načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Cartierova panteřice - Hortsová Stéphanie Des

Cartierova panteřice

Elektronická kniha: Cartierova panteřice
Autor:

Zrodí se nový styl, vyjde nová hvězda. Podivuhodný příběh Jeanne Toussaintové, šperkařky králů. Žena, která se stala klenotem firmy Cartier. (podivuhodný příběh Jeanne
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 261
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Helena Obručová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-735-9450-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Beletrizovaný životopis Jeanne Toussaintové, životní múzy slavného klenotníka Louise Cartiera. Sotva šestnáctiletá dívka se v rodném Bruselu zamiluje do francouzského lehkovážného šlechtice a uprchne s ním do Paříže. Jeho prostřednictvím se rychle dostane do nejvyšších společenských kruhů. Jeannina starší sestra, kterou šťastnou náhodou nalezne, ji uvede do společnosti luxusních kurtizán. Na jednom z mnoha večírků se seznámí s Louisem Cartierem, špičkovým klenotníkem a hodinářem a stane se jeho životní láskou i uměleckou múzou. Ačkoliv sňatek je ze společenských důvodů vyloučen, Louis z vnímavé a půvabné dívky učiní svou partnerku v podniku a tento vztah nese nečekané ovoce: Jeanne se rychle zorientuje v problematice nejen drahokamů, ale i jejich zpracování, ale především vymýšlí do té doby nevídané typy náhrdelníků, broží a dalších "krásných drobnůstek". Klenoty Cartier v období mezi válkami představují vrchol oboru, touží po nich králové i maháradžové. Po smrti Louise schopná Jeanne, kterou ustanovil dědičkou, dále firmu rozvíjí. Román barvitě přibližuje atmosféru Paříže počátku století, vlnu nadšení pro ruský balet a především bohémskou atmosféru města hříchu a elegance.

Popis nakladatele

Zrodí se nový styl, vyjde nová hvězda. Podivuhodný příběh Jeanne Toussaintové, šperkařky králů. Žena, která se stala klenotem firmy Cartier. (podivuhodný příběh Jeanne Toussaintové, šperkařky králů)

Další popis

Podivuhodný příběh Jeanne Toussaintové, ženy, která se stala klenotem firmy Cartier... Ze zneužívaného děvčátka z chudé bruselské rodiny se stane nejznámější kurtizána Paříže. Oslnivá, elegantní, vydržovaná bohatými aristokraty. Pařížská smetánka se oddává prostopášnostem a radovánkám. Večírky ve velkém stylu střídají plesy, belle époque je v plném proudu. Jeanne jde z náruče do náruče – obdivovaná, leč opovrhovaná. Muži si vždycky berou jiné, ty počestné. A pak jí cestu zkříží Louis Cartier, nejslavnější klenotník světa. Říše diamantů a zlata se otevírá. Jeanne, zamilovaná do šperků, popustí uzdu fantazii a vymýšlí pro něj ty nejkrásnější klenoty. Hlavy států si u nich podávají dveře, králové, mahárádžové... Téměř celým stoletím prochází tato neobyčejná žena s hlavou vztyčenou, vzdoruje nacistům stejně jako démonům vlastní minulosti. Vášnivý příběh vyprávěný v první osobě vtáhne čtenáře rovnou do magického světa, kde Coco Chanel navrhuje své první skandální modely, dámy šílí z baletu uhrančivého Ďagileva a v baru popíjí Ernest Hemingway...


Předmětná hesla
Toussaint, Jeanne, 1887-1978
Cartier (firma)
Šperkařky -- Francie -- 19.-20. století
Zařazeno v kategoriích
Hortsová Stéphanie Des - další tituly autora:
Cartierova panteřice Cartierova panteřice
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1CARTIEROVA PANTEŘICE

Stéphanie des Hortsová

CARTIEROVA PANTEŘICE


3CARTIEROVA PANTEŘICE

Stéphanie des Hortsová

CARTIEROVA

PANTEŘICE

Podivuhodný příběh Jeanne Toussaintové,

šperkařky králů

Přeložila

Helena Obručová


4 Stéphanie des Hortsová

Copyright © 2010 Editions Jean-Claude Lattès

Translation © Helena Obručová, 2014

Czech edition © Metafora, 2015

All rights reserved

ISBN 978-80-7359-794-8 (PDF)


5CARTIEROVA PANTEŘICE

OBSAH

1. Hotel Majestic 11

2. Belgie 23

3. Můj husárek 31

4. Rodinná rada 40

5. Moje sestra 47

6. Belle Époque a svět kurtizán 53

7. Mluví o tom celá Paříž 62

8. Můj letec 70

9. Válka 75 10. Smrt 84 11. Můj stvořitel 94 12. Rue de la Paix 13 106 13. Rodinná rada 117 14. Rozchod 127 15. Svatba 135 16. Šílená léta a galantní Indie 140 17. Jachty a další věci 150 18. Válka 161 19. Odpor 169 20. Hotel Majestic 176 21. Smrt 184 22. Stažené rolety 191 23. Osvobození 195 24. Dragonfly 206 25. Padesátá léta 211


6 Stéphanie des Hortsová

26. Panteřice 216

27. Rodinná rada 227

28. Můj manžel 237

29. Smrt 246

30. Rue de la Paix 13 253

Slovníček 262

Děkuji... 266


7CARTIEROVA PANTEŘICE

Mé matce


8 Stéphanie des Hortsová


9CARTIEROVA PANTEŘICE

Co jste zač, vy, jež dáváte vůni diamantům?

– kněžna Bibesco k Jeanne Toussaintové, 1948


10 Stéphanie des Hortsová


11CARTIEROVA PANTEŘICE

1

HOTEL

MAJESTIC

Jdi, nebo chcípni,

to byla moje zásada...

Paříž 1941

Kdo jsem? Pták v kleci, třpytivý, jistě vzácný, nebo to as

poň tvrdili muži, které jsem milovala a kteří si mě ni

kdy nevzali. Kde jsou dnes, když je tolik potřebuji? Ať

mě přijdou vytrhnout z drápů gestapa, ať mě nenechá

vají opuštěnou v téhle tmavé místnosti čelit sobě samé

a vzpomínkám na nepříliš dobrotivé časy. Kdo pro mě

přijde? Kdo se odváží bránit mé jméno, kdo mi navrátí

ztracenou čest? Kdo? Louisi, Pierre, kde jste? Neopouš

tějte mě! Nejsem tak silná, jak bych si přála dávat naje

vo. Prosím vás... Co zbude z mé hrdosti? Pět řad postříb

řených perel v orientálním stylu. Slzy bohů... A ta brož,

co mi ukradli. Lazurit, korál, safír, růže na platině, pták

v kleci... Ano, dobře jsem se jim vysmívala. Skopčáci,

špinavá rasa!

Vpadli do butiku dnes brzy ráno. Zrovna jsme otevře

li, ale ateliér byl už dvě hodiny v plném provozu. Doplň

ky, přívěsky a další ozdoby; výrobci mají plné ruce práce.

Dnešní době vládne bestiář. Cizokrajní ptáci, kohouti

a slunéčka sedmitečná vzbuzují nadšení, nabízejí leh

kost v těchto temných hodinách, jimiž procházíme.

Objednávky jsou jen vzácné, pořizujeme zásoby. Němci


12 Stéphanie des Hortsová

mají vkus, ano, přiznávám, peníze také a já mám v úmy

slu je přimět utrácet!

Upíjím svou třetí kávu, nechutnou směsku, a přemýš

lím, že jsem možná měla zůstat v Ciboure. „Vztekle kři

čet je k ničemu, Jeanne,“ řekl mi Louis před svou emi

grací do New Yorku. „Nic proti nim nezmůžeme a pak,

okolnosti moc nepřejí koketnosti, prozatím zůstaňme

ve svobodné zóně, počkejme.“ Louis, tak moudrý, tak

daleko... Gestapo právě vsadilo jedenáct členů firmy do

vězení, jedenáct členů, mezi nimi i Luciena Lachassag

neho, mého oblíbeného kreslíře, a Georgese Rémyho,

krále prstenů. Smutná epocha, které vládnou zvířata!

Ano, nejspíš jsem měla zůstat v Ciboure...

Dva černé vozy s předním náhonem zastaví za strašlivé

ho kvílení pneumatik před domem číslo třináct. Dvířka

prásknou, vojáci vyrazí z aut, jejich boty tlučou zemi. Zvě

daví kolemjdoucí čekají, koho zabásnou tentokrát. A on,

Werner Best... Ještě neznám jeho jméno, ale již brzy ho

poznám. Vtrhne do prvního salonu, rozeznávám tvrdé

zvuky, hrdelní, příkré. „Schnell, vernünftig, still.“ Nemlu

vím německy. Nenávidím Němce. Best si nechá jediným

prudkým pohybem otevřít výkladní skříně. Skvěle, můj

přítelíčku, teď vím, co tu děláš, přišel sis pro mě. Nemám

strach. Ještě ne. Jeden z vojáků vříská: „Toussaintová!

Najděte Toussaintovou.“ Finette, mladá prodavačka, se

třese po celém těle, koktá, oni ji uhodí, až padne na zem.

Prasáci! Jak jen vás nenávidím!

„Židovka!“ řve voják. „Toussaintová je Židovka!“

„Slečna je Belgičanka, pochází z Flander,“ škytá Finet

te.

„Toussaintová, kde je Toussaintová?“ vříská ten chlap,

jako by ji neslyšel, a fackuje to ubohé dítě.

„Tady, pane,“ ozvala jsem se, scházejíc po schodech

z tepaného železa. „Přestaňte ji týrat, prosím, neschová

vám se a jsem připravená vám odpovědět na vaše dota

zy.“


13CARTIEROVA PANTEŘICE

* * *

Vždy jsem si dávala nanejvýš záležet na svých entrées, na

tom, jak vstupuji „na scénu“, a tak to i zůstane, aspoň pro

historii firmy Cartier. Pevně stojím na posledním schodě,

třesoucí se rukou svírám křišťálovou kouli na zábradlí,

rozhodnutá postavit se čelem muži, který je zřejmě toho

všeho velitelem. Werneru Bestovi. Jsem panteřice. Car

tierova panteřice. Ve svých bezmála pětapadesáti letech

už nemusím nikomu nic dokazovat a taky už nemám co

ztratit, hlavně ne svoji důstojnost. Ano, pane Beste, hlav

ně ne svoji důstojnost!

„Výborně tedy, madame, jste rozumná,“ praví ten dě

sivý člověk. „Tuším, že si budeme rozumět. Pojďme se

projít na naše velitelství. Hotel Majestic, znáte?“

„Třída Kléber, jestli se nemýlím...“

„Seberte ji!“

Ani jediný pohled na mé zaměstnance. Riskovala bych,

že si v něm přečtou mou nejistotu. Silná, zůstat silná.

Pořád. Kvůli legendě, památce, kvůli té osobnosti, kte

rou jsem ukovávala rok po roce. Žena z bronzu. Železná

žena. Krunýř si vynucuje respekt, chlad je má hradba,

emoce mě děsí. Držet se, ať to stojí, co stojí, držet hlavu

vzpřímenou a ovládat svůj strach. Zarazit paniku. Žádné

slzy ani nářky, postupovat přímo vpřed jako vždy.

Na rue de la Paix se srotil dav. Není to kvůli tomu, aby

spatřili Eduarda VII. nebo mahárádžu z Kapurthaly, jak

vcházejí ke Cartierovi. Vůbec ne; tady jde o zatčení. Mé

zatčení. Vojáci mě bez skrupulí hodí do jednoho vozu.

Motor naskočí a my s pekelným otřásáním jedeme do

kopce podél Champs-Elysées. Pod ostřížím dohledem

dorazím do sídla vojenské německé vlády. Je to zlověst

né místo. Třetí říše úřaduje. Nacistické vlajky se vzdou

vají nad každým oknem, stěny pokrývají svastiky a je tu

jen jedna šperkařka, aby v tom viděla symbol stylu art


14 Stéphanie des Hortsová

deco. Klapání bot, cvakání samopalů, napjaté paže a hitle

rovské pozdravy. Heil! Srdce mi zběsile buší, vězni přišli

o svou hrdost a jedna matka, která žádá, aby jí navrátili

jejího syna, dostane pažbou přes nos jako jednoznač

nou odpověď. Můj Bože, proč jsi nás opustil?

Odvedou mě do téhle tmavé cely, kde už nekonečnou

dobu chřadnu. Nic k pití, žádné cigarety, jen čekání

a nejistota příštího okamžiku. Sténání v dálce a náhle

ohlušující rachot. Hluk blížících se kroků a pak zase mi

zejících v dálce, tlumené zvuky, krátké klapání, skoro

jako by se minulost chystala znovu vytrysknout a stále ta

slova, nicotné úryvky: „Schnell, vernünftig, still!“ Ne, nedo

volím jim, aby na mě zapůsobili. Vzpomínky, co jsou to

vzpomínky? Kousky života sloužící ke stvoření ženy nebo

jejímu zničení. Ale ještě nenadešel čas, dveře se otevřou

a vpustí dovnitř pár odhodlaných mužů. Vojáků. Šéfů.

Trýznitelů. Němců. Znovu podzemní chodby tohohle

hotelu duchů, křik, exploze a potom nejisté ticho zaka

lené klapotem bot na navoskovaných parketách.

Uvedou mě do kanceláře obložené dřevem, která je cítit

staromódním parfémem. Jedním z té dovršené epochy,

v níž se tak dobře žilo. Werner Best je tady, obklopen dvě

ma strážci a jedním pomocníkem z tábora. Pokyne mi, ať

se posadím. Jeho nohsledi ho oslovují Obergruppenführere.

Z jejich řeči vyrozumím, že je šéfem policie. Měla bych

to považovat za čest? Je mladší než já. Má tvrdě tesaný

obličej, černé obočí a tmavé oči. Vydržím opětovat jeho

pohled beze zloby, nenávisti či opovržení, jen s lehkým

znuděním. Vím, že tu nejsem náhodou. A co kdyby šlo

jen o špatný vtip? Ale Obergruppenführer Best nemá smysl

pro humor.

„Kdo jste?“

„Jmenuji se Jeanne Toussaintová.“


15CARTIEROVA PANTEŘICE

„Celé jméno.“

„Jeanne Rosine Toussaintová.“

„Židovka?“

„Ne, Belgičanka a Lotrinčanka.“

„To bude třeba dokázat. Bydliště, datum a místo na

rození. Pokračujte.“

„Narodila jsem se 13. ledna 1887 v Charleroi Vlámce

Marii-Louise Elegeerové a Edouardu Viktoru Toussain

tovi, rodákovi z Hauvette u Domrém. Bydlím v domě

číslo jedna na náměstí Iény, v šestnáctém pařížském

městském obvodě. Mám dvě národnosti: francouzskou

a belgickou. Pracuji pro společnost Cartier v rue de la

Paix třináct. Jsem vedoucí předního klenotnictví.“

Můj hlas odletí, jako by byl ode mě zcela oddělen. Je

pevný a zároveň chraptivý. Mám tuto jistotu, která ne

přestávala během tolika let narůstat, tento nárok je mým

vyznáním – to a umění zadusit emoce za každou cenu.

Šéf policie na mě dělá dojem, jenže strach je silnější.

A samozřejmě to není moje první bitva. Mladý strážný

stojící hned za Bestem na mě divně zírá. Je mrtvolně

bledý, drží se rukama samopalu, řekli byste, že se právě

osobně setkal se smrtí. Jsem opravdu tak ohromující?

Moje osobnost je tak působivá, že je z toho malý strážce

vyveden z míry? Ve válce si nemůžete vyměnit role. Po

měr sil také ne. A je to stráž, kdo drží zbraň. Ale proč

ten naléhavý pohled?

Werner Best se chystá pokračovat ve výslechu, ale pře

ruší ho prudké bušení na dveře. Ohlašuje generála ně

meckých okupačních sil, Otto von Stülpnagela. Tento

muž mi není neznámý, je to zákazník od Cartiera. André

Denet se stará o jeho objednávky. Prodali jsme mu úžas

né hodiny. Obdélníkový model s onyxovou základnou

a skříňkou ze zaobleného křišťálu. O každém z našich

pravidelných návštěvníků máme k dispozici pečlivě se

stavený záznam o tom, jakou funkci zastává, co se mu


16 Stéphanie des Hortsová

líbí, co už si vybral, o jeho ,,přítelkyních“ a všechny ty

ostatní maličkosti, které dělají rozdíl mezi fasetovaným

růžovým turmalínem a žlutým diamantem. Vím, co je

v zápisu každého nacistického pohlavára. Generála von

Stülpnagela vrchní velení pověřilo dobrovolným svádě

ním, operací, která ale ani zdaleka nefunguje. „Opuš

těný lide, důvěřuj německému vojákovi.“ Jak dodat důvěru

lidu pod útlakem, když nejde o nic jiného než jak si ho

podrobit každý den o trochu víc podporováním udavač

ství a dalších nízkostí. Masakry, rychlé popravy, bezprá

ví, odvety na nevinných rukojmích. V dobře informova

ném prostředí se šeptá, že Otto von Stülpnagel začíná

vážně pochybovat o oprávněnosti Führerovy politiky,

a kdyby v sázce nebylo bezpečí jeho rodiny, která zůstala

v Berlíně, už by dávno odstoupil z funkce.

„Dozvěděl jsem se, že jste v našich zdech uvítali paní

Toussaintovou. Moje přítomnost je vám nepříjemná,

Obergruppenführere?“ zeptal se generál a posadil se, aniž

by počkal na odpověď.

„Prosím,“ zahučel Best a tváří se mu mihl sotva znatel

ný úšklebek.

Pak se mi upřeně zahleděl do očí. Žralok, připadá mi

jako žralok a navzdory letnímu horku se otřesu. Neví,

že mi říkají panteřice, a tak si tedy nechám pro sebe, že

umím rozdávat škrábance. Konečně se dostáváme k tomu

hlavnímu. Policejní šéf drží v rukou jednu z mých kreací,

brož nazvanou Ptáček v kleci, němého slavíka za mřížemi

zlatého vězení, šperk zdobící výkladní skříně rue de la

Paix, moje malá účast na odboji.

„Co je tohle?“ zasykne Werner Best a s povýšeným ges

tem hodí šperk na psací stůl.

„Lazurit, korál, safír, růže na platině a žluté zlato na

klec,“ odpovídám a přitom brož seberu.

Hladím ji palcem a ukazováčkem. Jak jemné je korá

lové tělíčko ptáčka, jak se třpytí jeho očko ze safírového


17CARTIEROVA PANTEŘICE

kabošonu, a to skoro neviditelné zasazení. Louis by byl

na mě pyšný...

„Pěkná práce, pane důstojníku, to vám potvrzuji, vel

mi pěkná práce. Možná by bylo pro vás jednodušší, kdy

byste se stavil v obchodě, dala bych vám to... zabalit.“

„Nedělejte si ze mě blázny, madame,“ přeruší mě Best,

jehož zloba roste. „Raději mi vysvětlete, proč je tenhle

pták v kleci vystaven v osmi výkladních skříních na rue

de la Paix. Mám snad mylnou představu, ale vnímám to

jako urážku našich vojsk. Nevím, co si o tom myslíte vy,

pane generále, ale přál jste si asistovat u výslechu, poctě

te nás tedy svým názorem na věc.“

Otto von Stülpnagel si ode mne vezme brož a otáčí ji

mezi prsty. Poznám muže, který si cení šperků. Nejdřív

hledí na mě, potom se otočí k Bestovi.

„Myslím, že tento malý zázrak vystavený v takovém

množství na rue de la Paix... ano, opravdu mám za to,

že je urážkou naší nynější politiky sloučení s francouz

skou populací. Máme-li důkaz, že to paní Toussaintová

vytvořila až po našem vítězství, můžeme to nepochybně

prohlásit za urážku a madame za to patřičně zaplatí. Ale

pokud byl tento skvost vyroben před válkou, řekl bych,

že jde jen o nešťastnou náhodu. I když paní Toussain

tová bude samozřejmě nucena stáhnout brož z prodeje

a počkat na lepší časy. Co vy na to?“

„Madame?“ znovu se ujme slova Obergruppenführer.

„První takový ptáček byl vyroben v roce 1933. Navrhl

jej Peter Lemarchand. Sdíleli jsme společnou lásku k ptá

kům a ke všem zvířatům. Původně to byl přívěsek k náram

ku vyrobený pro Yvonne Printempsovou na objednávku

Pierra Fresnaye. Určitě víte, že mademoiselle Printempsové

se přezdívalo Slavík. Vzešlo to od jednoho novináře, který

uzavřel svůj článek slovy: Slavík jaro nedělá. Zato naše slečna

Jaro

1

dělá skvěle slavíka.“

1

Printemps je francouzsky „jaro“.


18 Stéphanie des Hortsová

„Zatímco váš slavík v kleci mi připadá němý jako kapr

a nositel urážlivé symboliky,“ pokračuje břitce Best.

„To je váš výklad, pane, a na vaši zodpovědnost,“ na

mítnu, jistá si svým právem.

„Pane generále, pokračujte prosím, než se rozčílím

a pošlu ji bez okolků do pracovního tábora.“

Best vyskočí, zapálí si cigaretu a opře se o nepoužíva

nou krbovou římsu. Má skvělé vzezření, to nelze popřít:

vysoká elegantní postava, perfektní uniforma, dokonale

vyleštěné boty, tvář jako načrtnutou od Cocteaua a ta

krutost v pohledu, která zničí všechnu klíčící dobrotu.

Tak odlišný od generála von Stülpnagela, který vypadá

mimořádně otřesen tím, co se děje. Veliké světlé oči,

které už v nic nevěří. Jako by si nemohl vybrat, na kterou

stranu se přidat. Na tomto světě není místo pro váhající,

jdi, nebo chcípni, dnes nesmíte pochybovat, to platí víc

než kdy jindy. Hledí na mě s laskavostí. Generále, vy jste

vyřízený!

„Madame, ten slavík tedy...?“

„Přívěsek jako každý jiný...“

„Nějaké podobné?

„Už nevím, byla tam taky cikáda, Yvonne Printempso

vá debutovala v Cikádě, a potom Eiffelova věž, pochopi

telně. Mlýn, možná pro Moulin Rouge, můj Bože, jak je

to dávno. Ale toto všechno máme uloženo v rue de la

Paix, stačí si to jen ověřit.“

„Dobře, to je samozřejmé,“ uzavře generál von Stülp

nagel.

„Ještě dvě nebo tři otázky, madame,“ ozve se však po

licejní šéf a přitom se znovu usadí proti mně. „Co víte

o Étiennu Bellangerovi a o Johnu F. Haseyovi?“

„Jsou to kolegové z Londýna a New Yorku. Co bych

o nich víc mohla říci?“

„Zdá se, že tito pánové jsou v kontaktu s generálem

de Gaullem v Londýně. Vy přece jistě víte, že generál

de Gaulle je ubytován v Cartierových kancelářích v New




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist