načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Česká vzdělanost -- Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury - Jan Průcha

Česká vzdělanost -- Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury

Elektronická kniha: Česká vzdělanost
Autor: Jan Průcha
Podnázev: Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury

Publikace objasňuje fenomén vzdělanosti, národní vzdělanosti, je zaměřena na fenomén české vzdělanosti. Autor se zabývá dílčími aspekty a interdisciplinaritou. ... (celý popis)
390
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Wolters Kluwer
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 205
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Sociologie kultury. Kulturní život
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Wolters Kluwer, 2015
ISBN: 978-80-747-8675-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Publikace objasňuje fenomén vzdělanosti, národní vzdělanosti, je zaměřena na fenomén české vzdělanosti. Autor se zabývá dílčími aspekty a interdisciplinaritou.

Popis nakladatele

Monografie se zabývá fenoménem česká vzdělanost, který je sice často pojednáván v mediálních i odborných textech, ale zůstává nedefinován a neobjasněn. Autor vysvětluje, že fenomén vzdělanost má velmi komplikovanou povahu, jejímiž dílčími aspekty se zabývají některé vědecké disciplíny: historiografie, pedagogika, andragogika, demografie, sociologie, ekonomie, interkulturní psychologie. Každá z těchto disciplín poskytuje určitý pohled na problematiku vzdělanosti, ale dosud nedochází k syntéze poznatků. Text pracuje jak s teoretickými koncepcemi, tak využívá četné výzkumné poznatky. Výklad je podepřen ilustrativními rámci, v nichž jsou prezentovány podrobnosti doplňující výklad, a také dvěma případovými studiemi (o charakteru vzdělanosti v USA a ve Finsku).

(multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury)
Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Česká vzdělanost Česká vzdělanost
Průcha Jan
Cena: 347 Kč
Jindřich Prucha. Kresby Jindřich Prucha. Kresby
Sejček Zdeněk
Cena: 332 Kč
Fenomén: Polská literární reportáž Fenomén: Polská literární reportáž
Benešová Michala, Dybalska Renata Rusin, Zakopalová Lucie, kolektiv
Cena: 173 Kč
Diktátor času Diktátor času
Česálková Lucie, Svatoňová Kateřina
Cena: 435 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JAN PRŮCHA

ČESKÁ VZDĚLANOST

Multidisciplinární pohled

na fenomén národní kultury

Česká vzdělanost

Multidisciplinární pohled na fenomén

národní kultury

JAN PRŮCHA

Česká vzdělanost

Multidisciplinární pohled na fenomén

národní kultury

Česká vzdělanost

Multidisciplinární pohled na fenomén

národní kultury

JAN PRŮCHA

Vzor citace: PRŮCHA, J. Česká vzdělanost. Multidisciplinární pohled

na fenomén národní kultury. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015. 208 s.

Recenzenti: prof. RNDr. Jan Hendl, CSc.

doc. PaedDr. Petr Urbánek, Dr.

© prof. PhDr. Jan Průcha, DrSc., 2015

ISBN 978-80-7478-675-4 (brož.)

ISBN 978-80-7478-676-1 (e-pub)

ISBN 978-80-7478-677-8 (pdf)

ISBN 978-80-7478-678-5 (mobi)

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Průcha, Jan

Česká vzdělanost : multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury /

Jan Průcha. -- Praha : Wolters Kluwer, 2015. -- 208 s.

ISBN 978-80-7478-675-4

001:316.344.3 * 001.2 * (437.3)

- vzdělanost -- Česko

- vzdělanost -- mezioborový kontext

- monografie

00 - Věda. Všeobecnosti. Základy vědy a kultury. Vědecká práce [12]

OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Teorie o fenoménu vzdělanost / národní vzdělanost . . . . . . . . . . . . . 9

1.1 Fenomén vzdělanost v mediálních diskurzech . . . . . . . . . . . . . 10

1.2 Zahraniční pokusy o objasnění fenoménu vzdělanost . . . . . . . . 13 2. Historiografický výklad české vzdělanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

2.1 Od kdy se vlastně začala rozvíjet česká vzdělanost? . . . . . . . . . 23

2.2 Rozporuplná epizoda ve vývoji české vzdělanosti: období

socialismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

3. Demografické a sociodemografické pojetí vzdělanosti . . . . . . . . . . 38

3.1 Demografická měření současné české vzdělanosti . . . . . . . . . . 38

3.2 Demografický pohled na vývoj české vzdělanosti . . . . . . . . . . 44 4. Pedagogické explanace vzdělanosti a přístupy k jejímu

hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

4.1 Vzdělanost v pojetí pedagogické teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

4.2 Prokázané determinanty edukačních procesů vytvářejících

vzdělanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

4.2.1 Vlastnosti a efekty školních edukačních procesů . . . . . . . 54

4.3 Pedagogické hodnocení produktů školního vzdělávání . . . . . . 59

4.3.1 Evaluace produktů vzdělávání v projektu PISA . . . . . . . . 61

4.4 Přístupy srovnávací pedagogiky k hodnocení vzdělanosti . . . . 69

4.4.1 Indikátory vzdělávání/vzdělanosti (INES) . . . . . . . . . . . . . 71

4.4.2 Charakteristiky české vzdělanosti podle indikátorů

INES . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

Případová studie (A): Vzdělanost v USA – stav, měření, problémy . . 81 5. Andragogické pojetí vzdělanosti dospělých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

5.1 Vzdělanost jako produkt formálního vzdělávání dospělých . . 98

5.2 Vzdělanost jako produkt neformálního vzdělávání

dospělých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

5.3 Vzdělanost jako produkt informálního učení / vzdělávání

dospělých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

5.3.1 Informální učení / vzdělávání prostřednictvím médií . . . 114


Česká vzdělanost. Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury 6 6. Sociální determinace vzdělanosti: sociologický přístup . . . . . . . . 116

6.1 Vzdělanostní nerovnosti ve společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

6.2 Sociálně podmíněné volby vzdělávací dráhy . . . . . . . . . . . . . . 120

6.3 Identity a diferencovanost české populace v postojích

ke vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

7. Ekonomické aspekty vzdělanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

7.1 Náklady na vzdělávání a vliv na úroveň vzdělanosti . . . . . . . 133

7.2 Lidský kapitál a národní vzdělanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

7.3 Vzdělanost lidských zdrojů a trh práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 8. Interkulturní faktory vzdělanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

8.1 Charakter české vzdělanosti determinované národní

kulturou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

8.2 Specifičnosti národních kultur projevující se ve vzdělávání

a vzdělanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

8.3 Kulturní faktory odrážející se ve výsledcích vzdělávání . . . . . 157

Případová studie (B): Finská vzdělanost jako produkt

specifické národní kultury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 9. Obsah a úroveň české vzdělanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

9.1 Obsah pojmu národní vzdělanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

9.2 Národní vzdělanost hodnocená podle úrovně kompetencí

dospělých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173

10. Na závěr problematiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Příloha 1: Vzdělávací systém České republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Příloha 2: Obyvatelstvo České republiky podle věku a nejvyššího

ukončeného vzdělání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

Příloha 3: Obyvatelstvo České republiky podle nejvyššího

dokončeného vzdělání, podle velikostí obcí a podle

krajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Seznam rámců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Věcný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203

7

ÚVOD

Budoucnost české společnosti, tak jak tomu bylo i v minulosti,

je zakódována ve vzdělanosti.

Národy a etnická společenství přežívají v obdobích svého rozkvětu i v ča

sech tíživých útrap hlavně díky své kultuře. Podstatnou součástí národ

ní kultury je vzdělanost daného společenství. V tomto smyslu lze mluvit

o národní vzdělanosti a specificky o české vzdělanosti. Ovšem objevuje

se přitom jedna potíž: Ačkoliv se o vzdělanosti často mluví a píše v odbor

ných pojednáních i v laických textech a v projevech médií, není přesně vy

mezeno, co je obsahem výrazu vzdělanost. Přesto se úroveň vzdělanosti

často hodnotí – u nás jsou to zejména stesky na snižující se úroveň české

vzdělanosti – aniž by byl daný fenomén jednoznačně definován, popsán

a objasněn.

Tento stav, tj. rozpor mezi četností užívání termínu a neobjasněností pří

slušného fenoménu, se stal popudem k sepsání této knížky. Chci v ní vy

světlit, jak vlastně můžeme fenomén vzdělanost chápat, jak mnohostran

né jsou jeho aspekty, jak jej lze exaktně hodnotit.

Jedním z omylů dosavadního chápání pojmu vzdělanost je to, že se na něj

nahlíží omezeně a monodisciplinárně – jako na záležitost spojenou pouze

se školním (formálním) vzděláváním a jeho výsledky. V této práci rozví

jím jinou, širší explanaci fenoménu vzdělanost, tj. jako jevu národní kul

tury, s aspekty a determinantami nejen školskopedagogickými, ale také

historickými, demografickými, andragogickými, sociologickými, ekono

mickými, psychologickými. Mým záměrem je doložit, že objasňování

fenoménu vzdělanost nemůže být zakládáno pouze na pedagogické ex

planaci, nýbrž musí být komplexní, multidisciplinární.

Základní ideou v této knize je to, že vzdělanost každého národního a et

nického společenství ve světě, tedy i populace Čechů, je determinována

vlastnostmi příslušné kultury. Z toho důvodu věnuji pozornost vlastnos

tem některých národních kultur a jejich vzdělanostních charakteristik, ze

jména vysvětluji kulturní základy vzdělanosti Finů. Vycházím zde kromě

jiných zdrojů ze své dřívější publikace Interkulturní psychologie (Průcha,

2004, 3., rozšíř. vyd. 2011) a z interkulturních výzkumů nizozemského od

borníka Geerta Hofstedeho (česky Hofstede, 1999; Hofstede & Hofstede,

2006).

Česká vzdělanost. Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury

8

Zároveň se zabývám také popisem některých vzdělávacích systémů, ze

jména v USA, abych tím objasnil, jak produkty těchto systémů, ovlivňo

vaných národní kulturou, formují vzdělanost populací příslušných zemí.

V tomto aspektu vycházím kromě jiných zdrojů ze svých komparativistic

kých prací Vzdělávání a školství ve světě (Průcha, 1999) a Srovnávací pedago

gika (Průcha, 2006a, 2012).

  

Při psaní této knihy jsem měl na mysli širší okruh čtenářů – odborníky

z vědních oborů historie, demografie, pedagogiky, andragogiky, psycho

logie, sociologie, ekonomie, v nichž se problematika vzdělanosti v urči

tém nazírání objevuje. Chci ukázat, že ani jedna z těchto věd sama o sobě

nemůže problematiku národní vzdělanosti dostatečně objasnit. Tato kom

plexní problematika může být analyzována a vysvětlována jen v kom

plexním, multidisciplinárním přístupu. K němu se pokouším shromáždit

a vyhodnotit dosažitelné podklady.

Mým záměrem bylo oslovit touto knihou nejen odborníky z oblasti vědy,

ale také studenty a doktorandy různých oborů. Protože národní vzděla

nost je něco, co se dotýká i širší veřejnosti, vedl jsem výklad tak, aby ne

byl úzce akademický, ale srozumitelný širšímu okruhu čtenářů. K tomuto

účelu jsem do knihy zařadil také dvě desítky rámců, v nichž podrobněji

dokládám výsledky různých výzkumů či různá teoretická pojetí vzděla

nosti.

Vzhledem k rozsáhlosti problematiky je samozřejmě možné, že jsem ne

obsáhl vše významné, co bylo k tomuto tématu v jednotlivých vědách

probádáno. Budu čtenářům vděčný za jakékoliv připomínky a návrhy

k této knize, které by mi chtěli sdělit.

Rukopis této knihy posoudili dva renomovaní odborníci, prof. RNDr. Jan

Hendl, CSc., (Fakulta sociálních věd UK, Praha) a doc. PaedDr. Petr Ur

bánek, Dr., (Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická

univerzita v Liberci). Za jejich pozitivní komentáře, a zvláště za kritické

připomínky a konstruktivní doporučení k mému textu, velmi děkuji.

1. TEORIE O FENOMÉNU VZDĚLANOST /

NÁRODNÍ VZDĚLANOST

Co to vlastně je vzdělanost? Z  čeho vzniká? Jaký má obsah? Co ovlivňuje její rozvoj? Jaké má efekty? Snižuje se vzdělanost Čechů v současnosti? Lze vůbec úroveň národní vzdělanosti objektivně měřit? Objasnění těchto a dalších otázek by mělo přispívat k vytváření teoretické koncepce o fenoménu vzdělanost. Takováto teorie není zatím v českém vědeckém prostředí k dispozici. Přesto se s termínem vzdělanost běžně setkáváme jak v odborných pracích, tak v textech médií. Uvedu několik typických příkladů (jde o autentické, jen mírně zkrácené výroky):  V důsledku špatného stavu školství dochází k snižování vzdělanosti české

společnosti. (Lidové noviny, 2013)  Když porovnáme řemeslníka z 19. století a řemeslníka z 21. století, budou se ti

dva podstatně lišit jak v technologických znalostech, tak v celkové vzdělanos

ti. (Z televizního pořadu Hyde Park, 2014)  Rozvoj národní vzdělanosti a vzdělávání učitelů v evropském kontextu.

(Název výzkumného projektu na Pedagogické fakultě UK, 2000–2005)  Anketa: Myslíte si, že úroveň české vzdělanosti klesá? Ano: 92,6 %, Ne:

7,4 % (celkem 34 417 respondentů) (Internetový server www.novinky.cz,

2013) Bylo by možno uvádět velkou řadu podobných příkladů. Objevují se stále znovu a většinou spatřují údajný úpadek české vzdělanosti ve špatném stavu školství. Vyplývá z nich jednoznačný závěr: 1. Není přesně definováno, co je obsahem výrazu vzdělanost v součas

ném mentálním slovníku (předpokládané slovní zásobě) uživatelů

českého jazyka. Avšak hypoteticky lze soudit, že výraz vzdělanost je

asociován s pojmem školní vzdělání. Jestliže tedy podle uvedeného

příkladu tak výrazná většina respondentů v internetové anketě hod

notí českou vzdělanost jako klesající, mají tím pravděpodobně na mysli

úroveň školního vzdělání? Tomu by nasvědčovala i ta skutečnost, že

nepříznivé hodnocení současné české vzdělanosti je často akcentováno

v médiích. 2. Ovšem lexikografický význam výrazu vzdělanost má ještě jiný sé

mantický rozměr, a to vztahující se k jednotlivci. Svědčí o tom dokla

dy v Příručním slovníku jazyka českého (7. díl, 1953–1955). Tento slovník Česká vzdělanost. Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury 10

uvádí u výrazu vzdělanost následující výklad: vlastnost někoho nebo ně

čeho vzdělaného; vzdělání.

Například F. Palacký psal o Karlu IV.: Dostalť se v něm na trůn český pa

novník neobyčejných ducha darův a výtečné pro svůj věk vzdělanosti. Podob

ně B. Němcová psala: Vzdělanost záleží v ušlechtilých mravech, v dobrém

srdci a jasném rozumu.

Uvedený slovník uvádí jako související s výrazem vzdělanost ještě tyto

výrazy: vzdělanec – vzdělaný člověk, inteligent; vzdělanectví – souhrn

vlastností vzdělance; vzdělanectvo – vzdělanci jako celek, inteligence;

vzdělání – záměrné rozvinutí duševních schopností člověka a jeho vý

sledek – vzdělanost; vzdělavatelnost – schopnost být vzděláván.

Zvláštní je, že všechny tyto lexikografické výrazy a významy se vztahu

jí k jednotlivci, k vlastnostem subjektu. Není dokládán žádný význam

slova vzdělanost, který převažuje v současnosti, tj. vztahující se k ur

čité populaci, zejména jako národní vzdělanost či česká vzdělanost. 3. V současných médiích se pojem vzdělanost objevuje s poměrně vyso

kou frekvencí, obvykle v souvislosti s (vědecky nepodloženou) kriti

kou výsledků českého školství. Zintenzivnění této kritiky se objevovalo

zejména po zveřejnění výsledků českých žáků v mezinárodní evaluaci

PISA (2003, 2009) a jiných měřeních. Jsou to autentické žurnalistické

výroky typu:

– Česko potápí klesající vzdělanost.

– Úroveň vzdělanosti posledních devět let u nás klesá.

– Slabé a nevýkonné školství může v dohledné době tlačit Česko pod pomysl

nou hladinu vzdělanosti.

Podobných výroků a s nimi spjatých úvah a diskusí existuje velké množství. Podívejme se, zda se v nich dá vysledovat nějaké vymezení fenoménu vzdělanost. 1.1 Fenomén vzdělanost v mediálních diskurzech Z obsahové analýzy žurnalistických textů v novinách a časopisech, stejně jako v mluvených projevech v televizi či rozhlase, se vyjevuje, že v mediálním pojetí není definováno, co se myslí výrazem vzdělanost nebo národní vzdělanost. Automaticky a bez diskuse se pojem vzdělanost spojuje, resp. ztotožňuje s pojmem školní vzdělání/vzdělávání a s jeho výsledky. K této záležitosti realizoval originální analýzu Ivo Syřiště (2002) – viz rámec 1.

Teorie o fenoménu vzdělanost / národní vzdělanost

11

POJETÍ FENOMÉNU VZDĚLANOST V MÉDIÍCH

Syřiště (2002) provedl obsahovou analýzu textů několika médií s cílem zjistit, jak různá média sledují téma vzdělanost a jak pojem vzdělání a vzdělanost chápou a vymezují. Předmětem analýzy byla jednak tištěná periodika (Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, Respekt), jednak veřejnoprávní média Český rozhlas 1 a TV 1. Zkoumána byla tato média v období půldruhého roku (1. 1. 2000 až 1. 7. 2001). Hlavní poznatky z provedené analýzy týkající se pojetí fenoménu vzdělanost lze shrnout takto:  Pojetí vzdělanosti a vzdělání je v médiích značně nejednotné a je navázané na jiná, zejména politická,

ekonomická a sociální témata. Neexistuje jednoznačné vymezení pojmu vzdělanost, ani poku

sy o jeho systematičtější definici.  Fenomén vzdělání je ponejvíce spojován s tematikou světa práce a byznysu. Převažuje ekonomické

pojetí, kdy je člověk chápán stále více jako adaptabilní využitelná pracovní síla. Z textů denního tisku

často vyplývá, že se vzděláváme hlavně pro vydělávání peněz. Vzdělání je spatřováno jako významný

činitel nebo předpoklad k úspěšnosti, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti.  V diskusi o vzdělanosti se uplatňuje také emocionální aspekt týkající se chápání národního dědictví,

případně národní orientace našeho vzdělávání. K termínu vzdělanost se jeví jako nejbližší synonymum

slovo kultura. Vzdělanost nejčastěji označuje stav kultury, mezilidské vztahy nebo jejich úroveň, schop

nost dosahovat konsenzu, schopnost se dohodnout, schopnost uchovat si podstatné hodnoty z minulosti

a zároveň být schopen utvářet vlastní budoucnost. ... Vzdělanost je chápána jako něco, co nesmíme ztra

tit, protože jinak bychom mohli ztratit svoje specifika. ... Vzdělanost je častěji než výsledek vzdělá

vání chápána jako kulturní stav, ať už člověka, národa, světa nebo etnika. (Syřiště, 2002, s. 228, tučně

zvýraznil J. P.) Jak je doloženo z této analýzy, mediální pojetí fenoménu vzdělanost neposkytuje nějakou exaktní definici tohoto pojmu, avšak naznačuje jeho zakotvení či alespoň souvislost s národní kulturou (odtud i souvislost termínů národní kultura – česká vzdělanost).

1

Jestliže nenacházíme uspokojivé vysvětlení pojmu vzdělanost ve veřejném diskurzu reprezentovaném texty médií – tento diskurz ovšem vyjadřuje většinou stanoviska laiků (ve smyslu osob, které se nezabývají přímo zkoumáním vzdělanosti) – musíme se obrátit k odborným explanacím. Budeme se ptát, zda existují nějaká exaktní pojetí ve vědeckých disciplínách, která by se mohla využít pro zformování teorie vzdělanosti / národní vzdělanosti. Otázka tedy zní takto: Které vědecké disciplíny (teoretické a/nebo výzkumné okruhy) se zabývají problematikou vzdělanosti? Vznikly v této problematice nějaké systematické výzkumy s daty a nálezy o fenoménu vzdělanost? 1

Samotný termín „česká vzdělanost národní“ se objevuje v odborné literatuře asi popr

vé ve spise Klimenta Čermáka Krátké dějiny české vzdělanosti národní, vydaném v Poličce

v roce 1883.

1


Česká vzdělanost. Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury 12 Podle mého zjištění je předběžná odpověď k těmto otázkám následující:  Mělo by se předpokládat, že teorií a zkoumáním vzdělanosti se zabý

vá – jakožto nejkompetentnější věda pro tuto problematiku – pedago

gika. Skutečnost je ale taková, že v pedagogickém pojetí je vzdělanost

sice uvědomována, často je zmiňována v souvislosti s hodnocením

vzdělávacích výsledků či s činností učitelů a fungováním škol. Avšak

toto pojetí je velmi zúžené, kdy se vzdělanost chápe jako produkt čistě

formálního (školního) vzdělávání. Komplexní teorie vzdělanosti v pe

dagogice vytvořena není. • V andragogice se pro objasnění fenoménu vzdělanost uplatňuje šir

ší pohled tím, že andragogická teorie přesahuje pojetí vzdělávání od

čistě formálního školního vzdělávání mládeže k celoživotnímu učení

a vzdělávání, zahrnujícímu rovněž učení v neformálních typech vzdě

lávání dospělých a v informálním vzdělávání vůbec. Soustavná teorie

fenoménu vzdělanost však v andragogice také není vytvořena.  Při sledování dané problematiky se mi vyjevuje, že fenomén vzděla

nost / národní vzdělanost je teoreticky nebo i výzkumně objasňován

(v rozdílné míře) také v jiných disciplínách:

– v historiografickém aspektu se zkoumají počátky a vývoj české

vzdělanosti v rámci dějin národní kultury,

– ve filozofickém pojetí je fenomén vzdělanost posuzován ve vztahu

k charakteru společnosti, smyslu života aj.,

– v sociologickém pojetí se vzdělanost vysvětluje v rámci sociálních

struktur a vazeb ve společnosti,

– v demografickém pojetí se vzdělanost zkoumá jako charakteristika

populací států, regionů, měst a jiných lokalit,

– v ekonomickém pojetí je vzdělanost analyzována v souvislosti

s koncepcemi kvalifikace a kompetencí pracovních sil a efektů vzdě

lanosti pro trh práce,

– v pojetí interkulturní psychologie je vzdělanost součástí národní/

etnické kultury a na základě srovnávání typů jednotlivých národ

ních kultur může být charakterizována.

Z toho vyplývá, že pokud chceme dospět k ucelené, komplexní teorii fenoménu vzdělanost, musíme brát v úvahu přístupy uvedených vědeckých disciplín. Fenomén vzdělanost má tedy multidisciplinární povahu. V důsledku toho budu v této knize postupovat tak, že se pokusím utřídit pojetí a (pokud jsou k dispozici) také empirická data poskytovaná v uvedených vědních oblastech.

2

2

V této knize nejsou zahrnuty úvahy o národní/české vzdělanosti obsažené v pracích ně

kterých autorů z „filozofie výchovy“, neboť nepřinášejí data a poznatky z empirických

výzkumů.


Teorie o fenoménu vzdělanost / národní vzdělanost

13

Nejprve však se seznámíme s tím, jak se postupně formuje objasňování fenoménu vzdělanost, resp. nevzdělanost, v pojetích některých zahraničních odborníků (v části 1.2); potom se zaměříme na vědecké explanace přímo české vzdělanosti (kap. 2–9). 1.2 Zahraniční pokusy o objasnění fenoménu vzdělanost Na českém knižním trhu se v posledních letech objevilo v překladu několik pozoruhodných publikací zahraničních autorů, které se více nebo méně zabývají koncepcemi vzdělanosti. Jsou to zejména monografie Vzdělanost jako živý dialog s minulostí (Schwanitz, 2013), Společnost a vědění, I–II (Burke, 2007 a 2013), Teorie nevzdělanosti (Liessmann, 2008). Ačkoliv tyto knihy vznikaly v různých zemích Evropy a jejich autoři pracovali nezávisle na sobě (ani se vzájemně necitují, jako by práce svých kolegů neznali), mají jeden společný rys: Chápou vzdělanost v širším rámci kulturních, historických, ekonomických a dalších kontextů a souvislostí. Stojí proto za to se jimi zabývat, chceme-li podpořit naši ideu o mnohovrstevnosti fenoménu vzdělanost a z toho plynoucí multidisciplinaritě její explanace. Dieter Schwanitz, historik kultury a profesor anglistiky na univerzitě v Hamburku, publikoval svou monografii původně v němčině v roce 2006 s názvem Bildung – Alles was man wissen muss. Slovo Bildung znamená v němčině vzdělání, ovšem v překladu knihy je výstižně zvolen (podle obsahu díla) ekvivalent vzdělanost. Schwanitz vykládá vývoj vzdělanosti pojatý jako historie vědění a spojuje ji s charakteristikami národů Německa, Anglie, Francie, Španělska, Itálie, Rakouska, Švýcarska, Holandska a také USA. Je to tedy přístup vycházející z historie národních kultur. Pro naše účely je ale nejzajímavější to, že se Schwanitz pustil do vymezování pojmu vzdělanost a formuloval k tomu několik definic či charakteristik – viz rámec 2.

DEFINIČNÍ CHARAKTERISTIKY POJMU VZDĚLANOST

1. Vzdělaností se nazývá propracované pochopení vlastní civilizace. 2. Kdyby kultura byla osobou, jmenovala by se Vzdělanost. 3. Vzdělanost je důkladná znalost hlavních rysů dějin naší civilizace, velkých filozofických a vědeckých projek

tů, stejně jako forem umění, hudby a literatury a jejich stěžejních děl. 4. Vzdělanost je uvolněný a  vycvičený stav ducha, který se dostavuje tehdy, když jsme kdysi všechno věděli

a potom zase všechno zapomněli. 5. Vzdělanost je schopnost účastnit se konverzace s kultivovanými lidmi, a nepůsobit přitom nevhodně. 6. Vzdělanost se řídí ideálem všeobecného utváření osobnosti v protikladu k praktickému vzdělání specialistů.

2


Česká vzdělanost. Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury 14 7. Podíváme-li se na společenskou realitu, můžeme konstatovat, že vzdělanost je nejen ideál, proces a stav,

nýbrž také sociální hra. Cíl této hry je prostý: jevit se jako vzdělaný, a nikoli jako nevzdělaný.

K této poslední charakteristice připojuje Schwanitz smyšlenou anekdotickou epizodu. Píše, že třeba na nějakém večírku můžete položit otázku: Van Gogh, van Gogh, není to ten centrforvard v holandském fotbalovém mužstvu, který při posledním mistrovství světa zlomil nos německému brankáři? Pokud vaše vážnost přesvědčí vaše posluchače o tom, že jste nechtěl žertovat, na jejich tvářích se objeví ohromení a napříště se styku s vámi budou vyhýbat. Tím se dostáváme k další Schwanitzově definici: 8. Vědění, které patří ke vzdělanosti, spočívá ve znalostech, na které se nesmíme ptát. Zdroj: Schwanitz (2013, s. 419–422) V uvedených charakteristikách pojmu vzdělanost je zřejmé, že Schwanitz vystihuje vzdělanost jednak jakožto společenský fenomén (definice 1–3), jednak jako vlastnost individuální osobnosti (definice 4–7). V prvním případě autor spojuje fenomén vzdělanost s civilizací a kulturou, v druhém případě s vědomostmi všeobecného humanitního obsahu. Obojí je zajisté oprávněné, ale přece jen tyto Schwanitzovy charakteristiky prezentované v uvolněném, neformálním stylu neuspokojují představu o exaktním vymezení pojmu vzdělanost. Zkusme se podívat, jak objasňuje fenomén vzdělanost další autor, britský sociolog a historik Peter Burke. V češtině vyšly dvě jeho skvělé monografie o společnosti vědění (2007 a 2013). Burke se zabývá touto problematikou z pohledu „sociální historie vědění“ (původní název obou jeho knih zní A Social History of Knowledge). Vědění či poznání

3

objasňuje důsledně

v chronologickém vývoji, jímž prošla lidská civilizace. Popisuje faktory, místa a instituce, které se podílely na šíření vědění a jeho pokrok ve světě. V 1. dílu sleduje vývoj globální vzdělanosti od starověkých společností a středověkých zámořských objevitelů a objevů až ke Gutenbergově vynálezu knihtisku. Na to navazuje pokračování (v 2. dílu), v němž hodnotí roli velkých národních encyklopedií konce 18. století a 19. století, jako byly francouzská Encyclopédie (1751–1772, s 28 svazky), později Encyclopaedia Britannica a další, které shrnovaly veškeré vědění své doby z oblasti věd a umění. 3

Termíny vědění/poznání (jako ekvivalenty angl. knowledge) jsou v české verzi monografií

Burkeho používány alternativně, což odráží nejednotnost české vědecké terminolo

gie v této oblasti. Z toho vznikají další alternativy jako společnost vědění vedle znalostní

společnost apod. K tomu viz Kopecký (2009).

Teorie o fenoménu vzdělanost / národní vzdělanost

15

Přínosem Burkeho monografií je zejména to, že historický vývoj vzdělanosti objasňuje jako komplex poznatků různého druhu (zeměpisné, přírodovědné, medicínské atd.), které lidstvo postupně vytvářelo a šířilo. Proto věnuje podrobnou pozornost místům, ze kterých se vědění šířilo, jako byly vedle univerzit také zejména přístavy – v 15. a 16. století Lisabon, Sevilla, Benátky, Amsterdam, později Petrohrad. Spolu s materiálním zbožím se odtud šířily také informace a naučné (později vědecké) poznatky. Významnou roli při rozvoji vzdělanosti sehrávaly mezinárodní kontakty mezi vědci a politiky. Tyto způsoby mezinárodního přenosu vědění – podle autora jde o oblast geografie znalostí – lze ilustrovat například na tom, jak se šířilo vědění ze západní Evropy do tehdy zaostalého Ruska na počátku 18. století – viz rámec 3.

ŠÍŘENÍ VĚDECKÉHO POZNÁNÍ ZE ZÁPADNÍ EVROPY DO ŠVÉDSKA

A RUSKA V 17. A 18. STOLETÍ Švédsko sice mělo již od roku 1477 univerzitu v  Uppsale, ale do mezinárodní „učené obce“ se zapojilo až v 17. století. Tehdy královna Kristina, jedna z nejvzdělanějších žen tehdejší Evropy, zvala v době své dlouhé vlády (1632–1654) do Stockholmu R. Descarta a další učence. Ti měli pomáhat rozvoji věd a vědění ve švédském království, zahrnujícím tehdy i Finsko. (Zde bychom mohli k Burkeho výkladu doplnit, že roku 1644 byl pozván do Švédska také Jan Amos Komenský, aby zreformoval švédské školství.) Rusko se do evropského společenství vzdělanců zapojilo o  něco později než Švédsko a  o  něco dříve než Severní Amerika, a to za vlády Petra Velikého. „Ruský objev Evropy“ nabral tempo po carově poselstvu na Západ, kdy se asi 250 Rusů včetně samotného Petra Velikého odebralo studovat do Nizozemska, Anglie, Francie, Itálie a jinam, díky čemuž se zároveň zvýšilo povědomí o Rusku v západní Evropě. Německý učenec, filozof a vynálezce Gottfried Wilhelm Leibniz (1646–1716) se s ruským carem několikrát setkal a vyložil mu své myšlenky. Když pak car založil roku 1724 v Petrohradě Akademii věd, řídil se projekt vzorem obdobné vědecké instituce, založené roku 1700 Liebnizem. (Sám Leibniz měl při tom za vzor Francouzskou akademii věd.) Pobyty západoevropských vědců v Rusku byly pak intenzivní, stejně jako studia ruských vědců na západoevropských střediscích vědy. Zdroj: Burke (2007, s. 76–77) Z monografií Burkeho je patrné, že autor interpretuje fenomén vzdělanost jako vědění/poznání (především vědecké), které lidstvo kumuluje během svého historického vývoje na různých místech světa. Je to pojetí velmi široké, které s sebou přináší určité přednosti, ale i určité nevýhody. Takto široce chápaný fenomén vzdělanosti je nesporně užitečný v tom, že vysvětluje zdroje a faktory evropské i světové „geografie znalostí“, a to v dynamice tu rychlejšího, tu pomalejšího civilizačního růstu. V tomto

3


Česká vzdělanost. Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury

16

smyslu je vzdělanost vlastností či lépe řečeno majetkem všeho lidstva, byť

je vytvářena v centrech vědy různých zemí, a to nerovnoměrně, v jednot

livých historických epochách.

Na druhé straně je takto chápaná vzdělanost stěží uchopitelná pro nějaké

účely exaktního hodnocení či měření. Burke své dějiny lidského vědění

podává narativním způsobem – je to vyprávění sledující a syntetizující

více nebo méně známá historická fakta, která autor prezentuje v podo

bě velice zajímavé, přitažlivé a srozumitelné i pro laické čtenáře. Lze si

představit tuto prezentaci vývoje vzdělanosti jako začleněnou do textů

středoškolských učebnic dějepisu či historie vědy. Avšak těžko si lze před

stavit, že bychom z monografií Burkeho mohli konstruovat přímé opory

pro dostatečně uspokojivé explanace fenoménu vzdělanost. K tomu spíše

poslouží jiné práce a přístupy, jak se jimi zabývají některé speciální vědy

a disciplíny (viz kap. 3 a další).

Avšak ještě jedna práce může zajímat ty, kdo se pokoušejí ujasnit si feno

mén vzdělanost. Je to nepříliš rozsáhlá knížka Konrada Paula Liessman

na Teorie nevzdělanosti (český překlad 2008, původně v němčině Theorie

der Unbildung, 2006). Liessmann je rakouský publicista, který se zajímá

o současné školní vzdělávání, zejména o úroveň vysokoškolského vzdělá

ní v současnosti. Jeho hlavní ideou, kterou rozvíjí se značně sarkastickým

tónem své kritičnosti, je tvrzení, že čím více se propaguje důležitost spo

lečnosti vědění, tím rychleji ztrácí vědění na hodnotě. Vzniká prý tak

polovzdělanost či spíše nevzdělanost. Tudíž podle Liessmanna idea vzděla

nosti dnes ztrácí jakoukoliv legitimitu. ... Problémem naší epochy není polovzdě

lanost, nýbrž absence jakékoliv normativní idey vzdělanosti. ... Idea vzdělání,

formulovaná jako program sebeutváření člověka, přestala být cílem a měřítkem

rozhodujících činitelů při utváření vědění. (s. 10) Veškerá teorie vzdělanosti by

tudíž dnes byla, pokud je poměřována tím, jak se v evropské tradici od antiky chá

palo vzdělávání člověka, ‚teorií nevzdělanosti‘. Nevzdělaností není myšlena pouze

prostá absence vzdělání, ani určitá forma nekultivovanosti, nýbrž dnes už velmi

intenzivní zacházení s věděním zcela mimo sféru idey vzdělanosti. Nevzděla

nost je osudem nás všech, protože je nutnou konsekvencí kapitalizace du

cha. (s. 11, tučně zvýraznil J. P.)

Z těchto tezí je patrné, že Liessmann hodnotí současnou vzdělanost vel

mi skepticky, až negativně. Navazuje tím na některé filozofy, zejména

T. L. Adorna, který uplatňoval ve své kritické teorii pojem polovzdělanost.

Paradoxní je to, že pojmy vzdělanost/nevzdělanost – ačkoli se v Liessman

nově textu vyskytují velmi frekventovaně – nejsou v knize definovány,

čtenář musí význam těchto pojmů vyvozovat z toho, jak s nimi autor

zachází v různých souvislostech. Toto vyvozování je však dosti obtížné,


Teorie o fenoménu vzdělanost / národní vzdělanost

17

v důsledku toho, že Liessmannovy formulace jsou tvořeny výroky výraz

ně subjektivního, esejistického vyjadřování, s četnými metaforami, emo

cionálně zabarvenými tvrzeními a verbálními nálepkami, a tyto výroky

nejsou empiricky podloženy. Například: Je možné, že ti, co kážou o společ

nosti vědění, tomu nesmyslu sami nevěří, ale tuto ideologii jen cynicky šíří, aby

podpořili obchody svých pánů. ... Nevzdělanost je autentickým projevem společ

nosti vědění, už se zahnízdila v samém jejím středu a požírá jejího ducha. (s. 118)

Výrok v první větě o „obchodech svých pánů“ (jakých obchodech? jakých

pánů?) je z říše fantazií. Právě tak v druhé větě výrok o tom, že nevzděla

nost požírá ducha společnosti vědění je naprostý nesmysl. Takovýchto výroků

je v knize velmi mnoho a nemělo by smysl se jimi zabývat. Ale je jasné, že

z výroků tohoto typu lze stěží vydedukovat, co fakticky výraz nevzděla

nost má podle autora znamenat, tím méně to, co se má rozumět jakožto

vzdělanost.

Na druhé straně v zájmu objektivity je třeba konstatovat, že v Liessman

nově knize jsou též vyjádřeny některé kritické výhrady, jež se jeví jako

oprávněné (a dají se vztáhnout nejen na Rakousko, jako u Liessmanna, ale

jistě i na českou situaci). To se týká zejména jeho charakteristiky projektu

PISA – honba za pořadím (s. 52–61). Liessmann oprávněně kritizuje to, že

v Rakousku stejně jako v Německu se přikládá neúměrný důraz na pořadí

zemí ve výsledcích testů PISA. Podle něho jde o případ takřka neurotické

fixace na žebříčky při hodnocení zemí, podobně jako se sestavují ve sportu

žebříčky zemí podle počtu získaných medailí. V tom má Liessmann určitě

pravdu, ale je škoda, že zároveň dehonestuje program PISA, který je nepo

chybně skvělým nástrojem mezinárodní evaluace vzdělávacích výsledků,

když mezi jiným prohlašuje: Místo osvícenských cílů vzdělání ... nastoupil

jediný vzdělávací cíl: obstát v testu PISA! Tak signifikantní projev nevzdělanosti

se těžko najde v nějakém jiném centru vzdělání. (s. 53)

Liessmanova kniha je velice populární, byla přeložena do několika jazy

ků, jen v češtině vyšla od roku 2008 v pěti dotiscích. Je napsána poutavým

stylem, vtahuje čtenáře do autorova myšlenkového světa. Avšak neobstojí

jako „teorie vzdělanosti“, neboť neobsahuje to, co musí mít každá solidní

vědecká teorie: oporu o věrohodná data získávaná a verifikovaná empi

rickým výzkumem. Teorie nevzdělanosti se tak svým charakterem blíží více

k radikální kritické koncepci Ivana Illiche (2001) o descholarizaci vzdělá

vání než k seriózním vědeckým explanacím reálného vzdělávání a vzdě

lanosti.

  


Česká vzdělanost. Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury 18 Jak je vidět, můj záměr opřít se s využitím monografií tří zahraničních odborníků (Schwanitz, Burke, Liessmann) o nějakou teorii vzdělanosti, nemohl být splněn.

4

I když tyto práce poskytují mnohé zajímavé úvahy

o vzdělání a vzdělanosti, nebo dokonce formulují určité charakteristiky fenoménu vzdělanost (u Schwanitze – srov. výše v rámci 2), výzkumný základ pro vědeckou teorii vzdělanosti celkově nevytvářejí. Takže je nezbytné se obrátit k těm konkrétním vědám nebo disciplínám, které se fenoménem vzdělanost zabývají fundovaněji. 4

Výběr těchto monografií byl veden zájmem o to, zda a jak na fenomén vzdělanost / ná

rodní vzdělanost nahlížejí uvedení zahraniční odborníci. Tím se samozřejmě nezastírá to,

že i v české odborné literatuře existují některé publikace týkající se více či méně daného

fenoménu, jako je například kniha J. Kellera a L. Tvrdého (2008) Vzdělanostní společnost?

Chrám, výtah a pojišťovna.

2. HISTORIOGRAFICKÝ VÝKLAD

ČESKÉ VZDĚLANOSTI

Když pátráme po tom, kdy a kde se vůbec začalo v české vědě (či v jejích počátečních zdrojích) uvažovat o fenoménu vzdělanost, zjišťujeme, že k tomu docházelo nejprve v rámci historiografie (historické vědy). Pokud jde o historiografii, musíme odlišit dvě věci: 1. to, co odborníci pro zkoumání historie českého národa chápou jako

význam pojmu vzdělanost, 2. to, jaký obraz vývoje vzdělanosti Čechů historiografické bádání přiná

ší. Podívejme se na oba tyto aspekty, a to s odkazem na práce zvlášť významné pro naše téma. Zájem historiků o fenomén vzdělanost se výrazně začal projevovat ve druhé polovině 19. století, hlavně v důsledku tehdejšího politického zápasu o spravedlivější státoprávní postavení Čechů v rakousko-uherské monarchii. Zakladatel moderní české historiografie František Palacký (1798–1876) používal výraz vzdělanost – jak jsem již zmínil výše – například v souvislosti s Karlem IV.: Dostalť se v něm na trůn český panovník neobyčejných ducha darův a výtečné pro svůj věk vzdělanosti. (Doklad uváděný u hesla vzdělanost v Příručním slovníku jazyka českého, 7. díl, 1955.) V 19. století se význam slova vzdělanost chápal jako synonymum slova vzdělání, a to u jednotlivců. Člověk, který dosáhl určité vzdělanosti, byl ten, kdo měl rozvinuté duševní schopnosti a bezúhonný morální profil, jak to v jednom dopise vyjádřila spisovatelka Božena Němcová (nedatováno, rovněž podle zmíněného slovníku): Vzdělanost záleží v ušlechtilých mravech, v dobrém srdci a jasném rozumu. Již v 19. století se v rámci usilování českých politiků, žurnalistů a vědců, zaměřeném na prosazení reprezentace Čechů v rakouských politických orgánech (zastoupení českých poslanců v říšském sněmu aj.), začaly objevovat práce o historii škol a jiných kulturních institucí v různých lokalitách. Reprezentantem tohoto zájmu je například spis Klimenta Čermáka Krátké dějiny české vzdělanosti národní, vydaný v Poličce roku 1883, nebo pojednání J. Jeřábka Němčina a vzdělanost – časová úvaha vlastenecká (Praha, 1882). V těchto a dalších podobných publikacích byl fenomén vzdělanost chápán jako významná součást dějin národa, ale bez pokusů o nějaké Česká vzdělanost. Multidisciplinární pohled na fenomén národní kultury 20 přesnější vymezení pojmu. Historické líčení vývoje vzdělanosti se prakticky ztotožňovalo (z dnešního pohledu) s dějinami školství (podrobněji níže v této kap.). Toto pojetí pokračovalo až donedávna, kdy se v historiografickém bádání dospělo k formování specifické výzkumné oblasti nazývané dějiny vzdělanosti. Je to pozitivní trend, jak jej charakterizuje historik Michal Svatoš (2009): Až do druhé poloviny 20. století se historiografie věnovala většinou vývoji jedné školy, studentům jednoho regionu apod., a dějiny vědy a školy byly zkoumány výlučně jako střediska výuky a vzdělání, aniž se přihlíželo k sociální roli školství a vzdělání. V posledních několika desetiletích se začalo prosazovat pojetí dějin školství nikoliv izolovaně, nýbrž jako součást dějin sociálních. Typickým představitelem tohoto pojetí je například Le Goff a jeho práce Intelektuálové ve středověku (česky 1999). U nás je vynikajícím příkladem tohoto přístupu monografie M. Lenderové a K. Rýdla (2006), pojednávající o dětství v Čechách 19. století. Autoři ukazují, jak vznik a vývoj různých vzdělávacích a výchovných institucí (opatrovny, jesle, mateřské školy aj.) probíhal v rámci všech sociálních podmínek, v rodině i mimo ni, jimiž byl vzdělanostní rozvoj dětí určován. Podle Svatoše (2009, s. 677) se tak konstituuje nová historická disciplína – dějiny vzdělanosti:

Dějiny vzdělanosti zkoumají historii vzdělávání a vzdělání, tj. dějiny věd

ních (školních) oborů, výuky, historii škol, učitelů, žáků a jejich sociální

uplatnění. Integrují dosavadní badatelské postupy a navíc přidávají novou

metodologii, totiž sociostatistické výzkumy a zkoumání tzv. dlouhých

období. V centru zájmu už není jen škola, její struktura, učitelé a studenti,

ale vlastní vzdělanost a průběh vzdělávání.

Dějiny vzdělanosti tak začínají u propedeutiky vzdělání, tj. u výchovy

v rodině, zkoumají rodové, rodinné a lokální tradice vzdělanosti, dále se

věnují všem stupňům předvysokoškolského (preuniverzitního) vzdělávání,

především se však zabývají vyšším a vysokoškolským vzděláváním a také

uplatněním absolventů a učitelů ve společnosti. O tom, že se dějiny vzdělanosti fakticky konstituovaly jako vědecká disciplína, svědčí kromě jiného i to, že na VIII. sjezdu českých historiků v Hradci Králové (2002) působila samostatná sekce dějiny vzdělanosti. Nejvýznamnější pro naše téma je ovšem řada publikovaných monografií, které se dějinami vzdělanosti s konkrétním zaměřením zabývají. Některé



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist