načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Češi a občanská společnost -- 2. vydání - Karel Müller

Češi a občanská společnost -- 2. vydání
-11%
sleva

Elektronická kniha: Češi a občanská společnost -- 2. vydání
Autor:

Existuje v České republice občanská společnost? Představuje účinný nástroj prosazování svobody a záruku demokracie? Jak překonat krizi důvěry, která v nynějším českém prostředí ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99 Kč 88
+
-
2,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2003
Počet stran: 272
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4387-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Existuje v České republice občanská společnost? Představuje účinný nástroj prosazování svobody a záruku demokracie? Jak překonat krizi důvěry, která v nynějším českém prostředí představuje zásadní překážku rozvoje občanské společnosti?Moderní současnost, kterou nejzřetelněji ovlivňují procesy globalizace a evropské integrace, se vyznačuje také neúprosným růstem rizik a nejistot, jež zásadně ovlivňují nejen naše bezprostřední prožívání, ale také mnohé institucionální změny. Otázka občanské společnosti nabývá na závažnosti také proto, že je otázkou po způsobu redukce těchto rizik či jejich transformace do sociálně únosné a lidsky snesitelné podoby. Autor, PhDr. Karel Müller, Ph.D., přednáší na Katedře politologie na Vysoké škole ekonomické v Praze. Předkládaná publikace je disertační prací, jež je výsledkem jeho postgraduálního studia na Institutu politologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Kniha dostala Cenu Edvarda Beneše - čestné uznání v oboru sociologie od města Sezimovo Ústí.

Zařazeno v kategoriích
Karel Müller - další tituly autora:
Češi a občanská společnost - Pojem, problémy, východiska Češi a občanská společnost
Kamenné svědectví minulosti -- Heraldické památky Novojičínska Kamenné svědectví minulosti
Erbovní galerie těšínské šlechty Erbovní galerie těšínské šlechty
Vocabularium internationale sigillographicum Vocabularium internationale sigillographicum
Inovace - vědění - instituce: k výzvám současné doby Inovace
 
K elektronické knize "Češi a občanská společnost -- 2. vydání" doporučujeme také:
 (e-book)
Občanský sektor Občanský sektor
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON


Filosofická setkávání

Karel Müller

Češi a občanská společnost

Pojem, problémy, východiska


Mým rodičům, Libuši a Karlovi


FILOSOFICKÁ SETKÁVÁNÍ / 2

Češi

a občanská

společnost

Pojem, problémy, východiska

Karel Müller

2. vydání

TRITON


Karel Müller jr.

Češi a občanská společnost

Pojem, problémy, východiska

Tato kniha, ani žádná její část, nesmí být kopírována, roz

množována, ani jinak šířena bez písemného souhlasu vyda

vatele.

PhDr. Karel Müller jr., Ph.D.

Katedra politologie FMV VŠE, Praha

recenzenti:

prof. PhDr. Miloslav Petrusek

Institut sociologických studií FSV UK, Praha

prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc.

Katedra politologie FMV VŠE, Praha

© Karel Müller jr., 2003

© TRITON, 2003

Cover © Renata Ryšlavá, 2003

Vydalo Nakladatelství TRITON s.r.o., Vykáňská 5,

100 00 Praha 10, www.triton-books.cz

ISBN 80-7254-387-3


Obsah

1 Úvod: uvedení problému a jeho struktura ..................13

2 Historie konceptu a jeho současná pojetí ..................24

2.1 Středověké předpoklady vzniku

občanské společnosti dle Charlese Taylora ...............25

2.2 Hodnota občanské společnosti....................................28

2.3 Klíčové filosofické tradice..............................................30

2.3.1 Lockovská tradice ....................................................31

2.3.2 Montesquieuánská tradice ...................................33

2.3.3 Hegel – spojnice obou tradic................................38

2.4 Vznik dvou forem občanské společnosti ....................44

2.4.1 Trh..............................................................................45

2.4.2 Veřejnost ..................................................................48

2.4.3 Rekapitulace ............................................................53

2.5 Dva moderní representanti ambivalentních

filosofických tradic občanské společnosti ..................55

2.5.1 Alexis de Tocqueville a jeho pojetí

demokratické veřejnosti .........................................56

2.5.2 Pojetí trhu u Fridricha Augusta Hayeka ..............62

2.6 Občanská společnost

– strukturně normativní pohled ...................................68

2.6.1 Sociokulturní pojetí čili generalisté,

maximalisté a minimalisté.....................................68

2.6.2 Redukcionisté čili ekonomické pojetí ...................71

2.6.3 Současné spory o vymezení pojmu......................73

2.7 Různá nebezpečí ............................................................90

2.7.1 Nebezpečí komunalismu

aneb ztráta autonomie...........................................90

2.7.2 Nacionální hrozba ..................................................93

2.7.3 Nebezpečí marginalizace politiky.........................97

7


2.7.4 Sebe-determinace politiky

– sociální hrozba ...................................................101

3 Česká občanská společnost, její předpoklady,

vznik a formy................................................................104

3.1 Rakouské období ..........................................................104

3.1.1 Obecné předpoklady ............................................104

3.1.1.1 Německé národní hnutí

a ,německé‘ Rakousko....................................107

3.1.1.2 „Světáci“ versus uvědomělí národovci........109

3.1.1.3 Rakousko v Evropě..........................................111

3.1.2 Veřejnost, česká společnost a politika ...............114

3.1.2.1 Utváření veřejnosti a její podoby .................114

3.1.2.2 Společnost bez vlastního státu....................130

3.1.2.3 ...a její politika ................................................138

3.1.3 Hospodářský nacionalismus, jeho formy

a předpoklady... aneb 6krát málo ......................143

3.1.3.1 Komory ............................................................143

3.1.3.2 Malé město.....................................................145

3.1.3.3 Malý podnik....................................................146

3.1.3.4 Málo peněz a vzdělání, málo

podnikavosti i zkušenosti..............................147

3.1.3.5 Hospodářský protekcionismus ....................152

3.1.3.6 Česká Národohospodářská

společnost.......................................................154

3.1.3.7 Svůj k svému ...................................................156

3.1.3.8 Bankovní nacionalismus ...............................164

3.1.3.9 České hospodářství?......................................169

3.1.3.10 Dílčí shrnutí...................................................170

3.2 První Československá republika .................................177

3.3 Zkušenost z totalitních režimů....................................191

4 Současné vyhlídky a tendence

občanské společnosti u nás........................................201

4.1 Probuzené etnické vášně.............................................202

8


4.2 Krize důvěry a ustrašená společnost........................204

4.3 Obnova důvěry .............................................................210

4.4 Ještě jednou o hodnotě občanské společnosti ........214

5 Teoreticko-empirické vyústění ....................................224

Poznámky .................................................................................235

Literatura a prameny .............................................................259

Rejstřík ......................................................................................269

Summary ..................................................................................271

9


Za pomoc, ať už ve formě duševní podpory či věcné kritiky

a připomínek, bych chtěl jmenovitě poděkovat především

svému otci, sociologovi a jmenovci v jedné osobě, dále ve

doucímu mé dizertační práce politologovi Rudolfu Kučerovi,

historikům Robertu Kvačkovi a Eduardu Kubů, sociologům

Pavolovi Fričovi a Miloši Havelkovi a konečně politologům

Vladimíře Dvořákové a Bohumíru Doležalovi. Bez jejich při

spění by práce v předkládané podobě nemohla vzniknout.


Předmluva k druhému vydání

Druhé vydání nezaznamenalo oproti prvnímu vydání žádné

dramatické změny. Kromě drobných doplňků a aktualizací

jsem vložil novou kapitolu 4.4, která však nepředkládá žád

né nové poznatky či teze a má pouze sumarizující charakter.

Snaží se vyjít vstříc čtenáři tím, že shrnuje a prohlubuje ar

gumentaci ohledně axiologicko-normativního konceptu ob

čanské společnosti a protože vím, že kniha je hojně využívá

na studenty jako učební text, považoval jsem vzhledem

k tomu její zařazení za užitečné. Snazší orientaci by měl při

spět také nově zařazený jmenný i věcný rejstřík. Zkoumání

občanské společnost mezitím pokročilo o jeden kalendářní

rok, i když jistě ne dramaticky, o čemž svědčí i poptávka po

opětovném vydání této knihy. Z významnějších prací české

provenience v této oblasti bádání, které jsem mezitím zazna

menal, upozorňuji na studii Lubomíra Brokla (2002), jež vy

šla v Národohospodářském ústavu Josefa Hlávky akterá,

obdobně jako i moje práce, kombinuje teoretický i empirický

přístup k dané problematice. Čtenář zde nalezne mimo jiné

mnohá zajímavá a aktuální empirická data týkající se růz

ných forem české občanské společnosti. Stejně tak i vývoj

české občanské společnosti kvapí kupředu a tak si nelze přát

více, byť paradoxně s patřičnou dávkou hořkosti pro autora

samotného, než aby i předkládaná práce co nejrychleji ztrá

cela na věrohodnosti na úkor silné a sebevědomé české ob

čanské společnosti.

Duben 2003, Černošice

11



1

Úvod:

uvedení problému a jeho struktura

„Občanskost je souborem mnoha obětí,

které musíme učinit kvůli tomu, že žijeme spolu.“

Stephen Carter

„Svoboda bez společenství se rovná šílenství

a společenství bez svobody je otroctví.“

Zygmunt Bauman

Téma, které sleduji, zní česká občanská společnost; nebo ji

nak, pokud je položíme jako problém: existuje v České re

publice občanská společnost? Je samozřejmě otázka, zda

máme co do činění s takovým problémem. Domnívám se, že

následující práce doloží oprávněnost takové otázky. Pojem

občanské společnosti se stal jedním z nejdůležitějších pojmů

v současné západní politické teorii i praxi. V dnešní době,

kdy dochází k překotným ekonomickým, politickým i sociál

ním změnám, kdy se věci dějí, jak mnozí soudí, podstatně

rychleji než dříve v minulosti, jsme konfrontováni se světem,

jenž připomíná proměňující se mapu, jíž naskakují stále větší

a větší měřítka, jež nejen oslabují naši detailní znalost této

mapy, ale také podmiňují způsoby naší orientace v ní. Naše

moderní současnost, kterou nejzřetelněji ovlivňují procesy

globalizace a evropské integrace, se vyznačuje také neúpro

sným růstem rizik a nejistot, jež zásadně ovlivňují nejen naše

bezprostřední prožívání, ale takém mnohé institucionální

změny. Otázka občanské společnosti je v této souvislosti zá

važná také proto, že je otázkou po způsobu redukce těchto

rizik či jejich transformace do sociálně únosné a lidsky snesi

telné podoby. Občanská společnost je dnes všeobecně po

13


kládána za nástroj svobody a záruku demokracie, které se vyvinuly v západních demokraciích. Existence občanské společnosti tedy podmiňuje existenci svobodné společnosti a moderní demokracie, zrovna tak jako pojetí občanské společnosti podmiňuje pojetí svobody i demokracie. Kritické zkoumání a vymezování tohoto konceptu je tedy nanejvýš závažné.

Otázka české občanské společnosti v nejširším slova smyslu je tedy klíčovou otázkou jak přechodu české společnosti k demokracii a svobodné společnosti, tak klíčovou otázkou reflexe tohoto procesu. Pokud si položíme otázku, zda v České republice existuje nějaká občanská společnost, nelze to smysluplně učinit bez toho, aniž bychom se pokusili pojem občanské společnosti vymezit. Protože, jak poněkud poeticky říká Karl Popper, „nepatříme včerejšku ani dnešku, ale nezměrnému věku“, nelze dále tuto otázku klást také bez toho, aniž se budeme tázat na historické předpoklady a podmínky současného stavu a vývoje. Domnívám se tedy, že předpoklady, případné podoby a problémy české občanské společnosti, jsou do značné míry dědictvím jejího vývoje, že tento vývoj, tyto předpoklady a podoby, jsou specifické a více méně jedinečné a významně podmiňují její současné problémy a její perspektivy. Problém současné české občanské společnosti lze tedy rozdělit minimálně do tří na sebe navazujících okruhů otázek. Za prvé: co je to vůbec občanská společnost? Jak tato představa vzniká a jak se vyvíjí? Za druhé: kdy vzniká na území českých zemí nějaká podoba občanské společnosti? Jaké byly její prvotní formy? Jaké byly podmínky jejího vzniku a rozvoje? Za třetí: jaké jsou předpoklady a vyhlídky rozvoje občanské společnosti v současné České republice? Jak je možno tyto předpoklady rozvinout a tyto vyhlídky ovlivnit?

Samotné vymezení pojmu občanské společnosti představuje tvrdý oříšek. Zatímco u nás dominoval v první polovině

14

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

Úvod: uvedení problému a jeho struktura


devadesátých let spor mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem a jejich příznivci o to, zda vůbec potřebujeme či nepotřebujeme budovat občanskou společnost, na Západě v té době o potřebnosti občanské společnosti málokdo pochyboval. Zatímco Havel je zastáncem mnohavrstevné a široce podporované občanské společnosti, které přikládá možná až příliš velkou míru samoorganizace a svébytnosti (Žák 1995: 113), podle Klause (1995: 91, 92) představuje pojem občanské společnosti prázdný a indiferentní pojem. Občanskou společnost nepovažuje Klaus za nic více než za společnost občanů, která je jednoduše výčtem všech občanů. Spontánní aktivita i decentralizace státu podle něj zavání nežádoucím lobbysmem a kolektivismem a veškeré uměle udržované sociální vazby jsou nebezpečné a mohou být jenom rouškou pro uskutečňování partikulárních soukromých či skupinových zájmů. Jediné čeho je podle Klause (1995: 91) třeba pro „spravedlivou, slušnou a solidární společnost“, je „svoboda, politický pluralismus a trh.“ Toto jsou věci, jež jsou garantovány ústavou a problém občanské společnosti se sem již nevejde.

1

Takto vyhraněný spor ohledně občanské společnosti přispíval ke skutečnosti, že samotný pojem občanské společnosti nebyl u nás ze strany jejích příznivců problematizován a, až na výjimky, nebyl podrobován kritické analýze, nýbrž přijímán jako samozřejmost. Naopak na Západě to, co bylo do roku 1989 přijímáno jako samozřejmost, začalo být, zvláště po zhroucení komunistických režimů, kriticky zkoumáno.

To bylo podmíněno samotným oživením tohoto pojmu v současném politickém myšlení. Pojem občanské společnosti byl znovu uveden na scénu zejména v Maďarsku, Polsku a Československu v souvislosti s bojem proti totalitním režimům a za lidská práva. Tento pojem se zde začal objevovat v myšlení ,opozičních‘ skupin v 70. a 80. letech jako vytouže

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

15

Úvod: uvedení problému a jeho struktura


ný ideál, který byl chápán jako negace a antipod tehdejšího neutěšeného stavu a jehož cílem byl boj proti státnímu monopolu, autoritářské kontrole a totalitární kolonizaci společnosti ze strany státu. Smyslem ideálu, a nutno říci, že v prostředí totalitního režimu, který uzavírá svobodné cesty k poznání, smyslem odůvodněným, bylo bořit, nikoli kritizovat (Sartori 1993: 72). Není divu, že samotný ideál byl i později přijímán nekriticky. Dnes, po třinácti letech prožitých v ,demokratických poměrech‘, si jen těžce osvojujeme kritický a reflexivní

2

způ

sob uvažování, zvláště pak ve vztahu ke svým ideálům.

Jak již bylo řečeno, přechod středo- a východoevropských režimů k demokracii a jejich snaha budovat občanskou společnost poskytly samotným západoevropským občanským společnostem nečekanou příležitost k vlastní sebereflexi. V souvislosti s přebujelým paternalistickým státem blahobytu se začalo hovořit také zde od konce osmdesátých let o ,kolonizaci‘ občanské společnosti. S konečným zhroucením komunismu na Východě diskuse nabraly na intenzitě a zájem o problematiku občanské společnosti překročil hranice čistě akademických kruhů a stal se součástí také širší veřejné diskuse (Calhoun 1993: 391). Jde především o to, jak správně vymezit koncept občanské společnosti, aby obsahoval předpoklady svého vzniku, podmínky své reprodukovatelnosti i naše vlastní očekávání.

Je jasné, že koncept občanské společnosti je konceptem normativním i empirickým. Pojem občanské společnosti poukazuje jak na určitou kvalitu sociálních vztahů, tak na jistou společenskou strukturu, jež tuto kvalitu zajišťuje či vytváří. Tyto pohledy jsou ovšem analyticky i empiricky obtížně oddělitelné, a pokud budu pojednávat o každém z nich také zvlášť, pak právě v důsledku rozličných názorů, sporů a nejednoznačností, pokud jde o příčiny a podoby této kvality a o podoby jejího nabývání a udržování; skutečnost je bohužel vždy příliš mnohoznačná na to, abychom ji dokázali jed

16

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

Úvod: uvedení problému a jeho struktura


noduše popsat, náš popis je naopak příliš mnohoznačný na to, aby zachytil skutečnost v její jednotě.

Snahou první části této práce bude tedy jednak uspořádat a podrobněji prozkoumat některé myšlenkové tradice, z nichž pokusy o vymezení pojmu občanské společnosti vycházejí a jež na základě rozdílných historických zkušeností formulují různé koncepty, které bychom mohli nazvat strukturně normativními koncepty.

3

Tato rozličná pojetí, jež vy

cházejí z diverzity evropských historických kontextů, se také pokusím vyložit a argumentovat v první části této práce. Je to více otázka konceptu, který se ptá na způsoby a prostředky, jak dosahovat jistých cílů, a je třeba říci, že ve skutečnosti jsme v atlantické civilizaci konfrontováni s pestrostí konkrétních podob a forem občanské společnosti. Ale protože na normativní rovině automaticky hovoříme o občanské společnosti jako o hodnotovém konceptu, jako o jistém systému principů, cílů a hodnot, bylo by dobré tento pohled kvůli rozlišení označit jako axiologicko-normativní koncept. Pokud jde o axiologicko-normativní koncept občanské společnosti, je třeba říci, že mezi nejrůznějšími mysliteli dnes, v porovnání se strukturním pohledem, v podstatě neexistují významné neshody, a pokud ano, vyplývají v zásadě z rozdílných názorů a akcentů strukturně normativního pohledu.

Jelikož tedy normativní a empirický přístup nejsou od sebe zcela dobře oddělitelné, je třeba porovnávat dílčí historické zkušenosti se zmíněnými principy a cíli konceptu občanské společnosti. Je pravděpodobné, že tyto teoretické modely můžeme jen obtížně abstrahovat od konkrétních historických kontextů, specifik a zkušeností, jež jsou, jak bylo již naznačeno, v euroatlantické civilizaci značně rozdílné. Není to však jen různorodost a decentralizace, jež charakterizují Evropu, ale také konvergence a tendence k centralismu a jednotě. Zůstává zde tedy naléhavá otázka, jež souvisí především s evropským integračním, ale také širším globalizačním

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

17

Úvod: uvedení problému a jeho struktura


procesem, zda lze smysluplně uchopit jednotný ,empirický‘

(strukturně normativní) koncept občanské společnosti, který

by zahrnoval jak společnou evropskou zkušenost, tak mož

nou perspektivu její budoucí pevnější integrace. Probrat ten

to vývoj také z hlediska zmiňovaných konkrétních historic

kých kontextů přesahuje nejen možnosti této práce, ale také

mé. Soustředím se tedy na český kontext a v druhé části této

práce pojednám o vztahu normativity a epistemologie v kon

ceptu občanské společnosti ve vztahu k vývoji české občan

ské společnosti.

4

Ve vývoji české občanské společnosti můžeme dle mého

názoru rozlišit v podstatě tři charakteristické etapy, které se

nesmazatelným způsobem vryly do její ,historické paměti‘.

Tyto etapy zásadním způsobem ovlivnily předpoklady pro je

jí rozvoj a fungování, vytvářely a formovaly její formy, stereo

typy myšlení i jednání. Mezníky jsou zde roky 1938 (respekti

ve 1918) a 1989. Stručná chronologie je následující. První

etapa probíhá přibližně od poloviny 19. století, kdy se defini

tivně hroutí tradiční patrimoniální feudální řád, až do roku

1938. Zde dochází ke vzniku a emancipaci moderní české

občanské společnosti v poměrech, jež by bylo lze považovat,

vzhledem k pozdějším obdobím, za poměrně liberální. Při

čemž se dále nabízí – i když nemyslím, že to je vzhledem ke

krátkému (ani ne dvougeneračnímu) období První republiky

z hlediska našeho tématu příliš významné – touto obdobíe

tapu rozčlenit na první fázi, jež probíhala v rámci Rakouské,

později Rakousko-Uherské monarchie, a dále pak na druhé

ou fázi po roce 1918, kdy se česká národní společnost stává

zároveň státní společností, avšak po krátkých dvaceti letech

je ujařmena pod jho totalitních režimů. Období První repub

liky je velmi charakteristické a významné. Otázka však zní,

je-li s rakouským obdobím vzhledem ke své krátkosti co do

významu, pokud jde o formování občanské společnosti, srov

natelné. Druhá etapa ,nesvobody‘ probíhá více než padesát

18

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

Úvod: uvedení problému a jeho struktura


let, aby se konečně po roce 1989 mohla česká společnost vrátit ke svobodným poměrům a vstoupit do třetí etapy, nyní již třináct let trvajícího, období komplikovaného a bolestného přechodu k demokracii se všemi s tím souvisejícími aspekty, do období, jež nás pojí se současností.

Protože každé ze zmíněných období specifickým způsobem ovlivnilo vývoj moderní české společnosti, je třeba věnovat každému z nich zvláštní pozornost. Tato období jsou ale také zároveň kontinuálním historickým procesem, vzájemně se podmiňují a ovlivňují, a proto, pokud se chceme pokusit porozumět současným předpokladům a podmínkám existence a fungování české občanské společnosti, je potřeba se pokusit o jednotící syntézu. To je však úkol nadmíru nesnadný a obsáhlý. Nelze se tak vyhnout četným zobecněním, jež jedině mohou být prostředkem, jak se pokusit zde nastínit základ pro tento syntetický pohled, který i přes svoji rozostřenost a panoramatičnost svádí pohled lačného diváka.

Domnívám se, že pokud si klademe otázky po podmínkách vzniku, vývoje a formování české občanské společnosti na území českých zemí, je období do roku 1918 naprosto klíčové. Zatímco následující období jsou spíše ,stagnační‘ či ,destruktivní‘ svojí povahou, pokud jde o rozvoj české občanské společnosti a jejích forem, období do roku 1918, respektive do roku 1938, je obdobím vytváření a zakládání v jistém smyslu prvotních a pro budoucí rozvoj určujících předpokladů, forem, sociálně psychologických a kulturně civilizačních vzorců a stereotypů české občanské společnosti. Tomuto nejstaršímu a také nejdelšímu úseku vývoje moderní české občanské společnosti záměrně věnuji – pro jeho doslova fundamentální význam – více pozornosti, než obdobím následujícím.

Vycházím tedy z tvrzení, že zde existuje úzká souvislost mezi současnými předpoklady, problémy a podmínkami rozvoje české občanské společnosti po roce 1989 a podmínka

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

19

Úvod: uvedení problému a jeho struktura


mi vzniku a rozvoje české občanské společnosti v druhé polovině 19. století, jež je koneckonců obdobím vzniku moderní české společnosti v českých zemích. Předpokládám, že současné předpoklady a podmínky rozvoje české občanské společnosti jsou do značné míry dědictvím autostereotypů zde ukotvených a že jejich mezigenerační předávání v nových podmínkách následujících období jim sice dává specifickou dynamiku, avšak v zásadě již příliš nemění jejich charakter. Následujícím obdobím vyhrazuji samozřejmě méně prostoru také díky značné šíři a náročnosti dané problematiky, nicméně ve snaze po syntetizujícím pohledu poukazuji na jisté dílčí trendy a tendence, i když nutně pouze sumarizujícím a zjednodušujícím způsobem. Při analýze komunistického období se soustřeďuji pouze na charakter jeho ,destruktivního‘ vlivu spíše než na jeho konkrétní příčiny a projevy.

I když jsem si vědom toho, že výše zmíněný analytický předpoklad je specifický, domnívám se, že je to předpoklad zcela legitimní a že je v souladu se současným stavem rozvoje metod sociálních věd. Vykládat historický materiál bez generalizujícího konceptu je snad možné, ale v dnešní době málo užitečné a sdílné. Komplexnost předmětu zároveň také nedovoluje omezit se na metodický postup jednoho jediného oboru. Takováto pluralita metod je však dnes v sociálních vědách zcela běžná, ba samozřejmá, a stejně tak i předkládaná práce kombinuje „individualizující‘“ idiograficky orientovaný a „generalizující‘“ nomotetický přístup při práci s teoretickým i empirickým materiálem.

5

Abych konečně předešel možným nedorozuměním, pokud jde o očekávání výsledků mého výzkumu v souvislosti s českým kulturním kontextem, je třeba jednoznačně říci, že analýza současných forem a podob české občanské společnosti není mým záměrem, jak by snad mohl slibovat samotný název. Jde mi spíše o analýzu jejích specifických předpokladů a charakteristik a možností jejich rozvinutí či překonání.

20

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

Úvod: uvedení problému a jeho struktura


Z důvodů výše zmíněné hypotézy, která stanoví těšsné vazby mezi předpoklady rozvoje současné české občanské společnosti a podmínkami jejího vzniku, se soustředím především na analýzu prvotních forem české občanské společnosti, jejích kulturně civilizačních mentalit či charakterů a jejich specifický vývoj v následujících obdobích až po současnost. Tato následující období již nepojímám jako poznávací rámec vzniku a utváření české občanské společnosti, jejích forem a mentalit, ale snažím se zde sledovat specifickou dynamiku, rozvinutí a transformaci již vytvořených kulturně civilizačních mentalit, případně jejich institucionální zakotvení v nové situaci.

To vše samozřejmě velmi ostře koresponduje, i když ne vždy zcela explicitně, se závěry první teoretické části o vymezování pojmu občanské společnosti v současné politické filosofii a sociální vědě, a vrhá tak specifický český historický kontext do světla teoretického konceptu.

Pokud jde o odbornou literaturu k tématu teoretického konceptu občanské společnosti, je nutno konstatovat, že u nás je poměrně řídká a vyznačuje se, jak už vyplývá z výše uvedeného, nedostatečnou konceptualizací. Pojem občanské společnosti je většinou používán jako samo-zřejmý a neznám rozsáhlejší práci nějakého českého autora, která by se systematicky zabývala argumentační diskusí různých přístupů, a pokud ano, tak pouze jako okrajovým problémem jiného tématu a často také s jiným pojmoslovím. Těchto prací je naopak velké množství. Problém konceptu občanské společnosti se tedy v našem prostředí vyznačuje nedostatečnou zaměřeností. Mezi významnější práce českých autorů, se kterými jsem pracoval a které se zabývají také konceptem občanské společnosti, patří vedle prací z dob disentu (např. Havel 1990) ještě práce P. Pitharta (1996) a F. Šamalíka (1995), které obě částečně kombinují analýzu teoretických a historických předpokladů vzniku občanských společností v Evropě s analýzou současných forem a problémů české občanské společnosti.

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

21

Úvod: uvedení problému a jeho struktura


Naopak na Západě je rozsah publikací týkajících se konceptu občanské společnosti nevídaně rozsáhlý, a proto ani není možné učinit nějaký sumární výčet. Především kapitola 2.6 je teoretickou schematizací a stylizací současných teoretických přístupů k tématu občanské společnosti a jejich vzájemných sporů. Má vlastní heuretická základna je zřejmá z dílčích odkazů a poznámek. Kdybych však měl učinit krátké shrnutí, tak mohu uvést, že při vymezení základních filosofických tradic současného pojetí se nechám inspirovat především Taylorem (1988); jeho schéma pak svébytným způsobem rozvíjím a doplňuji. V otázkách vymezení konceptu občanského společnosti a sporu mezi jednotlivými koncepty čerpám především z Alexandra (1998), Gellnera (1997), Keana (1993), Kumara (1993), Pérez-Díaze (1998), Sztompky (1998), opět Taylora (1988) a Walzera (1995). O jejich jednotlivých pojetích se krátce zmiňuji v poznámce č. 10.

Co se týče české občanské společnosti, nemá u nás takto orientovaný výzkum velkou tradici. Je zajímavé, že rozsáhlejší práce na toto téma pocházejí především z dílny historiků. Průkopnické a rozsáhlé je dílo O. Urbana (1978, 1982, 2000), ze kterého jsem vycházel především, v druhé řadě pak z práce J. Kořalky (1996), v neposlední řadě pak z mnoha prací většího i malého rozsahu (např. Efmertová 1998, Horská 1996, Staif 1998 aj.). Mnohé z těchto historiografických prací jsou však značně pozitivisticky laděné s malou mírou zobecnění. Velmi inspirativní a užitečné pro mne byly následující práce, které se v různé míře pohybují na hraně normativity a empirie: především práce J. Habermase (2000), která je dnes již klasickým dílem. Je jednou z mála prací pokoušejících se v rámci podobného tématu o širší syntézu a kladoucích si za cíl rozpracovat ideální typ občanské veřejnosti z historického kontextu anglického, francouzského a německého (a tedy i rakouského – Habermas nejednou jmenuje ve svém výkladu Vídeň) vývoje v 18. a raném 19. století (nyní

22

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

Úvod: uvedení problému a jeho struktura


konečně i v českém překladu). Dále dvě práce B. Loewenstei

na (1991, 1995), které pojednávají o vztahu nacionalismu

a moderních společností, zejména s ohledem na německý

kulturní kontext, a vzniku respektive selhání občanské spo

lečnosti v Německu. A konečně je to již zmiňovaná studie

P. Pitharta (1996), která je sice nevelká rozsahem, ale pokou

ší se také o jednotící syntézu, o kterou se do jisté míry také

částečně opírám při popisu klíčových kulturně civilizačních

charakteristik české občanské společnosti (ji však podklá

dám rozsáhlejším empirickým materiálem).

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

23

Úvod: uvedení problému a jeho struktura


2

Historie konceptu

a jeho současná pojetí

„Obecné ideje nesvědčí o síle lidského rozumu,

nýbrž spíše o jeho nedokonalosti.“

Tocqueville

„Myslet vždycky znamená přehánět.“

José Ortega y Gasset

Pro tematizaci pojmu občanské společnosti bude užitečné,

podíváme-li se stručně na historii konceptu samého, protože

současné pokusy vymezit tento pojem vždy v menší či větší

míře vycházejí z konkrétní myšlenkové tradice. Počínaje anti

kou až do konce 18. století představoval pojem občanské

společnosti (latinsky: civilis societas) synonymum pro politic

kou společnost či stát. Tento význam pojmu vtiskl již v prv

ním století před Kristem Cicero a tento termín začal být v Ev

ropě znovu užíván kolem roku 1400 (Blackwell 1995: 341).

V myšlení autorů jako jsou Hobbes, Locke, Rousseau, Mon

tesquieu, Ferguson

6

či Smith je však přítomno mnoho před

pokladů, jež umožnily vznik moderního pojetí občanské spo

lečnosti jako odlišné od státu. V pojetí těchto pozdně

novověkých koncepcí je pojem občanské společnosti použí

ván jako protiklad ke stavu jisté necivilizovanosti, jež je vlast

ní hypotetickému přírodnímu stavu či despotickému způso

bu vlády. Jeho opakem je stav, kde vládne právo, kde vztahy

a spory mezi občany jsou právem upraveny, kde převládá

slušnost a občanské partnerství. Občanská společnost je

zde charakterizována městským způsobem života, vytříbe

ným a aktivním občanským životem a obchodními doved

nostmi. Pojem občanské společnosti je v této první fázi mo

24


derního myšlení obdarován zřetelným morálním nábojem,

představuje etickou sféru života. Také kapitalistické hospo

dářství s nově vznikajícím trhem je pojímáno jako sféra pro

dukující osobní odpovědnost a sebekontrolu. Trh je zde osla

vován jako uklidňující a civilizující protiklad k militaristickým

ctnostem aristokratického života (Alexander 1998: 8). I když

tito autoři používají pojem občanské společnosti ještě ve vý

še zmíněném klasickém smyslu, v polemické diskusi s evrop

ským absolutismem zde dochází, jak již bylo řečeno, k zalo

žení klíčové distinkce mezi občanskou společností a státem,

jež nachází své konečné vyjádření v pozdějším politickém

myšlení i praxi.

2.1 Středověké předpoklady vzniku

občanské společnosti dle Charlese Taylora

Moderní distinkce mezi občanskou společností a státem je

dědictvím několik století trvajícího vývoje. Taylor (1988) se

domnívá, že již společenský a mocenský řád ve středověké

Evropě v sobě obsahuje klíčové předpoklady, které připravo

valy půdu pro vznik občanské společnosti v moderním slova

smyslu. První, co musíme objasnit pro pochopení příčin mo

derního pojetí občanské společnosti jako distinkce od státu, je

za prvé středověká představa společnosti (Taylor 1988: 6).

To, co je v ní důležité, je negativní skutečnost. Společnost zde

není definována v termínech její politické organizace. Na

rozdíl od starověkého státu, kde byla společnost identická

s politickou organizovaností a kde obec a její politická kon

stituce byly zdrojem identity občanů, v raném středověku by

la politická autorita pouze jedním z mnoha orgánů. Byly to

nejen feudální vazby, ale i výsady šlechty, autority svrchova

ných soudů, práva cechů či provinční privilegia, jež byly pří

činou politické rozdrobenosti Evropy. Královská autorita zde

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

25

Historie konceptu a jeho současná pojetí


nebyla ku příkladu singulis major, ale universis minor. Jak výstižně popisuje Alexis de Tocqueville (1992: I/238), zřízení národů bylo sice despotické, ale jejich mravy svobodné. Náboženství, láska poddaných, panovníkova dobrota, šlechtická čest, rodinný duch, provinciální předsudky, zvyk a veřejné mínění omezovaly moc králů a uzavíraly jejich autoritu do neviditelného kruhu. Panovníci měli sice právo, ale ne možnosti, ani přání dělat vše. Myšlenka, že společnost není identická s její politickou organizovaností, se dnes může jevit jako rozhodující odlišení, jako jeden z původů představy občanské společnosti, jako jeden z kořenů liberalismu (Taylor 1988: 6).

Toto rozlišení bylo ještě dále doneseno středověkým křesťanstvem. Jako druhý klíčový historický předpoklad uvádí Taylor (tamtéž) vývoj myšlenky církve jako nezávislé společnosti. Každý z křesťanů byl organizován ve dvou společnostech, přičemž žádná z nich nebyla podřízena té druhé. Byly zde dva prameny autority, moc světská a duchovní, a oběma byl přidělen od boha rozdílný úkol. Každý byl v něčem podřízen duchovní moci, v něčem moci světské. Západní křesťanstvo bylo ve svojí podstatě dvojím ohniskem moci.

Třetím důležitým rysem středověkého politického uspořádání, který se ve zpětném pohledu zdá být Taylorovi (1988: 7) důležitý, je vývoj zákonné představy osobních práv. Tato představa byla včleněna do přirozenosti feudálních vztahů autority. Vztah vazalství se zde jevil v kvazismluvním světle. Feudálové měli povinnosti vůči poddaným, právě tak jako poddaní vůči svým pánům. Odmítnout tuto povinnost byl pro každého z nich těžkým zločinem. Navíc mezi nimi často existovala citová vazba, jejíž charakter připomínal prostředí rodiny. Původ západní představy osobních práv se započal jako pojem čistě pozitivního práva, jež byl v 17. a 18. století doktrinalizován do pojmu přirozeného práva.

To, spolu se čtvrtým předpokladem, existencí relativně nezávislých samovládných měst, mělo za následek za páté

26

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

Historie konceptu a jeho současná pojetí


vytvoření standardních politických struktur středověkých po

litik, ve kterých vládl monarcha s občasnou a nejistou pod

porou stavů, které svolával čas od času, například když po

třeboval navýšit prostředky na vedení války. Tato diarchie

založila čistě sekulární dualismus připojující politické struk

tury ke společnosti (Taylor 1988: 7). Tato situace byla samo

zřejmě překonána do jisté míry úspěšným pokusem zřídit

nad většinou Evropy absolutní monarchie. Králové zvětšili sí

lu a jejich moc se stala těžko konfrontovatelnou. Příčiny to

hoto vývoje nastiňuje Max Weber ve své přednášce Politika

jako povolání (Weber 1929: 35). Vývoj v tomto směru pod

miňovaly dle Webera čistě technické potřeby správy. V Evro

pě vznikalo odborné úřednictvo během půltisíciletého vývo

je. Rozhodující krok byl učiněn při správě knížecích financí.

Pod nátlakem bídy a tureckého ohrožení docházelo k nahra

zování knížete úředníky v hospodářství, které nejméně sná

šelo diletantismus pána, jenž byl tehdy ještě především rytí

řem. Vývoj válečné techniky pak vyvolal potřebu odborného

důstojníka, zjemnění právního procesu školeného právníka.

V těchto třech oborech zvítězilo odborné úřednictvo ve vy

spělejších státech během 16. století natrvalo. V této době

vzestupu královského absolutismu oproti stavům se vzdávají

knížata pozvolna své samovlády ve prospěch odborných

úředníků, s jejichž pomocí je jim umožněno vítězství nad sta

vy a dočasná koncentrace jejich vlastní moci.

Identifikace společnosti s její politickou organizovaností

se vrací a to v té formě, která je nejpříznivější pro despotis

mus. Navíc se muselo zdát, že pouze tento způsob organiza

ce státu může být vojensky účinný. Dominantním se stal kon

cept římského práva, upřednostňující monarchiální sílu.

Bodin a Hobbes vyvinuli pojem vlády, jež zcela sesadil stře

dověké chápání, satelizace církve zase podkopávala myšlen

ku církve jako jednotné autority. Co přetrvává a objevuje se

v nové formě, je sociálně smluvní doktrína, kdy se společnost

KAREL MÜLLER / ČEŠI A OBČANSKÁ SPOLEČNOST

27

Historie konceptu a jeho současná pojetí




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist