pozdější tankové vojsko. Jednalo se o  Československou samostatnou obrněnou brigádu z  Velké británie, která 12. května 1945 zahájila přesun z oblasti svého nasazení u dunkerque na francouzském pobřeží. Se svými 6000 muži, 271 tanky, 51 obrněnými auty a 205 obrněnými transportéry to byla impozantní síla, která se předvedla Pražanům kompletně 30. května 1945 při přehlídkovém průjezdu středem města.

Počátky této vlastně jediné bojové pozemní československé jednotky na západní frontě je možno najít již po evakuaci zbytků pěší divize, která se vytvořila z Čechů a Slováků ve Francii, Tank Challenger ze stavu Československé samostatné obrněné brigády při květnové přehlídce v Praze

+


16

ESKOSLOVENSKÉ TANKOVÉ SÍLY 19451992

do Anglie v roce 1940 po rozpadu fronty. Ti zde v srpnu na základě rozhodnutí exilové československé vlády a svolení britských vojenských orgánů dali základ k vybudování samostatné brigády o dvou pěších praporech, nasazené na východním pobřeží v obranných pozicích proti případné německé invazi. Když byl v roce 1943 stažen do Anglie i 200. lehký protiletadlový pluk, který se vytvořil v Africe a bojoval u Tobruku, bylo rozhodnuto přeformovat československé pozemní síly na obrněnou brigádu s cílem využít ji po otevření západní fronty v Evropě na pevnině.

Tak ke dni 1. září 1943 vznikla Československá samostatná obrněná brigáda (ČSOb), jejíž hlavní údernou silou se měly stát střední, tzv. křižníkové tanky (podle britské kategorizace). V její výzbroji se nejprve objevily – jako výcvikové – tanky typu Crusader, které od února 1944 doplňovaly mohutnější tanky Cromwell. Po důkladném výcviku osádek byla v souvislosti s vyloděním Spojenců v Normandii vyhlášena pro brigádu mobilizace, což znamenalo její doplnění personálem a materiálem na válečné počty. Po téměř dvou měsících, kdy její výcvikové tanky až na 12 nejméně opotřebovaných Cromwellů vyměnili za nové bojové stejného typu a  doplnili stavy ostatních obrněných vozidel, začalo konečně 30. srpna 1944 její naloďování a v průběhu následujícího týdne se ocitla v Normandii.

Na pevnině byla doplněna dalším materiálem a po řadě stmelovacích cvičení 8. října 1944 převzala od britů svůj úsek fronty na perimetru kolem obklíčeného severofrancouzského přístavu dunkerque. Tím začalo její bojové nasazení, poněkud netypické pro mobilní tankovou jednotku, neboť zaminovaný a částečně zaplavený terén kolem obléhaného přístavu prakticky anuloval její výhodu pohyblivosti. Ke slovu tak přišla pouze palebná síla tankových děl z pevných pozic za minimálního manévrování, neboť nepočetné výpady proti nepřátelským pozicím vedly k  neúměrným ztrátám. Není proto divu, že brigádě nevelel tankista, ale zkušený dělostřelec generál Liška. do jeho rukou pak 9. května 1945 složil velitel pevnosti dunkerque, viceadmirál Frisius, kapitulaci.

V  průběhu své bojové činnosti utrpěla ČSOb malé materiální ztráty, které byly průběžně doplňovány. Zároveň docházely postupně doplňky na tabulkové počty, přičemž před odjezdem do vlasti v květnu 1945 byly vyměněny ojeté tanky Cromwell za nové, a dorazilo také 22 lépe vyzbrojených tanků typu Challenger. Všechny pak absolvovaly cestu z  Francie do západních Čech na podvalnících, takže na nové místo svého působení dorazily ve velmi uspokojivém technickém stavu.

Celkově lze říci, že valná většina tanků a dalších obrněných vozidel československých zahraničních jednotek svými parametry i  technickým stavem představovala pro vznikající tankové vojsko značný přínos, ale pro vytvoření skutečně solidního tankového vojska jich bylo příliš málo. A tak se naplnění plánovaných stavů nově stavěných útvarů stalo úkolem pro nastávající mírové období, přičemž bylo nutno využít ve velké míře i německých obrněných vozidel, ukořistěných na území republiky. 2/i

VZNiK T ANKOVÉhO VOJSKA A JEhO OrGANiZAČNÍ

VýVOJ 1945–1950 bezprostředně po skončení války byla podniknuta nutná opatření pro vytvoření struktury nové československé armády. Ta samozřejmě, stejně jako před válkou, měla zabezpečovat obranu území státu proti vpádu nepřítele, který teoreticky zůstával stejný: Německo a Maďarsko, byť to v  roce 1945 byly poražené státy v  troskách. Po komunistickém převratu v  únoru 1948 se čistě obranná strategie armády neměnila, pouze její dislokace postupně dostávala jednostranný charakter, počítající se západem jako nejohroženějším směrem. Nově byly jako nepřátelské definovány armády „imperialistických velmocí“ uSA, Anglie a  Francie, které podle představ komunistické vlády bažily po likvidaci socialistických vymožeností v Československu, přičemž jako nástupní prostor pro útok měly využít své okupační zóny v  Německu a rakousku. do konce 40. let tak mírová organizace a početní stavy československé armády odpovídaly jejímu obrannému charakteru, počítajícímu s jejím nasazením pouze v rámci území státu.

Provizorní organizace armády platná k  25.  květnu 1945 rozdělovala státní území na čtyři

vojenské oblasti (VO), jimž byly podřízeny divize víceméně kopírující své předválečné dislokační prostory, doplněné čtyřmi rychlými divizemi (rd). Tankové jednotky zahraničního vojska i  vytvořené doma z  kořistního materiálu měly sloužit jako samostatně organizované útvary podpory rd jednotlivých vojenských oblastí i hlavního velení. Předpokládaný velký rozvoj tankové zbraně byl naznačen vznikem velitelství tankového vojska na stejné úrovni jako velitelství pěchoty a  dělostřelectva. Vzhledem k  tomu, že se tankové jednotky dosud formovaly a  v  létě 1945 plnily zároveň úkoly při zajištění pohraničí, proces jejich definitivního začlenění trval přes tři měsíce.

Nejpočetnější ČSOb, dosud v  podřízenosti XXii. armádnímu sboru americké armády, se

po přesunu do vlasti rozmístila v prostoru Plzeň – Klatovy – horažďovice. Jejím úkolem bylo střežit části demarkační linie, kde vystřídala jednotky amerického V. sboru, a její velitelství bylo ve Stříbrných horách. K  1.  červnu 1945 se její označení změnilo na 1.  tankový sbor (1.  ts), zatímco podřízené tankové prapory č. 1–3 byly přejmenovány na 11. až 13. tankovou brigádu (tb) a  od 15.  července záložní tanková rota (ZTr) s  doplňky od ostatních brigád vytvořila

ESKOSLOVENSKÉ TANKOVÉ SÍLY 19451992

ještě 14. brigádu. 1. tankový sbor jako největší úderná síla měl sloužit jako dispoziční jednotka hlavního velitelství operující armády.

Se svými 224 středními a 38 lehkými tanky, 41 průzkumnými obrněnými auty a dalšími více než 200 obrněných transportních a  pomocných vozidel tvořil 1.  ts valnou většinu tehdejších československých tankových sil. Také jeho personální obsazení bylo v  rámci tankových vojsk dominantní – 6648 mužů, z toho 114 důstojníků z povolání a 387 záložních. 1. ts přešel plně pod velení československé armády až 1. září 1945, ale již 27. srpna došlo v Praze na Staroměstském náměstí za účasti 1800 amerických vojáků k jeho slavnostnímu vynětí ze svazku XXii. sboru uS Army.

druhým kompaktním útvarem byla 1. čstb, která po doplnění 60 tanky T-34/85 od sovětského 1. ukrajinského frontu, v polovině června 1945 dosáhla opět tabulkových počtů. To se již vrátila na místo svých posledních bojů v oblasti Moravské Ostravy, aby zajistila hranici s Polskem mezi Vrbnem pod Pradědem a Jablunkovem. Severní soused se totiž nehodlal smířit s posunem hranic do stavu z  roku 1938 před jeho záborem Těšínska a  shromažďoval zde silné jednotky. Situace se uklidnila, až když dal Sovětský svaz najevo, že polské požadavky na revizi hranic nepodpoří, přesto brigáda zůstala soustředěna v  tomto prostoru až do konce července 1945. V  rámci první provizorní organizace československé armády byla podřízena 3. VO s  velitelstvím v brně a disponovala 70 tanky T-34/85, čtyřmi starými T-34/76, jedním lehkým T-70M a sedmi těžkými iS-2. Její personální stav čítal 5179 osob, z toho 43 aktivních a 127 záložních důstojníků. Předvídalo se, že vytvoří základ pro tankové posily jednotlivých vojenských oblastí. Tanky Cromwell IV při výcviku ve střelbě z kulometu na polní střelnici



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist