načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: České dějiny - Výpravná historie českých zemí - Petr Čornej

České dějiny - Výpravná historie českých zemí
-15%
sleva

Kniha: České dějiny - Výpravná historie českých zemí
Autor:

České dějiny - Výpravná historie českých zemí Text Petr Čornej Fakta a události autor popisuje svěžím jazykem a předkládá je způsobem srozumitelným i laickému čtenáři. Kromě ... (celý popis)
Titul doručujeme za 9 pracovních dní
již pravděpodobně nedoručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  1 298 Kč 1 103
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
36,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 0Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » B4U Publishing
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-11-15
Počet stran: 176
Rozměr: 255 x 320 mm
Úprava: 175 stran : ilustrace (převážně barev.), mapy, portréty, faksim.
Vydání: 1. vyd.
Doporučená novinka pro týden: 2012-45
ISBN: 9788074620966
EAN: 9788074620966
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha získala literární cenu "Cena Egona Erwina Kische - 2013 - Cena je udělována za literaturu faktu - hlavní cena".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

České dějiny - Výpravná historie českých zemí Text Petr Čornej Fakta a události autor popisuje svěžím jazykem a předkládá je způsobem srozumitelným i laickému čtenáři. Kromě unikátního propojení historických okolností v návaznosti na jejich politický kontext je kniha výjimečná bohatým obrazovým materiálem, který čítá přes 400 fotografií a reprodukcí. Skutečný bonus pro milovníky historie pak tvoří 34 význačných dokumentů uložených spolu s publikací v dárkovém boxu. Čtenář tak dostává jedinečnou možnost prohlédnout si a doslova "osahat" listiny, jejichž význam byl pro české země klíčový, či se dotknout záznamů dobových událostí a přenést se tak do časů našich předků. (výpravná historie českých zemí)

Další popis

Tato publikace je výpravnou historií o českých zemí - v textech, ilustracích, dokumentech a fotografiích. Unikátní publikace, která obsahuje knihu jako takovou ( obsahuje 6 dějinných celků, 76 kapitol čtivého textu, více než 400 fotografií a obrazových materiálů) a 34 přiložených význačných dokumentů české historie.



Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

10

805–870

Oslabení avarského kaganátu umožnilo

západoslovanským kmenům a jejichnáčelníkům (knížatům) svobodněji dýchat.

Jejich vzestup v těsném sousedství

Franské říše však císař KarelVeliký nehodlal připustit.

V letech 805 až 806uskutečnil jeho stejnojmenný syn vojenskévýpravy směřující do Čech, snad k soutoku Labe

a Ohře. Právě z této doby zřejmě pochází

takzvaná daň míru (120 volů a 500 hřiven

stříbra), již museli čeští náčelníci po několik

století odevzdávat mocným panovníkům vzápadním sousedství. Čechy i Morava byly potépovažovány za součást državy bavorského a od roku 843

východofranského krále Ludvíka Němce.Východofranská říše uplatňovala svůj vliv v oblastinejen přímým vojenským tlakem, ale také šířením

křesťanství z významných podunajských center.

Do vlastních Čech přicházeli misionáři z Řezna

(Regensburg), na Moravu z Pasova a ke Slovanům

obývajícím Panonii (část pozdějších Uher) zpodhorského Salcburku. Čtrnáct českých knížat se

roku 845 dobrovolně dostavilo k LudvíkuNěmcovi, asi do Řezna, aby přijalo křesťanství, vdomnění, že tím zamezí expanzivní politicevýchodofranského panovníka. Byl to naivní pokus. Češtínáčelníci se po návratu domů nové víry ihned vzdali

a vrátili se k náboženství svých předků. Rozhodně

však jejich vystoupení svědčí o existenci poměrně

pevných správních struktur na českém území, ač

není jasné, zda čtrnáct knížat zastupovalojednotlivé správní obvody vázané na hradiště, či zda šlo

o místní náčelníky. V každém případě tehdyČechy ještě neměly jednoho vládce.

Na Moravě tomu bylo jinak. Archeologickévýzkumy doložily rozvoj sídelních aglomerací

v moravských úvalech již během 8. století.

V letech 820 až 830 zde vznikl státní útvar pod

vedením knížetem Mojmíra, zakladatele první

panovnické dynastie. Mojmír připojil pod svou

svrchovanost i Nitransko, jehož kníže Pribina

dal po roce 830 vystavět kostelík sv. Jimrama,

vysvěcený dokonce salcburským arcibiskupem

Adalramem. V staromoravském státě,

kterému obvykle ne zcela správně říkáme

Velká Morava, zapouštělo křesťanství

kořeny už od samého počátku

9. století. Tím, že křesťanskou

víru, přinášející do střední Evropy

též vyspělejší kulturu, přijal

vládce, jeho rod i ozbrojená družina, posílila

Morava svůj politický i kulturní předstih

mezi západními Slovany a vcelku zákonitě

rozšiřovala své území.

Tato tendence se nutně musela střetnout

se zájmy Východofranské říše, která hodlalaudržet sousední oblasti pod svou kontrolou. Státslovanských Korutanců se jí podařilo vyvrátit,Morava si však uchovala politickou svébytnost.Přispělo k tomu i rozhodnutí Mojmírovanástupce Rastislava, jenž se ve snaze oslabitvýchodofranský vliv obrátil roku 863 na byzantskéhocísaře Michala III. s žádostí o vyslání učenců,kteří by křesťanství zvěstovali ve slovanském jazyce.

Dosavadní misionáři ze Západu sice ovládalislovanský jazyk, avšak bohoslužbu sloužili latinsky.

Změnu moravské politické orientace potvrdilpříchod vzdělaných bratří Konstantina a Metoděje,

původem Řeků ze Soluně. Jazykově nadanýKonstantin vytvořil na základě jihoslovanskéhodialektu církevní slovanštinu (staroslověnštinu).Vytvořil pro ni též zvláštní písmo hlaholici, jižpozději nahradila takzvaná cyrilice, základ azbuky.

Oba bratři přeložili do staroslověnštiny snad icelou Bibli. Bavorská biskupství ztrátu vlivu naMoravě obtížně snášela. Papež však oprávněnost

Konstantinova a Metodějova postupu uznal aslovansky slouženou liturgii povolil, nepochybně

jako ústupek polopohanským poměrům vestřední Evropě. Z jeho hlediska bylo nejdůležitější, aby

celá oblast byla rychlechristianizována. Konstantin se již na Moravu nevrátil,

vstoupil v Římě do kláštera, přijal řádové jméno

Cyril a v roce 870 zemřel.

Rozkvět říše Moravanů

ÚSVIT HISTORIE | ROZKVĚT ŘÍŠE MORAVANŮ

IX. STOLETÍ

Doklad pronikání křesťanství na Moravu:

pozlacený relikviář ve tvaru knihy z Valů

u Mikulčic. (Archeologický ústav AV ČR –

Brno, v. v. i.)

Stříbrné nákončí s rytou kresbou kněze,

nález z Valů u Mikulčic. (Archeologický

ústav AV ČR – Brno, v. v. i.)

805–806

franské vojenské

výpravy do Čech

820–830

Mojmír založil

moravské knížectví


11

Moravská hradiště

Opevněné sídelní útvary, dnes zvané

hradiště či hradiska (někdy se i v těchto

případech užívá slovo hrad) a prozrazující

ohrazené místo, byly běžným sídelním

typem na celém slovanském území od 

7. až do 12. století. Moravané zakládali

svá hradiště v nížinách nebo na mírných

vyvýšeninách, vždy uprostřed osídlené

krajiny a poblíž vodních toků. V mnoha

případech na moravská hradiště plynule

navázala vrcholně středověká a posléze

novověká zástavba (Olomouc, Přerov,

ve značné míře i Uherské Hradiště), jež

fakticky znemožňuje provedení úplných

archeologických výzkumů. Nejlépe proto

známe hradiště opuštěná. K nim patří

především Valy u Mikulčic nad řekou

Moravou, zpravidla pokládanéza rezidenci moravských panovníků, dále pak

Pohansko a dílem i Staré Město, součást

uherskohradišťské aglomerace. Výzkumy

v Mikulčicích odkryly kamenné základy

několika křesťanských kostelíků.Za centrální svatyni celého moravského státu

se pokládá komplex objevený v lokalitě

Sady (část Uherského Hradiště). Přestože

chybí důkaz, není vyloučeno, že právě

zde měl svůj metropolitní chrám biskup

Metoděj. Dalšími významnými hradišti

byly Staré Zámky u Líšně (nyní součást

Brna) a Hora sv. Hipolyta u Znojma. Ukázka hlaholského písma – takzvané Pražské zlomky pocházejí z 11. století. (Archiv Pražského hradu)

Rub nákončí se stylizovanou postavou z moravského hradiště

Valy u Mikulčic. (Archeologický ústav AV ČR – Brno, v. v. i.)

845

křest 14 českých

knížat v Řezně

863

příchod

Konstantina a Metoděje

Doklad pronikání křesťanství na Moravu: stříbrný křížek

s postavou ukřižovaného Krista, nalezený u trojlodní baziliky

na hradišti Valy u Mikulčic. (Archeologický ústav AV ČR –

Brno, v. v. i.)


102

1599–1612

Klíčový význam Českého království pro

španělské velmocenské zájmy ve střední Evropě

potvrdily události roku 1599. Skupina radikálně

katolických šlechticů, přímo podporovaných

papežským nunciem Filipem Spinellim ašpanělským vyslancem Guillénem de San Clementem,

tehdy opanovala zemskou vládu i její ústřední

výkonný orgán, českou dvorskou kancelář.

Úřad nejvyššího kancléře zaujal Zdeněk

Vojtěch Popel z Lobkovic, nazývaný kvůli svým

politickým sympatiím „dlouhý Hišpán“.Úspěšný převrat, který nekatolíky v podstatě vytlačil

z významných funkcí, se měl stát východiskem

plánované rekatolizace. Už roku 1602 ji ohlásilo

vydání ostrého mandátu proti jednotě bratrské.

Její členové měli přestoupit buď ke katolicismu

nebo ke kališnické církvi. I když se podařilo tento

nápor poněkud ztlumit, na církevních akrálovských statcích rekatolizační kurs pokračoval.

Opět se ukázalo, jak velice chybí uzákonění České

konfese. Nekatoličtí stavové měli svázané ruce

právě v době, kdy Habsburkové přistoupili ktvrdým protireformačním opatřením také ve Štýrsku

a v Uhrách.

Vzhledem k probíhající (takzvanépatnáctileté) válce s Turky to nebyl zrovna prozíravý tah.

Nespokojenost části uherské šlechty srekatolizační politikou vyvřela v povstánísedmihradského magnáta Štěpána Bocskaye, jenž se svými

divokými hajduky ovládl Slovensko a ohrožoval

i Moravu. Mír s ním uzavřel Rudolfův bratrarcikníže Matyáš, který v listopadu 1606 zachránil

habsburské politice renomé i následným mírem

s Turky. Rudolf II., stylizující se ve svýchpředstavách do role vítěze nad Osmany, obě ujednání

odmítal. Měl k tomu pádný důvod – obával se

krachu protireformační linie. Císařova svéhlavost

opět vyvolala pochybnosti o jeho duševním zdraví

a podnítila Matyáše, aby s podporou uherských

a rakouských stavů, které v únoru 1608 vytvořily

konfederaci, uskutečnil svůj starší záměr a ujal

se vlády v habsburském středoevropskémsoustátí. Jeho naděje ještě vzrostla, když se k němu

připojili stavové moravští vedení Karlem starším

ze Žerotína, vzdělaným a uvážlivým příslušníkem

jednoty bratrské.

Ve chvíli, kdy Matyášova vojska pochodovala

ku Praze, zachránila Rudolfa alespoň částečně

česká nekatolická obec, v níž se zvláště angažoval

Václav Budovec z Budova, vůdce bratrské šlechty.

Za vojenskou pomoc poskytnutou císařipožadovala projednání náboženské otázky na příštím

sněmu. Panovníkovi nezbylo než souhlasit. Dne

25. června 1608 byl v Libni u Prahy sjednán mír.

Na jeho základě si Rudolf ponechal císařskédůstojenství i panovnickou svrchovanost nad Českým

královstvím a Slezskem, avšak Matyášovi,přijatému za budoucího českého krále, postoupil vládu

v Uhrách, Rakousích a na Moravě.

Daň, již císař musel zaplatit, byla vysoká.

Pod tlakem českých stavů vydal 9. července 1609

Majestát na náboženskou svobodu, potvrzující

Českou konfesi. Pod kontrolou nekatolických

stavů se ocitla pražská utrakvistická univerzita,

dolní konzistoř jako vrcholný orgán církve pod

obojí a stavové obdrželi též právo volittřicetičlenný sbor defenzorů na obranu víry. V neděli

20. srpna 1609 signoval Rudolf i Majestát pro

Slezsko, zrovnopravňující zde luteránství skatolictvím.

Habsburská politika i španělské plány utrpěly

v Českém království těžký nezdar. Důsledků svých

kroků se vzápětí zalekl i Rudolf. Pokusil se je

zvrátit s pomocí svého bratrance, pasovského

biskupa Leopolda. Desetitisícové vojsko, nazývané

hovorově Pasovští, vpadlo s císařovým tajným

souhlasem do Čech a v únoru 1611 se pokusilo

ovládnout Prahu. Obsadilo však jen levobřežní

část, na obranu Starého a Nového Města se spojili

jeho obyvatelé s nekatolickou šlechtou. Hazardní

čin stál Rudolfa český trůn. Musel abdikovat,uvolnil místo Matyášovi, ale podržel si císařský titul.

Svůj pád dlouho nepřežil. Zemřel, trápen syfilidou

i dalšími chorobami, 20. ledna 1612. Dlužný žold

pasovské soldatesce nakonec z větší části vyplatil

Petr Vok z Rožmberka. Obětoval na to téměř celý

rodový poklad.

Boj o Majestát

NÁRAZ NOVOVĚKU | BOJ O MAJESTÁT

XVII. STOLETÍ

listopad 1606

uzavřen

dvacetiletý mír s Turky

únor a duben 1608

rakousko-uhersko-moravská

konfederace

1602

mandát proti

jednotě bratrské

Soukromá královská koruna Rudolfa II.,

která od roku 1804 sloužila jako diadém

rakouských císařů. (Kunsthistorisches

Museum Wien)

Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, jemuž

věrnost Habsburkům vynesla roku 1621 Řád

zlatého rouna. (Fotografie © 2011 Národní

galerie v Praze)


103

Poslední svého rodu

Rod pánů z Rožmberka byl již ve 14. století pokládán za nejpřednější a nejstarobylejší v Českém království.

Díky obrovskému pozemkovému majetku, soustředěnému převážně v jižních Čechách, byl dlouhý čas i rodem

nejbohatším. Svou vznešenost a význam umocnili Rožmberkové, významně promlouvající do české politiky,

fikcí o příbuzenství se slavným římským rodem Orsiniů. Od něho také přejali část znaku, kterou přidalik pů

vodní červené pětilisté růži na stříbrném poli. Rovněž medvědi jako štítonoši jsou narážkou na známý italský

rod (medvěd je latinsky ursus). Po celé 15. a většinu 16. století patřili Rožmberkové k oporám katolicismu.

Jinou cestou se vydal poslední člen rodu Petr Vok, narozený 1. října 1539. Po bouřlivém mládí se stal roku 1592

po zemřelém bratru Vilémovi vladařem značně zadluženého rodového dominia. To již byl členem jednoty

bratrské, do níž vstoupil roku 1582. Kvůli dluhům odprodal Rudolfovi II. rodovou rezidenci Český Krumlov

a sám přesídlil na zámek v Třeboni, kde uložil i rodový archiv a knihovnu. Počátkem 17. století se Třeboň stala

místem schůzek předních středoevropských nekatolických politiků, zvažujících postup proti Habsburkům.

Petr Vok zemřel na třeboňském zámku 6. listopadu 1611 a jeho tělesné ostatky byly pohřbeny 1. února 1612

do rodové hrobky v kostele vyšebrodského kláštera.

25. června 1608

libeňský mír

9. července 1609

Majestát Rudolfa II.

na náboženskou svobodu

únor 1611

pokus Pasovských

o ovládnutí Prahy

20. srpna 1609

Majestát

pro Slezsko

20. ledna 1612

zemřel

Rudolf II.

Císař Rudolf II. zobrazený Aegidiem Sadelerem jako

vojevůdce při tažení proti Turkům, ač mu byl bitevní ruch

zcela vzdálený. (Fotografie © 2011 Národní galerie v Praze)

Reverz k zemi Filipa Langa z Langenfelsu,

pokřtěného tyrolského Žida a vlivného

osobního komorníka císaře Rudolfa II.

Pro zneužívání funkce, zejména korupční

jednání a rozkrádání, byl roku 1608 uvězněn

a vyloučen z rytířského stavu. (Národní

archiv)

Majestát Rudolfa II. ze dne 9. července 1609, potvrzující

Českou konfesi. (Národní archiv)

Vpád Pasovských na Malou Stranu v únoru 1611. (Státní

oblastní archiv v Třeboni)

Rudolf II. na úmrtním loži. (Muzeum hlavního

města Prahy)

Posmrtný štít Petra Voka z Rožmberka.

(Sbírka Národního muzea)


126

1814–1848

Porážka napoleonské Francie, konánívídeňského kongresu pod řízením rakouského státníka

Klemense Wenzela Nepomuka LotharaMetternicha i vznik Svaté aliance, spojenectví evropských

panovníků proti případným revolucím, zklidnily

v letech 1814 až 1815 evropský kontinent a zajistily

dlouhodobou politickou stabilitu. Zklidnění

ovšem neznamenalo zmrtvění už jen proto, že

dějiny nelze zastavit. Ve vědě a umění se proti

strnulému antikizujícímu klasicismu,vyjadřujícímu touhu po řádu a stabilitě, nadále prosazovaly

romantické tendence, jež hájily práva jedince

i etnických národů jako přirozeně vzniklých

celků. Současně však začínal průmyslový věk.

Před jeho zrychleným tepem mohl člověk ještě

uniknout do idylického a idealizovaného prostoru,

ať již měl podobu půvabné krajiny, poklidu

maloměsta či rodinné harmonie.

Stejné tendence nalézáme také v českéjazykové kultuře, která se po napoleonských válkách

nadechla k částečnému rozletu. Své výkony

srovnávala s vyspělou kulturou německou, jíž

byla obklopena a jejíž úrovně hodlala dosáhnout.

Počínala si při tom podobně jako jiné soudobé

kultury. Adorovala vlastní jazyk i historii aneváhala dokonce sáhnout k padělkům, jakými byly

Rukopisy královédvorský a zelenohorský,„objevené“ v letech 1817 až 1818 a dokládající (údajnou)

českou literární vyspělost už v dávnémstředověku. Střízlivá kritičnost představitele českéobrozenské vědy, vynikajícího znalce slovanských

jazyků Josefa Dobrovského byla zapomenuta.

Generace obrozenců kolem Josefa Jungmanna

se řídila především citem a srdcem.

Úsilí o českou prózu, poezii, divadlo i vědu

bylo sice imponující, ale opravdu velké plody

přinášelo jen výjimečně. Z dobové produkce se

vymyká strhující básnická skladba Máj předčasně

zesnulého Karla Hynka Máchy. Bylo příznačné,

že ve stejném roce 1836 vyšel německy první

svazek Geschichte von Böhmen (tj. Dějiny Čech)

z pera geniálního historika Františka Palackého.

Vzdělané vrstvy ovládaly němčinu a k vědeckému

světu hodlal zemský historiograf promlouvat

srozumitelným jazykem. Až od roku 1848vycházelo Palackého životní dílo i česky pod názvem

Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě.

Proměna titulu odrážela koncepční posun od dějin

země k dějinám etnického národa. Jak text

Máchův, tak texty Palackého, práce dvou mužů,

kteří si příliš nerozuměli, vyrostly z atmosféry

vrcholícího romantismu.

Shodou okolností zemřel v roce 1835 rakouský

císař František a metternichovský absolutismus,

jak se léta 1815 až 1847 často označují, poněkud

uvolnil své sevření. Vlastenecká činorodost seznásobila, což bylo patrné nejen v počtuspolečenských akcí (první veřejný český ples se konal

v Praze v únoru 1840) a v zakládání rozličných

spolků, ale také ve vydávání českých periodik.

Velkou oblibu získaly Pražské noviny redigované

mladým a odvážným žurnalistou KarlemHavlíčkem. Jeho působení současně naznačovalo, že

obrozenecké snahy překročily rámec jazykových

požadavků a spějí k vytvoření politickéhoprogramu. Paralelně se ovšem vyvíjel bohatý kulturní

život českých Němců. Jména romantických

básníků Moritze Hartmanna, Alfreda Meissnera

(autora obdivné skladby o Žižkovi) a plodného

romanopisce Karla Herlossohna-Herloše,namnoze politicky odvážnějších než čeští autoři, byla

obecně známa.

Ještě k dynamičtějšímu pohybu než v kulturní

sféře docházelo v hospodářské oblasti, méně

zasažené vyostřujícím se česko-německým

antagonismem. Také v českých zemích se ponaoleonských válkách hlásila o slovo průmyslová

éra založená na strojové velkovýrobě a rychle se

měnil charakter civilizace, mezilidských vztahů

i tvářnost krajiny. V Čechách a na Moravě mohla

Mezi absolutismem

a občanskou

revolucí

DLOUHÉ 19. STOLETÍ | MEZI ABSOLUTISMEM A OBČANSKOU REVOLUCÍ

XIX. STOLETÍ

1835

zemřel

rakouský císař František

1817–1818

Rukopisy

královédvorský a zelenohorský

Romantická i idylická Krajina s oráčem

v podání Antonína Mánesa krátce po roce

1825. (Fotografie © 2011 Národní galerie

v Praze)

František Palacký (1798–1876), velký historik

a politický myslitel. (Sbírka Národního

muzea)


127

Parní stroj, železnice a pivovary

Přelom v industrializaci českých zemí přinesl rok 1828. Tehdy začal Johannes Liebig budovat na Liberecku

podle skutečně kapitalistických principů výrobní závody na zpracování vlny. Ve stejném roce byly postaveny

první vysoké koksové pece na výrobu železa ve Vítkovicích u Ostravy. Zanedlouho se stal majitelemvítkovických železáren Salomon Meyer Rothschild. Prudký rozmach strojové velkovýroby byl dán zejména vynálezem

parního stroje, který rychle nalezl uplatnění v dopravě. K roku 1841 evidovaly statistiky v českých zemích více

než 150 parních strojů, což na první pohled nebylo velké množství. Parní stroj však odstraňoval závislostvýroby na přírodních rozmarech, a proto mu patřila budoucnost. Dokládala to výstavba železniční trati z Vídně

na Krakovsko. Zahájena byla roku 1836 a v úseku Břeclav–Brno–Bohumín procházela celou Moravou. Na ni

logicky navázala trať Olomouc–Česká Třebová–Praha, skvěle projektovaná ing. Janem Pernerem, jednímz čelných členů Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách. První vlak tažený parní lokomotivou přijel na pražské

(nyní Masarykovo) nádraží 20. srpna 1845. Zanedlouho nato následovaly další páteřní úseky, zejména trať

Praha–Ústí nad Labem–Děčín. Ta v roce 1851 nahradila lodní dopravu zajišťovanou na trase Praha–Drážďany

prvním českým kolesovým parníkem Bohemia.

Člověk k životu potřebuje nejen dopravu a těžký průmysl, nýbrž také dobré jídlo a pití. Alespoňza připomínku proto stojí založení plzeňského Měšťanského pivovaru (nynějšího Prazdroje), který zahájil provoz v říjnu

1842. I on zužitkoval dávnou tradici českého pivovarnictví a podněty sládka Františka Ondřeje Poupěte, jenž

na konci 18. věku zdokonalil výrobu piva.

1848

Dějiny národu českého

v Čechách a v Moravě začaly

vycházet česky

1836

stavba

železnice Vídeň–Bohumín

Vítkovické železárny roku 1850. (Národní

technické muzeum)

Leták s programem oslav příjezdu prvního

vlaku do Prahy roku 1845. (Archiv hlavního

města Prahy)

První pražské nádraží (dnes Masarykovo) na vyobrazení Karla

Würbse z roku 1850. (Archiv hlavního města Prahy)

Karlínský viadukt na ocelorytu Karla Brantla

roku 1857. (Archiv hlavního města Prahy)

První český kolesový parník Bohemia (1841)

na malovaném střeleckém terči. (Muzeum

města Ústí nad Labem)

navazovat na činnost textilních manufaktur,

četných především v podhorských oblastech

obývaných německým etnikem (Děčínsko,

Liberecko), ale činných i v Praze a zvláště v Brně.

Zároveň těžila také z rozhodnutí osvícenských

racionalistů, kteří po ztrátě Slezska určili českým

zemím úlohu průmyslové základny monarchie,

zatímco Uhry měly zajišťovat zemědělskou

produkci. Průmyslový rozvoj však brzdilyobjektivní podmínky – lpění na starých výrobních

postupech, nedostatek kapitálu i obavy vlády,

která pochopila, že industrializace narušuje staré

pořádky i hodnoty, přeje dravým podnikatelům

ohrožujícím šlechtické výsady a ve svém důsledku

směřuje k vytvoření občanské společnosti.


142

Na Rašínovu smrt reagoval parlamentrazantně. Dne 6. března 1923 přijal zákon na ochranu

republiky, který hodlal zamezit násilným činům

zaměřeným proti prezidentovi a nejvyššímstátním orgánům i proti pokusům násilně připojit

československé teritorium či jeho části k jinému

státu. Postihoval též nedovolené ozbrojování

a schvalování trestných činů, současně však

chránil jednotlivce i skupiny obyvatelstva, včetně

národnostních menšin. Ve vývoji takzvané první

republiky tvoří zákon mezník oddělující dobu

zrodu státu a následnou etapu ekonomické

prosperity.

Nastalo sedm plodných let, v nichž se dařilo

a ve kterých se uplatnily i mnohé novinky spojené

se zrychleným technickým vývojem. V květnu

1923 bylo v Praze zahájeno pravidelné rozhlasové

vysílání (brněnská stanice začala vysílat o dva

roky později). Fenoménem masové zábavy se

stával film, zatím němý. Lidský hlas se v českých

snímcích podařilo rozezvučet na přelomudvacátých a třicátých let. Hromadnou městskou dopravu

zajišťovaly ve velkých městech tramvaje, objevily

se i první trolejbusy. Automobily však nadále

zůstávaly výsadou bohatých a letecká doprava

činila teprve první soustavnější krůčky. V symbol

úspěchů českého a moravského průmyslupřerostly mnohé firmy, například zlínský Baťa, vyrábějící

kvalitní a cenově dostupnou obuv. Doplňovaly je

tradiční značky (ČKD, Škoda, Poldi Kladno,Plzeňský Prazdroj). Architektura se nadechla krozchodu s předchozí érou a v konstruktivistickém

zaujetí budovala luxusní vilové čtvrti, pohodlné

nájemní domy a školy, do nichž stát, pokládající

vzdělání za prioritu, investoval obrovsképrostředky. Proto neváhal hned po svém vzniku založit

univerzity v Brně a v Bratislavě.

Utěšené, i když nikoliv ideální poměry, braly

komunistům vítr z plachet. V situaci, kdy senezaměstnanost pohybovala mezi jedním až dvěma

procenty, neměly jejich akce naději na úspěch.

Vnitřní neshody uvnitř KSČ vyústily roku 1929

ve změnu vedení, jehož se zmocnila skupina

mladých mužů kolem Klementa Gottwalda (Václav

Kopecký, Rudolf Slánský), ještě více závislá

na Moskvě. Nového sovětského vůdce Josifa V.

Stalina, jenž ve své zemi zaváděl diktaturu a teror,

poslouchali téměř na slovo. Jako na zavolanou

přišlo komunistům propuknutí světovéhospodářské krize v roce 1929, která Československo zasáhla

s určitým zpožděním.

Krize nejvíce postihla německé obyvatelstvo

v pohraničí, takzvaných Sudetech. Také životní

úroveň na Slovensku i Podkarpatské Rusi,nejzaostalejší oblasti republiky, se propadla. Jako

vždy byli postiženi především méně kvalifikovaní

či nekvalifikovaní pracovníci. To v situaci, kdy

se v Praze, vnitřních Čechách a na jižní i střední

Moravě žilo relativně slušně, znovu vyhrocovalo

dočasně ztišenou národnostní rivalitu. NaSlovensku získávala stále větší podporu Hlinkova

Slovenská ľudová strana, odmítající tezi ojednotném československém národě a dožadující se

autonomie. Německé etnikum začínalo zvolna

obracet svůj zrak do sousedního Německa,zvláště poté, co se k moci dostal 30. ledna 1933 vůdce

nacistické strany (NSDAP) Adolf Hitler.Komunistická strana napětí stupňovala organizováním

velkých stávek v uhelných revírech (Mostecko,

rosicko-oslavanská pánev). S činností DNSAP,

jakési obdoby Hitlerovy strany mezi českými

Němci, si vláda poradila. V roce 1934, vzdorprovokaci komunistických poslanců, vyznělo čtvrté

zvolení T. G. Masaryka prezidentem republiky

manifestačně.

Dramatický obrat přinesly na jaře 1935

parlamentní volby, jež těsně vyhrála Henleinova

nacionalistická Sudetoněmecká strana,následovaná agrárníky. Stárnoucí Masaryk poté odstoupil

z funkce a uvolnil místo Edvardu Benešovi,architektu vzájemně propojených smluv mezi Francií,

Československem a Sovětským svazem. Byl to

výsledek vědomí, že od Hitlerova Německa hrozí

akutní nebezpečí. V roce 1936 začala republikabudovat na hranicích s Německem pevnostní systém

a nové zbrojní kapacity přesunula na Slovensko.

Hospodářskou krizi vystřídala krizezahraničněolitická.

Od prosperity

k nejistotě

1923–1937

POSLEDNÍCH STO LET | OD PROSPERITY K NEJISTOTĚ

XX. STOLETÍ

6. března 1923

přijetí zákona

na ochranu republiky

květen 1923

zahájeno pravidelné

vysílání rozhlasu v Praze

1929

světová

hospodářská krize

Ukázka surrealistického umění: Hlas lesa I

(1934) v podání Toyen (vlastním jménem

Marie Čermínová). (Moravská galerie

v Brně)

Československý fotbalový tým, který získal

roku 1934 na mistrovství světa v Itálii stříbrné

medaile, byl s nadšením uvítán v Praze.

(ČTK)


143

1935

Sudetoněmecká strana

vítězí v parlamentních volbách

1934

T. G. M. počtvrté

prezidentem republiky

Meziválečné umění

Šokující prožitek první světové války

i přirozená opozice vůči generacirodičů proměnily vzhled poválečného

umění. Z odklonu od minulosti a ze

sympatie k revolucím jakokatalyzátorům pokroku se rodilyrozmanité avantgardní směry, usilující

o uvolněnost formy, hravost a vtip.

Zatímco v italské a ruské literatuře

budil pozornost futurismus, ve Fran-

cii přišel Tristan Tzara s dadaismem

a další umělci horovali prosurrealismus, v českém prostoru se prosadila

jeho specifická varianta, poetismus,

oslněný exotikou a vyznávající„všecky krásy světa“. Stačí zmínit básníky

Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta

a Konstantina Biebla. Zasvěceným

teoretikem avantgardních směrů

byl jejich generační vrstevník Karel

Teige. Také v českém umění ústil

poetismus v surrealismus, například

v díle malířů Jindřicha Štyrského,

Toyen a Josefa Šímy. Doma i ve světě

však na poli literatury slavili a stále

slaví větší úspěchy prozaik, dramatik

a novinář Karel Čapek, obracející

se k základním hodnotám lidského

života, absurditu světa zachycující

předčasně zesnulí autoři, například

Čech Jaroslav Hašek, tvůrcedobrého vojáka Švejka, a pražský židovský,

německy píšící tvůrce Franz Kafka.

Úmrtní zápis spisovatele, který dosáhl slávy až po svém

skonu. Franz Kafka podlehl 3. června 1924 tuberkulóze

na léčení v rakouském Kierlingu, pochován je na židovském

hřbitově v Praze-Strašnicích. (Archiv hlavního města Prahy)

Edvard Beneš, dlouholetý ministr zahraničních věcí, skládá 18. prosince 1935 prezidentskou přísahu. (Národní archiv)

Po Hitlerově nástupu k moci pomáhalo Československo

německým emigrantům (Židům, sociálním demokratům

a dalším antifašistům) prchajícím před hrůzami nacismu.

Dokládají to i protokoly o složení přísahy, již na základě

udělení československého státního občanství vykonali slavní

spisovatelé Heinrich a Thomas Mannovi i Klaus a Gottfried

Mannovi. (Národní archiv)

Prezident T. G. Masaryk. (Univerzita Karlova)




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist