načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Červenka - Jo Nesbo; Kateřina Krištůfková

Kniha: Červenka
Autor: ;

3. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Píše se rok 1944. V zákopech u Leningradu na východní frontě bojuje jednotka norských vojáků v německých uniformách za věc, v niž ...
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava; Brno
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  328
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  369 Kč
11%
naše sleva
10,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2% 90%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 596
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 577 stran
Vydání: Vyd. 2., tohoto překladu 1.
Název originálu: Rdstrupe
Spolupracovali: z norského originálu ... přeložila Kateřina Krištůfková
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788074731532
EAN: 9788074731532
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2014 - Detektivní romány".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis

3. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Píše se rok 1944. V zákopech u Leningradu na východní frontě bojuje jednotka norských vojáků v německých uniformách za věc, v niž věří: za svobodné Norsko. Vojáci pocházejí ze všech společenských vrstev, nesdílejí politické názory ani důvody své účasti v bojích. Nejodvážnější z nich, Daniel Gudeson, je zastřelen a jeho tělo je uloženo do masového hrobu. Po jisté době se však v jednom vídeňském lazaretu objeví zraněný voják, který o sobě tvrdí, že je Daniel Gudeson. Muž se zamiluje do ošetřovatelky Heleny. Když vojáka povolá wehrmacht na jistou smrt na jihovýchodní frontu, naplánují si milenci společný útěk. A máme tu rok 1999. Do ulic Osla se vydává stařec, kterému právě jeho lékař sdělil rozsudek smrti. Stařec přemýšlí o válce. Ví, že ho před smrtí čeká ještě jedna mise. Vzápětí je nalezen jeden bývalý norský voják z východní fronty s podříznutým hrdlem. V téže době Harry Hole omylem postřelí během návštěvy prezidenta Billa Clintonta v Norsku jednoho agenta americké tajné služby. Harry je ke svému údivu povýšen na vrchního komisaře a přeložen k norské tajné službě. Ukáže se však, že byl takto odklizen do kanceláře, kde na něj čekají naprosto nudné a bezvýznamné případy, například prošetření činnosti gangu provozujícího ilegální obchod se zbraněmi, jenž je navázán na neonacistické prostředí. Harrymu a jeho parťačce Ellen Gjeltenové se ovšem podaří zjistit, že stopy pašeráků zbraní vedou až do řad osloské policie. Bezvýznamný případ už není bezvýznamný a roztáčí se kolotoč událostí.

Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Červenka" mají také často zájem o tyto tituly:
Volání Kukačky Volání Kukačky
Galbraith, Robert; Rowlingové, pseudonym J. K.
Cena: 328 Kč
Švábi Švábi
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 313 Kč
Netopýr Netopýr
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 313 Kč
Nemesis Nemesis
Nesbo, Jo; Krištůfková, Kateřina
Cena: 335 Kč
Přízrak Přízrak
Krištůfková, Kateřina; Nesbo, Jo
Cena: 355 Kč
Nádherné trosky Nádherné trosky
Walter, Jess
Cena: 354 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JO NESBØ
červenka





Copyright © Jo Nesbø 2000
Published by agreement with Salomonsson Agency
Translation © Kateřina Krištůfková 2014
ISBN 978-80-7473-153-2





11
Kapitola 1
Mýtná stanice v Alnabru,
1. listopadu 1999
Harrymu přeplachtil zorným polem šedý pták. Harry
bubnoval prsty na volant. Čas se vlekl. V televizi
zrovna včera kdosi mluvil o pomalém uplývání času. Takhle
to tedy vypadá, když se čas vleče. Stejně jako se vleče
na Štědrý večer, než přijde vánoční skřítek s nadílkou.
Nebo na elektrickém křesle, než zapnou proud.
Začal bubnovat ještě silněji.
Parkovali na otevřeném prostranství mýtné stanice za
výběrčími budkami. Ellen maličko zvýšila hlasitost na
autorádiu. Reportér hovořil slavnostním a nábožným
hlasem:
„Letadlo přistálo před padesáti minutami a přesně
v 6:38 vstoupil prezident na norskou půdu. Uvítal ho
starosta okresu Ullensaker. Tady v Oslu panuje krásný
podzimní den, vrcholná schůzka se tedy odehraje v
pravých norských kulisách. Poslechněme si nyní, co
prezident pronesl před půl hodinou při setkání s novináři.“
Byla to třetí repríza. Harry si znovu představil
jásající novináře tlačící se před zábranami. Muže v šedivých
oblecích na opačné straně zátarasů, kteří se jen
vlažně snaží nevypadat jako agenti Secret Service, krčí
neustále rameny a přitom očima skenují dav,
podvanácté kontrolují, zda jim příposlech drží správně v uchu,





12
upravují si sluneční brýle, znovu skenují dav, na oka -
mžik spočinou pohledem na fotografovi s příliš
dlouhým teleobjektivem, skenují dál, potřinácté kontrolují,
zda jim příposlech drží správně v uchu. Kdosi pronesl
v angličtině uvítání, rozhostilo se ticho a pak zachrastil
mikrofon.
„First let me say I’m delighted to be here...,“ spustil
prezident chraplavě počtvrté svou výraznou americkou
angličtinou.
„Někde jsem četla, že jeden známý americký
psycholog se domnívá, že prezident trpí MPD,“ prohlásila
Ellen.
„MPD?“
„Multiple personality disorder, mnohočetná porucha
osobnosti. Doktor Jekyll a pan Hyde. Ten psycholog
tvrdil, že prezidentova normální osobnost neměla
tušení, že ta druhá, to sexuální zvíře, souložila s těmi
ženami. A proto ho nemohl ani Senát odsoudit za to, že
o tom pod přísahou lhal.“
„No ne,“ odtušil Harry a vzhlédl k vrtulníku
kroužícímu vysoko nad nimi.
V rádiu se hlas s norským přízvukem zeptal:
„Pane prezidente, jedná se o první návštěvu
úřadující americké hlavy státu v Norsku. Jaký to je pocit?“
Odmlka.
„Jsem velice rád, že jsem sem mohl opět zavítat. Za
ještě důležitější považuji skutečnost, že se tu mohou
setkat vedoucí představitelé státu Izrael a palestinského
národa. Je to klíčová...“
„Pamatujete si něco ze své předchozí návštěvy
Norska, pane prezidente?“
„Jistěže. Doufám, že v dnešních rozhovorech
budeme moci...“
„Jaký význam má Oslo a Norsko pro světový mír,
pane prezidente?“





13
„Norsko hraje v tomto ohledu významnou roli.“
Hlas bez norského přízvuku:
„Jakých konkrétních výsledků lze podle názoru pa -
na prezidenta reálně dosáhnout?“
Záznam byl přerušen a slova se ujal hlas ze studia:
„Tak jsme to tedy slyšeli! Prezident se domnívá, že
Norsko hraje významnou roli při... ehm, mírových
jednáních na Blízkém východě. Právě teď hlava Spojených
států míří...“
Harry zasténal a rádio vypnul. „Co se to s naší zemí
děje, Ellen?“
Ellen pokrčila rameny.
„Minuli jsme stanoviště dvacet sedm,“ zapraskalo
z vysílačky na palubní desce.
Harry pohlédl na Ellen.
„Všichni na svých místech?“ zeptal se. Ellen přikývla.
„Za chvíli to vypukne,“ pronesl. Ellen obrátila oči
v sloup. Řekl to popáté od chvíle, kdy kolona vyjela
z letiště Gardermoen. Z místa, kde parkovali, viděli
prázdnou dálnici táhnoucí se od mýtné stanice směrem
na Trosterud a Furuset. Modrý majáček na střeše se
líně otáčel. Harry stáhl okénko a vystrčil ruku, aby
odstranil zažloutlý list, který se zachytil pod stěračem.
„Červenka obecná,“ ukázala Ellen. „Takhle pozdě na
podzim bývá k vidění vzácně.“
„Kde?“
„Tamhle. Na střeše té výběrčí budky.“
Harry se sklonil a vyhlédl čelním sklem ven.
„Aha. Tak tohle je červenka?“
„Přesně tak. Ale hádám, že bys ji nepoznal od
drozda cvrčaly, co?“
„Správně.“ Harry si zastínil oči. Začíná snad být
krátkozraký?
„Červenka je zvláštní pták,“ pokračovala Ellen a
zašroubovala uzávěr termosky.





14
„O tom nepochybuju,“ odtušil Harry.
„Devadesát procent červenek odlétá na zimu na jih
a jenom pár jich to prostě riskne a zůstává tady.“
„Prostě riskne?“
Ve vysílačce znovu zapraskalo a ozvalo se:
„Šedesát dvojka volá HQ. U silnice dvě stě metrů od
sjezdu na Lørenskog parkuje neznámé vozidlo.“
Z velitelského stanoviště odpověděl hluboký hlas
bergenským dialektem:
„Okamžik, šedesát dvojko. Prověříme to.“
Ticho.
„Zkontrolovali jste záchody?“ zeptal se Harry a
pokývl k čerpací stanici Esso.
„Ano. Na stanici nikdo není, ani obsluha. S
výjimkou vedoucího. Toho jsme zamkli v kanceláři.“
„Výběrčí budky jste taky prošli?“
„Prošli. Uklidni se, Harry, všechny body, které bylo
potřeba zkontrolovat, jsou odškrtnuté. Jo, a ty
červenky, co tu zůstávají, doufají, že bude mírná zima, víš?
Může jim to vyjít, ale když ne, tak umřou. Možná tě
napadne, proč tedy pro všechny případy taky neodletí na
jih. Jsou snad ty, co tu zůstávají, prostě jenom líné?“
Harry mrkl do zrcátka a po obou stranách
železničního mostu uviděl hlídky. Černooděnci v přilbách a se
samopaly MP5 přes rameno. Dokonce i odsud dokázal
v řeči jejich těla rozpoznat napětí.
„Jde o to, že když je mírná zima, mají možnost
vybrat si nejlepší místo pro hnízdění před návratem
ostatních,“ vysvětlila Ellen a přitom se snažila vecpat
termosku do přeplněné přihrádky v palubní desce. „Je to
vědomé riziko, chápeš? Buď se budeš mít jako prase
v žitě, nebo na to pěkně dojedeš. Riskovat, nebo
neriskovat? Pokud to riskneš, možná jedné noci spadneš
zmrzlý z větve a roztaješ až na jaře. Jestliže se budeš
bát, možná si po návratu nezašukáš. Je to vlastně jed-





15
no z takových těch věčných dilemat, která je nutné
neustále řešit.“
„Máš na sobě neprůstřelnou vestu s ocelovými pláty,
viď?“ Harry otočil hlavu a upřel na Ellen pohled.
Ellen neodpověděla, jen zírala na dálnici a přitom
pomalu zavrtěla hlavou.
„Tak máš, nebo nemáš?“
Místo odpovědi si klouby poklepala na hruď.
„Ty máš jenom tu lehkou?“
Přikývla.
„Krucinál, Ellen! Dal jsem rozkaz, že máš mít
vyztuženou vestu, ne tady tuhle mikymauzovskou variantu.“
„Jestlipak víš, co používají lidi od Secret Service, co?“
„Nech mě hádat. Lehké vesty?“
„Přesně tak.“
„A víš, kdo mi je u prdele?“
„Nech mě hádat. Secret Service?“
„Přesně tak.“
Zasmála se. Harry se také pousmál. V rádiu
zachrastilo.
„HQ volá šedesát dvojku. Secret Service tvrdí, že
u výjezdu na Lørenskog parkuje jejich vozidlo.“
„Šedesát dvojka. Rozumím.“
„Tak to vidíš,“ udeřil Harry vztekle dlaní do volantu.
„Žádná komunikace, ty Amíci si jedou úplně po svým.
Co tam to auto dělá a proč nám to nedali vědět? Co?“
„Prověřují, jestli děláme pořádně svoji práci,“
odpověděla Ellen.
„Jestli ji děláme podle jejich instrukcí.“
„V každém případě smíš maličko rozhodovat, tak si
přestaň stěžovat. A nech toho bubnování.“
Harryho prsty poslušně přeskočily do klína. Ellen se
usmála. Harry s dlouhým zasyčením vydechl: „Jojojo.“
Jeho prsty nahmataly rukojeť služebního revolveru,
šestiranného Smith & Wessonu ráže .38. Na opasku





16
měl ještě dva rychlonabíječe, v každém také šest
nábojů. Pohladil revolver s vědomím toho, že přísně vzato
nemá momentálně povolení nosit zbraň. Možná vážně
začíná být krátkozraký, když po čtyřicetihodinovém
zimním kurzu nesložil střelecké zkoušky. Přestože to
nebylo nic neobvyklého, stalo se mu to poprvé a vůbec
se mu to nelíbilo. Stačilo se sice přihlásit na další
termín, hodně lidí potřebovalo třeba čtyři pokusy nebo
pět, jenže Harry to z nějakého důvodu stále odkládal.
Opět zapraskání. „Projeli stanoviště dvacet osm.“
„To bylo předposlední stanoviště, co spadá pod
policejní ředitelství kraje Romerike,“ okomentoval to
Harry. „Další průjezdní stanoviště je Karihaugen a po něm
už budou ta naše.“
„Proč to nemůžeme dělat tak jako jindy, prostě místo
těch pitomých čísel jenom hlásit, kde se kolona právě
nachází?“ posteskla si Ellen.
„Hádej.“
Unisono si odpověděli: „Secret Service!“ A
rozesmáli se.
„Projeli stanoviště dvacet devět.“
Harry mrkl na hodinky.
„Fajn, za tři minuty je tu máme. Přepnu vysílačku na
frekvenci osloského krajského ředitelství. Proveď
poslední kontrolu.“
Vysílačka kvílela a pískala, Ellen se zatím se
zavřenýma očima soustředila na hlášení ostatních hlídek
přicházející v řadě za sebou. Vrátila mikrofon zpět.
„Všichni jsou na místě a připravení.“
„Díky. Nasaď si helmu.“
„Cože? Fakt, Harry?“
„Slyšelas, co jsem řekl.“
„Nasaď si helmu sám!“
„Moje je moc malá.“
Nový hlas: „Projeli stanoviště jedna.“





17
„Kruci, občas jsi prostě tak... neprofesionální.“ Ellen
si stáhla helmu do čela, upevnila si pásek pod bradou
a zašklebila se do zpětného zrcátka.
„Taky tě miluju,“ pronesl Harry, přitom dalekohle -
dem zkoumal silnici před nimi. „Už je vidím.“
Na nejvyšším bodě stoupání ke Karihaugenu se
zablýskl kov. Harry prozatím viděl jen první auto v
koloně, věděl však, v jakém pořadí vozidla jedou: šest
motorek se speciálně vycvičenými policisty z norského útvaru
pro ochranu ústavních činitelů, dva norské doprovodné
vozy, jedno auto Secret Service, pak dva stejné
automobily Cadillac Fleetwood, speciální vozidla, která si
Secret Service přivezla z USA. V jednom z nich seděl
prezident. Ve kterém, to bylo tajné. Nebo možná sedí
v obou, pomyslel si Harry. Jeden pro Jekylla, druhý pro
Hydea. Potom následovala větší auta: sanitka,
komunikační vozidlo a několik automobilů Secret Service.
„Zdá se, že všechno probíhá v poklidu,“ pronesl
Harry. Pomalu přejížděl dalekohledem zprava doleva.
Ačkoli bylo chladné listopadové ráno, chvěl se nad
asfaltem vzduch.
Ellen už viděla obrysy prvního auta. Za půl minuty
kolona mine mýtnou stanici a ona s Harrym bude mít
polovinu úkolu za sebou. Za dva dny, až tudy stejné
vozy projedou v opačném směru, se budou moci
vrátit k běžné policejní práci. Ellen dávala přednost styku
s mrtvými osobami na oddělení vražd před vstáváním
ve tři hodiny ráno a vysedáváním ve studeném volvu
s nedůtklivým Harrym, kterého očividně tížilo
břemeno svěřené odpovědnosti.
S výjimkou Harryho pravidelného dechu panovalo
v autě ticho. Ellen zkontrolovala, zda indikátory na
obou vysílačkách svítí. Kolona vozidel už téměř
dosáhla úpatí kopce. Ellen se rozhodla, že si po práci zajde





18
do baru Žízeň a opije se. Chodíval tam týpek, s nímž si
občas vyměnila pohled, měl černé vlnité vlasy a hnědé,
trochu nebezpečné oči. Vyzáblý. Vypadal tak trochu
bohémsky, jako intelektuál. Možná...
„Co ksak...“
Harry si bleskově přitáhl mikrofon. „Ve třetí výběrčí
budce zleva stojí nějaký člověk. Může ho někdo
identifikovat?“
Vysílačka odpověděla praskajícím tichem. Ellen
zatím pohledem rychle přejížděla po řadě výběrčích
budek. Támhle! Zahlédla mužova záda za hnědým sklem
obslužné přepážky – pouhých čtyřicet padesát metrů
od nich. V protisvětle se postava zřetelně rýsovala.
Stejně jako krátká hlaveň se zaměřovačem vyčnívající
dotyčnému přes rameno.
„Zbraň!“ zakřičela. „Má samopal!“
„Do prdele!“ Harry rozkopl dveře auta, chytil se
oběma rukama za okraj střechy a vyhoupl se ven. Ellen
zírala na kolonu aut. Nemohla být od muže dál než
nějakých pár set metrů. Harry strčil hlavu do vozu.
„Není to nikdo z našich, ale může to být někdo od
Secret Service. Zavolej HQ.“ V ruce už držel revolver.
„Harry...
„Teď hned! A jestli HQ řekne, že je to někdo z jejich
lidí, zatrub klaksonem.“
Harry se rozběhl k výběrčí budce a zádům v saku.
Hlaveň vypadala jako hlaveň samopalu Uzi. Syrový
ranní vzduch pálil Harryho v plicích.
„Policie!“ zařval. „Police!“
Žádná reakce, silné sklo přepážek bylo vyrobeno
tak, aby nepropouštělo dovnitř dopravní hluk. Muž
nyní otočil hlavu ke koloně a Harry zahlédl jeho tmavé
sluneční brýle značky Ray Ban. Secret Service. Nebo
někdo, kdo chce vypadat jako agent Secret Service.
Ještě dvacet metrů.





19
Jak by se dostal do zamčené budky, kdyby nepatřil
k nim? Krucinál! Harry už slyšel motorky. K přepážce
doběhnout nestihne.
Uvolnil pojistku a zamířil, přitom se modlil, aby
klakson rozřízl ticho tohoto zvláštního rána na
uzavřené dálnici, kde neměl nejmenší touhu se vůbec
vyskytovat. Instrukce zněly jasně, některé myšlenky však
vytěsnit nedokázal.
Lehká vesta. Nulová komunikace. Vystřel, není to tvoje
chyba. Má rodinu?
Přímo za výběrčí budkou se objevila kolona a rychle
se blížila. Za dvě vteřiny budou cadillacy na úrovni
budek. Levým koutkem zahlédl Harry pohyb, ze střechy
se vznesl ptáček.
Riskovat, nebo neriskovat... jedno z takových těch věčných
dilemat.
Uvědomil si, že vesta neznámého je u krku
vykrojená, a sklonil revolver o půl palce níž. Řev motorek byl
ohlušující.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist