načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: České katastry od 11. do 21. století - Jan Bumba

České katastry od 11. do 21. století

Elektronická kniha: České katastry od 11. do 21. století
Autor:

Je to první souvislá kniha s podobnou tematikou na našem trhu, která je určena geodetům, studentům, milovníkům historie, čtenářům literatury faktu a všem technicky zaměřeným ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 190
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barev.), mapy, plány, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2318-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor čtenáře seznamuje s tím, jak vypadaly počátky soupisů půdy jako podkladu pro vybírání daní. Zaměřuje se nejen na historický význam vzniku a vývoje katastru jako takového, ale také se věnuje popisu zeměměřičských metod. Srozumitelným způsobem seznamuje čtenáře s odbornou terminologií. V příloze se nacházejí ukázky katastrálních map z různých období, rejstřík důležitých pojmů a seznam použité literatury. Historický vývoj českých katastrů, které se zabývají evidováním nemovitostí, tedy pozemků a budov a věcných práv k nim od 11. po 21. stol.

Popis nakladatele

Je to první souvislá kniha s podobnou tematikou na našem trhu, která je určena geodetům, studentům, milovníkům historie, čtenářům literatury faktu a všem technicky zaměřeným čtenářům. Popisuje vývoj katastrů od úplných počátků do dnešní doby. Technické informace začleňuje do příslušného historického období s jeho specifiky. Zabývá se nikoli pouze některou etapou katastrů, ale popisuje vývoj katastrů od úplných počátků do dnešní doby. Definuje a vysvětluje pět základních charakteristik společných pro všechny katastry bez rozdílu zaměření či doby vzniku. Poprvé uvádí řadu dosud nepublikovaných údajů. Obsahuje 30 barevných ukázek starých map, s nimiž veřejnost zpravidla nemá možnost se setkat.

Předmětná hesla
* 11.-21. století
Katastr nemovitostí -- Česko -- 11.-21. stol.
Dějiny geodezie -- Česko -- 11.-21. stol.
Zařazeno v kategoriích
Jan Bumba - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JAN BUMBA

ČESKÉ KATASTRY

OD 11. DO 21. STOLETÍ

PRAHA, 2007


České katastry od 11. do 21. století

Jan Bumba

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 3085. publikaci

Odpovědná redaktorka Jitka Hrubá

Sazba REDHILLDESIGN

Fotografie na obálce archiv autora

Počet stran 192

První vydání, Praha 2007

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2007

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2007

Názvy produktů, firem apod. použité v knize

mohou být ochrannými známkami nebo

registrovanými ochrannými známkami

příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-6692-8 (pdf )

ISBN 978-80-247-2318-1 (print)

© Grada Publishing, a.s. 2011


PODĚKOVÁNÍ

Je mojí milou povinností poděkovat těm, kteří mají zásluhu na vzniku této knihy. Jsou to

(s  uvedením pracovních pozic, které zastávali v  době formulace nápadu) tito pracovníci

resortu zeměměřictví a katastru:

Ing. Jiří Černohorský, ředitel Zeměměřického úřadu Praha, který je vlastně původcem

 myšlenky, že bych měl napsat knihu o vývoji a současnosti českých katastrů.

Ing. Jiří Šíma, CSc., předseda Českého úřadu zeměměřického a  katastrálního v  Praze,

kterému děkuji za jeho souhlas s využitím obsahu obdobné publikace staršího data vydané již

dříve předchůdcem nynějšího ústředního správního orgánu zeměměřictví a katastru, a dále za

jeho souhlas s využitím možností Ústředního archivu zeměměřictví a katastru.

Doc. Ing. Miroslav Mikšovský, CSc., České vysoké učení technické Praha, stavební

fakulta, katedra mapování a kartografie, který mi s mimořádnou ochotou pomohl při výběru

a exploataci některých předloh.

Ing. Pavla Kostková, pracovnice Ústředního archivu zeměměřictví a katastru, které vděčím

za řadu zajímavých informací a za spolupráci při výběru některých ukázek.

Jana Brantová, vedoucí oddělení pozemkové knihy Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, jíž

patří poděkování za obsáhlé odborné informace o veřejných knihách.

Omlouvám se všem těm které jsem nejmenoval a kteří mi byli zdrojem informací i oporou ve

chvílích, kdy už jsem to měl chuť vzdát.

Ing. Jan Bumba



OBSAH

Předmluva .........................................................................................................................9

1. Co je vlastně katastr? ..................................................................................................10

2. Počátky českých katastrů ...........................................................................................12

První nedokonalé soupisy půdy .................................................................................13

Jakou plochu vlastně představoval jeden lán ...............................................................14

Vývoj pokračuje .........................................................................................................15

Vliv kolonizace pohraničí ..........................................................................................21

3. Rustikální katastr .......................................................................................................22

První berní rula .........................................................................................................23

Druhá berní rula .......................................................................................................25

Postavení a úloha zeměměřičů v průběhu staletí .........................................................27

4. Moudrá panovnice a její katastr .................................................................................29

První tereziánský katastr rustikální .............................................................................31

Druhý tereziánský katastr rustikální ...........................................................................32

Exaequatorium dominicale ........................................................................................34

Katastr tereziánský .....................................................................................................35

Světeckého návrh na zaměření státu ...........................................................................37

5. Osvícené matky osvícený syn .....................................................................................40

Josefský katastr ..........................................................................................................41

Tereziánsko – josefský katastr ....................................................................................46

Katastrální mapa tenkrát a dnes .................................................................................47

6. Monument českých katastrů ......................................................................................50

Stabilní katastr ...........................................................................................................51

Reambulovaný katastr ...............................................................................................71

Evidovaný katastr ......................................................................................................75

Geometrický plán ......................................................................................................80

7. Nová etapa katastrů ...................................................................................................86

Vliv zákona č. 83/1883 Ř. z. .....................................................................................86

Pozemkový katastr .....................................................................................................88

Katastr třicátých a čtyřicátých let 20. století ...............................................................91

Komasace, konfiskace, přídělové řízení a pozemkové úpravy ......................................94 Vývoj po 2. světové válce ...........................................................................................99

Přechodná etapa ........................................................................................................99

Jednotná evidence půdy ...........................................................................................102

Evidence nemovitostí ...............................................................................................106

Katastr nemovitostí .................................................................................................112

9. Evidování věcných práv ...........................................................................................120

Zemské desky ..........................................................................................................121

Urbáře .....................................................................................................................125

Horní knihy ............................................................................................................126

Pozemkové knihy .....................................................................................................126

Železniční knihy ......................................................................................................132

Věcné břemeno ........................................................................................................133

Přílohy ...........................................................................................................................138

Ukázky ...........................................................................................................................145

Nejvyšší patent císaře Josefa II. .......................................................................................175

Rejstříky .........................................................................................................................179

Seznam použité lituretury ...............................................................................................189


9

JAN BUMBA - ČESKÉ KATASTRY

PŘEDMLUVA

V minulosti bylo zveřejněno poměrně značné množství materiálů s katastrální problematikou.

U  těch starších šlo zpravidla o  publikace týkající se pouze některé z  významných etap

katastru. Některé novější sice pojednávají o historii a vývoji katastru, byly však publikovány

v  odborných periodikách, zpravidla v  několika částech na pokračování, nebo jako výstupy

ze školení a  seminářů, případně mají charakter studijních skript. Pro zmíněné skupiny

publikací platí jedno společné omezení: jsou určeny výhradě katastrálním specialistům

či studentům zeměměřického oboru nebo oborů příbuzných a  pro širokou veřejnost jsou

obtížně srozumitelné.

Určitou výjimku tvoří publikace Vývoj mapového zobrazení území Československé socialistické republiky z  roku 1961 [1]. Ve třetím díle popisuje podstatu a  vývoj katastrální problematiky v  jejím nejvýznamnějším období (tedy kromě úplných začátků a  pak vývoje v posledních několika desítkách let). Je napsána srozumitelným jazykem a obsahuje poměrně značné množství obrázků a ukázek, které ilustrují vývoj katastru v popisovaném období. Její stylizace však odpovídá době vzniku a  současným podmínkám již nevyhovuje. Přesto však nezastírám, že byla pro mne nejvýznamnějším inspirativním zdrojem. Bylo však potřeba vyhledat a prostudovat ještě mnoho publikací, článků a poznámek. Většinu z nich jsem uvedl v seznamu použité literatury v závěru knihy.

Chci vysvětlit důvod pro použití slova katastry v názvu knihy i v některých jejích částech. Evidenční nástroje zabývající se evidováním nemovitostí měly od svého vzniku až po dnešek různé názvy. Slovo katastr se začalo používat až v 17. století v souvislosti s první berní rulou. Evidence před první berní rulou byly označovány zpravidla jako soupisy, poté až do poloviny 20. století jako katastry, od roku 1956 do roku 1964 bylo pro tehdejší evidenční nástroj použito názvu Jednotná evidence půdy, od roku 1964 do roku 1992 Evidence nemovitostí, od roku 1993 dosud funguje Katastr nemovitostí. Pro možnost použití jednoslovného souhrnného názvu se pojem katastr jeví jako nejvhodnější, neboť vystihuje nejlépe předmět a obsah všech evidenčních nástrojů. A proč množné číslo? Zvykli jsme si na množné číslo u některých slov, u kterých jsme předtím předpokládali pouze číslo jednotné (iniciativy, aktivity apod.), takže slovo katastry pro souhrnný název všech evidencí se dnes jeví jako normální.

A ještě několik technických poznámek. Získat originální podklady pro ilustrativní ukázky není jednoduché. Zpravidla se jedná o archiválie s rozdílnou vizuální kvalitou a tudíž obtížně reprodukovatelné. Z  toho důvodu barevná věrnost ukázek není dokonalá. Navíc se ukázky týkají stabilního katastru (až na dvě výjimky), který byl v  době vzniku Československé republiky „živou“ evidencí, a  katastrů pozdějších. Ukázky z  dřívějších katastrů jsou v  naší republice až na několik málo výjimek nedostupné, neboť v roce 1918 nepodléhaly delimitaci, jejich operát připadl Rakousku a je uložen v příslušném archivu ve Vídni.

Přeji čtenářům, aby v knize našli poučení i zábavu.

V Praze Autor


10

JAN BUMBA - ČESKÉ KATASTRY

1.

CO JE VLASTNĚ KATASTR

Motto 1:

Z

emě tvoří základ pro většinu aktivit člověka. Je proto zřejmé, že systematicky vedenézáznamy o pozemcích a právních vztazích k nim mají velký význam pro veřejnou správu, územní

plánování a rozvoj území i soukromé transakce s pozemky. Přesto je potřeba přesných údajůo nemovitostech politickými činiteli často ignorována, a následkem toho jsou katastrální systémy mnoha

zemí vysoce defektní. (Expertní skupina OSN, 1977)

PEŠL, I.: Katastr nemovitostí po kapkách. In: Zeměměřič, č. 1 až 6/1998, Praha, 1998. [2] Motto 2: N

obelovu cenu za ekonomii za rok 1996 získali Kanaďan William Vickrey a Skot James

Mirrlees za teorii o  rozhodovacím procesu při asymetrii informací. Právě nevyváženost

a nedostatek informací narušuje totiž platnost ekonomických zákonů a vede k nepředvídatelnému

ekonomickému chování. Určitou a  nikoli nevýznamnou oblast ekonomiky závažných informací

zajišťuje i katastr nemovitostí. Musí ovšem spolehlivě fungovat, obsahovat právně závaznéinformace a být veřejný.

PEŠL, I.: Problémy katastru zemí střední a východní Evropy s transformující seekonomikou. In: Geodetický a kartografický obzor, č. 7/1997, Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha, 1997. [3] P

o těchto dvou poněkud strohých odstavcích, informujících o významu moderníhokatastru nemovitostí, se vraťme k  názvu kapitoly a  definujme si, co je vlastně katastr.

A začneme od Adama, či vlastně od vzniku pojmu katastr.

Vlastní název katastr pochází ze středolatinského capitastrum. Je tvořen ze dvou částí: caput = hlava a tastrum = listina. Volně přeloženo znamená výraz „capitastrum“ listinu uspořádanou podle hlav (ať už míníme hlavu jako označení jedince či v literárním slova smyslu jako kapitolu nebo soubor kapitol v literárním díle), později podle jakýchkoli jednotek. Zjednodušením (nechceme-li přímo říci zkomolením) vzniklo slovo „katastr“, u kterého v některých jazycích byla souhláska „t“ změněna na „d“ (kadastr, kadaster, kadastěr). Někteří autoři poukazují též na akustickou podobu s řeckým castró (kreslit, vykreslit). S tímto názorem nelze souhlasit především proto, že původní katastry mělyvýlučně verbální (slovní, popisný) charakter s naprostou absencí grafické stránky, čili bez jakéhokolikresebného znázornění. Odvození od latinského catalogus (seznam) by bylo již velmi násilné. Obecně pak

1.CO JE VLASTNĚ KATASTR

slovem „katastr“ býval označován správní nástroj vyznačující stručně a přehledně soustavný

soupis a  popis zvláštních vlastností osob, věcí nebo práv. Až teprve přesným vymezením

a  označením lze určit konkrétní katastr. Lze tedy hovořit o  katastru elektrických vedení,

katastru voličů, katastru podzemních sítí, katastru vodstva a podobně. Ve sdělovacíchprostředcích se často setkáváme s čistě lokalizačním charakterem pojmu katastr („ ...k nehodě

došlo v katastru obce N“, nebo: „Máme podchyceny všechny lavinové katastry“). Obecně

vzato lze tedy katastr chápat jako veřejnoprávní zařízení, které shromažďuje, třídí, eviduje

a aktualizuje údaje o jevech, které jsou jeho obsahem a poskytuje o těchto jevech patřičné

informace. Je uspořádán v logicky sestavených souborech, umožňujících spolehlivouorientaci v jeho obsahu a solidní kvalitu informací.

Všechny katastry mají společné základní charakteristiky. Každý katastr je totiž:

- úplný, tj. obsahuje data o všech svých předmětech a žádný nevynechává,

- stejnorodý, tj. podává data ze stejných hledisek pro všechny předměty,

- přehledný, takže poskytuje správnou a snadnou orientaci,

- aktualizovatelný, tzn. že jej lze snadno a přesně udržovat v souladu se skutečností bez

porušení charakteristik uvedených výše. Rozhodně nejvýznamnějšími a z pohledu veřejnosti nejznámějšími jsou katastry, zabývající se evidováním nemovitostí, tedy pozemků a budov, a věcných práv k nim. Původně sloužily ryze fiskálním (berním, daňovým) účelům. V poslední stovce let opustil katastr výlučně fiskální funkci a rozšířil svou působnost i do oblasti všeobecně hospodářské a technické. Historickou posloupnost vývoje katastru jako podkladu pro daňový systém tvoří:

- první úřední soupisy jako počátky berních evidencí,

- rustikální katastry (1. a 2. berní rula),

- tereziánské katastry (3. a 4. berní rula, exaequatorium dominicale),

- josefský katastr,

- tereziánsko-josefský katastr,

- stabilní katastr (včetně reambulovaného katastru a katastru evidence daně pozemkové),

- pozemkový katastr,

- jednotná evidence půdy,

- evidence nemovitostí,

- katastr nemovitostí. A právě tyto katastry jsou předmětem obsahu této knihy. Pokud tedy budeme hovořit o katastru či katastrech, víme, že se jedná o výše uvedené nástroje.

K

atastry mají v českých zemích dlouhou tradici. Působí více či méně spolehlivě bezmála

tisíc let a to je doba, kterou se mohou pyšnit pouze některé země. Ve své dlouhé historii

prošly řadou změn, zaznamenaly spoustu tápání a omylů, ale přímočaře se vyvíjely směrem

ke spolehlivému multidisciplinárnímu nástroji, obhospodařujícímu miliony informacísloužících potřebám individuálním, skupinovým i celospolečenským. Jde o nákladné a rozsáhlé


12

JAN BUMBA - ČESKÉ KATASTRY

dílo, které se v jednotlivých etapách vytváří po řadu desetiletí, zpravidla navazuje na předchozí

výsledky a postupně se vyvíjí tak, jak se vyvíjí společnost a její potřeby, ale i možnosti.

Mimořádný význam má kontinuita katastru. Pokud je narušena, vznikají velmi vážnédůsledky, které se obtížně odstraňují. Rovněž koncepční změny katastru a jeho obsahuznamenají vždy mimořádně nákladnou a dlouhodobou záležitost, týkající se desítek let. Řádné vedení katastru a jeho rozvoj podle vyvíjející se úrovně vědeckých poznatků a technických možností jsou skutečnosti, které jsou podmíněny dlouhodobou politickou a ekonomickou stabilitou. Svým rozsahem patří katastry mezi nejrozsáhlejší informační systémy s mimořádnýmipožadavky na přesnost a spolehlivost vedených dat. Svou průkazností a vysokou spolehlivostí si katastry vybudovaly neobyčejnou důvěru veřejnosti.

Ve vývoji českých katastrů se vyskytuje několik zlomových momentů, znamenajícíchvýraznou kvalitativní změnu jejich podoby v porovnání s předchozím stavem. O všech z nich bude v knize zmínka. V každém z těchto zlomových momentů ovlivnila vývoj výraznáosobnost, ať už v  osobě rázného a  moudrého panovníka nebo v  podobě mimořádně zdatného a angažovaného odborníka, schopného o své pravdě přesvědčit své okolí a především osoby, které na další osudy měly řídící vliv.

České katastry lze v podstatě rozdělit do dvou zásadních historických etap:

- etapa katastrů pouze popisných s odhadovanými technickými údaji, bez mapové složky;

tato etapa trvala zhruba od poloviny 11. století do druhé poloviny 18. století,

- etapa katastrů s exaktním mapovým podkladem, existujících od závěru 18. století dodnes.

A ještě jednu okolnost je potřeba připomenout: všechny české katastry vznikly na podkladě

právní normy, ať už jí byl královský či císařský patent nebo rozkaz a  nebo později příslušný

zákon. Nikdy nebyly výsledkem soukromé či skupinové iniciativy a tudíž byly vždy veřejnoprávním

institutem spravovaným stanoveným státním orgánem.

2.

POČÁTKY ČESKÝCH KATASTRŮ

Z

nalost historického vývoje není pouze předpokladem k pochopení a hlubšímuporozumění, ale v případě katastru, který vždy více či méně využívá i předchozích výsledků, je

nezbytná k samostatné práci s dokumenty předchozích pozemkových evidencí.

V počátcích feudálního období byla půda a zemědělská výroba prakticky jedinýmzdrojem pravidelných příjmů panovníka a jemu podřízené šlechty. Pravda, finančních zdrojů bylo více, např. prodej dřeva z panských lesů, ryb ze zakládaných rybníků či lovu divé zvěře,později do státní (rozuměj: královské či císařské) pokladny začaly též plynout i zisky z těžby stříbra na Horách Kutných, pak i v Příbrami a v Jáchymově. Avšak odvody z výnosu polností, které dvakrát ročně – na jaře a  na podzim – odevzdávali poddaní své vrchnosti, tvořily i  nadále dominantní podíl bohatství panovníka a šlechticů. Souhrnnou výši příjmů samozřejměovliv•

2. POČÁTKY ČESKÝCH KATASTRŮ

ňoval mechanizmus předpisu daně, a  proto mu byla věnována neustálá pozornost. Katastr

historicky vznikl především jako berní instrument a jeho fiskální účel byl po mnoho staletí

účelem jediným.

V  českém lenním zřízení, fungujícím do 13. století, vybíral daně od poddaných vazal (man) a  příslušnou část odevzdával lennímu pánovi (knížeti). Obdobný způsob transportu daní, tedy vybírání daní vrchností a předání panovníkovi, byl používán i později. Je potřeba si uvědomit, že půda patřila původně výlučně panovníkovi, teprve později se na vlastnictví začaly podílet i jiní šlechtici. Vždy však daň platili pouze výkonní sedláci, byla tedystanovována výlučně z výtěžku z rustikální (selské, tedy nesvobodné půdy) a nikdy z půdy dominikální (panské, tedy šlechtické a církevní). To platilo až do poloviny 18. století.

PRVNÍ NEDOKONALÉ SOUPISY PŮDY

V

 roce 1012 usedl na knížecí stolec devátý Přemyslovec, nejmladší z trojlístku bratří

Boleslav – Jaromír – Oldřich, který vládl do roku 1033, krátce pak ještě v  roce 1034.

Ano, správně: je to ten Oldřich, který si vzal za ženu kněžnu Boženu, dříve pradlenu (tedy

podle báje; historie ví pouze to, že to byla prostá venkovanka; podle Kosmovy kroniky by se

v dnešní transkripci jmenovala Božena Křesinová). Ke svatbě došlo zřejmě nikoli z důvodůromantických, ale dynastických: jeho původní manželství s blíže neznámou šlechtičnou zůstávalo

bezdětné, takže Oldřichem by přemyslovský rod vyhynul po meči. Jeden jeho starší bratrBoleslav III. Ryšavý zmizel v kterémsi polském vězení bez možnosti se vrátit a druhý – Jaromír – byl

eunuch. Kněžna Božena Oldřichovi povila syna Břetislava, později jednoho z nejvýznamnějších

panovníků přemyslovských Čech.

Kníže Oldřich proslul mnoha politickými činy, z nichž nejvýznamnějším bylo dobytí Moravy na Polácích a její spojení s Čechami do jednoho státního útvaru, a  to bez spolupráce s německým císařem Jindřichem II., jehož byl Oldřich vazalem. Nás však z hlediska zaměření této knihy zajímá zcela jiná okolnost.

První historicky doložené informace o sjednocení daňové politiky, tedyo vytvoření jakéhosi předchůdce pozdějšího katastru, pocházejí z  roku 1022. V  jedenáctém roce své vlády zavedl kníže Oldřich vybírání daně z  polností – araturu. Technickou jednotku stanovující velikost daněné plochy tvořil lán, což přestavovalo plochu o velikosti dnešních asi 18 hektarů. Velikost usedlosti se tedyvyjadřovala v lánech a jeho zlomcích, ale počet lánů vycházel z přiznaných odhadů, takžecelObr. 1

Údajný portrét knížete Oldřicha podle fresky

ve znojemské rotundě. Převzato z literatury [4]


14

JAN BUMBA - ČESKÉ KATASTRY

kové výměry usedlostí jako základ výpočtu daně byly přesným součtem zhruba odhadnutých

údajů. Výsledky tedy značně nepřesné a nevyrovnané a byly tudíž předmětem neustálých

stížností. Přesto rok 1022 můžeme pokládat za začátek cílevědomého vývoje katastru jako

berního nástroje, i když vlastní název „katastr“ se začal používat až o více než 600 letpozději. Způsob vybírání daní stanovený knížetem Oldřichem se používal i po vzniku českého

království. Měnila se však výše daňových požadavků, tzn. částka stanovená na jeden lán.

JAKOU PLOCHU VLASTNĚ PŘEDSTAVOVAL JEDEN LÁN

N

evíme. Lépe řečeno: nevíme to přesně. On totiž přesný přepočet z tehdejších

jiter či sáhů či jiných měr na současné měrové jednotky není matematicky

možný bez jisté míry tolerance a  zobecnění. Velikost lánu nebyla ve všech dobách

a na všech místech stejná. Změna velikosti lánu jako technické jednotky mělasamozřejmě dopad na hodnotu vymáhané daně: čím větší velikost lánu, tím menší počet

lánů na jednu usedlost a tím menší daň. Naopak menší velikost lánu znamenala větší

počet lánů a větší daň.

Tak například jedna z možných kategorizací lánu (která však neměla vliv na daňovépožadavky) vypadala takto:

- královský dobrý orný lán asi 17,5 ha,

- kněžský lán asi 16,0 ha,

- panský, zemanský a svobodný lán asi 14,5 ha,

- selský lán asi 11,5 ha. Rovněž na různých místech knížectví či později království se velikost lánu mírně odlišovala. Uváděl se například lán míry chrudimské, čáslavské, svitavské. Vezmeme-li za základ královský dobrý orný lán, zavedený Přemyslem Otakarem II. (panoval v letech 1253 až 1278), dojdeme v průběhu zhruba 350 let k následujícímu vývoji ve velikosti lánu:

- za knížete Oldřicha představoval 1 lán asi dnešních 18,0 ha,

- za krále Přemysla Otakara II. 17,5 ha,

- za krále Jana Lucemburského (vládl 1310 až 1346) 16,0 ha,

- za krále Karla IV. (vládl 1346 až 1378) 18,5 ha. Z toho je patrno, že nejmenší daňové zatížení sedláků v posuzovaném období bylo zapanování Karla IV., naopak největší za panování Jana Lucemburského. O příčinách si něco řekneme později. [5], [6], [7].

A ještě drobné odbočení. Mnohem později, v dobách, kdy výměra pozemků se jižuváděla v jiných jednotkách, se setkáváme s pojmem lán. Čtenáři beletrie starších autorů (Alois

Jirásek, Tereza Nováková, Václav Beneš Třebízský a  mnozí další) si jistě vzpomenou, že

vážnost hospodáře se – mimo jiné – odvíjela od velikosti jeho statku. Takže existovala různá

označení sedláků: čtvrtláník, půlláník, dvouláník a podobně. Takže pojem lán se udržel po

celé věky až do nedávné doby.


15

2. POČÁTKY ČESKÝCH KATASTRŮ

VÝVOJ POKRAČUJE

O

dhad výměry pozemku, odhad hodnoty celého hospodářství podle výnosnosti, stanovení

berní jednotky jako základu daně podle odhadů, rozvržení daně, počet stížností podle

toho, jak byl rozvrh spravedlivě vystižen, a nové určování správnějšího základu je jakýmsizačarovaným kruhem, kterým musel projít vývoj, než se dospělo k objektivnímu zjišťování daňového

základu, vycházejícího z výměr daných přesnou a soustavně uspořádanou mapou.

Zatím však míjela desetiletí a staletí, nová přemyslovská knížata nastupovala a odcházela a  způsob stanovování a  vybírání daní pokračoval. Jistým politickým mezníkem se stal rok 1197, ve kterém se Přemysl I. Otakar (vládl 1197 až 1229) stal českým králem.V mechanizmu daňové politiky se však nestalo nicnového ani za panování jeho nástupce Václava I. Významnou změnu pak znamenal nástup krále Přemysla II. Otakara – krále „železnéhoa zlatého“ (ale také „zakladatele měst“).

Přemysl II. Otakar, král český, vévodarakouský, štýrský, korutanský, markrabí moravský, pán Kraňska, Marky, Chebu a Pordenone, proslul především svou zahraniční politikou, jejímž důsledkem byla nejrozsáhlejší říše za dob celé éry Přemyslovců. Pro nás jsouz hlediska zaměření této knihy zajímavé tři aspekty jeho vladařské činnosti:

- sjednotil velikost lánu jako technické

jednotky pro určování daní,

- zahájil kolonizaci prázdných prostor české

kotliny, především pohraničních částí,

- v  posledním roce své vlády se zasloužil o  vznik zemských desek jako mimořádného nástroje k  evidenci některých věcných práv k šlechtickému majetku; vzhledem k jehovýznamu se budeme tímto nástrojem podrobně zabývat později.

P

o vladařském provizoriu, vzniklém vymřením Přemyslovců po meči, nastoupil na český

trůn Jan Lucemburský. Upřímné naděje, se kterými k němu národ vzhlížel, byly brzy

vystřídány rozčarováním. Jan Lucemburský byl rytířem nejen srdcem a slovy, ale i skutky. Ke

svému rytířskému lesku, uplatňovanému v celé Evropě kromě vlastního království, potřeboval

značné množství peněz.

Obr. 2

Rozsah českého státu za panování

Přemysla II. Otakara. Převzato z literatury [8]


16

JAN BUMBA - ČESKÉ KATASTRY

Doba jeho panování je dobou daňové tvrdosti (vzpomeňme na zmíněnou velikost lánu), zvýšené navíc i vynucením si dodatkové „obecné renty“. Ale abychom jenom nepomlouvali: za panování Jana Lucemburského byl položen základní kámen ke stavbě chrámu svatého Víta, ke konci jeho vlády byly připraveny jiné základy – založení Vysokého učení, kteréposléze neslo a nese i nadále název Universitas Carolina – Universita Karlova. No a bez ohledu na daňovou tvrdost s odstupem staletí asi každého českého vlastence pohladí po duši údajný Lucemburkův výrok: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“, prý pronesenývladařem před bitvou u Kresčaku.

Jeho syn Karel IV. obdržel od sněmu rovněž právo vybírat kromě běžných daní „obecnou rentu“. Na rozdíl od svého otce ji však neprohýřil na rytířských turnajích. Pokud bychom použili současnou terminologii, řekli bychom, že ji proinvestoval. Mimo jiné i proto se české království stalo významným evropským státem a Praha významnou evropskou metropolí. Za jeho panování došlo i ke zvětšení velikosti jednoho lánu, čili ke snížení daňové tvrdosti.

Ke všem daňovým zátěžím přibylo čas od času ve válečných dobách ještě jedno zlo:vybírání tzv. holdů. Středověké právní nazírání chápalo vztah mezi poddanými a vrchností jako dvoustranný: první slouží, druhý ochraňuje. Za placení poddanských úroků měli sedláciprávo na feudálech žádat, aby se stavěli na jejich obranu. V časech válek však nebyla vrchnost schopna své závazky plnit. Platby v penězích či naturáliích si pak na poddaných vynucovali ti, kdo příslušný region bezprostředně ovládali. Jakmile vojsko ovládlo kraj, hned začalo vybírat poplatky zvané holdy. Jak se válka převalovala sem a tam, museli poddaní platit v průběhu jediného roku také několika vrchnostem.

Daňový mechanizmus, jaký byl popsán v  době panování knížete Oldřicha a  v  dobách následujících, fungoval – s jistými úpravami – i po vzniku království i po smrti jednohoz posledních Lucemburků – Václava IV., tedy v letech, kdy se střídala období panování různých králů s obdobími bezvládí.

K

částečné změně došlo za panování druhého z Jagellonců, mladého LudvíkaJagellonského (vládl 1516 až 1525). Český sněm v roce 1517 povolil králi (tehdy jedenáctiletému)

na zaplacení dluhů daň podle odhadu statků poddanských i panských zhodnocených definicí

„zač by spravedlivě stál ten statek“. Možnost širokého výkladu definice umožnila nesprávné

posouzení a v patách za rozvržením daní šly stížnosti. Sněm, do jehož pravomoci patřilo podle

starých privilegií svolování daně z půdy, se znova musel usnést na pozemkové dani majetkové

„kteráž by slušně v sobě rovnost nesla“.

Král k tomu ustanovil krajské odhadce, kteří se veřejně dotazovali každého na krajském sněmu „zač má všeho statku a zač jeho statek tou dobou stojí“. Přesto, že dotazovaní mělipřiznávat „na svědomí a  duši“ a  přítomní krajané potvrdit jejich výpovědi, byla tato technika primitivní a nemohla přinést spolehlivé výsledky. Když k tomu ještě po roce 1526 se rozdělila celková daň rovným dílem na tři stavy, panský, rytířský a  městský, vyvolala nespravedlnost stížnosti stavu městského. Daně se špatně scházely a král hledal příjmy v daních nepřímých nebo ve clech, které mohl ukládat sám, bez sněmu. Tyto daně, zvané akcízy, stavové těžce

2. POČÁTKY ČESKÝCH KATASTRŮ

nesli jako zkracování svých práv. Byli proto ochotni učinit vše, jen aby se daň opět napojila na

základ z půdy a došlo k uplatnění jejich svolovacího práva na sněmu.

Berní povinnost v těch dobách spočívala v platech nebo odvádění dávky naturální. Daň platili poddaní, vrchnost platila podle počtu poddaných na panství nebo procento z přiznané ceny své držby. Počet poddaných každé vrchnosti byl kontrolován krajským úřadem nebo stavovskými vyslanci a nesprávnosti byly trestány pokutami. Na sněmu zemském v roce 1522 byli zvoleni pro každý kraj 3 komisaři – po jednom ze stavu panského, rytířskéhoa měšťanského – kteří měli prohlédnout v  kraji statky a  každého držitele přimět, aby přiznal cenu statku. Do roku 1526 bylo v  Čechách sečteno přes 150 000 sedláků a  338 svobodníků. Subrepartice a vybírání berní bylo v rukou vrchnosti, ve městech pak v rukou magistrátů a ve městech královských a věnných v rukou úřadů podkomořích.

Poněkud jiná daňová politika platila na Moravě. Po 160 letech existence monolitního českého státu došlo v roce 1182 ke vzniku Markrabství moravského, které sice tvořilo součást koruny, ale – s výjimkou několika základních principů jako obrana země a zahraniční politika – nespadalo pod jurisdikci české koruny či českého panovníka. Markrabství moravské tedy mohlo hledat specifický způsob řešení svých problémů. V daňové oblasti této možnostivyužilo. Na Moravě se v té době platila daň podle počtu poddaných a podle majetkové jednotky zvané „zbrojní kůň“ (Gildtpferd), která představovala ocenění majetku v hodnotě 20 000zlatých. I zde se odhadovalo podle panství a komisaři vyslechli v krajském městě podobně jako v Čechách pány statků. Sněm pak stanovil nové rozdělení „zbrojních koní“.

V

 roce 1526 nastupují na dalších bezmála 400 let na trůn českých králůHabsburkové. Přinesli do českých zemí své manýry a  úřednické zvyklosti, vnesli i  svou

představu daňové politiky.

Bezprostředně po svém nástupu na trůn založil Ferdinand I. Habsburský (vládl 1526 až 1563) nadřízený finanční úřad pro celou monarchii – Dvorskou komoru se sídlem ve Vídni. V  roce 1527 následovalo založení České královské komory, která představovala něco jako zemské ministerstvo financí. Jejím úkolem bylo podchycovat a  mobilizovat všechny královské příjmy, především pak pečovat o  zdroj nejmohutnější – o  regulérní a pravidelné vybírání daně. Velmi rychle se všechny zdroje včetně královskéhopozemkového majetku ocitly pod strohým úředním dohledem.

V  roce 1544 král uložil, aby každá usedlost byla bez ohledu na předchozí praktiky nově odhadnuta a z hodnoty usedlosti určen šedesátý díl jako daň vybíraná jednouročně. Bylo stanoveno přesné rozhraní mezi částkou vybíranou od poddaných a  částkou předávanou vrchností dvoru. Poddanský díl se nazýval „militare ordinarium“ a vrchností předávaný díl, vzniklý po odpočtu částky připadající na vlastní režii a naopak po přičtení částky představující vlastní daň z  produkční plochy polností obhospodařované vlastní družinou, se nazýval „extraordinarium“.

Jen tak mimochodem: pojem „militare“ vůbec není nepřípadný. Významná část vybraných daní se totiž využívala pro vojenské účely, ať už k obraně zemí a nebo k výbojům, což

JAN BUMBA - ČESKÉ KATASTRY

obojí většinou zajišťovali námezdní vojáci – žoldnéři. A to je jeden z důvodů, proč tehdejší

souhrnné výsledky výběru daní a v podstatě i jejich technické podklady („katastry“) nebyly

veřejně známé a přístupné. Tyto údaje tvořily předmět státního tajemství, protožeumožňovaly posoudit ekonomický a tím i vojenský potenciál země. Toto pojetí existovalo až do roku

1748. Snahy o kvalitnější a především spravedlivější režim vybírání daní neustávaly.

Před sněmem v  roce 1571 a  znova v  roce 1573 šli stavové (nadále budeme raději používat gramaticky neživotného pojetí, takže: šly stavy) tak daleko, že Česká komora podala návrh na zaměření Čech a  vybírání daní z  přesně definovaných lánů. Dvorská komora však oba návrhy zamítla, mezi jiným s hlavním odůvodněním, že by měření trvalo příliš dlouho. Tento v historii první návrh na zaměření Čech byl jistě předložen velmi správně, poněvadž mohl zajistit dobrý základ pro berní jednotku a předejít dalším pokusnictvím a nezdarům. V pozdějších dobách by určitě v návaznosti na vývoj vědy a technických možností docházelo ke zpřesňování údajů, ale byla by zajištěna kontinuita vývoje měřického katastru. Dvorská komora zavedla sice daň podle výměr pozemků, ale jen poddanských a výměra se určila pouze sečtením dřívějších odhadů lánů.

V  Čechách se koncem 16. století praktikoval daňový systém osedlostní, v  němž platila šlechta podle počtu poddanských osedlostí (usedlostí) na svém panství. Přitom se na půdu nazíralo zvláštním způsobem. Daňová svoboda vrchnosti se přenesla i  na její půdu. Půda patřící přímo a  výhradně vrchnosti nepodléhala dani, byla svobodná jako její pán. Jak už jsme se dříve zmínili, byla to půda panská neboli dominikální. Půda, která sice patřila také vrchnosti, ale pouze jakýmsi „vrchním“ vlastnictvím a  byla osedlá poddanými, tedy půda rustikální, nesla na sobě i nesvobodu poddaného a podléhala dávkám. Toto břemeno zůstalo později na rustikální půdě trvale, i když snad přešla do majetku vrchnosti „svedením“ nebo svérázným vrchnostenským výkladem práva „odúmrti“. („Odúmrť neboli kaducita. Majetek zemřelé osoby, který připadá státu, protože ho nenabyl žádný dědic.“ Zdroj: IBBOTSON, H.: O dědictví. Londýn, asi 1880. Fragment, archiv autora.)

Za svedení (odnímání) se považovalo připojení poddanské půdy k panským dvorůmz jakéhokoli titulu nebo utvoření nových dvorů z ní, zejména byla-li dlouho opuštěna. Odúmrtím se stala vrchnost (podle svého výkladu práva) majitelkou půdy, zemřel-li poddaný bez přímých potomků. Půda patřící témuž svobodnému občanovi (tzn. šlechtici) tvořila panství (dominium), které bylo značně samostatnou správní jednotkou s velikou pravomocí vlastníkovou, zejména proti poddaným. Půda obhospodařovaná poddaným byla zatížena feudální rentou, kterou z ní pobírala vrchnost ve formě roboty, církev v desátkách, panovník ve stanovených dávkách a někdy i vojenští komisaři v kontribucích.

Při osedlostní berní soustavě vrchnosti neplatily daň ze své půdy ani ze svých podniků a zařízení na ní vybudovaných. Odváděly pouze částky podle počtu osedlostí na panství, tedy podle užitku z rustikálu. Daň byla i mezi vrchnostmi nespravedlivě rozdělena. Kdo měl více poddaných, a tedy i více osedlostí na panství, měl obyčejně i málo vlastní půdy. Měl proto i malý vlastní výtěžek, ale platil vyšší daň podle vyššího počtu poddaných osedlostí. Kdo měl méně poddaných, měl zpravidla více vlastních nepoplatných pozemků a podniků, měl tedy větší vlastní zisk a platil z malého počtu osedlostí na svém panství menší daně, takže mu zbyla většina užitku získaného „ždímáním“ poddaných. Jak patrno, finanční a daňoví poradci měli již tenkrát o práci postaráno a měli zřejmě i slušné živobytí.

2. POČÁTKY ČESKÝCH KATASTRŮ

Konec 16. století byl dobou velkého daňového útlaku, na němž nesly vinu i  stavy, protože na sněmu svolovaly vysoké daně. Nečinily tak zajisté z lásky ke králi, dbalypředevším na sebe, neboť se domnívaly, že jim král spíše zaplatí, co mu půjčily na války, bude-li mít z daní vyšší příjmy. Překračování rozumné berní hranice mělo všakkatastrofální důsledky. Poddaní byli brzy zcela ožebračeni a začali zbíhat z gruntů. Objevovalo se stále více osedlostí pustých a tím se zmenšovala daňová základna. Pusté grunty vrchnost „odsvědčovala“ v přiznáních, že osedlí na mnohých nejsou, a zmocňovala se jich z titulu „svedení“. Mísila je s vlastní půdou a nestarala se o placení daní z nich. Tak je odnímala rustikálu, který se pak dále zmenšoval. Jiným způsobem zmenšování poplatného rustikálu bylo i  skupování „pohořelých“ tzn. vypálených či vyhořelých gruntů vrchnostmi a jejich včleňování do dominikální půdy. V roce 1620 však nejen společenský vývoj, ale i dosavadní praktiky vybírání daní doznaly dramatického zlomu. Tím byly důsledky bitvy na Bílé hoře.

V

  roce 1619 nařídily stavy nový odhad půdy podle hodnoty z  prodejů. Zřejmě nezamýšlely těchto odhadů využít pro stanovení kvalitnějších berních pravidel, protoženechtěly, aby se výsledky dostaly na veřejnost a měly se co nejdříve spálit. K tomu však nedošlo,

neboť jejich záměr narušila smutná historická událost.

Dne 8. listopadu 1620 prohrály české stavy (v podstatě protestantské) a jejich spojenci ve dvouhodinovém dramatu ostudným způsobem bitvu na Bílé hoře. Pár měsíců předtím stavy zvolily na svém sněmu za českého krále zetě anglického krále falckého kurfiřta Fridricha, který vzhledem ke krátkému působení „ve funkci“ si získal označení „Fridrich Falcký – zimní král“ (Winterkönig). Po jeho útěku z Čech usoudil i Maxmilián Bavorský, že jeho přítomnost není nutná a jmenoval za svého zástupce (s titulem „místodržící“) knížete Karla z Lichtenštejna. O rok později jmenoval místodržícím na Moravě svého přítele kardinála Františka z Dietrichštejna.

Jenom na okraj si připomeňme jednu nepříliš známou drobnůstku: ve vojskuFridricha Falckého působil i jistý francouzský mladík René Descartes. Ne snad, že by na Bílé hoře přímo bojoval, byl členem zásobovacích jednotek (dnes bychom řekli logistických). Jde skutečně o téhož člověka, který vbrzku, většinou pod jménem Cartesius, se stalproslulým materialistickým filosofem, zakladatelem racionalismu (mj. autor slavného výroku Cogito ergo sum – Myslím, tedy jsem), ale především – z  pohledu zaměření této knihy – vynikajícím matematikem, autorem nejenom kartézského součinu, ale hlavněkartézských pravoúhlých souřadnic s osami x a y.

Výsledky výše zmíněných nových odhadů půdy se dostaly do rukou Lichtenštejnovi, ale nebyly mu moc platné. Zato zcela určitě posloužily úředníkům, kteří zpracovávalipřerozdělení hodnot vzniklých konfiskacemi movitého i nemovitého majetku nedůvěryhodnýchvlastníků. A nešlo jen o 27 českých pánů, rytířů či příslušníků měšťanského stavu, kteří zaplatili za odboj proti císaři vlastním životem, ale i o jejich sympatizanty, kteří se stali objektemkonfiskací na základě byť i anonymních udání. Je logické, že nastalá situace vnesla do dosavadních berních praktik řadu nejasností.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist