načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Černé lži - Alessandra Torre

Černé lži

Elektronická kniha: Černé lži
Autor:

Layana Fairmontová vyrostla obklopená luxusem. Životním stylem svých rodičů sice odjakživa pohrdá, bohužel je ale na nejlepší cestě propadnout se do stejného snobského stereotypu. Dokud ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  189
+
-
6,3
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Fantom Print
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 287
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Black Lies přeložila Petra Kubašková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-739-8317-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Čtivý román pro ženy s napínavou pointou nešetří na erotickém jiskření ve žhavém příběhu krásné Layany ocitající se mezi dvěma přitažlivými, ale komplikovanými muži. Miliardářem a počítačovým géniem Brantem a bezstarostným sexy Leem. Krásná mladá žena Layana Fairmontová je od dětství zvyklá užívat si života v luxusu a bohatství, tudíž se cítí oprávněná tím vším pohrdat, ovšem sama už přitom pozvolna přijímá snobské způsoby svých rodičů. V pravou chvíli se setká s fascinujícím počítačovým géniem, superbohatým Brantem Sharpem. Atraktivní muž však dlouhodobě skrývá tajemství takového dosahu, že by nejen mohlo rozmetat jeho vztah s Layanou, ale zničit i celou jeho dosavadní práci. Ve chvíli, kdy se Layana dozvídá o Brantovi pravdu, potkává charismatického, trošku obhroublého, ale proklatě sexy Lea. Layana se ocitá na scestí, neboť ideální muž pro ni by byl mixem obou milenců.

Popis nakladatele

Layana Fairmontová vyrostla obklopená luxusem. Životním stylem svých rodičů sice odjakživa pohrdá, bohužel je ale na nejlepší cestě propadnout se do stejného snobského stereotypu. Dokud nepotká Branta, jenž obrátí její svět vzhůru nohama.  Brant Sharp je počítačový génius a miliardář, skrývá však temné tajemství. Tajemství, které by mohlo ohrozit nejen jeho vztah a budoucnost s Layanou, ale i vše, co za svůj život vybudoval. Když Layana procitne z pohádky a odkryje Brantovu masku, přijde o vše, čemu věřila.  A tehdy vstupuje do jejího života Lee. Bezstarostný, mnohdy hrubý a zároveň neskutečně sexy. Lee je Brantovým pravým opakem. Dohromady tvoří dokonalou bytost a Layana rozehrává nebezpečnou hru.  Může doufat v budoucnost s mužem, kterého miluje, a zároveň získat i toho, po němž touží?  Vydáno ve spolupráci s Mystery Press.

Zařazeno v kategoriích
Alessandra Torre - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © 2014 by Alessandra Torre

Translation © Petra Kubašková, 2015

Photo on Cover © Jakub Jíra, 2015

Cover © Jan Matoška, 2015

Czech Edition © FANTOM Print, Ostrava 2015

ISBN 978-80-7398-759-6 (PDF FANTOM Print)

ISBN 978-80-88096-06-1 (PDF Mystery Press)


Tuto knihu věnuji:

Wendy Metzové

SueBee – Dej mi alfa samce!

Keelie Chatfieldové

Karen Lawsonové

Marion Archerové

Setrvávaly jste s touto knihou od chvíle, kdy byla hotová jen zpola

a roztříštěná až hrůza. Díky za noční hovory. Zaobírání se těmito

stránkami. Díky za to, že jste poukázaly na slabiny a nechaly se unést

silnými okamžiky. Bez vás by tato kniha vypadala úplně jinak.



PROLOG

Sledovala jsem Mollyin byt v oranžovém městském domě vestředozemním stylu, se závěsnými květináči plnými sytě růžových ibišků.

Stál tu i jeho džíp, zablácený prototyp americké mužnosti v mořicizích aut. Uběhlo dvaadvacet minut od chvíle, kdy vešel dovnitř srukama vraženýma do kapes a skloněnou hlavou. Šel zcela automaticky,

jako by tu trasu absolvoval už stokrát.

Ťukala jsem světlounce růžovými nehty o řadicí páku. Nachviličku jsem zavřela oči a nechala se ovívat vánkem z klimatizace. Zahodinu jsem měla domluvenou masáž, takže tahle situace se musela rychle vyřešit, jinak přijdu pozdě na rande s Robertinýma rukama.

Nějaký pohyb, v pravém horním bytě. V jejím bytě. Rozletěly se dveře, Leeova hlava se rychle pohybovala otevřenou chodbou, kousek za ní blond vlasy, následovalo tahání za jeho košili, divoká gestikulace pažemi. Uměla jsem si živě představit, jaká slova jí tryskají z úst. Lee, nechoď. Lee, není to tak, jak si myslíš! Zajímalo by mě, zda padlo islovo „miluju“, jestli se jejich vztah dostal až sem.

Zmizel na schodiště. Naklonila jsem se a litovala, že nemám nějaký drink, něco, co bych mohla otevřít a oslavovat, když moje snahypřinesly ovoce. Muselo to klapnout; tohle se muselo stát. Ona honesměla mít; patřil mně.

Jeho hlava se objevila mezi auty a cestou k džípu mu bylo vidět do obličeje. Ztuhlá tvář, tvrdé rysy, které jsem u něj sice ještě neviděla, ale i tak jsem jim dobře rozuměla. Byly pevné. Rozhodné.Rozrušením jsem zaťala ruce v pěst a sledovala její tvář, na niž se mi teďnaskytl pohled: flekatá, s očima vyvalenýma. Její ústa se rychlepohybovala a obrovská ňadra se vzedmula, jak něco vykřikla a chytila ho za

7


ramena. Chtělo se mi stáhnout okénko, jen na tenkou škvírečku,

abych slyšela, co si říkají, a vychutnala si tenhle okamžik o trochu

déle.

To je ono. Hezky se otoč, krasotinko, a koukej se klidit od toho muže. Už se nebude dotýkat tvojí tváře. Už se nebude milovat s tvým tělem. Je můj. Tvoje místo obsadím já.

Dívala jsem se, jak nastoupil do auta a práskl dveřmi, až Molly nadskočila. A potom s definitivním skřípěním pneumatik – s tímnejlahodnějším zvukem na světě, který předčil všechny mé představy – odjel a ona zůstala stát na prázdném parkovišti, černá řasenka se jí roztékala po tvářích, a vykřikla tak hlasitě, že to proniklo i skrz moje tmavá okénka.

Vítězství je moje. Zakřenila jsem se, v duchu si sama se sebou plácla a nastartovala mercedes. Vyjela jsem na silnici a zamířila na jih.Možná že se po masáži stavím u svého přítele v kanceláři. Možná muvezmu nějaký sendvič. Oslavím triumf s druhým mužem ve svém životě. Jen do toho. Odsuďte mě. Nemáte ponětí, co moje láska obnáší. Miluju dva muže. Spím se dvěma muži. Jestli si myslíte, že tenhle příběh znáte, tak jste na omylu. 8




1

Můj život byl vždycky předem naplánovaný. Myslím, že moji rodiče

ten plán stvořili ještě předtím, než mě počali. Vtloukali mi jej dohlavy neustálým napomínáním a dáváním dobrých příkladů. Vyrostla

jsem ve vatě a čekalo se ode mě, že budu dělat všechno a zároveň nic.

Vyžadoval se ode mě vynikající prospěch ve škole, i když bylo jasné,

že pracovat nikdy nebudu. Prestižní univerzita byla povinná, ovšem

jen proto, že právě tam jsem si měla najít manžela. Mít nadváhuneřipadalo v úvahu, protože to by byla ostuda, ale nesměla jsem ani

moc vystavovat figuru, jelikož to by bylo nepatřičné.

Plán byl jednoduchý. Získat vážený titul a zároveň se nechatuplácat do dokonalé ženušky. Rychle se vdát. Podporovat manžela avěnovat se vhodným zájmům, jako například charitě a péči o domácnost.

Ten plán se mi nikdy nelíbil. Mařila jsem ho mnoha pasivněagresivními způsoby. Již v raném věku jsem se naučila maskovat zradu rozkošným úsměvem a nevinnou fasádou. V očích rodičů jsem se chovala vzorně. Dělala jsem jim radost. Vyrůstala v ženu hodnou jejich DNA. Ve skutečnosti ta vzorná holčička jen vyčkávala a vše si pečlivě připravovala na onen zásadní okamžik: pětadvacáté narozeniny.

Před osmi lety

Dvacet pět svíček. Bylo k smíchu, že jsem stále dostávala narozeninový

dort; s touhle tradicí se mělo přestat předtím, než jsem dosáhlaplnoletosti. Přesto ho teď matka nesla v rukou. Matka, dokonalý předobraz

mé budoucnosti, pokud ta budoucnost skýtala botox a výplně,napja>11


té rty a příliš vytrhané obočí. Usmála jsem se, protože se to ode mě

očekávalo. Nechala jsem je zazpívat, i když otcův hlas ztichl poprvních několika slovech, protože ho vyrušil zvonící telefon. Usmála

jsem se, aby mě mohla vyfotit, sfoukla jsem svíčky a schválně nechala

tři hořet, přičemž jsem koutkem oka sledovala matku, která sicezamžikala očima, její strojený úsměv však zůstal pevně na svém místě.

Nakrojila dort, naservírovala mi ten nejmenší možný kousíček ukrojený z prostředku, dál od dekadentního kraje, a nad stolemzavanula vůně Chanelu číslo 5. Pak jsme jedli ve třech, rozsazeni u stolu pro dvanáct lidí, a jediným zvukem v pokoji bylo cinkání stříbra o porcelán. První vstal otec, nechal svůj talíř ležet a políbil mě dovlasů. „Všechno nejlepší k narozeninám, drahoušku.“

A pak jsem zůstala o samotě s matkou a začal výslech.

„Scházíš se s někým?“ Odložila vidličku. Odsunula téměřnedotčený kousek dortu a ostrým pohledem na můj talíř mi dala najevo, že bych ji měla napodobit.

„Ne.“ Usmála jsem se tak, jak mě to učili. Vždy s úsměvem. Za úsměvem se dají skrýt city.

„Proč ne? Je ti pětadvacet. Zbývá ti už jen pár dobrých let.“

„Jsem šťastná, matko. Brzy si někoho najdu.“

„Myslím, že bys mohla znovu zauvažovat o Jeffu Rochesterovi. Chodila jsi s ním skoro dva roky.“ Čtyři měsíce. Čtyři měsíce, které jsme natáhli na dva roky, aby moji rodiče byli spokojení a jehohomosexualita zůstala tajemstvím.

„Slyšela jsem, že Jeff má nějakou známost. A navíc mezi námiopravdu nebyla žádná chemie.“ Znovu jsem si vložila do úst kousek dortu a užívala si bolestného výrazu v jejích očích, když jsem jej polkla.

„Chemie není podstatná. Je z dobré rodiny – zaopatří tě.“

Bohatě si vystačím se svěřeneckým fondem. Nepotřebovala jsem vztah bez chemie, vězení, které namaluje úsměv na mé šílenství adožene mě k předčasné depresi a užívání léků. Ale o fondu jsem mluvit nechtěla. Tahle oslava za hodinu skončí a já potom zamířím rovnou do banky. 12


„Janice Wilkinsová tě prý v centru viděla pracovat. Prosím tě,řekni, že to není pravda.“

Usmála jsem se. „Mám přece titul z kvantitativních věd. Není snad tak absurdní, když se rozhodnu ho nějak zužitkovat. Dělámkonzultantku pro lékařskou firmu. Dohlížím na testy Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv.“

„Prosím, nedělej to. Práce působí stres, ze kterého předčasnězestárneš. A zbývá ti už jen –“

„– pár dobrých let,“ dořekla jsem za ni a snažila se o povznesený tón. Znovu jsem si kousla dortu. Vyškrábala jsem z talířku veškerou polevu a strčila vidličku do pusy. Chvíli jsem ji cucala a zavraždila takmaličký kousíček matčiny duše.

„Tolik jsme se snažili, abys měla dobrý život.“

„Vždyť mám. Je báječné, co všechno jste pro mě udělali, a já jsem velice šťastná.“

„Co třeba Ned Wimble? Slyšela jsem, že mezi ním a tou dědičkou Avonu to skončilo.“

Odložila jsem vidličku, stiskla pod stolem ruce a usmála se.

Za několik hodin jsem opustila dům rodičů s pytlem dárků vkufru auta. Kašmírový svetřík. Safírové náušnice od otce. Paperback od J. D. Robbové, dárek od Becky, naší služky, která o mně věděla víc než oba rodiče dohromady. To ona po mně vytřela pozvracenou koupelnu, když jsem se ještě jako puberťačka opila a nezvládla to.Vyhazovala kondomy, krabičky od antikoncepce, lahve od vodky. To ona mě držela, když jsem v patnácti měla poprvé zlomené srdce kvůli Mitchi Brokeretchovi, který si nezasloužil moje panenství, natož moje slzy.

Můj skutečný dar neležel v kufru. Spočíval v nadcházející schůzce, v papírech ke svěřeneckému fondu založenému před mými prvními narozeninami. Na společném účtu na mě čekalo dvanáct milionůdolarů, na které jsem více než deset let koukala z dálky. S touhleschůzkou a dokumenty, jež jsem tam měla podepsat, se osvobodím odrodičů, jejich očekávání a požadavků, které posledních dvacet let držely tyhle peníze nad mou hlavou. Přijela jsem do advokátní kanceláře

13


a o třicet minut později jsem vyšla ven jako svobodná žena. Přiodchodu od Jacksona & Scottsdalea jsem si dovolila malý úsměv –opravdový. A jakmile jsem vstoupila do banky a převedla fondy na účetdeozit peněžního trhu, který byl výhradně na mé jméno, dopřála jsem

si úsměv od ucha k uchu.

A pak už jen svoboda. Byl to zatraceně dobrý pocit. Stáhla jsem střechu svého kabrioletu a křičela do větru. Oslavila jsem večer sjedním z poslíčků v našem bytovém domě – jednadvacetiletým klukem, který zvládl jen pět šťouchů, ale zato přinesl trochu kvalitní trávy a smál se mým vtipům.

Byl to smutný začátek mého nového života. 14


2

Před třemi lety

Prvních dvacet let jsem strávila plánováním a vyhlížením chvíle, kdy

se konečně vymaním z tohoto životního stylu. Odhodím sáčko a dobré

způsoby a vrhnu se do života po hlavě. Budu tančit ve světle měsíce.

Kouřit doutník. Projedu se na motorce a zamiluju se z jiného důvodu

než kvůli společenskému postavení. Měla jsem romantické představy,

jak budu obsluhovat v restauraci, projedu stopem celou Ameriku,

budu se líbat s cizím chlapem, okusím příval neznámých příležitostí.

Nenáviděla jsem každičký kousek svého okolí a toužila po útěku. Chtěla

jsem dát vale slavnostním večeřím, zakořeněnému pohrdání druhými

a kriticky povytaženému obočí. Chtěla jsem to mít jako ve filmu:

a žili šťastně až do smrti. Rodinu, která bude trávit den společně a jíst

u kulatého stolu. Chtěla jsem zavítat do světa, kde matky objímají

dcery, které si udělaly modřinu, a utěšují je, když první rande skončí

fiaskem. Moje sny byly barvité, plné fantastických představ, v nichž

byla moje budoucnost stejně jasná jako minulost. V den svýchpěta

dvacátých narozenin jsem se cítila svobodná. Plná naděje a nových

možností. První den zbytku mého života.

Jenže pět let nato jsem byla pořád na stejném místě. Prožila jsem

pár divokých nocí. Šoustala s cizími chlapy, co měli na rukou mozoly.

Navštívila jsem 7–Eleven

1

a koupila si hot dog. Jela jsem do Tijuany

na dost dlouho, abych pochopila, že se tam nikdy nevrátím. A potom

jsem se jako stěhovavý pták vrátila do tohoto světa. Zahnízdila jsem

15

1

Řetězec večerek (pozn. překl.).


tu, aniž bych si to uvědomila. I po pěti letech jsem pořád bylaobkloená lidmi z mládí. Známými, kteří nebyli mými přáteli. Večírky, na

nichž se všichni usmívají, ale nikdo se nebaví. Světem, kde se život

rovná neustálému závodu, při němž se všichni chtějí trumfnout. Kde

je královna plesu pořád kráva, kterou nikdo nemá rád, ale všichni se

k ní slétají jako supi na mršinu. Potřebovala jsem z toho životauniknout, najít něco jiného, prošlapat si vlastní cestičku, jenže bylo těžké

uprchnout z jediného světa, který jste kdy poznali.

Na prahu za mnou se objevil muž s čepičkou řidiče v ruce a podíval se mi v zrcadle do očí. „Až budete připravená vyrazit na tu akci,čekám vpředu, slečno Fairmontová.“

„Děkuji. Za chviličku tam budu.“

Kývl a odešel a já se znovu podívala do zrcadla. Hnědé oči lehce orámované čokoládovými stíny. Dost make-upu na to, aby se skryly chyby, ale ne víc. Vkusné, ne laciné. Matka mě dobře vycepovala.Dívala jsem se do vlastních očí a hledala toho člověka, který je uvnitř. Zrcadlo ukazovalo ženu, kterou ze mě vychovali. Decentní, avšakzároveň důmyslné šaty. Naleštěný exteriér od hlavy k patě. Dívala jsem se na svou schránku a přemýšlela, proč se z ní nevyklubu. Dnes v noci se konal dobročinný ples pro organizaci blízkou mému srdci. Tuhle důležitou událost jsem si nesměla nechat ujít. Možná, že zítra bych mohla otočit list. Přejela jsem rtěnku bezbarvým leskem na rty avyhnula se svým očím v zrcadle. „Brant Sharp.“

„Layana Fairmontová.“

„Líbí se mi vaše vlasy.“

„Nejsem prostitutka.“

Jeho ústa se nezměnila, ale oči roztály. „Ten fakt dokážu přehlédnout.“

Pět vět našeho setkání, pronesených dvě hodiny po začátkudobročinného plesu. Jak neromantické. Odvážnou odpověď jsempřipisovala alkoholu, přesněji dvěma vypitým sklenkám vína. Merlot maličko mírnil odpor, který jsem k sobě cítila. 16


Podal mi ruku a já s ní potřásla a přitom zkoumala muže, jehož jméno jsem poznala v okamžiku, kdy sklouzlo z jeho úchvatných rtů. Pídila jsem se po něm – i když nijak urputně – od chvíle, kdy jsem se začala angažovat u Americké mládeže bez domova.

Brant Sharp. Génius. Miliardář. Dobrodinec.

Vypadal ještě líp, než jsem si ho představovala na základě maličké fotky otištěné v novinách, kde jeho obličej nebyl úplně zřetelný. To bylo vůči tomuto muži určitě nespravedlivé, protože by zasloužilfotku na titulce GQ. Co mě však překvapilo, byla intenzita, s níž se na mě díval. Jako na problém, jehož řešení hledá přímo v mé duši. Taky se zdálo, že je nadmíru okouzlený mými vlasy, protože mi každou chvíli místo do očí koukal na ty toulavé prameny.

Ten fakt dokážu přehlédnout. Zasmála jsem se té odpovědi a jemu se to zřejmě líbilo, protože mu trošičku zacukalo v ústech. Nebyl tovyloženě úsměv, ale skoro. Pro mě, která brala úsměvy jako maskované emoce, to byla osvěžující změna.

„Ráda vás poznávám. Velice fandím vaší práci pro AMBD.“Americká mládež bez domova byla jediným pozůstatkem otravné výchovy mé matky – do téhle charity mě natlačila už v raném věku, alenakonec mě to chytilo za srdce a už nepustilo.

Jakýkoli náznak úsměvu teď zmizel. „Nenazval bych to prací. Moje kancelář jim vypíše šek, tím to končí.“

„Peněžité dary znamenají mnoho.“ Nazvat jeho příspěvky„peněžitým darem“ bylo slabé slovo. Já jsem minulý rok osobně darovala půl milionu dolarů, což je šest procent z ročních příspěvků. Jeho šekpokryl devadesát dva procent. Díky tomu byl jmenován čestnýmpředsedou správní rady, ačkoli se v zařízení nikdy neukázal, stejně jako na setkáních představenstva. I k nám se doneslo, co se o našem čestném předsedovi proslýchá, a taky jsme to probíraly při družných hovorech nad kávou a koblihami. Beth Hortonová, sedminásobná matka sjazykem jako břitva a permanentně nakyslým výrazem v obličeji, vyjma chvilek, kdy mohla šířit drby, mi prozradila, že tenhle chlápek využívá eskort servis.

17


„Měl jich už stovky,“ svěřila mi na jedné z loňských schůzek anacpala si jednu celou pocukrovanou koblihu do pusy. Se zájmem jsem ji sledovala, zaujatá představou, že se zalkne, stejně jako diskuzí o Sharpově sexuálním životě. „Bratr mého šoféra je vrátný v budově v centru, kde má Sharp byt, a říkal, že prý se tam ty holky střídají jak na běžícím pásu.“ Kývla jsem a věřila těm slovům jen z poloviny. Tím se vysvětlovalo, proč ho nikdy nevyfotili s žádnou ženou. Ten muž evidentně s nikým nechodil, což přivádělo ženské ze San Francisca k šílenství, a tu a tam se vynořily klepy o tom, že je gay. Jenže tyhle klepy měly krátké nohy, protože příliš mnoho žen, které se s nímsetkalo a pracovalo pro něj, je vyvracelo. Představa prostitutek se milíbila, stejně jako představa, že si vezme ženu do soukromí svého bytu a rozpoutá tam s ní peklo.

Peněžité dary znamenají mnoho. Na tuhle poznámku nereagoval, a tak mezi námi zůstala viset. Napila jsem se šampaňského.„Překvauje mě, že vás tu vidím.“

„Pročpak?“ Jeho laserový pohled mě znervózňoval. Když se na vás díval, jeho pohled byl naprosto pevný a vy jste nepochybovali, že vás bude poslouchat a patřičně vaše slova vyhodnotí. Snažila jsem seuvolnit, jenže jsem byla nesvá z toho, že bych měla odpovídatinteligentně, a stejně tíživé bylo i vědomí, že jsem ve společnosti brilantního mozku. Jako žena jsem nikdy nepovažovala inteligenci za sexy, a to díky čtyřem letům ve Stanfordu, hnízdě šprtů, které mě z tohoto omylu vyvedly. Ovšem tenhle muž... možná to nebylo jehointeligencí. Možná to bylo kombinací inteligence, sebejistoty a zájmu,smíchaných v luxusně vyhlížející sklence na martini.

Pokrčila jsem rameny. Dala jsem si další doušek na kuráž. Škoda, že jsem neměla nic silnějšího než šampaňské. Všimla jsem si, že sepřiblížil, a popadla mě nepřirozená touha naklonit se k němu a přivonět si. Zariskovat, chytit ho za klopy smokingu a přitáhnout si ho blíž. Pořád by neuhnul očima? Couvnul by? Nebo by mě zatáhl někam stranou a ošukal mě do bezvědomí? Moje někdejší lehkomyslnost a sebejistota byly v přítomnosti tohoto muže značně oslabeny. 18


Polkla jsem. Snažila jsem se opět soustředit na konverzaci. „Nikdy jste se nezastavil v kampusu. Ani se nezúčastnil schůzkypředstavenstva. Zkrátka jsem si myslela, že vynecháte i jarní dobročinný ples.“

„Na seznamu hostů je Thomas Yand. Doufám, že si s ním budu moci promluvit. Vyhýbá se mým telefonátům.“

„Ahaaa...“ Přistoupila jsem blíž. Ztišila hlas. „Takže tohle je past.“

„Tohle byl plán. Uvítal bych nějakého komplice.“ Laškovněpovytáhl obočí a každý kousek ženské, který ve mně byl, se teďpostavil do pozoru.

Ne, gay rozhodně není. Už jsem chápala, proč ho jehozaměstnankyně tak horlivě brání. Já s ním strávila dvě minuty a během toho jsem se už devětkrát zachvěla vzrušením. Polkla jsem a nasadilaodměřený výraz. „Co máte za lubem?“ Žádného komplice nepotřeboval. Byl jedním z nejbohatších mužů na světě. Ve světě technologií byl stejně mocný jako Bill Gates. Své role jsme však hráli dobře. Flirtovali jsme nad sýrovými mísami a šeptali si nad šampaňským. Spikleneckými úsměvy oslaviliokamžik, kdy se nám povedlo zahnat Yanda do úzkých – já z jednéstrany, Brant z druhé. Oni dva se pustili do hovoru a já se odebrala pryč. Šla jsem na opačnou stranu sálu, kde se mě zmocnila AnneWatersová, peroxidová blondýna s velikostí DD, z prstů si olizovala krabí pěnu a obšírně mi vyprávěla o svých nákupech ve městě. Zdvořile jsem přikyvovala, ale v myšlenkách jsem utíkala jinam a každéolíznutí prstů téhle rádoby dámy mě utvrzovalo v odhodlání žít jinak. Po očku jsem mrkla na Branta a viděla, jak naprosto soustředěněpřikyvuje Yandovi.

V mém nitru se zableskla jiskřička touhy, přitažlivosti, která měsamotnou zaskočila. Tušila jsem, že budu mít z toho muže respekt – bylo by nemožné nerespektovat někoho, kdo má dvakrát vyšší IQ než já, a jehož každoroční finanční dary fungovaly jako krev, díky níž tlouklo srdce charity v našem městě – ovšem také jsem předpokládala, že kdyby se mi někdy podařilo na něj narazit, nebude se mi líbit.

19


Důvod číslo jedna: byl pohádkově bohatý, žil tímhle stylem odraného mládí a každý den jeho dospělosti mu podstrojovali a podlézali. Tohle byl osvědčený recept na kreténa.

Důvod číslo dvě: byl neskutečně inteligentní. Čekala bych, že jeho ego se bude rovnat jeho intelektu a výsledkem bude nabubřelý,arogantní exot. Takový, který bude očekávat podřízenost v podobězbožné úcty. Který bude chrlit suchá fakta a přitom mi zírat do výstřihu.

Co jsem však nečekala, bylo všechno, čím byl. Jeho tichousebejistotu. Skromnost. Krásu. Intenzivní, nepředstíraný zájem.

Na chvíli odhlédl od Yanda, podíval se na mě a jakmile se našepohledy setkaly, okolní svět zmizel. Uhnul očima a já sledovala, jaknatahuje ruku, ledabyle si s Yandem potřásá na rozloučenou, zdvořile se na něj usmívá a vydává se směrem ke mně. Naše oči se opět setkaly a já od něj nemohla odtrhnout pohled, přestože jsem chtěla. Jen jsem sledovala, jak se ke mně blíží ladným krokem. Pak už stál přede mnou, jeho oči se usmívaly a já se snažila neomdlít.

V jeho přítomnosti konverzace umlkla. Když jsem si uvědomilanenadálé ticho, podívala jsem se na Anne. „Omluvte mě, prosím,“zamumlala jsem a využila příležitosti prchnout. Brant mi vysunul židli a zdvořile kývl ostatním dámám u stolu. Bystrý zrak přítomnýchmatrón sledoval každý pohyb, takže připomínaly hejno supů očekávající hostinu. Položil mi ruku na záda a nasměroval mě k zadním dveřím.

„Děkuji za pomoc,“ řekl tiše a mírně ke mně naklonil hlavu.

„Díky, že jste mě zachránil před těmi ženami,“ zašeptala jsem anonšalantně se usmála na kolemjdoucí Noru Bishopovou, která podle mě strávila velkou část devadesátých let na zádech pod mým otcem.

Ke dveřím to bylo dvanáct kroků. Dvanáct kroků, během nichž jsem si uvědomila, jak moc toho muže chci. Vzpomínala jsem na to, co se o něm říká – na prostitutky –, a potom se jeho ruka posunula z mých zad na loket, jemná, ale naléhavá. Zdvořile si mě podmaňoval. A jáchtěla víc. Potřebovala jsem víc. Potom jsme se ocitli venku, na balkoně a sami. Byla teplá letní noc a foukal vlahý větřík vonící oceánem a létem. Jeho ruka pustila můj loket a já mohla chviličku uvažovat racionálně. 20


Opřela jsem si lokty o drsný okraj balkonu a škrábavý beton byljakousi uklidňující protiváhou zhýčkaného bohatství. Tohle všechno je jen naoko. Strávili jsme celý rok vybíráním peněz pro děti, které by se rozplakaly při vidině nových tenisek, ale pak jsme neváhali vyhodit sto tisíc dolarů za jeden večírek. Otočila jsem se a ohlédla se zpátky na prosklenou stěnu, klenoucí se do výšky tří pater a odhalující celý ten ansámbl v jeho falešném lesku. Potom jsem se podívala na Branta,pohledného elegána v černém smokingu, obraz, který zapadal do tohoto světa, a zároveň se pojil s mužem, kterého jsem za ním cítila. „Stálo to za to?“ Kývla jsem směrem k večírku a znovu na něj pohlédla, na jeho silný profil, oči upřené k obzoru, dramatické stíny v jeho tvářizpůsobené mihotavým světlem venkovních luceren. „Být mezi těmi supy kvůli možnosti odchytit Yanda?“

„V okamžiku, kdy jsem vás uviděl, mi to za to stálo.“ Tichá slova. Dramatický účinek.

Usmála jsem se, stoupla si na úzkou římsu, z níž jsem se mohlavyklonit z balkonu a nechat si ovívat tvář větrem. „Vždyť mě neznáte, Brante.“ Já sama se neznám. „To je pravda,“ pronesl mírně, jako by tomu nepřikládal žádnou váhu.

Otočila jsem se a sledovala ho. Viděla jsem klid v jeho tváři. Bylvyrovnaný, neústupný. Jako by mu nezáleželo na tom, zda mě přitahuje, což bylo způsobeno buď sebevědomím, nebo mu bylo jedno, jestli seještě někdy uvidíme. Sebejistota mi byla sympatická, v tom druhém jsem však viděla problém. Nebyla jsem zvyklá na odmítnutí, prohru apředstavu, že mě někdo odloží, protože mě nechápe. Nevěděla jsem, kdo jsem, co chci, ale věděla jsem, že jsem žádoucí. Sebedůvěra mi rozhodně nescházela. Polkla jsem neznámé semínko nejistoty. „Pojďme odsud.“

Otočil hlavu. S rukama v kapsách přistoupil blíž, takže jsem ucítila jeho kolínskou, drahou vůni, která mi evokovala jachty a doutníky. „Kam chcete jít?“

Otočila jsem se vpřed, zavřela oči v oceánském vánku a vydechla. „Prostě pryč.“

21


3

Přelezli jsme zábradlí na opačném konci balkonu, odkud se dalodostat na schodiště, pro účastníky večírku uzavřené. Maličký a směšný,

ale o to dokonalejší projev rebelie. Zula jsem si lodičky a na úprku

dolů po schodech jsem si připadala jako Popelka. Táhla mě jeho silná

ruka a sotva jsme se ocitli u paty schodiště, naše prsty se propletly.Snažila jsem se podebrat drahou látku šatů od Versaceho, jejichž spodní lem

už jsem stihla ušpinit, takže budou muset do čistírny. Vzdala jsem to

a začala na parkovišti hledat svého řidiče v moři černých aut, jež jen

dokazovalo neschopnost smetánky odlišit se jeden od druhého. To už

ale ke mně přijížděl stříbrný rolls, který mě viděl první, přiskočilposlíček a jeho bílá rukavička mi otevřela dveře. „Slečno Fairmontová,“

řekl mladík škrobeně a natáhl ruku, aby mi pomohl do auta.

Napůl jsem čekala, že se mě Brant v autě dotkne, že mi pokradmu sáhne na nohu, ozve se jeho záliba v prostitutkách a jeho překrásná ústa se nějakým způsobem dotknou mého těla. Neudělal však nic, jen se posadil vedle mě, bubnoval prsty do područky a díval se z okénka.

„Do mého domu, Marku.“ Náš rodinný řidič, muž, který bylsoučástí mého života už více než deset let, kývl a očima ani jednounezabloudil do zpětného zrcátka. Jeho služeb jsem využívala vzácně,nechávala jsem si to na příležitosti, jako byla tato, kdy se dalo čekat, že se napiju. Ačkoli jeho výplatní šeky podepisovala matka, byl vůči mně loajální. Kdo ví, jaká tajemství tutlá o mých rodičích, každopádně těch mých byla celá hromada. Přestala jsem se v myšlenkách věnovat jemu a soustředila se na tu záhadu vedle sebe.

Poznala jsem spousty géniů. Stanford jimi přetékal, takže jsemzažila všechny značky a modely. A většinou to byly známé typy. Zaprvé 22


takoví, které genetika obdařila intelektem, ale sociální inteligencíbohužel ne. Potom tam byli nabubřelí, avšak ve skutečnosti nejistí muži,

fingující sebevědomí tím, že při každé příležitosti vyvrhli alespoňnějaký ten ždibíček vědomostí. No a pak ti, kteří mě znervózňovalinejvíc: muži, kteří vás tiše sledovali a všímali si každého detailu vašeho

charakteru, aby jej mohli později analyzovat. A přesně s takovým jsem

v daném okamžiku seděla v autě.

Přestal koukat ven a podíval se na mě. Zkoumal mě s nezastíranou intenzitou, očima otvíral každičký vadný pór mé duše.

„Přestaň.“ Ta slova vyšla dřív, než jsem tomu stihla zabránit.

Zacukalo mu v koutcích. „Proč?“

„Nepřemýšlej. Dej mozku pauzu, prospěje mu to.“ Usmála jsem se.

„Máš strach, s čím na tebe vyrukuju?“

„Ne.“ Ano.

„Proč jsi se mnou odjela?“ V očích měl nepokrytou zvědavost. Jako by snad žena potřebovala důvod k tomu, aby utekla z večírku smiliardářem.

„Napadlo mě, že by sis možná mohl jednou užít noc, za kterounemusíš platit.“

Usmál se očima. „Platím rád.“

„Proč?“ Teď jsem byla já ta zvědavá. Zajímal mě v každém ohledu. Fascinoval mě a úplně nejdráždivější na něm bylo to, že ho absolutně netrápil můj názor na jeho chování.

„Je to mnohem jednodušší. Pravidla takové noci určuju já. Bez účasti jakýchkoli emocí.“

„S emocemi to může být žhavější.“

„A bolestivější.“

„Někdo ti ublížil?“

„Zatím ne.“ Upíral na mě zrak a dodal těm slovům zvláštní důraz, jako by mi podával své srdce na dlani s jistotou, že to povede k jeho zkáze.

Najednou jsem to nechtěla. Nestála jsem o tíhu a tlak očekávání. Jediné, po čem jsem toužila, bylo vrátit světlo do jeho očí.

23


Auto zpomalilo a já viděla, jak se brány před námi pomalu otevírají, abychom mohli vjet dovnitř. Natáhla jsem se po jeho pásu arozepnula ho. Sledoval mou ruku očima a mírně povytáhl obočí.

„Jsme na místě.“ Mark nás vysadil před hlavními dveřmi a já nejdřív vzala za kliku a potom sáhla za sebe a vtáhla Branta do potemnělého domu, kde mě jeho tiché kroky následovaly rovnou do zadní části. Tam seneslyšným pohybem skla, klouzajícím v gumové drážce, otevřela zadnístěna mé ložnice a před námi se rozprostřel oceán. Už jsem to dělala mockrát: úchvatný výhled a oceánský vzduch, který naplnil pokoj svěžestí. Najednou to však před mužem, jenž pravděpodobně vlastnil celé ostrovy, působilo trapně. Otočila jsem se k němu zády, abych skryla náhlou červeň ve tvářích, a nadzvedla si vlasy. „Rozepni mi zip.“

Následovala krátká pauza, kdy jsem předklonila hlavu a čekala, až ucítím tahání. Pak to přišlo, pomalý pohyb, následovaný jeho druhou rukou, čtyři horké body, které sjížděly dolů po křivce holých zad,načež se v polovině zastavily, a jeho dech začal nabírat tempo. Těchněkolik rozechvělých nádechů mi do tváře vehnalo úsměv. Takže je přece jen člověk. Ruce se posunuly nahoru, cítila jsem horké prsty, kteréobnažily má ramena a stáhly z nich šaty. Látka sklouzla po pažích a dolů po těle. Otočila jsem se jen ve spodním prádle a vrhla nemravnýpohled na jeho oblečení.

„Svlékni se.“

„To uděláš ty.“ Jeho tón v sobě skrýval výzvu a rozkaz zároveň.

Zakroutila jsem hlavou. „Musím tě zbavit zlozvyku komandovat ženám.“

Zamračil se, popadl motýlka, rozvázal ho a začal rozepínatknoflíčky u košile. „Kdy jsi naposled dělala, co se ti řeklo?“

Pokrčila jsem rameny. „To už je tak dávno, že nemá cenupřemýšlet.“ A potom, i když jsem tak moc chtěla sledovat, jak se svléká, jsem se otočila a vystoupila z šatů. Přitom jsem zaslechla, jak jeho společenská 24


bota volně spadla na podlahu. Šla jsem k posteli, natáhla se proprošívanou deku a trochu jsem sebou trhla, když jsem ucítila horkou ruku,

která mě přetočila k pevné hrudi. Kůže se přitiskla na kůži, tělo na tělo,

pevné svaly proti měkkým křivkám. A nebylo nic mezi ním a mou...

„Žádné spodní prádlo?“ zamumlala jsem kousíček od jeho obličeje, v němž se odráželo světlo noci.

„Zdálo se mi to jako ztráta času.“ Nepolíbil mě, i když jsem zvedla bradu a přímo ho k tomu vyzývala. Zajel mi rukama pod kalhotky a chytil mě za zadek.

„A moje prádlo je tedy co?“

„Příjemné rozptýlení.“ Posunul ruce výš, chytil mě pevněji kolem pasu a myslím, že jsem si všimla náznaku úsměvu, než nás oba hodil na postel.

Víření nahé kůže, propletené nohy. Moje tělo podél jeho, setkání úst a první polibek. Jeho rty byly váhavé, ruce sebejisté; na chvíli mě napadlo, jestli líbá holky z eskort servisu, než je opíchá. Potom sepolibek prohloubil, naše spojení nabylo pevnějších rysů a vyhnalo z mé hlavy všechny myšlenky na prostitutky.

Když se odtáhl, posadil se kousek ode mě a rukou hladil křivky mého těla. Nastala pauza, vyplněná mým tichým dechem, okamžiky rozhodování, kdy se mi podíval do očí a v jeho pohledu byla otázka.

Neodpověděla jsem ústy. Převalila jsem se, nohama sklouzla zpostele a chodidly se dotkla koberce. Šla jsem ke skříňce, otevřela šuplík a prohrabávala kalhotky a tanga, až jsem nahmátla fólii. Vytáhla jsem kondom, obrátila se zpátky a kochala se pohledem na odhalené tělo, položené na zádech. Jeho oči se na mě usmály, ústa se pohnula jennatolik, aby se objevil malý dolíček. Vůbec se nesnažil skrýtobdivuhodný orgán, spočívající na jeho stehně.

Nečekala jsem takovou míru sebevědomí – myslela jsem, že blázen do počítačů bude nejistý ohledně svého těla, bude to však vyvažovat o to větší pýchou na vlastní mozek. Ale on na mě nevytáhl jediný fakt, vůbec nemluvil ani o své firmě, ani o penězích. Přistupoval k tomu stejně jako já: jako když si dva dospělí chtějí trochu užít. Natáhl se

25


pro kondom, položil ho vedle sebe na noční stolek a vzal mě za ruku.

„Ještě ne. Pojď sem.“ Přitáhl si mě a přitiskl se ke mně, až se naše těla

opět dotýkala a on byl dost blízko na to, aby mi vtiskl polibek, jeho

prsty se dotkly mých ramenou, jemně promnuly svaly na krku a jeho

pátravý dotek putoval dolů po těle. Zavřela jsem oči, vzdychla auvolnila se na polštáři, zatímco jeho ruce sjížděly níž, až spočinulydlaněmi na mých prsou a jemně je hladily. Potom mě vzal do náručí. „Jsi

krásná,“ zašeptal zastřeně. Jeho tělo se přimklo blíž. „Omlouvám se,

jestli... nejsem zvyklý na romantiku, Layano.“

Otevřela jsem oči a mé prsty se zastavily na objevné stezce k jeho penisu. „Myslím, že ji nehledám.“

„A já myslel, že ji hledá každá žena.“ Přetočil mě na bok, hladil mě rukama, až dospěl k zadku a přitáhl mě k sobě. Vzduch mezi námi vibroval horkou nedočkavostí.

Podívala jsem se mu do očí a konečně nastala ta chvíle, kdy ke mně sklonil ústa. Ne. Tohle. Tohle hledá každá žena. Ústa, která jsou lačná a něžná zároveň.

Tohle. Když pevně chytil mé tělo a odtáhl je na konec postele, upíral na mě dominantní oči, silnýma rukama mě přitiskl k matraci a začal mě důkladně zkoumat.

Tohle. Moje ruce v jeho vlasech, moje nehty zarývající se do jehoramenou, mé zmítající se tělo, když mi talentovaným jazykem rejdil mezi nohama.

Tohle. Naše těla proplétající se v mých přikrývkách, jeho váha na mých zápěstích, moment primitivního splynutí, když mi roztáhl nohy a prudce vnikl dovnitř. Jak se jeho penis pohyboval jistými údery a jak polibkem utišil mé slastné výkřiky.

Tohle. Jeho tělo zaklesnuté do mého, ruce, jež mě k sobě pevnětiskly, hloubka, do které pronikal, když se blížil k vrcholu, to, jakzadýchaně říkal mé jméno, jeho rozechvělý dech proti mým ústům, když mě převrátil a naposledy do mě vrazil.

Tohle. Tohle jsem chtěla, po tom toužilo mé nové já. Romantika počká. 26


4

Brant

„Co že jsi udělal?“ rozlehl se pronikavý hlas kanceláří a odrazil se od

starožitných psacích stolů a zarámovaných diplomů.

„Jsem dospělý, Jillian. Mám právo bavit se, s kým chci.“

„Není to nějaká coura z maringotky, Brante. Je to uznávaná členka společnosti. Extrémně inteligentní, i když by to člověk neřekl podle toho, jak tráví volný čas.“

„Zrovna tyhle vlastnosti bych jí spíš připsal k dobru. Mluvíš, jako bys byla raději, kdybych se scházel s nějakou nevzdělanou burankou. Včera v noci jsem odešel z jejího domu zcela uchvácený a nabitýenergií. Pracoval jsem potom celou noc a vyřešil problémy s obnovou dat. Ta žena ve mně zažehla oheň.“

Jillian prudce vstala, až jí perly zacinkaly na krku, a propichovala mě hněvivým pohledem. „Hledá manžela. Nové příjmení, tečku za splašeným životem, který všechny tyhle zbohatlické dcerky vedou.“

„Je zajímavé, kolik toho víš o jejích záměrech.“

„Vždyť mě znáš, Brante. Nemám na srdci nic jiného než tvůjnejlepší zájem. Věř mi, když říkám, že máš za událostmi včerejší noci udělat tlustou čáru. Nepotřebuješ vztah a uděláš nejlíp, když se od té ženy budeš držet dál. Až si budeš chtít příště vyhodit z kopýtka, nech mě zavolat eskort servis.“

Zaklonil jsem se a chodidlo opřel o nohu stolu. „Uvědomuješ si, jak je směšné, že mi objednáváš kurvy? Tvoje mateřské instinkty by se měly tetelit blahem při pomyšlení na to, že chodím s uznávanou ženou.“

„Tvoje matka by si tohle přála, věř mi.“

27


Zamračil jsem se a odhodil kus zmuchlaného papíru do koše naodadky, než jsem se jí odhodlal podívat do očí. „Někdy ti nerozumím.“

Trochu smutně se na mě usmála. „Věř mi, Brante, že totéž bych mohla říct já o tobě.“ 28


5

Běžela jsem po pláži, v teniskách mi čvachtala slaná voda, podrážky se

bořily do písku, a to mě povzbuzovalo, protože svaly reagovaly, nohy

se zvedaly a zabíraly, měly se čile k akci a já dusala a zrychlovala,dokud se mi před očima nevyloupl můj dům jako cílová páska, která už

je na dohled. Když jsem zastavila, sípala jsem, roztřesenýma rukama

se opřela o stehna, v prsou mě pálilo a svaly bolely, ale za tu spoustu

endorfinu v krvi to stálo. Přinutila jsem se narovnat, pohnout se

vpřed a ulevit svalům pomalou chůzí. Vyklepala jsem paže azakroužila rameny a krkem, abych se protáhla.

Tři kilometry. Kratší vzdálenost než včera, ale zato rychleji.Podívala jsem se na hodinky, na nichž se stopky zastavily na 15:04.Vynulovala jsem je, na displeji se opět objevil normální čas a já začala stoupat do kopce na svou terasu, kde už čekala lavička a sprcha. Najednou jsem se prudce zastavila. U brány jsem uviděla ženu v tak rigidní póze, že jediné, co se mi vybavilo, byla vzpomínka na ředitelku soukromé střední školy. Zarazila jsem se, ostražitě si ji prohlédla a pak jsempokračovala dál.

„Mohu vám nějak pomoci?“ Otevřela jsem bránu, vešla do stejného prostoru, kde stála ona, a nechápala jsem, jak se sem dostala. Tvořily jsme ukázkový kontrast, já s kůží zmáčenou oceánským příbojem a potem, oblečená jen ve sportovní podprsence a legínách. Ona měla na sobě přinejmenším dvě vrstvy, kalhotový kostým, pod ním silonky a ze saka vykukoval roláček. Moje krůpěje potu versus její perlovýnáhrdelník. Moje divoké hnědé lokny, stěží spoutané čelenkou agumičkou, její natupírovaný drdol, který se v silném větru téměř nepohnul. Mně se ještě stále divoce zvedal hrudník, zatímco ona stála rovně jako

29


pravítko, s pohledem chladného pohrdání ve vrásčitém obličeji.Zamračila jsem se nad tím, jak se tváří. Co jsem jí, probůh, udělala?

„Jillian Sharpová.“ Začala zvedat ruku, pak našpulila rty, sjela mě očima a rozmyslela si to. Raději jen kývla, jako by byla anglickákrálovna a já se jí měla poklonit.

„Layana Fairmontová. Mohu vám nějak pomoci?“ opakovala jsem nezodpovězenou otázku a v hlavě mi to šrotovalo na plné obrátky.Jillian Sharpová. Finanční ředitelka BSX, Brantova digitálníhokonglomerátu. Byla tváří firmy číslo jedna, řídila veškeré tiskové konference, rozhovory a zasedání představenstva. Pokud jsem se nepletla, bylavelmi inteligentní, měla skvělý přehled a byla velice zaneprázdněná. Čímž se nabízela otázka, proč stojí na mojí terase, v pondělí –nenáadně jsem mrkla na hodinky – v 10:12.

„Dnes ráno jsem mluvila s Brantem. Zmínil se o vaší malé...,“frkla způsobem, který jsem si vyložila jako pohrdání, zapitvořila se azatvářila se nevrle, protože se do ní opřel vítr, „... schůzce včera v noci.“ Nejspíš chtěla, abych ji pozvala dovnitř. Bylo by to jistě zdvořilé, vzhledem k tomu, že se do ní opíralo slunce a slaný vítr, což jejímu kostýmku značky Chanel nepochybně nesvědčilo. Nechala jsem ji tam stát a usilovně přemýšlela nad tím, co řekla.

„A?“

„Můžu dál?“ řekla nasupeně, jako by ji iritovalo, že se vůbec musí na něco takového ptát, a já potlačila škodolibý úsměv, který se mi dral na rty.

„Beze všeho.“ Zdvořile jsem se usmála. „Stejně jste už na mémpozemku, takže můžete rovnou i jít dovnitř.“ Posadila jsem se na lavičku u zadních dveří. Co nejpomaleji jsem si rozvazovala tkaničky, potom zouvala boty, svlékala ponožky a pak jsem si ošplíchala hadicí bosé nohy a utřela je. Přitom jsem cítila, jak je Jillian čím dálpodrážděnější. Kdyby tu nestála, vysvlékla bych se donaha, vlezla bych si dovenkovní sprchy, smyla ze sebe pot a užila si půlhodinku horké vody,která by masírovala mé unavené svaly. Pak bych se omotala ručníkem a šla dovnitř. 30


Ale i v nové Layaně přece jen zůstala špetka slušného vychování. Pořádně jsem si utřela nohy a otevřela dveře.

Vytáhla jsem z lednice dvě lahve vody, jednu jsem přes ostrůvek podala Jillian, která ji nejdříve zkoumala a pak položila. Mlčela a já jsem s očima stále upřenýma na ni vyzunkla celou lahev a otřela si ústa hřbetem ruky.

Ticho. Já jsem rozhodně nic říkat nehodlala. To ona mě poctila svou neohlášenou návštěvou. Tahle velice zaneprázdněná, důležitá, věčně zaúkolovaná žena. Já tu mohla klidně stát celý týden.

Způsobně si odkašlala, jako by byla bůhví kdo, ale já dobře věděla, jak to s ní bylo. Četla jsem článek v časopisu Glamour, který jiprezentoval jako jednu z nejvlivnějších žen v Silicon Valley. Neměla modrou krev ani prestižní vzdělání. Vystudovala státní vysokou školu. Pracovala jako učitelka na prvním stupni základky až do roku 1997, kdy jejísynovec, výše zmíněný Brant Sharp, sestrojil doma ve sklepě počítač, před nímž by se nejnovější produkt IBM roztřásl jako puding.

Počítač, kvůli němuž jeho rodiče zrušili všechny plány dobudoucna a investovali úspory do Branta. Byl hodně mladý. Jedenáct let. Potřeboval garde. A tak tetička Jillian dala v práci výpověď a přifařila se k Brantovi. Dva roky žila ze stravenek a peněz na spořicím účtu, bydlela v pokoji pro hosty v Brantově domě. Potom vyjednala jejich první smlouvu a všichni Sharpovi si posunuli desetinnou čárku na bankovním kontě o sedm míst doprava.

„Chci, abyste se od Branta držela dál.“

Páni. Tak tohle jsem nečekala. Napůl jsem očekávala, že vytáhne diář a zapíše do něj datum naší svatby, dokud nemá smetánka na léto ještě žádné pevné plány. Polkla jsem lok vody a řekla: „Co prosím?“

„Brant se teď opravdu nemůže rozptylovat vztahem.“ Ani senehnula, dál stála pevně a odhodlaně, jako by spolkla pravítko.

Ví ta žena o tom, že si Brant vodí domů kurvy? „Zdá se mi, že o tomhle by měl rozhodovat Brant.“ Opřela jsem se o pultík apodívala se jí zpříma do očí. Jsi v mém domě, tak se ksakru podle toho chovej. „Pokud vím, už mu není jedenáct.“

31


Zamrkala, jako by tahle informace byla nějaké tajemství, ne něco, co by se dalo koupit za tři dollary a devadesát devět centů. Stisklačelist. „Nemyslete si, že když jste si našla něco na internetu, tak hoznáte. Není dělaný pro vztah, nemá na vás čas. Účelem mé návštěvy je požádat vás jako žena ženu, abyste se k němu nepřibližovala.“

„A já vám říkám, taky jako žena ženě, že to není vaše starost.“ Můj zájem o Branta čtyřnásobně vzrůstal s každým slovem, které tahledámička vypustila z pusy. Pětadvacet let jsem se usmívala a bylaposlušná. Nějaká zkostnatělá baba mě tady nebude poučovat.

Začala hrabat v kabelce, krémové birkince, kterou jsem měla vzelené. Když jsem viděla, co z ní vytáhla, v hrdle mi zabublal smích.

„Vy se mě snažíte uplatit, abych od něj dala ruce pryč?“ Kdyžviděla, že z toho mám legraci, její ruka ztuhla a oči ke mně přeskočily dřív, než stihla cvaknout propiskou. „Strávili jsme spolu jednu noc.Nechystá se mě požádat o ruku.“

„Opatrnosti není nikdy nazbyt,“ pronesla škrobeně. „Navíc v tuto chvíli ještě nejsou ve hře žádné emoce. Bude pro vás snadné nechat ho na pokoji. Jste chytrá dívka. Jsem si jistá, že učiníte inteligentnírozhodnutí.“ Vepsala své jméno do předem vyplněného šeku, odtrhla ho z bločku s jemností hyeny a nastrčila mi ho, jako by se bála, že si o něj popálí prsty, když ho bude ještě chvíli držet.

Nedívala jsem se na něj; visela jsem očima na její tváři, dokudpodrážděně nevzhlédla a naše oči se nesetkaly nad žulovým ostrůvkem. „Cením si vaší návštěvy, ale myslím, že byste už měla jít.“

„Je to pro vaše dobro, zlatíčko. Nechtějte Branta. Je to vadnézboží.“ Ta kyselá slova byla vyřčena s náznakem soucitu, ale to nikterak nezmenšovalo pravdu v jejích očích. Věřila tomu. Položila šek.Přisunula ho propiskou blíž ke mně.

„Já vaše peníze nepotřebuju.“

„Milion dolarů ještě nikomu neublížil, drahá.“

Sklopila jsem oči k tomu šeku a s překvapením našla nahořenapsané její jméno. Jeden milion dolarů. Pro mě to znamenalo jedno letní sídlo navíc. Možná byt v Coloradu. Nic, co by změnilo můj život. 32


Přesto to byl pořádný balík. Zvláště, když se odepíše z jejího osobního

účtu. „Vy jste ochotná dát milion dolarů za to, aby zůstal nezadaný?

Nebo cítíte tak velkou osobní nechuť vůči mně?“

Zase ten ponurý stín v očích. Tropická bouře emocí v tak malé ženě. „Věřte mi. Chci pro Branta to nejlepší. A taky pro vás.“

Odsunula jsem šek. „Děkuju, ale ne. A s Brantem to nijaknesouvisí. Mně nebude nikdo nařizovat, co nemám dělat.“

Uchichtla se, ale do veselí to mělo daleko. Naopak mi touchechtnutí přejelo dlouhými, mrtvými nehty po páteři a jediným stahemjejích hlasivek jsem se zmenšila na neposlušné dítko. „Ach, s jakoulehkostí si děti bohatých rodičů hrají na morálku. Myslím, že kdybyste někdy v životě musela normálně pracovat, reagovala byste jinak.Kdyby to byly vaše peníze, za které se postavil tenhle dům. Z kterých se zaplatil váš výhled na oceán.“

Zírala jsem na ni a polkla břitkou odpověď, k níž jsem opravduneměla důvod. Měla pravdu. To ovšem neznamenalo, že jí dovolím, aby mi kázala v mém vlastním domě a vyvolávala ve mně pocity viny.Dívala jsem se, jak přetrhla šek v půli. Nechala ty dva kousky spadnout na linku.

„Dobře. Moje peníze tedy nechcete. Co takhle Americká mládež bez domova?“

Mé prsty sevřely kuchyňský pultík a celá kuchyň jako by se v tu chvíli zatočila. To ne. To by neudělala. „Co je s ní?“

„BSX věnovalo minulý rok...“ Bloudila očima po kuchyni, jako by někde v koutku mysli dělala složité propočty.

„Sedm a půl milionu dolarů,“ slyšela jsem svůj hlas – vyšel z hrdla bez vyzvání. To by přece neudělala.

„Sedm celých šest,“ opravila mě stroze. „V čele našeho týmu, který se stará o příspěvky na charitu, jsem já, totéž platí pro dalších dvanáct oddělení v BSX. Dáte od něj ruce pryč, nebo stáhnu letošní dar.“

Můj svět se maličko scvrknul. Dary na charitu se uzavíraly příští měsíc. Žádali jsme BSX o osm milionů, z nichž by se – spolu sběžnými výdaji – měl pokrýt momentální dluh za tři nové domovy, které

33


jsme začali stavět během loňského roku. Bez příspěvku BSX byorganizace musela hradit oba úvěry za celý rok. Nadlidský úkol. Aupřímně řečeno, při mých schopnostech získávat finance... takový deficit

bych nevyrovnala. Ani omylem. Dokázala jsem vybrat stěží ty dvamiliony dolarů, které jsem získala minulý rok. Polkla jsem. Zírala jsem

na zákeřnou ženu, která proti mně najednou držela v ruce full house.

Plný dům dětí bez domova.

„Vypadněte z mého domu.“

A takhle začal můj vztah s Jillian. 34


6

Na rozkazy jsem obvykle nereagovala nijak dobře. A taky jsem byla

sobec. Tyhle dvě šipky společně ukazovaly jediným směrem: natelefonát Brantovi. Musím se stát pokud možno středobodem jeho života.

Jenže na ty děti jsem se vykašlat nemohla. Na ty, s nimiž jsemtrávila úterky a čtvrtky, ty krátké chvíle, kdy jsem si mohla odpočinout od svého povrchního života a krátce nahlédnout do osamělé, smutné existence dětí, jimž AMBD pomáhala hned několika způsoby.Důležitými způsoby. Ta baba měla pravdu v jedné věci. V tuto chvíli se do toho nemíchaly žádné emoce, nebyl důvod, proč bych se toho muže nemohla vzdát. Odejít a dopřát v letošním roce tisícům dětí trochu světla v jejich životě. Vezmu jim to jen natruc Jillian Sharpové?

Jo. Nejspíš. Nikdy jsem netvrdila, že jsem svatá. Manipulace bynikdy neměla zvítězit. Navíc já bych neměla nikdy prohrát. Mojí novou mantrou bylo dělat všechno podle svého, ne jak očekává či vyžaduje společnost. S ohledem na tohle jsem byla téměř nucena ukázat jípomyslný prostředník.

Nalila jsem si do kafe pořádnou dávku kahlúy, posadila se napohovku a přemítala o tom rozhodnutí. Proč se Jillian tak urputně snaží zhatit něco, co ještě ani nezačalo? Bylo to mnou? Cítí nenávist vůči cizí ženě, s níž se nikdy nesetkala? Nebo vůči kterékoli ženě, která by mohla zasáhnout do Brantova života a narušit jej? V kolika kuchyních už takhle stála? Kolik šeků vypsala? Kolika nepřátelům se postavila?

Po třech vylepšených šálcích kávy jsem se válela na gauči se vzorem drahého polštáře vytlačeným do tváře, když mi zničehonic zazvonil telefon. Chvíli jsem mátožně hrabala rukama a nohama, než jsemkonečně vstala a došlo mi, kde jsem.

35


Chviličku jsem stála bosá na bambusové podlaze, mrkala jsem a snažila se najít to, co mě vzbudilo. Rozpoznala jsem pronikavý zvuk svého vyzvánění, rozespalýma očima našla telefon na kuchyňské lince a vydala se k němu na vratkých nohou.

Na displeji svítilo jméno BRANT. Odmáčkla jsem to, dopotácela se zpátky k pohovce a padla na ni tváří napřed.

Mysli na ty děti. Podruhé jsem procitla později odpoledne, kdy zuřivé kručení žaludku začalo být přesvědčivější než jakákoli alkoholová dřímota. Když jsem – s kuřecím sendvičem u pusy – došla do půlky schodů, vzpomněla jsem si na Brantův hovor, prsty od majonézy zvedla mobil a vytočila svou hlasovou schránku.

Jedna nová zpráva, přijatá v 11:07.

„Layano. Tady Brant Sharp. Včerejší noc se mi líbila, omlouvám se, že jsem zmizel bez rozloučení. Rád bych tě dnes večer pozval na večeři a odčinil to. Dej mi vědět, jestli máš volno.“

Žádná slova na rozloučenou. Hovor prostě skončil a můj nahraný hlas mě informoval o možnostech, co mohu s jeho vzkazem udělat. Stiskla jsem čtyřku, uložila, ukončila hovor a odhodila mobil.Dorazila jsem sendvič a svraštěla obličej. Ten týden volal ještě dvakrát. Nechal mi dvě hlasové zprávy.

Další týden nic. Další taky nic.

Čtvrtý týden poslal velký puget orchidejí. Na lístečku stálo jen: „Zavolej mi.“

Třicátý čtvrtý den: BSX odeslalo svůj roční dar naší charitě,reagovalo kladně na naši žádost, která činila osm milionů dolarů. Třicátý pátý den jsem mu zavolala.

„Ahoj.“ V pozadí absolutní ticho. Žádný hukot strojů, žádnýpouliční ruch San Francisca.

„Omlouvám se.“

„Věř mi, už nikdy neuteču v polovině noci. Poučil jsem se.“ 36


Zasmála jsem se. Při jeho kajícném tónu jsem se musela usmát. „Tím to nebylo. Opravdu ne. Jen jsem si před dalším setkánímpotřebovala dát do pořádku pár věcí.“

Další větu spíš zamručel. „Vyčistit revír?“

Spíš počkat na termín jedné smlouvy. „Tak nějak.“

„Takže... tvůj revír je teď volný?“

Zasmála jsem se. „Ač to zní asexuálně, tak ano.“

„Dobře. Rád bych tě vzal dnes večer na večeři.“

Usmála jsem se. „Vyzvedni mě v sedm.“ Jillian snad musela být napíchnutá na jeho mozek. Volala o tři hodinypozději. Nevěděla jsem, kdo volá, její číslo jsem neznala, proto jsem to zvedla uprostřed skládání prádla, které leželo přes můj gauč jako bílé vlajky.

„Nepovažovala jsem vás za ženu, která nedokáže dodržet úmluvu.“ Žádné zdvořilé uvítání, žádné představení. Šla rovnou na věc. Její hlas jsem poznala okamžitě, vztek v něm byl zcela patrný a já se musela usmát od ucha k uchu. Z toho se budu radovat ještě měsíc.

„V lásce a válce je dovoleno vše, Jillian. Do příštího daru BSXzbývá rok. To by nám oběma mělo na vyřešení tohoto problému stačit.“

„Neočekávám, že bych si za rok ještě pamatovala vaše jméno.“

Mlaskla jsem. „Dám vám jednu dobrou radu, Jillian. Nenaléhejte. Docílíte jen toho, že ho budu o to víc chtít.“

„Taky vám dám jednu radu, drahoušku.“ Poslední slovo bylonasáklé jedem; vyslovila ho tak, že jsem obdivně povytáhla obočí. „Naučte se poznat, kdy se vám někdo snaží prokázat laskavost.“

Na tohle jsem nedokázala důvtipně reagovat. Hlavně jsem příliš nechápala, co tím myslí. Polkla jsem, přeložila nadvakrát bílé tílko a přidala ho na hromádku. „O Branta si nemusíte dělat starost.Neublížím mu.“

„Tohle mi opravdu vrásky nedělá.“ Zmlkla a já slyšela, jak zadržela dech, než znovu promluvila. „Až přijdete na to, co mi je dělá, zavolejte.“

Následujících devět měsíců jsem s ní nepromluvila. Zavolala jsem až té noci, kdy jsem odhalila jeho tajemství.

37


7

Bohatí muži byli plemeno, které jsem dobře znala; jeden boháč mě

vychoval a já ztratila iluze díky několika kratičkým, ale důležitým

okamžikům během prvních osmnácti let. Chodila jsem s mladšími

verzemi, které se narodily do světa svěřeneckých fondů, harvardského

dědictví a country klubů. Byli přesvědčení, že mají na všechno nárok

z pozice rodinného jména a tento jejich pocit navíc doprovázelo ještě

nehorázné ego. Potom jsem odpromovala a přesunula se do světazralých mužů, starších verzí, které mi tolik připomínaly otce, mužů,kteří se neptali a rovnou brali a kteří očekávali naprostou podřízenost od

všech bytostí, jež měly prsa.

Bohatí muži měli své výhody: limuzíny, letní sídla, soukromáletadla, drahé dárky. Také měli své nedostatky: aroganci, nevěru,nemožně nabitý časový rozvrh a velmi často též nelichotivý názor na ženy. Ale... jednu věc jsem měla vzácně společnou s většinou svýchpartnerů, a sice vzájemný nedostatek úcty. To byl pravděpodobně důvod, proč z žádného z mých vztahů nikdy nevzešlo nic kloudného.

Brant byl úplně jiný než všichni ostatní boháči, které jsem poznala. Poslouchal mě, když jsem mluvila. Díval se mi do očí a ne na prsa. Zajímal ho můj názor, vážil si mého intelektu. Přistupoval k našemu vztahu s opatrností kočky, jež se přibližuje k potravě, našlapovaljemně a jeho kroky byly stejně nové a pátravé jako mé. Tančili jsmekolem sebe, naše pohyby nabíraly na intenzitě, naše kroky byly každým dnem jistější. Společně jsme tvořili a objevovali své role; jedinouoblastí života, v níž jsme nepotřebovali praxi, byl sex.

Ten muž... byl zvíře. Teď jsem srkala kávu a poposedla si na židli; rozbolavělé tělo mi připomnělo několik předchozích nocí, kdy mě 38


díky své zručnosti přivedl ke čtyřem, pěti... pak i k šesti orgasmům.

Maličko jsem se pootočila a sledovala, jak Brant vchází do kavárny

a hledá mě očima. Potom šel ke mně a letmo mě políbil na rty.

„Čekáš dlouho?“

„Pět minut. Tumáš.“ Přisunula jsem mu kávu. „Obyčejná černá. S tebou fakt není žádné vzrůšo.“

Usadil se do židle, zvedl šálek k ústům a předstíral, že se mračí. „Černá káva je mužná. Jako chlupatá hruď.“

Zasmála jsem se do svého šálku. „Nechci, abys měl na prsou chlupy. Líbí se mi to tak, jak to je. Perfektně odchlupené tvým zkrášlovacím týmem.“

Teď se na mě zamračil doopravdy. „Já nemám žádný takový tým. Oni jsou...“ Můj výřečný muž najednou vypadal, že nemůže najít slova. Zasmála jsem se, chytila ho za zápěstí a odtlačila mu hrnek skávou od obličeje. Pak jsem se naklonila přes stůl a znovu ho políbila. Popadl mě za šíji, přitiskl si má ústa blíž a v okamžiku drsné vášně dal najevo svou mužnost. Odtáhla jsem se, sedla si zpátky a zrudla,zatímco jakási žena, která procházela kolem, se na nás podívala, jakobychom si to právě rozdali přímo tady na podlaze.

„Mrzí mě ten včerejšek.“ Z Brantova hlasu vyprchala veselost.

Pokrčila jsem rameny. „O nic nejde. Vyrazila jsem si na nákupy. Oběhala jsem si pár věcí, když už jsem byla v centru.“

„Honil jsem termín na opravě toho wireframu... někdy se do práce tak zaberu, že ztratím přehled o čase.“

„To je v pohodě. Jen jsem si o tebe dělala starosti. Nezlobím se – jen mi vadilo, že kvůli tomu musím otravovat Jillian.“ Přičemž „vadilo“ bylo slabé slovo. Brant a já jsme měli domluvenou večeři: v šest večer U Alexandera. Čekala jsem u našeho stolu půl hodiny, pak jsemodešla, protože mi nebral telefon. Nechtělo se mi posílat textovku Jillian, ale nakonec jsem ji vyťukala čistě z obavy, jestli se mu něconepřihodilo, jestli se neztratil. Tak trochu jsem čekala nepříjemnou odpověď – něco v tom smyslu, jak málo mu na mně záleží. Ale odpověděla rychle a profesionálně.

39


JE TADY V KANCELÁŘI. PRAVDĚPODOBNĚ BUDEPRACOVAT POZDĚ DO NOCI. NEPOCHYBNĚ SE PŘÍLIŠZABRAL DO PRÁCE A ZAPOMNĚL. JE MI TO LÍTO.

Ta distingovaná odpověď mě ještě víc rozčílila. Naklonila misky vah v její prospěch a automaticky mě přinutila k podobnědistingované reakci.

Teď jsem si uloupla kus muffinu.

„Dovol, abych ti to vynahradil.“

Dívala jsem se na něj a žvýkala. Borůvky se míchaly s cukrem a moukou a utvořily v ústech dokonalou kombinaci. „Pokračuj,“zamumlala jsem.

„Dneska kašlu na práci. Budu jen tvůj.“

Polkla jsem sousto. „Ale musíš přece dodržet termín. Tři týdny pracuješ na tom...“

„Neřeš to.“ Natáhl se přes stůl a vzal mě za ruku. „Ty jsi důležitější a já si vyhradil celý den a budu ti dělat pomyšlení, protože tě chciodškodnit za včerejší noc.“

Pozvedla jsem obočí. „Celý den? To je vážný závazek, pane Sharpe.“

Zahleděl se mi do očí. „Ke kterému jsem ochoten.“

Naklonila jsem se k němu a ztišila hlas. „A jaképak pomyšlení mi budeš celý den dělat?“

Přitáhl si mou ruku k ústům. „Myslel jsem, že bychom se nejdřív mohli zastavit u mě v bytě. Mám pár nápadů, jak tě odškodnit.“

„Sexy nápadů?“ zašeptala jsem rozverně.

Naklonil se, rukou si mě jemně přitáhl za šíji, až byl ústy u mého ucha. „Takových, ze kterých se ti budou třást nohy kolem mého krku. Ze kterých jsem tak tvrdý a připravený, že tam snad ani nedojdu. Při kterých budeš křičet moje jméno a...“

„Jdeme.“ Prudce jsem vstala, až nohy židle zaskřípaly po podlaze. Chytla jsem ho za ruku a vzala to přímou čarou ke dveřím. 40


8

Brantův byt v centru města bylo jeho sexuální doupě, místo, kde se

o zábavu mého milého dříve staraly luxusní štětky a běhemposledních dvou desetiletí uspokojovaly každou jeho tělesnou potřebu. Ano,

stála jsem teď v místnosti, kde jiné ženy sténaly jeho jméno aobsluhovaly jeho ptáka. Bylo mi to fuk. Protože tomu muži před sebou,

s roztouženýma očim



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist