načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Česká královna Žofie -- Ve znamení kalicha a kříže - Božena Kopičková

Česká královna Žofie -- Ve znamení kalicha a kříže
-20%
sleva

Kniha: Česká královna Žofie -- Ve znamení kalicha a kříže
Autor:

Velká obdivovatelka a zastánkyně Mistra Jana Husa (ve znamení kalicha a kříže)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  348 Kč 278
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-01-01
Počet stran: 304
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 294 stran, 8 nečíslovaných stran obrazových příloh : ilustrace (některé barevné), faksimile
Vydání: Vydání první
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788074299742
EAN: 9788074299742
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Biografie sleduje Žofiino dětství, výchovu, sňatek s českým králem Václavem IV. roku 1389, její život po boku tohoto rozporuplného panovníka a zahraniční cesty českého královského páru. Pozornost je rovněž věnována kulturním a duchovním zájmům královských manželů, neklidnému politickému vývoji v českých zemích na přelomu 14. a 15. století, struktuře tehdejšího královského dvora a vztahem královny Žofie k Janu Husovi a jeho učení. Závěr mapuje královnin život po smrti Václava IV.; poslední léta svého života strávila v tehdejším Prešpurku, kde roku 1428 zemřela. Životní osudy a doba druhé manželky krále Václava IV. Žofie Bavorské.

Popis nakladatele

Velká obdivovatelka a zastánkyně Mistra Jana Husa (ve znamení kalicha a kříže)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Božena Kopičková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

VYŠEHRAD

BOŽENA

KOPIČKOVÁ

ČESKÁ KRÁLOVNA

ŽOFIE

Ve znamení

kalicha a kříže

© PhDr. Božena Kopičková, 2018

Typography © Michaela Blažejová, 2018

ISBN 978 –80 –7429 –974-2

Vyobrazení na přebalu:

Iniciála U se zobrazením českého královského páru

Václava IV. a Žofie; iluminace z osobní Modlitební

knihy Václava IV. z doby 1410–1419

Vyobrazení na s. 4:

Lazebnice z bordury bible Václava IV. podoby ornátu s pozlacenou kápí. A takto hodna obdivu se Žofie blížila vrcholnému okamžiku svého života. Tehdy nemohla tušit, že se k němu bude vracet ve vzpomínce mimo jiné i prostřednictvím perlového věnce, který byl odložený do truhly s ostatními šperky a věcmi, které ji vbratislavské emigraci provázely do konce života.

126

Patřily tehdy už jen do říše

vzpomínek jako celý minulý Žofiin život...

Od korunovace do vydání

tzv. Dekretu kutnohorského

Český a římský král Václav IV. sice mohl vyrovnat během rekonvalescence

na přelomu let 1399 a 1400 korunovací svůj „dluh“ vůči manželce Žofii,

ale nemohl vyrovnat onen, který z jeho strany pociťovali vůči Říši její

význační činitelé. Za pět měsíců po Žofiině korunovaci říšští kurfiřti

Václavu IV. tento dluh sečetli, když ho 20. srpna 1400 formou obžaloby

a rozsudku na říšském sněmu v Oberlahsteinu sesadili z říšského trůnu.

Ortel říšských kurfiřtů přijal Václav IV. v Praze 22. srpna.

127

Nevíme, zda

byla královna po jeho boku v pravou chvíli, ale v každém případě bolest

a smutek z událostí kolem jejího chotě ji neminuly. PříbuzníLucemburkové byli sice vývojem událostí rozhořčení, ale reagovali po svém.

Markrabě Jošt skončil u dopisování směrem do Říše a Zikmund svým

typickým způsobem chtěl za pomoc od bratra postoupení Moravy, Slezska

a obou Lužic se zajištěním nástupnictví na českém trůně. A poté i Václav

reagoval svým typickým způsobem, když dal najevo své rozhořčení nad

Zikmundovými požadavky tím, že odjel na Žebrák.

128

Volbou nového říšského krále Ruprechta III. Falckého, který bylkorunován 6. ledna 1401, se začala situace pro Václava IV. dramatizovat zvláště

poté, co nově zvolený král rozpoutal proti němu válku v Horní Falci, aby

ji nakonec směroval i do Českého království. Rostoucí nebezpečí nicneubralo na agresivitě českého panstva a věrolomnosti lucemburskýchpříbuzných. Celkově neklidná situace v zemi napomohla tomu, že v červenci

1401 stál náhle před srdcem království, Prahou, se svým vojskem švagr

markraběte Jošta, Vilém I. Míšeňský, Ruprechtův pověřenec. Václav IV.

126

Srov. Vítovský, J.: Lampa z pozůstalosti, s. 53. 127

Bobková L. – Bartlová, M.: Velké dějiny (IV.b), s. 386 –387. 128

Z Prahy měl podle itineráře odjet po 2. září a 10. září měl už být na Žebráku; srov.

Hlaváček, I.: Studie k diplomatice (IV.), s. 83.; Týž, Urkunden- und Kanzleiwesen,

s. 424. V literatuře je uváděn Točník, ale neexistuje pro to doklad. sice v Praze byl, ale k situaci zůstal netečný. Na obranu Prahy nestanulo královské vojsko, ale zato se zde setkala dvě jiná, králi nepřátelská vojska. V čele jednoho stál Vilém I. Míšeňský, přičemž v druhém vojsku se pod vedením markraběte Jošta shromáždili bojovníci panské jednoty spolu s markraběcími ozbrojenci. Obě strany, česká i míšeňská, se nakonec 4. srpna 1401 spojily dohodou, podle níž byly ochotny ukončit s králem Václavem IV. nepřátelství, pokud přistoupí na jejich podmínky apožadavky.

129

Už 12. srpna uzavřel král s panskou jednotou mírovou smlouvu,

v níž se zavázal k dodržování zemského řádu. V každém případě jde o další

politickou prohru Václava IV., který neprojevil ani náznak snahy o nějaké

kroky pro záchranu Prahy. I v historických pracích je tato liknavost krále

hodnocena jako selhání, „umocněné stále ještě tíživě pociťovanoupolitickou porážkou v německých oblastech Svaté říše římské, [která] znovu

přeskupila síly na české scéně. Panská jednota, roztrpčenápanovníkovým jednáním, obrátila své zraky k jeho nevlastnímu bratru, uherskému

králi Zikmundovi, s nímž spojovala naděje do budoucna. Zikmund tedy

opět vstoupil do českých záležitostí...“

130

Nebylo by od věci sledovat chování blízkých bavorských příbuzných

reflektujících proměny osob na říšském trůně. Oba bratři české královny

Žofie, mnichovští vévodové Vilém i Arnošt, stáli při švagrovi Václavu IV.

i po jeho sesazení. Zvláště pak Arnošt mu zachoval s několika málo

německými knížaty po určitou dobu věrnost. Ke změně v chováníVáclavových příznivců včetně Wittelsbachů však došlo ještě v roce 1401, kdy

se nakonec i oni přiklonili k jinému svému příbuznému, jímž byl vítězný

Václavův soupeř, falckrabí Ruprecht III., nový panovník říše.

131

Korouhev své politiky pootočili oba mnichovští Wittelsbachové opět směrem

k Lucemburkům poté, co byl po Ruprechtově smrti v opakované volbě

ve Frankfurtu zvolen 21. července 1411 římským králem ZikmundLucemburský, Václavův bratr.

132

To už je ovšem jiná kapitola.

Václav IV. se po svém nešťastném sesazení z říšského trůnu začal

kojit nadějí, že svou pozici v Říši zachrání a obnoví jízdou za císařskou

129

V pohledu na roli Jošta a českého panstva při „osvobozování“ Prahy se LenkaBobková (Velké dějiny, s. 393 –394) poněkud rozchází s F. M. Bartošem (Čechy v době

Husově, s. 187–188) i s Jiřím Spěváčkem (Václav IV., s. 329). 130

Čornej, P.: Velké dějiny (V.), s. 72. 131

Po Václavově sesazení rozpoutal Ruprecht III. v Horní Falci otevřenou válku; srov.

Bobková L. – Bartlová, M.: Velké dějiny (IV.b), s. 384nn. 132

Volbu římského krále po úmrtí Ruprechta III. zkomplikovaly spory mezi dvěma

kandidáty z rodu Lucemburků, Joštem a Zikmundem. K tomu Štěpán V. , Moravský

markrabě, s. 690n.; Hoensch, J. K.: Lucemburkové, s. 191. korunou do Říma za pomoci milánského vévody Giangaleazza Viscontiho, avšak především svého nevlastního bratra, uherského krále Zikmunda. Od této utkvělé myšlenky se začalo roztáčet osudové soukolí, táhnoucí Václava IV. ke dnu, když dostalo impuls ke své rotaci Zikmundovýmpovoláním do Čech. K poradě o římské jízdě se nevlastní bratři setkali v Kutné Hoře, kde zřejmě strávili v roce 1401 společné Vánoce.

133

A zdá se, že v předvečer těžkých osobních a politických zkoušeknezůstávala stranou králových záležitostí ani Žofie, jak by aspoň napovídal

list, který poslala pravděpodobně někdy v této době „o suchých dnech“

134

předsedajícím zemského soudu s omluvou nestání Jaroslava z Opočna,

v němž zdůraznila jeho angažovanost v jejích a králových záležitostech.

135

V Jaroslavovi měla královna asi i důvěrníka, přes něhož se kontaktovala

s královými straníky.

Václav IV. se vrátil po 5. lednu 1402 do Prahy a už 10. ledna pobýval se

Žofií, s bratrancem Prokopem a svým pražským dvorem v Žofiině věnném

městě Hradci Králové

136

, a nutno podotknout, že pravděpodobně poprvé

a naposledy ve svém životě.

137

A zde očekával spolu s ostatními uherského

krále Zikmunda, který přijel až 2. února. Ale už 4. února byla v Hradci

uzavřena úmluva, která ukázala hloubku Václavova politického pádu.

Jí jmenuje Václav IV. nevlastního bratra Zikmunda vladařem v Čechách

a dává mu v ochranu všechny své hrady, které mu byly mocenskouoporou, a rovněž královská města. Nadto mu slibuje poslušnost ve všech

věcech týkajících se Říše a Českého království s tím, že sám zde zůstane

panovníkem do konce života. Zmocňuje bratra také k tomu, aby zajistil

řád, spravedlnost a mír v království podle svého rozhodčího výrokuvyneseného v roce 1396. V Zikmundově kompetenci mělo být i potvrzování

zemských a dvorských úředníků, kteří mu stejně jako všichni purkrabí

královských hradů měli skládat slib poslušnosti.

138

Tudíž podle dohody

133

K tomu srov. zde s. 26. 134

Ke dnům v roce (suché dny), kdy jednal také zemský soud srov. níže v této kapitole

pozn. 110. 135

AČ IV s. 529 č. 315. Jeho celé znění a časové zařazení viz v této publikaci v kap. III,

s. 118–119. 136

Hlaváček, I.: Studie k diplomatice (IV.), s. 83; Týž: Das Urkunden- und Kanzleiwesen,

s. 425 (= itinerář). 137

Aspoň itinerář Ivana Hlaváčka žádný jiný pobyt Václava IV. v Hradci Královénedosvědčuje. 138

Bartoš, F. M.: Čechy v době Husově, s. 191; Spěváček, J.: Václav IV., s. 334;Bobková L. – Bartlová, M.: Velké dějiny (IV.b), s. 394. přecházela na začátku roku 1402 vláda v Čechách fakticky na Zikmunda, i když údajně „jen“ do Václavova návratu z cesty za císařskou korunou do Říma. Ale ta byla v nedohlednu,

139

zatímco Zikmund, uherský král,

začal zabírat v Čechách jeden královský hrad za druhým a prosazovat

svou výkonnou moc. Václav IV. konečně pochopil, do jak těžké situace se

dostal, a postavil se na odpor. V ten okamžik Zikmund, který se nedočkal

hned žádoucí reakce názorově rozpolcené královské rady, sáhl 6. března

1402 ke krajnímu řešení. Na jeho rozkaz vnikl staroměstský purkmistr

do Králova dvora na Starém Městě, zajal krále Václava IV. a vedl ho údajně

v nejhlubším pokoření s ozbrojeným průvodem na Pražský hrad, kde toho

času působil jako nejvyšší purkrabí Jindřich z Rožmberka. A poté český

král Václav IV. putoval jako Zikmundův vězeň z Prahy na Rožmberkův

krumlovský hrad a odtud do Horních Rakous na hrad Schaumburg.

140

Přitom král Zikmund směřující se svým vězněm na jih stále rozhlašoval, že

s ním směřuje do Říma.

141

Nicméně po všem cestování skončil český král

ve Vídni, kde byl svěřen pod dohled rakouských vévodů. Doba zajetí se

protáhla do 11. listopadu 1403, kdy se králi Václavovi podařilo za pomoci

přátel uprchnout za nedělní projížďky na koni z Vídně,

142

kterou tehdy

spatřil ve svém životě naposledy.

Zpráva o zajetí krále se po 6. březnu 1402 začala šířit rychlostí blesku.

Do čela boje za jeho osvobození se postavil bratranec Prokop, který se ale

sám stal v červnu 1402 Zikmundovým zajatcem. Jeho místo v čeleprotizikmundovského odboje zaujal markrabě Jošt, ještě nedávno Zikmundův

spojenec. Přes šířící se odpor nechtěl Zikmund ze svých mocenských

pozic v Čechách ustoupit, což demonstroval v lednu 1403 pokořením

a drancováním Kutné Hory a jejího okolí.

143

Zatímco se snažil o zajištění

své vlády v Čechách, ztrácel půdu pod nohama ve vlastních Uhrách.

Po burcujících zvěstech se 18. července 1403 stáhl pro záchranu své

uherské královské koruny z Čech, do nichž se vrátil až s křížovouvýpravou v roce 1420, během níž se také nechal korunovat na českéhokrále.

144

Ke svému odchodu z Čech měl Zikmund nejvyšší čas. Do Bratislavy

139

V nenávratnu pak v létě 1402, kdy zemřel přívrženec Lucemburků, milánský vévoda

Giangaleazzo Visconti. 140

Spěváček, J.: Václav IV., s. 339. 141

Čornej, P.: Velké dějiny (V.), s. 75. 142

Tamtéž, s. 77; Spěváček, J.: Václav IV., s. 348. Na dalších stranách autor připomíná

různé dobrodružně laděné zkazky o králově útěku. 143

Okolnosti popisují Spěváček, J.: Václav IV., s. 345; Čornej, P.: Velké dějiny (V.), s. 77. 144

Viz v této publikaci kap. VII, s. 220–221. dorazil 25. července, přičemž uherská opozice brzy poté, už 5. srpna 1403, korunovala na uherského krále Ladislava Neapolského.

145

Co se týče Žofie, užívala po své korunovaci od 15. března oprávněně

titul česká královna, který se, jak víme, v rozporu s realitou objevoval

už dříve v některých listinách, které vydávala nebo přijímala.

146

Bezprostředně po slavnostním aktu korunovace také začaly pro královnu Žofii

dobíhat procesy, které měly svůj počátek v devadesátých letechpředešlého století. Týkaly se především organizačního upevňování jejího dvora

a rozšiřování jejího věnného majetku spolu s jeho právním zajištěním. To

Žofii umožnilo v době nepřítomnosti zajatého manžela využívat podle své

vůle i rezidence ve věnných městech Mělníku a Hradci Králové. Možná,

že zde se zdržela ještě nějaký čas i po zajetí svého královského chotě, jak

by na to ukazovala aktivita, kterou na jaře 1402 vyvíjela ve prospěch

hradeckého chrámu Sv. Ducha.

147

Nevíme také, zda Žofie po návratu

do Prahy pobývala za nepřítomnosti manžela i ve staroměstských nebo

novoměstských královských rezidencích. Nejspíše by měl být jejímútočištěm tzv. Králův dvůr na Starém Městě pražském, který však po zajetí

krále nebyl svým celkovým stavem k jejímu bezpečnému pobytu příliš

vhodný. Svědčí o tom skutečnost, že ani sám král se do něho nemohl

uchýlit po návratu ze zajetí, ale musel se spokojit se svým dvorem

na Zderaze

148

na tak dlouho, dokud představitelé Starého Městanedokončili ve staroměstském paláci úpravy, k nimž přikročili nausmířenou s králem.

149

Nechali strhnout dům purkmistra, který krále zatýkal,

a zároveň zasypat části příkopu mezi Novým a Starým Městem. Naproti

tomu zřídili „fortnu“ z Králova dvora na Nové Město, vůči kterému král

145

K těmto událostem srov. Hoensch, J. K.: Lucemburkové, s. 182; Spěváček, J.:Václav IV., s. 346. 146

Srov. např. v r. 1392: s. 28, pozn. 38. 147

K tomu v této publikaci viz kap. III, s. 125–127. 148

Ke královu sídlu na Zderaze více Durdík, T.: Hrady Václava IV. v pražských městech,

s. 30 –34. 149

Do areálu královského sídla byl integrován dům Těmy z Koldic, králova oblíbence

a hejtmana ve Vratislavi, ale i dům U Černého orla za Týnským chrámem směrem

k Dlouhé třídě. Ten patřil od 60. let 14. století vratislavskému biskupovi avýznamnému Karlovu diplomatu Přeclavovi z Pogorelly a vratislavskému proboštovi. Od nich

je zřejmě panovník získal a začlenil do svého rezidenčního okrsku. Rezidencíčeského krále zůstal až do roku 1484, kdy se Vladislav Jagellonský přestěhoval zpět

na opravený Pražský hrad. Podle rekonstrukce byl Králův dvůr přistavěn k hlavní

městské hradbě a měl zhruba trojúhelný obrys. Areál byl rozdělen do dvou nádvoří,

přičemž do vnitřní zástavby byl včleněn věžovitý palác; srov. Durdík, T.: HradyVáclava IV., s. 25 –26. neztratil důvěru,

150

právě naopak! V nepředvídatelném toku událostí je

také méně udivující skutečnost, že se královna Žofie nevyhýbala ani

Pražskému hradu, který patřil do „fyzického“ prostoru nejvyššíhopurkrabího, Jindřicha z Rožmberka. Jak dalece věřila tomuto muži z tábora

nepřátelského vůči jejímu manželu Václavovi, těžko říci. Podstatná jeskutečnost, že zřejmě důvěřovala jeho manželce Elišce z Kravař, která byla

časem stejně horlivou stoupenkyní M. Jana Husa jako královna sama.

151

Nevíme však nic o délce královnina setrvání na Pražském hradě ani

o jeho případném opakování. Jediným dokladem pobytu královny Žofie

na Pražském hradě, ovšem bez znalosti bližších údajů, je její listina,kterou vydala 9. června 1402 „in castro Pragensi“.

152

Není ovšem vyloučeno

a je skoro pravděpodobné, že toto historické královské sídlo mohlo být

150

Viz Bartoš, F. M.: Čechy v době Husově, s. 205. K popisu objektu srov. Durdík, T.:

Hrady Václava IV., s. 25 –30. 151

K tomuto vztahu Elišky z Kravař k Husovi srov. v této publikaci kap. VI, s. 186–188. 152

Datum et actum in Castro pragensí (sic!) anno domini M

o

CCCC secundo in diesanctorum Primi et Feliciani; cf. LE VI s. 309 č. 159. Kutná Hora, Vlašský dvůr. Hlavní průčelí. pro královnu Žofii při pražských pobytech pro přechodnou dobukrálova zajetí možná obyvatelnějším a bezpečnějším než staroměstský tzv. Králův dvůr. Mohla ovšem využívat i některou manželovu novoměstskou rezidenci a pobývat v ní i v době jeho slavnostního vjezdu do Prahy těsně před Vánocemi 1403 a společně s ním pak trávit tradičně po dlouhé době odloučení vánoční svátky roku 1403 ve zderazské novoměstské rezidenci nebo v Kutné Hoře v prostoru králova oblíbeného Vlašského dvora.

153

Zikmundovo otřesené postavení v Uhrách pomohlo rychlému řešení

situace českého krále Václava IV., který se vrátil do Čech v prosinci 1403

154

a umožnil rychlé zklidňování poměrů v zemi. Už 23. února zasedal král

na zemském soudu, což byla dávno nevídaná věc. A spolu s ním zaujali

na něm svá místa noví zemští úředníci a osobnosti z elitních panských

rodů. Král začal plnit vůči nim závazky, k nimž přistoupil už v dřívějších

dohodách, což brzy potvrdil i svými listinami z 5. ledna 1405 vydanými

na Žebráku a zlikvidoval tak důvod k jejich opozici.

155

Tlak na krále

Václava IV. ze strany panstva čili nobility se vytrácel i proto, že v jejích

řadách sílila vedle tradičně katolické i nová proreformní vrstva vzemských a dvorských funkcích a i v královské radě,

156

jejíž členovépodporovali krále. Zvláště významné místo mezi nimi zaujal už dříve zmíněný

pan Lacek z Kravař.

157

Pomalu také končilo období příbuzenských bojů mezi Lucemburky.

Se Zikmundem, zaměstnaným dostatečně vnitřní situací v Uhrách,

bezprostředním ohrožením Turky z východu, a konečně svými velkými

politickými ambicemi, se Václav IV. už nikdy osobně nesetkal. S Joštem,

kterému dal 12. prosince 1403 souhlas k zástavě Lucemburska, došlo už

k trvalému smíru. Také na Moravě se situace zklidnila, k čemuž bohužel

přispěla 24. září 1405 i smrt markraběte Prokopa, jehož statky připadly

bratru, markraběti Joštovi.

158

Důvody setrvalé války, která mezi oběma

153

Svým způsobem tomu napovídá Václavův itinerář: srov. Hlaváček, I.: DasUrkunden- und Kanzleiwesen, s. 426. 154

Tamtéž. 155

Srov. Čornej, P.: Velké dějiny (V), s. 78. 156

Tato skutečnost po letech, přesněji v roce 1419, rezonovala i v citačních listech proti

královně Žofii, jak je zřejmé z výčitky, podle níž chová na svém dvoře „novotářské

úředníky“. Šlo samozřejmě o dlouhodobý jev u pražského dvora, který byl aspoň

v některých údobích vlastní i královu dvoru. 157

K němu srov. v této publikaci kap. VI, s. 185n. 158

Na tomto místě se nelze vyslovovat k osobnostním profilům obou moravských

markrabat. Velký obdiv, který projevil k Prokopovi jeho neznámý současník, nám

sděluje Bartoš, F. M.: Čechy v době Husově, s. 215. Chválu Prokopa koriguje a své moravskými bratry probíhala v různých intervalech a intenzitě od roku 1393, pominuly. Politická situace v zemi se načas stabilizovalanatolik, že se mohl král Václav vydat v srpnu 1408 společně se svou chotí Žofií na delší cestu, tentokrát do Horní Lužice a Slezska.

159

Královna

Žofie jistě ráda odjížděla se svým chotěm do neznámých končin, i když

věděla, že bude postrádat slovo Boží, kterým obohacoval její život stejně

jako život jiných zbožných žen už šest let M. Jan Hus. Jeho kázánírozeznělo prostor Betlémské kaple poprvé 14. března 1402, tedy již za osm

dní po zajetí jejího muže, českého krále Václava IV.

160

Čas plynul dále

při šíření husitství, za jehož čelného představitele byl už od roku 1409

obecně pokládán právě M. Jan Hus. Toto potvrdil i král Václav IV., když

okamžitě po návratu z cest po Lužici a Slezsku při prvním zastavení

v Kutné Hoře vydal za velkého Husova přičinění 18. ledna mandát, tzv.

Dekret kutnohorský.

161

Bezdětnost

Zdá se, že sudičky zahrnuly královnu Žofii svou přízní a obdarovaly

mnohým, co si žena může přát: krásou, inteligencí, bohatstvím a jistě

i obdivem okolí. A z mnoha náznaků vyplývá, že byla Žofie obdařena ipevným charakterem, o který se Václav opíral. Nic z těchto kladů vložených

do vínku nezmírnilo rány, kterými ji na druhé straně stíhal osud. Patřila

k nim kromě starostí, doprovázejících její život vedle tvrdě zkoušeného

a slabého českého krále Václava, i bezdětnost přerůstající do beznaděje.

Král Václav IV., třetí Lucemburk na českém trůně, byl evidentně hrdý

na svůj rodový původ, s nímž se někdy honosil před svými hosty azdůrazňoval, že je odvozen od Trojanů.

162

Snad věřil v době své mladosti, že

slávu a čest rodu hrdě ponesou v budoucnu i jeho potomci. Nicméně jediný

vnější náznak, podle něhož mu přišla jejich možná existence na mysl,

je shledáván v iluminacích na první straně jeho Bible. Tyto mají zcela

výjimečně svou ikonografií vztah k obsahu první knihy Genesis, s níž

hodnocení markrabat ve vztahu k Václavovi IV. vyslovuje historik Štěpán, V.:Moravský markrabě Jošt, s. 596. 159

Podrobný popis cesty je uveden v této publikaci v kap. IV, s. 146–159. 160

K této události a ostatním, které následovaly, srov. v této publ. kap. II, s. 49. 161

Další údaje k následujícím událostem po vydání tzv. Dekretu kutnohorského viz

v této publ. v kap. VI. 162

Bartoš, F. M.: Čechy v době Husově, s. 480.

JMENNÝ A MÍSTNÍ

REJSTŘÍK

z Adlaru, Mstidruh 112, 115

Adléta (Adéla, Adelhaid) Burgundská,

římská císařovna 10

Afghánistán 92

Afrika 96

Agnes (Anežka) z Poitou, římská

císařovna 10

Albík z Uničova, Zikmund 38, 55, 56,

67, 78, 117, 219, 220, 258

Albrecht I., bavorský vévoda 13, 17, 18,

20, 238

Albrecht II., bavorský vévoda 238

Albrecht II. Habsburský, římský král

(jako Albrecht V. rakouský vévoda

a jako Albrecht I. český král) 11, 59,

225, 239 –241, 251

Albrecht III., bavorský vévoda 15, 55,

57 –61, 130, 235, 236

Albrecht III. Habsburský, rakouský

vévoda 20, 30, 31

Albrecht III. Meklenburský, švédský král

57

Albrechtice nad Orlicí 165, 166, 218

Alexandr V., papež 162, 191 –194

Alexandr Veliký, makedonský král 91,

92, 94, 96, 131

Alpy 16, 131

Alžběta (Eliška) Rejčka, česká a polská

královna 90, 164, 225

Alžběta Lucemburská, česká královna

61, 225, 228, 251

Alžběta Pomořanská, česká královna

a římská císařovna 34, 83, 107,

119, 140, 153, 155, 225

Ambrož z Hradce 121, 127

Angelus z Florencie 118

Anjou 177

Anna, brunšvicko-grubenhagenská

vévodkyně 58

Anna Lucemburská, rakouská

vévodkyně 54

Anna Svídnická, česká královna

a římská císařovna 212

Antonín, brabantský vévoda 58,

160 –162

Antonín de Monte Catino 192

Arménie 95

Arnošt, bavorský vévoda 7, 9, 13 –17,

27, 44, 47, 55, 58 –60, 129, 208,

223, 229, 230, 234 –236, 238 –244,

247 –249, 252, 255, 263

Asie 92, 93, 96, 130

Avignon 133

Baktrie 92

Balch 92

Barbora Celská (Celjská), římská

císařovna, česká a uherská královna

11, 60, 171, 217 –221, 223, 229 –232,

235, 236, 241, 242, 251

Barbora ze Schaunberga 186

Bartoš, František Michálek 7, 8

Basilej 253

Bavorsko 13 –15, 20, 58, 129, 130, 134,

141, 239

Dolní Bavorsko 13, 17, 20, 239

Horní Bavorsko 13, 14, 17, 264

Beatrix, bavorská vévodkyně 55, 60,

229, 231

Bělehrad 246, 249

Belgie 142

Benedikt XIII., papež 191, 192

Benešovští (rod) 259

z Bergova, Ota III. 36 Bernauer, Anežka (Agnes) 58 Beroun 35 Bílý Újezd 178 Bingen nad Rýnem 135, 162 Blutenburg (hrad) 18 z Bogenu (rod) 99 Bologna 198 Bonifác IX., papež 29, 44, 103, 105, 186 z Borku, Dětřich Kraa 160 Bourgoigne, Jean de viz Mandeville,

John

Brabantsko 69, 160, 161, 163

Bradlec (hrad) 164, 166

de Brancatiis, kardinál 199, 200

Braniborsko 17

Brašov 246, 247, 250

Bratislava 10, 27, 30, 49, 60, 123, 124,

166, 198, 222, 223, 225, 229 –231,

235 –238, 240, 241, 248, 250 –252,

254 –259, 261 –264

Brémy 106

sv. Brigita Švédská 176, 179

Brno 163, 217, 219, 222, 241

Brozánky 111, 168, 169

Brunhilda, franská královna 10

Brusel 58, 140, 162

z Březové, Vavřinec 95, 105, 111, 169,

215

z Budějovic, Zikmund 122, 123, 254,

255

Budín (Budapešť) 217, 220, 231, 236,

240, 246, 247, 251, 258

Budyšín 122, 146 –149, 151, 154 –157,

189

z Buku, Mikeš (Nicek) 170

z Buřenic, Václav Králík 43, 45, 260

Cáchy 135, 162, 184

Carignan viz Ivois

Causis, Michal de 38, 198 –200

Celští (Celjští; rod) 229, 231

Colonna, Oddo di viz Martin V., papež

Čandragupta I., indický vládce 95

Čáslav 224

z Častolovic, Půta 164

z Čemin, Bartoš 116, 117

České Budějovice 20, 33, 35, 221

Čína 95

Čingischán 96

Čížkovice 178

Čornej, Petr 33

Dalešice 241

Dánsko 145

Dáreios III., perský král 131

Deschamps, Eustache 54

Dětřich z Niemu 38, 199

Devín (hrad) 222

Dioklecián, římský císař 63

Divoká Orlice (řeka) 165

Dobříš 27

Döffingen 21

Dolní Bavorsko viz Bavorsko

Dolní Lužice 39, 46, 149

Domicián, římský císař 63

z Donína, Beneš 149

z Drahobuzevsi, Petr 111

Drahomíra ze Stodor 189

z Drážďan, Mikuláš 201

Dubá 116

z Dubé, Beneš 36

z Dubé, Hynek Hlaváč 149

z Dubé, Jakub 160

z Dubé, Jindřich Škopek 200, 201

z Dubé a z Hohensteinu, Hynek Berka

36, 42

z Dubé a z Leštna, Václav 184

Dunaj (řeka) 58, 250

Dvořáková, Daniela 8

Dvůr Králové nad Labem 38, 81, 82, 85,

164, 168 –170

Ebster, Štefan 255

Edmund de Dynter 31, 65, 67 –69, 101

Elisabeth, bavorská vévodkyně 55

Eliška Přemyslovna, česká královna

119, 140, 225

Eliška Rejčka viz Alžběta Rejčka, česká

a polská královna

Eliška Zhořelecká, lucemburská

vévodkyně 54, 57 –59, 139, 160 –162,

238

Épernay 141 Erfurt 249 Erik I., brunšvicko-grubenhagenský

vévoda 58

z Eschenbachu, Wolfram 71

Fernando de Palacios 209, 210

Ferrara 165

Ffalbrecht (Falbrecht), Johann 246, 248

Filip II. Smělý, burgundský vévoda 138

Filip Orleánský, hrabě z Vertusu 139

Filip z Thau 96

Fontevrault (klášter) 177

Fragner, Jaroslav 180

Francie 9, 21, 37, 68, 77, 130, 133,

134, 137, 139 –142, 144, 145, 153,

162, 163, 177, 239

Frankfurt nad Mohanem 26, 37, 47,

134, 135, 162

Franky 134

Fredegunda, franská královna 10

Fridrich I. Barbarossa, římský císař 18

Fridrich I. Braniborský

(Hohenzollernský), markrabě 245,

250

Fridrich IV. Bojovný, míšeňský

markrabě 238, 239, 245

Fridrich IV. Habsburský, tyrolský

vévoda 238

Fridrich Moudrý, bavorský vévoda 13,

15, 17, 20, 21, 23, 27, 28, 30, 31, 33,

129, 140, 236, 239

z Frymburka, Anna 79, 120, 182, 183

Gdaňsk 143

Gent 160

z Giran, Zdislav Rackův 105

Gobi (poušť) 131

Golubac 251, 257

Gonzaga, Giovanni Francesco 69

Gorice 27

Grunwald 143

Grünwald (hrad) 18, 19, 102

Güldenthal (klášter) 142

Habsburkové (rod) 27, 34, 60, 238

Hájek z Libočan, Václav 63, 215

Hamburk 65

Hánek (písecký rychtář) 110

Hánek (zv. Jan Brunův) 22, 105

Hánek Václavův z Litoměřic 106, 192

Hannibal, kartaginský vojevůdce 131

Hanuš (komorník) 116

Havlíčkobrodsko 115

Havlíčkův Brod viz Německý Brod

sv. Hedvika z Anjou, polská královna 11,

103, 144

Heidelberk 23

Herodes Veliký, judejský král 62

Hermann III., celský (celjský) hrabě

60, 229, 231

sv. Hildegarda z Bingenu 176, 179

Hindúkuš (pohoří) 131

z Hlažovic, Laut 111

Hodonín 209 –211

Holíč 209

Homér 96

Horní Bavorsko viz Bavorsko

Horní Falc 46, 47

Horní Lužice 9, 39, 46, 53, 122, 130,

145, 146, 151, 155, 159, 221

Horní Rakousy 49

Horní Uhry 236

z Hradce, Jan 104

z Hradce, Jan mladší 185, 199, 260

Hradec Králové 34, 48, 50, 81, 83, 88,

89, 115, 119 –121, 123, 125 –127, 129,

164, 165, 169, 170, 172, 190, 192, 220

Hrob 122

Hroch (komorník) 116

Huler z Orlíku, Zikmund 107, 109, 110

Hus, Jan 8, 10, 16, 43, 44, 51, 53, 59,

63, 72, 75, 90, 105, 106, 111,

119 –121, 125, 126, 175, 177, 179,

182 –189, 191 –206, 208 –211, 218,

222, 230, 258 –261

z Husi, Mikuláš 215

Cheb 21–23, 38

z Chlumčan, Matyáš Louda 69

Chlumec nad Cidlinou 113

z Chlumu, Jan, řeč. Kepka 119, 120,

182, 208, 233

z Chlumu, Jindřich Lacembok 119, 120,

196


287

z Choustníka, Beneš 146

Chrudim 81, 82, 86, 87, 89, 164

Indický oceán 95

Indie 92, 95, 96

Ingolstadt 13, 17, 45, 58, 140, 239

Innocenc VII., papež 104

Isabela (Alžběta, Isabeau), francouzská

královna 10, 14 –16, 21, 137 –141, 239

Isar (řeka) 13, 16

sv. Isidor Sevillský 95

Itálie 140, 165, 197, 198, 249

Ivois (dnes Carignan) 139

Jakoubek ze Stříbra 201

Jakš, Jakub 252, 253, 264

Jakub (farář v Hradci Králové) 126

Jakub (komorník) 116

Jakub z Domažlic 229, 253

Jakub Vivianis de Luca 192

Jan (kameník) 117

Jan (ranhojič) 117

Jan I., aragonský král 21

Jan I. z Berry, vévoda 138

Jan I., brabantský vévoda 70

Jan II., bavorský vévoda 13 –22, 27, 28,

70, 102, 129, 140, 264

Jan III., bavorský vévoda 238

Jan III., brabantský vévoda 69

Jan III., hohenzollernský vévoda 44

Jan IV. Železný, litomyšlský

a olomoucký biskup 43, 121, 202,

204, 215, 249, 253, 258 –262

Jan XXIII., papež 106, 192, 193, 195,

198, 210, 260

Jan Brunův viz Hánek

Jan z Jenštejna, pražský arcibiskup

22, 28 –30, 62, 79

Jan z Jesenice 194, 195, 197, 199

Jan Jindřich, moravský markrabě 54,

55

Jan Kardinál z Rejnštejna 119

sv. Jan Křtitel 89

Jan Lucemburský, český a polský král

54, 70, 170, 225, 232

Jan z Moravy, litomyšlský a olomoucký

biskup 109

Jan Nebojácný, burgundský vévoda 139

Jan Zhořelecký, braniborský markrabě

27, 35, 36, 41, 42, 54, 56, 57, 151,

154, 162

Jan Železný viz Jan IV. Železný,

litomyšlský a olomoucký biskup

Jana, aragonská princezna 21

z Janova, Matěj 175 –179

Jaroměř 164, 220

Javorsko 154, 156

Jeroným Pražský 203, 209, 210

z Ježova, Vojtěch Raňkův 79

Jihlava 229

Jindřich III. Černý, římský císař 10

Jindřich IV., římský císař 10

Jindřich VII. Lucemburský, římský císař

70

Jindřich XII. Lev, bavorský vévoda 18

Jindřich XVI. Bohatý, bavorský vévoda

235, 239, 250

Jíra z Roztok viz z Roztok, Jíra

Jiří z Poděbrad, český král 59

Jitka (Bona, Guta) Lucemburská,

normandská vévodkyně 140

Jizerské hory 114

Johana Bavorská, římská a česká

královna 13, 17, 18, 20, 21, 35, 54,

55, 61, 65, 71, 72, 140, 141, 155,

212, 238

Jošt, markrabě moravský 15, 27, 34 –36,

39, 44, 46, 47, 49, 52, 54, 55, 141, 148,

149, 156, 166, 185

Kačka (služka) 177, 178

Kaiserburg (hrad) 135

Kamenec 154

Kamenná Hora 114, 115

z Kamenné Hory, Bušek Calta (Czalta),

(Bušek z Vlkošova) 104, 113 –115,

123

z Kamenné Hory, Caltové (rod) 114, 115,

124

z Kamenné Hory, Vilém Calta (Vilém

z Vlkošova) 115

z Kamenné Hory, Zikmund Calta 104,

105

Kaplíř ze Sulevic viz ze Sulevic, Kaplíř Karel I. Veliký, římský císař 69 Karel IV., římský císař a český král 9,

17, 18, 26, 38, 41, 50, 54, 62, 69, 72,

76, 77, 80, 92, 93, 100, 101, 106,

109, 131 –133, 136 –138, 140, 146,

149, 153, 155 –157, 212, 225, 237,

245, 256, 264

Karel V., francouzský král 68, 76, 137,

138, 142

Karel VI., francouzský král 15, 21,

135, 137 –140

Karel Orleánský, vévoda 139

Karlštejn (hrad) 25, 27, 30, 69, 101, 112,

133, 178, 220

Karo, Avigdor 24

Kateřina (držitelka manských statků)

170

Kateřina Brunšvicko-Lüneburská,

saská kurfiřtka 245

Kateřina Gorická, bavorská vévodkyně

13, 16, 19, 27, 28, 129

Kateřina Meklenburská viz Richardis

Kateřina Meklenburská, švédská

princezna

Kazimír III. Veliký, polský král 225

Kazimír IV. Jagellonský, polský král 59,

60, 228

Kbel, Jan 43, 128, 190, 191

z Kittlicz, Otto 149

Kittsee (Kopčany, Köpcsény) 248, 255,

256

Kladruby (klášter) 168

Kladsko 157, 159

Klement V., papež 133

Kliment (komorník) 116

z Kněžewsi, Jan 117

z Kněžewsi, Mikuláš 117

Knobloch, Václav 29

Koblenc 135, 162

Kočí (u Chrudimi) 82, 83

Kolár, Jaroslav 91, 99, 100

z Koldic, Albrecht 149

z Koldic, Těma 50

Kolín nad Rýnem 134

z Kolovrat, Kunhuta 41, 45

Königstein (hrad) 145

Konrád (vyšehradský kanovník) 118

Konrád z Jungingen 142, 145

Kopčany viz Kittsee

Korner, Hermann 65

Kostelec nad Orlicí 120

Kostnice 119, 120, 182 –185, 195, 201,

204, 205, 207 –209, 218, 259, 260

Košice 230, 251

Košťálov (hrad) 178

Kouba 60

Kouřim 101

Kozí Hrádek 187, 188, 201

z Kozího, Ctibor 187

z Kozího, Jan 187

Krakov 103, 108, 209

z Krakova, Matouš 175, 176

Krakovec (hrad) 108 –110, 119, 183, 184,

201, 202

Královédvorsko 170

Králův Dvůr 35

Krantz, Albert 65

Krása, Jan 219

Krása, Josef 8, 74 –76

z Kravař (rod) 196

z Kravař, Lacek (I.) 52, 146, 148, 151,

184 –186, 199

z Kravař, Petr (II.) Strážnický 185

z Kravař a z Plumlova, Eliška (Alžběta)

51, 186 –189

z Kravař a z Plumlova, Petr I. 186

z Kroměříže, Jan Milíč 174, 176, 177

Krzenck, Thomas 8

Křišťan z Prachatic viz z Prachatic,

Křišťan

Křivoklát (hrad) 22, 24, 25, 37 –39, 79,

88, 107, 108, 142, 220

Kříž (pražský kramář) 190

Křížky (u Ládví) 213

Kuglveid (Kuglvajt), hrad 168

Kunc (krejčí) 117

Kunčin Hrádek 166

Kuneš (apotekář) 118

Kuneš z Třebovle 177, 178

Kunhuta Uherská, česká královna 98

Kutná Hora 26, 35, 48, 49, 51 –53, 158,

159, 182, 183, 215, 220 –222, 228


289

Labe (řeka) 113

Ladislav I. Neapolský, uherský král 50

Ladislav Pohrobek, uherský a český král

60, 153

Lamanšský průliv 39

Landau na Isaru 239

Landshut 13, 15, 17, 20, 21, 23, 28, 140,

239, 250

z Landštejna, Vilém 36

Lazarevič, Štěpán 249

z Lažan, Jindřich Lefl 110, 111, 183, 184

z Ledče, Petr Kocvára 116

Lemberk 156

z Lešna, Václav 119

Lhota (zaniklá ves u Dalešic) 241

Liběchov 201

Lidhéř (Husův přítel) 200

z Lichtenburka, Hynek Krušina 121,

164, 166, 196

z Lichtenburka, Jan Krušina (IV.) 165

Lichtenburkové (rod) 165, 166

Lilienstein (hrad) 145

Litoměřice 221, 222

Litoměřicko 221

Litva 69, 143, 144

Lobava 154

Lohmeier, Georg 14

Lochenice 190

Loket (hrad) 23, 37, 134, 140, 142

Lovaň 162

Lubáň 154

Lübeck 65

Lucemburkové (rod) 13, 15, 27, 34, 39,

44 –47, 49, 52, 54, 55, 58, 64, 67, 76,

92, 93, 100, 101, 160, 207, 234, 256

Lucembursko 52

sv. Ludmila 189, 207

Ludolf Zaháňský 33, 63

Ludvík I., bavorský vévoda 99

Ludvík II. Přísný, bavorský vévoda 18

Ludvík IV. Bavor, římský císař 13, 207

Ludvík V., hornobavorský a tyrolský

vévoda 238

Ludvík VII. Bradatý, bavorský vévoda

45, 58, 139 –141, 239

Ludvík z Florencie 118

Ludvík Orleánský, vévoda 137 –139, 141

Lukov 156

Lútka, Jan 82

Lútka, Petr 82

Machna Tožicova 170

Maine 177

Malá Asie 95

Malbork (hrad) 143 –145

Malešice 104

Malhostice 178

Malovary 113, 170

Mandeville, John (Jean de Bourgoigne)

93 –96, 111

Mantova 68

Manuel I. Komnenos, byzantský císař

96

Marek z Hradce (z Prahy) 90, 126, 127,

197

Marchegg 251

Marie Uherská, uherská královna 102

Marignola, Jan 92, 93, 96, 99, 131

Markéta I., dánská a norská královna

11, 145

Markéta Babenberská, česká královna

61

Markéta Lucemburská, bavorská

vévodkyně, dcera Jana

Lucemburského 224, 225

Markéta Lucemburská, manželka

hohenzollernského vévody Jana III.

44, 54

Markéta Opavská, moravskámarkraběnka 54

Markéta Tyrolská, hraběnka 238

Marta (Lidhéřova manželka) 200

Martin V., papež (vlastním jménem

Oddo di Colonna) 193 –198, 200,

211, 219, 250, 261

Mařík, řeč. Rvačka 188, 200

Matyáš (držitel manských statků) 170

Matyáš (správce lvince) 98

Matyáš Korvín I., uherský král 64

Megasthenés 95

Meinhard VI. z Gorice a Tyrol, hrabě 13

Mělnicko 201, 205 Mělník 11, 50, 88, 106, 111, 113, 115,

119, 120, 127, 164, 168, 169, 172,

201, 207, 208, 222, 223

Menhard, hornobavorský a tyrolský

vévoda 238

Merovejci (rod) 10

Měrunice 178

Metličany 105

Miháld 251

Michal z Německého Brodu viz Causis,

Michal de

z Michalovic, Jan III., zv. Michalec 36,

42, 196

Mikuláš (kuchař) 117

Mikuláš (zpovědník) 252, 253, 264

Mikuláš Augustinův z Prahy, řeč. Bohatý

146

Mikuláš z Drážďan viz z Drážďan,

Mikuláš

Mikuláš Kusánský 235

Mikuláš z Ořecha 113

Mikuláš Petr z Prachatic 106, 192

Milíč z Kroměříže, Jan viz z Kroměříže,

Jan Milíč

Mistr Martyrologia z Gerony 72

Míšeňsko 20, 145

Mladá Boleslav 220

Mladoboleslavsko 221

z Mladoňovic, Petr 119

Mnichov 8, 13, 16 –18, 58 –60, 102, 123,

124, 140, 208, 212, 233, 236, 239,

263

z Mochova, Anna 182, 188, 189

Morašice 82

Morava 24, 44, 46, 52, 54, 99, 185, 199,

202, 228, 229, 240, 251, 258, 261

Most 161

Moucha (rybář) 237

z Mühlheimu, Jan (Hanuš) 111, 189, 190

Mukov 178

z Mýta, Jan 43, 44

Mže (řeka) 166

Nabuchodonosor I., babylonský král 62

Náchod 220

Německý Brod (dnes Havlíčkův Brod)

229

Nepomuk (klášter) 168

Nero, římský císař 29, 63, 68

Noffry, Leonard 254

Norimberk 133 –136, 162, 179, 230, 243,

249

Nové Mesto nad Váhom 251

Nový Hrad (u Kunratic) 26, 30, 69,

128, 163, 211, 212, 215, 220

Nymburk 252

Oberlahstein 46

Odolena Voda 106

Odra (řeka) 157

Oefele, Andreas Felix von (Oefelius) 14,

264

Olbram III. ze Škvorce, pražský

arcibiskup 42, 43

Olomouc 222

Ondřej z Řezna 33, 63

z Opočna, Jaroslav 48, 118

Ortenburg (hrad) 148, 149

Orval (dnes Villers-devant-Orval) 142

Oto V. (Líný), braniborský vévoda 17

Otonové (rod) 10

Pákistán 92

Palacký, František 224

z Pardubic a Rychmburka, Smil Flaška

36

Parléř, Mikuláš 117

Parléř, Petr 117

Paříž 76, 137, 140, 142, 179

Pavel z Prahy viz Žídek, Pavel

z Pavlova, Kunášek 171

z Pavlova, Sezema 171

Périgord 177

Persie 95

Petr (farář) 105

Petr Očko 116

Petr Stephaneschi 200

Pfinzig, Sebold 249

Piccolomini, Aeneas Silvius viz Pius II.,

papež

Pipino, Fra 93

Pisa 159, 191

Písek 35, 110 Pius II., papež (vl. jm. Aeneas Silvius

Piccolomini) 64

Plasy (klášter) 168

Plinius Starší 95

Plzeň 166, 168, 221

z Poděbrad, Boček 36, 165, 185

Poděhusy (hrad) 187

z Pogorelly (Pohořelé), Markéta 184

z Pogorelly, Přeclav 50

Pohořelice 240

Polička 164

Polo, Marco 93, 96, 99

Polsko 103, 124, 143, 144, 236

z Pomuku, Johánek (Jan) 29, 36

Potštejn (hrad) 120, 164, 166, 196

z Potštejna a na Žampachu, Mikuláš 196

Praha 15, 18, 22 –26, 29, 30, 35 –40,

46 –50, 52, 57 –59, 62, 63, 68, 69,

73, 81, 82, 105, 115, 117, 125, 129,

130, 134, 142 –144, 146, 156, 159,

160, 163, 173 –177, 179 –182,

186 –188, 192 –194, 196 –201, 203,

204, 208, 210, 212, 213, 215, 220,

221, 231, 232, 235, 237, 239, 259,

260

— Menší Město pražské (Malá Strana)

110, 174, 215

— Nové Město pražské 43, 50, 80, 82,

111, 114, 117, 124, 174, 194, 211, 216

— Pražský hrad 43, 49 –51, 98, 109,

112, 122, 187, 215, 237

— Staré Město pražské 18, 35, 38, 42,

43, 49, 50, 70, 75, 97, 98, 111, 114,

118, 123, 166, 167, 174, 175, 178,

194, 213, 216, 252

— Vyšehrad 43, 45, 212, 215 –217, 220,

221

— Židovské Město 22

z Prachatic, Křišťan 119

Prokop (farář) 125, 126

Prokop Lucemburský, moravský markrabě

36, 39, 44, 48, 49, 52, 139

Prokop Veliký (Holý) 251

Provence 61

Prusko 142, 143

Přemysl Otakar II., český král 61, 91, 98

Přemyslovci (rod) 77, 91, 98, 170

Přibík (kuchař) 117

z Puchheimu, Peregrin 30

Puchník, Mikuláš 29, 126, 191

Raab 246

z Radče, Václav 43

Rafael (Rafúš, Rufus; purkrabí) 120

Rakousko 256

Rakovník 108

Remeš 135, 137 –139

Richard de Fournival 96

Richardis Kateřina Meklenburská,

švédská princezna 41, 57

Robert z Arbrisselu 177

z Rozhanoviec, Juraj 251, 257

z Roztok, Jíra 34, 35, 106 –111, 113, 114,

124, 169, 184, 185, 230

z Rožmberka, Jindřich III. 29, 36, 42,

49, 51, 186, 187, 189

z Rožmberka, Oldřich II. 187 –189, 214,

215

Ruprecht II. Falcký, kurfiřt 35

Ruprecht III. Falcký, římskoněmecký král

16, 35, 45 –47, 162

Rusko 251

Rýn (řeka) 99

z Rýzmburka, Boreš 36

Řehoř Křížův z Roudnice 104

Řehoř XII., papež 191, 192

Řím 29, 48, 49, 68, 133, 140, 179, 198,

199

Říše viz Svatá říše římská

Sadská 43

Salzburk 27, 129

ze Sedlce (Sedlice), Jan 124, 229, 255

ze Sedlce, Zdimír 37, 124, 142

Sedmihradsko 246, 247, 250

Seleukos I. Níkátor 95

Severní moře 39

Sezimovo Ústí 188, 189

Schaumburg (hrad) 49

Schenwirt (Suchenwirt), Peter 80

Schlosser, Julius von 66, 73 Siřejovice (Syřevice) 178 Skalice (Uherská) 209, 211, 217, 229,

230, 251

Skalka (u Vlastislavi) 178

ze Skály a ze Švihova, Břeněk viz

Švihovský ze Skály, Břeněk

Skuteč 82

Slaný 220

Slezsko 46, 53, 122, 130, 145, 146,

155 –157, 160, 221, 224

Smil (kuchař) 117

Sofia Halšanská (Litevská), polská

královna 224, 228, 236

Solany 178

Solinus, Gaius Julius 95

Srbsko 251

ze Staňkova, Štěpán 122, 123

Statenice 116

Stejskal, Karel 76

Stephaneschi, Petr viz Petr Stephaneschi

Stodůlky 229, 253

ze Stojčína, Mikuláš 197

Straubing 13, 17, 18, 20, 21

Střední Asie 92

Sulek (probošt) 146

ze Sulevic, Hanuš Kaplíř 178, 256

ze Sulevic, Jan Kaplíř 256

ze Sulevic, Jan mladší Kaplíř 257

ze Sulevic, Jarek Kaplíř 178, 256

ze Sulevic, Kaplířové (rod) 231, 256

ze Sulevic, Kateřina Kaplířová 179

ze Sulevic, Konrád (Kunat) Kaplíř 36,

178, 256

ze Sulevic, Pešek Kaplíř 178

ze Sulevic, Petr Kaplíř 222, 231, 233,

255, 256

ze Sulevic, Petr mladší Kaplíř 257

ze Sulevic, Petr starší Kaplíř 256

ze Sulevic, Walpurga 222, 248, 255, 256

Sulevice (Sulejovice) 178

Svatá říše římská (Říše) 9, 10, 33, 34,

36, 37, 40, 44, 46 –48, 60, 64,

133 –135, 142, 145, 162, 163, 230,

237, 250

Svídnice 220

Svídnicko 154, 156

ze Svinař (rod) 124

ze Svinař, bratři 111

ze Svinař, Bořivoj 112, 113, 124

ze Svinař, Zachař 112, 123, 124

Svinaře 112

Šachov 178

Šestiměstí 147, 154, 155, 221

Škudla, Hánek 110

Šoproň 244, 251

Štefan Ebster viz Ebster, Štefan

Štěpán (zbrojířský mistr) 105

Štěpán II., bavorský vévoda 13, 20, 140

Štěpán III. Nádherný, bavorský vévoda

13 –15, 17, 20, 27, 45, 129, 140, 141,

239

ze Šternberka, paní 177

Šternberkové (rod) 125

ze Štítného, Anežka 176

ze Štítného, Tomáš Štítný 100, 176

Štrasburk 22

Švédsko 145

Švihovský ze Skály, Břeněk 36, 42, 186

Tábor 187

Tádžikistán 92

Tachov 168, 239, 250

Tata 231, 236, 251

Theofanu, římská císařovna 10

Tibet 96

Tichá Orlice (řeka) 165

Točník (hrad) 30 –32, 46, 69, 88, 97, 220

Togril (keraitský kněz) 96

Tomáš z Chantimpré 95

Tomáš Benediktův 106

Tomášek (písař) 117

Toužim 115

Trenčín 222, 228

Trevír 135, 162

Trutnov 38, 164, 168 –170

Trutnovsko 170

Třebíč 241

Třebívlice (Třebovlice) 178

z Tuhance, Johánek 116

z Tuhance, Mikuláš 115, 116

Tumski (vratislavský ostrov) 109

Týn nad Vltavou 122

Tyrolsko 238 Uherská Skalice viz Skalice Uherské Hradiště 222 Uherský Brod 222, 251 Uhry 11, 49, 52, 214, 215, 222, 223,

229, 231, 232, 234 –236, 239, 241,

246, 247, 250, 256, 257, 261, 264

z Újezda, Jan 37

z Újezda, Štěpán 37, 104

z Újezdce, Poduška 124

Ulrich z Etzenbachu 91

Urbánek, Rudolf 8

z Ústí, Jan mladší Sezema 188

z Ústí, Prokop Sezema 188

z Ústí a Kamenice, Jan mladší 188

Ústí nad Labem 245

Vác 262

Václav (kaplan) 105

Václav (písař) 117

sv. Václav, český kníže 253

Václav IV., český a římský král 7 –10,

13 –31, 33 –49, 51 –58, 61 –82, 90 –95,

97, 98, 100 –112, 117, 118, 124 –129,

131 –134, 137 –146, 149, 151,

154 –157, 159 –169, 175, 178,

183 –186, 189, 194, 196 –199, 203,

205, 207, 209, 211, 212, 215,

218 –221, 223, 234, 237, 238, 246,

254, 256, 258 –260, 264

Václav z Hradce Králové, řeč. Teicher

126

Václav Lucemburský, vévoda 54, 142

Valašsko 246

Valois (rod) 16, 160

Valter (písecký rychtář) 110

Varadín 217

Varna 228

z Vartenberka, Čeněk 121, 165, 166, 187,

196, 213, 215, 216, 218

z Vartenberka, Jan Chudoba, řeč. Ralsko

215

z Vartenberka, Jindřich 121

Vartenberkové (rod) 121

Vavřinec z Březové viz z Březové, Vavřinec

z Vechty, Konrád 78, 106, 127, 161, 166,

203, 204, 260

z Vechty, Konstantin 106

Velemín 178

Veliš (hrad) 121

Verden 127

z Vchynic, Protiva 167, 252, 255

Vídeň 31, 33, 49, 230, 236, 243, 248

Viklef, Jan 189, 191, 193, 196, 209 –211

Vilém I., bavorský vévoda 13, 17

Vilém I., míšeňský markrabě 34, 46, 47,

145

Vilém II., bavorský vévoda 238

Vilém III., bavorský vévoda 7, 9, 13, 14,

16, 17, 44, 47, 55, 59, 208, 212, 213,

223, 229, 230, 232, 234 –244,

247 –249, 252, 255, 263

Vilém z Normandie 96

Vimberk (hrad) 178

Vimperk 256

Vincent z Beauvais 95

Visconti, Bernabò 141

Visconti, Giangaleazzo 15, 48, 49, 141

Visconti, Tadea, bavorská vévodkyně

141, 239

Visconti, Valentina, orleánská

vévodkyně 141, 142

Viscontiové (rod) 141

Višegrád 217, 231, 238, 246

Vitold (Vytautas), litevský velkokníže

144

Vítovský, Jakub 8

Vivianis de Luca, Jakub viz Jakub

Vivianis de Luca

Vladislav II. Jagellonský (Jagello),

polský král 15, 97, 103, 144, 224,

225, 228

Vladislav III. Jagellonský, polský král

159, 228

Vladislav Jagellonský, český král 50

z Vlašimi, Štěpán 126

Vlčice 171

z Vlkošova, Bušek viz z Kamenné Hory,

Bušek Calta

z Vlkošova, Vilém viz z Kamenné Hory,

Vilém Calta

Vltava (řeka) 29, 212

Volkeimer, Peter 249 z Vráblí, Kateřina 178 Vratislav 19, 26, 40, 50, 69, 109, 122,

146, 154, 156, 157, 159, 189, 219,

220, 256, 258

Vrbka (tvrz) 115

Vysoké Mýto 81, 83, 84, 164

Waldhauser, Konrád 173, 174, 176

z Weilburka, Jan 42

Wettinové (rod) 145, 161

Wildenberg, Hans Ebran von 14

z Wildungen, Berthold 199

Winterstein (hrad) 145

Wittelsbachové (rod) 7, 8, 13 –15, 17,

18, 21, 23, 27 –29, 33, 35, 44, 47, 54,

55, 59 –61, 99, 103, 129, 130, 137,

141, 207, 235, 238 –241, 244, 264

Würzburk 134, 162

Zabarella, Francesco 195, 198 –200

Zaháň 156

Zajíc z Házmburka, Vilém 189, 215

Zajíc z Házmburka, Zbyněk 127, 191,

193, 194, 197, 198

Zajícovna z Házmburka, Anna 189

ze Zásady (rod) 124

ze Zásady, Jan Čúch 107, 113, 114, 124,

125

ze Zásady, Jan Kyjata 113, 114, 124,

166, 170

ze Zásady, Ješek (Jan), zv. Ocas 114,

124, 125

Zbraslav 212, 220

Zderaz (hrádek) 38, 50

Zhořelec 19, 133, 146, 148 –151,

153 –156, 227

Zikmund Lucemburský, český

a uherský král, římský císař 10,

11, 14, 15, 27, 30, 34 –36, 38, 39, 44,

46 –49, 52, 54, 57 –60, 64, 69, 76,

97, 102, 119, 120, 125, 141, 143, 160,

163 –166, 171, 178, 184, 185, 188,

198, 205, 208, 209, 211, 213 –215,

217 –225, 228 –253, 255 –263

Zmrzlík ze Svojšína, Petr starší 79, 111,

120, 182, 183

Znojmo 34, 44, 222

Zuzana (lazebnice) 63

Zvíkov (hrad) 35

ze Zvířetic, Vilém 165

ze Zvířetic, Zdislav 193

Žatecko 200, 201

Žebrák (hrad) 24 –28, 30, 31, 37, 38, 40,

46, 52, 102, 129, 142, 144, 146

Želivský, Jan 211

Želkovice 178

Žídek, Pavel (Pavel z Prahy) 56, 63, 66,

258, 259

Žim 178

Žitava 122, 146 –148, 151, 154

Žitavsko 147

Žižka z Trocnova, Jan 116, 124

Žleby (hrad) 178

OBSAH

Úvodem /7

I. Princezna Žofie křtěná vodou Isaru

(V kruhu blízkých příbuzných – Wittelsbachů) /13

II. Královna Žofie věrně po boku manžela Václava IV.

na veřejnosti ... /20

Před sňatkem /20

Od sňatku do korunovace /23

Intermezzo: Slavnost korunovace /41

Od korunovace do vydání tzv. Dekretu kutnohorského /46

Bezdětnost /53

... a i v soukromí /62

Negativní obraz krále načrtnutý v prostředí nepřátel

a retušovaný jasnějšími barvami reality /62

Vyzařování cituplného manželského vztahu ze soukromí

do veřejného prostoru /70

Spojeni společnými duchovními a kulturními zájmy /76

Václavova podpora kulturních snah manželky Žofie /81

Dvorská zábava Václava IV. a Žofie /90

III. Ve službách a v přízni královny

(Dvořané královnina dvora a jeho organizace) /103

IV. Za horizontem Čech a zemí Koruny české /129

V. Od blahobytu k chudobě /164

VI. Královna mezi křížem a kalichem /173

VII. Smutný vdovský úděl české královny Žofie /217

První „putovní“ období v emigraci /217

Druhé období emigrace /223

Třetí období emigrace v zrcadle Žofiiny korespondence

s bratry Arnoštem a Vilémem /230

Královna Žofie v Bratislavě ve společnosti dvořanů,

přátel a přidělených pomocníků /252 Závěrem /263 Zkratky /265 Prameny a literatura /266 Seznam vyobrazení /281 Jmenný a místní rejstřík /284

BOŽENA KOPIČKOVÁ

ČESKÁ KRÁLOVNA

ŽOFIE

Ve znamení

kalicha a kříže

VEL KÉ PO STA VY ČE S KÝCH DĚ JIN

sva zek 26.

Edi ci ří dí Fi lip Ou tra ta

Obál ku a g ra fic kou úpra vu

na vrh la Mi cha e la Bla že jo vá

Vy da lo na kla da tel ství Vy še hrad, spol. s r . o.,

v Pra ze ro ku 2018 ja ko svou 1749. pu b li ka ci

Vy dá ní prv ní. AA 18,40.

Stran 312 (text 304, bar. příl. 8)

Rejstřík sestavil Josef Schwarz

Odpo věd ný re dak tor Fi lip Ou tra ta

Vy tis kla Těšínská tis kár na, a. s.

Do po ru če ná ce na 348 K č

Na kla da tel ství Vy še hrad, spol. s r . o.,

Pra ha 3, Ví ta Ne je dlé ho 15

e-mail: in fo@ivy se hrad.cz

www.ivy se hrad.cz

ISBN 978 -80 -7429 -974-2



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist