načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: České klenoty UNESCO - Jozef Petro

České klenoty UNESCO
-13%
sleva

Kniha: České klenoty UNESCO
Autor:

Dokážete vyjmenovat všechny české památky, které jsou zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO? A vzpomněli byste si alespoň na dvě, které jsou na ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  349 Kč 304
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
10,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-04-12
Počet stran: 152
Rozměr: 182 x 248 mm
Úprava: 152 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2018-17
ISBN: 9788026418627
EAN: 9788026418627
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dokážete vyjmenovat všechny české památky, které jsou zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO? A vzpomněli byste si alespoň na dvě, které jsou na předběžném seznamu UNESCO? Objevte skryté kouzlo nádherných českých památek, které jsou natolik cenné, že byly zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, aby se uchovaly dalším generacím. Navštivte místa, která jsou jednou provždy spojena s českou historií a kulturou. Nechte se navnadit jedinečnými přírodními krásami. Seznamte se s českými nehmotnými památkami na seznamu UNESCO. Kniha vám mimoto nabízí i tipy na výlety za neméně krásnými a zajímavými památkami, které usilují o zápis na seznam. Průvodce, kterého držíte v rukou, Vám nabízí: * plno zajímavostí o českých klenotech UNESCO * historické souvislosti * turistické informace * nádherné barevné fotografie

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "České klenoty UNESCO" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

54

Praha – historické centrum města

Důvod zapsání: Praha

byla na Seznam kulturního

dědictví UNESCO zapsána

jako jedno z nejhezčích

evropských měst, co se

týče polohy, a samozřejmě

také díky jedinečnosti

jednotlivých budov, které

se v ní nachází. Historické

centrum města unikátním

způsobem dokumentuje

růst města od středověku

po dnešek. Oceněná

byla také role Prahy

při rozvoji křesťanství

ve středověku a počínaje

14. stoletím také při

rozvoji uměleckých

a architektonických tradic,

které sloužily jako model

pro další města střední

a východní Evropy.

Rok zapsání: 1992

Poloha: N 50° 5‘22.992‘‘

E 14° 25‘9.984‘‘

Web: www.praha.eu,

www.praha.cz

Chrám sv. Víta s Pražským

hradem


55

Praha je atraktivní tím, že se může

pochlubit jednou z nejrozsáhlejších

městských památkových rezervací

na světě. Jedná se o oblast zahrnující

Staré Město, Malou Stranu a Hradčany.

Projít ji pěšky z jednoho konce na druhý

znamená vydat se na jednohodinovou

procházku. Prahu ale dělá atraktivní ještě

něco jiného. Je to její genius loci, tedy

duch místa, něco, co se nedá vyjádřit

na stupnici od 0 do 10, něco, co se nedá

vyjádřit slovy. Dá se to pouze procítit,

je to něco jako by prostor, architektura

a obyvatelé byli přetaveni do poezie

představivosti.

Město rozprostírající se na kopci je hezčí

než město na rovině, město, jehož středem

protéká řeka, je atraktivnější než město bez

řeky nebo s řekou tekoucí mimo historické

centrum. Město s památkami prezentujícími

jeho vývoj od doby románské až po dnešek

je hezčí než město, ve kterém z nějakého

důvodu určitý architektonický styl schází.

Zatímco středověký Londýn byl v 17. století

zničen požárem a Paříž si své středověké

centrum zničila v 19. století sama, a to aby

získala místo pro široké bulváry, Praha si

své historické městské jádro zachovala.

A navíc v neuvěřitelném rozsahu ve srovnání

s jinými městy. Procházka přes celou

památkovou rezervaci – od Prašné brány

Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí

a dále Karlovou ulicí přes Karlův most

na Malou Stranu, „výstup“ Nerudovou ulici

na Hradčany a odtud dále k Loretě a na

Pohořelec, kde pražská městská rezervace

končí – vám bude při svižné chůzi trvat

minimálně jednu hodinu, samozřejmě bez

kochání se a návštěv budov ležících na trase.

S Prahou se začnete seznamovat

U Prašné brány a Obecního domu, tedy

na místě, kde Staré Město končilo a kde

se ve středověku nacházely městské

hradby. Ty vedly od Prašné brány nynější

ulicí Na Příkopě směrem k Václavskému

náměstí a odtud dále Národní třídou

k dnešnímu Národnímu divadlu a Vltavě.

Ve druhé polovině 14. století na místě

za hradbami založil Karel IV. Nové Město.

Staré Město

Doba založení Starého Města není známá,

je víceméně pravděpodobné, že sídliště

tady existovalo již v 9. století.

První popis města pochází

od židovského kupce Ibráhíma Ibn Jákúba

ze španělského města Córdoba, který Prahu

navštívil někdy v roce 965 nebo 966. Psal

o městě Frága, které je vystavěno z kamene

a vápna. V první polovině 13. století

bylo Staré Město obehnáno hradbami

a ve 14. století mu Jan Lucemburský udělil

právo postavit si vlastní radnici.

Prašná brána

a Obecní dům

Prašná brána, původně gotická brána, která

tvořila součást městských hradeb, se začala

stavět v roce 1475. Jméno brány připomíná,

že v 17. století sloužila jako sklad střelného

prachu. Její dnešní neogotická podoba

pochází z druhé poloviny 19. století.

Hned vedle ní stojí Obecní dům,

komplex restaurací, koncertní síně

a kavárny, která patří k našim předním

secesním kavárnám. Obecní dům

byl postaven v letech 1905–1911 na

místě, kde se ve středověku nacházela

královská rezidence. Rezidence, ze které

se do dnešní doby nezachovalo nic,

sloužila pouze dvěma českým králům,

a to Václavovi IV. a Jiřímu z Poděbrad.

Vnitřní i vnější výzdoba Obecního domu

pochází od předních umělců z přelomu

19. a 20. století. Hlavním tématem

uměleckých děl je oslava českého národa.

Jedním z nejznámějších umělců, který

přispěl k výzdobě Obecního domu, byl

Alfons Mucha. V prvním patře komplexu

se nachází jedna z předních koncertních

síní u nás, pojmenovaná na počest

skladatele Bedřicha Smetany. Kromě

Smetanovy síně zde najdete i výstavní sály.

Celetná ulice

Celetnou ulicí se od Prašné

brány dostanete za několik minut

na Staroměstské náměstí. Ulice je

lemována starými několikapatrovými

paláci, některé z domů jsou staré několik

set let a mají hezké sklepy, některé Při procházce nezapomeňte zvednout hlavu, abyste mohli obdivovat nádherné budovy Detail Obecního domu z nich dnes slouží jako restaurace. Nejslavnější dům na této staré ulici je paradoxně relativně mladý. Zatímco v Evropě se kubismus projevoval zejména ve výtvarném umění, u nás zasáhl také oblast architektury a vnitřního designu. A právě dům U Černé Matky Boží, který stojí na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu, je nejlepším příkladem uplatnění kubistických principů v architektuře a vnitřním designu. Byl postaven v roce 1911–1912 podle návrhu Josefa Gočára. Ten navrhl také nábytek a vnitřní zařízení kavárny Grand Cafe Orient. Kubizmus ale vyšel z mody, nahradil ho jiný „ismus“ a kavárna byla ve 20. letech 20. století zavřena. Dnešní stejnojmenná kavárna, otevřená v roce 2005, je replikou kubistické kavárny a může se pochlubit přívlastkem jediná kubistická restaurace na světě.

Staroměstské náměstí

V minulosti, kdy se Praha skládala

ještě ze čtyř samostatných měst, bylo

dnešní Staroměstské náměstí hlavním

„rynkem“ Starého Města. Centrální

stavbou náměstí byla radnice postavená

na základě uděleného privilegia krále Prašná brána a Obecní dům Detail domu U Černé Matky Boží Jana Lucemburského v první polovině 14. století. Radnice, a zejména orloj, tvoří dnes hlavní turistický magnet centra Prahy. Uprostřed náměstí, lemovaného starými měšťanskými domy a šlechtickými paláci, Týnským chrámem a kostelem svatého Mikuláše, stojí památník Jana Husa, který zde byl vztyčen v roce 1915 na památku pětistého výročí smrti kazatele.

Úroveň dnešního Starého Města je

o několik metrů vyšší, než tomu bylo

ve středověku. Změnu výšky způsobil

přirozený nános půdy v průběhu asi tisíce

let. Rozdíl mezi dnešní úrovní města

a řekněme gotickou Prahou se dá hezky

pozorovat ve sklepeních domů Starého

Města, které byly v minulosti přízemím.

Hezké gotické klenby z období, kdy se

tady stavěla radnice, se dají například

vidět ve sklepě restaurace U Konvice hned

naproti radnici na začátku Melantrichovy

ulice. Také Staronová synagoga v někdejší

židovské čtvrti, do které dnes musíte

sestoupit po schodech, je toho hezkým

příkladem změny výšky úrovně země.

Staroměstské náměstí se nachází

na místě, kde se ve středověku křižovaly

obchodní cesty. Dominantou náměstí je

budova Staroměstské radnice s orlojem

z 15. století, před kterým se každou celou

hodinu vytváří shluk turistů čekajících

na show s 12 apoštoly, smrtkou, Turkem,

kokrhajícím kohoutem a odbíjejícími

hodinami. Radniční komplex se skládá

z několika budov, z nichž nejstarší je

gotická budova z doby, kdy byla radnice

zřízena, tedy z roku 1338. V následujících

staletích byly k původní gotické budově

připojeny další okolní budovy, až tady

vznikl obrovský komplex, který byl

částečně zničen požárem v posledních

dnech druhé světové války.

Všimněte si hezké, sgrafity zdobené

renesanční budovy nazývané U Minuty,

stojící na rohu nalevo od hlavního vchodu.

Jedná se o dům, v němž strávil své dětství

spisovatel Franz Kafka, který se nedaleko

odtud narodil. Týnský chrám je další Staroměstské náměstí

Palác Kinských dominantou náměstí. Chrám, jehož dvě vysoké věže tvoří jeden ze symbolů Starého Města, tady stojí od poloviny 14. století. Jedná se o gotický kostel se zachovaným gotickým interiérem, do kterého většina návštěvníků zavítá kvůli náhrobku dánského astronoma Tycha de Brahe, který v Praze působil na dvoře císaře Rudolfa II. Náhrobek astronoma, který u nás zemřel v roce 1601, se nachází napravo od hlavního oltáře.

Po levé straně Týnského chrámu se nachází jeden z nejhezčích gotických domů Prahy. Jedná se o dům U Kamenného zvonu s hezkým gotickým průčelím, který pochází z první poloviny 14. století, tedy z doby, kdy se tady stavěla radnice.

Hned vedle něj stojí rokokový palác Kinských, městský palác postavený v polovině 18. století podle návrhu známého barokního architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. V přízemí tohoto paláce měl svůj obchod otec Franze Pražský orloj

Palác Kinských


60

Kafky, v prvním patře se nacházelo

německé gymnázium, které autor Procesu

navštěvoval. Obdivovatelé Franze Kafky

by si měli prohlédnout také rodný dům

spisovatele, který stojí nedaleko barokního

kostela sv. Mikuláše na rohu Maislovy ulice.

Josefov

Někdejší židovská čtvrť, nazývaná dnes

Josefov, se nacházela v oblasti mezi

Staroměstským náměstím a Vltavou.

Z hygienických důvodů byla většina

domů někdejší židovské čtvrti koncem

19. století stržena a na jejich místě byly

postaveny secesní budovy, které jsou dnes

chloubou Pařížské ulice a jejího okolí.

Pařížskou ulicí s luxusními obchody se

dostanete k několika málo památkám,

které se v někdejší židovské čtvrti

zachovaly.

Tou nejvzácnější je Staronová synagoga,

která byla postavena někdy kolem roku

1270 v gotickém stylu. Jedná se o nejstarší

evropskou synagogu, ve které se stále konají

bohoslužby. Relativně malá obdélníková

budova, v jejímž vnitřku se nachází dvě lodi,

je „poutním“ místem všech návštěvníků

Starého Města, podobně jako starý židovský

hřbitov, který se nachází nedaleko ní.

Naproti vchodu do Staronové synagogy stojí

někdejší radnice a tzv. Vysoká synagoga,

nazvaná podle jejího umístění v prvním

patře budovy. Ulicí U Starého hřbitova se

po několika desítkách metrů dostanete

ke vchodu na Starý židovský hřbitov,

který je nejznámější ze všech židovských

hřbitovů, které se u nás zachovaly. Hřbitov

byl založen kolem roku 1440 a sloužil

svému účelu do roku 1787, kdy byl uzavřen.

Ve středověku byla někdejší židovská čtvrť

ohrazena hradbami a nemohla se rozšiřovat,

což platilo také pro hřbitov. Z toho důvodu

se musel „rozšiřovat“ směrem do výšky,

a to sypáním nových a nových vrstev. Dnes

se na hřbitově nachází 12 000 náhrobních

kamenů z různých časových období, které

jsou vyzdobeny rozmanitými symboly. Další Staronová synagoga hojně navštěvovaná synagoga se nachází v Maislově ulici, kterou se můžete vrátit zpět na Staroměstské náměstí. Karlova ulice Úzkou Karlovou ulicí proudí ze Staroměstského náměstí ke Karlovu mostu davy turistů. Projde po ní zřejmě každý ze 7 milionů turistů, kteří Prahu ročně navštíví. Nesmí vás proto překvapit, že obě strany této tepny Starého Města lemují směnárny, restaurace, kavárny a hlavně obchody se suvenýry a kýčem, specializující se na odchytávání cizích návštěvníků Prahy a snažící se je přesvědčit, že matrjošky, ruské důstojnické čepice a Swarovského skleněné cetky jsou typickým českým suvenýrem. Předtím, než se ponoříte do labyrintu klikatící se Karlovy ulice, je důležité uvědomit si, že pokud chcete ocenit architekturu minulých staletí, musíte se dívat od prvního patra

nahoru. Přízemí okupuje ruský turistický

kýč, Swarovského skleněné zbytečnosti

z Rakouska a jídelní lístky s fotografiemi

české kulinářské svaté trojice tvořené

„knedlo-vepřo-zelím“, svíčkovou a gulášem.

Když k tomu přidáme fotografie dalších

českých specialit, které ve špatném anglickém

překladu zní „roasted knee“ a „moravian

sparrrow“, mohou si cizinci myslet, že

jsou v zemi kanibalů a pojídačů ptáků,

a dumají nad tím, jaký může být rozdíl mezi

moravským a českým vrabcem.

Ze stavebních památek, kolem

kterých v této části Prahy projdete, stojí

za zmínku Clam-Gallasův palác z počátku

18. století, který se nachází asi 100 metrů

za Staroměstským náměstím. Těsně před

vyústěním Karlovy ulice do Karlova mostu se

po pravé straně nachází Klementinum. Tento

obrovský barokní komplex několika budov

a kostelů byl postaven jezuity, kteří odtud

v 17. a 18. století vedli protireformační tažení. Barokní kostel sv. Salvatora V Klementinu je pro veřejnost zpřístupněna astronomická věž a barokní Knihovní sál. Zajímavostí astronomické věže je kvadrant z 18. století, kterým se v Praze určuje poledne. Součástí Klementina je barokní kostel sv. Salvatora stojící na Křižovnickém náměstí, na kterém uvidíme také sochu Karla IV. a další barokní kostel.

Pozornost návštěvníků vstupujících

na Karlův most ale spíše upoutá

Staroměstská mostecká věž, postavená

podle návrhu Petra Parléře. S jeho dílem se

setkáte ještě na Pražském hradě a za uměním

jeho syna Jana si budete muset zajet do Kutné

Hory a navštívit chrám sv. Barbory.

Průčelí Staroměstské mostecké věže je

bohatě vyzdobeno plastikami a samotná

věž je jedinečným dokladem středověkého

pevnostního umění. Nad obloukem spatříte

znaky zemí, které v době Karla IV. byly

součástí Českého království. Nad nimi se

nachází socha Karla IV. (nalevo) a jeho

syna Václava IV. (napravo) spolu se sochou

sv. Víta, který je uprostřed. V horní části pak

najdete sochy sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda.

Karlův most

Karlův most, spojující Staré Město a Malou

Stranu, nechal postavit v roce 1357 Karel IV.

Most, který je 516 metrů dlouhý, byl

vybudován přibližně na stejném místě,

kde stál původně Juditin most. Z Juditina

mostu, který byl postaven asi o 200 let

dříve, zbyla pouze malá část, která je dnes

součástí Malostranských mosteckých věží.

Karlův most byl postaven na 16 pilířích,

a to podle návrhu Petra Parléře. Podobně

jako v minulosti i dnes je důležitou

spojnicí přes Vltavu mezi Starým Městem

a Malou Stranou, kterou využívají zejména

návštěvníci hlavního města. Dostat se přes

něj v hlavní turistické sezóně dá člověku

zabrat. Most je vyzdoben barokními sochami

z 18. století, které byly vytvořeny deseti

významnými barokními umělci, k nimž

patřili např. Ferdinand Maxmilián Brokoff

a Matyáš Bernard Braun. Nejstarší socha

se nachází přibližně uprostřed mostu.

Jedná se o sochu sv. Jana Nepomuckého,

kterou v roce 1683 vytvořil Jan Brokoff,

otec Ferdinanda Maxmiliána. Jako jediná

byla vytvořená z bronzu, ostatní sochy jsou

z kamene. Reliéfy, které zdobí její čelní část,

zobrazují scény ze života Jana Nepomuckého,

který byl v roce 1393 na příkaz krále

Václava IV. svržen z mostu do Vltavy. Tato

socha sloužila v minulosti jako vzor pro tisíce

podobných soch zdobících naše mosty.

Na konci mostu stojí Malostranské

mostecké věže, které v minulosti chránily Barokní Knihovní sál vstup na most. Větší věž byla postavena ve druhé polovině 15. století, menší dostala svou dnešní podobu koncem 16. století. Obě věže jsou spojeny bránou z období kolem roku 1410. Věže byly původně součástí románských hradeb Juditina mostu, který byl zničen povodní. Malostranské náměstí Když král Přemysl Otakar II. založil v roce 1257 Menší Město Pražské, jak se Malá Strana v minulosti nazývala, nebylo toto město o mnoho větší než dnešní Malostranské náměstí s jeho bezprostředním okolím. Svou dnešní podobu získalo po velkém požáru, který

v roce 1541 zničil téměř zcela původní

zástavbu. Všechny paláce lemující dnešní

náměstí byly postaveny až po polovině

16. století. Náměstí je přibližně uprostřed

rozděleno zástavbou, kterou tvoří barokní

kostel sv. Mikuláše a další barokní stavba

postavená jezuity.

Malostranská beseda

Někdejší malostranská radnice, součást

komplexu domů lemujících jednu stranu

náměstí, je dnes známější spíše jako

Malostranská beseda. Jméno odkazuje

na osvětový spolek zvaný Malostranská

beseda měšťanská. Ten zde byl založen

v roce 1868 a k jeho zakladatelům patřil Staroměstská mostecká věž a Karlův most také malostranský rodák spisovatel Jan Neruda. Spolek pořádal přednášky, podporoval výstavbu Národního divadla, pořádal koncerty, sloužil jako kulturní centrum. A měl také vlastní čítárnu, o které se v knize Malostranská beseda dočtete, že v ní „...bylo 47 novin a časopisů: 20 českých, 1 slovenský, 1 polský, 3 ruské, 2 francouzské, 20 německých, 13 zábavných a 4 odborné; politických bylo 30“. * I když doba národního obrození je dávno za námi, dnešní hudební a divadelní klub Malostranská beseda pořádáním výstav, koncertů a divadelních představení pokračuje v kulturní práci, která tady započala před asi 150 lety.

Původní budova radnice byla postavena

počátkem 17. století v renesančním stylu

a svému účelu sloužila do roku 1784, kdy

* Josef Peterka, Malostranská beseda v Praze

1868–1928, Malostranská beseda, Praha 1928

se do té doby čtyři samostatná pražská

města (Staré Město, Malá Strana, Hradčany

a Nové Město) sloučila.

Hned vedle na začátku Letenské ulice

stojí kostel sv. Tomáše, který byl v minulosti

součástí stejnojmenného kláštera. Původní

kostel byl postavený ve 13.–14. století,

počátkem 18. století byl podle návrhu

Kiliána Ignáce Dientzenhofera přestavěn

v barokním stylu. Zvenku nijak nápadný

kostel vyniká jedinečným interiérem, k jehož

ztvárnění přispěli významní barokní mistři.

Strop kostela je prací Václava Vavřince

Reinera, boční oltáře jsou vyzdobeny

malbami od Karla Škréty a hlavní oltář zdobí

kopie dvou maleb Petra Pavla Rubense.

V roce 1358 byl u kláštera založen klášterní

pivovar, který ve středověku vařil nejenom

pro potřeby mnichů, ale také obyvatel

Malé Strany. Od 19. století až donedávna se Strop v kostele sv. Tomáše zdobí nádherné fresky tady nacházela známá hospoda U Tomáše, která je dnes integrována do hotelu Augustine. Když budete Letenskou ulicí pokračovat dále, dostanete se k Valdštejnské zahradě, která se nachází za vysokou zdí lemující ulici. Jedná se o zahradu průchozí, kterou se přes nádvoří Valdštejnského paláce dostanete na Valdštejnskou ulici a zpět na Malostranské náměstí. Dominantní stavbou zahrady, která je vyzdobena četnými kopiemi plastik Adriana de Vriese z roku 1626, je tzv. sala terrena ze 17. století. V létě v této napůl otevřené budově vystupují hudebníci, pořádají se tu také baletní představení a rytířské souboje. Valdštejnský palác, jehož zadní část hraničí se zahradou, patří k nejrozsáhlejším palácům na Malé Straně. Tuto barokní stavbu nechal postavit v letech 1624–1630 Albrecht z Valdštejna, který kvůli svému novému paláci nechal zbořit přes 20 domů, tři zahrady a jednu cihelnu. Palác, ve kterém dnes sídlí Senát Parlamentu ČR, není přístupný veřejnosti. Některé z jeho místností můžete ale

zhlédnout ve filmu Amadeus od Miloše

Formana, který se tady točil. Hlavní

sál tohoto paláce s vysokým stropem

a patrovými okny představoval ve filmu

papežské sídlo ve Vatikánu, ve kterém

čtyřletý Mozart hrál na klavír se zavřenýma

očima.

Na druhé straně Malostranského náměstí

se nachází vchod do kostela sv. Mikuláše,

nejhezčího barokního kostela Prahy.

Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše, monumentální barokní

svatostánek, byl postaven v první polovině

18. století podle vzoru hlavního jezuitského

kostela v Římě Il Gesu. Byl navržen

a vybudován představiteli jedné rodiny.

Začal ho stavět otec Kryštof Dientzenhofer,

po jeho smrti v roce 1722 ve stavbě

pokračoval syn Kilián Ignác Dientzenhofer,

který postavil presbytář neboli kněžiště.

Po jeho smrti v roce 1751 převzal

štafetu jeho zeť Anselmo Lurago, který

Valdštejnský palác


66

stavbu ukončil věží. Zatímco zevnějšek

kostela je zblízka srovnatelný s jinými

barokními kostely, zdálky působí mnohem

monumentálnějším dojmem a dominuje

Malé Straně. To nejlepší je ale uvnitř. Vnitřek

„Mikuláše“ patří k nejhezčím barokním

kostelním interiérům v Praze a návštěvníka

oslní zejména svou opulentností a barokní

nabubřelostí. Pohled návštěvníka přitáhne

zejména obrovská freska na stropě, dílo

Jana Lukáše Krackera, pokrývající plochu

1 500 m

2

. Zobrazuje život a dílo svatého

Mikuláše, patrona kostela. Jedná se

o největší barokní fresku v Praze. K dalším

pokladům patří několik obrazů od Karla

Škréty, jednoho z našich nejvýznamnějších

barokních malířů, barokní sochy Ignáce

Františka Platzera a freska v kopuli

od Františka Xavera Palka.

Nerudova ulice

Z Malostranského náměstí vede

nahoru na Hrad Nerudova ulice. Ta

tvoří spolu s Karlovou ulicí turistickou

magistrálu, po které denně projdou

tisíce turistů z celého světa. Lemují

ji staré šlechtické paláce a měšťanské

domy, ve kterých jsou dnes v přízemí Kostel sv. Mikuláše Bohatě zdobená kupole sv. Mikuláše Interiér kostela sv. Mikuláše obchody se suvenýry, sklem a kýčem, podobně jako v Karlově ulici. Aby byl turistický mix dokonalý, najdete tady ještě turistické hospody s přemrštěnými cenami. K nejhezčím palácům v Nerudově ulici patří Morzinský palác, dnes sídlo rumunského velvyslanectví, a naproti němu stojící Kolovratský palác, sídlo italského velvyslanectví. Oba paláce se pojí se jménem architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Jeho dílem má být jednotná fasáda Morzinského paláce z roku 1714, za kterou se původně schovávaly tři renesanční paláce. Obrovské sochy mouřenínů, které podepírají balkon, a sochařská výzdoba fasády jsou dílem F. M. Brokoffa. Barokní Kolovratský palác dokončil Santini v roce 1721. Na stavbu to neměl daleko, protože od roku 1705 bydlel v tzv. Valkounském domě v Nerudově ulici 211. Zadní část Kolovratského paláce tvoří někdejší Palác pánů z Hradce, jedné z větví Vítkovců, kteří vládli v Jindřichově Hradci a v Telči. Palác je známý také pod jménem Slavatovský palác.

Úplně nahoře po levé straně natrefíme

na dům U Dvou slunců, který byl postaven

v 17. století. V letech 1845–1891 tady

v někdejší Ostruhové ulici bydlel novinář

a spisovatel Jan Neruda.

Hradčany

Hradčany byly založeny jako třetí pražské

město někdy kolem roku 1320. Zatímco

Staré Město a Malá Strana měly status

královského města od počátku, Hradčany

byly původně poddanským městem. Byly

založeny podél silnice vedoucí z Pohořelce

ke královské rezidenci. Ve středověku

nebylo město o mnoho větší, než je

dnešní Hradčanské náměstí. Jak je vidět

z paláců, které se na náměstí zachovaly,

v blízkosti krále se usídlili zejména čelní

představitelé šlechty. O něco dále v dnešní

Loretánské ulici si své domy stavěli

Dům U Dvou slunců

Sochy mouřenínů podepírají balkon

Morzinského paláce měšťané a nejdále od náměstí na Novém Světě bydlela chudina. Královským městem se Hradčany staly až v roce 1598 v době vlády Rudolfa II. a zůstaly jím do roku 1784.

Hlavní atrakcí Hradčanského náměstí

nejsou paláce, které se tady nachází, ale

opravdu jedinečný výhled na Prahu.

Pohled lidí jako první přitáhne kupole

a věž kostela sv. Mikuláše, tedy kostela,

který dole vypadá docela obyčejně, seshora

je ale úchvatný.

Pražský hrad

Na Hradčanském náměstí naleznete

někdejší rezidenci českých králů a dnešní

sídlo prezidenta republiky – Pražský

hrad. Na první nádvoří hradu se vchází

přes železnou bránu zdobenou sochami

gigantů. Jedná se o nejmladší nádvoří,

které bylo postaveno v 18. století za vlády

Marie Terezie. Matyášovou bránou z roku

1614, postavenou císařem Matyášem,

se dostanete na druhé nádvoří, kde váš

pohled spočine nejdříve na kapli sv. Kříže

z poloviny 18. století. Centrální část

druhého nádvoří zdobí barokní kašna

z roku1686. V levém křídle nádvoří se

nachází Španělský sál ze 16. století, který

slouží k oficiálním přijetím a při různých

slavnostních příležitostech. Na druhém Kouzelné pražské panorama

Pražský hrad nádvoří najdete také vchod do Obrazárny Pražského hradu, jejíž začátky sahají do doby vlády císaře Rudolfa II. K pokladům galerie, která se nachází na místě někdejších královských koníren, patří obrazy Tiziana, van Aachena, Lucase Cranacha a Rubense. Bránou se z druhého nádvoří dostanete na třetí nádvoří, kde vás hned na začátku čeká konfrontace s ohromující čelní fasádou Chrámu sv. Víta a množstvím turistů fotografujících obrovské růžicové okno. Chrám sv. Víta Chrám sv. Víta se začal stavět z příkazu Karla IV. v roce 1344, a to na místě, kde již v 10. století stála románská rotunda, kterou v 11. století nahradila třílodní bazilika. Prvním stavitelem katedrály byl francouzský stavitel Matyáš z Arrasu, po jeho smrti převzal dohled nad

stavbou Petr Parléř. Pod jeho vedením

byla dokončena východní část katedrály

s apsidou, triforiem, oltářem a kaplí

sv. Václava. Pak se výstavba na dlouhá

staletí zastavila a stavební práce byly

zcela obnoveny až ve druhé polovině

19. století. V roce 1859 byl založen

spolek za dokončení katedrály a to,

že katedrála byla v roce 1929 konečně

dokončena, je zejména jeho zásluha. Interiér Chrámu sv. Víta

Chrám sv. Víta

Chrám se skládá ze dvou částí. Starší část

od oltáře až po příční loď byla postavena

v 14.–15. století. Mladší část – tj. od příčné

lodě až po hlavní vchod – byla postavena

v letech 1873–1929 ve stylu novogotickém.

K nejhezčím částem nové části chrámu

patří moderní růžicové okno z roku

1921 zobrazující stvoření světa. Okno

o ploše 99 m

2

 se skládá z 27 000 barevných

skleněných tabulek. Další zajímavou částí

chrámu je okno Nové arcibiskupské kaple

(třetí kaple nalevo), které je prací Alfonse

Muchy. Výzdoba okna znázorňuje příchod

slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje.

Kapli, která je místem posledního

odpočinku pražských arcibiskupů, zdobí

dále oltářní obraz Bartoloměje Sprangera,

dvorního malíře císaře Rudolfa II.

Nejhezčí kaplí katedrály je kaple

sv. Václava, která se nachází na pravé straně

kostela hned vedle bočního vchodu z třetího

nádvoří. Kapli postavil v letech 1362–1367

Petr Parléř na místě, kde původně stála

románská rotunda sv. Václava. V centrální

části kaple se nachází hrobka světce, jejíž

vrchní část pochází z roku 1912–1913, kdy

byla kaple restaurována. Horní část stěn

kaple zdobí malby se scénami ze života

sv. Václava, které pochází ze 16. století. Jedná

se o práci tzv. Mistra Litoměřického oltáře.

Dolní části stěn jsou vyloženy 1 300 českými

polodrahokamy. Obraz u vchodu líčící

smrt sv. Václava ve Staré Boleslavi pochází

z roku 1543. Malá dvířka v pravé části kaple

vedou do klenotnice, kde jsou uloženy české

korunovační klenoty.

Nedaleko kaple se nachází vchod

do podzemní hrobky, kde spočívají

pozůstatky Karla IV., jeho syna Václava IV.,

krále Jiřího z Poděbrad, císaře Rudolfa II.

a dalších českých vládců. Pozůstatky Okno Nové arcibiskupské kaple z dílny Alfonse Muchy vyobrazuje příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje

Pohled do kaple sv. Václava krále Ferdinanda I., jeho manželky a syna Maxmiliána II. spočívají v královském mauzoleu před hlavním oltářem. Několik metrů od vchodu do mauzolea se nachází náhrobek sv. Jana Nepomuckého, který byl zhotovený podle návrhu známého vídeňského architekta J. E. Fischera z Erlachu. Hned vedle, v Saské kapli, jsou na levé straně uloženy pozůstatky Přemysla Otakara II., napravo leží Přemysl Otakar I. Hlavní oltář katedrály je z roku 1868–1873, lavice jsou staršího data a pochází ze 17.–18. století. Další zajímavou částí chrámu je triforium s 21 bustami, na kterých jsou zobrazeni členové rodiny Karla IV. a stavitelé katedrály Matyáš z Arrasu a Petr Parléř.

Třetí nádvoří, které se nachází směrem

doprava od katedrály, získalo svou

dnešní podobu počátkem 20. století.

Jeho architektonická podoba vznikla

podle plánů slovinského architekta Josipa

Plečnika. Granitový monolit z roku 1928,

vysoký 16 metrů a stojící na začátku

nádvoří, je památník obětem první světové

války.

Hned vedle něj stojící socha sv. Jiří pochází

z období gotiky. Předtím než se z třetího

nádvoří podíváte do Starého královského

paláce, všimněte si Zlaté brány, která je dílem

Petra Parléře. Dnes boční vchod do katedrály,

který byl v minulosti hlavním vchodem,

zdobí mozaika Posledního soudu zhotovená

v roce 1370–1371.

Starý královský palác

První královský palác byl na tomto místě

postaven již koncem 9. století. Ve 12. století

byl původní dřevěný palác nahrazen palácem

z kamene. Ve 14. století zde Karel IV. nechal

postavit gotický palác. Až do 16. století

byla tato část hradu sídlem českých králů,

v následujícím období zde sídlily různé

královské instituce a úřady. Konala se tady

také shromáždění zemských stavů. Centrální

částí obrovského třípatrového komplexu Náhrobek sv. Jana Nepomuckého je Vladislavský sál. Sál, který je 62 metrů dlouhý, 16 metrů široký a 13 metrů vysoký, nechal postavit král Vladislav Jagellonský koncem 15. století. Zrak všech návštěvníků přitahuje zejména gotická žebrová klenba, kterou stavitel Benedikt Ried dokázal, že je skutečným mistrem svého oboru. Dovedně se mu zde povedlo spojit starý gotický styl s novým renesančním. Sál sloužil jako místo pro pořádání rytířských turnajů, pořádaly se zde shromáždění, trhy s luxusním zbožím, korunovační slavnosti a hostiny.

Vpravo hned na začátku sálu se nachází

vchod do někdejší České kanceláře, která

byla místem druhé pražské defenestrace.

Dne 23. května 1618 tady zástupci českých

stavů shodili z okna místodržitele Viléma

Slavatu a Jaroslava Bořitu z Martinic

spolu s písařem Fabriciem. Tato událost,

kterou uvedení muži šťastně přežili,

měla za následek povstání českých stavů

a následně třicetiletou válku. Po levé straně

těsně před východem se nachází někdejší

Sněmovna, která se zachovala v podobě,

jakou měla v 17. století. Uprostřed stojí

královský trůn a vedle něj biskupské křeslo,

zdi jsou vyzdobeny portréty panovníků.

Na konci Vladislavského sálu můžete

nahlédnout do kostela Všech svatých,

který postavil Petr Parléř v druhé polovině

14. století. Původně stál samostatně a byl

vyzdoben podle vzoru pařížského kostela

Sainte Chapelle. Po požáru v polovině

16. století byl obnoven a portálem spojen

s Vladislavským sálem. Z Vladislavského

sálu se vychází ven po Jezdeckých

schodech, kterými někdy vjížděli do sálu

rytíři na koních.

Bazilika sv. Jiří

První románskou baziliku zde nechal

postavit kníže Vratislav I. počátkem

10. století. Jednalo se o jeden z nejstarších

kostelů na území Prahy a nejstarší

románskou stavbu na Hradě. V polovině

14. století byla k bazilice přibudována

gotická kaple, která se nachází napravo

od apsidy a ve které je umístěna hrobka sv.

Ludmily. Hned vedle baziliky stojí někdejší

klášter sv. Jiří, který byl založen v roce 973.

Jiřskou ulicí, která vede k východu

z hradního areálu, lemuje dlouhý palác.

Jedná se o Rožmberský palác postavený Vladislavský sál v letech 1545–1574. Začal ho stavět otec Viléma z Rožmberku a dokončil ho předposlední pán domu rožmberského Vilém z Rožmberku, se kterým jste se setkali v kapitole Český Krumlov (str. 16). Jeho monumentálnost a poloha hned vedle královského paláce napovídají, že Rožmberkové hráli v 16. století u císařského a královského dvora velice významnou funkci. V roce 1600 se palác stal majetkem císaře Rudolfa II. Nezachoval se bohužel ve své původní renesanční podobě, protože v polovině 18. století byl přestavěn. Po přestavbě sloužil jako místo, kde se vychovávaly mladé šlechtické dcerky a byl znám pod názvem Ústav šlechtičen.

Na Rožmberský palác navazuje další

palác, který byl a pořád je majetkem rodiny

Lobkowiczů. Jedná se o jediný objekt

na Pražském hradě, který je v soukromém

vlastnictví. Renesanční Lobkowiczký

palác byl postavený v letech 1651–1668,

tedy přibližně ve stejné době, kdy se začal

stavět Rožmberský palác, a také byl v době

baroka přestavěn.

Zlatá ulička

Podle legendy bydleli v této úzké uličce

s nízkými domy alchymisté, kteří pracovali

na dvoře císaře Rudolfa II. Ve skutečnosti

domy obývali zlatníci, krejčí, obuvníci

a další řemeslníci pracující pro císařský

dvůr. Mnohem později (ve 20. století)

bydlel v domě číslo 12 známý pražský

spisovatel Franz Kafka. Na konci Zlaté

uličky stojí Daliborka, věž, která byla

postavena koncem 15. století, a to jako

součást hradeb kolem královského hradu.

A teď zpět na Hradčanské náměstí.

Hradčanské náměstí

Uprostřed Hradčanského náměstí se

nachází park s morovým sloupem se sochou

Panny Marie z roku 1726, který je dílem Interiér baziliky sv. Jiří našeho významného barokního mistra F. M. Brokoffa. Náměstí lemují paláce, které patřily významným šlechtickým rodinám. Jeden z nejmonumentálnějších paláců na náměstí je bohatě zdobený sgrafity. Jedná se o renesanční Schwarzenberský palác, postavený v letech 1546–1563. Další

monumentální palác s hezkou fasádou stojí

hned naproti. Jedná se o arcibiskupský

palác ze druhé poloviny 16. století, který byl

asi o sto let později přestavěn v barokním

stylu. Jeho fasáda ve stylu rokoka pochází

z let 1763–1764. Palác je sídlem pražského

arcibiskupa a není přístupný veřejnosti. Zlatá ulička Loreta Úzkou uličkou vedle arcibiskupského paláce se dostanete k Šternberskému paláci, postavenému v letech 1698–1720. Palác dnes patří Národní galerii a nachází se v něm sbírky evropského malířství od středověku do 18. století. Na rohu Loretánské ulice a náměstí stojí Toskánský palác, který od roku 1718 patřil vévodům Toskánským. Palác dnes obývá ministerstvo zahraničních věcí a není přístupný veřejnosti. Loreta Loreta, postavená v letech 1626–1720, patřila v minulosti k nejznámějším poutním místům u nás. Poutní areál nechala vystavět hraběnka Benigna z Lobkovic. V první fázi výstavby byla postavena Svatá chýše (Santa Casa), kopie domnělé chýše Panny Marie, kde se měl narodit Ježíš Kristus. Svatá chýše s bohatou štukovou výzdobou na fasádě stojí dnes uprostřed loretánského komplexu. Její interiér je vyzdoben malbami ze života Panny Marie. Santa Casa je obklopena jednopatrovými křídly komplexu a součástí loretánského komplexu je také barokní kostel Narození Páně.

Největší atrakcí Lorety není ale Svatá

chýše, ale klenotnice nacházející se v prvním

patře. V klenotnici jsou vystaveny sakrální

předměty jako monstrance, kříže a podobně,

z nichž jsou mnohé vyzdobeny drahokamy.

Nejcennějším objektem je stříbrná

diamantová monstrance z roku 1699, která

je 90 cm vysoká a 70 cm široká. Monstrance

zhotovená podle návrhu rakouského

architekta J. B. Fischera z Erlachu je

vyzdobená 6 200 diamanty.

Z terasy u Lorety spatříte napravo

malý kostel zasvěcený Panně Marii,

který byl vystavěn počátkem 17. století Svatá chýše – Santa Casa

Detail výzdoby Svaté chýše


76

pro klášter kapucínů. Za ním se nachází

Nový Svět, někdejší chudinská čtvrť a dnes

jedna z turistických atrakcí Hradčan.

Čtvrť s malými domky a úzkými, kameny

dlážděnými ulicemi jako by sem byla

přemístěna z anonymního českého

maloměsta. Stylově se vůbec nehodí

do sousedství monumentálních paláců

a kostelů stojících v blízkosti. V domcích,

z nichž mnohé mají renesanční nebo

barokní základy, sídlila v minulosti

chudina.

Černínský palác

Část náměstí naproti Loretě lemuje

mohutný Černínský palác. Palác dlouhý

asi 150 metrů byl postaven v letech

1669–1720 pro císařského vyslance

v Benátkách hraběte Jana Humprechta

Černína z Chudenic, který se k ohromnému

majetku dostal jako hlavní dodavatel

armády Albrechta z Valdštejna. Tento palác

měl sloužit jako symbol bohatství a moci

rodiny Černínů, ale náklady spojené s jeho

výstavbou a udržováním překročily časem

jejich možnosti. Palác byl proto v polovině

19. století prodán rakouskému císařství.

Od poloviny 19. století pak sloužil jako

kasárna. Po založení Československa v roce

1918 bylo v paláci umístěno ministerstvo

zahraničních věcí nově vzniklé republiky.

Také dnes slouží palác jako sídlo

Ministerstva zahraničí věcí České republiky.

Pohořelec

Pohořelec byl v minulosti jedním z předměstí

Hradčan a za své jméno vděčí četným

požárům, které zde v minulosti pravidelně

řádily. Uprostřed náměstí lemovaného

starými měšťanskými domy stojí barokní

socha sv. Jana Nepomuckého. Schody v bráně

jednoho z domů na pravé straně náměstí

se dostanete ke Strahovskému klášteru.

Strahovský klášter

Strahovský klášter byl založen

v roce 1140 přemyslovským knížetem Strahovský klášter

77

Vladislavem II. Románská stavba

premonstrátského kláštera však v roce

1258 vyhořela. Po jeho obnovení byl klášter

v době vlády Karla IV. obklopen městskými

hradbami a připojen k Hradčanům. V první

polovině 17. století byl celý klášterní areál

přestavěn a rozšířen. V roce 1948 byl

komunisty klášter církvi odebrán a navrácen

jí byl zpět až po roce 1989. Areál se skládá

z klášterní budovy, opatství, dvou kostelů

a knihovny, která je hlavní návštěvnickou

atrakcí klášterního komplexu. Hned

za hlavní bránou, nacházející se v horní části

Pohořelce, která byla postavena v polovině

18. století, stojí kostel sv. Rocha. Počátkem

17. století ho nechal postavit císař Rudolf II. Teologický sál

Knihovna ve Strahovském klášteře jako poděkování za odvrácení morového nebezpečí. Dnes se v kostele, postaveném ve smíšeném goticko-renesančním stylu, nachází galerie Miro. Klášterní kostel Panny Marie na nádvoří kláštera byl postaven jako románská bazilika ve 12. století a v průběhu staletí byl několikrát přestavován. Jeho dnešní podoba sahá do poloviny 18. století. Nedaleko baziliky stojí sloup se sochou sv. Norberta, zakladatele řádu premonstrátů, který je v kostele pohřben. Socha tohoto světce zdobí také hlavní bránu areálu. Nejnavštěvovanější částí kláštera je klášterní knihovna, která byla založena ve 12. století. V průběhu staletí se stala několikrát obětí požárů, které ve středověku pravidelně ničily naše města. Dnešní knižní fond se proto začal vytvářet až v 17. století. V důsledku rušení klášterů císařem Josefem II. koncem 18. století byla strahovská knihovna obohacena knihami

ze zrušených českých a moravských

klášterů, a proto se v ní dnes nachází

i knihy starší. V letech 1671–1697 byl

v knihovně zřízen Teologický sál, který

byl vyzdoben freskami Siarda Noseckého

vztahujícími se k teologické problematice.

Jak napovídá název, uchovávají se zde

především teologické knihy. Filozofický

sál s freskami známého vídeňského malíře

A. F. Maulbertsche (namaloval také fresky

na zámku v Kroměříži), které znázorňují

Dějiny lidstva, byl zřízen později, a to

v letech 1782–1784. K nejcennějším

knihám strahovské knihovny patří

Strahovský evangeliář z 9. století spolu

s asi 2 000 rukopisy a 1 500 prvotisky.

Celkem je v knihovně asi 130 000 knih.

K zajímavostem strahovského areálu patří

také Strahovská obrazárna a Památník

národního písemnictví, který je muzeem

české literatury. Jak se tunelovalo v 17. století? Pokud si myslíte, že tunelování je způsob „podnikání“, který vznikl u nás v 90. letech 20. století, mýlíte se. K tunelování docházelo také v minulosti – jenom se v učebnicích dějepisu o ekonomických stránkách fungování středověké nebo renesanční společnosti píše poměrně málo. Informací o tom, co který král a šlechtic postavil, máme dost. Jak ale přišel k penězům, o tom se v průvodcích nepíše. Proto často vidíme naše dějiny pouze prizmatem nádherných zámků, zahrad, kostelů a obrazů.

A tak si myslíme, že tunelování, které

jsme zažili v 90. letech, je něčím výjimečným.

Není. Je jenom slabým odvarem toho, co se

u nás dělo po porážce stavovského povstání

v roce 1618–1620. Také tehdy docházelo

k velkému přesunu majetků.

Na popravišti v Praze skončilo

a o majetky přišlo 27 českých šlechticů

a měšťanů. Ti skončili nejhůře. Špatně

skončila ale také celá řada šlechticů

a bohatých měšťanů podporujících

protihabsburskou rebelii. Zachránili si

sice život, ale za cenu, že přišli o velkou

část svého majetku. Pokladnice císaře

Ferdinanda II. byla pořád prázdná, a tak

se majetek šlechty a peníze získané za

jeho prodej císaři hodily. Pořád jich ale

bylo málo. Císař proto v roce 1622 zřídil

tzv. mincovní konsorcium skládající se

z bohatých představitelů šlechty, které

mu půjčilo 6 milionů zlatých. Za odměnu

obdrželo toto konsorcium právo na výkup

veškerého stříbra a všech stříbrných

mincí v zemi a právo ražení nových

mincí. K členům konsorcia patřili Karel I.


79

Klášterní knihovna ukrývá vzácné exempláře

Lichtenštejnský, Albrecht z Valdštejna,

Pavel Michna z Vacínova, nizozemský

obchodník Hans de Witte a židovský

bankéř Jakub Bassewi. Jména dalších

deseti se nezachovala. Z těchto pěti je

u nás nejznámější Albrecht z Valdštejna,

který skoupil část Malé Strany v Praze,

kde nechal postavit palác, ve kterém

dnes sídlí Senát Parlamentu ČR a jehož

součástí je obrovská zahrada.

Podstata podnikání těchto

„vykutálených“ podnikatelů, které

spojovala katolická víra, byla celkem

jednoduchá. Měli monopol na nákup

stříbra a ražení stříbrných mincí. Útok

vedli docela jednoduchým způsobem.

Nakupovali staré stříbrné mince

s vysokou ryzostí stříbra a razili nové

mince s malým obsahem stříbra,

kterým se říkalo dlouhé mince. Za tyto

bezcenné mince skupovali majetek

protestantských šlechticů. A jelikož

majetek také oceňovali, ocenili ho

ve starých kvalitních mincích ražených

před rokem 1622 a platili za něj v nových

znehodnocených mincích. Zisky, kterých

konsorcium dosahovalo, byly obrovské.

Tak například Karel I. z Lichtenštejna

v letech 1622–1623 rozšířil rodový

majetek o pozemky o rozloze asi

600 km

2

. Rozkrást všechen majetek se

konsorciu ale nepovedlo. České země

v prosinci 1623 zkrachovaly a státní

bankrot vedl k dalšímu znehodnocení již

předtím znehodnocených tzv. „dlouhých

mincí“, a to o 90 %. Vyšetřování, kdo je

za vše odpovědný, skončilo bez určení

viníka.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist