načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Černá věž - P.D. Jamesová

Černá věž
-15%
sleva

Kniha: Černá věž
Autor:

Adam Dalgliesh jede navštívit svého dávného přítele kněze Baddeleyho do domova s pečovatelskou službou v Dorsetu. Série podivných úmrtí na Toynton Grange, kde žijí pacienti i personál ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-11-21
Počet stran: 320
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 320 stran
Vydání: Vydání čtvrté, v nakladatelství Motto třetí
Spolupracovali: přeložil Ivo Šmoldas
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788026709770
EAN: 9788026709770
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Adam Dalgliesh jede navštívit svého dávného přítele kněze Baddeleyho do domova s pečovatelskou službou v Dorsetu. Série podivných úmrtí na Toynton Grange, kde žijí pacienti i personál ústavu, vzbudí jeho podezření. Někomu se daří vraždit tak rafinovaně, že smrt lze vždy vysvětlit jako nikým nezaviněnou nešťastnou náhodu. Ale i dokonalý vrah nakonec udělá chybu, zvlášť když se domnívá, že někdo tuší jeho pravý motiv. A proto se má poslední obětí jeho cynického plánu stát sám Dalgliesh. Ten se tak nakonec setkává s vrahem tváří v tvář...

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ČERNÁ VĚŽ

7

1 / Odsouzen k životu

Měla to být poslední asistentova vizita a Dalgliesh mělpode

zření, že toho žádný z nich nelituje. Nadutá blahosklonnost na

jedné straně a slabost, vděk a závislost na straně druhé mohly

sotva nabídnout uspokojivý základ k solidnímu, byť ikrátkodo

bému vztahu mezi dospělými lidmi. Do Dalglieshovanemoc

ničního pokoje vplula nejprve vrchní sestra jako předvoj a po

krátké prodlevě vstoupil v doprovodu družiny svých nohsledů

i sám asistent. Byl už oblečen na onu nóbl svatbu, kterou měl

ještě před polednem poctít svou přítomností. Kdyby sinamís

to obligátního karafi átu nevetkl do klopy rudou růži, mohl by

jít i za ženicha. Oba, on i květ, byli zářivou ukázkou cizelér

ské dokonalosti, skvěli se v dárkovém balení, jakoby chráněni

neviditelnou lesklou fólií před nevyzpytatelnými poryvyvět

ru, nápory mrazu a doteky nemotorných prstů, které by mohly

pošramotit jejich křehkou krásu. Dílo završoval lehký nádech

jakési drahé vůně, se vší pravděpodobností vody po holení.

Dalgliesh ji dokázal vystopovat i v tom všemocném nemoc

ničním pachu zelí a éteru, kterému jeho nos za poslední týdny

už přivykl natolik, že ho sotva zaznamenával. Suita mediků se

seskupila kolem postele. S dlouhými vlasy a v krátkýchpláš

tích vypadali jako hejno družiček poněkud nevalné pověsti.

Školené, odosobněné ruce vrchní sestry Dalglieshe svlékly,

aby se mohl podrobit poslední z řady prohlídek. Po zádech a po

hrudníku mu putoval chladivý kotouč stetoskopu. Tahlepro

hlídka byla sice jen pouhá formalita, ale doktor byl jako vždy

důkladný. V ničem, co dělal, nebyla stopa ledabylosti. I kdy

by vyšlo najevo, že se v původní diagnóze mýlil, teprve v téhle

chvíli, ani by mu nepřišlo na mysl vyslovit víc než jen zběžnou

omluvu. Napřímil se.


P. D. J A M E S O VÁ

8

„Dostali jsme nejnovější zprávu z patologie, tentokrát si, myslím, už můžeme být naprosti jisti. Cytologie byla vždycky podezřelá, to jistě, a diagnózu komplikoval zápal plic. Aleakutní leukemie to není, není to žádná forma leukemie.Uzdravujete se – naštěstí – z atypické mononukleózy. Blahopřeju vám, komisaři. Dělal jste nám starosti.“

„Spíš jsem vám tu dělal zajímavý případ, starosti jste dělali

vy mně. Kdy odsud můžu odejít?“

Velký muž se zasmál a úsměvem vyzval suitu, aby se s ním shovívavě pozastavila nad dalším z případů rekonvalescentské nevděčnosti. Dalgliesh rychle prohodil:

„Myslím, že budete potřebovat mou postel.“

„V ž d yc k y p otřebujeme víc lůžek, než můžeme mít. Ale není proč spěchat. Ještě vás toho hodně čeká. Ale uvidíme, uvidíme.“

Když odešli, natáhl se na záda a bloudil očima po oněch několika krychlových stopách anestetizovaného prostoru, jako by pokoj viděl poprvé. Umyvadlo s pákovou baterií, úhledný a praktický noční stolek s karafou na vodu, dvě omyvatelné židle pro návštěvy, nad hlavou stočená sluchátka, na oknězáclony s decentním květovaným vzorem, vše na nejnižší přijatelné hranici vkusu. O těchto věcech si myslel, že budou to poslední, co v životě spatří. Bylo to ubohé, bezbar vé, neosobní místo, dobré právě tak k umírání. Podobně jako hotelovépokoje byl i tento zamýšlen pro přechodný pobyt. Ať už jehoobyvatelé odcházeli po svých, nebo odjížděli pod prostěradlem na

vozíku do márnice, nic tu po sobě nezanechávali, dokonce ani

vzpomínku na svůj strach, na své utrpení a naději.

Rozsudek smrti mu dávali najevo přesně tak, jak sedomníval, že se to obyčejně děje; pochmurnými pohledy, jakousi falešnou srdečností, šepotem lékařských konzultací, nadbytkem klinických testů, a dokud to nezačal vyžadovat, ineochotou a váhavostí vyřknout diagnózu či prognózu. Že jeodsouzen k životu, mu ovšem oznámili bez valné sofi stiky, jakmile

ČERNÁ VĚŽ

9

měl to nejhorší za sebou. Není divu, že to v něm vyvolalo o to

větší vztek. Říkal si, jaká je to od lékařů neuváženost, bapřímo nedbalost, nejprve ho tak důkladně smířit se smrtí a pak

zničehonic prostě obrátit. Bylo mu trapně, když si teď musel

vzpomínat, jak lehce a téměř bez lítosti mávl rukou nadsvými životními radostmi a neodkladnými zájmy. Když nad ním

visela bezprostřední hrozba, že o ně přijde, ukázaly se totiž

takové, jaké doopravdy jsou – v lepším případě pouhá šidítka,

v horším banální mrhání časem a energií. A teď by se k nim

měl pokorně vrátit a zase uvěřit, jak jsou důležité, alespoň pro

něho samého. Pochyboval, že ještě někdy uvěří, že by mohly

být důležité i pro druhé. Až se mu vrátí síly, ono už se to nějak

dá do pořádku samo. Všechno se začas vrátí do starých kolejí.

Smíří se s tím, že je naživu a že nemá jinou alternativu, apřičte-li tento zvrácený nával vzteku a apatie na vrub slabosti, ještě nakonec uvěří, jak šťastně vyvázl. Kolegové si oddechnou, že je ušetřil trapných rozpaků, a budou mu blahopřát. Od té doby, co smrt převzala od sexu úlohu velkého tabu, stala se z ní naráz stydlivka. Umřít dřív, než budete na obtíž a než budou mít vaši známí důvod zapět rituální píseň o „šťastném vysvobození“, se prostě pokládá za projev nejhoršího vkusu. V této chvíli si však nebyl jist, zda se dokáže smířit se svým zaměstnáním. Poodstoupil už vlastně do role diváka – a brzy již nebude ani tím – a vůbec se necítil připraven k návratu na hlučnou scénu světa. Ale když už to musí být, zamýšlel si tam najít nějaký koutek, kde není tolik násilí. Ve chvílích, kdy byl při vědomí, o tom zatím mnoho nepřemýšlel, nebyl na to čas. Dosud to bylo spíše přesvědčení než rozhodnutí. Nastal čas změnit směr. Soudní předpisy, rigor mortis, vyšetřování, rozjímání nad rozkládajícím se masem a roztříštěnýmikostmi, celé to krvavé řemeslo stíhání lidí – s tím vším skoncoval.

Existují i jiné způsoby, jak naložit s časem. Ještě sice nevěděl

přesně jaké, ale on už si je najde. Čekaly ho dva týdnyrekonvalescence, kdy bude moct dospět k rozhodnutí, rozumně si ho

P. D. J A M E S O VÁ

10

zdůvodnit, ospravedlnit před sebou samým a – což budenejobtížnější – najít slova, jimiž se pokusí obhájit je před vrchním

komisařem. Odcházet z Yardu v téhle době nebylo nejšťastnější. Budou to považovat za dezerci. Ostatně příhodná doba

k odchodu se nenaskytne nikdy.

Nebyl si jist, zda rozčarování z vlastní profese vyvolala

výhradně choroba, ta připomínka nevyhnutelné smrti, nebo

jestli to byl symptom daleko hlubšího neklidu; oněch zeměisných šířek středního věku, kde se bezvětří střídá snejistými vichry, při kterých si člověk uvědomí, že odložené naděje

se už ne uskuteční, že přístavy, které nestihl navštívit, už teď neuvidí, že tahle plavba a mnoho dalších před ní mohly být pouhé omyly a že už vlastně nevěří ani mapám, ani kompasu. Triviální a neuspokojivé se mu zdálo nejenom jehozaměstnání. Když ležel beze spánku v tomto ponurém neosobnímpokoji a jako mnoho pacientů před ním pozoroval refl ektoryprojíždějících aut, šlehající napříč po stropě, a když naslouchal tajemným zvukům nočního života nemocnice, provádělskličující inventuru svého života. Jeho žal nad zemřelou ženou, tenkrát tak opravdový a srdceryvný – jak pohodlně našel v té osobní tragédii výmluvu, aby se už citově nezapletl. Jeho milostné poměry – třeba ten, co mu v poslední době s křečovitou nepravidelností zabíral nějaký ten čas a o trochu víc energie – jak jsou nezávazné, civilizované, příjemné a nenáročné. Rozumělo se, že není tak docela pánem svého času, srdce mu ovšem zůstávalo celé. Byly to emancipované ženy. Měly zajímavá zaměstnání, pohodlné byty a dokázaly sespokojit s tím, co mohly získat. Zcela určitě byly osvobozeny od těch zmatených, upatlaných, zničujících citů, které cloumaly životy ostatních žen. Rád by věděl, co měla ta hle obezřetně plánovaná setkání, jejichž účastníci se připravovali na slast jako vypulírovaný párek chovných koček, společného s láskou; s neuklizenými ložnicemi, špinavým nádobím,plínkami, hřejivým, stísněným životem manželství a odpovědnosti.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist