načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Celkem jde o Merde (3) - Stephen Clarke

Celkem jde o Merde (3)
-15%
sleva

Kniha: Celkem jde o Merde (3)
Autor: Stephen Clarke

Další pokračování poměrně humorných románů britského novináře líčícího eskapády cizince žijícího v jiné zemi. Povětšinou si autor všímá kulturních rozdílů i odlišného ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  119 Kč 101
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
3,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 296
Rozměr: 130 x 200 mm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Merde happens
Spolupracovali: přeložil Richard Podaný
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 1. 2. 2017
Nakladatelské údaje: Praha, Albatros, 2009
ISBN: 9788000022673
EAN: 9788000022673
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další pokračování poměrně humorných románů britského novináře líčícího eskapády cizince žijícího v jiné zemi. Povětšinou si autor všímá kulturních rozdílů i odlišného přístupu k životu. Ve Francii jej např. velmi fascinují neutuchající stávky. Nyní se autor vydává, díky velké finanční tísni, napříč Amerikou, aby propagoval svou zemi v soutěži o světovou metropoli turistiky. Na cestu se s ním vydává americký poeta, jehož cílem je svést ženy všech národností světa i Paulova francouzská přítelkyně.

Popis nakladatele

Paul West je až po uši ve finančním merde. Jediná cesta, jak z toho ven, je přijmout pochybné místo, projet napříč Amerikou v Mini Cooperu, propagovat svou oddanost královně a reprezentovat tak Británii v soutěži o světovou metropoli turistiky. V autě s ním cestuje jeho francouzská přítelkyně Alexa a chvíli i americký poeta hovořící plynnou frangličtinou Jake, jehož hlavním životním cílem je vyspat se se ženami všech národností světa.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Stephen Clarke - další tituly autora:
 (e-book)
Merde Impossible Merde Impossible
 (e-book)
Merde! -- Rok v Paříži Merde!
 (e-book)
Celkem jde o Merde Celkem jde o Merde
Merde po evropsku Merde po evropsku
Už zase skáču přes Merde (brož.) Už zase skáču přes Merde (brož.)
The French Revolution and What Went Wrong The French Revolution and What Went Wrong
 
Ke knize "Celkem jde o Merde (3)" doporučujeme také:
Už zase skáču přes Merde (2) Už zase skáču přes Merde (2)
Tak pravil hlemýžď Tak pravil hlemýžď
Faktor Merde Faktor Merde
Sociologická imaginace - 2. vydání Sociologická imaginace
Matka v krizi Matka v krizi
Matka v koncích Matka v koncích
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

11

Paříž a Londýn

Mám sen... fakt mám?

1

Semínka pohromy se povedlo zasít už loni na podzim, když jsem

otevřel v Paříži, kousíček od Champs-Élysées, anglickou čajovnu.

Téměř ihned mě navštívil jazykový inspektor z ministerstva kultu

ry a varoval mě, že pokud nepřeložím jídelníček do francouzštiny,

mohu očekávat ty „nejpřísnější postihy“.

Dobře ho na tu práci vybrali, byl to mocí opilý byrokrat a odmítal

uvěřit, že i ten jazykově nejznevýhodněnější Pařížan porozumí výra

zu „sausage“, pokud bude cedulka s ním opřená na podnosu o hro

mádku dlouhých masových trubiček.

Kromě toho tvrdil, že moje zákazníky bude traumatizovat předsta

va, že si v mém salátu vylomí zuby na nábytku – protože u salátu se

sýrem si spletou anglické cheese s francouzským chaise, tedy židle.

Židlový salát? Jaký jedovatý galský tabák ten chlap asi kouří?

Zachoval jsem klid a poukázal jsem na skutečnost, že do francouz

štiny už hladce přešla spousta anglických slov pro jídla a nápoje,

třeba sendvič, brandy, toust a tak, ale on na to zareagoval jen pohr

davým „pff“.


12

Vycítil jsem, že je na ústupu, a tak jsem zaútočil argumentem, že

anglické názvy budou přispívat ke vzdělávání mých zákazníků.

„Ha! Vy si myslíte, že všechny Francouze je třeba přinutit, aby se

učili anglicky?“ zahlaholil, naštvaně se odporoučel a nechal mě,

abych řešil závažnější problémy, třeba jak řídit čajovnu. Aspoň jsem

si to myslel.

Ale kdepak, pomsta přišla asi za tři měsíce. Byla to nefalšovaná

ukázka byrokratického sadismu – oznámení, že ke druhé inspekci

čajovny došlo inkognito, čímž jsem byl usvědčen z toho, že dál pro

vozuji podnik s nepřeloženým jídelníčkem, a tím pádem se odsuzuji

k uhrazení pokuty, nechutně vysoké částky v eurech.

„Kolik jim vlastně máme zaplatit?“ zeptal jsem se.

Byl jsem v čajovně s Benoîtem, synem prohnaného pařížského pod

nikatele Jeana-Marieho Martina, kterému jsem prodal padesátipro

centní podíl ve fi rmě. Jean-Marie půl podniku zakoupil v zoufalé

naději, že tím Benoîta přiměje, aby přestal být věčným studentem,

zvedl zadek a vyrazil do skutečného světa. Byl to rafi novaný tah – já

nechám Benoîta, aby čajovně šéfoval, a on tu brzy vykvete z ulejvác

kého synka bohaté rodiny v obratného byznysmana, co hrabe eura

hráběmi. A taky že čajovnu báječně rozjel. Anebo aspoň si to myslel,

než přišla ta pokuta.

Benoît mi částku přečetl znovu a já jsem se svezl dopředu a chladil

jsem si rozpálené čelo na skle pultu, hned nad poloprázdným pod

nosem toho, co měly být ty nejdražší párečky, jaké kdy kdo natlačil

do střívek.

„Ten nejnaléhavější problém můžu vyřešit,“ oznámil mi Benoît fran

couzsky. „Přeložím cedulky, nechám předělat venku tabuli, objed

nám nové jídelníčky na donášku. Inspektor přijde zase zítra.“

„Jenže já tolik peněz nemám,“ kvílel jsem. Byla to vypečená suma –

dost na let kolem světa v byznys třídě, anebo na nákup středně dra

hého sporťáku. Jímalo mě tragické pomyšlení, že z toho nejspíš

zaplatí výrobu nějaké ministerské brožury o tom, kterak správně

pronásledovat anglicky mluvící cizáky.

Benoît soucitně sykal. Měl dost rozumu, aby nedal najevo úlevu nad

tím, že pokutu nám napálili za něco, co se stalo ještě před tím, než

ho ke mně do čajovny přivedl otec. Právně vzato je třeba ty peníze

vzít z mojí prázdné kapsy. „Mohl bys...“ začal, ale já ho okamžitě

přerušil.


13

„Prodat podíl Jeanu-Mariemu? Ani náhodou.“ Věděl jsem, že Benoît

by si rád otevřel další pobočku, a neměl jsem ani v nejmenším chuť

vycouvat z fi rmy zrovna v době, kdy má značka začít expandovat.

Pokud se tedy expanze do Latinské čtvrti počítá jako expanze. „Ne,

já ty peníze seženu,“ pověděl jsem mu.

„Musíš to zaplatit do šesti týdnů, jinak to ještě zvýší.“

„Cože?“ Narovnal jsem se a podíval jsem se Benoîtovi do očí. Kdy

by to byl jeho otec, anebo jeho sestra Elodie, aspoň zčásti by měli

radost z toho, jak se kroutím bolestí, ale Benoît se tvářil jen upřímně

a soucitně.

„Francouzský právní systém je nemilosrdný,“ prohlásil. „Sekat hla

vy gilotinou už přestali, ale nikdy neodolají, když je možnost odsek

nout podnikateli aspoň...“

„Díky, Benoîte, dokážu si to představit.“

Nechal jsem ho, ať místo „sausage“ píše „saucisse“ a místo „salad“

zase „salade“, a šel jsem zachraňovat svůj podnikatelský chlebí

ček... vlastně i ten bych teď měl přejmenovat – na pain d’entreprise.

2

Byl jsem v šoku. A ne jen kvůli těm fi nančním potížím. Taky proto,

že jsem zrovna uslyšel ta nejstrašnější slova, jaká moje mateřština

nabízí.

Ne, nemyslím tím „Možná to bude maličko bolet“, ani „Miláčku,

musím ti něco říct,“ dokonce ani „Věděl jste o tom, že vaši kreditní

kartu někdo používá najednou v Moskvě, Šanghaji a Bogotě?“

Ta věta byla mnohem, mnohem děsivější. Zněla takhle: „Co chceš

udělat se svým životem?“

Když se na tohle někdo zeptá, obyčejně předstírám, že mě náhle

postihla hluchota, případně běhavka. Když to ale řekne vaše přítel

kyně, nemůžete dělat, že neslyšíte. Musíte přestat poslouchat ohro

mující, dramatické završení televizního kriminálního miniseriálu,

který jste vypouleně sledovali celé týdny, a na tu otázku odpovědět.

„Co to?“ Přinutil jsem se odtrhnout oči od televize a podívat se na

Alexinu (rád přiznávám, že překrásnou) tvář.

„Jaké máš sny, Paule?“ Položila mi hlavu na rameno a vypnula na


14

televizoru zvuk, abych neslyšel detektivovo vysvětlení, čím že to

vrah poslední tři epizody balamutil celý výkvět Scotland Yardu.

Bylo mi jasné, že mě čekají pěkné věci. Asi jako humr ví, že teď

bude veselo, i když zatím jen ucítil, jak z hrnce stoupá první obláček

páry.

Od chvíle, kdy mi Benoît pověděl o té pokutě, uběhlo jen osm hodin.

Byli jsme s Alexou zachumlaní pod nadýchanou peřinou v jejím

obrovském bytě kousek od náměstí Bastily.

V jednom rohu tohohle paláce s podlahou z borového dřeva bylo

mezipatro s ložnicí. Zalezlí jsme tu byli proto, že zapnout dole pod

lahové vytápění stálo asi tak průměrnou měsíční mzdu denně, a já

byl ke všem ostatním starostem ještě dočasně švorc. Alexa právě

tak, protože neměla jiný příjem než z prodeje svých fotek. Nedávno

měla výstavy v pařížském Pompidouově centru a v londýnské galerii

Saatchi, které jí vynesly spoustu chvály, ale peněz pramálo.

Byt patřil jejímu tátovi, který se odstěhoval ke svému novému amour

do Kodaně. Já se k Alexe přistěhoval hned po Vánocích a dneska

poprvé jsme se z postele dívali na televizi. Nebral jsem to jako důkaz

toho, že nás to míň baví, anebo snad že bychom kromě nahoty toho

druhého potřebovali i jinou zábavu. Prostě jsem se jenom chtěl

podívat na poslední díl té minisérie.

Jenomže Alexa je francouzská intelektuálka – a správný francouzský

bohém se na televizní minisérie dívá asi tak jako krokodýl na sójo

vé karbanátky: není to dost masité sousto, aby se do toho zakousli.

Právě proto neviděla zhola nic špatného na tom, že ke mně začne

mluvit přes závěr dílu.

„Sny? Těžká otázka,“ odpověděl jsem. „To bych si musel promys

let.“

„Ale určitě přece máš nějakou ctižádost. Proto jsi založil tu čajovnu,

ne?“ Angličtinu si už osvojila tak dobře, že skoro nebyl poznat fran

couzský přízvuk.

„Ano, přesně tak,“ odsouhlasil jsem to a tetelil jsem se radostí, že

z toho vyklouznu tak lacino. Prst jsem nenápadně sunul k tlačítku,

že zase zapnu zvuk; detektiv otevíral pusu jako kapr a už dospěl

k odhalení, nad kterým všechny ostatní postavy ohromeně vyvalily

oči. Alexa mlčela jen pět vteřin – a já si to už vyložil jako nevyřčený

souhlas, abych zase pustil zvuk.


15

„Jenže půlku fi rmy jsi prodal, takže musíš mít i jiné sny.“

Sakra. Budu si to muset koupit na dévédéčku, jestli chci vědět, kdo

je vrah. Vypnul jsem televizor a přitulil jsem se.

„No jéje, já mám úžasné sny,“ prohlásil jsem. „Třeba včera v noci se

mi zdálo, že ležíš nahá ve vaně, já si tam vezl k tobě a pak...“

„Ne, Paule, nedělej si z toho legraci, prosím. Myslím to vážně. Co

chceš udělat se svým životem?“ Všepronikající pohled modrých očí

se mi dostal až do mozku jako vrtačka. „Já mám sen, že natočím fi lm

o francouzském životním stylu,“ pokračovala, „a že udělám kariéru

ve fotografi i. Po čem ale toužíš ty, myslím kromě toho, že se dozvíš,

kdo je vrah?“ Kteroužto touhu právě vlastnoručně zavraždila. „Je to

nádhera, být s tebou v Paříži, Paule, ale vlastně se teď tak trošku...“

Nedořekla.

„Trošku co?“

„Nudím.“

„Nudíš?“ Když jste v posteli s nahou dívkou a ona řekne, že se nudí,

jisté části těla to prostě vezmou jako povel, aby povadly.

„Ano. To není žádná náhoda, že tě ten malér s pokutou postihnul

zrovna teď. Změknul jsi.“

„Změknul?“

„Ano, tu te laisses aller, necháš se jenom vláčet událostmi. Už asi

měsíc nic neděláš. Do čajovny skoro nechodíš.“

„Benoît mě tam nepotřebuje.“

„Většinou se jenom díváš na dévédéčka, brouzdáš po pitomých

webových stránkách, anebo vysedáváš po kavárnách.“

„Anebo se k tobě tulím v posteli.“ Mně to připadalo jako ideální

životní náplň.

„Jenže to nestačí. Máš energii a představivost. Nemůžeš takhle

marnit život. Musíš být kreativnější. Mám strach, abys teď kvůli

tomu dluhu neprodal i druhou půlku čajovny, protože pak bys toho

měl na práci ještě míň než nic.“

Pochopil jsem, o co jí jde. Přepnula se do modu jeskynní ženy. Mu

sím vylézt z jeskyně a umlátit mamuta, abych dokázal, že jsem sku

tečný muž. Tohle občas dělávají i ty nejemancipovanější ženy. Pořád

vyžadují, aby muž prozkoumával i ženskou stránku své osobnosti,

ale sem tam nutně potřebují nechat se na bradičkách poškrábat

dvoudenním strništěm.

Kromě toho jsem moc dobře věděl, že má Alexa pravdu.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist