načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: České pověsti - Daisy Mrázková

České pověsti

Elektronická kniha: České pověsti
Autor: Daisy Mrázková

- Klasické české pověsti převyprávěné současným jazykem. - Bohatě ilustrovaná, zjednodušená verze klasického díla Aloise Jiráska Staré pověsti české, převyprávěná do ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  159
+
-
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 133
Rozměr: 28 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustroval Atila Vörös
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-266-1321-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Klasické české pověsti převyprávěné současným jazykem.

Bohatě ilustrovaná, zjednodušená verze klasického díla Aloise Jiráska Staré pověsti české, převyprávěná do současného jazyka. Kniha obsahuje výběr devíti pověstí, kde nechybějí příběhy o příchodu praotce Čecha na Říp, o vládnutí moudré kněžny Libuše obdařené věšteckými schopnostmi, slavný příběh o Křesomyslu a Horymírovi či například výpravný příběh o knížeti Bruncvíkovi, který se rozhodne vydat se na cesty, aby získal lva do svého znaku pro větší slávu České země.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Daisy Mrázková - další tituly autora:
Písně mravenčí chůvy Písně mravenčí chůvy
Slon a mravenec Slon a mravenec
Nádherné úterý Nádherné úterý
 (audio-kniha)
Neplač, muchomůrko Neplač, muchomůrko
 (audio-kniha)
Haló, Jácíčku Haló, Jácíčku
Byla jedna moucha Byla jedna moucha
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

České pověsti

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.edika.cz

www.albatrosmedia.cz

Eva Mrázková

České pověsti – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


OBSAH

O Čechovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .5

O Krokovi a jeho dcerách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

O Bivojovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .31

O Libuši, Přemyslovi a dávných proroctvích . . . . . . . . . . . . . . . . 41

Dívčí válka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

O Křesomyslu a Horymírovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

O králi Svatoplukovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

O králi Ječmínkovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

O Bruncvíkovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .109



5

O ČECHOVI

V

dávných,  pradávných  dobách,  kam  sice  nesahá  paměť 

žádného  člověka,  ale  zmínky  o nich  se  předávají od  rodičů 

k dětem  jako cenné  bohatství, se  usídlily  v  úrodných níži

nách  pod  vrcholky  Tater  četné  slovanské kmeny.  Dlouho  žily  ve svornosti, vždyť  si  byly  příbuzné jazykem,  zvyklostmi  i způsobem  života.  Avšak,  jak  to  tak  bývá,  po  časech  hojnosti  přicházejí horší  časy.  Rodiny  do  svého  středu  radostně vítaly  jeden  přírůstek za  druhým,  ale po čase si  všichni  uvědomili, že  už  je  jim  na  společném území  těsno.  Záhy  začaly  tahanice  o políčka, pastviny  a nikdo  si  nemohl  být  jistý  svým  majetkem. A tahanice postupně přerostly  v bitky...  Lidé  se  obávali,  že bojovníci  z jiných  kmenů  napadnou hranice  jejich  území,  vydrancují obydlí  a zpustoší úrodu.  Nebylo  to  k životu,  neustále  bránit  své  usedlosti, konej-

šit plačící děti a ukrývat vystrašené ženy.

Dva  bratři  z významného rodu,  vojvodové Čech  a Lech,  už  nechtě

li,  aby  jejich  lid  musel  tuto  tíži  déle  snášet.  Rozhodli se,  že  opustí  roz

bouřené  území  a půjdou hledat  zemi,  kterou  zvelebí  a zabezpečí tak, 

6

aby v ní  mohli  žít  bez  obav,  co  přinese  zítřek.  Vojvodové svolali  shromáž

dění  celého  rodu,  kde  přednesli své  rozhodnutí. Lid  zprávu  přijal  se  slzami 

v očích,  nicméně  bez  námitek  a s nadějí na  nalezení  nové  vlasti.  Rozloučili 

se  se  svými  domovy  a neotáleli s přípravami na  dalekou  cestu  do  nezná

ma.  Neviditelným a neslyšitelným předvojem předlouhého průvodu  slo

ženého  z početných rodin  byli  zvědové  a vojáci,  za  nimi  na  koních  statný, 

7

silný  a rozvážný vojvoda  Čech  s šedivými vlasy  a vousy,  následován svým 

bratrem  vojvodou Lechem  a vladyky a starosty rodů.  Pak  jely  vozy,  pod 

jejichž  plachtami se  usadily  ženy,  skřípění  jejich  kol  budilo  děti  ze  spánku 

a hrkání  neprospívalo ztuhlým  údům  starců  a stařen. Pasáci  hnali  stáda 

dobytka, co  chvíli  odbíhali  za  zaběhnutou ovečkou  nebo  nešťastně kvi

čícím  ztraceným selátkem; celý  průvod  pak  uzavíral  zase  vojenský  oddíl. 

Cesta  byla  úmorná,  děti  poplakávaly, dobytek  často  kvičel  bolestí  a útra

pami, koně nespokojeně frkali, ale lidé odhodlaně postupovali dál a dál.

Vypravili  se  na  západ.  Nejprve  projížděli územím,  kde  potkávali příbuz

né  rody.  Míjeli  bezútěšné rozvaliny domů,  úkosem pohlíželi  na  zpustoše

né  pozemky a v uších  jim  zněl  nářek  a stesky  strádajících lidí.  Pokračovali 

dál  a zbídačenou zemi  nechali  za  zády.  Přebrodili řeku  Odru,  vystoupa

li  do  vysokých kopců  a ocitli  se  v horách. Cesta  byla  náročná – šplhali  se 

do vysokých kopců,  prodírali  se  bažinami, prosekávali se  křovisky  a zaplé

tali  se  do  hustých  travin.  Navečer  vždycky  zapalovali vysoké  vatry  a při

kládali  až  do  rozbřesku, jednak  pro  zahřátí  unavených těl,  ale  především  chtěli  zaplašit divokou lesní  zvěř.  Za  horami  už  žilo  méně  lidí,  zato  byli  divočejší a bojovnější, takže o různé potyčky a šarvátky nebyla nouze.

Vyčerpaní poutníci  přešli  velkou  řeku  Labe  a po  čase  se  dotrmáceli  k dalšímu širokému toku.  Po  zdolání  řeky  Vltavy  už  byli  všichni  na  pokraji  svých sil.

„Zastavme!  Kdy  už  si  konečně odpočineme?  Už  dál  nemůžeme...  a brzy bude tma. Přenocujme tady!“ ozývalo se ze všech stran.

Vojvoda  Čech  zastavil  koně,  ukázal  na  horu  tyčící  se  uprostřed rozlehlé  roviny  před  nimi  a zavolal, aby  ho  všichni  dobře  slyšeli:  „Popojdeme  k této hoře a pod ní si odpočineme.“

Muži,  ženy,  starci,  děti,  dokonce  i dobytčata se  ztišili,  obrátili  oči  zkalené  únavou k hoře  a bez  dalšího  reptání  uposlechli příkazu  svého  vůdce.  Lidé  se  pod  horou  s důvěrou uložili  ke  spánku  a jejich  vůdce  zatím  přemýšlel,  jak  dál.  Kde  hledat  domov  pro  své  blízké?  Kterým  směrem  se  vypravit?  Kde  si  postavit  příbytky,  zorat  pole  a zasít  obilí?  Zamyšlený Čech  dlouho  seděl  sám  u vyhasínajícího ohně  a hledal  odpovědi na  svoje  otázky.  Před   rozbřeskem se vydal k hoře.

„Rozhlédnu se  po  kraji  a ujasním si,  kterým  směrem  se  vydáme,“ po- myslel  si  Čech  a prodíral se  trnitým  porostem na úbočí  hory.  Nestoupal  dlouho,  protože  hora  nebyla  příliš  vysoká.  Čech  jejího  vrcholu  dosáhl,  právě  když  první  sluneční paprsky  prozářily  ustupující noční  šero.  Vydýchal  se,  protáhl  šíji  a rozhlédl se  po  kraji.  A radostí se  mu  až  zatajil  dech...  Dole  se  rozkládala široká  rovina  ohraničená v dálce  horským  hřebenem.  10 11 Před  ním  se  zelenaly  šťavnaté louky,  první  sluneční  paprsky  se  zatřpytily  na  hladinách řek,  říček  a bublajících potůčků,  jeho  oči  se  těšily  tmavou  zelení  rozsáhlých lesních porostů  a usmíval se,  když  viděl  množství lesní  zvěře  pasoucí  se  na  paloučcích a slyšel  cvrlikání  ptáků  ozývající  se  z okolních  hájů.  A široko  daleko  nespatřil  žádná  lidská  obydlí.  Čechovy  oči  zářily,  dech  se  mu  prohloubil a v mysli  měl  jasno:  „Tady  jsme  doma!  Tady  budeme  žít my i naše další pokolení. Toto je kraj, který jsme tak dlouho hledali. “

Spěchal  dolů,  aby  se  podělil  o radost  s ostatními. A jeho  lid  se  radoval 

s ním,  přijal  toto  místo  za své  a plný  naděje  se  těšil  z nového  domova.  Lidé  hned  prozkoumali okolí –  a potvrdilo se,  že  půda  kolem  je  úrodná,  jezera  a řeky  plné  ryb,  lesy  a louky  osídlené  spoustou zvěře  a ptactva. Vojvoda  Čech  vyzval  svého  bratra  Lecha  a ostatní  vojvody  a všechen lid,  aby  s ním  vystoupali na vrchol hory a rozhlédli se po kraji.

Čech  se  obrátil  k lidem  s těmito  slovy:  „Naše  strádání  už  je  u konce, 

protože  jsme  našli  zemi, kterou  jsme  tak  dlouho hledali.  Tady  zůstaneme  a postavíme obydlí.  Často  jsme  spolu  o ní  snili  a já  jsem  slíbil,  že  vás  do  ní  zavedu.  Podívejte se,  toto  je  ta  země  zaslíbená, zvěře  a ptáků  plná,  medem  oplývající... Tato  země  nám  zabezpečí všechno  potřebné k životu  a ve  zlých  časech  nás  ochrání  před  nepřáteli. Ale  jaké  dáme  jméno  své  nové zemi?“

„Dáme  jí  tvoje  jméno,  vojvodo, budeme  jí  říkat  po  tobě –  Čechy!“ 

navrhl  jeden  z jeho  věrných  starostů, muž  s dlouhými bílými  vousy,  a ostatní jeho návrh nadšeně podpořili.

Dojatý  vojvoda  Čech  poklekl  a novou  zemi  vděčně  políbil.  Potom  po

zvedl  ruku,  ukázal  do  dálky  a zvolal:  „Vítej,  země  nám  zaslíbená! Ať  zde 

všichni  žijeme  ve  zdraví,  svornosti a bez  úrazů  ať  se  náš  rod  rozroste.“ 

Pak  vynesli  na  horu,  později  nazvanou jménem  Říp,  dřevěné  sochy  bohů 

a obětovali jim.


13

A nastaly všední  dny  plné  usilovné  práce.  Rozdělili  si  půdu  a začali  ji 

zúrodňovat. Vykáceli  lesy  a založili  si  pole,  zorali  je  a oseli.  Vedle  svých  políček  a pastvin si  postavili  roubená  stavení  s doškovými střechami. Každý  rod  se  staral  o svoje  louky  a zahrady. Řeky,  jezera,  pastviny  a lesy  byly  společné.

Každým  rokem  se  jejich  okrouhlé osady  rozrůstaly, přibývaly nové 

roubenky, chlévy  i stáje.  Jejich  úroda  byla  rok  od  roku  hojnější.  Dařilo  se  žitu,  pšenici,  ječmenu, ovsu,  prosu,  radovali  se  ze  zelených  lánů  hebkého  lnu  i vysokého konopí  a baňatých hlaviček  makovic. Také  stáda  dobytka 

byla  každým  rokem  početnější, na  zelených pastvinách si  pochutnávala 

telátka a v ohradách se proháněla bujná hříbata.

Správou  jednotlivých osad  se  zabývali  volení  starostové. Soudili  roz

míšky  mezi  lidmi  a rozdělovali úkoly,  které  bylo  zapotřebí vykonat  pro 

blaho  celé  obce.  Každý  věděl,  co  má  dělat.  Ženy  se  staraly  o domácnost, 

předly,  tkaly  a šily  oděvy.  Muži  pásli  dobytek, pracovali na  polích  a lovili 

zvěř v lesích.

V zimě  se  scházeli  vedle  pece.  Ženy  předly,  muži  opravovali hospodář

ské  náčiní  a zbraně. A hodně  si  vyprávěli. Muži  se  chlubili  úspěchy  při  lovu  zvěře.  Často  vzpomínali na  svou  první  vlast,  na  šarvátky, kvůli  kterým  se 

museli vydat na dalekou cestu. 

Když  zima  předávala vládu  jaru,  pak  házeli  do  řek  a potoků  obraz  zimy 

a smrti, Moranu, a zpěvem vítali líbeznou bohyni jara Vesnu. 

Pak  se  těšili  na  nejdelší  letní  dny,  na  čas  slunovratu. Na   návrších  zapa

lovali  ohně  a do  daleka  se  nesly  zpěvy  a halekání mládeže. Po  slunovratu 

úzkostlivě obhlíželi  úrodu  a těšili  se  na  žně  a potom  na  bohatou  podzimní 

sklizeň ovoce a zeleniny.

14

Ve  všech  osadách  bylo  po  celý  rok  živo  a veselo.  Pouze  v poledne se 

lidé  utišili –  obávali  se  příchodu polednic, o nichž  se  tradovalo, že  ublíží 

zaběhnutým dětem.  Skrývali  se  také  před  škaredými ženami  s velikými 

hlavami  a obrovskýma očima  posílajícími na  lidi  divoký  pláč;  třásli  se  před 

jezinkami, které  vylupovaly oči,  a bludičkami lákajícími do močálů a bažin.

Jezera  a rybníky míjeli  s obavami před  možnými nástrahami  vodníků 

15

a vodních žínek.  Nejvíc  se  však  báli  vládce  hromu  Peruna  a jiných  božstev, 

protože  se  domnívali, že  oslabují  jejich  tělo  a zatemňují mysl.  Lidé  si  chtěli 

božstva  naklonit,  proto  jim  nosili  dary  a oběti.  Ve  svých  obydlích  uctívali 

bůžky  postavené na  čestném  místě  poblíž  ohniště  a věřili,  že  pokud  pod 

pecí nebo prahem přebývá had, pak z jejich stavení štěstí neodejde.

Tak  plynul  rok  za  rokem  a rod  se  rozrůstal. Lidé  se  radovali  z narození  nových  dětí  a přivítali mezi  sebe  další  rodiny  z prvotní vlasti,  které  sem  vábily  příznivé  zprávy  o šťastném životě  v Čechách, šířící  se  do  všech  stran.  Pod  Řípem  bylo  brzy  těsno.  Zástupy  lidí  tedy  postupovaly dále  na sever,  jih,  východ  i západ  a zakládaly nová  sídla.  Lidé  stavěli  také  hrady  na  obranu  hranic  a pro  úkryt  obyvatel  a stád  při  napadení nepřátelským  vojskem. 

Také  mladší  Čechův  bratr,  vojvoda  Lech,  cítil,  že  se  jeho  početný  rod  na  tomto  místě  tísní,  a rozhodl se,  že  se  vypraví  hledat  nový  domov  na východ. Čecha  i starosty Lechův  záměr  velmi  mrzel  a žádali  ho,  ať  neodchází  moc  daleko.  Pokud  budou  žít  blízko  sebe,  mohou  si  navzájem  pomoci, když se přižene nepřátelské vojsko.

17

Dojatý  Lech  slíbil  svým  blízkým:  „Milí  bratři,  nikdy  nezapomenu, 

že jsem  z vašeho  rodu.  Nechci  proto  od  vás  odejít  tak  daleko,  abyste  vy 

nevěděli  o mně  a já  o vás.  Dám  vám  znamení, abyste  věděli,  kde  se  usíd

líme.  Třetí  den  za  svítání  vyjděte  na  horu  Říp,  rozhlédněte se  a uvidíte 

oheň  a dým,  který  zapálím na  místě,  kde  si  já  a můj  rod  vybudujeme nový 

domov.“

A jak  řekl,  tak  se  i stalo.  Třetí  den  viděl  Čech  se  svou  družinou na  vý

chodě  obrovský oheň  a hustý  dým,  takže  věděl,  kde  má  hledat  svého 

bratra.  Podle kouře a dýmu pojmenovali toto  místo  Kouřim  a Lechův  rod 

zde ihned započal s výstavbou velkého hradu.

 18 O KROKOVI  A JEHO DCERÁCH

V

ojvoda  Čech  se  dožil  úctyhodného věku  osmdesáti šesti 

let  a po  celou  dobu  jeho  takřka  třicetileté vlády  v nové 

vlasti  všude  panoval  řád  a kázeň.  Lidé  byli  poctiví,  kráde

že  a loupeže považovali za  nejtěžší  zločin,  dokonce  nebylo  ani zapotřebí na noc zamykat dveře příbytků.

Avšak  po  Čechově  smrti  začaly  sváry  a hádky, nejvíce  se  lidé  přeli 

o majetek a polnosti. Protože  se  rozepře  stupňovaly, sešla  se  rada  starších  u Čechova hrobu  a hledala řešení.  Rada  rozhodla, že  si  co  nejdřív  najdou  nového  vůdce,  aby  dění  v zemi  uklidnil  a nastolil opět  pořádek  a mír.  Poradili  se  nejprve  s Čechovým bratrem  Lechem,  který  jim  jako  vhodného správce a soudce doporučil starostu mocného rodu Kroka.

Krokův  hrad  stál  nad  řekou  Mží  nedaleko vesnice  Zbečno  a lidé  z okolí  

k němu  vzhlíželi  s úctou,  protože  si  hradního pána  vážili  a cenili  si  jeho  

rad.  Brzy  byl  Krok  jednomyslně zvolen novým  vojvodou. Slavnostní pře-

dání  moci  do  jeho  rukou  a slib  oddanosti všeho  lidu  proběhly u Čechovy 

mohyly.


20

Krok  se  pak  po  svém  zvolení  přestěhoval do  Budče.  Ve  svém  novém 

sídle  soustředil nejlepší  věštce  a kouzelníky. Lidé  obdaření věšteckými  schopnostmi a využívající skrytou  moc  přírody  se  za  Krokovy  vlády  těšili  všeobecnému uznání  a úctě.  Krok  v Budči  otevřel  školu,  kde  se  žáci  věno

vali hlavně bohoslužbě, věštbám a kouzlům.

Samotný Krok  měl  věštecké schopnosti a tradovalo se,  že  umí  roz

mlouvat  s bohy  a žádá  je  o radu  při  všech  svých důležitých vladařských  rozhodnutích. Jedné  tajemné  letní  noci,  kdy  na  okolních  kopcích plály  ohně  a kolem  se  rozléhal  zpěv  mladých lidí,  se  Krok  uchýlil  do  hradní  síně   a rozkázal, aby  ho  tři  dny  nikdo  nerušil.  Chtěl  v klidu  obětovat bohům   a soustředit se  na jejich  ponaučení o budoucnosti. Vše  podstatné zaznamenal  na  kouscích  březové  kůry  a uložil  na  tajném  místě  pro budoucí  po

třeby  svých dcer.  Po  třech dnech  svolal  stařešiny rodů  a sdělil  jim  jedno  



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist