načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Čekání na kocoura - Michaela Klevisová

Čekání na kocoura
-6%
sleva

Kniha: Čekání na kocoura
Autor: Michaela Klevisová

Michaela Klevisová hrdinům povídek přezdívá "kočkaři" a považuje je za zvláštní druh lidí, kteří jsou tolerantní, ohleduplní, vnímaví, umí přizpůsobovat pravidla vlastním ... (celý popis)
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  199 Kč 187
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,2
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012
Počet stran: 192
Rozměr: 115 x 185 mm
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Novinka týdne: 2012-30
Datum vydání: 18. 7. 2012
Nakladatelské údaje: Praha, Motto, 2012
ISBN: 9788072466801
EAN: 9788072466801
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Michaela Klevisová hrdinům povídek přezdívá "kočkaři" a považuje je za zvláštní druh lidí, kteří jsou tolerantní, ohleduplní, vnímaví, umí přizpůsobovat pravidla vlastním potřebám a je jim celkem jedno, co si o nich myslí ostatní. Kočky a kocouři představuje jako bytosti poměrně složité, jejichž přítomnost působí na nervy člověka a stejně jako jiní zvířecí mazlíčci u lidí posilují empatii, starostlivost a dokáží vytvořit přátelství. Styl vyprávění se různí, jednou je vypravěčem kočka, podruhé páníček, potřetí přihlížející soused. Autorka velmi zdařile vypodobňuje kočky tak, jak je známe, včetně jejich "myšlení" a chování. Oddychové čtení, které potěší každého kočkaře. Patnáct smutných, veselých i dojemných příběhů o lidech a jejich vztazích, které spojuje láska ke kočkám.

Popis nakladatele

Povídky o kočkách a jejich lidech Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme. (příběhy o kočkách a jejich lidech)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Michaela Klevisová - další tituly autora:
Zmizela v mlze Zmizela v mlze
Dům na samotě Dům na samotě
Kroky vraha Kroky vraha
 (e-book)
Dům na samotě Dům na samotě
Sněžný měsíc Sněžný měsíc
 (e-book)
Sněžný měsíc Sněžný měsíc
 
Ke knize "Čekání na kocoura" doporučujeme také:
Kocour z Montmartru Kocour z Montmartru
Vznášedlo Vznášedlo
Noční lov Noční lov
Staré řecké báje a pověsti – pro děti Staré řecké báje a pověsti – pro děti
Žízeň Žízeň
Vychováváme děti a rosteme s nimi Vychováváme děti a rosteme s nimi
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

11

Cestou na pláž To léto padaly teplotní rekordy. Na ostrově Brač požár sežehl čtyři tisíce hektarů lesa, vyhnal lidi z hotelů a vítr s sebou ještě týden přinášel štiplavý pach spáleniště.

Koťata se k nim přidala na cestě mezi olivovníky, když jim do konce dovolené zbývaly čtyři dny a vítr se konečně otočil, takže byl cítit jenom mořem, vyprahlými skalami a pryskyřicí.

Robin si klekl doprostřed cesty. Natáhl ke  koťatům ruku. Nejdřív se jí bála, uhýbala před ní, ale když je v  nestřežené chvíli pohladil zezadu po  hřbetě, hned se jeho dlani podvolila. Nakonec se mu vyškrábala na klín.

„Kde se tu vzaly, mami? Určitě mají žízeň! A hlad!“

Předtím ho nechali jít napřed, měl to tak rád, připadal si samostatný, a  drželi se od  něj dostatečně daleko, aby se mohli bavit o  rozvodu. Byla to jejich poslední dovolená, která měla všechno zachránit, ale jenom potvrdila prázdnotu. Už o  tom mluvili docela otevřeně. Střídavku nechci, to šoupání sem a tam dělá dětem v  hlavě akorát zmatky. No to je jasný, měl by mít svůj stálej domov. Vždyť si ho můžu brát na víkendy, nějak se domluvíme... Ale stejně si pořád říkám, že kdybychom nebydleli s tvou matkou, mohlo to s náma třeba dopadnout jinak. To nemůžeš vědět. A hlavně už jsme se dohodli, tak to nech plavat... A co ty prachy na účtu? No, možná by to šlo udělat tak, že ty si vezmeš těch padesát táců a já si vezmu auto.

„Jakejch táců?“ zachytil Robin útržek rozhovoru. Představoval si, jak si máma bere do náručí stoh padesáti podnosů na jídlo, těch plastových, na jakých se ve školní jídelně nosí oběd. Byl by to pořádně vysoký komín a  musela by dost balancovat, aby se jí při chůzi nenaklonil na stranu a neskácel se.

„Tomu bys nerozuměl,“ řekla.

„Bavíme se o  penězích. Tácy jsou tisíce,“ vysvětlil táta. „Utíkej napřed, potřebujeme s mámou něco probrat.“

Robin se chtěl zeptat, odkud si ty tácy máma bude brát a  kam je ponese, ale než stihl otevřít pusu, objevila se ta koťata. Dva kocouři. Černobílý a zrzavý.

„Neměli bychom ho tím zbytečně zatěžovat,“ říkala právě máma, a  teď už jí Robin rozuměl každé slovo, protože jak klečel u  koťat, rodiče přišli blíž. „Vždyť jde teprve do druhý třídy.“

Zaklonil hlavu, náruč plnou koťat a  podíval se na ni. „Vezmeme si je?“

Vzít si je samozřejmě nemohli.

„Určitě někomu patří,“ usoudil táta a rozhlížel se po  vyprahlé krajině. Pokroucené kmeny olivovníků, staré kamenné zídky, šplhající do svahu. Bílá štěrková cesta, pod srázem moře, nahoře skály, ale nikde žádný dům, ze kterého by sem koťata mohla přijít.

Rozbalili obložené chleby a  dali koťatům sýr a šunku. Pak zkusili samotný chleba. Koťata ho zhltla do posledního drobku.

„Vidíte? Mají hlad,“ řekl Robin. „Nejsou ničí.“ Udělal z dlaní misku, nechal si do ní od táty nalít vodu a nabídl ji koťatům. Lačně pila.

Chvíli si s nimi hráli a pak se rozhodli přece jenom dojít na pláž, kam měli původně namířeno. Koťata se k nim připojila, pobíhala okolo nich, šťouchala packami do kamínků, na okamžik zmizela mezi olivovníky, ale za chvíli už se jim zase pletla pod nohama. Zastavila se až v místě, kde se cesta začala prudce svažovat k moři.

„Dál už s námi nechtějí. Někde tam na kopci mají určitě domov,“ řekl táta a v hlase mu zazněla úleva.

Robin na ně volal, lákal je k sobě, ale táta mu vysvětlil, že je to chyba. Kdyby s nimi kocouři šli moc daleko, už by nemuseli najít cestu domů.

Sešli na  pláž, a  když se za  dvě hodiny vraceli zpátky do hotelu, koťata na ně čekala na místě, kde se rozloučili. Pak je doprovodila skoro až k hotelu.

„Vzít si je prostě nemůžeme, a  hotovo,“ trvala na svém máma a táhla Robina za ruku do hotelové haly. „Někomu by se tu po nich mohlo stýskat. Třeba zrovna takovýmu klukovi, jako jsi ty. No jen si to představ.“

„Nemají žádnýho kluka, jako jsem já. Jsou samy.“

„I  kdyby byly, my s  tím nic nenaděláme. Můžeme je nakrmit, zařídit jim pár hezkejch dnů, ale to je všechno.“ Pak začala vysvětlovat, že zvířata se nedají jen tak převážet přes hranice. Jsou na to zákony. Kocouři by museli mít očkování, očkovací průkazy a bůhvíco ještě. „A to už nestihneme, protože za čtyři dny odjíždíme.“

Přijedou domů a  budou rozdělovat ty tácy. On zůstane s mámou, protože střídavka by mu udělala v  hlavě akorát zmatek. Rád by se zeptal, co to ta střídavka je, ale mlčel.

Večer nemohl usnout. Zavři oči a  poslouchej moře, to doma nemáš, řekla máma, a tak to zkusil, ale stejně dál myslel na  kocoury, jak jsou sami potmě mezi olivovníky, a  jak už se těší, až zítra zase dostanou sýr. Bylo mu smutno a šumění moře pod balkonem mu vůbec nic neulehčovalo. Vždyť proč by také mělo?

Chodili za  koťaty dvakrát denně, vybavení sýrem od  snídaně a  kočičími konzervami, které nakoupili ve vesnici. Koťata se pokaždé nažrala, kus cesty je doprovodila a  pak čekala, až se budou vracet z  pláže. Přestala se bát natažené ruky. Už zdálky je poznala a  vybíhala jim naproti s  ocásky zdviženými na pozdrav.

Stal se z  toho rituál. Když si Robin u  snídaně nenápadně strkal do  kapes ubrousky se sýrem a  šunkou nebo když s  rodiči v  samoobsluze kupovali zvířecí konzervy a dohadovali se, jaký druh bude koťatům nejvíc chutnat, na  chvilku bylo všechno jako v dobách před řečmi o tácech a střídavce. Robin to vycítil. O takových věcech se nemusí mluvit, ty se prostě dějí.

„Vůbec si nedovedu představit, že tu ty kocoury necháme,“ řekl táta poslední den, když mu koťata z dlaně žrala kousky sýra. „Možná bych je přece jenom odvezl.“

„Ale když nás na  hranicích prohlídnou, seberou nám je,“ namítla máma. „A to bude horší, než kdyby zůstali tady, kde to znají.“

„No jasně. Ale stejně.“

„Já vím. Taky jsem si na ně zvykla.“

Chlap s  dřevěnou vycházkovou holí se na  cestě objevil zrovna ve  chvíli, kdy plánovali, jak koťata těsně před hranicemi zavřou do kufru auta a budou doufat, že jim ho celníci neprohlédnou. Mohli by si třeba pustit přehrávač a Robin by si ještě mohl nahlas zpívat, aby překřičel případné mňoukání.

Chlap něco chorvatsky řekl a holí neurčitě ukázal za olivový háj.

„Jsou to jeho kočky. Přišly odtamtud. Bydlí tamhle,“ přeložil Robinovi táta.

Chlap se sklonil, ale koťata před jeho rukou uhnula. Jedno chytil, zvedl ho za  kůži za  krkem jako králíka a  chvíli ho jen tak z  legrace podržel ve  výšce. Kotě se zmítalo, to druhé zmizelo mezi stromy. Zachechtal se a  zase něco nesrozumitelného zamumlal.

„Nemáme je krmit. Chytají myši,“ vysvětlil táta.

Chorvat pustil zvíře na zem.

Robin nechápal, proč rodiče tomu chlapovi neřeknou, že by si koťata rádi odvezli. Myslí si, že by jim nerozuměl? Bojí se, že by jim je nedal? Nebo je chtějí sebrat potají?

„Alespoň víme, že tu nezůstanou úplně samy,“ řekl táta, když mířili k pláži. „No co na mě tak koukáš, Robine? Přece si nemyslíš, že je sebereme, když někomu patří?“

Zpíval, až ho bolelo v krku. Nadskakoval na zadní sedačce a rukama rozhazoval do rytmu.

„... vypráví nám o tom včelka Máááájááá...“

„Takhle vyvádí celou cestu,“ řekl táta celníkovi, když mu oknem podával pas.

„Asi už se těší domů.“

„Jo jo, to se mu to těší, když na rozdíl od nás nemusí zítra do práce.“ Tátovi se zadrhl hlas. S mámou se oba nuceně zasmáli.

„V pořádku.“ Celník střelil po Robinovi pohledem a vrátil tátovi pas.

„... malá uličnice včelka Máááájáááá...“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist