načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Čarodějnictví: globální historie - Wolfgang Behringer

  > > > > > Čarodějnictví: globální historie  

Kniha: Čarodějnictví: globální historie
Autor:

Nová kniha významného německého historika, který se zabývá čarodějnictvím nejen jako historickým, ale zároveň i současným fenoménem. Autor přináší nový pohled na dějiny ...


Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  339
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  399 Kč
15%
naše sleva
11,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Rok vydání: 2016-06-01
Počet stran: 424
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 422 stran : ilustrace, mapy, faksimile
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Witches and witch-hunts ... přeložil Vladimír Cinke
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2016-23
ISBN: 9788073887605
EAN: 9788073887605
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nová kniha významného německého historika, který se zabývá čarodějnictvím nejen jako historickým, ale zároveň i současným fenoménem. Autor přináší nový pohled na dějiny čarodějnictví na evropském kontinentu, který opírá o nejnovější historické a antropologické výzkumy, a zároveň poukazuje na skutečnost, že hony na čarodějnice nejsou jen součástí evropské minulosti. Zatímco bylo pronásledování čarodějnic v Evropě dávno zakázáno, jiné společnosti ještě stále zápasily s myšlenkou, že čarodějnice neexistují. Jak autor dokládá, hony na čarodějnice stále představují aktuální problém zejména v Africe a mezi některými původními kmeny v Americe, Asii a Austrálii. Nakonec víra v to, že jsou někteří lidé schopni způsobit někomu jinému újmu svými nadpřirozenými schopnostmi, dodnes přetrvává po celém světě. (globální historie : zásadní kniha pro všechny zájemce o historii čarodějnictví a magie)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1.
Prolog
„Co má podle tebe na mysli Madumo, když říká, že je prokletý?“ zeptal
jsem se, když jsem se vrátil ke stolu sMaMfetovým čajem. „Věříš, že se
skutečně něco děje sjeho předky? Nebo snad byl očarován?“
„Ty nevěříš na čarodějnice?“ zeptala se spotlačovaným smíchem.
Adam Ashforth, Madumo, 2000
Na začátku našeho vyprávění se budeme zabývat nedávnou událostí,
která se jeví historikům jako neobvyklá i důvěrně známá zároveň.
Posledního červencového týdne roku 1990 otřásla jednou jihoafrickou
vesnicí zpráva o několika úmrtích. Šest mladých mužů zahynulo při
autonehodách, jeden starší muž spáchal sebevraždu a bodnými
ranami posetá mrtvola jedné ženy byla nalezena blízko svého bydliště.
Když pohřbívali zemřelé, učinil jeden z vůdců Mládežnické ligy
Afrického národního kongresu (African National Congress /ANC/ Youth
League) následující prohlášení megafonem:
„Pokud každý týden zemře pět lidí, zemře jich v průběhu měsíce více
než dvacet. Jestliže to bude takto pokračovat, zemřeme všichni. Příště
může být řada na vás. Kněží se mají modlit, aby to umírání zastavili.
Jsou-li ale tato úmrtí dílem lidských rukou, mají se kněží modlit, aby
toho čarodějnice nechaly... Čarodějnice se domnívají, že jsou v
bezpečí, protože jsem řekl svým druhům, aby je přestali upalovat.“
37
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 37





Někteří truchlící křičeli: „Pryč sčarodějnicemi!“ Vprosinci bylo za
největšího honu na čarodějnice obžalováno 34 osob. Největší horlivost
při něm sice projevovali členové Mládežnické ligy, ale odehrávalo se to
s pomocí dospělých. Funkcionáři ANC se pokoušeli zastavit paniku,
která zachvátila Green Valley (Zelené údolí). Výkonný výbor (
Executive Counsel) ANC, který byl znepokojen rostoucím počtem případů
honů na čarodějnice v průběhu předchozího desetiletí, přísně zakázal
svým členům (poté co byl v únoru 1990 zrušen zákaz činnosti ANC),
aby zasahovali proti čarodějnicím, protože jejich upalování „je
odvádělo od boje se skutečným nepřítelem“. Domnělé oběti čarování ale
nadále hledaly oporu u místních funkcionářů ANC, aby mohly být
čarodějnice potrestány.
1
Zabíjení čarodějnic, které předcházelo konci apartheidu, se
nezastavilo ani po prvních svobodných volbách, které se konaly v roce 1994
ajež vynesly do prezidentského úřadu Nelsona Mandelu ( 1918–2013,
prezidentem 1994–1998). Oficiální „Zpráva komise pro vyšetření
čarodějnického násilí a rituálních vražd v Severní provincii Jižní Afriky“
(Report of the Commission of Inquiry into Witchcraft Violence and Ritual
Murders in the Northern Province of South Africa), které předsedal sociální
antropolog na univerzitě ve Vendě Victor Ralushai, obsahovala
analýzu 389 případů zabíjení čarodějnic, k nimž došlo mezi lety 1985
a1989, adospěla kzávěru, že je nutno přiznat existenci čarodějnictví.
2
Umnohých civilizací je rozšířena představa, že někteří jednotlivci jsou
schopni škodit prostřednictvím tajných mystických úkonů nehledě
na obvyklé rozdíly, co se týče pravdivosti a pravděpodobnosti
vlastností a atributů, které se jim připisují. Víra v existenci čarodějnictví
je mnohdy napadána ze strany dominantní ideologie, náboženství
nebo – v současné době – západního racionalismu. Čarodějnictví je
však schopno podat vysvětlení nahodilých událostí, které se vymykají
racionálnímu výkladu, interpretaci z hlediska náboženství nebo z
pozice politické ideologie, protože spojuje lidskou činnost s působením
nadpřirozených sil. Základní lidské pocity jako závist ažárlivost,
narušené osobní vztahy nebo sociální napětí, to vše lze spojovat se specific-
38
Čarodějnictví: globální historie
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 38





kými ranami osudu. Základní hypotéza o podstatě čarodějnictví zní,
že kořeny neštěstí postihujících lidi jsou sociální. V rámci tradičních
společností bývá čarodějnictví často synonymem zla, projevujícího se
jako převrácení základních norem morálky. Je to po výtce antisociální
zločin, konečná forma lidské zkaženosti azlých úmyslů neboli
„kvintesence nemorálnosti“
3
. Protože jeho podstatou je odlišnost,připisují se
představám o čarodějnictví podobné atributy: deviantní sociální a
sexuální chování, nahota a nedostatek studu, chtivost a nezdrženlivost,
divné nebo šeredné rysy, spřízněnost s tmou, s nočními zvířaty, s
nečistými bytostmi nebo předměty, kontakt s duchy a démony a tajná
noční shromáždění spojená s hroznými zločiny, jako je rituální
zabíjení novorozeňat nebo kanibalismus. Víra v existenci čarodějnic má,
jak na to poukázal Norman Cohn (1915–2007), mnoho společného
skonspiračními teoriemi.
4
Za „základní měřítko studia čarodějnictví z hlediska
antropologie“ se pokládá vymezení, k němuž dospěl Edward Evan
Evans-Pritchard (1902–1973), podle něhož „odvolávání se na čarodějnictví nabízí
vysvětlení nešťastných událostí“.
5
Víra včarodějnice se ale neomezuje
na tyto funkcionálně vysvětlitelné rysy. Setkáváme se tu sfascinujícím
přídavkem fantastických prvků, pohádkových atributů, jejichž
přitomnost nelze objasnit poukazem na pouhý funkcionalismus, jako
například se schopností létat vzduchem (magický let), přeměňovat se ve věci
nebo zvířata (metamorfóza), vstupovat do domů zavřenými dveřmi,
stávat se neviditelným nebo být současně na dvou místech (bilokace),
umět věštit a předpovídat budoucnost a odhalovat jiná tajemství, se
schopností mluvit se zvířaty (pán zvířat) apředpokládanou schopností
ovlivňovat procesy vpřírodě. Díky svým nadpřirozeným schopnostem
se čarodějnice podobají šamanům, kterými v některých kulturách
skutečně jsou. Jindyzas připomínají šamany, kteří začali páchat zlo.
Vkřesťanské perspektivě se zase podobají světcům, kteří byli nadáni
schopností škodit svýmnepřátelům.
6
Nicméně se zdá, že fantastické představy
o čarodějnictví nejsou jen pevně spojeny se sociálním nebo kulturním
utvářením společnosti, ale že tu jde o individuální a kolektivní obavy
39
I. Prolog
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 39





a naděje ukotvené v lidském podvědomí. Ve freudovském smyslu
představují – podobně jako noční můry – kulturní Id (To), které je
protikladem kulturním superegům (nadjá ) náboženství aracionalismu.
7
V této knize nahlížíme primárně na čarodějnice jako na předmět
zájmu historie a antropologie. Akademické dizertace pojednávající
očarodějnictví ale byly napsány také voborech práva, teologie,
psychologie, sociologie, medicíny, filologie afolkloristiky asetkáváme se snimi
rovněž v disciplínách zabývajících se starými civilizacemi. Zatímco
lepšímu chápání této problematiky napomohl interdisciplinární
přístup, ztrácejí svou přesvědčivost, přestože jsou stále dominantní,
dřívější interpretace příčin honů na čarodějnice, ať již ujejich zrodu stála
křesťanská démonologie, římské vyšetřovací procedury, legální
používání tortury, misogynií fantasmagorie kleriků nebo fiskální zájmy
státních autorit.
8
Nové světlo na tyto události vrhá překvapující zjištění,
že vraně novověké Evropě byly čarodějnice zpočátku pronásledovány,
protože se toho dožadovalo obyvatelstvo, a často k tomu docházelo
proti vůli úřadů. Přestože tu klademe důraz na to, že pronásledování
nastávalo zvůle lidu, není naším úmyslem ospravedlňovat církev asoudy
nebo stát, které se na něm podílely; jde tu oto, že tyto nové skutečnosti
vedou k změněné interpretaci a dodávají nám odvahu ke srovnáním.
Je až překvapující, jak mnoho společného mají historická evropská
asoučasná mimoevropská víra v existenci čarodějnictví a pronásledování
čarodějnic. Také vEvropě se setkáváme se všemi dvojznačnostmi
čarodějnictví. Sbílou (prospěšnou) ačernou (škodlivou) magií, sčarodějnicem i
a šamany, s místní terminologií čarodějnictví, rozdílnými sociálními
systémy, problémy přenosu, nuancemi chápání kontextu
avšudypřítomným diskurzem mezi znalostmi a mocí, morálkou a nadvládou,
nedostatkem a neštěstím; to vše jsou témata dobře známá historikům.
9
Mučení azabíjení čarodějnic představuje jev, který je dobře znám
arozšířen uvnitř mnohých civilizací. Tuto skutečnost si stále více
uvědomují antropologové.
10
Brzy dojde ktomu, že bude uznáno, že čarodějnice
a hony na ně jsou fenoménem, který se týká celého lidstva a
představují –stejně jako magie anáboženství – univerzální jev.
40
Čarodějnictví: globální historie
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 40





Vycházíme-li ztohoto základního tvrzení, nemůžeme dnes
akceptovat žádnou úzkou definici čarodějnictví. Křesťanská definice
čarodějnictví, která spočívá vpředstavě smlouvy uzavřené sďáblem, je stejně
omezeného dosahu jako názor Evans-Pritchardův, který klade důraz na
čarodějnictví definované jako dědičná tělesná vlastnost.
11
Budeme proto
nuceni rozšířit úhel našeho pohledu. Bude zapotřebí setřít některá
doposud zřetelně vymezená rozhraní, jako například hraniční čáru mezi
evropským aneevropským, mezi „anglickým“ a„kontinentálním“ nebo
mezi středověkým a raně novověkým čarodějnictvím a
pronásledováním čarodějnic ve středověku araném novověku. Nikdy se totiž
nedospělo k všeobecně přijímané definici čarodějnictví. V rámci
jednotlivých společností se názory na čarodějnictví a kouzelnictví zpravidla
projevují vrůzných podobách. Claude Lévi-Strauss (1908–2009) to
prokázal na základě odlišných interpretací magického letu mezi brazilskými
indiány zkmene Nambikwara
1 2
. Vjižní Africe nebo vPapui-Nové Guineji
se drží někteří lidé pevně víry v nebezpečnost čarodějnictví, zatímco
jejich sousedé si myslí, že se nejedná onic závažného. Dokonce itam,
kde všichni sdílejí stejný základní názor, mohou být vyvozovány zcela
rozdílné závěry. Ve 40. letech 20. století žily některé mayské vesnice ve
Střední Americe ve stálém strachu a vedly neutuchající debaty o
čarodějnictví, zatímco jiné obce byly jen téhož názoru na čarodějnictví,
avpraxi se o ně nestaraly.
13
Autoři nedávno publikovaných výzkumů
zdůrazňují různorodost víry v čarodějnice v souvislosti s tím, zda se
jedná o záležitosti, jako jsou příbuzenství, věkové skupiny nebo
pohlaví.
14
Protože pojem čarodějnictví postihuje přesněji než ostatní
termíny skutečnost splývání lidské činnosti a zla, zdá se nám zbytečné
napomáhat pojmovému zmatku zaváděním nových umělých pojmů,
jako je „kouzelnictví“ („wizardry “
15
). V této knize používáme jako
druhový termín čarodějnictví (witchcraft) , kterým označujeme všechny druhy
škodlivé magie, akouzelnictví (sorcery ) tak, jak je vnímali současníci.
VEvropě prošlo tradiční pojetí čarodějnictví drastickými změnami,
když bylo kouzelnictví (sorcery) konfrontováno scelou řadou přesně
vymezených definic tohoto jevu. Každá z těchto interpretací souvisí se
41
I. Prolog
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 41





specifickým intelektuálním prostředím a její myšlenková východiska
nás překvapují i po tolika staletích: křesťanská démonologie nedělala
rozdíl mezi černou abílou magií. Na základě myšlenek církevního otce
svatého Augustina (354–430), který byl biskupem v severoafrickém
Hipponu, se soudilo, že jakýkoli druh magie, a dokonce i pověrečné
zvyklosti, jako je nošení amuletů nebo pozorování drah hvězd za
účelem sestavování horoskopů, spočívá ve smlouvě mezi lidskou bytostí
a démonem – ďáblem –, a to buď explicitně, nebo implicitně, protože
čaroděj očekával nějaký výsledek buď v důsledku vykonávání jistého
ceremoniálního úkonu, nebo vlivem předmětu, který sám o sobě
nemohl působit. Kvůli obavám z kouzelnictví panujícím v římské době
avlivem inspirace monoteismem byly veškeré formy magie pokládány
za čarodějnictví. Mágové a čarodějnice byli považováni za spojence
ďábla, náleželi k civitas diaboli (obci ďábelské). Měli být zabíjeni,
protože se provinili proti právu, ať biblickému (Exodus 22:18), nebo
římskému
16
.Zhlediska teologů raného a vrcholného středověku, jako byl
biskup Burchard z Wormsu (965–1025), autor vlivného penitenciáře,
jehož formulace se staly součástí kanonického práva, byly čarodějnice
individua, která věřila, že jsou nadána ve skutečnosti neexistujícími
schopnostmi. V této misijní periodě byli ďáblové ztotožňováni s
pohanskými bohy, kteří nebyli příliš mocní ve srovnání s Ježíšem
Kristem, a čarodějnice byly pokládány pouze za osoby oklamané iluzemi
vyvolávanými ďáblem. Neměly být zabíjeny, ale napravovány a
vychovávány.
17
Tento náhled na čarodějnictví se změnil vsouvislosti srůstem
heretických hnutí. Někteří pozdně středověcí teologové, jako byl autor spisu
Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice), dominikánský inkvizitor
Heinrich Kramer/Institoris (1430–1505), si představovali, že čarodějnice
jsou součástí velkého spiknutí, které je namířeno proti křesťanskému
společenství akteré připustil Bůh, aby způsobilo nesmírné tělesné
aduševní utrpení. Síla čarodějnic byla reálná, i když jim v jejich činnosti
napomáhal sdopuštěním božím ďábel. Čarodějnice měly být proto
podle božského a světského práva vyhlazeny a vybity za využití jakých-
42
Čarodějnictví: globální historie
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 42





koli prostředků, protože zločiny mimořádné povahy vyžadují
výjimečná opatření.
18
Odpůrci honů na čarodějnice odsuzovali krutosti,
které byly důsledkem tohoto postoje, a srovnávali je s
pronásledováním křesťanů ve starém Římě. Na nenáboženském základě se ale
postavil proti pronásledování čarodějnic teprve dvorní lékař vévodů
juliško-klevských Johann Weyer (1515–1588). Tento autor nejvlivnější raně
novověké knihy odsuzující pronásledování čarodějnictví pokládal
takzvané čarodějnice za ženy trpící melancholií, knimž se má přistupovat
shovívavě, s láskou a jimž se má dostat lékařské péče k vyléčení jejich
duševní choroby. Tyto čarodějnice nebyly silné, ale slabé, nebyly zlé,
ale nemocné, a nezasluhovaly si trest, ale lásku. Za žádných okolností
nemohlo být schvalováno jejich zabíjení, na které se mělo naopak
nahlížet jako na „masakrování nevinných“
19
.
Evropské odmítání čarodějnictví má pevné kořeny v tomto
předkarteziánském odporu proti krutosti, který převzali představitelé
evropského spiritualismu, racionalismu aosvícenství. Protože nevěřili
vexistenci čarodějnictví, představovalo v jejich očích zabíjení čarodějnic
do nebe volající nespravedlnost, které se dopouštěly vrchnosti avládní
moc, „justiční vraždu“ ( Justizmord ), jak to nazval v souvislosti s
poslední legální popravou čarodějnice vEvropě osvícenský historik August
Ludwig Schlözer (1735–1809)
20
. Ale jen o několik desetiletí později,
vdobě, kdy popravy čarodějnic již náležely minulosti, se objevila zcela
nová, romantismem inspirovaná postracionalistická inspirace.
Čarodějnicím se nyní dostalo nové interpretace jako personifikacím lidové
kultury, ba dokonce lidového odporu, přičemž byla zdůrazňována úloha
žen. Kmotr filologie afolkloristiky Jacob Grimm (1785–1863) podal
novou definici čarodějnic jako moudrých žen, nositelek staré moudrosti,
které nespravedlivě pronásledovala křesťanská církev ve snaze zničit
evropské národní kultury.
21
Vobdobí romantismu bylo pak vytvořeno
romantické paradigma, jehož obměny vyvrcholily ve fantastických
představách francouzského historika Julese Micheleta (1798–1874),
který v čarodějnicích zase spatřoval heroické postavy lidového
lékařství, oběti feudálního útisku apředchůdkyně Francouzské revoluce.
22
43
I. Prolog
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 43





Dominantní ideologií učenců byl v období industrializace nadále
racionalismus. Většina historiků hlásala racionální přístup k
čarodějnictví, který je označován jako Soldanovo paradigma.
2 3
Tento název
odkazuje na Wilhelma Gottlieba Soldana (1803–1869), luteránského
profesora historie ačlena hesenského parlamentu, který publikoval první
moderní dějiny čarodějnických procesů, vnichž se důsledně opíral
vrankovském stylu opramenný materiál.
24
Nejvlivnější protagonista
racionální interpretace čarodějnictví Joseph Hansen (1862–1943) je
pokládal za neexistující zločin .
2 5
Tato jeho interpretace ovlivňovala historické
bádání až dodnes. Nicméně každému, kdo četl soudní zápisy, muselo
být zřejmé, že některé obviněné skutečně experimentovaly smagií,
působily jako léčitelky, prožívaly vize a extatické stavy, nebo se dokonce
odvažovaly vzývat démony. Tím se velmi podobaly svým vzdělaným
mužským současníkům nebo čarodějnicím oddávajícím se takovým
praktikám vmimoevropských zemích.
Evropský přístup k čarodějnictví za poslední dva tisíce let byl
označován podle Erika J. Hobsbawma a Terence O. Rangera jako „objevení
tradice“.
26
Sv. Augustin, Burkhard Kramer/Institoris, Weyer, Grimm
aMichelet byli zakladateli různých tradic. Poslední dva byli například
zastánci pojetí, že se jednalo o feministické a novopohanské
čarodějnictví, a dokonce o nové náboženství (viz kapitola 7). Historiografie
čarodějnictví se dlouho před nástupem dekonstruktivismu či
postmoderní teorie zabývala uměle vytvořenými skutečnostmi. Díky
rostoucí závažnosti sociální teorie prošla interpretace čarodějnictví kolem
roku 1900 obdobím náhlého zájmu o abstrakci. Nejlepším dokladem
tohoto chápání jsou práce některých současníků Hansenových, jehož
interpretace ovlivňuje badatele dodnes. Od doby Sigmunda Freuda
(1856–1939) nazírá psychologie na skrytou, do podvědomí
vytlačenou touhu po všemocnosti apo uvolnění potlačené agresivity jako na
hybnou sílu fantastických představ o čarování. Čarodějnice se pak
podle Freuda stávají předmětem projekce úzkostí a agrese.
27
Funkcionalistická sociologie Emila Durkheima (1858–1917), a zejména jeho
myšlenka, že společnosti určují své normy tím, že se vymezují proti
44
Čarodějnictví: globální historie
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 44





odchylkám, byla základem doktríny sociální antropologie, která
hlásala, že čarodějnictví musí být pokládáno za prostředek tohoto
vytváření norem, a tudíž identity.
28
Historická sociologie Maxe Webera
(1864–1920) spojila proces racionalizace, kterým prošla Evropa,
skomplexními změnami duchovních a ekonomických struktur, jež vedou
k odkouzlení světa .
2 9
Počínaje Bronislavem Malinowským (1884–1942)
interpretovali antropologové strach z čarodějnic a jim nepřátelská
hnutí jako symptomy krize ve společnosti.
30
Evropský racionalismus
zpravidla pokládal magii za výplod imaginace, za důsledek
nedostatečné technologické úrovně aneznalosti přírodních zákonů, kterou se
vyznačují primitivní společnosti.
31
Ukázalo se, že rozšířená domněnka, že víra včarodějnictví je
charakteristickým rysem primitivních, nevzdělaných lidí, jako byli středověcí
rolníci nebo příslušníci kmenových společenství
32
, není oprávněná.
Vněkterých městských centrech západní civilizace se disidenti pocházející
z ezoterických a feministických prostředí sami označili za čarodějníky
a čarodějnice, za „nové čarodějnice“. Tato novopohanská hnutí jsou
ale dvojznačného rázu: dokonce ivzápadní Evropě aSeverní Americe
nadále přežívají tradiční obavy zčarodějnictví astále se vyskytují
jednotlivci, kteří jsou podezíráni, že za určitých okolností čarují (viz
kapitola 6). Předpoklad primitivismu též nelze uplatňovat v případě raně
novověké Evropy, v níž mnoho vzdělaných lidí pevně věřilo v
existenci čarodějnic adožadovalo se jejich pronásledování. Knim náleželi
například slavný francouzský právník a národohospodář Jean Bodin
(1530–1596) nebo skotský král Jakub VI. (1566–1625, králem 1567–1625),
který se stal jako Jakub I. i králem anglickým (1603–1625). Ani Bodin,
ani král Jakub nebyli primitivy, nepocházeli z kmenového prostředí
a nelze o nich hovořit jako o nevzdělancích. Totéž měřítko lze použít
pro dnešní africké intelektuály a politiky. Jedná se tu také o zjevný
paradox, protože z hlediska lidí věřících na čarodějnictví jsou
nebezpečí, která údajně způsobují, skutečně reálná, neboť hrůzné úzkosti
mohou vyvolávat psychosomatické reakce, a tak opravdu škodit.
33
Takový závěr skutečně ztěžuje popírání existence čarodějnictví, neboť
45
I. Prolog
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 45





odmítá tvrzení, že se jedná onepodstatnou záležitost. Jedním
zposledních zjištění antropologů je skutečnost, že čarodějnictví představuje
i moderní jev, jehož přítomnost nemůže být nadále pokládána za
příznak „primitivních kultur“ nebo za fenomén dávné minulosti, ale za
jev, který je charakteristický pro komplexní společnosti na počátku
21. století.
34
Lze říci, že většina obyvatel světa dnes věří v existenci
čarodějnictví (viz kapitola 2). To znamená, že čarodějnictví je
palčivým problémem naší doby.
Současná protičarodějnická hnutí interpretují tradiční čarodějnictví
jako působení zla. Velký význam, který je připisován víře včarodějnice,
může být důsledkem nedostatečných alternativních možností, jak
vysvětlit příčiny neštěstí, která nás postihují –příčiny, které lidé jinak
nacházeli v kosmických silách, bozích, nadpřirozených bytostech,
duších předků nebo i v oblastech vymykajících se působení mystických
sil –a také toho, že si nedovedli představit zásahy nahodilosti.
3 5
Pokud
se nenabízí jiný výklad, může čarodějnictví posloužit jako reziduální
kategorie o značné vypovídací hodnotě. Jde tu o neřešitelnou a stále
aktuální otázku po důvodech subjektivně nezaslouženého utrpení
a strádání, nepřízně osudu, utrpěných škod, ztráty majetku, nemoci
a smrti. Jedná se o nadčasový problém, stejně jako tomu je s otázkou
teodicey(proč Bůh dopouští, nebo dokonce působí zlo?), právě tak
nadčasový jako boj lidstva sživotní nejistotou, spřírodními zákony
asnemožností je překonat. Podobně jako náboženství představuje
myšlenkový vzorec čarodějnictví univerzální existující rámec úvah ocondicio
humana (lidském bytí). Je dokonce možné vyslovit předpoklad, že
podstatou náboženství je strach zčarodějnictví. Víra včarodějnictví,
šamanismus anáboženství mají každopádně mnoho společného. Nebyla to
náhoda, že současníci pokládali Ježíše za mága.
36
„Racionální předpoklad“, který vyslovil bavorský historik Sigmund
Riezler (1843–1927) na konci 19. století,
37
podle něhož se vEvropě nikdy
nezopakují krutosti, jako bylo pronásledování čarodějnic, byl
vyvrácen událostmi první a druhé světové války, válečnými zločiny a
holokaustem. Vdobě této krize evropského racionalismu se začala antropo-
46
Čarodějnictví: globální historie
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 46





logie, která tehdy nabyla postavení nové akademické disciplíny,
zabývat studiem čarodějnictví. Sociálně-vědný přístup vprůběhu 20. století
dominoval v akademickém pojetí čarodějnictví. Vedoucími
představiteli tohoto směru bádání byl Malinowski a Evans-Pritchard, na ně
navazovali další vědci, jako například Lucy Mairová (1901–1986) nebo
Mary Douglasová (1921–2007), které dokonce nalezly ohlas u širší
veřejnosti. V poslední době působící antropologové, jmenujme tu
Niehause nebo Geschiereho, projevují větší smysl pro historičnost, s níž
nenahlížejí jen na obyčeje a mentality, nýbrž rozšiřují záběr svého
zkoumání i na instituce. V návaznosti na rostoucí význam afrických
států a na integraci místních ekonomik do světového trhu přihlížejí
antropologové větší měrou k publikacím historiků a začínají srovnávat
africký a evropský vývoj.
38
Důslednější sledování prací historiků
čarodějnictví na mezinárodní úrovni, které zahájil Erik Midelfort vroce 1968,
39
dalo rozhodující popud k dalšímu bádání. Za posledních deset let bylo
prozkoumáno mnohem více než v kterékoli předcházející dekádě.
Často se tak dělo v rámci workshopů, které se konaly například v
Rakousku, Belgii, Dánsku, Německu, Maďarsku, Lucembursku, Nizozemí,
Norsku, Skotsku a Švýcarsku. Naše vidění problematiky čarodějnictví
změnily příspěvky mladší generace – ave větší míře než kdy jindy
badatelů ženského pohlaví. Dnes roste počet studií vycházejících z
interdisciplinárních, srovnávacích a experimentálních přístupů. Je obtížné
rozhodnout, zda tu již dochází k posunu paradigmatu, zda se tu projevuje
zcela nový směr historického bádání. Za posledních deset let též velmi
vzrostl počet publikací voblasti antropologie, zatímco někteříbadatelé
vystupují snázorem, že již byla nalezena nová interpretace díky výkladu
čarodějnictví jako „jazyku“ utlačovaných.
40
My sami uvidíme, kam nás
tento směr bádání zavede. Tyto zvraty zájmu badatelů se vrámci různých
disciplín zřejmě projevují tak, že se jednotlivým jevům dává v každé
znich jiný význam.
Tato kniha představuje pokus o interpretaci daného tématu jako
antropologického fenoménu, který má historickou dimenzi. Rád bych
posílil povědomí oskutečnosti, že čarodějnictví ahony na čarodějnice
47
I. Prolog
001-197 Carodejnictvi_145x205 mm QXP 7.x 2.5.16 11:01 Stránka 47






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.