E-kniha: Cabin Porn - Chaty na konci světa - Zach Klein

Chaty na konci světa

Chaty na konci světa

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována

a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Cabin Porn

Chaty na konci světa

Zach Klein

Z anglického originálu Cabin Porn, vydaného nakladatelstvím

Little, Brown and Company v roce 2015, přeložila Alice Zavadilová

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

jako svou 6758. publikaci

Odpovědná redaktorka Eva Škrabalová

Počet stran 336

První vydání, Praha 2017

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Cabin Porn by Zach Klein © 2015

Translation © Grada Publishing, a.s., 2017

ISBN 978-80-271-0916-6 (pdf )

ISBN 978-80-271-0565-6 (print)

PředChozí strana Vrchol hory Black Butte (1 962 m n. m.) nedaleko města Sisters v Oregonu. Bouda byla postavena v roce 1934 a je z ní výhled na horu Three Fingered Jack.

foto Connor Charles

titUlní strana Scottova chata (stavba o ploše 28 m

2

) se nachází

na Bobřím potoce v Barryvillu ve státě

New York.

zadní strana Bobří potok, přítok řeky Delaware.

autor

Zach Klein

autor příběhů

Steven Leckart

aut or fotografií k příběhům

Noah Kalina

Chaty na konci světa

6

2

1

3

úvod: bobří potok

Jak vybudovat

komunitu

kUtILovÉ

Jak vzkřísit

k životu bungalov

dIvoČINA

Jak vybudovat usedlost

v divočině

vENkov

Jak postavit energeticky

soběstačnou noclehárnu

1

59

23

91

Každý z nás v sobě nosí představu domova, který čeká jenom na to, až jej vybudujeme.

Postavit chatičku vyžaduje velkou dávku touhy i spoustu materiálu, nicméně odměna

stojí za to: je jí úkryt před světem někde, kde je klid a kde můžeme přátele zahrnout

svou pohostinností.

Během uplynulých šesti let se nám podařilo nasbírat fotografie a příběhy více než

12 tisíc chatek postavených vlastníma rukama a pouze za použití materiálu, jejž

dotyčný nalezl v blízkosti místa, které je mu z nějakého důvodu drahé. V této knize

najdete přes 200 chatiček, které jsme pro vaši inspiraci pečlivě vybrali z našeho

archivu. Příběhy a fotografie deseti z nich pak dostanou větší prostor.

5

6

8

7

4

9

doMY NA StRoMĚ

Jak žít 10 metrů

nad zemí

ModERNA

Jak si postavit

jednoduché přístřeší

RECYkLovANÝ

Jak zadaptovat

obilné silo

v ZEMI

Jak žít

pod zemí

úČELo vÉ doMY

Jak uvařit

javorový sirup

GEoMEtRICkÝ

Jak postavit

jurtu

157

189 221

253

23

125

285

„ E xistuje jeden nadčasový způsob stavění. Je tisíce

let starý a vůbec se nezměnil. Úžasné tradiční

stavby minulosti, vesnice, stany a chrámy, v nichž

se člověk cítí jako doma, vždy postavili lidé, kteří

měli k tomuto způsobu blízko.“

— Christopher Alexander úvod

Potřeboval jsem odlehlý kousek země, kde by všechno

bylo možné. Strávil jsem šest let ve velkoměstě

budováním virtuálních (online) komunit a teď jsem

chtěl vybudovat jednu skutečnou (offline). Konkrétně

místo, kde bychom mohli být s partou kamarádů na

vzduchu, kde bychom se mohli méně zabývat svou prací

a více se spoléhat jeden na druhého a přitom testovat

své nové dovednosti. Představoval jsem si krajinu

posetou chatkami, které si postavíme bez předchozích

zkušeností. Začal jsem hledat na severu státu New

York. Hledal jsem místo, kde by místním nevadily

naše architektonické pokusy, kolem nichž se pohybuje

skupina jedinců působících dojmem komuny.

Jako většina lidí mířících na sever jsem i já

v minulosti pobýval poblíž řeky Hudson, divoké řeky

na severovýchodě státu, která teče širokým údolím na

závětrné straně pohoří Catskill Mountains, jež svými

samosběrnými sady a koloniálními městečky připomíná

Barryville,

New York

BOBŘÍ POTOK

Jak vybudovat

komunitu

Začátečník postavil v lesích sdílené

útočiště k práci i poučení.

3 Novou Anglii. Je to nádherné místo, ale nenalezl jsem zde žádný dostatečně divoký kousek země. Rozhodl jsem se hledat jinde. Po roce pátrání v čím dál větších kruzích kolem města New York jsem nakonec dostal tip na stodolu a jakousi nemovitost k pronájmu v kopcích majestátního údolí Upper Delaware Valley. V této části státu New York jsem nikdy předtím nebyl.

S kamarádem jsme si tam udělali výlet koncem

dubna. Už v okamžiku, kdy jsme sjížděli v Port Jervis

z dálnice, jsem věděl, že tady nebudou žádné farmy

pro princátka. Kopce okolo řeky Delaware jsou hustě

zalesněné a prudce se svažují k říčním břehům. Je

zde místo akorát tak na klikatou vesnickou cestu,

která se zařezává do úbočí, a polorozpadlé domky, jež

slouží jako milníky. Vedle nás se nad vodou vznášel

neprostupný mlžný opar, pramínky vody stékaly

z bahnitých břehů do otevřených náručí kapradin. Od

konce 18. století zde vyrostla spousta zeleně. Tehdy byly

téměř všechny lesy v oblasti vykáceny, aby se z dříví

splavovaného až do Filadelfie mohlo vyrábět řezivo

či stěžně pro britské lodě (anglický král si svého času

nárokoval veškeré vzrostlé stromy do vzdálenosti 10

mil od jakéhokoli splavného toku). Dnes se tyto stromy

kácejí na otop a výletníci sjíždějí řeku Delaware na

raftech a s chladicími boxy plnými piv.

Se stodolou to nevyšlo – za tu cenu v ní bylo málo

podlah. Ale do lokality jsem se zamiloval. Zastavili jsme

se v jedné restauraci a při té příležitosti jsem vytáhl

mobil, abych si prolistoval místní nabídku nemovitostí.

Když jsem uviděl náhledy na stránkách realitního

makléře, měl jsem okamžitě jasno. Dvě a půl míle proti

proudu řeky prodávali padesát akrů lesa. Na pozemku

byla prašná cesta, která vedla hloučkem ořešáků

až k jednoduché boudě bez elektřiny či jakýchkoli

Obyvatelé Bobřího potoka postavili v roce

2011 za pomoci lanového skluzu visutý

most z douglasky tisolisté.

4

+

rozvodů. Chata trůnila vysoko nad potokem, který

se o kus dál vléval do řeky Delaware. Kolem břehů

potoka se v úhlech odporujících zemské přitažlivosti

skláněly stoleté borovice vejmutovky, známé jako

sekvoje východu, jejichž obnažené kořeny byly přisáté

k mechem obrostlým, vlhkým hromadám kamení

zanechaným erozí.

O pár měsíců později – v srpnu – jsem se na náš nový pozemek na severu vypravil se svou ženou Court a čtyřiadvaceti kamarády. V obchodě ve městě nás zahlédli raftaři a několik mil nás sledovali v naději, že je dovedeme na nějaký mejdan. Pozvali jsme je mezi sebe a svorně se pustili do celodenního úklidu kůlen a sestavování koupací kádě, pod níž se dá zatopit dřevem. Tu jsme naplnili vodou z potoka. Když jsme řezali břízy a skládali z nich svou první zásobu dříví na zátop, motorové pily naříkaly.

Některé kameny na úbočí jsme museli vyvrátit, abychom vytvořili cestu pro přívod vody z potoka do chatky. Ten večer jsme jedli jehněčí ramínka, připravovaná v kotlíku na uhlí. Trvalo to déle, než jsme čekali, a tak jsme jedli až po soumraku za světla baterek. Pak jsme se namačkali do chatičky o jediné místnosti a zalezli pod vlněné deky. Usínali jsme za poslechu knihy, kterou nám četl kamarád Jace Cooke. Z dlouhé koupele v kádi jsem byl příjemně prohřátý a rozhlížel se po přátelích v chatce. Ten víkend odstartoval nejšťastnější roky mého života.

Několik z nás stále ještě vlastní Bobří potok, který jsme nazvali podle potoka na pozemku. Je to naše tábořiště, kde souzníme s nádhernou přírodou; vytváříme architekturu, umění a jídlo; budujeme komunitu; učíme se novým dovednostem; a staráme se o místo, kde si můžeme – tedy naše diaspora přátel

Scottova chata byla první stavbou

na pozemku a postavili ji ze dřeva

ze staré dřevěné stodoly.

6

a rodinných příslušníků – užívat vzájemnou společnost.

Je to pozoruhodné místo hojnosti a nedostatku:

pstruh velký tak akorát k jídlu; každé léto celosvětový

slet světlušek; a v zimě bezpočet stop od veverek

a sněžnic ve sněhu na zamrzlém potoce. Zároveň tu

není kanalizace, zavedená voda ani elektřina, většina

domů není nijak odizolovaná. A telefonní signál zde

není žádný (ačkoli někteří z nás se musejí přiznat

k tomu, že nalezli místečko na kopci, kde je jakýs takýs

signál). Někdy je tu ohlušující ticho, jindy příroda

kvílí. A vždycky je na všem, co necháte přes noc venku,

spousta myších bobků. My bychom to ani jinak nechtěli.

Naši předchůdci pozemek na začátku 19. století vykáceli a přeměnili na zemědělskou půdu. Později jej zase opustili, protože zemina i podmínky pro pěstování se ukázaly jako špatné. Hranice této farmy duchů naznačují mnohé staré kamenné zídky, na které v lese narazíte. Na začátku 20. století byly stromy opět vykáceny a dřevo vytěženo na výrobu kyseliny octové, dřevěného uhlí a dřevného lihu. Od té doby pozemek mohl přirozeně regenerovat do původní podoby lesa plného tvrdých dřevin a borovic, se zeminou, která nádherně voní pryskyřicí, kdykoli do ní zasvítí slunce.

Potok teče po většinu roku tiše. Po letní bouři se však mění v zurčící živel, který vyrývá ještě hlubší zářez do údolí a odkrývá balvany a kusy modré skalice v korytě, kde se koupeme. Často se během takové bouře skácí v poryvech větru nebo úderem blesku strom. Následující den jej pak zpracujeme na podpal. Jeden strom spadl přesně tak, že vytvořil most z jednoho břehu potoka na druhý. Přes léto to byl náš jediný způsob (i když nebezpečně kluzký), jak se dostat přes potok – nepočítám-li brodění. Poté, co z něj spadl kamarád, jsme kmen nahradili visutým mostem, který

9