načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Černá krev - Břetislav Olšer

Černá krev

Elektronická kniha: Černá krev
Autor:

Ani tato již osmá kniha Břetislava Olšera nezakrývá inspirační zdroje vycházející z židovské kultury a osudů této komunity v horizontu naší generace. Hrdina románu - ostravský ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » En Face
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 225
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-872-6409-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ani tato již osmá kniha Břetislava Olšera nezakrývá inspirační zdroje vycházející z židovské kultury a osudů této komunity v horizontu naší generace. Hrdina románu - ostravský novinář - je vtažen do téměř detektivní zápletky. Široké spektrum vášní, kdy jako prostředek pomsty je netradičně užito sexu, přináší mnohovrstevnatý příběh pramenící v osudovém utrpení holokaustu.

Zařazeno v kategoriích
Břetislav Olšer - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ve, co je na internetu zdarma...

* poíta ové pro gr amy, softw are, fr eew are * legá lní MP3 písniky a alba zdarma * ser iály a TV pořady ke zhlédnut í online * poíta ové hry zdarma, de move rze her

BBŘŘEETTIISSLLAAVV OOLLEERR

ERNÁ

KK

KK

RR

RR

EE

EE

VV

VV

(eské variace na temnou minulost,

zlo i necké geny, mstu, pet ting

a bosé n oh y v parku)

OSTRAVA

Drahé sestře Daně, s ní jsme u zbyli jen sa mi dva , akterá se mi s láskou sn aí nahrad it nae nenahraditeln é ro die ibráky.

B. O.

Š Břetislav Oler, 2006, 2012

2. vydání

Š EN FACE, 2012

Vydal Mgr. Radim Poláek, Vydavatelství EN FACE

Zámecká 4, 702 00 Moravská Ostrava www.enface.cz

ISBN 978-80-87264-09-6


PPŘŘEEDDMMLLUUVVAA

Ani po doko není této kníky si nejsem jis t, jes tli jse m nap sal román i nov elu. Jakék ol i da né formy, norm y, p latfor my a re form y s e mi vdycky pří ily. Rád fabuluji adrím se rení, kt eré jsem sl ye l ve Vietnamu : Není těké na ma lova t ty gra, mnohem těí je nakr esli t je - ho kosti!

A od t éto moudrosti je u blízko k zásadní liter ární pravdě, e spisovat el ne ní ten, kdo okopíruje svů j ob raz v zrcadle , ale t en, k do se umí vcít it do ivo ta jiných lidí. A tomuto pri ncipu se snaím alespoň přiblíit .

Pokouím se být jako sochař, jen nejdříve vy tvoří kostru budoucí postavy z drátů; teprve ty zane opl ácávat hlínou a modelovat. A poté hle dá t en id eální tvar a cizel uje ho d o nejm eních detailů. Ijá mám v hlavě napřed osnovu příbě hu, d o ní vetkává m ivoty svých postav.

Jak z h usté mlhy se mi vyn ořují je jich silu ety, tvář e, gestik ulace ruko u, formu ji c haraktery těchto postav, jejich váně, chutě i city asám se snaím do nich převtělit. Někdy iji i několik osudůnajednou . T a síra vá empati e a schizofrenie v jednom je vy erp áva jící, tak e a s od as u bývá m na tě le i na duchu r oz lámanějí, ne pov ěstné synk ovo k ole ko.

Nakon ec va k své post avy vytvořím a ony zanou ít s vým v lastním ivo tem. Mnohdy nejvíc překvapí m ě samotného; někdy se konec jejich pří běhů i j á dozvím, a kdy dopíu poslední stránku.

A pokud bude někomu připadat, e z tét o knih y cítí mnohé mé biograf ické prv ky, mohu ho ujistit, e vechn y osoby a obsazení v n í jsou zcela fiktivní. Podobnost osudů a j men je istě náh odn á. Ne, ne - jsem to j á, v ádné z vy obrazených figur a figurek. Bohuel an i v t om dobrém, natěstí ani v tom patném.

lechetné vlastnosti mých hrdinů jsou jen obrazem mého snu ovla st ním charakteru. Přání j e i zde otcem mylenky. A co se týká patností mých postav? Je to jen zaklínadlo a hla s na děje, e se mi ty - to zhoubné rysy jednou provdy vyhnou, stejně jako lenství v něk - teré m ze spolků naprosto zbytených lidí.

A naděje př ece umírá předposlední. Pos ledn í je n a řadě lověk...

BŘET ISLAVOLE R


II

II

..

..

LLIIDDII AA LLIIDDIIKKYY

Tel Avi v h alil dus ivý c hamsi n z Judské poutě a z měnil mě sto

vne ostro u z aloutlou pohlednici. T aké na ranvejí ch Ben Gu ri onova

leti tě o mezil píse ný opar pováli vě vi ditelnost a řídicí vě připomín ala

dezorientovaného robota, popelícího se na upráeném parko viti. Ve

skř ípavé s kořicové mlze se straidelně rozplývala i futuristická silueta

boeingu n a pra vid eln é lince do Prahy.

Jako by toho ne bylo málo, e ra kety Hiz balláhu u za aly dopadat

imezi Haif u a Tel Aviv. Ne rvo zita a vz tek vech na ve chny a na v e

ovl ádly také letitní hal u. V nit ro státní lety byly zr u eny a v obřím

rentg enovacím tunelu mizel a hl emýdím tempem jen zahraniní

zava zadla. Ch eck p ointy obléhali popudliví a detekto ry p ípavě lustrovaní

ciz inci, z lovo lně pr skající při kadém h ebrejské m hláení ozpo děných

letech, znějícím jako tení almů z Tóry na pokr aován í.

Staré něme cké idovky reagovaly klidně, uměly ivrit i jidi a ke ve -

mu věd ěly, e nic horího ne úplné zniení o a je v ivotě u st ejně

nemůe potkat. Zámořské vdovy b yly zauja ty svým i perky; prsty měly

tak překarátovány, e si po k on dolencích za své oligarchické ma nely

málem mu se ly d ávat n a tricepsy o ctanové zábaly .

Skupinka chasidů se utáboř ila upro střed ha ly; seděli v kruh u na

kufrech a překřikovali se, náruivě gestiku lova li o í ránsk ých rake tách

dlo uhého dol etu a chroupali maces. Na h lav ách měli i v u poceném

dus nu igeli tem prot i deti obalené ko e inové beranice, bez nich

nes mě li ujít v zdálenos t d el í ne tyř i lokte. Svými kaftany c ourali po ze -

mi plné drobků nekv aen ého chleb a a jejich gnosti tí souvěrci s kipa mi

na hla vác h je př ezíravě míje li, ja ko erné ovce sluné rodiny.

Nejo dd an ěji vypad ali polt í poutníci; dva dny si n emy li ruce, jimi se

dotý kali Bo ího hrobu a zboně doufali, e za tu pokoru u přeijí kajue

i vechny turbulen ce. Brusi i d iamantů při ekání na zpr ávy o růst u cen

svýc h akcií a indexu PX zase skoro n evnímali, e nastupují do letadla;

zel si stírali rezavý pot, na uích měli mobily a před o ima br ila ntní fazety a instin kt svých burziánů.

Sotva př iel na řadu, skaut ík z vnit řní o chrany abak si h o vy chutn al .

S gu stem zaín ajícího mocipána mu ro zkucha l kufr a upatlal objektivy. Vyhnul by se té ikan ě, kdyby mlel. Ale neml el. Nemohl si to n echat

líbit; jeden z nich dvou se chova l jako meuge a on to roz hodně n ebyl.

6 / B Ř E T I S L A VO L E R


Ata medab er ivri t? tes toval ho he brejsk y mladík se saténov ou jarmul kou na n azrzlé hl avě a deseti pihami n a k a dém centime tru tverením svého piaté ho oblieje.

Nemluvím hebre jsky! pok ril ra me ny.

Jsi Arab. ..? zku sil to s kau tík anglicky.

Alláhu ak bar! za hrával si a vichni se po ně m otoili, jako by se do - pustil svatokrádee , přine jle pím v lastizrady.

Take jsi Arab! skril id své albíns ké oboí.

ech z Valaska! Mám to v pase, staí si ho pře íst, vztekal se.

A k emu m á tu galábii? přehán ěl t o s horlivostí leti tní inkvizitor a z kufru mu vytáhl dlouho u bledě modrou k oi li.

Jsem náměsíník! zívnul provokativn ě.

Galábie byla z le hounké a pot skvě le sající látky, bez ní by subsa - hartí nomádi nepřeili jediný úmorně sálavý den. Za est usm lou - vaný ch satanských dolarů ji k oupil na trh u v Gaze; měl doma u jednu. Hodila se jen do soukromí a na ma kar ní bály . Za veder pod ní býval nah ý a v olný jako pt ák, i kdy mu sa hala a po p aty a měla kapuci. Navíc v ní vypadal t íhlý; v parnu chladila , v zim ě dr el a teplo i chuj na sex asluela i Ritě.

Má drogy? zahájil id ofenz ivu a ichnul k němu, jak cvie ný ratlík.

Ne!

Nějaké z braně? podezřívavě si ho zrzek prohlédl a poblí stojící voják p ev ně s evřel své Uzi.

Ne! zalapal po dechu a mezi zuby mu za skřípal judský písek.

Balil sis sám zavazad la? zept al se m ladík , jen nabyl přes vědení , e jedině jeho ostrait á n eoblomno st ochrání stát Izr ael před zá nikem .

Sám jsem si je naházel i nalapal.. . řekl podráděn ě a za vrel sv ou

uklid ňovací f ormulku o blahoslavených chudých duchem.

Za rozhřee ní muse l odp ovědět na dalích s edmadvacet otázek atřicet podotázek. Svěřit se muse l i se svými m uslimským i zná mostmi, s důvod y, pro s tále létá do I zraele, za kým, k de na to bere a jestli má něc o s blond ýnkou z vedlejí řa dy , co se po n í pořá d dív á. N etuil, e právě p ro tuto krás ku vzá pětí us pořádá malou neform ální e xhibici.

Jsi ob řezaný? zamrk al s kau tík bledými víky s pískovými řasami.

Jak roze zná obře zanéh o ida od Araba s obř ízkou? zas mál s e.

Take jsi Arab! urputně trval úsenou anglitinou na svém mladík.

Chce uká za t toho mého křesjansk ého.. .? nevydrel a zuř ivě si rozepnul kalhoty.

Hu ící úl zml knul , vdo vy se přestaly zhlíet v e s vých prstenech

E R N Á K R E V / 7


achasidé nechali k orp ení, jen b yzny smeni mu odmítli věnovat po -

zornost, jedině e by měl v po klopci Cullinamův dia mant s třemi tisící

karát y.

Slicha... bre ptnul omluvu vyjevený skautík, a mu zr ůověly pihy.

Kdy se H anz i eval za uznalého po tlesku vděných kolemstojících za se pozap ínal, obul si mokasíny o d haifskéh o B ati, pos kládal fotoaparáty a znovu si n alapa l kufr , zaal se pro změnu zase on vy ív at pohledem na odbavo van é pasa érky. Hledal tu, kterou by mohl svým výstupem přes věd it, e by chtěla sedět v leta dle vedle něho.

Měla by mít osm náct, oi b arvy chrp y, trojkov á nesilikonová ňadra , nohy Ma don ny, oduevně le ně nou tvář Audre y Hepbur nové a jak o on fobi i z létá ní, ab y pře d ní mohl dělat otrlého globetrottera, otcovs ky ji kone jit a zap omenout, e sám se výek bál, j ak od poled ní stíny mraků.

Posadil se k okýnku, zkontroloval, jestli má v přih rá dce pa pírový pytlí k a ek al na svoj i mú zu. Kdy r yné vytí tu rbi n rozeři lo hladin ku jeho třetího cabe rn etu z Golan v u nifik ovan ém pohárku, byla obsaz en a vechna místa, jen ve dle něho zůstala pořád jetě dvě nadě jně volná.

Trezorové dveře letounu ale těce z apadly , p alubní prův odí rozstříkaly lesní vů ni a ádná dychtivá krá ska si k něm u n epřisedla. A na pos lední chvíli uc hnul na vedl ej í sedadl o hekající hromotluk. Byl to dvojník sic ils kého kmotra; vrásitý ja k Metuz além a ířící sm ěsic i záachů z jasmínového par fému a zubní vody, je bez úspěchu pl nil y sv ůj úkol elimi novat nevábný odér kořeněného oběda s esnekem .

Ne zabrala ani vůn ě rozpra ova ných borovic a Ha nzi si připomněl puch ze synagog y v Derbě. Před vstup em do ní si i dé potí ral i svá bosá chodidla esnek ový m od va rem, aby během půstu a posvátné ho noního bivaku proívali při t ení Talmudu patřiné mar tyrium.

St arci to klima oividn ě nepř ek áelo, z hlí el se klidně ve svých pěstěných neh tech a obas si prohrá bnu l bohaté bělavé vlasy, u esa né doza du, je s e mu vyjímaly nad vysok ým elem s r iviérově opálenou kůí. Do prostoru pro příruní zavaza dl a si n ic neodloil, jen v silnéilnaté ruce , s tě kým zlatým prstenem n a malíku, svíral podezřele nadi - tou igelitovou ta ku.

Konce bezpe nostn ího pásu si nezapnul, jen si je přeh odil přeskolena, jak o by mě l v úmys lu kado u ch víli vysednout. Aby oklamal palub - ní per sonál, igelitku si poloil na klín, pevně ji drel a mlel. Teprve a se le tadlo dal o d o pohybu, oto il s e k Hanzimu, vycenil po rcelánové

koru nky as divn ým přízvukem esky prohodil:

Jste do sti odváný, co...?

8 / B Ř E T I S L A VO L E R

Hanziho rados t, e po více ne měsíci koneně slyí i navzdory es - nekovému odéru s voji mateřtinu, netrva la dlouho.

Jak to myslíte?

e se rád předvádíte, co. ..? uche ch tl se olehaný mu.

Závidít e, co...? řekl Han zi zne ch uce ně a provokativně si z amáv al jídelním lístkem p řed nose m.

Podíval se přitom n a nezvykle silná mu ov a zápěstí, mohutné dlaně a jeho pře dloktí, porostlá hustým er ným och lupen ím, i k dy h lavu měl bělostnou , jako dobř e s ituo vaný l esn í mu. Na padlo ho, e kdyby se ten divný stařec předváděl př ed ce lní ky stejně jako on , a si by upou tal za - oceánské vdovy mnohem víc

A lli um sativum léí i ne urózu , ukl íbl se ten vle zlý kme t.

A té mumifikuje! pokril H an zi nos.

Poch opil Ho méra, pro se jeh o O dysseus pr ávě esn ekem ubrá nil ná st rahám sexyvědmy Ki rké, je s oblibou proměňovala nevýkonné mue ve ve pře.

lov ěk mus í býti připraven; sm rt ve zříceném letounu jest tounejlep í! řekl stařec s úmyslem ho jetě víc rozhodit; archaismy jeho nezvuné etiny mu ly k hlubokým vr áská m. Niádné výda je za po - hř eb, jen trochu esnek u.. .

Hanzi se zajíknul a zapátral po letuce, aby se př esvědila, jestlinemají na palubě íleného únosce. Musel to být blázen s erstvo u ma nikúrou, i kdy dělal, e je ú pln ě normál ní , ale mo hl to j en hrát, aby si lidé my sleli, e poma tení jsou jen oni.

Sm rt jest smrt! zatajil dech a ekal, e kadou chv íli nad jejic h hlava mi vystřelí dýchací ohl áv ky pr o nutné okysliování. Nejhůře uduením smrade m...

Měl u zu baté plné kecky; myslel na nebohé eny , s hlavami rozt řítěným i o d o celových kuliek , je svitěly z explodujících raket libanonských iítů ; na s ebevrae dný at ent át v Jeruzalémě a těce zraněné oběti, s nimi mluv il v nemo cnici Hadass ah i na setkání s těc e nem ocným p rem iérem a ronem.

Sm rt jest je n met aforou skutené ho těstí ! ot rav oval d ál starý mu a pr oplétal s i mas ité p rsty svýc h nadměrných ru kou a v ypadalo to , jak ob y se s nail zauzlovat sisalo vé prov azc e.

Vypad áte u te ď na ja stlivce! od sekl Hanz i a chtělo se mu pít.

Třeba neiji... zve dl mu husté tmavé oboí a vypadal pojouchle izáhrobně najednou.

Hanzi si neviml, e by si ten o trav a objedna l pivo, přesto mu h o

E R N Á K R E V / 9


10 / B Ř E T I S L A VO L E R mate řsky zaobl ená palu bní prův odí přinesla. Mu nadzvedl lechtěný m nehtem svého n adměrného palce plec hový uzávěr, cvrn knul do něho ukazovákem, a plechov ka pr udce zasyela. Led abyle si ji přiloil kústům a pomalu pil . Jako někdo , kd o lokal d ouky jen z dlouhé chvíle. Hanzi út rpn ě s ledoval jeho klidně se pohybující ohryzek a sám íznivě polyka l naprázdn o.

Jedno pivo ! ad onil po letuce. Prosím...

Během startování se nápoje nepod ávají! řek la dívka stroze a nelí - tostně odela pozavírat dvířka pros toru pro př íru ní zavaz adla.

Ale. .. tad y te n pán.. . za vo lal za ní sk omíravě Hanzi.

Zpodění do eneme, f ouká nám do z ad vítr o síl e dvě stě kil ometrů v hodině! ozval se hlas kapitána bo eingu .

Pasaé ři to b ra li jako er t pr o povzbuzení své psychi ky, ale kap itán to snad myslel váně, aby výprava japonských zápasníků sumo nechtěla vrátit příplatek za business cla ss.

Vy nejste id, co... nedal si poko j nech těný s pol usedící a nel o rozpoznat, jestli to je n k on statuje, nebo se ptá.

Co je vám do toho, zavre l H anzi a znovu zamácha l na letuku.

Moh la mít třicet, jedno dítě a dávno přesta la chodit na aerobi k. Mě la m ateřská p rsa ; ve lká, kdysi patrně podobn ě strmá jako sopky esk ého st ředohoří, teď sice pořád jetě plná, a le u hebce m ěk ká, jak o peř í po drakách u jeho va las ké ba biky . Kdy se k němu naklán ěla, ňadra se k němu pod ha lenkou přelila, bř íko se jí zaoblilo a stehna pod vínovo u su kní se napnula.

id ida pozná i bez obřízk y! zasu pěl km et, sevřel rty a bles knul

temn ým a o ima , o nich by Hanziho babika řekla, e dokáíuhranout.

Někteř í Ar abo vé jsou víc idy, ne mnozí idé! v yh rkl Hanzi nevrle .

Praví idé s e v Osv ětimi převtělili v ducha k ruté pom sty! pronesl spohř ebním patosem obstaroní pasaé r a stiskl elisti.

A vy jst e id , nebo jeho duch? zuřil Hanzi,

El male rachamim ... vzde chl mu změněným hlasem a zavřel oi .

Hanzi uměl he brejsky jen chabě, ale m odlitbu Boe, plný soucitu,

odř íkávanou na idovské du iky znal.

Vaí choti neva dí, e si lítáte sá m? s ípnul morous a nepozorova ně

se dlouze nadech l, ale ne zakryl, e jeho smířlivý výra z je pouze maska.

J ak můete vědět, e má m e nu? zrudl Han zi; nen osil snubn í prsten, jeliko mu pod ním ernal prst, j akoby potil luavku k rá lovskou.

A n emáte, slavný urnalist o. ..? u klíbl se ta jem ný pasa ér.


E R N Á K R E V / 11

Spodním rte m se zapřel o h orní, a mu k lesly koutky úst a vypadal jak star á indián ská vě tkyně, ale to H an zimu tolik neva dilo; kdy ten poděs mluvil esky, uritě neměl v igelitce dynamit. Kter ý ech by se stolik a unce mi na ruce chtěl vyhodit do povětří.

A jste otc em té malé dcery a do spí vajíc ího syna...

S někým si mě pletet e... ř ekl Hanzi a rozbolela ho hlava.

Celým těl em se na toil k o ký nku, př itis kl e lo na chlad né oválné sklo, aby zmírnil tepání v lebce. Pohlede m na mizející telavivs kou pobření kolonádu se louil s Izraelem a přik azoval si nem yslet na cvoka vedle sebe. R aději se divil, e mu venkovních mínus padesát stupňů Celsia nezmr azilo mo ze k. Napadlo ho, e le go v ym ysleli D áno vé a poté, kdy spatřili Jaffu z p ta í perspe ktivy.

Zr ovna tady pod námi... trhl po divín dvoj itou b radou k oký nku azadupal do pa lubního kovralu. ...Tady jsme rozpráili kv arky z Ado lfa Eichm anna! s pokojeně zafuněl.

Hanzi se zu řivě otoil. Třel si dlaní ledové elo a krkem se muvztekle hrnul vzduch, aby na hlasových strunách vybrnka l pár jad rných nadávek, ale neře kl nic, jen si prstem zajukal na elo. St ařec nechal to gest o bez o dezvy, vítě zoslavně si s klopil sedadlo a pohodlně se v něm zavrtěl. Sepjatýma ru kama si k sobě p řitiskl igelitku, opřel svo ji d vojito u bradu o hruď a zavřel oi.

Hanzi po lkl, d al si na ui sluchátka hudebního kanálu, chvíli ladil a při Be etho ven ově O sudové se snail za pomenout, co se mu honilo v hlavě. Jestli ten vanil neměl licenci vevěda, bylo to vecko divné. Moc divné.

Kdy ho kře o vitě se tisk noucíh o k sedadlu pr obrala le tuka s koer telecími meda ilonky na bakelitovém tácku, místo vedle něho by lo prázdné. Udiven ě se rozh lédl, srovnal si dech, ale utěpa ného vetřelce u nikde nesp atřil.

Chvíli si myslel, e se mu jen zdál, nebo e to byl opravdový duch. Ne po něm ucítil allium sativum, jako po Fau sto vi síru. Oddechl si, e zmizel se svými narákami i pod ezřelou igelitovou takou. Vysunul si stolek na jídlo; ze kvír y mu k n ohám vypadla sloená tvr tka pa píru. Ospale etl divn ým těsn opisem zprava doleva :

Jsem hněvivý posel Boí, an děl smrti, satan i á bel, samé oko hbité,

jemu ádný smrtelník ne unikn e.. .

Telecí m edailonky mu zhořk ly a přestal mít slinu i na sauvignon

zGola nsk ých výi n. B yl na sebe zlý, e si nec hal p okaz it návrat ovo u

melancholii nějakou ří kankou, ktero u zrovna na jeho sedadle ně kdo za -


pomněl. Asi by si ji pokazit nenecha l, kdyby ta slova idovskéh o a lmu

nebyla psa ná arabsky...

Nevěděl, jes tli se má p ovao vat z a z baběl ce, nebo slabocha. Utěoval

se, e zb abělec je ur itě jen te n, k do si o sobě myslel, e je slaboch. Asi

by si měl přede psat lázně , n ěkd e na Tahiti, nebo alespoň v Lipové.

NNÁÁVVRRAATT

Ta ljánk o a rlatánko, u celej ivot jsem dneska zdá se propotil ,

broukal si na os lavu, kdy se podvozek leta dla se zpoděním, ale sjistotou přimkl k ruzyňs ké mu bet onu.

Okuda vovou Taljánk ou arlatánk ou kř til své stále mizivějí jastné

dny , vstřícná gesta osudu i národy s na dhlede m a svo ji enu Ritu. Tu ale

v poslední době za úplně ne jpravějí Ta ljá nku a rlatánk u nep ova oval.

Koneně byl zase doma; s ám sobě nadosa h. Na ulici do s ebe vr áe -

ly pomlo uvané hlavy a tie hřmělo; tchán se op il v bar u Sav a, hajlo val

avystrkoval holý zadek na blokovou d ůvěrnici, s yn Mar ek byl viděn při

netřídění o dpadu a man elka Rita v baru Merkur s úplně cizím muem.

Milov al návraty z cest. Moná víc ne jejich za átky.

K dvanáctým narozeninám dostal kníku Objevení T róje. Koupil m u

ji o tec, venko vs ký uitel s moudrým elem Leonarda da Vinciho, klo -

tov ými rukávy Jindřich a Plach ty a katanovými vlasy po své valaské

matce.

Hein rich Schliemann ho n adchl svou tvrdou hlavou a neotřesitel nou

vírou, s ní od hod laně zobal slepému Homérovi z r uky.

Jednou t é objeví svoji Tróju! chlá cholil ho otec, jen býval obas

pat et ický, kdy p sal místnímu fará ři kázá ní o kajíc né Mář í Ma gda leně amarnot ratn ém s ynovi.

el sám pro ti smě ru ruiek zpod ěné doby. Valaský don Quijot.

Jako praktikujíc ího kat olíka ho nevpu stili po dvaceti letech uitelování

do jeho mě janky. Uitel fyziky a nadpř irozené síly...? Ideologická di -

verze. A t ak m us el na nádraí skládat uhlí, aby uivil s voji estilen nou

rodinu.

Veer y bez příprav na vyuování se mu dlouily; l at insky a f ran -

couzsky u umě l, proto za a l s an glitinou . L ekce mu d ával ml ad ý ka plan,

cho dil za ním na far u po směně v uhelných sk ladech. Kondice měl

zdarma , vlas tně za svá kázání. Byl rozený objevitel.

Ví, e ten Sha kespea re byl v last ně Třas ohruk a? pochlubil se svým

prvním průzkume m slovník u. S takovým jmé nem a co dokáza l...

12 / B Ř E T I S L A VO L E R


A co so udruh kolní inspektor Ma jngit? da l mu s yn domác í úk ol. Takové pra ivé hovno a jak s tebou zamáva lo...

Pak vy pra vil s yna do světa, aby se snail. A ten se i s tátovou flexare - tou snail. ád né prad ávné m ěst o sic e neobj evil , al e svoji Trój u přec e jen nael. Odkryl ji pod nánosy dobrých i zlých let v lidsk ýc h duích a asl, kolik za vát ých Hisar liků b ylo v lovcí ch tygrů a sběraích kobřího jedu vdungli kolem Mekongu, v kafrech, bouř ících se v jihoafrickém Sowetu i mez i modlícími se idy u jeruzalém ské Zdi ná řků, kde jako marionety na neviditelných motouz cích pokyvovali neholeným i hla va - mi v irokých kloboucích a etli zprava dolev a a lmy z Bible.

Ned otkn e s e ele zem své lebky. ..!

A kolik nesourodých vrstviek bylo v p alestin ských dě tech v G aze , je se před kadým vyuováním mo dlily , e není Boha kromě Boha a e prorok Muhammad je po se l B oí . A z píva ly, e ch tějí prolítmuednick ou krev za Al-Kuds, jak nazývaly Jeru zalém a m ěly intif ádu za bá - jené povyraení, zvlátě kdy jejich vzpoura kam ení zr anila nějakého ida a molotovovův koktejl zapálil izraelský tank.

Kd yby měl dui na malovat , vypadala by jako t rojhranná a voskem za - pe etěná l ahvik a se zaob lenými rohy ze zelenkavě prů zranéh o skla, do ní mu starý bed uín na fouka l slámko u O marovu meitu z pěti barev mouné ho písku Sinaje. Poku d b y vosk r oztopil, k orko vou zátku vytá hl a lahvik ou zatř epal, barvy té písité scené rie by se smís ily v ulehanou duhu, jen tak do větru.

Tak si předs tavoval i du i Bulata O kudavy ...

Kdy si toho to v Rusk u zakořeně ného gruz ínskéh o Ar mén ce vy íhal při jogg ingu - spí to byla rychlá chůze - podél kremelské z di, místo poz dra vu mu za al s chraplav ou drzostí z pív at jeh o Des átý prapor:

Signá ly lí taj na raket ě a kul ky hvízdaj do polí a my chcem v yhrát boj, svůj boj v to m s vě tě u jedno u provdy, aj to stojí c ok oli...

Bá sník se otoil, v rozpací ch udělal zadýchan ou úklon u, tá zavě za tleskal a v ajovně na Ka linins kém prospektu pak od po věd ěl na vech - ny jeho otázky a jetě mu věnov al svůj zpěvník. Útlý notýsek, podobný těm trampským se songy eských zálesáků.

Pro Hanziho to byly kultovní vere pro kadý případ, zaříka dlo ve - ho zlého. Měl rád bás ně bez patosu, bez exotické viněty se z latým pís - mem a lacinými metaforami, přiem v láhvi se pak skrýva l jen slabý odvar z Noe movy rafinovan é t oxické alchymie ze slunc e, révy, rmutu, cukru a kvasinek rodu Saccha romyces, někdy i brandy.

Sázel na improvizaci, cíleně si pě stoval jen plnovous a přechodný

E R N Á K R E V / 13


senti ment a ne mohl se dok at, a mu mezi zuby znovu zaskřípe pra ch

jeho ro dné h roud y, co si je tě neuměla zamést před vlastním prahem.

Př i kadém návratu se těil na aklimatizaci v mu káty pr ovoněném by -

tu tři plus jedna s obstaroním nábytkem, který si s en ou Ri tou poříd ili

za své úspory a peníze, je dostali míst o s vatebních darů.

Vem zv aným host ům dali najevo, e nestojí o vys ava e, mi xéry asady příborů, ale e si své novomanelské sebevědo mí víc posílí př iměřenými p eně ními ástka mi, ja k to o sva tbách v ecích iníva li pragm at iní id é. Jej ich kosmopolitní minist át na skorozápad od Jordánu mu př irostl k srdci. Objevil své t éma a pro ten rok, v něm pr emiér Ariel aron překroil s to t yřicet kil o ivé váhy, spřádal velké plán y. Chtěl nap sat román a popsa t odvráce nou str anu svého Měsíce.

Nevěř il v Boha kupíků, j en v z emskou gravita ci a e a zemře, vpatřině civilizované zemi zreinkarnuje v nesmrtelný bestseller. A je - liko si b yl sko ro j istý , e mu osud koneně ro zdal sprá vné karty, nepř ipou těl s i, e by ho za věrné s lu by pacifismu a dobr é sku tky pro lidstv o mohl zklamat, i kdy měl n a mysli v arování z atvrzeléhotibetskéh o lámy.

Ten měl jas no, jak dosáhnou t věn os ti:

Musí uinit tisíc dvě stě dobrý ch sk utků z a sebou! Pokud ale po tis ící m sto d evades átém devá tém ud ělá jen jeden patný, musí za ít od zaátku ...

Kolik ivo tů by m usel proít, aby si tímto způsobem stihl vyslouit nesmr telnos t, to mu u láma neprozradil.

Byl Moravák křtěný v setínskou Bevou. Měl s tatnou postavu, valaské srdce a dobro tiv ou tvář po matce. V jeho vlasech a plnovousu se jevily katanové gen y otco vých prapředků z Pá lavských vrchů, kteří se mohli rekrutovat té z řa d vojáků armád tří císa řů od Slavkova . Snad iproto m ěl rád dívky, je toho moc nenamluvily a bůhv ípro ni kam ne - spěchaly.

Brzy se chystal os lavit svých d va atyřice t; k dyby nosil erný ka ftan apejzy, měli by z něho radost rutí chas idé v j er uzalém ské tvrti Mea Shearim. V oích mu j iskřil o i cos i azuro vě árijského s ocelovým odstínem. Jeily se mu chlupy, aby t o nem ělo nic s tím , e jeh o tchá n Petr A dolf erný-Schwarz byl s ynem vet erána wehrmachtu od Wester plate M anfreda Schwarze a je ho eny Gizell y, dozorkyně SS vBir kenau.

Byl t o irý ne pokrev ní blud. Pro od inění tohoto stihomamu velebil

kde mohl vůli Izraelců, oddaných domovině svých praotc ů, i kdy byla

14 / B Ř E T I S L A VO L E R plná a n a k ost vysc hlých vá dí Kumránu a nevrai vosti Arabů. idé milo - vali pouj Malého prince, je byla nádherná tím, e skrývala studn u. Uctívali tu monoteistickou sou, jejím bohem byla voda .

A po kud ex istoval pták Fénix , b yl uritě iz raelský , e doká zal vstát zpopela a stát se je tě s iln ějí ne předtím; křivda, bolest a al udělaly ze slabos kých idů v diaspoře nebojácný pospolitý nár od, jako k dy nii vá erupce Slunce kdysi vytvořila a dodnes poháněla ivot na Zemi...

Přál si, aby jeho knihy vycházely právě v Izraeli a vů bec by n eměl nic prot i tomu , kdyby tam patřily k nejchtěnějím. V esku by ale o sobě jako o nejtenějím autorovi zaal váně přemý let . Nest ál o p ost mediálně okroukovaného lite ráta v po trhle tr ní zem i, je s i vdy potr - pěla na nějaké ho to ho v el kéh o bratra, v ní byl y nejsledovanějí ji - hoamerické t elenove ly, r eality show, bulvá r s celebritami na jedno pouit í a román y p ro dívk y od grafomana s vágní sexuální orientací.

Nesnáe l náměstí ucpaná zuřivými fana tik y, sk andujícími Alláh, Alláh, Duce, Duce , aro n, a ron, ei, ei a nesoucími na r amenou něko ho jen proto, e se chtěl nechat s muednickou vidinou ráje roztrhat dyn amite m v plném kolním autobuse, nebo e dokáz al nejlíp ze vech dopravit klack em ku s prye do klece zaputěné v ledu.

Věřil, e jen skromnost , nebo umění být nad věcí j e výsadou skute ných mistrů. Kdy naposled uspořá da l dav s pěnou u úst ovace chi ru rgům, k teří tra nsp lan tovali pacie ntovi najednou s rdce, ledvinu ijátra za ro ní plat, rovnající se týde nní mzdě otulpnovaného negramoty v kopakách?

Nikdy nepřiel na chu j vejkoviná m ko munar da Haka , jedn ou svo - jí post avou ho ale ten to k omisař Ří jnové revoluc e n adchl. Byl jí obecní imbecil, n a něh o volali: Pepku, vysko a zame! A Pepek, vedený pod krycím hes lem J osef V ys koil ve svazcích dona e ů ra kousko-uherské policie, vyskoil a meel jak na lesy. Kdy pak slyel pivní dav skandovat: Kdo neskáe, není ech !, pochopil národní ge ny i alkoho lismus Haka a byl rád , e je z Valaska.

Svět pouliních křiklou nů pr o ně j byla jen virtuální re alit a filmového tajfu nu z o bříh o větráku. To skute né a jedin e né vytvářeli nez námí stvo řitelé, bez n ich b y se vude pr od ucírovali jen paňácové v dresech kupíků a poujo ví kejklíři se svě tskou slávou, polní trávou. Pr otivila se mu svě tla ramp nandrolonov ých sval ovců a vykr ad aů ciz ích myle ne k, ijících na dluh a vrub ostatních.

Bůh příli plýtval, kdy stvořil tol ik zb ytených lidí...

Z Gazy znal, jak exploduje zfanatizovaná ulice a bál se toho; před -

E R N Á K R E V / 15


stavo val si, jak ten amok nií jeh o děti Marka a Ditu . Pokud v něm

vz kypě la lu , by lo to v tomto pří padě. Izrael byl ne znii telný, před

út oky z áti se obalil oázami pospolitos ti, jak o zr nko písku vzácnou per -

letí, byl po uhou se tinou r ozloh y vech ar abských států, přesto se st al

pevným bodem, kolem něho se toil svět.

Izrael byl sloitý jako Talmud, temný i osvícený, jako noc nad Judskou

po utí, ván ivě kru tý, gamblersky závislý n a lásce i nenávi sti. Lidé v něm

podléhali dobru i zlu, byli hří ní i oddaní své víře. ád né p oz lát ko, kaír -

ka, parodie; ani v dui, a ni v oích. Kuřáci sáli nikotin s asfaltem a ke

zhoubné metastázi, si on isté u po g ener ace brán ili půdu , vyrvan ou svými patriarchy písitému úhoru a Filitíncům, a muslimo vé tam nakolenou pro lévali krev za Alláha s lehkostí, s jakou Evropané utrá celi peníze

za vepřo vá kole na.

Zpoátku se v něm o stýchal zasmát, aby neurazil pi etu, j ako při vstupu

do domu s mutku. I vzduch tam byl vyprahlý. V Izr ael i byli skoro vich -

ni pot omci vyděděnců; poníených , oebr aených a vyhnanýc h, na

kadém k ro ku provázen ých duemi svých zemřelých. Asi proto mu při -

padali nedotknutelní, zarputile pragmati tí a nesmiř itelní.

Kdo první vys lovil genius loci, musel stát v Jeruzalémě u Západní zdi.

Nikde jinde nelo vn ímat du cha toh o míst a ta k silně, n ikde nepozna l nic

z ta k nehomogenní a přest o tvárné hmoty, nikde jinde se nedělo tolik

fari zejský ch i s vatých proměn, nikd e nebylo víc zběsile pok or ných a e -

mukoli propadlých lidí.

Jer uzalém asi musel být sva té i hří né město v jednom. Bez vody nebylo ivota a bez hříchu sva tosti, bez aury světla nelo pochopitbeznaděj temnoty. V tom byl Al-Kuds lidsky pra vdivý, proto ho oaro val; ádná z jeh o Taljáne k arl atánek nebyla tolik svůdná i lico měr ná zároveň.

id Jig al Amir tvrdil, e miluje Boha, ale milov al jen sá m s ebe, proto zastřelil premiéra Jicchaka Rabina.

id Jiccha k Rab in m usel zem ří t, pro toe miloval idovský stát a ch těl

pro něh o m ír. A v r áji musel mít splín, e po letech poaduje tře tina jí m

tolik milovaných Izraelců s vobo du pro jeho vr aha...

imon Pere s, jeho kulka nezasáhla, poněva d se zdrel na ře nické tribuně říkal, e se někdy cítí být holubem míru a ji ndy jestřábem války, ale n e schizofr enik em, ab y mohl s plnit poslání idovské ho vyjednáva e

s Jásirem Arafatem...

Jásir Ara fat se toh o n edoil; otrávili ho moná jeho pa lestintísouk>16 / B Ř E T I S L A VO L E R


menovci z Hamasu a sváděli to na idy. Otec Stavitel Abú Ammar se sta l

před asně mued níke m, e seděl s bezvěrc i na dv ou idlích.

To ve úasné i zloinně asymetri cké , nelogické a na bubř elé z pa ra - doxů se odehrávalo v idovském s tátě a Palestinské autonom ní samo - správě za bohorovného přihlí ení potměilé ho Bo ha, co se asi ř ídil jiným Desate rem, ne které sám svěřil i dům a Muham madovi posk ytl jeho patno u kopii.

Zabíje j a ub liuj blinímu svému!

est s et třináct příkazů Tóry ho drádilo. Nikdo nikdy nenechal idy na pokoji, snad prot o byli tak nevra i ví a nedů tkliví k arabské mu světu a ten jim nezůs tával n ic dluný.

Pět Mo jíových knih k tomu nabádalo...

Zni ho, udě lej z něj domov pro vrány a krysy, kde ádný beduín nepř iváe svého velblouda...!

Moná i proto tam na poátku spěchal jako love c lebek, slídil po trag édi ích, íhal na atentáty, nut il zne přátelené stra ny, aby se mu vyzná - valy, pr o je dna druh ou vrad í a ne míní s tím př est at. A k dy celé dny netrpěliv ě ek al s fot oa pará tem na sebevraedný út ok m ěl vz tek, e si ne vydělá ani na slanou vodu. Pak se změnil.

Za al nesnáet své te nářsk y uslzené příběhy m atek, hořek ujíc ích nad smrtí svých synů. Chtěl Izraeli i sv ětu pomoci. Snílek, vycho vaný vkřesjanské pokoře svým moudrým otcem. Měl mindrák z dob, kdy pro něj byl Bůh největ í au toritou. J ako k ato lík al e nesná el pon iování idů.

Jeí byl přece té id. Byl z idovské m atky, měl obřízku a tento původ mu nemohl zapřít ani jeho otec - Bůh. Ten přece ve z osnova l, bez okázalé smrti jeho hebrejského syna by nebylo křesja nů, ani islámu, bez idů bychom neznali Boha, ani Desatero, tak pro je zatr acovat?

Ne byl Jid á , nejvíc proklínaný a piněný zrádce, jen obětním

beránkem a zároveň nejdůl eitěj ím l ánkem Boí konspirace,

spř íka zem přímo od Jeíe: iň, co má u initi! Z eho tedy idy vinit;

e byli vyvolení, ale ne proto, a by vládli lidstvu, ale aby za ně ho tr pěli...?

Kdyby v r áji Adam s Evou proh lédli Boí lest a necha li plody s tromu

věděn í netknuté, nebylo by sexu, ani lidstv a, jedině, e by neposkvr něná

poetí byla zavede na plo ně. Křesjané si vytvoř ili k onk urenní církev,

aby i jim zůstalo něco za nehty z idy objevené boské ideologie. Kdo

komu víc podrazil nohy; idé l idstv u, i křesja né idů m j ejich neus tál ým

ikano vá ním a halo causte m?

Proto je hájil, aby ulehil vině svého dětského kat olict ví. Pr opadl

E R N Á K R E V / 17


chiméře spravedlnosti, kt erou chtěl pro kadého a za kado u cen u.

Dě sil se jen, e j ednou za ne říkat: Co bych byl, kdy by n eexistovala

patno st jiných? V absolutní pravdu a nesmrte lno st u dávno nevěřil. Tu

relativní povaoval za veliinu p římo úměr nou lidské paměti. Za s otva

znatelnou stopu v písku, kterou vítr hravě zahla dil, kdy s i zam anul.

Jen t en, kdo se d okázal udret v mozk ových zá vitec h pozůstalých, il nejdé le i se sv ou r elativn í pravd ou . M usel si a le na před zajistit patřiný pub lic relati ons, ma sivní medi ální kampaň, nejlíp se do st at do en cyklo - pedie Britannica, do globální povinné etby. O v em nejid eálnějí bylo prosadit svůj ivoto pis do Bible.

Jen Starý a Nový zákon s třetím dodatkem zvaným k orán zaru ovaly prakticky věný ivot vem, kdo b yli v těchto svatých textech a jejich kom piláte ch vede ni v dobrém i zlém. Proto m ěl Bůh ja ko jediný jistou abs olutní n es mrtelnost, se záru n í lhůtou na dobu, ne pla netu Zemi zlik viduje meteorit, mírové snah y USA nebo islám.

Jeí Kristus, popravený Říma ny jak o zlo inec , se t ak st al vlá dcem sp olku N ezniitel ných a byl víc nes mrtelný, ne Alexander Maked onsk ý, Napole on, Hitler, Kennedyovský klan, Walesa, Havel, bin Ládin a milión dal ích vůd ců d ohromady, vetně fo tbalo vé m afie, k jejich spole n é mediá lní věn ost i se hodilo motto:

...Un pue ris place at e t decla ma tio fia t! Jen aby se líbil chlapc ům asta l se tématem řenických cvie ní!

Kone n ě se nael. Tak si to vz neeně ří ka l, a by s e pov zbudil . U

Goethe tvrdil, e dvě a dvě jsou in con creto jen dvě a dvě a ne ty ři. Víra

a smělost se nedaly sítat. idovský stá t se m u stá val přech od ným

dru hým dom ovem , přest o oplýval nevázanou bla eností, kdy měl za

sebou návrat do toho prvního.

Po třeb oval se v ně m zbavit izraelských úleků a pookřát v net e nosti

stře dní Evr opy, v ní si u nikd o necht ěl pamatovat boj na bodáky, v ní

se neumíralo v rozvalinách po zemětřesení a pod vlna mi tsuna mi, kde

byly teploty mírné, revoluce same tové, ceny regulované a bída jen na

vlastní ádost. Byl zase doma.

Jeho tělo víc dychtilo po r oz vrz aném křesle a páteři lahodí cí latexové matraci, ne po eně Ritě. Byl d oja tý, kdy u vchodu spatřil choulíc í se mou rovato u koku. To kdysi toulavé kotě mu dě lalo rado st. Vlastně si je vyhl édl, kdy s e vrátil z jedn é z cest do Izraele . V rodině Hany Ringové měli takových bezprizorních s trávn íků několi k.

ádné jídlo nesmí přijít nazmar! Kdo přeil koncentrák, ten si jídla

18 / B Ř E T I S L A V O L E R váí ! tvrdila. Neskonila v plyn u jen prot o, e se stal záz ra k; dos tala se na Schindlerův seznam. Co nesn íme my, snědí toulavé Micky...

Stra katá koka, s rů ovým u mákem, c o byl i v par ném létě vdy zat vrzele studený , si na Hanziho brzy zv ykla . Říka l jí Nina , n e snad z nos - talgi e po náho dné echovovs ké lásce ze svých ruských putování. Nina byla zkr atka poát eních písmen vlastností, jich si u t oho koiíhomazla nejvíc c til. B yla nezávislá, inteligentní a něná altru istka.

Otře la se m u o nohu a vyskoil a na ta ku, aby ji odnesl, ani by poklád al zavazad la. N apřed napustil van u pr o ni, přidal pěnu apořádně ji vy drhl. Mysle l i n a děti, pro které byla Nina miláek. Byl zase doma. Tr ávil je tě telecí medail ónky zapité co lou cateringové koer spolenos ti Tamam a u objí mal sv é dě ti a soukal oteklá chodidla do vy - chozených trepek. Rita měla spoustu zákazni c, i kdy trva lé úesové krea ce znaně podraily. Pak si sedl do k řesla a zavřel oi.

Jednou rukou h lad il s ametově pulzující klubko ve s vém kl íně, vdruhé mě l láhev piva a s příjemnou hořkostí v ústech odpoíval, na vzka z anděla s mrti mal ach ha -mave ta pro tu chvíli zapomněl. Byli na tom s Nino u st ejně. Oba měli t ou lavé boty , pr ahli z e sebe spláchnout prach a jinak nic ví c, jen trochu to ho ivo iného tepla a la skání.

Zno vu si hověl ve svém koutě, kde měl knihovnu a starodávný poí - ta, s jeho wordy se snail poznat sám sebe. Sna d té zabedněné el ek - tro nice přik láda l pře hnaně velký význ am , a le někdy mu př ipadalo, e jedině přes ni se mu podaří vydávit sousta tě ko stra vitelného s vět a.

A kromě to ho h líd al za zdí jetě jeden ivot. V e vedlejím bytě il je - ho t chán. B yl vdo vec, mě l necel ých třiaedes át, v s obě silikóz u a srdce po dvou inf arktech, za sebou rozedmu plic a před sebou neur itý po et dnů.

RROODDIINNNNÉÉ VVRRÁÁSSKKYY

Petr erný, kdysi Adolf Schwarz.

Změnil si jméno poté, kdy se z B onu vystěhoval do Prahy, odkud ho posl ali do Ostravy, aby si tam v up achtěném podzemí napra vil k ádro vý profi l, jeliko jeh o matka Gize lla Schwarzo vá z př edm ěstí Ber lín a byla kdysi führe rovi od danou dozorkyní v koncen traním tá boře Břez inkaBir kenau. Se synem v e skoslovensku se stýkala zřídka.

Zásti za to moh la jeho přízemní nechuj pinit se její minulostí, zásti nor malizace . Ani ma tka toho moc s nikým o svém údobí árijské jun gefr au n ena mluv ila . Kdo by o to stál. K dy ji odso udi li k de seti letům

E R N Á K R E V / 19


za zloiny proti lidskosti, bylo mu osmnáct a jeho invalidní otec se

oběsil v unif ormě weh rma ch tu, s elezným kříem na hr udi.

Skoro de set let il v relativním klidu, oba s u dědy z otcovy strany vKolíně nad Rýnem, kde studo val práva. Na konci padesát ých let před ali Rusové německé vládě dokumenty z Osvětimi. V sezna mech dozorkyň byla i jeho matka. Do té doby s i bláhově myslel, e je statená Němka , je v pracovních tábor ech hlídala nebezpené zloince.

Pak si přeetl zápis z matina výs lechu...

V lá gru jse m si vybrala za sluku těhotnou Ester LöwinsteinovouRonovou. Nemohla jsem za to, e pak la do plyn u. Nerozhodovala jsem o tom, e denně musely zemřít tisí ce st arců, en a dě tí. Plnila jsem jen rozkazy. M ám s nad odpovídat za utrpení vech...?

...Ano, organ izovala jsem pře sun vězenkyň do plynu. Dost ala jsem takov ý rozk az... Je pravdou, e jsme na idovky p outěly slu ební psy. Jen pár jich ale při tom zemřelo, ostatní úto ky přei ly. Ester jsem ale po - mohla. Dala js em jí práci, hod ně je dla, mohla se koupa t v t eplé v odě...

...Kadý to věděl, e jsem se k ní chovala dobře. Kdyby nic, ulehila jsem jí ivo t v lágru. Byly jsme obě tě hot né . Měla jsem dost starostí se svým dě ckem, nemoh la jsem peo vat té o to j ejí. Vzal s i je doktor Meng ele. Víc nevím! M rz í mě, e její dítě nepře ilo, e z em řela i ona...

Byl v oku, snail si namluvit, e celá ta osvětimská kau za je jen i - dobole vická pro paganda. Říkal si, e a b ud e pr ávník, svoji matku oistí a od halí to světové spiknutí. Pracovala v berlí nské nemocnici jako vrch - ní sestr a a pacienti si ji nemohli vynachv álit za její ohleduplnost.

Důka zy ho vyděsily, pár měsíců se ma rně spoléhal na justiní omyl, na od halení pokraující protiněme cké konspirac e, k ojence z a z loince ale povaovat ne mohl. Zn enávid ěl obě str any.

Gize llu Schwarzovou propustili z e zdr avotních důvodů z vězení otyři roky dřív a musela na operaci srdce, potom do sa nator ia. Pak u zdařile přeívala v Ber líně, ve vi lce na ko nci jastné Hol bainovy u lice, n a ni za celou válku dopadly jen dvě bomby.

Měla p říz eň hvě zd . Neproklínala osu d, naopak. Dal jí syna, co měl vlasy i oi po ní. Skoro osmnáct roků mat eřského těstí brala jako nejúas nějí dar, za který v dě ila nejvě tímu kr veprolití. Takový u osud byl; neřestný k poctivcům a blahos klo nn ý k lotrům .

Kdyby to b ylo na idech, doivotně b y skuela od muk pekelných ve vězeňské samot ce, hladová a nemytá, a by sama kemral a o smrt. Marně, m use la by v té bídě bíd doít, aby tr pěla, ja ko její oběti. Osud vak p řece jen t res tal; její milovaný Dolfi se zaal s vé ma tky bát.

20 / B Ř E T I S L A VO L E R

Mladík byl z toho v eho bezradný; do té doby zuřil na celý svět, e tak hr oz ivě zn iil Němec ko. J eho zemi. Teď se o citl ve dvo jím o hni. Sl yel, e mlad í idé v jeho věku, pokud pře ili, byli u dávno mui. Chtěl být té muem, aby mohl prchat světem. Jen alibisticky prcha t; roli ne hrál směr, jenom rych lost, s jak ou by se d ostal co nejdál od rodi nné hanby.

Vědě l ale, e kd yb y utík al celý ivot, stejně by před svým prokletím neut ekl. íle ná pravda o bacha řce z O světim i ho z asáh la navdy; jak se měl smířit s tí m, e se j í naro dil v děsivém id ovské m hrobě. Prot o nem ěl idy rá d. Ne být jich, nikdy by tol ik netrpěl. V dotené m vědomí si hřál výitku; oni u neili, on il. Nesná el je, mohli za jeho tra uma.

Přestal mít rád i svou matku. Neb ýt její posedl osti niit idy, mohl být třeba diplomatem. Místo t oh o byl jen z hrz ené nic. Př eruil studia ave dvacet i se oen il, aby př iel na jiné mylenky. Vz al si Annu Sal drov ou, drobnou dívku s v ěně pro vinil ým ús měv em, dceru jednoho z ř idiů es kého zastupite lstva a přestěhovali se do ech, později do Ostravy.

Byl to je n z babě lý útěk z pudu sebezác hov y. Stal se ru baem n a achtě, jeho ena dostala za roz hřee ní p ráci kniho vnice v politické kole. Kdo mohl , prch al z východu na západ, oni o br áceně. Tá hl v sobě káru psanc e, těkou od harampá dí dá vných vin.

Na před děti nechtěl. Bál se, jak jim řekne kdo je, kde se narodil a ko - mu. Jeho ena Ann a a le na dítěti trvala. Tak přila n a svět Rita. Teprve v první třídě jí ř ekli, e její otec je N ěmec . Z těch hodných. Kdyby byl z těch zlých, ne dovolili b y mu přece ít v echách , a ni na Mora vě.

Běh em svých pr vníc h prázdnin na Valasku jí za alo být divné, pro má jen jednu babiku a jed noho dědeka, kdy o statní děti jich mají nej míň po dvou. Nutná informace obsahovala milosrdnou le, e její něm et í praro die pa dli ve válce.

S dětsk ou zvídavostí a kolními o snov ami přilo i pátrání, na kt eré stra ně berlínská babika s dědou bojovali. A to byl as na úplnou prav - du. Nesla ji těce, bála se spoluák ů, a kdy ve vylo najevo, nastaly její kruné boje o e st zbývajících lenů rodiny erných.

Postupně se ozbrojila imunitou vzdoru a to u byl jen krok k hra né

pýe. Nebyla-li lepí ne ostatní, b yla roz hodně jiná. Áríjská. Věděla, e

to byla smě n á póz a, ale lep í, ne a by neměla ádnou. S tejně s e bála ;

nejvíc genů Gizelly Schwarzové, e v sobě mohla mít její zhoubnou

eses manskou krev.

Věř ila, e je diný, kdo ji mohl zkrotit, byl roma ntic ký s větoběník Jan

E R N Á K R E V / 21


eva l. Po dvouleté zná mos ti, kdy s i lás ku vět i nou vyznávali v jeho tele -

fonáte ch z Vie tnamu, New Yorku nebo Johannesburgu se v zali. J ejí o tec

os lovova l svého zet ě zásadně Hanzi; inil tak ze směné nostalgie, e tím

měl vedle seb e ale spoň n ěco ge rmá nského.

Jan mu zně l příli p odřadně slovansky. M an el jeho dcery si na toto jméno se shovívavostí sobě vlastn í zvykl, s tejně jako oko lí. Budil pak po - zornost u při představo vání; Hanzi eval mátl. Ne kadý věděl, e le cheval je pr o Fran couze ků ň.

Ha nz i o t chá na dbal a měl neust ále nap jatý sluch, aby přes p anelovou stěnu zaslechl kadý podezřelý ramot. Nejasné signály stárn oucího ivota se m u mísily d o klapotu staré klávesnice a da tlích synkop, jevyluzoval, kdy se trefov al do sk oro vymaz aných písmenek. Psal o smrti azá roveň před ní hlídal jeden zkomír ajíc í ivot. Myslí se mu prolínaly dva světy; před zdí a za zdí.

Vechny zdi mu při pada ly stejné; ínská i berlínská, stejně jak o ta mez i USA a Mexikem i mezi Saudsko u A rábi í a Irák em, znal i tu i zrael - skou na hra nicích s Gazou a Zá pa dn ím břehem Jor dá nu, dotýkal se Zdi nářků i The Wall s osmapade sáti tisíci jmény Am er ianů , zabitých ve vietnamské válce.

Podo bná byla i zeď mezi ním a tchánem. Byla vzty en a zední ky , zdící mi Ba sso vovou m etodou, aby rozdělovala, oddělovala a střeila, ale ve svém důsledku natěstí víc spojovala ne dělila. Stejn ě jako ty os - tatní. Mnohé u padly, byly dáv no zboř en y, na jiné ten konec teprve ekal, i kdy na ně bylo vidět a z Vesmíru, pro da lí se teprve stavěly základy.

Pamatoval si na do bu, kdy v místě je ho prac ovny nebylo nic. J en sy - rový ostravský vzd uch s oxidy síry, cem entovým pra chem a elezá ren - ským popílkem. Pak chtěli na Vánoce zedníci pr émie a urychleně postavil i i j ej ich podla í. Ch odili s e s Rito u dívat, jak jim b yt ro st l. Naprot i staveni tě se v zapráeném březo vém h ájku vestoje milov ali opřeni o hladký a bě lavě se loupající kmen a přitom pohledy hypnoti - zov ali svůj budoucí domo v a nevěd ěli, zda li je víc vzruuje s ex n ebo vidina lonice s ve lkou poste lí.

V bytě jetě nebyly ani dveře a u marlborkami uplatili neúplatného hlídae, aby se mohli projít svou jastnou budoucností, jetě bez o mítky, par ketové pod lahy a s tropu , míst o něho zatím trely k z amraenému nebi jen zre zivělé armatury. I tak v sobě hřá li slunení svit, přestoe na ně c hladivě prelo.

Tady na píu ro mán, co dostane Nobelovu cen u a tám hle na tom

22 / B Ř E T I S L A VO L E R



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist