načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: České kružítko - Cyril Höschl

České kružítko

Elektronická kniha: České kružítko
Autor:

Zájem o předchozí dvě knihy sloupků-odpovědí profesora Cyrila Höschla potvrzuje, že v dnešní zrychlené době našinec uvítá u svých znepokojivých dotazů především odpovědi ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  150
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galén
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 241
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-7492-272-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha přináší dvě stovky krátkých sloupků Cyrila Höschla z let 2011 až 2015, které mají zároveň komentující a výkladový charakter a vznikaly jako odpovědi na otázky čtenářů časopisu Reflex.

Popis nakladatele

Zájem o předchozí dvě knihy sloupků-odpovědí profesora Cyrila Höschla potvrzuje, že v dnešní zrychlené době našinec uvítá u svých znepokojivých dotazů především odpovědi stručné a jasné. A přesně takové Höschlovy sloupky již léta jsou. Autor jako zkušený pedagog nabízí nadhled a přesné formulace s darem srozumitelnosti a humoru, nezapře rovněž svoji profesi zkušeného psychiatra, pomůže a mnohdy i pohladí po duši.

Kniha České kružítko přináší další dvě stovky krátkých sloupků Cyrila Höschla z let 2011 až 2015, které mají zároveň komentující a výkladový charakter a vznikaly jako odpovědi na otázky čtenářů časopisu Reflex.

(sloupky z Reflexu)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Cyril Höschl - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Cyril HösCHl

České kružítko

Cyril

HösCHl

České

kružítko

galén

Z

a

Za

t d

opravu? Je

sp

vn

é

p

o

m

á

h

a

t

e

u

r

u

?

d

e

g

e

n

e

r

a

c

e

s

p

o

r

t

u

o

d

k

o

l

i

k

a

l

e

t

s

e

m

ů

ž

o

u

d

ě

t

i

s

t

r

a

š

i

t

?

v

l

i

v

a

n

t

i

k

o

n

c

e

p

č

n

íc

h

p

il

u

l

e

k

n

a

c

h

o

J

sou duševně

n

em

o

c

n

í

n

á

s

il

n

íc

i?

B

r

e

a

t

h

a

r

i

á

n

s

t

v

í

ž

i

v

o

t

J

a

k

o

p

e

r

p

e

t

u

u

m

m

o

B

i

l

e

?

l

é

k

a

ř

J

a

k

o

B

o

h

u

l

i

B

ý

p

r

á

s

k

a

č

?

l

é

k

y

,

t

ě

h

o

t

e

n

s

t

v

í

a

n

e

p

l

o

d

n

o

s

t

p

a

t

ř

í

n

a

r

c

i

s

k

p

s

y

c

h

ia

t

r

o

v

i?

J

s

o

u

t

e

to

a p

iercing pr

oJ

ev

c

h

o

r

o

B

y

?

p

r

o

č

m

u

ž

i

u

m

í

r

a

J

í

d

ř

í

v

?

p

r

o

č

s

e

B

o

J

í

m

e

n

a

n

e

s

p

r

á

v

n

é

m

m

í

s

t

ě

?

p

i

v

o

d

ě

t

e

m

?

k

d

y

ž

v

ě

c

i

v

e

ř

e

J

n

é

,

t

a

k

o

pr

av

du veřeJné!

sim

pl

e

x

n

í

s

c

h

iZ

o

f

r

e

n

ie

pa

r

a

d

o

x

y

J

a

k

o

B

y

s

t

ř

e

t

r

o

l

í

š

e

d

á

Z

ó

n

a

v

p

s

y

c

h

i

a

t

r

i

i

r

a

d

o

s

t

Z

t

ý

r

á

n

í

s

á

Z

k

a

n

a

s

p

r

a

v

e

d

l

n

o

s

t

m

a

s

o

v

é

n

ad

uží

vání antid

ep

re

si

v

p

o

h

l

a

v

n

í

id

e

n

t

i

t

a

m

i

s

o

g

y

n

i

e

o

B

s

e

s

e

a

s

c

h

i

Z

o

f

r

e

n

i

e

m

o

r

á

l

k

a

a

c

h

o

r

o

B

a

v

r

a

ž

d

ě

n

í

a

s

c

h

iZ

o

f

r

e

n

ie

p

r

a

v

o

l

e

v

é

Z

m

a

t

e

n

í

c

h

y

B

ě

J

í

c

í

k

o

n

c

o

v

k

y

n

e

n

á

p

a

d

n

í

Z

a

B

iJ

ác

i

ch

raBrost o

an

sk

á

a

v

o

J

e

n

s

k

á

l

é

k

a

ř

s

k

á

s

t

a

t

i

s

t

i

k

a

n

e

J

s

o

u

J

e

d

n

o

d

u

c

h

é

p

o

č

t

y

p

s

y

c

h

i

a

t

r

i

e

J

a

k

o

B

r

a

in

w

a

s

h

in

g

?

u

m

ěn

í a choroBa

Je

t

o

v

š

u

d

e

s

t

e

J

n

é

?

u

m

ě

n

í

d

i

s

k

u

s

e

r

á

n

o

m

o

u

d

ře

Jší

ve

čera mo

Je

m

a

li

č

k

o

s

t

m

y

š

l

e

n

í

J

e

Z

v

n

i

t

ř

n

ě

n

é

c

h

o

v

á

n

í

v

ý

Z

n

a

m

d

ě

J

ů

v

e

s

n

u

n

e

š

k

o

d

n

ý

m

e

t

y

l

a

l

k

o

h

o

l

Ji

h

p

ro

ti severu g

yr

u

s

f

u

s

if

o

r

m

is

m

a

n

a

ž

e

r

J

a

k

o

n

i

c

n

e

ř

ík

a

J

í

c

í

o

Z

n

a

č

e

n

í

?

s

e

v

o

g

l

i

a

m

o

c

h

e

t

u

t

t

o

r

i

m

a

n

g

a

c

o

m

’è

B

i

s

o

g

n

a

c

h

e

t

u

t

t

o

c

a

m

p

ž

iv

o

t

po

živ

otě př

ím

á

vo

l

B

a

p

o

s

l

a

n

c

ů

p

s

y

c

h

i

a

t

r

i

c

k

é

d

i

a

g

n

ó

Z

y

p

s

y

c

h

ia

t

r

i

e

a

t

o

x

o

p

l

a

Z

m

ó

Z

a

a

g

r

e

s

e

n

a

i

n

t

er

ne

tu

a v ulicíc

h

p

s

y

c

h

ia

t

r

i

e

a

Z

á

v

i

s

l

o

s

t

i

J

e

š

t

ě

k

i

n

t

e

r

n

e

t

o

v

ý

m

d

i

s

k

u

s

í

m

p

e

r

s

e

v

e

r

a

c

e

a

v

e

r

B

ig

er

ace

aneB f

un

kc

io

n

á

ř

s

k

é

p

l

á

c

á

n

í

u

č

e

B

n

i

c

e

p

s

y

c

h

i

a

t

r

i

e

a

č

a

s

J

e

p

i

č

í

ži

v

o

t

m

i

n

i

s

t

r

ů

s

a

m

o

n

a

s

ír

i o

pravdu trp

í

d

u

š

e

v

n

í

n

e

m

o

c

,

o

n

e

m

o

c

n

ě

n

í

a

p

o

r

u

c

h

a

do

Brý lid si v

t

o

m

t

o

s

y

s

t

é

m

u

v

o

l

í

Z

l

é

p

o

l

i

t

i

k

y

?

o

B

ě

ť

p

a

c

h

a

t

e

l

e

m

o

x

y

f

o

B

i

e

t

e

r

o

r

s

e

n

io

r

ů

Jak

přežít

pa

d

o

u

c

h

y

t

o

l

e

r

a

n

t

n

í

n

e

k

u

ř

á

c

i

m

e

n

t

á

l

n

ě

p

o

s

t

i

ž

e

n

í

v

r

o

d

in

ě

am

nestie a

o

d

c

h

á

Z

e

n

í

v

.

k

.

o

B

l

i

B

a

o

s

o

B

n

o

s

t

i

v

d

ě

J

i

n

á

c

h

p

r

o

t

i

k

u

ř

á

c

k

ý

d

ž

ih

á

d

v

y

h

šen

pala

ch

J

a

k

o

p

ř

ík

l

a

d

k

n

á

s

l

e

d

o

v

á

n

í

?

k

d

o

v

š

e

c

h

n

o

v

í,

Z

n

á

B

u

d

o

uc

nost? v

še

v

ě

d

o

u

c

í

p

s

y

c

h

i

a

t

r

i

e

k

o

n

s

p

i

r

a

č

n

í

t

e

o

r

i

e

s

o

u

v

i

s

í

h

u

d

e

B

n

í

t

a

le

n

t s

matema

ti

ko

u

?

k

r

it

é

r

i

u

m

ú

Z

d

r

a

v

y

Byr

o

kr

a

c

ie

J

a

k

o

e

v

o

l

u

č

n

ě

s

t

a

B

i

l

n

í

s

t

r

a

t

e

g

i

e

o

B

s

e

s

e

a

k

o

m

p

u

lZ

e

u p

sychó

Zy

J

e

k

y

l

l

a

h

y

d

e

p

o

č

a

s

í

a

d

u

š

e

l

á

m

o

u

s

e

l

e

d

y

,

n

e

B

o

s

v

o

B

o

da

?

k

o

u

ř

e

n

í

s

p

o

r

l

i

B

e

r

a

l

i

s

m

u

s

p

a

t

e

r

n

al

ismem?

h

y

p

e

r

m

n

é

Z

i

e

k

ř

i

v

d

a

J

a

k

o

B

a

c

i

l

m

e

s

i

á

š

i

J

a

k

d

l

o

u

h

o

Být d

ít

ě

s

m

a

t

k

o

u

?

Ze

man

se

B

e

v

r

a

ž

d

y

p

o

l

i

c

i

s

t

ů

s

e

k

ý

r

o

v

a

t

,

n

e

B

o

n

e

c

h

a

t

B

ýt

? děd

n

o

s

t

Z

á

v

a

ž

n

ý

c

h

d

u

š

e

v

n

í

c

h

o

n

e

m

o

c

n

ě

n

í

J

s

o

u

li

dé „lep

ší

n

e

ž

o

s

t

a

t

n

í

ž

i

v

o

č

i

c

h

o

v

é

?

s

a

m

o

n

a

v

o

Ze

né Zou

fa

l

s

t

v

í

p

s

y

c

h

o

t

i

c

k

á

d

e

p

r

e

s

e

k

o

n

t

r

o

la

v

o

dy

an

o, vZduchu n

e?

ex

h

iB

ic

io

n

is

t

é

n

a

k

o

n

c

e

r

t

ě

n

i

č

í

a

n

t

i

p

s

y

c

h

o

t

i

k

a

m

o

Z

e

k

?

n

i

č

í

n

á

s

s

t

r

e

s

?

m

o

u

d

r

é

r

o

Z

h

o

d

n

u

t

í

n

á

r

o

d

n

í

B

a

n

k

y

,

n

e

B

o

m

am

ut

í loup

ež Za

Bíl

éh

o

d

n

e

?

p

r

o

h

n

il

í

B

á

J

n

á

l

h

a

v

o

s

t

k

o

n

s

p

i

r

a

č

n

í

m

y

š

l

e

n

í

a

n

t

i

d

e

p

r

e

s

i

v

a

J

a

k

o

s

p

o

u

š

t

ě

č

c

h

o

r

o

B

y

?

h

r

a

J

e

p

o

h

l

a

v

í

t

e

r

a

p

e

u

t

a

r

o

l

i

p

ř

i

l

é

č

B

ě

?

c

o

n

e

m

u

s

í

š

u

d

ě

l

a

t

d

n

e

s

,

o

d

l

o

ž

n

a

ek

velký Bra

tr

t

ě

st

e

J

n

ě

s

l

e

d

u

J

e

J

a

k

d

o

s

t

a

t

s

e

s

t

ř

e

n

i

c

i

n

a

p

s

y

c

h

i

a

t

r

ii

š

i

k

a

n

a

B

u

l

v

á

r

e

m

p

a

r

a

d

o

x

n

í

v

ý

Z

n

a

m

h

i

s

t

o

r

ic

k

é

h

o

š

e

r

m

u

?

mi

str

ovský miner

ál

n

í r

o

Z

t

o

k

Závist

í v

ed

m

a

t

e

ř

s

t

v

í

a

k

a

r

i

é

r

a

a

u

t

e

n

t

i

c

k

ý

d

i

s

k

u

t

é

r

v

e

v

ě

d

ě

t

o

v

ř

e

h

o

r

ň

á

c

i

a

d

o

l

ň

á

c

i

s

v

ě

d

o

m

í

n

a

o

B

t

íž

fo

tB

al

em

k vandalism

u

po

t

r

a

v

o

u

k

l

id

s

t

v

í

Z

p

l

o

d

i

l

i

n

á

s

m

i

m

o

Z

e

m

š

ť

a

n

é

?

Z

a

p

ř

í

č

i

ň

u

J

e

o

č

k

o

v

á

n

í

a

u

t

i

s

m

u

s

?

e

-

s

t

o

n

s

k

o

p

e

J

s

k

a

,

n

e

B

o

p

s

y

c

h

i

a

t

r

a

?

s

e

k

t

y

,

š

a

m

a

n

i

a

p

o

d

v

o

d

n

í

c

i

t

o

u

r

e

t

t

ů

v

s

y

n

d

ro

m

adrenali

n

n

o

s

t

a

l

g

ie

B

u

l

v

á

r

v

s

i

n

g

a

p

u

r

u

p

á

t

e

k

t

ř

i

n

á

c

t

é

h

o

J

e

p

l

a

c

e

n

í

d

a

n

í

p

r

o

J

e

v

v

l

a

s

t

e

n

e

c

t

v

í?

p

r

á

v

n

í

a

B

su

rd

ist

án Jako Ba

ci

l

d

v

o

J

í

m

e

t

r

č

e

s

k

é

k

r

u

ž

ít

k

o

l

é

č

e

n

í

d

u

c

h

e

m

n

ed

ot

knutelní

ro

d

n

í

ú

s

t

a

v

d

u

š

e

v

n

í

h

o

Z

d

r

a

s

u

B

J

e

k

t

i

v

n

í

š

t

ě

s

t

í

Z

n

e

u

ž

í

v

á

n

í

p

s

y

c

h

i

a

t

r

i

e

t

a

B

u

iZ

o

v

a

n

é

t

é

m

a

sm

rt

i J

ak Zvýšit

sv

ět

o

v

o

u

i

n

t

e

l

ig

e

n

c

i

k

a

s

t

r

a

c

í

Z

a

m

í

r

m

á

l

é

k

a

ř

p

r

á

v

o

d

á

t

p

a

c

i

e

n

t

o

v

i

p

a

d

á

k

a

?

J

a

k

a

J

a

t

o

l

l

á

h

c

h

o

m

e

J

n

í

Z

v

ý

š

il

v

í

r

á

n

u

v

ýs

ky

t ro

Ztrou

še

n

é

s

k

l

e

r

ó

Z

y

p

o

Z

a

v

í

r

e

J

t

e

J

e

d

u

š

e

v

n

ě

n

e

m

o

c

n

í

n

e

J

s

o

u

Z

l

o

č

i

n

c

i

d

u

š

e

v

n

ě

n

e

m

o

c

n

ý

v

e

t

ří

v

ymítání ď

áB

la

m

y

s

t

é

r

iu

m

v

ě

d

o

m

í

n

á

Z

v

y

l

é

k

ů

Z

m

ě

n

ě

n

é

s

t

a

v

y

v

ě

d

o

m

í

n

a

r

k

ó

Z

o

u

a

l

Z

h

e

im

e

r

a

n

ev

yv

oláte kl

o

n

o

v

á

n

í

p

u

t

in

a

J

e

o

p

t

i

m

i

s

m

u

s

n

a

k

a

ž

l

i

v

ý

?

h

u

d

B

o

u

k

v

r

a

ž

d

ě

n

í

k

č

e

m

u

J

s

o

u

d

e

f

e

k

t

y

do

Bré?

Z

n

o

u

Z

e

c

t

n

o

s

t

r

e

c

e

s

i

s

t

a

,

n

e

B

o

B

l

á

Z

e

n

?

kd

y u

ž Je člo

k

B

l

á

Z

e

n

?

n

e

p

o

c

h

o

p

i

t

e

l

n

é

c

h

o

v

á

n

í

,

n

e

B

o

š

í

l

e

n

s

t

v

í

?

u

h

r

a

n

u

t

í

k

o

B

r

o

u

ž

ít

s

tr

aumatem

n

e

v

in

a

h

u

d

B

a

a

p

l

á

č

p

r

o

v

o

k

o

v

a

n

á

d

i

s

k

r

i

m

i

n

a

c

e

v

y

v

á

ž

en

é Z

pravoda

Js

tv

í

a

n

d

r

e

a

s

l

u

B

i

c

s

í

d

l

o

d

u

š

e

m

y

s

l

í

m

t

o

u

p

ř

í

m

n

ě

d

ě

t

s

k

é

s

e

B

e

v

r

a

ž

d

y

aste

roid

c

h

t

iv

o

s

t

k

r

k

a

v

č

í

m

a

t

k

y

c

h

l

o

u

p

k

y

o

d

p

o

s

l

e

c

h

y

v

r

a

ž

d

íc

í s

chiZofre

n

ic

i

l

a

k

t

a

č

k

a

g

e

s

t

a

p

s

y

c

h

o

s

o

m

a

t

i

k

a

p

ř

i

t

a

ž

l

i

v

o

s

t

n

á

s

il

í

J

e

v

č

esk

é repu

Bl

ic

e

o

h

r

o

ž

e

n

a

d

e

m

o

k

r

a

c

i

e

?

ZaBí

Je

t,

č

i

n

e

Z

a

B

íJ

e

t

d

e

p

r

e

s

i

v

n

í

J

e

d

i

n

c

e

?

m

e

c

h

a

n

i

s

m

y

k

r

u

t

o

s

t

i

m,

neBo ne

v

ím

,

c

o

d

ě

l

á

m

?

u

m

ě

n

í

p

r

o

h

r

á

v

a

t

p

o

d

p

o

r

a

r

o

d

in

y

s

e

l

h

á

v

á

m

e

v

o

d

h

a

d

u

r

i

Z

i

k

i

š

a

n

c

í

J

a

k

se

poZná

d

e

p

r

e

s

e

e

v

r

o

p

a

m

á

p

o

s

l

e

d

n

í

v

t

e

ř

i

n

u

k

s

e

B

e

o

B

r

a

n

ě

fo

Bie truc

h

l

e

n

í

h

ra

na city

v

Z

n

e

š

e

n

o

s

t

p

o

s

l

á

n

í

p

r

o

č

s

i

m

n

e

m

e

o

č

i

p

o

pl

etení n

e

s

k

u

t

e

č

n

á

Z

e

m

ě

J

e

t

e

m

p

e

r

a

m

e

n

t

d

ě

d

i

č

n

ý

?

c

o

m

ě

n

í n

aše cho

v

á

n

í

h

á

d

a

n

k

a

J

a

k

t

o

t

a

l

i

t

a

f

o

r

m

u

J

e

p

o

va

hu p

r

o

t

o

n

o

v

é

c

e

n

t

r

u

m

v

č

e

s

k

u

Zájem o předchozí dvě knihy sloupků-odpovědí profesora Cyrila Höschlapotvr

zuje, že v dnešní zrychlené době našinec uvítá u svých znepokojivých dotazů

především odpovědi stručné a jasné. a přesně takové Höschlovy sloupky již léta

jsou. autor jako zkušený pedagog nabízí nadhled a přesné formulace s darem

srozumitelnosti a humoru, nezapře rovněž svoji profesi zkušeného psychiatra,

pomůže a mnohdy i pohladí po duši.

Kniha České kružítko přináší další dvě stovky krátkých sloupků Cyrila Höschla

z let 2011 až 2015, které mají zároveň komentující a výkladový charakter a vznikaly

jako odpovědi na otázky čtenářů časopisu reflex.

9788074 922725

www.galen.cz

Prof. MUDr. Cyril Höschl, Drsc., FrCPsych.

(* 12. listopadu 1949, Praha),

lékař, pedagog a vědecký esejista.

Profesor psychiatrie, přednostaPsychiatric

ké kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

v Praze, kterou v letech 1990–1997 vedlve funk

ci děkana. Ředitel Psychiatrického centra Praha

(od roku 1990) a národního ústavu duševního

zdraví; člen řady odborných společností(prezi

dent Evropské psychiatrické asociace v letech

2007–2008, prezident Evropské federacelé

kařských akademií v letech 2008–2009,vice

prezident Vídeňské školy klinického výzkumu

v letech 2005–2013, člen prezidia grantové

agentury České republiky, člen rady vlády pro

výzkum, vývoj a inovace ad.).

autor mnoha odborných sdělení, člen redakční

rady časopisu Vesmír a šéfredaktor odborného

periodika Psychiatrie. autor, pořadatel nebo

spolupořadatel odborných monografií(neuro

endokrinologie v psychiatrii; Klasifikacesexu

álních poruch; editor sborníků nobelova cena,

Movement disorders in psychiatry aj.), učebnic

Psychiatrie pro vyšší zdravotnické školy,Psychia

trie pro praktické lékaře a dvou vydání rozsáhlé

učebnice Psychiatrie. Přispěl téždo meziná

rodní učebnice psychiatrie vydané v Usa.Pu

blikoval tři autorské výběrypopulárně-vědec

kých prací Odpovědi bez konce, Úhel pohledu

a stručně a jasně, spolu s Jeronýmem Janíčkem

připravili knižní rozhovor Kde bydlí lidské duše.

V letech 2004–2011 byl předsedou Českélé

kařské akademie.


Sloupky z Reflexu


galén

CyRil HöSCHl

české kružítko


© Cyril Höschl, 2016

Typography © Bedřich Vémola, 2016

© Galén, 2016

ISBN 978-80-7492-287-9 (PDF)

ISBN 978-80-7492-288-6 (PDF pro čtečky)

Všechna práva vyhrazena. Tato publikace ani žádná její část nesmí být reprodukovány,

uchovávány v rešeršním systému nebo přenášeny jakýmkoli způsobem (včetně mechanického,

elektronického, fotografického či jiného záznamu) bez písemného souhlasu nakladatelství.


5

ZakáZat dopravu?

Nedávný smog ve velkých městechv Čechách a  na  Moravě znovu připomněl

otázku případného zákazu dopravy. Je

to podle vás řešení?

Na  první pohled se zdá, že zákaz doravy v  kritických dnech by mohl situaci zlepšit  – a  asi tomu tak i  bude.

Všechna příliš jednoduchá řešení však

bývají ošemetná. Čas od času stojí za to

si připomenout, že největším zdrojem

CO

2

(asi 75 procent) je spalování fosilních paliv (ropa, zemní plyn, uhlí),

dalších 25 procent produkuje zemědělství a  pálení lesů. Z  fosilních paliv

přinášejí nejvíc znečištění chemičky,

pak energetický průmysl (elektrárny),

pak teprve doprava, která představuje

veliký problém především v městských

aglomeracích. Jenže na vesnici je tomu

jinak – tam, kde bydlím, se večera o víkendech veškerá doprava zastaví.Přesto se tam při bezvětří nedá od podzimu

do  jara skoro dýchat, protože mnozí

bezohlední vykuřovači přijdou domů

z práce a zatopí v kamnech všelijakým

sajrajtem včetně pneumatik, PET lahví,

bot a  odpadků. Sami se doma zavřou

a  co vypouštějí kolem, je jim ukradené. Zakázat dopravu v  takto vzniklé

smrtící zóně plné smradlavého žlutého

čoudu by byl projev čirého zoufalství.

Zákaz aut je tak lákavé opatření proto,

že je relativně snadno uskutečnitelný. Naproti tomu vtrhnout k  někomu

do domu a uhasit mu jedovatou výheň

je při zachování alespoň základních

lidských práv prakticky neuskutečnitelné. Na vaši otázku tedy odpovídám:

Jak kde.

Je správné pomáhat euru?

Jaký je váš názor na  pomoc eurozóně?

U  politiků totiž vidím tři rozdílné přístupy a nevím si s tím rady: Klaus proti,

Schwarzenberg pro, Nečas jako chytrá

horákyně...

Jelikož budoucnost nelze předvídat,

všechny tři přístupy se mohou časem

ukázat jako prozíravé  – nebo naopak.

V našich myslích mají však argumenty

pro to či ono řešení různou váhu podle

průpravy, role, jakou v té věci hrajeme,

a  zodpovědnosti, jež je s  tou rolí spojena. Z  tohoto hlediska je v  nejméně

záviděníhodné roli premiér. Ať udělá,

co udělá, může to být vždycky špatně.

Proto se snaží vidět poloplnou sklenici

jako poloprázdnou a  zachovat se tak,

aby to mohlo být vždycky také dobře.

Lépe jsme na  tom my, kteří žádnou státnickou zodpovědnost nemáme, a  tak se nám to bezohledně mluví. Já mohu bez ohledu na  to, co tomu řekne Merkelová, Sarkozy či burza, klidně říci, že bych v současné situaci nikomu nedal ani vindru. A  to nikoli z  lakoty, nikoli z  opatrnosti, nikoli z  neochoty pomoci bližním v  nouzi, ale jen a  jen proto, že to řešení považuji za  špatné. K zásadnímu odmítání „pomoci“ mne vede přesvědčení, že finanční injekce ublíží nejen Řekům a dalšímzadlužencům, ale nakonec celé Evropě. Obávám se, že Merkelová a  Sarkozy problém neřeší, nýbrž zesilují. Moje úvaha jetaková: problémem států, jež se přivedly k bankrotu, je zacházení s penězi.Problémem alkoholika je zacházenís alkoholem. Problémem kuřáka je zacházení s  cigaretami. Problémem gamblera je zacházení s penězi. Je řešením deliria či abstinenčních příznaků přísun dalšího alkoholu? Je řešením baženípo nikotinu přísun dalších cigaret? Je řešením zadluženosti gamblerů přísun dalších peněz, byť je jasné, že to na  chvíli pomůže? Má se lidem, kteří jasně prokázali, že absolutně nejsou schopni splácet své dluhy, dále půjčovat (a  víc a víc, jak jejich dluhy rostou)? Vždyť je to absurdní! A to nyní dělá Evropa. Tož beze mňa.

degenerace sportu

Proč se vytrácejí některé staré (a  dobré)

lidské ideály a  proč jsou často nahrazovány „nízkými“ materiálními pohnutkami, vulgaritou a  podobně? Příkladem

budiž sport. V antice i při jeho renesanci

v 19. století šlo přece o krásu ducha a těla,

povznesení člověka, jeho odreagování,

tedy o  jednoznačně kladné skutečnosti

přinášející radost, uspokojení. Dnes fotbaloví chuligáni pořádají hromadné organizované boje, jsou napadáni(i zabíjeni) rozhodčí, sportovci i  trenéři, čím dál

častěji se strhne bitka i  mezi sportovci,

stále se mluví o  korupci. Proč sport přestává být tou hezkou zábavou? A proč se

podplácí i v nejnižších soutěžích, kde jde

především o to setkat se, s chutí sizasportovat, propotit dres, osprchovat se a pak si

třeba dát pivo?

Sport zřejmě plní dvě hlavní funkce.

Jednak skutečně přináší radost z pohybu, odreagování, trénuje zrcadlové

neurony a  v  případě kolektivních her

i  spolupráci a  kombinační schopnosti.

Za  druhé je ritualizovaným (sou)bojem, jenž odvádí vnitrodruhovouagresi „nanečisto“ neškodným směrem. To

první je obsluhováno biologickyendorfiny a jinými působky libostia psychologicky snahou překračovat své meze, to druhé je evolučně stabilní strategie chování bránící tomu, abychom se jako druh vzájemně zcela vybili. Všimněte si, že v dobách skutečného boje význam sportu klesá  – a  naopak. Výmluvná je absence novodobých olympijských her během světových válek. Kacířská odpověď na vaši první otázku bymohla znít, že degenerace sportu, jejímiž svědky jsme, je důsledkem dlouhodobé absence válek a  přílišného blahobytu. Když se lidem delší dobu vyhýbá neštěstí, sami si ho navozují, ať už v kině, adrenalinovými sporty nebo otevřenou agresí, což je případ, na který se ptáte. Pokud jde o podplácení a korupci, i zde je sport jakousi výkladní skříní všeobecných poměrů, dodržováním pravidel počínaje a  fair play či nezištnou pomocí bližním konče. Podobně jako vy však doufám, že tyto naše nářky jsou výstižné jen částečně a že je mezi námi dost těch, co si rádi zaběhají, zaplavou či začutají, nic za to nechtějí a s nikým se nervou, sedačky nevytrhávajía o korupci slyší jen v televizi. od kolika let se můžou děti strašit? Má čert strašit děti? Pokud ano,od kolika let? Mikulášská tradice to připouští,

ovšem já bych se zejména u  malých

dětí přikláněl spíš k  záporné odpovědi;

věková hranice by pak z  mého laického

pohledu mohla být někde kolem deseti

let, kdy už snad děti mají „pro strach

uděláno“. Může vůbec někdo v převleku

pekelníka a  navíc jednou za  rok suplovat chybějící autority a  jejich působení,

nedostatečnou výchovu a tak dále?

Vzhledem k  tomu, že váš dotaz přišel po  Mikuláši, je to zřejmě reakce na  nějaký zážitek ve  vašem okolí.

Dětští psychologové proti tradicím

ani proti naznačené odměně či trestu

nic nenamítají, avšak zároveň svorně

zdůrazňují, že všeho s  mírou a  že dítě

by se v  žádném případě nemělo šokovat a  traumatizovat. Čert má tedy

strašit jen mírně, v  celé scénce by měl

převážit dobrý konec s  uklidněním,

mikulášskou moudrostí a  odměnou  –

a  to vše by mělo být přizpůsobeno

konkrétnímu dítěti, neboť velice různí

jsme nejen my dospělí, ale i  naše děti

a  vnoučata. Nevychovaného spratka,

jemuž není nic svaté, je většinou třeba

trochu postrašit, zatímco úzkostnou

dušinku, která se třese hrůzou připouhém pomyšlení na „nadílku“, právěnaopak. A  pokud jde o  věkovou hranici,

při dodržení individuálního přístupu

není tak důležitá. Kdyby se s dětskými pohádkami čekalo až do  věku, kdy jim děti už nevěří, muselo by se začít rovnou Kmotrem nebo Texaským masakrem motorovou pilou. Máme-li jen rohy na gumičce, můžeme se strašením začít klidně dřív. vliv antikoncepčních pilulek na chování Jaký vliv má hormonální antikoncepce na  chování a  psychiku ženy? Zdá se, že ženy, které ji užívají, mají bouřlivější vztahy nebo často střídají partnery a celkově jsou náladovější. Mohla by zde existovat souvislost? Hormonální antikoncepce na  chování a  psychiku ženy nepochybně vliv má, a  to několikerým způsobem. Předně je to přímé hormonální působení, protože přirozené měsíční kolísání ženských pohlavních hormonů je sice moderními kontraceptivy mnohdy simulováno, ale je přece jen jiné. Některé typy antikoncepce dokonce výrazné spády hormonálních hladin zmírňují, což mívá na  psychiku žen vesměs pozitivní účinky. Často zmizí perimenstruační rozlady a  podrážděnost, může se zlepšit třeba i  výkonnost a  spánek. Některé (zejména starší) typy antikoncepce však někdy naopak vedou cestou pozměněného

metabolismu serotoninu k  depresím

a bývalo u nich i o něco vyšší rizikosebevraždy. Druhý důležitý vliv na chování je

psychologický. Omezení strachu z otěhotnění skutečně může vést k většínevázanosti v navazování sexuálníchkontaktů a tím i k riziku všelijakých komplikací.

Epidemiologické práce z  nedávné doby

prokázaly například v  Africe mírnou

korelaci mezi nárůstem užíváníantikoncepce a zvýšeným výskytem infekce HIV.

Pokud jde o promiskuitu a „bouřlivost“,

je třeba různé postřehy interpretovat

opatrně, protože je těžké rozhodnout,

co je příčina a  co následek: je střídání

partnerů mimo jiné důsledkem užívání

antikoncepce, nebo mají ženy se sklonem k promiskuitě naopak sklon lépe se

antikoncepčně zajišťovat? S  kauzalitou

je to v  těchto případech velmi ošemetné, proto je třeba brát nalezené korelace

s  rezervou. Navíc v  psychické reaktivitě

na hormonální antikoncepci jsou i mezi

jednotlivci značné rozdíly, takže co žena,

to zkušenost.

Jsou duševně nemocní

násilníci?

Nedávno proběhla médii zpráva, že

norský vrah Breivik je paranoidní schizofrenik. Jsem zakladatelka a  vedoucí svépomocné skupiny zaměřené na aktivní trávení volného času lidí s duševním onemocněním, takže s  lidmi s paranoidní schizofrenií přicházím běžně do  styku. Na  základě mých zkušeností jsou nepraktičtí, mají problémy s organizováním, s  únavou nebo s  cizím prostředím, a  tomu podle mě Breivikovo chování neodpovídá. Také jsem slyšela, že schizofrenik si spíše ublíží sám, než by ublížil někomu ve  svém okolí. Mrzí mě, že se o schizofrenii zase mluvípouze v  souvislosti se spácháním trestného činu, pak se nelze divit negativnístigmatizaci duševně nemocných. Zajímalo by mě, jaké procento duševně nemocných je nebezpečných pro okolí. Začněme suchými čísly. Násilné činy se vyskytují ani ne u 5 procent duševněnemocných. Podle zahraničních pramenů diagnóza schizofrenie zvyšuje riziko usvědčení z vraždy asi 8krát u mužů a  6,5krát u  žen. Ve  hře jsou však ještě současně přítomné další poruchy (komorbidity), například závislost na návykových látkách a alkoholu; kdyby se nepočítaly, zdá se, že pak by se výskyt násilí u  psychiatrických pacientů nelišil od  výskytu násilí ve  „zdravé“ části populace ve  stejné komunitě. Zatímco kriminalita obecně u nás v uplynulých dvaceti letech narůstala, mezi duševně nemocnými stagnovala. Obraz šílence

jako zločince je tedy nesprávný, i když

stane-li se, má pak velkou publicitu.

Pokud jde o  norského střelce, je těžké

se k jeho stavu vyjadřovat bezmožnosti vyšetření. Jsme odkázáni jenna sdělení norských kolegů, jež mohou být

z  mnoha důvodů zavádějící, a  na novinové zprávy. Máte pravdu, že z toho,

co o  něm víme, mnohé pro schizofrenii nesvědčí: cílesměrnost a  integrita

chování, promyšlenost a  soustavnost

sledování plánu apod. Na druhoustranu opravdu nevíme, zda měl neboneměl „hlasy“, což se v  jednom posudku

zmiňovalo a  což by vyvolávalo podezření na psychózu. Psychotické je také

snad až bludné přesvědčení o  vlastní

nadřazenosti, božské pozici, ze které se cítí být povolán k  rozhodování

o  životě a  smrti jiných lidí. Podivná

je také absolutní netečnost k  utrpení

druhých. Řada těchto věcí by se ovšem

dala vysvětlit i v rámci silně narcistické

psychopatické osobnosti s  anetickými

rysy, ale to všechno jsou jen spekulace,

jež by bylo třeba prověřit důkladným

nestranným vyšetřením. A  to nemluvím o  mimoodborných motivacích

různých subjektů interpretovat onen

hrůzný čin podle toho, jak se to komu

hodí. Máte pravdu v tom, že tato kauza

nespravedlivě škodí našim pacientům

a zvýrazňuje stigma, o jehožodstranění se, jak vidím, oba snažíme. Breathariánství – život Jako perpetuum moBile? Takzvaný breatharián Henry Monford údajně žije již 9 let nezávisle na  jídle, pije dvě deci vody a spí dvě hodinydenně. Žije z tzv. prány, což prezentuje jako životní, vesmírnou energii. Připadá mi to nemožné, vždyť platí vyrovnaná bilance energie – kolik energie vydáme,tolik jí musíme přijmout. Energie nemůže vznikat z ničeho, viz perpetuum mobile a  jeho rozpor se zákony termodynamiky. Jediná možnost vysvětlení je, že naše současné poznání nesahá ještě takdaleko a  Henry Monford je napojen na nějaký jiný zdroj energie (výše zmíněnou pránu). Pak se ale nabízí otázka, proč žít z  prány, když máme trávicí systém na přijímání klasické stravy... Vlastně jste si odpověděl sám. Připomeňme jen, že jako breathariánství (inedia) se označuje život bez obvyklé kalorické potravy. Přežívání bez jídla se vysvětluje buď jako důsledek schopnosti vytěžit zbytky energie i z naprostého minima (vody a slunce; asi jako kaktus, kterému stačí k životu pár kapek vody), nebo jako procesnaojený na  alternativní zdroj energie, tzv. pránu, což je životní energieznámá z hinduismu. Jde o několik tisíc let

starou techniku extrémně úsporného

hospodaření s energií, tedyi minimálního výdeje, zejména teplem. Z hlediska západní medicíny a  myšlení

může jít buď o určitý trik, kdydotyčný přece jen do  sebe nějakou výživu

nepozorovaně dostane (tvrdit, že nikoli, je spíše otázka víry než poznání,

protože breathariáni jsou pro západní

medicínu experimentálně prakticky

nepřístupní), anebo skutečně o  něco,

co dosud uniká našemu poznání.

V  takovém případě je však záhadou,

proč není tato schopnost rozšířenější,

proč v  Indii, odkud technika pochází

a  kde by se moc hodila, umírají lidé

hlady a  proč bychom naopak u  nás

měli o napojení na pránu vůbecusilovat, když se můžeme normálně najíst.

Hladovějícím obyvatelům subsaharské Afriky je etičtější poskytovat spíše

potravinovou pomoc než doporučení,

aby se napojili na pránu. Živots minimálním přísunem energie si lzeteoreticky představit, ale v žádném případě

nejde o „perpetuum mobile“.

lékař Jako BohuliBý

práskač?

Ze strany úřadů se objevují požadavky,

aby jim i lékaři specialisté hlásili, pokud má pacient závažnou chorobu, která ho činí nezpůsobilým k  řízení motorového vozidla. Jiní naopak upozorňují na  lékařské tajemství a  na  fakt, že citlivé údaje se tak mohou dostat do nesprávných rukou (např. o epilepsii či jiné závažné chorobě se tak může dozvědět i  zaměstnavatel). Položím-li na  misku vah tuto možnost a na druhounebezpečí, že epileptik za  volantem někoho zabije, tak snad není třeba váhat. Nejsou takzvaná politická korektnost a  tento způsob ochrany lidských práv zničující, ne-li zločinné? Navzdory jasnému argumentu, který uvádíte ve prospěch rozšířenéoznamovací povinnosti, jsem hlubocepřesvědčen, že ve vztahu lékaře a pacienta musí za  každou cenu zůstat důvěra a  pocit bezpečí pro nemocné a  trpící, kteří musejí vědět, že lékař není žalobce ani práskač, ale že je zde jen a  jen proto, aby jim pomohl. Lékařské tajemství je posledním útočištěm lidí, kteří se octli na  hranici svých sil a  možností. Jejich důvěra nesmí být zrazena. Kdybychom si začali zahrávat s  medicínou jako služkou státní správy, ztratili bychom se svými pacienty kontakt. Přestali by nám věřit. Začali by častěji lhát a mlžit a to by zpětně vedlo k úpadku lékařské péče, jež je na  otevřenosti do  značné míry založena. Je přece věcí každého

jednotlivce, jak se svým tajemstvímnaloží. Pokud jde o bezpečnost druhých,

o  tu se má postarat posudkový či forenzní lékař-znalec z  podnětu příslušných orgánů. Proto se přece píšídobrozdání pro držitele všelijakých průkazů

a  oprávnění od  řidičáku až po  zbrojní

pas. Tam ať posuzovatel koná svoupovinnost. Ale ošetřující lékař, zejména

specialista, je zde proto, aby pacienta

vyslechl, diagnostikoval, léčil, poučil

ho o  povaze onemocnění a  jeho prognóze. Dokud se mne na  způsobilost

řídit motorové vozidlo nikdo neptá,

mlčím jako hrob. Zeptá-li se mne přímo pacient, řeknu mu pravdu  – byť

nepříjemnou. Jestliže kdokoli, například zaměstnavatel, chce brát na zdraví

svého zaměstnance nějaký ohled, ať si

pro to sám určí podmínky a  zaplatí si

znalce. Ale ošetřující lékař je zde pro

pacienta, ne pro jeho zaměstnavatele.

Když si pacient řekne, že chcepotvrzení pro to a  to, tak mu ho můžu a nemusím vystavit. Ale když si o ně řekne

kdokoliv jiný, má smůlu: nejprve sezetám pacienta, zda k tomu dá souhlas.

Jinými slovy  – specialisté se nemusejí

lékařskému tajemství zpronevěřit, stačí, když budou posudkáři řádně konat

svou práci. léky, těhotenství a neplodnost Dcera se od roku 2002 léčí pro panickou úzkostnou poruchu antidepresivem typu SSRI, v  posledních letech je v  podstatě bez potíží, je léčena. Před třemi roky dvakrát po  sobě otěhotněla a ošetřující psychiatr tehdy uvedl, že asi nebude možné v  průběhu gravidity lék užívat. Dcera ale dvakrát po  otěhotnění potratila a léčí se pro neplodnost (nemůže již více než dva roky otěhotnět). Je za nemožnost otěhotnět odpovědný právě lék, který brala? Medikace v  těhotenství a  v  laktaci má mnohá úskalí a  s  ohledem na  to je třeba vždy volit kompromis beroucí v  potaz poměr rizik plynoucích z léčby a  z  onemocnění. Hlavním rizikem léčby v  těhotenství může být teratogenita (poškození plodu), hlavním rizikem léčby v  laktaci může být toxické působení léku, jenž přechází do mléka, na  kojence. „Může být“ píši proto, že tato rizika jsou u  různých léků různ



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist