načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Centurioni: Zrada – Anthony Riches

Centurioni: Zrada

Elektronická kniha: Centurioni: Zrada
Autor: Anthony Riches

Poté, co římský císař Nero spáchal sebevraždu, dopustil se jeho nástupce osudové chyby, když z vězení propustil Julia Civila. Ten se vrací na území obývané Batavy a znovu přijímá ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 367
Rozměr: 22 cm
Úprava: mapy
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložil Petr Kovács
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-759-5083-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Poté, co římský císař Nero spáchal sebevraždu, dopustil se jeho nástupce osudové chyby, když z vězení propustil Julia Civila. Ten se vrací na území obývané Batavy a znovu přijímá své batavské jméno Kivilaz. Na hranicích řeky Rýn Kivilaz vyvolává krvavé povstání, ve kterém se čtyři centurioni, původně bojující ve stejné armádě, ocitají na opačných stranách. Kivilaz a jeho batavští povstalci potlačují Římany v bitvě, kterou měli vyhrát. Římské legie nyní musí bránit svou severní pevnost, starý tábor, od rozzuřených germánských kmenů, protože vědí, že se jich nedokáží zbavit, dokud nebude vyřešena občanská válka zuřící na jihu. Mohou však ubránit pevnost proti tisícovce barbarských válečníků naplněných vírou ve vítězství, které jim předpověděla charismatická kněžka?

Popis nakladatele

Autor úspěšné románové řady Římané přináší další napínavý příběh, odehrávající se na pozadí jedné z temných epizod římského impéria: povstání germánských Batavů v roce, ve kterém na trůn usedli hned čtyři císařové.

 

Řím r. 68 n. l. Císař Nero spáchal sebevraždu a v zemi zavládl chaos. Neronův nástupce Galba se dopouští fatální chyby. Propouští z císařské gardy nezkorumpovatelné příslušníky germánských Batavů, jejichž jediným zločinem je věrnost mrtvému císaři, a posílá je zpět na kmenové území na severu. Zároveň propouští z vězení jejich prince a jmenuje ho prefektem zneuctěné jednotky. Julius Civilis však není zdaleka tak vděčný a oddaný služebník impéria, jak se Římané domnívají. Vrací se ke svému batavskému jménu Kivilaz a je rozzlobený a nebezpečný.

V předivu událostí, jež budou následovat, uvíznou čtyři kohorty – dvě římské a dvě batavské. Z přátel a věrných spojenců se stávají oběti intrik a nepřátelé v nesmiřitelné válce, k níž se mezi Římem a Batavy schyluje.

Zařazeno v kategoriích
Anthony Riches - další tituly autora:
Římané 7 - Císařovi zabijáci Římané 7
Římané 8 - Hněv bohů Římané 8
Římané 9 - Krvavý oltář Římané 9
 (e-book)
Římané: Krvavý oltář Římané: Krvavý oltář
Centurioni 1 - Zrada Centurioni 1 - Zrada
Centurioni 2 - Útok Centurioni 2 - Útok
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Centurioni: Zrada

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.bbart.cz

www.e-reading.cz

www.palmknihy.cz

Anthony Riches

Centurioni: Zrada – e-kniha

Copyright © BB/art s. r. o., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.




Přeložil Petr Kovács


Pro Helenu

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2018

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2017 Anthony Riches

All rights reserved.

Z anglického originálu The Centurions: Betrayal

(First published in Great Britain in 2017

by Hodder & Stoughton)

přeložil © 2018 Petr Kovács

Redakce textu: Iva Klinderová

Jazyková korektura: Ludmila Böhmová

Tisk: CENTA, spol. s r. o., Vídeňská 113, Brno

První vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-759-5083-3 (tištěná kniha)

ISBN 978-80-759-5175-5 (ePDF)

ISBN 978-80-759-5173-1 (ePUB)

ISBN 978-80-759-5174-8 (Mobi)


PODĚKOVÁNÍ

Proces psaní románu není nikdy hladký a bezproblémový. Většinu času strávím zíráním ven z okna (anebo, a to je ještě horší, do velkého elektronického okna plného zajímavých informací o tom, co se kolem ve světě děje). Jako vždy jsem nesmírně zavázán své redaktorce Carolyn za její nekonečnou trpělivost, i její asistentce Abby, která byla neustále připravená pomoci, a své ženě Helen za neutuchající podporu – jen občas doprovázenou použitím síly. Můj dík patří i Vám všem, kteří jste na mě tlačili, abych se „pochlapil“ a napsal knihu, kterou bude možné číst.

Vůbec poprvé jsem se řídil i příkladem jednoho velmi úspěšného kolegy a využil jsem při psaní pomoc externího poradce, aby dohlížel na přesnost mého podání známých historických skutečností a míru pravděpodobnosti mých spekulací tam, kde historická fakta chybí. Jona Lendering, majitel naprosto úžasných webových stránek Livius ( liviius.org ), laskavě souhlasil, že se na můj rukopis podívá a poukáže na případné chyby. Jeho laskavost přinesla své ovoce, neboť mě upozornil minimálně na jeden zásadní historický problém, čímž chystanou léčku uprostřed lesa (v příštím díle) proměnil v něco zcela jiného, protože, jak mi vysvětlil, pylová analýza nade všechny pochybnosti prokázala, že na místě, o němž píšu, žádné stromy nebyly. „Díky moc, Jono.“

Můj poslední dík musí samozřejmě směřovat ktobě, můj čtenáři, za to, že mé příběhy i nadále čteš. Aniž bych se chtěl nějak dojímat, pravda je prostě taková, že bez tvé představivosti, která se stala izdrojem představivosti mojí, by nic ztéto knihy nespatřilo světlo světa. Atak tě tedy prosím, čti dál, ajen tak mimochodem, moje druhá řada, Římané , si dopřává jen krátkého oddechu. Jakmile dokončím příběh batavského povstání, vyprávěný očima účastníků na obou stranách konfliktu, Marcus a jeho přátelé se vrátí.

Díky vám všem.


& LEGI

 

& LEGI

– LEGI  

– L

& LEGI

– LEGI


H

o

d

d

e

r

&

r

&

r

S

t

o

u

g

h

t

o

n

2

1

7

n

2017n

NOVAESIUM – LEGIO XVI GALLICA

OBLAST MAPY II

BATAVODURUM

STARÝ TÁBOR – STARÝ TÁBOR – LEGIO V ALAUDAELEGIO V ALAUDAE

& LEGIO XV PRIMIGENIA & LEGIO XV PRIMIGENIA

STARÝ TÁBOR – LEGIO V ALAUDAE

& LEGIO XV PRIMIGENIA

COLONIA AGRIPPINENSIS

– LEGIO I GERMANICA

ZIMNÍ TÁBOR

– LEGIO IIII MACEDONIA

& LEGIO XXII PRIMIGENIA

ŘÍMSKÉ LEGIE

NA

GERMÁNSKÉM

POMEZÍ

ROK 68 n. l.

CIVITAS

LINGONUM

VINDONISSA

– LEGIO XXI RAPAX

BITVA U CREMONY

LUGDUNUM

ŘÍM

PEVNOST

VODA

HORY

0100

mil

Z

S

V

J


H

o

d

d

e

r

&

r

&

r

S

t

o

u

g

h

t

o

n

2

1

7

n

2017n

ř

. F

LE

V

U

M

LUGDUNUM

PRAETORIUM AGRIPPINAE ř

.

R

Ý

N

VAVŘÍNOVÁVAVŘÍNOVÁ

PEVNOSTPEVNOST

VAVŘÍNOVÁ

PEVNOST

PEVNOST U MOSTUPEVNOST U MOSTUPEVNOST U MOSTU

PEVNOSTPEVNOST

FECTIOFECTIO

PEVNOST

FECTIO

PEVNOSTPEVNOST

VYSOKÁ POLEVYSOKÁ POLE

PEVNOST

VYSOKÁ POLE

PEVNOSTPEVNOST

U PEŘEJÍU PEŘEJÍ

PEVNOST

U PEŘEJÍ

PEVNOSTPEVNOST

ČERNÁ ČERNÁ

POLEPOLE

PEVNOST

ČERNÁ

POLE

ř

.

H

E

L

I

N

I

U

M

PEVNOST GRINNESPEVNOST GRINNESPEVNOST GRINNES

LEGIONÁŘSKÁ

PEVNOST, TÁBOR

PEVNOST

CESTA

KMEN

VODA

MOČÁL

0100

mil

Z

S

V

J

CC

aa

nn

nn

iinneeff

aa

tt

éé

C

a

n

n

inef

a

t

é

FF

rr

ííss

iioovv

éé

F

r

ís

iov

é

B

a

t

avov

é

M

a

r

s

ako

v

é

FF

rr

ii

ss

aa

vvoonnoo

vv

éé

F

r

i

s

a

vono

v

é


H

o

d

d

e

r

&

r

&

r

S

t

o

u

g

h

t

o

n

2

1

7

n

2017n

ŘÍMANÉ ŘÍMANÉ

A A

BATAVOVÉBATAVOVÉ

ROK 68 n. l.ROK 68 n. l.

ŘÍMANÉ

A

BATAVOVÉ

ROK 68 n. l.

ř

.

I

S

A

L

A

MÍSTO

AQUILLIOVY BITVY

„Ostrov“

BATAVODURUMBATAVODURUMBATAVODURUM

PEVNOST NA VÝŠINÁCHPEVNOST NA VÝŠINÁCHPEVNOST NA VÝŠINÁCH

PEVNOST CARVIUMPEVNOST CARVIUMPEVNOST CARVIUM

PEVNOST ARENACUMPEVNOST ARENACUMPEVNOST ARENACUM

STARÝ TÁBOR

PEVNOST ASCIBURGUMPEVNOST ASCIBURGUMPEVNOST ASCIBURGUM

ř

.

R

Ý

N

B

r

u

k

tero

v

é

B

a

e

ta

so

v

é

T

u

n

grov

é

C

h

a

m

avo

v

é

BB

aa

tt

aavvoovv

éé

B

a

t

avov

é

T

u

b

a

nto

v

é



Předmluva

Rok 68 n.l. znamenal konec jedné éry. Počínaje Gaiem Juliem Caesarem,

který na sebe strhnul veškerou moc republiky, přes brilantní manévr Au

gustův, jenž se zmocnil trůnu jako „první občan“, aby po něm následoval

Tiberius, jehož vládu provázela zpupnost a zkaženost, na niž pak navázala

již zjevná šílenost Caligulova, korigovaná po jeho smrti pragmatismem

Claudiovým, jemuž se opět podařilo vládu nad Římem stabilizovat, ale

jehož snahy záhy pohřbil silně vyšinutý a v posledním období svého pa

nování stále více egomaniacký Nero, vládla impériu po téměř celé století

jediná dynastie –, ale i ta dospěla ke svému nevyhnutelnému konci. Vše

obecná únava z rostoucí nejistoty, extravagance, nedůstojnosti a naprosté

nestability Neronovy vlády znamenala i její konec, když správce Gallie

Lugdunské (dnešní severní a východní Francie), Gaius Julius Vindex, muž

urozeného, leč barbarského původu z Aquitanie a římský senátor, povstal

proti císaři na podporu muže, jehož považoval za vhodného držitele císař

ského trůnu, totiž správce Hispánie Tarraconské (středomořské pobřeží

a střed dnešního Španělska), Servia Sulpicia Galby. Pro svůj plán si však

nedokázal získat mezi senátorskými kolegy dostatek vlivných spojenců,

kteří by stáli v čele vlastních armád či legií, a ani on sám nedokázal shro

máždit vojsko, které by jeho špatně odhadnuté vzpouře vdechlo život, čímž

si zpečetil osud. Do Gallie rychle napochodovaly legie z Horní Germánie

a postavily se jeho slabým pomocným sborům. Velitel legií Lucius Vergi

nius Rufus sice uzavřel s Vindikem dohodu o příměří, ale navzdory do

hodě zaútočil avkvětnu roku 68 n.l. nepočetnou armádu povstalců vbitvě

uVesontia (dnešní Besançon ve Francii) porazil. Poražený Vindex spáchal sebevraždu.

Z pohledu císaře Nerona už ale škoda napáchána byla. Legie Verginia

Rufa se pokusily prohlásit svého velitele císařem, ale ten jejich výzvu moudře odmítl, atak se senát nespokojený s vládou císaře Nerona dál soustředil na Galbu jako na vhodného kandidáta. Počátkem června spáchal

11


Nero sebevraždu vmylném domnění, že ho senát vyhlásil nepřítelem státu,

a římská nobilita s úlevou prohlásila Galbu císařem. Ten ihned vyrazil

z Hispánie do Říma, aby se ujal trůnu, a vše nasvědčovalo tomu, že dojde

k hladkému převzetí moci bez zničující občanské války. Nový imperátor

byl dost starý na to, aby jako dítě zažil ještě božského Augusta, avšeobecně

se očekávalo, že naváže na silnou vládu prvního císaře, na jeho stabilitu,

včetně obnovení míru v zemi. Očekávalo se též, že si určí vhodného ná

stupce, jemuž trůn jednou předá, nebo jednoduše v pokoji zemře, až na

stane ten správný okamžik. Zdálo se, že nastává nová doba, slibující návrat

ke starým dobrým pořádkům správy státu, založeným na římských ctnos

tech, jakými byly důstojnost aoddaná služba vlasti, doba, která učiní konec

excesům uplynulého století. Tak tomu ale být nemělo...

12


Prolog

Británie, červen roku 43 n. l.

„Takhle to tedy bude. Celý to mašírování z Horní Germánie na pobřeží,

ukecávání chlapů, aby riskovali Neptunův hněv analodili se na ty kocábky,

i když jsou z moře posraný strachem, další pochody a manévry po při

stání...“ Mluvčí se odmlčel adíval se přes oparem zahalené údolí, na jehož

obrysy dopadaly jemné, narůžovělé stíny východní oblohy za jeho zády.

„A na konci toho všeho jenom řeka a armáda zběsilých divochů, kteří nás

rozhodně nemíní pustit na druhou stranu.“

Gnaeus Hosidius Geta shlížel z vrcholku kopce na své legie, vyčkávající

v postavení podél řeky, které zaujaly již včera večer před setměním. Nyní

byly v šeru před východem slunce téměř neviditelné a Geta zvedl svůj po

hled přes řeku, razící si cestu nivou při úpatí kopce, k temné mase kme

nových válečníků, krčících se v hloučcích u kouřících táborových ohňů,

které jako nepatrné krůpěje světla zářily v ranním přítmí. I když byl na

svoji hodnost legáta obdivuhodně mladý, bylo mu teprve třiadvacet, byl již

zkušeným veteránem úspěšného vojenského tažení v Africe z loňského

roku a vynaložil nesmírné úsilí, aby se mohl zúčastnit i dlouho očekávané

výpravy, jejímž cílem bylo dobýt ostrov Británie. Činil tak navzdory sku

tečnosti, že si na kariérní dráze cursus honorum vydobyl již to nejvyšší po

stavení pro muže ze senátorského stavu, totiž funkci římského konzula.

Nyní mu tedy náleží zodpovědnost za veškerá rozhodnutí onasazení arozmístění pěti a půl tisíce legionářů jeho Čtrnácté legie „Geminy“ a podpůr

ných batavských sborů, pakliže se ovšem budou držet bojového plánu, na němž se včera večer dohodli na poradě v hlavním velitelském stanu. Na

základě svých zkušeností ani na okamžik nepochyboval, že jeho muži okusí

bitvu dřív, než slunce nad plání opět zapadne.

„Přesně tak...“

13


Jeho druh přikývl, ale ani on nespouštěl oči z mohutné armády shromážděné na druhém břehu, v níž se bezpochyby shromáždila bojová síla dobrého půl tuctu britanských kmenů, jejichž počet sliboval mužům Getovy Čtrnácté i jeho Druhé Augustovy legie perný den, pokud jim plán, vjehož přípravě sehráli oba dva stěžejní roli, nevyjde tak, jak předpokládali. Jeho odpověď byla na muže jindy tak otevřeného a rázného až nezvykle tichá a prozrazovala nervozitu z událostí nadcházejícího dne. „Přesně tak. Takhle to tedy bude. Tam na druhým břehu je sto padesát tisíc modře pomalovaných barbarů, proti nimž máme sotva třetinu mužů. Zkušenějších, lépe vyzbrojených, vycvičenějších a ukázněnějších, navíc s plánem, který nám umožní využít všechny naše výhody..., ale jaký plán přežije okamžik, kdy je poprvé vrženo kopí?“

Geta se na něj v polosvětle krvelačně usmál.

„Nervózní, Flavie Vespasiane? Ty, který jsi z nás nejklidnější a nejpevnější?“

Starší muž potřásl hlavou.

„Jen takové přemítání člověka, který už pochopil, že na tomto jediném dni závisí celá jeho kariéra, kolego. Vy všichni myslíte na to, jak rychle si smočíte meče v krvi divochů, kolik slávy si v jediné bitvě vydobudete, zatímco já před sebou vidím tisíce způsobů, jimiž mohu v té řece utopit svoji poslední šanci prokázat své schopnosti. Skončil bych pak se stejným pocitem marnosti, jako když mi Caligula hodil do tógy hromadu kobylinců, protože prý nedokážu udržet ulice čisté. Nebo tam jednoduše padnu. A smrt je možná s ohledem na římský vztah k porážce to lepší řešení. Jediné, co mi dělá starost, je, že bych tím nejspíš zklamal svého nejbližšího přítele, který se tolik snažil, aby mě sem dostal.“

Mladší muž se mírně usmál jeho zamračenému výrazu a mávl rukou k mase Britanů na protějším břehu.

„Jen se na ně podívej, kolego. Je tady snad jeden každej válečník z týhle bohy zapomenutý země. Sešli se tady ze stovek mil široko daleko, aby se postavili našemu vpádu na své území. Někteří z těch chlapů tam na druhém břehu už měsíce neviděli své vesnice, přesto i nadále neochvějně stojí, připravení zabránit našemu postupu. Jejich kněží už jim odvyprávěli, jak jsme se vypořádali s kmeny, které jsme porazili v Gallii, jak jednáme

14


s těmi, co se nám postaví. Vědí, že kdyby se z vlastní svobodné vůle rozhodli přidat na naši stranu, ušetřili by si hrůzy, které následují po každé bitvě, v níž Římané triumfují: jatka, otroctví a znásilňování jejich žen. Vědí, že v případě porážky přijdou o všechno, co je jim drahé, ale přesto si zvolili boj. Bohové podsvětí, Tite, vždyť oni přímo překypují touhou se s námi utkat! A kdybychom nepostupovali natolik obezřetně, abychom se vyhnuli jakékoli léčce, už by nás nejspíš zadupali do země. Jejich náčelníci však vědí, jak krvavý a nerovný boj by následoval, kdyby své muže nechali volně zaútočit proti našim štítům. Rozsekali bychom je na kusy, a tak jenom vykukují z bezpečí na druhém břehu řeky v naději, že ji pod hrozbou jejich kopí nedokážeme překročit. Nabízejí nám bitvu, po níž vůbec netouží. Podívej se na ně. Copak takhle vypadá armáda, která se chystá k boji?“

Oba muži upřeli zrak k vojenskému ležení Britanů na druhém břehu. Jen těžko si mohli představit větší kontrast suspořádanou precizností, sníž čtyři římské legie ajejich pomocné kohorty vyčkávaly na určených pozicích v těsné blízkosti řeky.

„Nadávají nám do zbabělců kvůli tomu, že nebojujeme muž proti muži jejich stylem, ale sami se schovávají za úzkým příkopem plným vody, protože si myslí, že je ochrání proti našim zbraním. Dnes, můj milý příteli, je den, kdy se i oni poučí, jak jsme si podmanili téměř celý svět.“

Otočil se na Vespasiana s nuceným úsměvem na tváři.

„Můj otec se mi pokusil zabránit, abych se k tažení přidal. Prý jestli mi Afrika nestačila, jestli mi dobyté vítězství a zajetí náčelníka Maurů nepřineslo dostatečné uspokojení a našemu jménu slávu. Stačilo ale, abych mu ukázal posmrtné masky našich předků, shlížející na nás ze zdí a vyzývající mě, abych i já sloužil vlasti stejně oddaně jako oni. Když dostanu šanci, ukážu té otrhané bandě sedláků a lovců, jak se chová římský aristokrat, když kolem zuří bitva a ve vzduchu je cítit smrt a krev.“

Kývl na staršího muže.

„A ty, Flavie Vespasiane, ani na okamžik nepochybuju, že se zachováš úplně stejně. Možná nepocházíš z tak starého a známého rodu jako já, ale i ty máš v krvi železo. Ty i tvůj bratr jste císaři sloužili stejně oddaně jako mužové s desetkrát delšími rodokmeny.“

15


„Děkuji ti, Hosidie Geto. To je od muže tvého vznešeného postavení velká chvála.“

Mladý aristokrat se otočil a zjistil, že za nimi stojí další důstojník. Kývnutím hlavy prokázal úctu vysoké hodnosti příchozího.

„Zdravím, Flavie Sabine. Posílá tě snad vrchní velitel, aby ses ujistil, že tvůj bratr a já splníme povinnosti, které nám bitevní plán stanovil?“

Sabinus, hodností legát, i když bez vlastní legie, sloužící ve štábu nejvyššího velitele, se pobaveně usmál.

„To opravdu ne. Náš vojevůdce je přesvědčený o vašich schopnostech provést bitevní plán přesně tak, jak jsme se domluvili. Po pravdě řečeno by byl mnohem raději, kdybych zůstal po jeho boku a byl připravený reagovat na vývoj plánu, jakmile vaše legie nepřítele zatlačí avytvoří průlom. Přesvědčil jsem ho, že natolik rychlá a zběsilá bitva, jaká nás dnes nejspíše čeká, představuje i naprosto mimořádnou zátěž na celé velení a navrhnul jsem mu, že vaše jednotky doprovodím k břehu pro případ, že by některý z vás nešťastným řízením osudu ztratil schopnost velet. Všichni koneckonců víme, že stačí jeden dobře mířený šíp a zkazí člověku celý den.“

Oba velitelé legií si vyměnili rychlý pohled a Getova tvář se vzápětí roztáhla lehkým úsměvem.

„Nevím, jak tady tvůj bratr, Flavie Sabine, ale já rozhodně nemám vúmyslu posloužit nějakému barbarovi jako jehelníček! Bojovník, který si přijde pro můj život, se mi při svém pokusu bude muset dívat pěkně zblízka do očí!“

Oba bratři se na mladšího muže usmáli a v jejich očích se zrcadlila upřím ná něha. Teprve potom se Flavius Vespasianus otočil zpátky kbojišti

pod nimi.

„Můj bratr Sabinus si přišel zahrát na supa, který se snese z výšin, aby

hodoval na našich úspěších v případě, že jednoho z nás postihne smůla

a padne.“

Jeho starší sourozenec potřásl hlavou v předstíraném rozhořčení.

„Tvůj bratr Sabinus se ve skutečnosti přišel podívat na pomocné ger

mánské sbory našeho Hosidia Gety, aby se na vlastní oči přesvědčil, proč

na ně legát Čtrnácté bez ustání pěje samou chválu. Takže, můj milý Geto,

prozraď mi, co přesně jsi měl na mysli, když jsi včera trval na tom, abychom

ty tvé obrněné divochy dnes nasadili do první linie?“

16


Geta přikývl a podíval se přes řeku kritickým pohledem muže, který si je dobře vědom nebezpečí hrozících jeho jednotkám, pokud by velení třímal vrukou muž, jenž by nedokázal správně posoudit jejich přednosti islabiny.

„Velmi příhodná otázka. A když už ti k ní podám vysvětlení, dovol mi, abych se tě i já na něco zeptal. Pověz mi, Flavie Sabine, co je tou největší hrozbou, které se dnes musíme ze strany Britanů na druhém břehu obávat?“

Výše postavený důstojník odpověděl bez zaváhání.

„Jejich válečných vozů, to je jejich nejsilnější zbraň. Stojí proti nám na sto padesát tisíc Britanů, ale z valné většiny jsou to jenom sedláci a lovci, někteří odvážní a stateční, jiní ne, ale jen velmi málo z nich má takový výcvik a kázeň jako naši muži. Jejich největší a nejkvalitnější bojovou sílu představují osobní družiny jednotlivých králů, ti nejlepší a nejstatečnější válečníci, vybraní, aby svého náčelníka doprovázeli do bitvy a bojovali přímo po jeho boku. Je jich dohromady pár stovek, ale jsou již od dětství cvičení k boji; mají tu nejlepší výzbroj a jejich kněží je dokážou namotivovat až k šílenství, takže se bojí hanby a zneuctění v očích svých bohů víc než smrti. Dej si tohle dohromady sdvěma stovkami válečných vozů, které nám naši zvědové nahlásili, a je zřejmé, že jejich vojevůdce může do každého z nich postavit dvojici svých nejlepších bojovníků a tryskem je přemístit na libovolné místo na bojišti, kde mohou představovat rozhodnou údernou sílu.“

Geta s naprostou vážností přikývl.

„Přesně tak. Několik stovek vybraných mužů vržených na jediné místo na bojišti rychlostí útočící těžké jízdy, na místo, kde mohou napáchat největší škody, jakmile jejich velitel zjistí, že se mu tam otevírá šance. Pokud se legii nepodaří při přechodu přes řeku udržet vdešti jejich šípů linii, vrhnou se na nás tihle týpci jako sršni přesně v okamžiku, kdy se naši muži budou snažit vyškrábat na břeh. Jen bohové vědí, kolik našich při tom dokážou pobít, možná i orlonoše nebo dokonce legáta? Mohli by zpomalit nebo přímo rozbít náš pokus dostat se na druhý břeh dřív, než tam stačíme vytvořit předmostí. Kdyby se nám ale podařilo ty vozy zničit...“

Geta vyčkal, až si oba bratři nechají projít jeho slova hlavou.

„Ale jejich vozový park chrání prakticky celá masa armády. Jak bychom se k nim...?“

17


Vespasianus se odmlčel a zadíval se do tváře svého mladšího druha. Ten

po chvíli ukázal směrem dolů k římským jednotkám, které se v šeru řadily

na východním břehu řeky.

„Tvoje Druhá legie již brzy zahájí přechod, Flavie Vespasiane, a bude to

muset zvládnout pod nejprudší palbou, jaké bude nepřítel schopen. Vaším

cílem je vytvořit předmostí pro další postup mé Čtrnácté. Jestli ale nepod

nikneme něco, čím bychom tvé muže ochránili, jejich první řady se v oka

mžiku, kdy vylezou z vody, ocitnou pod náporem celé kohorty těch

nejlepších šermířů, jakým kdy čelili, a zcela jistě se tak stane ještě dříve,

než stačí zformovat alespoň nějakou linii. To pochopitelně v případě, že

by se nepodařilo zabránit, aby se přesunuli na břeh dříve než tví muži.

K naplnění tohoto cíle nám významně napomáhá skutečnost, že své koně

odvedli s na volno spoutanýma nohama o kus dál stranou od tábora, aby

přes noc nedošli k újmě, protože jejich muži už nejspíš pořádně hladoví.“

Sabinus přimhouřil oči a s novým porozuměním se zadíval dolů na na

stupující legie a jejich pomocné oddíly.

„Chceš snad říct, že jsi rozkázal svým Batavům, aby zaútočili ještě dřív,

než Druhá legie zahájí přechod?“

„Jakmile se rozední natolik, aby viděli, co se kolem děje, ano, pak zaútočí.

A vy se na vlastní oči přesvědčíte, čeho jsou mí obrnění divoši schopní.“

„Centurioni! Ke mně!“

Kohorty byly rozmístěné v přesně vymezeném prostoru v jejich typicky

nestandardní formaci v mezeře mezi levým křídlem Deváté legie a pravým křídlem Druhé Augustovy ajejich prefekt Gaius Julius Draco vyčkával. Dů - stojníci se shromáždili kolem jeho stanoviště za první řadou tří centurií,

z nichž každá zaujala nezvyklý bitevní pořádek tvořený třemi řadami po osmi jezdcích a šestnácti pěších vojácích, přičemž po boku každého jezdce stáli vždy dva pěšáci. Za normálních okolností by v tomto okamžiku zaujal pozici před svými muži a prováděl svoji pravidelnou prohlídku před bitvou, hledaje ity nejmenší známky strachu či slabosti, snimiž se jako vždy vyrovnával svým drsným, obhroublým způsobem. Nyní, vpřítmí před úsvitem, se místo toho postavil do bezpečí za svými osmi kohortami, kam si přivolal i své důstojníky, aby ani jeden z nich neriskoval, že si bystré oči nepřátel na

18


druhém břehu všimnou, že něco není už na první pohled jako obvykle. Shromáždili se těsně kolem něj, na tváři zřetelně patrné napětí mužů, kteří věděli, že zanedlouho začnou na druhém břehu prolévat krev nepřátel impéria.

„Římani by teď pronášeli projevy a chvástali se svojí nadřazeností nad těmi barbary tam za vodou...“ Jeho důstojníci se na něj jen spokojeně zašklebili asohledem na své mnohaleté zkušenosti dobře věděli, co bude následovat. „No jasně, to je náš starej Draco, říkáte si, co? Všichni už předem víte, co bude dál, protože vám to před každou bitvou opakuju pořád dokola. Jak nemusíme plýtvat časem aujišťovat se, že jsme lepší než ti barbaři za vodou, protože když z nás shodíte všechno to železo, který na nás Římani navěsili, abysme v něm bojovali, jsme ti barbaři tamhle za vodou.“ Prefekt se odmlčel a přejížděl své důstojníky tvrdým pohledem. „Akorát mnohem nebezpečnější. Mnohem nebezpečnější. Jsme totiž Batavové!“

Odmlčel se, jako to dělával pokaždé, aby měli důstojníci čas vzít si jeho slova náležitě k srdci, aby se znovu sžili s legendou o své zuřivosti a nezdolnosti, aby do nich vstoupila, opanovala je a řídila jejich další kroky. Věděl, že jeho výzva v nich vyvolá jejich divokého ducha překrytého nánosem romanizace, povzbudí jejich přirozenou touhu po boji aučiní ji ještě smrtonosnější, protože právě to byly jejich největší zbraně, pro které si je a jejich klientské kmeny Římané tak oblíbili, přivedené nyní k dokonalosti tou nejlepší římskou zbrojí, kterou měli k dispozici.

„Ptáte se teď, proč vám tohle melduju už zase do hlavy, když jste to slyšeli už tolikrát, co?“

„Protože bitva, co nás čeká, bude stejná jako všechny předchozí, které jsme pro Řím vybojovali?“

Mluvčím byl Gaius Julius Civilis, jak znělo jeho římské jméno, i když lidé jeho kmene mu říkali Kivilaz, vysoký, svalnatý mladík rychlých slov i činů, vždy připravený k boji, nebo tak se Draconovi alespoň jevil. Draco na něj shlížel kritickým okem člověka, jemuž bylo známo, že se nejspíš dívá na svého nástupce coby vojenského vůdce kmene. Jeho muži ho zbož - ňovali, ať už to bylo pro jeho útočnou výbušnost aneustálou ochotu snimi soutěžit, zatímco vyšší důstojníci nad jeho prudkostí jen tolerantně přivírali oči. Níže postavení vrstevníci mu pak prokazovali obezřetnou úctu, neboť si byli dobře vědomi, že jejich zdánlivá rovnost v rámci vojenského kon

19


tingentu kmene v římské armádě je jen zdvořilou fikcí. Kivilaz byl jejich korunní princ, muž, jehož rod by ještě před sto lety seděl na trůně a vládl svým poddaným mocí rovnou polobohům. Dnes členové rodu zastávali v hierarchii kmene postavení poněkud specifikovanější. Římané uznávali pokrevní linii posledního krále a jeho potomkům přiznávali právo členství v širší císařské familii , a i když nedisponovali žádnou větší oficiální mocí než kterýkoli jiný člen kmene, neboť jejich území nyní spravoval volený správce, udržovali si nad samotnou volbou správce efektivní kontrolu, takže jejich skutečná moc byla i nadále téměř královská. Draco se na mladíka lehce zaškaredil a vyloudil tak na tvářích ostatních důstojníků smích.

„Opakuju tu stejnou věc stále dokola jednoduše proto, centurione, že je to pravda. Atobě se konečně nabízí příležitost, aby sis ostříhal vlasy, pokud tedy dnes pro slávu svého kmene nejen zabiješ, ale stihneš se i ve zdraví vrátit.“

Prefekt si počkal, až utichne pobavený a dobrosrdečný smích na účet mladého důstojníka ze strany jeho starších kolegů, přičemž jeden z nich, Kivilazův nejbližší přítel, ho zvesela zatahal za jeho dlouhou, spletenou hřívu obarvenou na tradiční rudou barvu, symbolizující bojovníka, jenž pro svůj kmen dosud neprolil krev nepřítele.

„Protože Římani jako obvykle šlápli do vosího hnízda a rozzuřili ty vosy natolik, že se všechny do jedný vyrojily ven, aby si to s nimi vyřídily. Vidíte je?“

Draco ukázal rukou k mase kmenových válečníků utábořených na protějším břehu, jejichž přesné rozmístění určovaly převážně žhnoucí uhlíky a jiskry táborových ohňů.

„Tam na druhý straně je dost chlapů, aby zmařili jakýkoli pokus dostat se přes řeku a zatlačili nás, poražené a zlomené, zpátky do vody, na břehy nahusto pokryté těly římských legionářů. Pochopitelně v případě, že se bitva bude vyvíjet způsobem, který očekávají, jenže to se nestane. Tihle Britani totiž vůbec netuší, koho proti sobě mají. Jsou připravení jen na to, co od Římanů až dosud zažili: spořádané řady těžké pěchoty, taktická opatrnost a pomalý, disciplinovaný postup hned, jakmile se slunce vyhoupne dostatečně vysoko, aby osvětlilo bojiště. S čím ale, bratři, nepočítají, jsou Batavové, kteří jim ještě za šera, kdy myslí na svý ženský a honí

20


si při tom péro, skočí po krku jako smečka divokých psů. Už brzy přijde

čas, kdy se tahle země bude třást před naším jménem strachy, ale teď ještě

ne, teď pro ně nejsme nic, čeho by se měli bát. Nechrání se proti nám, pro

tože nemají ponětí, čeho jsme schopní a co jim můžeme udělat. A až na

to přijdou, bude už pozdě.“

Rozhlédl se po svých mužích.

„Zaútočíme hned, jak připravíte své muže. Řekněte jim, že řeku překro

číme v naprosté tichosti. Nikdo nebude na nikoho nic křičet, nebude po -

řvávat na Britany žádný oplzlosti, žádné pajány. Nesmí tušit, že se k nim

blížíme, že jsme na jejich straně dřív, než mezi ně skutečně vpadneme. Jak -

mile jednomu z nás vstříkne do ksichtu první britanská krev, můžete řvát,

co hrdlo ráčí, ale do té doby chci mít naprostý klid a každýho, kdo tenhle

rozkaz poruší, nechám zbičovat tak, že mu budou ze zad lítat kusy masa.

A připomeňte jim, že se přes tu řeku brodíme jen kvůli týhle jediný věci,

ale že ji musíme provést tak, že si Britani po dnešku naserou do gatí po

každý, když uslyší naše jméno. Možná to není úkol hodný bojovníků, jako

jsme my, ale když už to musíme udělat, uděláme to jako vždycky, rychle

a nemilosrdně. Jako praví válečníci. A teď se před útokem pomodlíme.“

Kývl na muže vyčkávajícího za jeho zády a první centurio předstoupil

s jistotou válečníka, který si je dobře vědom svého postavení uvnitř kmene

i svých mimořádných schopností splnit vše, co od něj jeho povinnosti vy

žadují. Na místě obvyklého centurionského chocholu měl na přílbě uvá

zanou černou vlčí hlavu s pysky staženými hrozivě dozadu a vyceněnými

zažloutlými tesáky, označující kněze, jenž v bitvě bojuje po boku svých vá

lečníků apočíná si stejně zuřivě jako oni, ikdyž se kromě svých velitelských

povinností zároveň stará o jejich duchovní potřeby.

„Jako váš kněz mám za úkol prakticky to samé jako náš bratr Draco. Nic

z toho, co vám já nebo on můžeme říct, z vás neudělá lepší bojovníky, nepomůžeme vám zasít do řad našich nic netušících nepřátel více smrti. Dra

conova role v tomto okamžiku spočívá v tom, aby vás ujistil, že jste ti

nejlepší válečníci z celého impéria, vzpínající se na řetězu a celí nedočkaví, aby vás už konečně vypustili na tyhle nevědomé děti...“ Mávl rukou křece, která ještě stále tonula v šeru. „Můj úkol je připomenout vám, že Náš Pán Herkules nás neustále sleduje, ale dnes ještě více než jindy, acelý nedočkavý

21


čeká na oběti, které mu přineseme. Takže, bratři moji, až začnete zabíjet,

zabíjejte s jeho jménem na rtech, a jestliže má být dnešek dnem, kdy pro

čest svého kmene padnete, umřete zahaleni oblakem slávy a vezměte

s sebou tolik nepřátel, kolik jich může jeden bojovník pobít. Jestli máte

zemřít, nechť je vaše smrt obětí, kterou mu přinesete, a pošlete před sebou

tolik nepřátel, abyste byli hodni jeho společnosti.“

Draco přikývl.

„Moudrá slova astejná teď předávají iostatní kněží mužům vcenturiích.

Přesto si pamatujte, tohle není bitva, v níž byste měli dobrovolně hledat

svou slavnou smrt. Čeká nás horký léto plný bojů a k tomu potřebuju svý

centuriony živý, takže žádné chorály za mrtvé, ajestli někoho zvás uvidím,

že úplně zbytečně riskuje život, osobně si to s ním vyřídím, pokud tedy přežije.“

Mávl rukou a propustil je k jejich jednotkám.

„To by stačilo. Běžte a vyřiďte svým mužům, že nadešel čas, aby v sobě

znovu probudili opravdový Batavy.“

„Už se pohnuli.“

Vespasianus upíral zrak do tmy a jen stěží dokázal rozlišit muže batav

ských kohort, vystupující z dlouhé linie legií a pomocných sborů, které tvořily železnou hradbu podél meandrujícího koryta řeky Medui v místě zvoleného bojiště. Upřeně sledoval dění na druhém břehu a napínal sluch, jestli neuslyší sebemenší náznak poplachu ze strany nepřítele, který přece musel řeku hlídat, ale jediným zvukem byl křik centurionů a jejich zá

stupců, kteří před linií organizovali své muže do bitevního pořádku.

„Jak je možné, že je nevidí?“

Geta se usmál. „Vlastně je to prosté. Britani žádný útok neočekávají,

a tudíž po něm ani nepátrají. Ohně, u nichž se hřejí a na kterých si chtějí připravit snídani, potlačily jejich schopnost vidět ve tmě. A nyní, pánové, sledujte, jak se nemožné stává skutkem.“

První kohorta Germánů pokročila až na východní břeh a bez zastavení

vstoupila do říčního proudu, očividně lhostejná k faktu, že voda zde byla podle všech zpráv hlubší, než aby dosáhli nohama na dno, obzvlášť, když do odlivu zbývala ještě dobrá hodina. Vespasianus potřásl nevěřícně hlavou.

22


„Oni plavou? V brnění? Bohové podsvětí, tyhle zkazky jsem slyšel, ale nikdy jsem jim příliš nevěřil.“

„Až do dneška?“ Geta se spokojeně usmál na své bratry důstojníky. „Teď už tomu věřit můžeš, ale je to pořád jen polovina toho, co dokážou.“ Draco plaval vedle vedoucího koně decuriona jízdní turmy jeho první centurie, oddílu o síle dvaceti šesti mužů, a na okamžik se ohlédl za sebe, zpět ke břehu, aspokojeně si sám pro sebe zhodnotil rychlost, sníž se další řady jeho mužů nořily do vln. Po boku každého koně plavali vždy dva plně ozbrojení vojáci. Jednou rukou se přidržovali sedla, druhou si pod sebe tlačili štít, aby tak využili lehké nadnášení, které jim plocha štítu poskytovala, a kopali nohama, jimiž se poháněli vpřed, zatímco jezdec se přidržoval v sedle nad vodou pomocí uzdy. Muži i zvířata plavali v naprostém tichu apouze zrychlený dech koní prozrazoval zvýšené úsilí zvířete, které muselo podpírat váhu tří mužů. Draco při pohledu na své muže pocítil stejnou povznášející pýchu jako pokaždé, když se svými bratry z kmene tento manévr nacvičoval nebo ho využil k překročení řeky a nečekanému a zničujícímu přepadení křídla nepřátelské linie. Protější břeh se zvolna nořil ze tmy a kůň vedle něj se lehce zakymácel, když se jeho kopyta dotkla bahnitého dna. Ucítil, jak mu říční bláto svírá boty, a prudce zapumpoval nohama, aby udržel rychlost skoněm, jehož jezdec se nakláněl dopředu atiše krotil dychtivou snahu svého zvířete dostat se co nejrychleji na břeh.

Pustil se sedla a ukázal optionovi, ať pokračuje dál.

„Dvě stě kroků nahoru po svahu a držet pozici,“ pošeptal mu. „Vytvořte řady pro další postup a počkejte na mě. A tiše .“

Oba muži, decurio i optio, přikývli a ztratili se v přítmí, zatímco Draco se obrátil zpět křece ajeho tělo se ještě vzpamatovávalo známahy zplavání vplné zbroji, kdy vás dolů táhne itěžká vlněná tunika nasáklá vodou. Počkal, až se z vody vynoří zbytek prvních tří centurií za svými vedoucími koni, jež následovali v tak těsném sledu, že kolem něj všech sedmdesát zvířat prošlo dřív, než se stačil vydýchat. Poslední tři centurie kohorty jim byly těsně v patách a Kivilaz mu kývl uznale na pozdrav, když ho tiše míjel v čele svých mužů, na tváři natolik odhodlaný výraz, až na něm působil téměř komicky. Poslední řady první kohorty prošly kolem prakticky sou

23


časně s čelem kohorty druhé. Její první centurio vylezl na břeh, crčela zněj

voda, ale ještě celý zadýchaný Draconovi zasalutoval. Draco mu jeho po

zdrav opětoval aodvrátil se ke svahu, ponechávaje zodpovědnost za říční břeh

v rukou velitele, jehož vojáci se právě nořili z řeky. Zamířil rychle vzhůru,

kde již našel první řadu své kohorty zformovanou a připravenou vyrazit,

kompaktní masa svalů, kostí a oceli. Batavští bojovníci stáli po boku svých

koní, jejichž mohutného vzhledu se díky výcviku již dávno neděsili, stejně

jako si i zvířata zvykla na přítomnost obrněných mužů po obou bocích.

„Nějaký známky života?“

Draconův optio odpověděl sotva slyšitelným šepotem.

„Všude je naprostý klid. Mám tam poslat zvěda, než se zformujeme?“

„Jo, ale potichu.“

Otočil se zpět k řece a scházel dolů kolem čekajících kohort, povzbuzen

vědomím, že všechny jeho jednotky, nekonečný proud mužů a zvířat, jsou

i nadále téměř neviditelné, i když obloha nad nimi již začínala blednout.

Postupující kohorty pospíchaly vzhůru a řadily se těsně za oddíly před

sebou. Jejich muži si ždímali vodu z tunik a vytřásali ji i z pochev svých

mečů v posledních přípravách k bitvě, masírujíce si zkřehlé údy, aby do

nich ve hnali alespoň nějaké teplo. Ti nejbližší po něm vrhali tázavé po

hledy, celí nedočkaví vyrazit. Draco zavrtěl hlavou ajeho slova byla natolik

tichá, že je slyšelo jenom pár z jeho mužů.

„Ještě ne. Ale už brzy.“

Ze tmy se k němu přidala zmáčená postava a Draco zasalutoval muži,

v němž poznal tribuna, kterému legát udělil povolení přeplavit se s nimi přes řeku, aby mohl svým velitelům podat zprávu o průběhu útoku.

„Tribune Luperku.“

Říman uchopil pořádný kus své mokré tuniky a pečlivě si ho vyždímal,

načež se rozhlédl kolem sebe.

„A co teď, prefekte Dracone? Jsme připraveni zaútočit? Skutečnost, že jsi

mi dovolil, abych si s vámi zaplaval až sem, musí nutně znamenat, že jsi mezi mou křehkou tělesnou schránku a Britany rozmístil celé své velení.“

Draco se na něj usmál a jeho úsměv potvrzoval něhu, kterou k mladému

Římanovi pociťoval již od doby, kdy mu legát Geta tribuna přidělil k jeho batavským kohortám. Říman plnil v rámci kmene a jeho spojenců pouze

24


roli pozorovatele a neměl žádnou oficiální velitelskou pravomoc, protože kmen si na základě dohody jmenoval vlastní velitele, ale jeho dychtivost po boji byla stejně zřejmá jako ujeho vlastních mužů. Iproto si ho oblíbili, protože bylo jen málo věcí, které by kmen uznával víc, než muže zrozeného s touhou k boji.

„Jsme připraveni, tribune. Jen se drž u mě a nedělej žádný hlouposti. Opravdu netoužím po tom, abych tuhle bitvu vyhrál, a pak musel řešit průser, že jsem jednoho mladýho římskýho aristokrata nechal propíchnout kopím.“

„Nebo zakopnout a spadnout na vlastní meč?“ Říman se v pološeru usmál. „Musíš mi taky trochu věřit, Dracone. Můj otec přece nevyhodil peníze jen tak z okna, když mi deset let platil ty nejlepší učitele šermu, aby se nakonec dozvěděl, že jsem skončil kdesi v blátě úplně bezvýznamného bojiště, které je sotva hodné svého jména. Jestli už mám pro slávu Říma zemřít, očekávám podstatně okázalejší bitevní pole!“ „Kde jsou teď?“

Poslední z osmi batavských kohort překročila řeku a splynula v šeru na druhém břehu, neviditelná všem, kteří se je z opačné strany pokoušeli vysledovat.

„Mají rozkaz neútočit dřív, než budou v plné síle.“

Geta se upřeně díval přes řeku na britanský tábor.

„Pak ale musí udeřit rychle a tvrdě. Že se tak děje, to poznáme snadno podle křiku, pokud se tedy můžeme spolehnout na to, že se Germáni budou řídit rozkazy, které dostali...“ Draco spokojeně přikývl, když poslední z jeho mužů vyběhli vzhůru do svahu, ještě celí zadýchaní z náročného plavání v plné zbroji, a sevřel ruku prvního centuriona osmé kohorty.

„Zatím dobrý. Nechám tvý chlapy chvíli vydechnout a vyrazíme. Jdeš se mnou, tribune?“

Kčelu bojového proudu se připojili vyslaní zvědové, kteří se vrátili zkrátkého průzkumu okolí, a zasalutovali Draconovi, jenž s Luperkem v patách dokončil rychlou prohlídku celé délky svých jednotek.

25


„Co jste zjistili?“

„Na východ volný terén, zhruba čtvrt míle. Z jihu jsou slyšet koně i lidi.“

„Nějaké známky poplachu? Křik, nebo náznaky, že by se koně chystali vyrazit?“

„Ne, pane.“

Obrátil se k trojici centurionů v první řadě.

„Připravte své muže. Vyrazíme na můj rozkaz.“

Mávl rukou a vedl je krokem vpřed s jistotou, že každá další řada sama vyrazí za oddíly před sebou. Meč měl i nadále v pochvě a spolu se svými muži sebejistě stoupal kradmými kroky po mírném svahu, který jim, jak doufal, umožní, aby se nepozorovaně protáhli kolem levého křídla nic netušícího nepřítele. Když napočítal dvě stě kroků, vystoupil z první řady azasyčel kcenturionům čelních centurií tichý rozkaz, aby jim zároveň rozmáchlým gestem ukázal doprava, zatímco on sám zůstal stát a směroval další tři centurie, aby pokračovaly za první trojicí. Vojáci provedli čtvrt - obrat a změnili směr postupu tak, že místo podél konce nepřátelské linie nyní směřovali přímo do týlu, samozřejmě v případě, že jeho odhad vzdáleností odpovídal skutečnosti. Přenechal úkol řadit blížící se centurie prvnímu centurionovi a pospíchal vpřed, aby dostihl první řadu své kohorty. Rozpaženýma rukama přikázal koloně zastavit. Po chvíli dorazili i koně amuži čela druhé kohorty azařadili se vpravo od první kohorty vplynulém přechodu z pochodového proudu do bitevní linie o hloubce dvou centurií, který na cvičišti opakovali stále dokola a dokola, až se jim stal druhou přirozeností. Počkal, až se do dlouhé řady koní a lidí zařadí i osmá kohorta, a sám se postavil do první řady, opět vedle koně decuriona turmy , a zvedl pravou ruku ke rtům, připravený vydat signál, na který jeho muži již netrpělivě čekali.

Poryv větru roztrhl na krátko závoj ranní mlhy oddělující je od nic netušících Britanů a Draconovi poskočilo srdce radostným vzrušením, když necelých dvě stě kroků před sebou spatřil naprosto chaotické ležení nepřítele. Koně byli uvázaní u kůlů za neuspořádanou linií stanů a ohnišť, a vozy, které měli co nejrychleji dopravit do bitvy, stály porůznu, bez jakéhokoli pořádku. Mlha se znovu zavřela, aniž by někdo v táboře zpozoroval sebemenší náznak toho, že by o nich zoufale neopatrný nepřítel

26


věděl. S téměř krvežíznivým úsměvem se chytil sedla mohutného váleč

ného koně, vsunul si dva prsty do úst a jednou ostře a hlasitě hvízdnul.

Pronikavý hvizd se nesl podél první linie aoznamoval jeho mužům, že na

stal čas boje. Decurio se vyšvihl do sedla a popohnal zvíře do klusu. Draco

se rozběhl vedle něj a snažil se držet s jezdcem tempo. Stále se přitom při

držoval sedla a síla koně mu pomáhala běžet rychleji, než by to v plné

zbroji dokázal bez něj.

Mlha se znovu rozplynula a útočná linie Batavů v průzračném ranním

vzduchu bleskově uzavírala rychlostí pěti kroků za jediný úder srdce me

zeru mezi nimi a nepřátelským táborem, který jejich přítomnost ještě stále

nezpozoroval. Muž na hlídce u přivázaných koní vyděšeně vykřikl, když

se na něj ze tmy znenadání vyřítila dunící linie obrněných jezdců. Jeden

z prvních ho probodl kopím a muž zmizel pod kopyty zbývajících koní

a okovaných bot, mrtev a rozdupán na kaši. Mezi koni vyběhlo asi deset

Britanů a v sebevražedné odvaze se pokoušeli bránit svá drahocenná zví

řata. Stačili sotva oběhnout překážející vozy a batavská útočná vlna je za

sáhla plnou rychlostí. Pěší vojáci se pouštěli sedel koní, vedle kterých

běželi. Jezdci přitáhli uzdy avplné rychlosti prorazili zoufale slabou obranu

divokým nárazem svých vztyčených štítů. Kopí pak ukončila životy těch,

kteří v sobě nalezli tolik odvahy, aby jim dále vzdorovali.

„Centurie prvního sledu! Dopředu a vytvořit linii!“

První centurioni podél celé útočné linie rozpoznali chraplavý hlas svého

prefekta a vyvedli své muže vpřed mezi nepřátelskými koňmi, aniž by při

tom dbali jejich vyplašeného chňapání a vzpínání, kterého se báli méně

než Draconova hněvu z liknavého plnění rozkazu. Vojáci vytvořili hradbu

štítů osíle tří řad, doplněnou svými druhy, kteří seskočili zkoní aponechali je pod dohledem několika málo stráží, oštěpy namířené vpřed proti Britanům, kteří konečně procitli a pochopili, že bitva již začala. V jejich táboře

vypukl nepřehledný chaos. Muži vylézali ze stanů, chápali se zbraní, a pokud byli i dost bohatí, aby si mohli dovolit drahou železnou zbroj,

snažili se do ní co nejrychleji navléknout a postavit se nenadálému útoku.

Draco se otočil k druhému sledu centurií, které nyní stály a vyčkávaly na další rozkazy, a vydal povel, jenž mu navzdory své nezbytnosti vháněl slzy do očí.

27


„Druhý sled! Podřízněte koním šlachy!“

Vyčkávající Batavové zabodli svá kopí do země, tasili meče a vyrazili mezi vozy, aby děsivý rozkaz splnili. Se zarputilým, sveřepým výrazem sekali a bodali do uvázaných zvířat a jejich rány ponechávaly nebohé koně chromé spřesekanými šlachami asvaly, hlasitě naříkající vbolestné agonii. Mladý legát Čtrnácté legie však na večerní poradě, při níž jim předal rozkazy, na své taktice trval.

„Zchromlý kůň na sebe nutně naváže nějakého chudáka, který ho bude muset dorazit a zbavit utrpení, a než se tak stane, vnese do řad nepřátel ještě větší zmatek a chaos. Je to navíc rychlejší, než kdybyste se je snažili zabít sami. Chci, abyste celý přepad provedli co nejrychleji a s naprostým minimem ztrát. Jednoduše tam vpadnete, uděláte, co máte, a stejně bleskově se zase stáhnete, protože mám takový neodbytný pocit, že vaši sílu budu ještě ten den hodně nutně potřebovat, prefekte.“

Draco se podíval přes linii štítů svých mužů na Britany, kteří se proti nim stavěli a jejichž počet prudce narůstal, protože konečně pochopili, že útok přišel z jiného směru, než očekávali, a stačili se přeskupit, připraveni čelit odhodlaným Batavům, očekávajícím v sevřené linii jejich protiútok. Rozcuchaní, dlouhovlasí britanští bojovníci se snažili co nejrychleji vydrápat mírným úbočím kopce k nepříteli, někteří dokonce uháněli jako pominutí, protože se z divokého nářku svých zvířat konečně dovtípili, co se za nepřátelskou linií odehrává. Ze sbíhajících se jednotlivců se zvolna stával mohutný proud. Draco si vyměnil rychlý pohled stribunem Luperkem

a souhlasně přikývl na jeho nevyřčený dotaz.

„Jestli odsud chceme vyváznout se zdravou kůží, bude lepší, když zaúto

číme sami.“

Zvedl hlas tak, aby ho jeho muži slyšeli i ve stále silnějším jekotu blížících se Britanů a nářku jejich pobíjených koní, kteří jeden po druhém padali za oběť římským mečům, a vykřikl dlouho očekávaný rozkaz.

„Zformovat k bitvě. První řada vpřed!“

Centurioni podél celé linie osmi kohort opakovali povel a jejich štěkavé

rozkazy vyslaly batavské bojovníky dolů po svahu vstříc blížícím se Brita

nům v uspořádané, neporušené a krokem postupující linii, se zvednutými

štíty aoštěpy připravenými kboji. Když Britané spatřili, že jim jde nepřítel

28


naproti, ještě zrychlili a zvedli zbraně, plní zuřivosti a touhy vrhnout se na vetřelce a okupanty.

„Na ně!“

Batavská linie se střetla s vlnou běžců a v jediném okamžiku útok zastavila. Batavové sráželi své protivníky štíty, po kterých následovaly bleskové výpady kopími. Čepele jejich zbraní trhaly britanské bojovníky a rychlými apřesnými údery jim otvíraly břicha, stehna ihrdla azabíjely sefektivitou, získanou tvrdým a nekonečným výcvikem bojovníků, kteří je třímali v rukou. Jakmile byl první útok zastaven, římská řada se opět pohnula o krok vpřed a střetla se s následnou vlnou Britanů, opakujíc ten stejný, dokonale zažitý postup. Britané se jako zběsilí vrhali proti jejich železné a dřevěné hradbě a tu a tam se jim podařilo najít skulinu v řadě a vzít život jednomu ze svých protivníků nebo ho alespoň zasáhnout a poslat krvácejícího kzemi, ale oni sami padali po stovkách, ničeni germánskou zuřivostí podepřenou nyní i římskou kázní, které poháněly Batavy krok za krokem vpřed. Jejich zbraně za sebou ponechávaly krvavou spoušť.

„Vystřídat!“

Centurioni vyštěkli další rozkaz a druhá řada každé centurie se pustila límců mužů v první řadě, protáhla se dopředu a zleva překryla své druhy štíty, aby jim umožnila bezpečné stažení z první linie. Ti stěží popadali dech únavou avzrušeným vypětím zboje, zatímco se jejich kamarádi sobnovenou astejně ničivou aneúprosnou zuřivostí vrhli proti dalším adalším Britanům.

Zklubka mužů naproti první centurie se vyčlenila hrstka bojovníků apostavila se proti postupující římské linii. Půltucet sveřepých válečníků sdlouhými meči amalými štíty se pohyboval vpřed jako jeden muž. Každý si pozorně a upřeně prohlížel nepřítele před sebou a pokoušel se odhadnout slabiny, kterých by mohl využít. Jeden znich, podle všeho vůdce, ukázal před sebe a vykřikl rozkaz. Muži přešli do běhu a v naprostém mlčení mířili kmístu, kde byla římská linie vpřirozeném chaosu bitvy na okamžik oslabená a otevřená. S brutální silou si mezi zvednutými štíty prorazili cestu a po obou stranách průlomu sekali do batavských vojáků, kteří před nimi začali ustupovat. Největší z Britanů zabil jediného muže stojícího mezi ním a tribunem Luperkem, namířil svůj meč na Římana, a aniž zpo

29


malil, pokračoval v útoku. Z úst mu unikl divoký řev a sekl mečem Lu

perkovi po hlavě tak rychle, že se tribun zmohl jen na to, aby jeho ránu

zablokoval. Vzápětí však zavrávoral dozadu, téměř omráčený silou úderu,

který srazil jeho meč tak, že mu shora prudce narazil do přílby. Ještě otře

sený zůstal bezbranně stát, neschopný zvednout znovu zbraň a bránit se

nepříteli, který se ho chystal dorazit. Draco se vrhl dopředu a bodnul po

Britanovi svým krátkým gladiem, ale ten se jen lehce, bez námahy zavlnil

a ukročil stranou a jediným plynulým pohybem přešel z obrany k dalšímu

útoku. Postoupil vpřed a tvrdou bronzovou puklicí svého barevně zdob

ného štítu zasáhl prefekta takovou silou, že ho odmrštil daleko dozadu.

Již v klidu se otočil ke stále ochromenému tribunovi, zvedl meč až téměř

do záklonu asnelidským výkřikem do tváře bezbranné oběti švihl dlouhou čepelí dolů na tribunovu hlavu, připravený ho konečně dorazit. „Tak přesně na tohle čekám!“

Prvotní nářek mrzačených zvířat z protější strany řeky se smísil s neza

měnitelnými zvuky probíhající bitvy, řinčení oceli o ocel, křik i nadávky provázející boj muže proti muži. Geta ukázal dolů na vyčkávající legionáře,

jejichž první řady byly jen necelých sto kroků od širokého ohybu řeky, který

jim jejich průzkumníci nahlásili jako nejlepší místo, odkud může první

z legií zahájit svůj útok na druhý břeh. Říční proud v meandru zpomalil

a řeka se rozlila do šířky natolik, že ji bylo možné přebrodit. Uprostřed

dokonce vystupoval nad hladinu úzký ostrůvek, který vojákům nabídne ještě pevnější podklad pod nohama.

„Teď nastal ten správný čas, Flavie Vespasiane, aby tví muži využili oka

mžiku, kdy je nepřítel upoután bojem ve vlastním týlu, zaútočili avytvořili na druhém břehu předmostí!“

Starší muž se ještě chvíli díval pod sebe a teprve potom přikývl na sou

hlas.

„Připrav své muže tak, aby mohli vyrazit hned za námi, ale rozmísti je

po obou křídlech mé legie. Jakmile se ocitneme na druhé straně, předpokládám, že proti nám z toho svahu vrhnou úplně všechno, co mají, takže budu mnohem šťastnější, když budu vědět, že mi pro případ nejhoršího kryješ boky.“

30


Otočil se a spolu s dvojicí prefektů pomocných kohort sbíhal dolů, zatímco jeho důstojnický bratr dál upřeně zíral do tmy a pokoušel se rozpoznat průběh bitvy v týlu nepřátelského tábora. Otřesený a obrany neschopný tribun ustoupil nejistým krokem mimo dosah smrtonosné dráhy britanského meče, který mu prosvištěl těsně vedle tváře. Ucítil prudký závan vzduchu avzápětí iostrou, palčivou bolest zhlubokého škrábnutí špičkou meče pod okem na levé tváři, ale útok pokračoval neztenčenou silou. Britan švihl zápěstím, znovu namířil hrot zbraně na Římana a bodl takovou rychlostí, že tribun sotva stačil nastavit meč, aby jeho ránu vykryl. Britanský meč sklouzl dolů po jeho čepeli a zarazil se až o chránič ruky. Tribun zasyčel bolestí a nechápavě se díval, jak mu meč prudkostí úderu odlétá zotupělých prstů. Na nejistých nohou, které ho odmítaly poslechnout, ustoupil roztřeseně dozadu, zakopl a s ledovou jasno - zřivostí pochopil, že před neúprosným britanským válečníkem není úniku. Britan znovu postoupil vpřed ajiž potřetí zvedl svůj dlouhý meč nad hlavu asvyceněnými zuby namířil jeho hrot na krk bezmocného Římana.

Nakročil ještě blíž achystal se ke smrtící ráně, když vtom jeho pozornost upoutal na zlomek okamžiku pohyb ze strany a pak, rychleji, než si to omráčený tribun dokázal srovnat v hlavě, byl pryč a z ničeho nic to byl on sám, kdo musel bojovat o holý život. Zleva proti němu s divokou zuřivostí vyrazila postava vbrnění scenturionským chocholem na přílbě aprorážela jeho obranou stejnou kombinací síly a rychlosti, s níž on sám před malou chvíli porazil svého římského soupeře. Centurionův meč se míhal jako nablýskaný jazyk zmije aprorážel našedlé přítmí ranního rozbřesku. Britan srazil útočící meč stranou avyrazil proti nepříteli svým malým štítem, ale batav - ský důstojník, jenž právě zachránil Luperkovi život, zachytil výpad puklicí vlastního štítu, od které prudkostí srážky odlétly jiskry, doprovázené ráz - ným třesknutím. Než mohl Britan znovu zaútočit, Draco mu zezadu přesekl podkolenní šlachy, srazil ho na kolena, kde se v bolestné agonii prohnul v zádech, meč neškodně namířený k šedé obloze. Útočník k němu zepředu přistoupil, přiložil mu hrot svého meče ke krku do mezery mezi kroužkovou košilí a přílbou, prudce se do něj opřel, načež zbraň v mohutném gejzíru rudé krve zase vytáhl. Umírající válečník se zapotácel, pohasly

31


mu oči a z těla, které se zřítilo do bláta, unikl s posledním výdechem život. Bojovník schocholem se odvrátil od mrtvého těla, otřel si ze rtů krev apo - tom, jako by si jen upravoval výstroj, si sundal přílbu, uchopil svůj dlouhý cop rudě obarvených vlasů, který mu padal až dolů na záda, a pilovitými tahy meče si ho odřízl. Draco popošel dopředu, nabídl tribunovi ruku apomohl mu zpět na nohy. Když mu podali i vyražený gladius, otočil se zpět na jejich zachránce, který si upravoval kožené řemínky lícního chrániče své přílby.

„Kivilazi.“

Mladší muž si dotáhl kožené šňůrky, odkopl odříznuté rudé vlasy stranou a zasalutoval svému nadřízenému důstojníkovi.

„Měl jsi řezat koním šlachy, centurione.“

Batavský princ jen pokrčil rameny.

„Jiným mužům by takový úkol stačil, já mezi ně ale nepatřím.“

Možná by ještě něco dodal, ale z druhého břehu se k nim přes chuchvalce říční mlhy doneslo táhlé troubení. Nejprve jedno, pak druhé apotom již celý chór všech trubačů, signalizující, že legie za řekou zahájily útok. Draco potřásl hlavou aještě stále si připadal otřesený zúderu štítem, který ho srazil k zemi.

„O tom si promluvíme později. Teď se vrať ke svý centurii a připravte se k ústupu.“ Kivilaz krátce přikývl, zasalutoval a otočil se k odchodu, aby se vzápětí znovu zastavil, protože jeho velitel ještě neskončil. „Ale za sebe a za tribuna Luperka ti děkuji.“

Mladík přikývl a již beze slov zamířil za svými muži, zatímco Draco se za ním ještě chvíli díval, načež se také otočil a vydal rozkaz k ústupu zpět k řece.

32


1

Tiberiův palác na Palatinu, Řím, září r. 68 n. l.

Cinknutí železa o železo a otevírající se dveře cely oznamovaly narušení každodenní rutiny, ale Kivilaz dál civěl svým jedním okem úzkou okenní škvírou na severní část města dole pod sebou, aniž by na něm bylo znát, že něco vnímá. Již před dlouhými týdny se vduchu pevně rozhodl, že svým žalářníkům nedá ani tím nejmenším náznakem najevo, že zničující osamělost a nesnesitelná nuda vězen



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist