Kniha: České pohádky K. J. Erbena – Karel Jaromír Erben

~ 23 ~

JEZINKY

I

Byl jelen, měl zlaté parohy a zůstával pod lesem v jedné chaloupce s malým Smolíčkem. Každý den chodil na pastvu, a když odcházel, napomínal Smolíčka: „Kdyby někdo přišel, neotvírej nikomu.“

„Však já sem nikoho nepustím!“ říkal Smolíček.

Jednou ta k y byl jelen na past vě a Smolíček doma sá m. Ťuk, ťuk, ťuk! klepal někdo venku na dveře.

„Kdo to?“ zeptal se Smolíček.

„Och zima, zimička!“ ozvaly se venku nějaké hlásky:

~ 24 ~

„Smolíčku, Smolíčku,

otevři světničku,

až se ohřejeme,

hned zase půjdeme.“

„Já nikomu nesmím otevřít,“ řekl Smolíček a neote

vřel.

„Dobřes udělal,“ pochválil ho za to jelen, „byly to jezin

ky. Kdybys jim byl otevřel, byly by tě vzaly.“

Druhý den, jakmile jelen odešel, ťukal zas někdo na

dveře.

„Kdo to?“

„Och zima, zima!

Smolíčku, Smolíčku,

otevři světničku,

až se ohřejeme,

hned zase půjdeme.

Och zima, zimička, zima!“

„Ubožátka, jak se tam venku zimou třesou!“ řekl Smo

líček, „snad přece nejsou tak zlé? Já jim trošku pootevřu, aby se ohřály – jen trošičku, co by sem dva prstíčky vstrčily!“

Smolíček pootevřel dveře a jezinky vstrčily tam na

před prstíčky, potom ihned celé ruce a už byly všecky tři ve světničce, milého Smolíčka vzaly a utíkaly s ním z chaloupky pryč do lesa.

„Ouvej, ouvej!“ plakal Smolíček, i vzpomněl si na jele

na a volal:

~ 25 ~

„Za vrchy, za doly,

mé zlaté parohy,

kde se pasou?

Smolíčka holečka

jezinky do lesa nesou!“

Však darmo volal, jelen ho neslyšel. Zatím jezinky

Smolíčka si odnesly domů, zavřely ho do sroubku a dobře ho krmily, aby ztloustl – chtěly si ho potom upéct. A když myslely, že už je dost tučný, přišly k němu:

„Smolíčku, Smolíčku,

natáhni ručičku

a vystrč ze sroubku

prstíček ven.“

~ 26 ~

Smolíček vystrčil malou skulinkou ven prstíček a jezinky ho řízly do prstíčku, až krev tekla.

„Už je dost vykrmený!“ řekly, vzaly ho ze sroubku, položily na korýtko a nesly do pece.

Smolíček plakal a prosil, ale nebylo nic platno. I vzpomněl si zas na svého jelena a volal:

„Za vrchy, za doly,

mé zlaté parohy,

kde se pasou?

Smolíčka holečka

jezinky do pece nesou!“

Cupity, cupity přes hory, přes doly – a jelen byl tu, nabral Smolíčka na zlaté parohy a donesl ho domů do chaloupky.

Potom už Smolíček vždycky poslouchal jelena a nikdy nikomu neotevřel, a jezinky potom už taky nikdy víc nepřišly.