načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Černá krev - Břetislav Olšer

-6%
sleva

Elektronická kniha: Černá krev
Autor:

Ani tato již osmá kniha Břetislava Olšera nezakrývá inspirační zdroje vycházející z židovské kultury a osudů této komunity v horizontu naší generace. Hrdina románu - ostravský ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79 Kč 74
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » En Face
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 225
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-872-6409-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ani tato již osmá kniha Břetislava Olšera nezakrývá inspirační zdroje vycházející z židovské kultury a osudů této komunity v horizontu naší generace. Hrdina románu - ostravský novinář - je vtažen do téměř detektivní zápletky. Široké spektrum vášní, kdy jako prostředek pomsty je netradičně užito sexu, přináší mnohovrstevnatý příběh pramenící v osudovém utrpení holokaustu.

Zařazeno v kategoriích
Břetislav Olšer - další tituly autora:
Krev pod obojí Krev pod obojí
Olšer, Břetislav
Cena: 41 Kč
Obrázkové staré pověsti české Obrázkové staré pověsti české
Žárský, Bohuslav; Olšer, Břetislav; Janda, Zdeněk
Cena: 158 Kč
Černá krev Černá krev
Olšer, Břetislav
Cena: 165 Kč
Izraelské osudy -- Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi Izraelské osudy
Olšer, Břetislav
Cena: 209 Kč
Krev pod obojí Krev pod obojí
Olšer, Břetislav
Cena: 74 Kč
Izraelské osudy -- Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi Izraelské osudy
Olšer, Břetislav
Cena: 111 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

www.enface.cz
B B
BB
ř ř
řř
ee
ee
t t
tt
i i
ii
ss
ss
l l
ll
aa
aa
v v
vv


OO
OO
LL
LL


E E
EE
RR
RR





Ve, co je na internetu zdarma...
* poíta ové pro gr amy, softw are, fr eew are
* legá lní MP3 písnik y a alba zdarma
* ser iály a TV pořady ke zhlédnut í online
* poíta ové hry zdarma, de move rze her





B BŘŘEETTIISSLLAAVV OOLLEERR
ERNÁ
KK
KK
R R
RR
E E
EE
V V
VV
(eské variace na temnou minulost,
zlo i necké geny, mstu, pet ting
a bosé n oh y v parku)
OSTRAVA





Drahé sestře Daně, s ní js me u zbyli jen sa mi dva , akterá
se mi s láskou sn aí nahrad it nae nenahraditeln é ro die
ibráky.
B. O.
Š Břetislav Oler, 2006, 2012
2. vydání
Š EN FACE, 2012
Vydal Mgr. Radim Poláek, Vydavatelství EN FACE
Zámecká 4, 702 00 Moravská Ostrava www.enface.cz
ISBN 978-80-87264-09-6





P PŘŘEEDDMMLLUUVVAA
Ani po doko není této kníky si nejsem jis t, jes tli jse m nap sal
román i nov elu. Jakék ol i da né formy, norm y, p latfor my a re form y s e
mi vdycky pří ily. Rád fabuluji adrím se rení, kt eré jsem sl ye l ve
Vietnamu : Není těké na ma lova t ty gra, mnohem těí je nakr esli t je -
ho kosti!
A od t éto moudrosti je u blízko k zásadní liter ární pravdě, e
spisovat el ne ní ten, kdo okopíruje svů j ob raz v zrcadle , ale t en, k do se
umí vcít it do ivo ta jiných lidí. A tomuto pri ncipu se snaím alespoň
přiblíit .
Pokouím se být jako sochař, jen nejdříve vy tvoří kostru budoucí
postavy z drátů; teprve ty zane opl ácávat hlínou a modelovat. A
poté hle dá t en id eální tvar a cizel uje ho d o nejm eních detailů.
Ijá mám v hlavě napřed osnovu příbě hu, d o ní vetkává m ivoty
svých postav.
Jak z h usté mlhy se mi vyn ořují je jich silu ety, tvář e, gestik ulace
ruko u, formu ji c haraktery těchto postav, jejich váně, chutě i city
asám se snaím do nich převtělit. Někdy iji i několik osudů
najednou . T a síra vá empati e a schizofrenie v jednom je vy erp áva jící, tak e
a s od as u bývá m na tě le i na duchu r oz lámanějí, ne pov ěstné
synk ovo k ole ko.
Nakon ec va k své post avy vytvořím a ony zanou ít s vým v lastním
ivo tem. Mnohdy nejvíc překvapí m ě samotného; někdy se konec
jejich pří běhů i j á dozvím, a kdy dopíu poslední stránku.
A pokud bude někomu připadat, e z tét o knih y cítí mnohé mé
biograf ické prv ky, mohu ho ujistit, e vechn y osoby a obsazení v n í
jsou zcela fiktivní. Podobnost osudů a j men je istě náh odn á. Ne, ne -
jsem to j á, v ádné z vy obrazených figur a figurek. Bohuel an i v t om
dobrém, natěstí ani v tom patném.
lechetné vlastnosti mých hrdinů jsou jen obrazem mého snu
ovla st ním charakteru. Přání j e i zde otcem mylenky. A co se týká
patností mých postav? Je to jen zaklínadlo a hla s na děje, e se mi ty -
to zhoubné rysy jednou provdy vyhnou, stejně jako lenství v
některé m ze spolků naprosto zbytených lidí.
A naděje př ece umírá předposlední. Pos ledn í je n a řadě lověk...
BŘET ISLAVOLE R





I I
II
. .
..
L LIIDDII AA LLIIDDIIKKYY
Tel Avi v h alil dus ivý c hamsi n z Judské poutě a z měnil mě sto
vne ostro u z aloutlou pohlednici. T aké na ranvejí ch Ben Gu ri onova
leti tě o mezil píse ný opar pováli vě vi ditelnost a řídicí vě připomín ala
dezorientovaného robota, popelícího se na upráeném parko viti. Ve
skř ípavé s kořicové mlze se straidelně rozplývala i futuristická silueta
boeingu n a pra vid eln é lince do Prahy.
Jako by toho ne bylo málo, e ra kety Hiz balláhu u za aly dopadat
imezi Haif u a Tel Aviv. Ne rvo zita a vz tek vech na ve chny a na v e
ovl ádly také letitní hal u. V nit ro státní lety byly zr u eny a v obřím
rentg enovacím tunelu mizel a hl emýdím tempem jen zahraniní
zava zadla. Ch eck p ointy obléhali popudliví a detekto ry p ípavě lustrovaní
ciz inci, z lovo lně pr skající při kadém h ebrejské m hláení ozpo děných
letech, znějícím jako tení almů z Tóry na pokr aován í.
Staré něme cké idovky reagovaly klidně, uměly ivrit i jidi a ke ve -
mu věd ěly, e nic horího ne úplné zniení o a je v ivotě u st ejně
nemůe potkat. Zámořské vdovy b yly zauja ty svým i perky; prsty měly
tak překarátovány, e si po k on dolencích za své oligarchické ma nely
málem mu se ly d ávat n a tricepsy o ctanové zábaly .
Skupinka chasidů se utáboř ila upro střed ha ly; seděli v kruh u na
kufrech a překřikovali se, náruivě gestiku lova li o í ránsk ých rake tách
dlo uhého dol etu a chroupali maces. Na h lav ách měli i v u poceném
dus nu igeli tem prot i deti obalené ko e inové beranice, bez nich
nes mě li ujít v zdálenos t d el í ne tyř i lokte. Svými kaftany c ourali po ze -
mi plné drobků nekv aen ého chleb a a jejich gnosti tí souvěrci s kipa mi
na hla vác h je př ezíravě míje li, ja ko erné ovce sluné rodiny.
Nejo dd an ěji vypad ali polt í poutníci; dva dny si n emy li ruce, jimi se
dotý kali Bo ího hrobu a zboně doufali, e za tu pokoru u přeijí kajue
i vechny turbulen ce. Brusi i d iamantů při ekání na zpr ávy o růst u cen
svýc h akcií a indexu PX zase skoro n evnímali, e nastupují do letadla;
zel si stírali rezavý pot, na uích měli mobily a před o ima br ila ntní
fazety a instin kt svých burziánů.
Sotva př iel na řadu, skaut ík z vnit řní o chrany abak s i h o vy chutn al .
S gu stem zaín ajícího mocipána mu ro zkucha l kufr a upatlal objektivy.
Vyhnul by se té ikan ě, kdyby mlel. Ale neml el. Nemohl si to n echat
líbit; jeden z nich dvou se chova l jako meuge a on to roz hodně n ebyl.
6/ B Ř E T I S L A VO L E R





Ata medab er ivri t? tes toval ho he brejsk y mladík se sa ténov ou ja
rmul kou na n azrzlé hl avě a deseti pihami n a k a dém centime tru
tverením svého piaté ho oblieje.
Nemluvím hebre jsky! pok ril ra me ny.
Jsi Arab. ..? zku sil to s kau tík anglicky.
Alláhu ak bar! za hrával si a vichni se po ně m otoili, jako by se do -
pustil svatokrádee , přine jle pím v lastizrady.
Take jsi Arab! skril id své albíns ké oboí.
ech z Valaska! Mám to v pase, staí si ho pře íst, vztekal se.
A k emu m á tu galábii? přehán ěl t o s horlivostí leti tní inkvizitor
a z kufru mu vytáhl dlouho u bledě modrou k oi li.
Jsem náměsíník! zívnul provokativn ě.
Galábie byla z le hounké a pot skvě le sající látky, bez ní by subsa -
hartí nomádi nepřeili jediný úmorně sálavý den. Za est usm lou -
vaný ch satanských dolarů ji k oupil na trh u v Gaze; měl doma u jednu.
Hodila se jen do soukromí a na ma kar ní bály . Za veder pod ní býval
nah ý a v olný jako pt ák, i kdy mu sa hala a po p aty a měla kapuci. Navíc
v ní vypadal t íhlý; v parnu chladila , v zim ě dr el a teplo i chuj na sex
asluela i Ritě.
Má drogy? zahájil id ofenz ivu a ichnul k němu, jak cvie ný ratlík.
Ne!
Nějaké z braně? podezřívavě si ho zrzek prohlédl a poblí stojící
voják p ev ně s evřel své Uzi.
Ne! zalapal po dechu a mezi zuby mu za skřípal judský písek.
Balil sis sám zavazad la? zept al se m ladík , jen nabyl přes vědení , e
jedině jeho ostrait á n eoblomno st ochrání stát Izr ael před zá nikem .
Sám jsem si je naházel i nalapal.. . řekl podráděn ě a za vrel sv ou
uklid ňovací f ormulku o blahoslavených chudých duchem.
Za rozhřee ní muse l odp ovědět na dalích s edmadvacet otázek
atřicet podotázek. Svěřit se muse l i se svými m uslimským i zná mostmi,
s důvod y, pro s tále létá do I zraele, za kým, k de na to bere a jestli má
něc o s blond ýnkou z vedlejí řa dy , co se po n í pořá d dív á. N etuil, e
právě p ro tuto krás ku vzá pětí us pořádá malou neform ální e xhibici.
Jsi ob řezaný? zamrk al s kau tík bledými víky s pískovými řasami.
Jak roze zná obře zanéh o ida od Araba s obř ízkou? zas mál s e.
Take jsi Arab! urputně trval úsenou anglitinou na svém mladík.
Chce uká za t toho mého křesjansk ého.. .? nevydrel a zuř ivě si
rozepnul kalhoty.
Hu ící úl zml knul , vdo vy se přestaly zhlíet v e s vých prstenech
E R N Á K R E V / 7





achasidé nec hali k orp ení, jen b yzny smeni mu odmítli věnovat po -
zornost, jedině e by měl v po klopci Cullinamův dia mant s třemi tisící
karát y.
Slicha... bre ptnul omluvu vyjevený skautík, a mu zr ůověly pihy.
Kdy se H anz i eval za uznalého po tlesku vděných kolemstojících
za se pozap ínal, obul si mokasíny o d haifskéh o B ati, pos kládal
fotoaparáty a znovu si n alapa l kufr , zaal se pro změnu zase on vy ív at
pohledem na odbavo van é pasa érky. Hledal tu, kterou by mohl svým
výstupem přes věd it, e by chtěla sedět v leta dle vedle něho.
Měla by mít osm náct, oi b arvy chrp y, trojkov á nesilikonová ňadra ,
nohy Ma don ny, oduevně le ně nou tvář Audre y Hepbur nové a jak o on
fobi i z létá ní, ab y pře d ní mohl dělat otrlého globetrottera, otcovs ky ji
kone jit a zap omenout, e sám se výek bál, j ak od poled ní stíny mraků.
Posadil se k okýnku, zkontroloval, jestli má v přih rá dce pa pírový
pytlí k a ek al na svoj i mú zu. Kdy r yné vytí tu rbi n rozeři lo hladin ku j
eho třetího cabe rn etu z Golan v u nifik ovan ém pohárku, byla obsaz en a
vechna místa, jen ve dle něho zůstala pořád jetě dvě nadě jně volná.
Trezorové dveře letounu ale těce z apadly , p alubní prův odí
rozstříkaly lesní vů ni a ádná dychtivá krá ska si k něm u n epřisedla. A
na pos lední chvíli uc hnul na vedl ej í sedadl o hekající hromotluk. Byl to
dvojník sic ils kého kmotra; vrásitý ja k Metuz além a ířící sm ěsic i z
ápachů z jasmínového par fému a zubní vody, je bez úspěchu pl nil y sv ůj
úkol elimi novat nevábný odér kořeněného oběda s esnekem .
Ne zabrala ani vůn ě rozpra ova ných borovic a Ha nzi si připomněl
puch ze synagog y v Derbě. Před vstup em do ní si i dé potí ral i svá
bosá chodidla esnek ový m od va rem, aby během půstu a posvátné ho
noního bivaku proívali při t ení Talmudu patřiné mar tyrium.
St arci to klima oividn ě nepř ek áelo, z hlí el se klidně ve svých
pěstěných neh tech a obas si prohrá bnu l bohaté bělavé vlasy, u esa né
doza du, je s e mu vyjímaly nad vysok ým elem s r iviérově opálenou
kůí. Do prostoru pro příruní zavaza dl a si n ic neodloil, jen v silné
ilnaté ruce , s tě kým zlatým prstenem n a malíku, svíral podezřele nadi -
tou igelitovou ta ku.
Konce bezpe nostn ího pásu si nezapnu l, jen si je přeh odil přes
kolena, jak o by mě l v úmys lu kado u ch víli vysednout. Aby oklamal palub -
ní per sonál, igelitku si poloil na klín, pevně ji drel a mlel. Teprve a
se le tadlo dal o d o pohybu, oto il s e k Hanzimu, vycenil po rcelánové
koru nky as divn ým přízvukem esky prohodil:
Jste do sti odváný, co...?
8/ B Ř E T I S L A VO L E R





Hanziho rados t, e po více n e měsíci koneně slyí i navzdory es -
nekovému odéru s voji mateřtinu, netrva la dlouho.
Jak to myslíte?
e se rád předvádíte, co. ..? uche ch tl se olehaný mu.
Závidít e, co...? řekl Han zi zne ch uce ně a provokativně si z amáv al
jídelním lístkem p řed nose m.
Podíval se přitom n a nezvykle silná mu ov a zápěstí, mohutné dlaně
a jeho pře dloktí, porostlá hustým er ným och lupen ím, i k dy h lavu
měl bělostnou , jako dobř e s ituo vaný l esn í mu. Na padlo ho, e kdyby se
ten divný stařec předváděl př ed ce lní ky stejně jako on , a si by upou tal za -
oceánské vdovy mnohem víc
A lli um sativum léí i ne urózu , ukl íbl se ten vle zlý kme t.
A té mumifikuje! pokril H an zi nos.
Poch opil Ho méra, pro se jeh o O dysseus pr ávě esn ekem ubrá nil
ná st rahám sexyvědmy Ki rké, je s oblibou proměňovala nevýkonné
mue ve ve pře.
lov ěk mus í býti připraven; sm rt ve zříceném letounu jest tou
nejlep í! řekl stařec s úmyslem ho jetě víc rozhodit; archaismy jeho
nezvuné etiny mu ly k hlubokým vr áská m. Niádné výda je za po -
hř eb, jen trochu esnek u.. .
Hanzi se zajíknul a zapátral po letuce, aby se př esvědila, jestli
nemají na palubě íleného únosce. Musel to být blázen s erstvo u
ma nikúrou, i kdy dělal, e je ú pln ě normál ní , ale mo hl to j en hrát, aby
si lidé my sleli, e poma tení jsou jen oni.
Sm rt jest smrt! zatajil dech a ekal, e kadou chv íli nad jejic h
hlava mi vystřelí dýchací ohl áv ky pr o nutné okysliování. Nejhůře
uduením smrade m...
Měl u zu baté plné kecky; myslel na nebohé eny , s hlavami
rozt řítěným i o d o celových kuliek , je svitěly z explodujících raket
libanonských iítů ; na s ebevrae dný at ent át v Jeruzalémě a těce
zraněné oběti, s nimi mluv il v nemo cnici Hadass ah i na setkání s těc e
nem ocným p rem iérem a ronem.
Sm rt jest je n met aforou skutené ho těstí ! ot rav oval d ál starý mu
a pr oplétal s i mas ité p rsty svýc h nadměrných ru kou a v ypadalo to ,
jak ob y se s nail zauzlovat sisalo vé prov azc e.
Vypad áte u te ď na ja stlivce! od sekl Hanz i a chtělo se mu pít.
Třeba neiji... zve dl mu husté tmavé oboí a vypadal pojouchle
izáhrobně najednou.
Hanzi si neviml, e b y si ten o trav a objedna l pivo, přesto mu h o
E R N Á K R E V / 9





10 / B Ř E T I S L A VO L E R
mate řsky zaobl ená palu bní prův odí přinesla. Mu nadzvedl lec htěný m
nehtem svého n adměrného palce plec hový uzávěr, cvrn knul do něho
ukazovákem, a plechov ka pr udce zasyela. Led abyle si ji přiloil
kústům a pomalu pil . Jako někdo , kd o lokal d ouky jen z dlouhé chvíle.
Hanzi út rpn ě s ledoval jeho klidně se pohybující ohryzek a sám íznivě
polyka l naprázdn o.
Jedno pivo ! ad onil po letuce. Prosím...
Během startování se nápoje nepod ávají! řek la dívka stroze a nelí -
tostně odela pozavírat dvířka pros toru pro př íru ní zavaz adla.
Ale. .. tad y te n pán.. . za vo lal za ní sk omíravě Hanzi.
Zpodění do eneme, f ouká nám do z ad vítr o síl e dvě stě kil ometrů
v hodině! ozval se hlas kapitána bo eingu .
Pasaé ři to b ra li jako er t pr o povzbuzení své psyc hi ky, ale kap itán to
snad myslel váně, aby výprava japonských zápasníků sumo nechtěla
vrátit příplatek za business cla ss.
Vy nejste id, co... nedal si poko j nech těný s pol usedící a nel o
rozpoznat, jestli to je n k on statuje, nebo se ptá.
Co je vám do toho, zavre l H anzi a znovu zamácha l na letuku.
Moh la mít třicet, jedno dítě a dávno přesta la chodit na aerobi k.
Mě la m ateřská p rsa ; ve lká, kdysi patrně podobn ě strmá jako sopky
esk ého st ředohoří, teď sice pořád jetě plná, a le u hebce m ěk ká, jak o
peř í po drakách u jeho va las ké ba biky . Kdy se k němu naklán ěla,
ňadra se k němu pod ha lenkou přelila, bř íko se jí zaoblilo a stehna pod
vínovo u su kní se napnula.
id ida pozná i bez obřízk y! zasu pěl km et, sevřel rty a bles knul
temn ým a o ima , o nich by Hanziho babika řekla, e dokáí
uhranout.
Někteř í Ar abo vé jsou víc idy, ne mnozí idé! v yh rkl Hanzi nevrle .
Praví idé s e v Osv ětimi převtělili v ducha k ruté pom sty! pronesl
spohř ebním patosem obstaroní pasaé r a stiskl elisti.
A vy jst e id , nebo jeho duch? zuřil Hanzi,
El male rachamim ... vzde chl mu změněným hlasem a zavřel oi .
Hanzi uměl he brejsky jen chabě, ale m odlitbu Boe, plný soucitu,
odř íkávanou na idovské du iky znal.
Vaí choti neva dí, e si lítáte sá m? s ípnul morous a nepozorova ně
se dlouze nadech l, ale ne zakryl, e jeho smířlivý výra z je pouze maska.
J ak můete vědět, e má m e nu? zrudl Han zi; nen osil snubn í
prsten, jeliko mu pod ním ernal prst, j akoby potil luavku k rá lovskou.
A n emáte, slavný urnalist o. ..? u klíbl se ta jem ný pasa ér.





E R N Á K R E V / 11
Spodním rte m se zapřel o h orní, a mu k lesly koutky úst a vypadal
jak star á indián ská vě tkyně, ale to H an zimu tolik neva dilo; kdy ten
poděs mluvil esky, uritě neměl v igelitce dynamit. Kter ý ech by se
stolik a unce mi na ruce chtěl vyhodit do povětří.
A jste otc em té malé dcery a do spí vajíc ího syna...
S někým si mě pletet e... ř ekl Hanzi a rozbolela ho hlava.
Celým těl em se na toil k o ký nku, př itis kl e lo na chlad né oválné sklo,
aby zmírnil tepání v lebce. Pohlede m na mizející telavivs kou pobření
kolonádu se louil s Izraelem a přik azoval si nem yslet na cvoka vedle
sebe. R aději se divil, e mu venkovních mínus padesát stupňů Celsia
nezmr azilo mo ze k. Napadlo ho, e le go v ym ysleli D áno vé a poté, kdy
spatřili Jaffu z p ta í perspe ktivy.
Zr ovna tady pod námi... trhl po divín dvoj itou b radou k oký nku
azadupal do pa lubního kovralu. ...Tady jsme rozpráili kv arky z Ado lfa
Eichm anna! s pokojeně zafuněl.
Hanzi se zu řivě otoil. Třel si dlaní ledové elo a krkem se mu
vztekle hrnul vzduch, aby na hlasových strunách vybrnka l pár jad rných
nadávek, ale neře kl nic, jen si prstem zajukal na elo. St ařec nechal to
gest o bez o dezvy, vítě zoslavně si s klopil sedadlo a pohodlně se v něm
zavrtěl. Sepjatýma ru kama si k sobě p řitiskl igelitku, opřel svo ji d vojito u
bradu o hruď a zavřel oi.
Hanzi po lkl, d al si na ui sluchátka hudebního kanálu, chvíli ladil a při
Be etho ven ově O sudové se snail za pomenout, co se mu honilo v hlavě.
Jestli ten vanil neměl licenci vevěda, bylo to vecko divné. Moc divné.
Kdy ho kře o vitě se tisk noucíh o k sedadlu pr obrala le tuka s koer
telecími meda ilonky na bakelitovém tácku, místo vedle něho by lo
prázdné. Udiven ě se rozh lédl, srovnal si dech, ale utěpa ného vetřelce
u nikde nesp atřil.
Chvíli si myslel, e se mu jen zdál, nebo e to byl opravdový duch.
Ne po něm ucítil allium sativum, jako po Fau sto vi síru. Oddechl si, e
zmizel se svými narákami i pod ezřelou igelitovou takou. Vysunul si
stolek na jídlo; ze kvír y mu k n ohám vypadla sloená tvr tka pa píru.
Ospale etl divn ým těsn opisem zprava doleva :
Jsem hněvivý posel Boí, an děl smrti, satan i á bel, samé oko hbité,
jemu ádný smrtelník ne unikn e.. .
Telecí m edailonky mu zhořk ly a přestal mít slinu i na sauvignon
zGola nsk ých výi n. B yl na sebe zlý, e si nec hal p okaz it návrat ovo u
melancholii nějakou ří kankou, ktero u zrovna na jeho sedadle ně kdo za -





pomněl. Asi by s i ji pokazit nenecha l, kdyby ta slova idovskéh o a lmu
nebyla psa ná arabsky...
Nevěděl, jes tli se má p ovao vat z a z baběl ce, nebo sla bocha. Utěoval
se, e zb abělec je ur itě jen te n, k do si o sobě myslel, e je slaboch. Asi
by si měl přede psat lázně , n ěkd e na Tahiti, nebo alespoň v Lipové.
NNÁÁVVRRAATT
Ta ljánk o a rlatánko, u celej ivot jsem dneska zdá se propotil ,
broukal si na os lavu, kdy se podvozek leta dla se zpoděním, ale s
jistotou přimkl k ruzyňs ké mu bet onu.
Okuda vovou Taljánk ou arlatánk ou kř til své stále miz ivějí jastné
dny , vstřícná gesta osudu i národy s na dhlede m a svo ji enu Ritu. Tu ale
v poslední době za úplně ne jpravějí Ta ljá nku a rlatánk u nep ova oval.
Koneně byl zase doma; s ám sobě nadosa h. Na ulici do s ebe vr áe -
ly pomlo uvané hlavy a tie hřmělo; tchán se op il v bar u Sav a, hajlo val
avystrkoval holý zadek na blokovou d ůvěrnici, s yn Mar ek byl viděn při
netřídění o dpadu a man elka Rita v baru Merkur s úplně cizím muem.
Milov al návraty z cest. Moná víc ne jejich za átky.
K dvanáctým narozeninám dostal kníku Objevení T róje. Koupil m u
ji o tec, venko vs ký uitel s moudrým elem Leonarda da Vinciho, klo -
tov ými rukávy Jindřich a Plach ty a katanovými vlasy po své valaské
matce.
Hein rich Schliemann ho n adchl svou tvrdou hlavou a neotřesitel nou
vírou, s ní od hod laně zobal slepému Homérovi z r uky.
Jednou t é objeví svoji Tróju! chlá cholil ho otec, jen býval obas
pat et ický, kdy p sal místnímu fará ři kázá ní o kajíc né Mář í Ma gda leně
amarnot ratn ém s ynovi.
el sám pro ti smě ru ruiek zpod ěné doby. Valaský don Quijot.
Jako praktikujíc ího kat olíka ho nevpu stili po dvaceti letech uitelování
do jeho mě janky. Uitel fyziky a nadpř irozené síly...? Ideologická di -
verze. A t ak m us el na nádraí skládat uhlí, aby uivil s voji estilen nou
rodinu.
Veer y bez příprav na vyuování se mu dlouily; l at insky a f ran -
couzsky u umě l, proto za a l s an glitinou . L ekce mu d ával ml ad ý ka plan,
cho dil za ním na far u po směně v uhelných sk ladech. Kondice měl
zdarma , vlas tně za svá kázání. Byl rozený objevitel.
Ví, e ten Sha kespea re byl v last ně Třas ohruk a? pochlubil se svým
prvním průzkume m slovník u. S takovým jmé nem a co dokáza l...
12/ B Ř E T I S L A VO L E R





A co so udruh kolní inspek tor Ma jngit? da l mu s yn domác í úk ol.
Takové pra ivé hovno a jak s tebou zamáva lo...
Pak vy pra vil s yna do světa, aby se snail. A ten se i s tátovou flexare -
tou snail. ád né prad ávné m ěst o sic e neobj evil , al e svoji Trój u přec e jen
nael. Odkryl ji pod nánosy dobrých i zlých let v lidsk ýc h duích a asl,
kolik za vát ých Hisar liků b ylo v lovcí ch tygrů a sběraích kobřího jedu
vdungli kolem Mekongu, v kafrech, bouř ících se v jihoafrickém
Sowetu i mez i modlícími se idy u jeruzalém ské Zdi ná řků, kde jako
marionety na neviditelných motouz cích pokyvovali neholeným i hla va -
mi v irokých kloboucích a etli zprava dolev a a lmy z Bible.
Ned otkn e s e ele zem své lebky. ..!
A kolik nesourodých vrstviek bylo v p alestin ských dě tech v G aze , je
se před kadým vyuováním mo dlily , e není Boha kromě Boha a e
prorok Muhammad je po se l B oí . A z píva ly, e ch tějí prolít
muednick ou krev za Al-Kuds, jak nazývaly Jeru zalém a m ěly intif ádu za bá -
jené povyraení, zvlátě kdy jejich vzpoura kam ení zr anila nějakého
ida a molotovovův koktejl zapálil izraelský tank.
Kd yby měl dui na malovat , vypadala by jako t rojhranná a voskem za -
pe etěná l ahvik a se zaob lenými rohy ze zelenkavě prů zranéh o skla, do
ní mu starý bed uín na fouka l slámko u O marovu meitu z pěti barev
mouné ho písku Sinaje. Poku d b y vosk r oztopil, k orko vou zátku vytá hl
a lahvik ou zatř epal, barvy té písité scené rie by se smís ily v ulehanou
duhu, jen tak do větru.
Tak si předs tavoval i du i Bulata O kudavy ...
Kdy si toho to v Rusk u zakořeně ného gruz ínskéh o Ar mén ce vy íhal
při jogg ingu - spí to byla rychlá chůze - podél kremelské z di, místo
poz dra vu mu za al s chraplav ou drzostí z pív at jeh o Des átý prapor:
Signá ly lí taj na raket ě a kul ky hvízdaj do polí a my chcem v yhrát boj,
svůj boj v to m s vě tě u jedno u provdy, aj to stojí c ok oli...
Bá sník se otoil, v rozpací ch udělal zadýchan ou úklon u, tá zavě
za tleskal a v ajovně na Ka linins kém prospektu pak od po věd ěl na vech -
ny jeho otázky a jetě mu věnov al svůj zpěvník. Útlý notýsek, podobný
těm trampským se songy eských zálesáků.
Pro Hanziho to byly kultovní vere pro kadý případ, zaříka dlo ve -
ho zlého. Měl rád bás ně bez patosu, bez exotické viněty se z latým pís -
mem a lacinými metaforami, přiem v láhvi se pak skrýva l jen slabý
odvar z Noe movy rafinovan é t oxické alchymie ze slunc e, révy, rmutu,
cukru a kvasinek rodu Saccha romyces, někdy i brandy.
Sázel na improvizaci, cíleně si pě stoval jen plnovous a přechodný
E R N Á K R E V / 13





senti ment a ne mohl se dok at, a mu mezi zuby znovu zask řípe pra ch
jeho ro dné h roud y, co si je tě neuměla zamést před vlastním prahem.
Př i kadém návratu se těil na aklimatizaci v mu káty pr ovoněném by -
tu tři plus jedna s obstaroním nábytkem, který si s en ou Ri tou poříd ili
za své úspory a peníze, je dostali míst o s vatebních darů.
Vem zv aným host ům dali najevo, e nestojí o vys ava e, mi xéry
asady příborů, ale e si své novomanelské sebevědo mí víc posílí
př iměřenými p eně ními ástka mi, ja k to o sva tbách v ecích iníva li
pragm at iní id é. Jej ich kosmopolitní minist át na skorozápad od
Jordánu mu př irostl k srdci. Objevil své t éma a pro ten rok, v něm pr
emiér Ariel aron překroil s to t yřicet kil o ivé váhy, spřádal velké plán y.
Chtěl nap sat román a popsa t odvráce nou str anu svého Měsíce.
Nevěř il v Boha kupíků, j en v z emskou gravita ci a e a zemře,
vpatřině civilizované zemi zreinkarnuje v nesmrtelný bestseller. A je -
liko si b yl sko ro j istý , e mu osud koneně ro zdal sprá vné karty,
nepř ipou těl s i, e by ho za věrné s lu by pacifismu a dobr é sku tky pro
lidstv o mohl zklamat, i kdy měl n a mysli v arování z atvrzelého
tibetskéh o lámy.
Ten měl jas no, jak dosáhnou t věn os ti:
Musí uinit tisíc dvě stě dobrý ch sk utků z a sebou! Pokud ale po
tis ící m sto d evades átém devá tém ud ělá jen jeden patný, musí za ít
od zaátku ...
Kolik ivo tů by m usel proít, aby si tímto způsobem stihl vyslouit
nesmr telnos t, to mu u láma neprozradil.
Byl Moravák křtěný v setínskou Bevou. Měl s tatnou postavu,
valaské srdce a dobro tiv ou tvář po matce. V jeho vlasech a plnovousu
se jevily katanové gen y otco vých prapředků z Pá lavských vrchů, kteří se
mohli rekrutovat té z řa d vojáků armád tří císa řů od Slavkova . Snad
iproto m ěl rád dívky, je toho moc nenamluvily a bůhv ípro ni kam ne -
spěchaly.
Brzy se chystal os lavit svých d va atyřice t; k dyby nosil erný ka ftan
apejzy, měli by z něho radost rutí chas idé v j er uzalém ské tvrti Mea
Shearim. V oích mu j iskřil o i cos i azuro vě árijského s ocelovým
odstínem. Jeily se mu chlupy, aby t o nem ělo nic s tím , e jeh o tchá n
Petr A dolf erný-Schwarz byl s ynem vet erána wehrmachtu od
Wester plate M anfreda Schwarze a je ho eny Gizell y, dozorkyně SS
vBir kenau.
Byl t o irý ne pokrev ní blud. Pro od inění tohoto stihomamu velebil
kde mohl vůli Izraelců, oddaných domovině svých praotc ů, i kdy byla
14/ B Ř E T I S L A VO L E R





plná a n a k ost vysc hlých vá dí Kumránu a n evrai vosti Arabů. idé milo -
vali pouj Malého prince, je byla nádherná tím, e skrývala studn u.
Uctívali tu monoteistickou sou, jejím bohem byla voda .
A po kud ex istoval pták Fénix , b yl uritě iz raelský , e doká zal vstát
zpopela a stát se je tě s iln ějí ne předtím; křivda, bolest a al udělaly
ze slabos kých idů v diaspoře nebojácný pospolitý nár od, jako k dy
nii vá erupce Slunce kdysi vytvořila a dodnes poháněla ivot na Zemi...
Přál si, aby jeho knihy vycházely právě v Izraeli a vů bec by n eměl nic
prot i tomu , kdyby tam patřily k nejchtěnějím. V esku by ale o sobě
jako o nejtenějím autorovi zaal váně přemý let . Nest ál o p ost
mediálně okroukovaného lite ráta v po trhle tr ní zem i, je s i vdy potr -
pěla na nějaké ho to ho v el kéh o bratra, v ní byl y nejsledovanějí ji -
hoamerické t elenove ly, r eality show, bulvá r s celebritami na jedno
pouit í a román y p ro dívk y od grafomana s vágní sexuální orientací.
Nesnáe l náměstí ucpaná zuřivými fana tik y, sk andujícími Alláh,
Alláh, Duce, Duce , aro n, a ron, ei, ei a nesoucími na r amenou
něko ho jen proto, e se chtěl nechat s muednickou vidinou ráje
roztrhat dyn amite m v plném kolním autobuse, nebo e dokáz al nejlíp
ze vech dopravit klack em ku s prye do klece zaputěné v ledu.
Věřil, e jen skromnost , nebo umění být nad věcí j e výsadou
skute ných mistrů. Kdy naposled uspořá da l dav s pěnou u úst ovace
chi ru rgům, k teří tra nsp lan tovali pacie ntovi najednou s rdce, ledvinu i
játra za ro ní plat, rovnající se týde nní mzdě otulpnovaného negramoty
v kopakách?
Nikdy nepřiel na chu j vejkoviná m ko munar da Haka , jedn ou svo -
jí post avou ho ale ten to k omisař Ří jnové revoluc e n adchl. Byl jí obecní
imbecil, n a něh o volali: Pepku, vysko a zame! A Pepek, vedený pod
krycím hes lem J osef V ys koil ve svazcích dona e ů ra kousko-uherské
policie, vyskoil a meel jak na lesy. Kdy pak slyel pivní dav skandovat:
Kdo neskáe, není ech !, pochopil národní ge ny i alkoho lismus Haka
a byl rád , e je z Valaska.
Svět pouliních křiklou nů pr o ně j byla jen virtuální re alit a filmového
tajfu nu z o bříh o větráku. To skute né a jedin e né vytvářeli nez námí
stvo řitelé, bez n ich b y se vude pr od ucírovali jen paňácové v dresech
kupíků a poujo ví kejklíři se svě tskou slávou, polní trávou. Pr otivila se
mu svě tla ramp nandrolonov ých sval ovců a vykr ad aů ciz ích myle ne k,
ijících na dluh a vrub ostatních.
Bůh příli plýtval, kdy stvořil tol ik zb ytených lidí...
Z Gazy znal, jak exploduje zfanatizovaná ulice a bál se toho; před -
E R N Á K R E V / 15





stavo val si, jak ten amok n ií jeh o děti Marka a Ditu . Pokud v něm
vz kypě la lu , by lo to v tomto pří padě. Izrael byl ne znii telný, před
út oky z áti se obalil oázami pospolitos ti, jak o zr nko písku vzácnou per -
letí, byl po uhou se tinou r ozloh y vech ar abských států, přesto se st al
pevným bodem, kolem něho se toil svět.
Izrael byl sloitý jako Talmud, temný i osvícený, jako noc nad Judskou
po utí, ván ivě kru tý, gamblersky závislý n a lásce i nenávi sti. Lidé v něm
podléhali dobru i zlu, byli hří ní i oddaní své víře. ád né p oz lát ko, kaír -
ka, parodie; ani v dui, a ni v oích. Kuřáci sáli nikotin s asfaltem a ke
zhoubné metastázi, si on isté u po g ener ace brán ili půdu , vyrvan ou sv
ými patriarchy písitému úhoru a Filitíncům, a muslimo vé tam na
kolenou pro lévali krev za Alláha s lehkostí, s jakou Evropané utrá celi peníze
za vepřo vá kole na.
Zpoátku se v něm o stýchal zasmát, aby neurazil pi etu, j ako při vstupu
do domu s mutku. I vzduch tam byl vyprahlý. V Izr ael i byli skoro vich -
ni pot omci vyděděnců; poníených , oebr aených a vyhnanýc h, na
kadém k ro ku provázen ých duemi svých zemřelých. Asi proto mu při -
padali nedotknutelní, zarputile pragmati tí a nesmiř itelní.
Kdo první vys lovil genius loci, musel stát v Jeruzalémě u Západní zdi.
Nikde jinde nelo vn ímat du cha toh o míst a ta k silně, n ikde nepozna l nic
z ta k nehomogenní a přest o tvárné hmoty, nikde jinde se nedělo tolik
fari zejský ch i s vatých proměn, nikd e nebylo víc zběsile pok or ných a e -
mukoli propadlých lidí.
Jer uzalém asi musel být sva té i hří né město v jednom. Bez vody
nebylo ivota a bez hříchu sva tosti, bez aury světla nelo pochopit
beznaděj temnoty. V tom byl Al-Kuds lidsky pra vdivý, proto ho oaro val;
ádná z jeh o Taljáne k arl atánek nebyla tolik svůdná i lico měr ná
zároveň.
id Jig al Amir tvrdil, e miluje Boha, ale milov al jen sá m s ebe, proto
zastřelil premiéra Jicchaka Rabina.
id Jiccha k Rab in m usel zem ří t, pro toe miloval idovs ký stát a ch těl
pro něh o m ír. A v r áji musel mít splín, e po letech poaduje tře tina jí m
tolik milovaných Izraelců s vobo du pro jeho vr aha...
imon Pere s, jeho kulka nezasáhla, poněva d se zdrel na ře nické
tribuně říkal, e se někdy cítí být holubem míru a ji ndy jestřábem války,
ale n e schizofr enik em, ab y mohl s plnit poslání idovské ho vyjednáva e
s Jásirem Arafatem...
Jásir Ara fat se toh o n edoil; otrávili h o moná jeho pa lestintí souk-
16/ B Ř E T I S L A VO L E R





menovci z Hamasu a svádě li to na idy. Otec Stavitel Abú Ammar se sta l
před asně mued níke m, e seděl s bezvěrc i na dv ou idlích.
To ve úasné i zloinně asymetri cké , nelogické a na bubř elé z pa ra -
doxů se odehrávalo v idovském s tátě a Palestinské autonom ní samo -
správě za bohorovného přihlí ení potměilé ho Bo ha, co se asi ř ídil
jiným Desate rem, ne které sám svěřil i dům a Muham madovi posk ytl
jeho patno u kopii.
Zabíje j a ub liuj blinímu svému!
est s et třináct příkazů Tóry ho drádilo. Nikdo nikdy nenechal idy
na pokoji, snad prot o byli tak nevra i ví a nedů tkliví k arabské mu světu
a ten jim nezůs tával n ic dluný.
Pět Mo jíových knih k tomu nabádalo...
Zni ho, udě lej z něj domov pro vrány a krysy, kde ádný beduín
nepř iváe svého velblouda...!
Moná i proto tam na poátku spěchal jako love c lebek, slídil po
trag édi ích, íhal na atentáty, nut il zne přátelené stra ny, aby se mu vyzná -
valy, pr o je dna druh ou vrad í a ne míní s tím př est at. A k dy celé dny
netrpěliv ě ek al s fot oa pará tem na sebevraedný út ok m ěl vz tek, e si
ne vydělá ani na slanou vodu. Pak se změnil.
Za al nesnáet své te nářsk y uslzené příběhy m atek, hořek ujíc ích
nad smrtí svých synů. Chtěl Izraeli i sv ětu pomoci. Snílek, vycho vaný
vkřesjanské pokoře svým moudrým otcem. Měl mindrák z dob, kdy pro
něj byl Bůh největ í au toritou. J ako k ato lík al e nesná el pon iování
idů.
Jeí byl přece té id. Byl z idovské m atky, měl obřízku a tento
původ mu nemohl zapřít ani jeho otec - Bůh. Ten přece ve z osnova l,
bez okázalé smrti jeho hebrejského syna by nebylo křesja nů, ani islámu,
bez idů bychom neznali Boha, ani Desatero, tak pro je zatr acovat?
Ne byl Jid á , nejvíc proklínaný a piněný zrádce, jen obětním
beránkem a zároveň nejdůl eitěj ím l ánkem Boí konspirace,
spř íka zem přímo od Jeíe: iň, co má u initi! Z eho tedy idy vinit;
e byli vyvolení, ale ne proto, a by vládli lidstvu, ale aby za ně ho tr pěli...?
Kdyby v r áji Adam s Evou proh lédli Boí lest a necha li plody s tromu
věděn í netknuté, nebylo by sexu, ani lidstv a, jedině, e by neposkvr něná
poetí byla zavede na plo ně. Křesjané si vytvoř ili k onk urenní církev,
aby i jim zůstalo něco za nehty z idy objevené boské ideologie. Kdo
komu víc podrazil nohy; idé l idstv u, i křesja né idů m j ejich neus tál ým
ikano vá ním a halo causte m?
Proto je hájil, aby ulehil vině svého dětského kat olict ví. Pr opadl
E R N Á K R E V / 17





chiméře sprave dlnosti, kt erou chtěl pro kadého a za kado u cen u.
Dě sil se jen, e j ednou za ne říkat: Co bych byl, kdy by n eexistovala
patno st jiných? V absolutní pravdu a nesmrte lno st u dávno nevěřil. Tu
relativní povaoval za veliinu p římo úměr nou lidské paměti. Za s otva
znatelnou stopu v písku, kterou vítr hravě zahla dil, kdy s i zam anul.
Jen t en, kdo se d okázal udret v mozk ových zá vitec h pozůstalých, il
nejdé le i se sv ou r elativn í pravd ou . M usel si a le na před zajistit patřiný
pub lic relati ons, ma sivní medi ální kampaň, nejlíp se do st at do en cyklo -
pedie Britannica, do globální povinné etby. O v em nejid eálnějí bylo
prosadit svůj ivoto pis do Bible.
Jen Starý a Nový zákon s třetím dodatkem zvaným k orán zaru ovaly
prakticky věný ivot vem, kdo b yli v těchto svatých textech a jejich
kom piláte ch vede ni v dobrém i zlém. Proto m ěl Bůh ja ko jediný jistou
abs olutní n es mrtelnost, se záru n í lhůtou na dobu, ne pla netu Zemi
zlik viduje meteorit, mírové snah y USA nebo islám.
Jeí Kristus, popravený Říma ny jak o zlo inec , se t ak st al vlá dcem
sp olku N ezniitel ných a byl víc nes mrtelný, ne Alexander Maked onsk ý,
Napole on, Hitler, Kennedyovský klan, Walesa, Havel, bin Ládin a milión
dal ích vůd ců d ohromady, vetně fo tbalo vé m afie, k jejich spole n é
mediá lní věn ost i se hodilo motto:
...Un pue ris place at e t decla ma tio fia t! Jen aby se líbil ch lapc ům
asta l se tématem řenických cvie ní!
Kone n ě se nael. Tak si to vz neeně ří ka l, a by s e pov zbudil . U
Goethe tvrdil, e dvě a dvě jsou in con creto jen dvě a dvě a ne ty ři. Víra
a smělost se nedaly sítat. idovský stá t se m u stá val přech od ným
dru hým dom ovem , přest o oplýval nevázanou bla eností, kdy měl za
sebou návrat do toho prvního.
Po třeb oval se v ně m zbavit izraels kých úleků a pookřát v net e nosti
stře dní Evr opy, v ní si u nikd o necht ěl pamatovat boj na bodáky, v ní
se neumíralo v rozvalinách po zemětřesení a pod vlna mi tsuna mi, kde
byly teploty mírné, revoluce same tové, ceny regulované a bída jen na
vlastní ádost. Byl zase doma.
Jeho tělo víc dychtilo po r oz vrz aném křesle a páteři lahodí cí latexové
matraci, ne po eně Ritě. Byl d oja tý, kdy u vchodu spatřil choulíc í se
mou rovato u koku. To kdysi toulavé kotě mu dě lalo rado st. Vlastně si je
vyhl édl, kdy s e vrátil z jedn é z cest do Izraele . V rodině Hany Ringové
měli takových bezprizorních s trávn íků několi k.
ádné jídlo nesmí přijít nazmar! Kdo přeil koncentrák, ten si jídla
18/ B Ř E T I S L A V O L E R





váí ! tvrdila. Ne skonila v plyn u jen prot o, e se stal záz ra k; dos tala se
na Schindlerův seznam. Co nesn íme my, snědí toulavé Micky...
Stra katá koka, s rů ovým u mákem, c o byl i v par ném létě vdy
zat vrzele studený , si na Hanziho brzy zv ykla . Říka l jí Nina , n e snad z nos -
talgi e po náho dné echovovs ké lásce ze svých ruských putování. Nina
byla zkr atka poát eních písmen vlastností, jich si u t oho koiího
mazla nejvíc c til. B yla nezávislá, inteligentní a něná altru istka.
Otře la se m u o nohu a vyskoil a na ta ku, aby ji odnesl, ani by
poklád al zavazad la. N apřed napustil van u pr o ni, přidal pěnu a
pořádně ji vy drhl. Mysle l i n a děti, pro které byla Nina miláek. Byl zase d
oma. Tr ávil je tě telecí medail ónky zapité co lou cateringové koer
spolenos ti Tamam a u objí mal sv é dě ti a soukal oteklá chodidla do vy -
chozených trepek. Rita měla spoustu zákazni c, i kdy trva lé úesové
krea ce znaně podraily. Pak si sedl do k řesla a zavřel oi.
Jednou rukou h lad il s ametově pulzující klubko ve s vém kl íně,
vdruhé mě l láhev piva a s příjemnou hořkostí v ústech odpoíval, na
vzka z anděla s mrti mal ach ha -mave ta pro tu chvíli zapomněl. Byli na
tom s Nino u st ejně. Oba měli t ou lavé boty , pr ahli z e sebe spláchnout
prach a jinak nic ví c, jen trochu to ho ivo iného tepla a la skání.
Zno vu si hověl ve svém koutě, kde měl knihovnu a starodávný poí -
ta, s jeho wordy se snail poznat sám sebe. Sna d té zabedněné el ek -
tro nice přik láda l pře hnaně velký význ am , a le někdy mu př ipadalo, e
jedině přes ni se mu podaří vydávit sousta tě ko stra vitelného s vět a.
A kromě to ho h líd al za zdí jetě jeden ivot. V e vedlejím bytě il je -
ho t chán. B yl vdo vec, mě l necel ých třiaedes át, v s obě silikóz u a srdce po
dvou inf arktech, za sebou rozedmu plic a před sebou neur itý po et
dnů.
RROODDIINNNNÉÉ VVRRÁÁSSKKYY
Petr erný, kdysi Adolf Schwarz.
Změnil si jméno poté, kdy se z B onu vystěhoval do Prahy, odkud ho
posl ali do Ostravy, aby si tam v up achtěném podzemí napra vil k ádro vý
profi l, jeliko jeh o matka Gize lla Schwarzo vá z př edm ěstí Ber lín a byla
kdysi führe rovi od danou dozorkyní v koncen traním tá boře Břez
inkaBir kenau. Se synem v e skoslovensku se stýkala zřídka.
Zásti za to moh la jeho přízemní nechuj pinit se její minulostí,
zásti nor malizace . Ani ma tka toho moc s nikým o svém údobí árijské
jun gefr au n ena mluv ila . Kdo by o to stál. K dy ji odso udi li k de seti letům
E R N Á K R E V / 19





za zloiny proti lidskos ti, bylo mu osmnáct a jeho invalidní otec se
oběsil v unif ormě weh rma ch tu, s elezným kříem na hr udi.
Skoro de set let il v relativním klidu, oba s u dědy z otcovy strany
vKolíně nad Rýnem, kde studo val práva. Na konci padesát ých let před ali
Rusové německé vládě dokumenty z Osvětimi. V sezna mech dozorkyň
byla i jeho matka. Do té doby s i bláhově myslel, e je statená Němka ,
je v pracovních tábor ech hlídala nebezpené zloince.
Pak si přeetl zápis z matina výs lechu...
V lá gru jse m si vybrala za sluku těhotnou Ester
LöwinsteinovouRonovou. Nemohla jsem za to, e pak la do plyn u. Nerozhodovala
jsem o tom, e denně musely zemřít tisí ce st arců, en a dě tí. Plnila
jsem jen rozkazy. M ám s nad odpovídat za utrpení vech...?
...Ano, organ izovala jsem pře sun vězenkyň do plynu. Dost ala jsem
takov ý rozk az... Je pravdou, e jsme na idovky p outěly slu ební psy.
Jen pár jich ale při tom zemřelo, ostatní úto ky přei ly. Ester jsem ale po -
mohla. Dala js em jí práci, hod ně je dla, mohla se koupa t v t eplé v odě...
...Kadý to věděl, e jsem se k ní chovala dobře. Kdyby nic, ulehila
jsem jí ivo t v lágru. Byly jsme obě tě hot né . Měla jsem dost starostí se
svým dě ckem, nemoh la jsem peo vat té o to j ejí. Vzal s i je doktor
Meng ele. Víc nevím! M rz í mě, e její dítě nepře ilo, e z em řela i ona...
Byl v oku, snail si namluvit, e celá ta osvětimská kau za je jen i -
dobole vická pro paganda. Říkal si, e a b ud e pr ávník, svoji matku oistí
a od halí to světové spiknutí. Pracovala v berlí nské nemocnici jako vrch -
ní sestr a a pacienti si ji nemohli vynachv álit za její ohleduplnost.
Důka zy ho vyděsily, pár měsíců se ma rně spoléhal na justiní omyl,
na od halení pokraující protiněme cké konspirac e, k ojence z a z loince
ale povaovat ne mohl. Zn enávid ěl obě str any.
Gize llu Schwarzovou propustili z e zdr avotních důvodů z vězení
otyři roky dřív a musela na operaci srdce, potom do sa nator ia. Pak u
zdařile přeívala v Ber líně, ve vi lce na ko nci jastné Hol bainovy u lice, n a
ni za celou válku dopadly jen dvě bomby.
Měla p říz eň hvě zd . Neproklínala osu d, naopak. Dal jí syna, co měl
vlasy i oi po ní. Skoro osmnáct roků mat eřského těstí brala jako
nejúas nějí dar, za který v dě ila nejvě tímu kr veprolití. Takový u osud
byl; neřestný k poctivcům a blahos klo nn ý k lotrům .
Kdyby to b ylo na idech, doivotně b y skuela od muk pekelných ve
vězeňské samot ce, hladová a nemytá, a by sama kemral a o smrt.
Marně, m use la by v té bídě bíd doít, aby tr pěla, ja ko její oběti. Osud
vak p řece jen t res tal; její milovaný Dolfi se zaal s vé ma tky bát.
20/ B Ř E T I S L A VO L E R





Mladík byl z toho v eho bezradný; do té doby zuřil na celý svět, e
tak hr oz ivě zn iil Němec ko. J eho zemi. Teď se o citl ve dvo jím o hni.
Sl yel, e mlad í idé v jeho věku, pokud pře ili, byli u dávno mui.
Chtěl být té muem, aby mohl prchat světem. Jen alibisticky prcha t;
roli ne hrál směr, jenom rych lost, s jak ou by se d ostal co nejdál od
rodi nné hanby.
Vědě l ale, e kd yb y utík al celý ivot, stejně by před svým prokletím
neut ekl. íle ná pravda o bacha řce z O světim i ho z asáh la navdy; jak se
měl smířit s tí m, e se j í naro dil v děsivém id ovské m hrobě. Prot o
nem ěl idy rá d. Ne být jich, nikdy by tol ik netrpěl. V dotené m vědomí
si hřál výitku; oni u neili, on il. Nesná el je, mohli za jeho tra uma.
Přestal mít rád i svou matku. Neb ýt její posedl osti niit idy, mohl
být třeba diplomatem. Místo t oh o byl jen z hrz ené nic. Př eruil studia
ave dvacet i se oen il, aby př iel na jiné mylenky. Vz al si Annu
Sal drov ou, drobnou dívku s v ěně pro vinil ým ús měv em, dceru jednoho
z ř idiů es kého zastupite lstva a přestěhovali se do ech, později do
Ostravy.
Byl to je n z babě lý útěk z pudu sebezác hov y. Stal se ru baem n a
achtě, jeho ena dostala za roz hřee ní p ráci kniho vnice v politické
kole. Kdo mohl , prch al z východu na západ, oni o br áceně. Tá hl v sobě
káru psanc e, těkou od harampá dí dá vných vin.
Na před děti nechtěl. Bál se, jak jim řekne kdo je, kde se narodil a ko -
mu. Jeho ena Ann a a le na dítěti trvala. Tak přila n a svět Rita. Teprve
v první třídě jí ř ekli, e její otec je N ěmec . Z těch hodných. Kdyby byl z
těch zlých, ne dovolili b y mu přece ít v echách , a ni na Mora vě.
Běh em svých pr vníc h prázdnin na Valasku jí za alo být divné, pro
má jen jednu babiku a jed noho dědeka, kdy o statní děti jich mají
nej míň po dvou. Nutná informace obsahovala milosrdnou le, e její
něm et í praro die pa dli ve válce.
S dětsk ou zvídavostí a kolními o snov ami přilo i pátrání, na kt eré
stra ně berlínská babika s dědou bojovali. A to byl as na úplnou prav -
du. Nesla ji těce, bála se spoluák ů, a kdy ve vylo najevo, nastaly
její kruné boje o e st zbývajících lenů rodiny erných.
Postupně se ozbrojila imunitou vzdoru a to u byl jen krok k hra né
pýe. Nebyla-li lepí ne ostatní, b yla roz hodně jiná. Áríjská. Věděla, e
to byla smě n á póz a, ale lep í, ne a by neměla ádnou. S tejně s e bála ;
nejvíc genů Gizelly Schwarzové, e v sobě mohla mít její zhoubnou
eses manskou krev.
Věř ila, e je diný, kdo ji mohl zkrotit, b yl roma ntic ký s větoběník Jan
E R N Á K R E V / 21





eva l. Po dvouleté zná mos ti, kdy s i lás ku vět i nou vyznávali v jeho tele -
fonáte ch z Vie tnamu, New Yorku nebo Johannesburgu se v zali. J ejí o tec
os lovova l svého zet ě zásadně Hanzi; inil tak ze směné nostalgie, e tím
měl vedle seb e ale spoň n ěco ge rmá nského.
Jan mu zně l příli p odřadně slovansky. M an el jeho dcery si na toto
jméno se shovívavostí sobě vlastn í zvykl, s tejně jako oko lí. Budil pak po -
zornost u při představo vání; Hanzi eval mátl. Ne kadý věděl, e le
cheval je pr o Fran couze ků ň.
Ha nz i o t chá na dbal a měl neust ále nap jatý sluch, aby přes p anelovou
stěnu zaslechl kadý podezřelý ramot. Nejasné signály stárn oucího
ivota se m u mísily d o klapotu staré klávesnice a da tlích synkop, je
vyluzoval, kdy se trefov al do sk oro vymaz aných písmenek. Psal o smrti
azá roveň před ní hlídal jeden zkomír ajíc í ivot. Myslí se mu prolínaly
dva světy; před zdí a za zdí.
Vechny zdi mu při pada ly stejné; ínská i berlínská , stejně jak o ta
mez i USA a Mexikem i mezi Saudsko u A rábi í a Irák em, znal i tu i zrael -
skou na hra nicích s Gazou a Zá pa dn ím břehem Jor dá nu, dotýkal se Zdi
nářků i The Wall s osmapade sáti tisíci jmény Am er ianů , zabitých ve
vietnamské válce.
Podo bná byla i zeď me zi ním a tchánem. Byla vzty en a zední ky ,
zdící mi Ba sso vovou m etodou, aby rozdělovala, oddělovala a střeila,
ale ve svém důsledku natěstí víc spojovala ne dělila. Stejn ě jako ty os -
tatní. Mnohé u padly, byly dáv no zboř en y, na jiné ten konec teprve
ekal, i kdy na ně bylo vidět a z Vesmíru, pro da lí se teprve stavěly
základy.
Pamatoval si na do bu, kdy v místě je ho prac ovny nebylo nic. J en sy -
rový ostravský vzd uch s oxidy síry, cem entovým pra chem a elezá ren -
ským popílkem. Pak chtěli na Vánoce zedníci pr émie a urychleně
postavil i i j ej ich podla í. Ch odili s e s Rito u dívat, jak jim b yt ro st l.
Naprot i staveni tě se v zapráeném březo vém h ájku vestoje milov ali
opřeni o hladký a bě lavě se loupající kmen a přitom pohledy hypnoti -
zov ali svůj budoucí domo v a nevěd ěli, zda li je víc vzruuje s ex n ebo
vidina lonice s ve lkou poste lí.
V bytě jetě nebyly ani dveře a u marlborkami uplatili neúplatného
hlídae, aby se mohli projít svou jastnou budoucností, jetě bez o mítky,
par ketové pod lahy a s tropu , míst o něho zatím trely k z amraenému
nebi jen zre zivělé armatury. I tak v sobě hřá li slunení svit, přestoe na
ně c hladivě prelo.
Tady na píu ro mán, co dostane Nobelovu c en u a tám hle na tom
22/ B Ř E T I S L A VO L E R





popra skaném betonu jednou prostřu královský her melín a budu tě na
něm milovat a do kon ce svě ta, řekl s nepřiměřeným pato sem své
e ně Ritě a od té chvíle se cítil jako vel ký dl uník.
Román p ro Stockho lm byl v ne dohlednu, her melínový koberec se do
státního bytu nehodi l, navíc měl raději hra nostaje ivé a sex s Ritou se
bez p lnění příli unáhle ných slibů stával ím dál tím bídnějí, i kdy
jeho en a si na mi lování d os t p otrpěla. Spí víc ne dost. J ejí milos tné
smrtě ho tolik blaily, e věti nou moc dlouho nev yd r el. Moná i pr
oto, e za zdí měli akvizici, vya dující s tále větí péi.
emu tě zajimaji jen ti i de ? sípal překotně stárnoucí tc hán a krátce
oddy choval. Co na nich ma? Su to sprosti lichvaři! vztekal se, e ho
zrovna nic potupnějího nenapa dlo .
Zají kl se. Dělal to vdy, kdy ho Hanzi rozilil řema o holocaustu.
Chtěl mu za to nahnat strach, e na něh o jde inf ar kt. Sna il se mluvit
sprostý m náře ím, aby si ulevil a po pinil svůj druhý dom ov . Říz nému
mari jeho něm iny se protivila hantýr ka ,kra tkych zobaku .
Ponurý kraj v ysokýc h pec í a sirn atě oudících hald měl z a gulag
svého vyhn anst ví. Ve skrytu své zna vené due ho ale ím dál víc bral
jak o svůj azyl i útoitě. Ostrava se stala jeh o m ěstem, je bylo pupení
nůrou spojené s da jnými hlubinami v úpatí Beskyd a ilo z podsta ty
zem sk é k ůry. Bylo to hříné město barabů, o nic v ak hanebnějích, ne
kadá dru há tě ce zkoue ná lids ká přir oz enos t.
Uměl mluvit i obstojně s piso vn ě esky, kdy chtěl, n ejr aději a nejlíp
ale německy. Byl jediný brigádník na dobu neurito u, kt erý ov lád al
něm inu líp, n e tlumoníci ve vedení spolenosti. Obas si ho ř editel
vyádal, ab y p řekládal, kdy se revír sna ili vz ít na hůl dovozci důlních
strojů. Kadý rodilý Němec okamit ě pozn al , s ký m to mlu ví , a proto se
obával, e bavortí nabobové budou vyzvídat, odkud je a kdo byli jeho
př íbuzní a p ro u se nehlásí k příjme ní Schwar z.
Jinak si u moc hlavu nelámal tím, e se mu do nordicky vytříbené ho
di sciplinovaného projevu vloudilo podřadné krácení slov. Kdy měl zl ost,
zcel a re zigno val na ras ovou istotu. Ostrav tin a, kterou si přetvořil
vkompilát eské gramatiky, havířské obhroublo sti a z bytků němec ké
úsen osti mu připadala neárijská, ale mozoly kurevské pr ác e v podzemí
a přes aso vé piv něrumo vé fed rování v hornických krmách udělaly své.
Nezajímají mě jen om idé, ale nicméně skoro kadý třetí z nich je
nositel Nobelovy c eny! ods ekl mu H an zi.
Nědav no sa eska idovska elit a se rvala jak psi sme ka přimo
vpraske s yn agoze ! ertil se tchán.
E R N Á K R E V/ 23





Já asn u; vadí t i něj aká strkani ce, ale milion idovs ký ch dět í
umu ených tvými soukmenovci tě ne chává klidným...!
Hanzi zuřivě zab ouch l okno, ab y ne dělali sousedům divadlo.
Mluvili mi ve Lhotě, odkud byli rodie me Anny, e tam měli za
prvni republiky stareho idaka. Děsn a dr grele, dělal tchán, e výtku
nesl yel. Dě du m e e ny vyh odili ze s tatku a t ak si od něho puil deset
tis íc s ilenyma urokama.
Děda si troufal, deset tisíc za pr vn í republiky...
Chtěl je na far o, tatrovk u, bo si zřidil taxislubu.
Taxislu ba na vesnici, to byl tedy borec!
Ně vylo mu to a i dak po n ěm pak chtěl třikraj tolik...
Zkus si dnes půjit ...
Lump jede n. Nakonec pry aj mu daju pul chalu py ...
A dali. ..?
Nědali; natě sti při la valka a ten vydřidu ch fr el do la gru... z am nul
si tchán spokojeně dlaněmi.
A vrátili mu potom těch dese t tis íc?
U do Lhoty an i nepach. ..
Skonil v plynu, e jo?
i vim, de je mu konec? Třeba etě meli ně kde v Americe!
Ten stř íbrný s víc en , co má v gaui, je jeho?
Kady si bral, co mu přilo pod ruku! Vi kolik lidi ok rad?
Tak pro si od n ěh o půjov ali?
Jen sa z těch idaku něposer! zachrmlal tchán a znovu několi krát za
sebo u p rudce vyfo ukl a to u Hanzi vě děl, e t ento krát nic nehraje
aradi ho nec ha l, ab y s e uklid nil a nemusel volat pohotovost. Odjakiva
je ode vad vyhaněli a uritě vě dě li e mu...!
Tys zase pil!
Dy sa z křii ba ba nii rasy s chlopem rasy vy i, je z teh o pod -
pru měrny jed inec - id! zatnul tchán elisti a vypa da l, e vybu ch ne.
Trpí ko mplexem z autority!
Z te ido vske ? C ha ch a cha! zachrel tchán. A stejně smrdiju...!
Mě l několik přátel íků s tej ného ra ení, kteří ho zásobo vali
,odbor nou lite raturou. A tak z aal věř it, e A tlantida byl samý Árijec, na
Střee světa e se zrodila n ordick á kol ébka lidstva a D alajláma e byl
Hitlerův v zdálený b ratr anec. Pro by prý jinak posílal Him mler věd ce d o
Ti betu.
Izra el není zas luha H erzla, ale H itlera ! Po valce s i idi ten svuj sta t
24/ B Ř E T I S L A VO L E R





vykemr ali n a suc itu uplacene ho světa. Ja. Skrze va Němcu su teď
vyvo leně ji ne pře dtym...
Kdy van í do ma, je t o t vůj problém, venku ale dr hubu! měl to -
ho Hanzi u d ost a přestal myslet n a riziko infarktu, svého i tchánova.
Ka dý nem usí věd ět, co jst e za famílie...
St ydi se! Dy ti puuju prachy, to ni něvadim, co?
Jde o d ěcka! Ty na vecky sere , ony al e mají ivot před sebou!
Radi se divej na sebja, kdo vic děckam kazi ivo t. Es li ja, i vy!
Řekni to s vé d ce ři...
Dy si nula? Co ty umi, k rabale !
Hanzi se nadechl, e jetě za úto í, a le pak jen rezigno vaně r ozh odil
rukama a raději mlel, ne aby musel brunátného tchána s překypu jícím
cholesterolem křísit. Byl t o vyřízený lově k.
Přes ty řicet roků b yl se svojí enou Annou. Marně si liboval, jak ve
stáří do enou ztracený as . Nedo hnali skoro nic. Pár roků po té, co dos tal
inval idní důchod, zemřela Anna při dopravní ne hodě . Děsivě , n áh le
aneohlá e ně, jak u to měla smrt ve zvyku. Jak o by spadl mez i ledové
kry. Ztuhla mu kre v i hemisféra potěení a u nik dy ner ozmrzla.
Cít il se bezradný, nevě děl, jak d ál. Vdycky hodně pil, teď boř il dán -
ské rek ordy i svá játra. Nechtělo s e mu vrac et tam , kde ho u nikdo
ne ekal a jetě víc za nevř el na idy; myslel si, e její jméno Anna, v he -
brej tině ,milosti plná se stane oistou jeho ivot a. Milost zůstala
nenaplněná.
Její smrt ne sl velmi tě ce. Myslel si a le, e ji ponese je tě m nohem
hůř. e ji n eunes e a alem mu puk ne srdce. Vlastně v to tajně doufal.
Nem ěl jetě se dmapadesát a u byl jednou nohou v hrobě. To on měl
umřít a ne jeho Anna. Měl za to, e mui vd ycky umírají dřív, ne jeji ch
eny. Poí tal s tím a přepoítal se. Ta bída bí d h o zastih la nepřiprav eného...
Mar ně hoj il svůj al strojeným pr


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist