načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Bytí v umírání - Joan Halifaxová

Bytí v umírání
-14%
sleva

Kniha: Bytí v umírání
Autor: Joan Halifaxová

Rozvíjení soucitu a překonávání strachu v přítomnosti smrti
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  295 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 240
Rozměr: 210,0x150,0x13,0 mm
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: s předmluvou Iry Byockové
přeložil Jan Honzík
Skupina třídění: Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus
Hmotnost: 0,323kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-7500-118-4
EAN: 9788075001184
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autorka několik desetiletí pracuje s umírajícími lidmi a těmi, kteří o ně pečují, se o tom mnohokrát přesvědčila. Její práce je moudrou inspirací pro všechny, kteří pečují o umírajícího člověka, pro ty, kteří stojí tváří v tvář vlastní smrti, i pro ty, kteří by chtěli kontemplativně zkoumat transformativní potenciál procesu umírání. Buddhistický přístup ke smrti může být v paliativní péči velice užitečný, a to v jakémkoli kulturním či náboženském prostředí.

Popis nakladatele

Buddhistický přístup ke smrti může být v paliativní péči velice užitečný, a to v jakémkoli kulturním či náboženském prostředí. Joan Halifaxová, která vychází z tradiční Buddhovy nauky a jež několik desetiletí pracuje s umírajícími lidmi a těmi, kteří o ně pečují, se o tom mnohokrát přesvědčila. Její práce je moudrou inspirací pro všechny, kteří pečují o umírajícího člověka, pro ty, kteří stojí tváří v tvář vlastní smrti, i pro ty, kteří by chtěli kontemplativně zkoumat transformativní potenciál procesu umírání. Tato kniha je potvrzením toho, že skrze otevřenost je možné objevit svoji vnitřní sílu a pomoci k tomu i těm, kteří trpí.

(rozvíjení soucitu a překonávání strachu v přítomnosti smrti)
Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Joan Halifaxová - další tituly autora:
 (e-book)
Bytí v umírání -- Rozvíjení soucitu a překonávání strachu v přítomnosti smrti Bytí v umírání
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

BYTÍ V UMÍRÁNÍBYTÍ V UMÍRÁNÍ



BYTÍ V UMÍRÁNÍBYTÍ V UMÍRÁNÍ

Rozvíjení soucitu a překonávání strachu Rozvíjení soucitu a překonávání strachu

v přítomnosti smrtiv přítomnosti smrti

Joan HalifaxováJoan Halifaxová

S předmluvou MUDr. Iry Byockové

Přeložil Jan Honzík


K ATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Halifax, Joan

[Beingwithdying. Česky]

Bytí v umírání : rozvíjení soucitu a překonávání strachu v přítomnosti smrti /

Joan Halifaxová ; z anglického originálu Beingwithdying přeložil Jan Honzík.

-- První vydání v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2015. -- 238 stran

ISBN 978-80-7500-118-4 (brožováno)

2-487 * 24-186 * 364.624.6:612.67 * 177.74 * 24-582/-587 * 17.02 * 616-093.75 * 24-583

- umírající -- buddhistické pojetí

- smrt -- buddhistické pojetí

- strach ze smrti

- soucit -- buddhistické pojetí

- sebepoznání -- buddhistické pojetí

- smysl života -- buddhistické pojetí

- paliativní péče

- buddhistická meditace

- populárně-naučné publikace

22/24 - Náboženství Dálného východu. Indická náboženství.

Hinduismus. Buddhismus [5]

Joan Halifaxová

Bytí v umírání

Being with Dying

Copyright © Joan Halifax, 2008

Translation © Jan Honzík, 2014

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2015

ISBN 978-80-7500-118-4


Věnováno Francisku Varelovi

(1946 –2001)

„Ve smrti budete tím, co prožíváte.“



7

ObsahObsah

Předmluva 11 Úvod: Propojení života a smrti 15 ČÁST PRVNÍ – Neznámé území 23 1. Cesta objevování: Požehnaná temná noc 25

Meditace: Jak byste chtěli zemřít? 2. Jádro meditace: Slova a ticho 31

Meditace: Pevná záda, měkké srdce 3. Dikobrazí efekt: Laskavost namísto strachu 39

Meditace: Milosrdenství – beru na sebe utrpení druhých 4. Dřevěná loutka a železný muž: Nesobecký soucit a radikální

optimismus 47

Meditace: Uvážení priorit 5. Doma v nekonečnu: Čtyři vznešená prodlévání 59

Meditace: Vznešená prodlévání pro život a umírání 6. Už nyní umíráme: Uvědomění si pomíjivosti, pravdy o ne-já

a svobody 71

Meditace: Devět rozjímání Bytí v umírání 8 ČÁST DRUHÁ – Nepředávat strach 87 7. Příběhy, které jsou překážkou, a příběhy, které léčí: Přijetí pravdy

a nalézání smyslu 91

Meditace: Spočívání u dvou skutečností 8. Dva šípy: Mám bolesti, ale netrpím 99

Meditace: Setkání s bolestí 9. Neohrožené zacházení se strachem: Přeměna jedu na lék 111

Meditace: Tonglen – praxe dávání a přijímání 10. Pečujte o svět tak, že pečujete o sebe: Soucit s vlastními omeze

ními 123

Meditace: Péče o druhé vycházející ze soucitu a vyrovnanosti 11. Démantová síť: Společenství pečujících osob 133

Meditace: Setkání v kruhu 12. Zranění léčitelé: Stinné stránky poskytování péče 145

Meditace: Čtyři základní připomenutí Obsah

9

ČÁST TŘETÍ – Tkanina celého našeho života 159 13. Cesty ke skutečnosti: Od strachu ke svobodě 161

Meditace: Meditace v chůzi 14. Obejmout svůj život: Hledání smyslu 171

Meditace: Vznikání a zanikání 15. Od života k  životu, od člověka k člověku: Odpuštění, smíření,

vděčnost s láska 179

Meditace: Vznešená prodlévání zaměřená na kultivaci vztahů 16. Co je důležité: Není jen jedna správná cesta 185

Meditace: Setkání se smrtí 17. Zlomená piniová větev: Přijetí a osvobození v  přítomnosti

smrti 199

Meditace: Rozpouštění elementů po smrti 18. Vděčnost za život v lidském těle: Péče o tělo po smrti 215

Meditace: Hřbitovní kontemplace 19. Řeka bolesti: Skok 225

Meditace: Prožívání žalu Doslov: Spočívání v přítomnosti umírání: Příležitost pochopit to podstatné 233 Poděkování 239

PředmluvaPředmluva

„BYTÍ V UMÍR ÁNÍ“ je pojem, který výstižně zachycuje podmínky lidské existence. Ačkoliv jsme mezi ostatními tvory jedineční tím, že si svoji smrtelnost uvědomujeme a máme schopnost se nad svou smrtí zamýšlet, většina lidí se podobným myšlenkám záměrně vyhýbá.

Zatímco západní kultura nevěnuje smrti pozornost, buddhisté hledají již déle než 2 500 let odpovědi na otázku, jak v její neustálé přítomnosti žít co nejlépe. Po odpovědích začínáme pátrat i my, když utrpíme nějaký život ohrožující úraz nebo vážně onemocníme. Tehdy se náhle – a od té doby už napořád – probudíme z iluze o své nesmrtelnosti. Od okamžiku, kdy nám lékař sdělí diagnózu, je smrt jako zvon, který nepřestává zvonit. Můžeme předstírat, že ho neslyšíme, jako to třeba děláme s nepříjemným telefonátem, zaměřovat svou pozornost jinam a zabývat se lékařskými informacemi nebo nějakými horečnými aktivitami. Můžeme jeho vyzvánění tlumit pitím alkoholu nebo užíváním drog. Ale stále je tu a ve chvílích ztišení ho vždy slyšíme. Nakonec většinou neochotně pochopíme, že jediný způsob, jak jej lze utišit, je na jeho hlasité volání odpovědět.

Život ohrožující nemoc nás přivádí na místo, které lze metaforicky přirovnat k vrcholu hory či pouštní krajině – na místo, kde nemilosrdný vítr reality odnáší veškeré vnější příkrasy života. My tam pak zůstáváme nazí, nepřikrášlení, jen se svým nádechem a výdechem, v  daném okamžiku. Nemoc nám ukazuje, že ke smrti máme velmi blízko, a to každý den a v  každé chvíli. Tento nezvratitelný fakt nás ale nemusí přivádět do deprese. Naopak, jak róši Joan Halifaxová výmluvně ukazuje v této pozoruhodné knize, naše připravenost na smrt může pozitivně ovlivnit to, jak žijeme a jak se vztahujeme k druhým lidem. Bytí v umírání 12

Pokud se zastavíme a setrváme pouze u nádechu a výdechu, zjistíme, že ztráta všeho, co jsme doposud spojovali se životem, může vést k objevení nového vnitřního života – původního, jednoduchého a čistého. Není to snadné. Vyrušení a nepříjemné prožívání související s nemocí může být děsivé. Doprovází-li nás člověk, jako je róši Joan, který má zkušenosti a umí se pohybovat v tomto náročném terénu, je pak vítanou pomocí. Přesto i my sami máme přístup k  moudrosti svého těla. Nádech pro nás může být doslova zdrojem inspirace, výdech, doprovázený úlevným „aaaaach“, umožňuje nechat být a s klidem se zabydlet v nové realitě.

Skutečně, smrtelnost nás učí o životě, pokud jí to dovolíme. Lidé, se kterými jsem se setkala jako s pacienty, mi často vyprávěli, že je vážná, život ohrožující nemoc donutila, nebo jim poskytla příležitost, znovu si stanovit priority a určit, čemu chtějí věnovat svůj čas a energii. Zeptejte se někoho, kdo je zapsaný v pořadníku na transplantaci srdce nebo ledvin nebo koho čeká třetí či čtvrtá chemoterapie, na čem nejvíce záleží. Odpověď se bude vždy týkat těch, které mají rádi. Po zjištění diagnózy se mnoho lidí rozhoduje pro rychlé ukončení stávajících projektů či přesunutí pracovních povinností na druhé. Většina z nich si přeje strávit více času s rodinou a přáteli a je běžné, že lidé začnou klást větší důraz na estetické aspekty života, jako je jídlo (pokud si jej mohou dopřát), příroda, děti, hudba, umění a jiné krásné věci.

Nicméně by nebylo správné vyvolat dojem, že s  poznáním faktu smrtelnosti a blížící se smrtí jí lidé nutně vycházejí poslušně vstříc a stanou se pasivními účastníky „mírumilovného odchodu z  tohoto světa“. Naopak, z  vlastní zkušenosti vím, že emočně a psychologicky přímočarý přístup k životu a smrti často obsahuje i prvek vzdoru. Jedním z nejnázornějších příkladů tohoto vzdoru je láska k druhému člověku tváří v tvář smrti. Láska mezi dvěma lidmi je záměrný, život tvořící a život potvrzující akt. V  kontextu postupující nevyléčitelné nemoci je něčím, čím před vyšší mocí deklarujeme, že ať už je zde cokoliv, co nemůžeme nijak ovlivnit, včetně smrti samotné, na druhém člověku nám záleží! Předmluva

13

Opakovaně jsem byla svědkem toho, jak pozoruhodní lidé reagovali na smrt, jejíž blížící se příchod se zdál absolutně nespravedlivý a nepřijatelný, tak, že prožívali každý okamžik života ještě intenzivněji a plněji. Nejednalo se o popření, ale o sofi stikovanou odpověď na nechtěnou a obtížnou situaci. Jedna z mých pacientek, mladá dívka s dlouhodobě přetrvávající leukémií, o svém slábnutí a blížícím se konci života řekla: „Je to tak, jak to je.“ Věděla, že má omezený počet dní, přesto ale nedávala smrti větší moc, než bylo nutné. V čase, který jí zbýval, byla namísto toho rozhodnutá vyjít životu vstříc o to intenzivněji.

Bytí v umírání není fi lozofi cká nebo metafyzická otázka odtržená od skutečného života. Spíše se jedná o moudrou a pragmatickou metodu, jak ke smrti přistupovat.

MUDr. Ira Byocková



15

ÚvodÚvod

Propojení života a smrtiPropojení života a smrti

V  mnoha duchovních tradicích neexistuje přesně vymezená hranice mezi životem a smrtí. Mluví se o jednotné energii, kterou nelze rozdělit. V  tomto smyslu platí, že popíráme-li smrt, popíráme také život. Stáří, nemoc a smrt nemusí nutně znamenat utrpení; je možné naučit se žít takový život, ve kterém umírání probíhá jako přirozený přechodový rituál, završení našeho života, a dokonce vrchol procesu osvobození se.

Naše krásná, náročná práce, spočívající v poskytování duchovní péče umírajícím, vznikla jako odpověď na strach, jenž dal vzniknout americkému pojetí tzv. dobré smrti (good death), která příliš často znamenala popření života, sterilitu, narkotika a institucionalizaci. V  tomto pojetí také naprosto chyběly smysluplné rituály, příručky a studijní materiály týkající se vědomého umírání, ačkoliv na toto téma postupně vznikla snad až přemíra literatury. Přestože byly techniky péče vycházející ze soucitu vyvinuty konkrétně pro umírající a k  nim se vztahující pomáhající profese, mnohá učení o smrti mohou oslovit i ty, kteří nemocní nejsou, ale rádi prozkoumávají neznámá území a různé okolnosti života a chtějí se prakticky zaměřit a pracovat i s touto jedinou jistotou našeho života.

Po čtyřiceti letech práce s  umírajícími lidmi a lidmi zaměstnanými v  příslušných pomáhajících profesích jsem přesvědčená, že zaměření se na to, jak je možné dobře zemřít, přináší užitek i těm, kteří mají před sebou ještě řadu let. Lidé, kteří jsou nemocní či trpí, umírají Bytí v umírání 16 na stáří nebo nějakou nevyléčitelnou nemoc, jsou samozřejmě více otevření a ochotní zkoumat záležitosti související s umíráním než lidé, kteří jsou mladí a zdraví či přesvědčení o své nezničitelnosti. Nicméně čím dříve vnitřně přijmeme svoji smrtelnost, tím dříve můžeme začít žít plným životem, životem zasazeným do reality. Naše přijetí smrti neovlivní pouze její prožívání, ale i prožívání života. Život i smrt tvoří jedno jediné kontinuum. Člověk nemůže, ačkoli se o to mnozí z  nás pokoušejí, žít život naplno a zároveň ignorovat nevyhnutelné.

Úvahy o smrti pro nás nejsou příjemným tématem, a tak o ní často vtipkujeme, například jako o jediné věci, která je stejně jistá jako daně. Woody Allen to v jedné své slavné historce vyjádřil takto: „Není to tak, že bych se bál zemřít. Já jen nechci být u toho, až se to začne dít.“

1

Ano,

je to legrační, jen je třeba dodat, že vyhýbáme-li se smrti, vyhýbáme se i životu. Nevím jak vy, ale já chci u toho všeho být.

Lidé, kteří jezdí na meditační kurzy, mohou zažít ve své mysli i v životě významné posuny. Často vzpomínám na jeden meditační kurz, protože to, co se tam jednoho dne stalo, velmi jasně poukazuje na křehkost našich tělesných schránek a závažnost toho, čemu buddhisté říkají „základní otázka života a smrti“.

Kurz, o němž mluvím, se konal někdy v 70. letech v tichém meditačním centru Cold Mountain Institute na Cortez Islandu v Kanadě. Stalo se to úplně prvního rána, právě když jsme ukončili úvodní část tiché meditace vsedě. Jemně zazvonil zvonek, aby se tak ohlásil konec první části, a my všichni si protáhli nohy a pokračovali jsme v meditaci v chůzi. Všichni, až na jednoho muže, který zůstal sedět.

Pamatuji si, že jsem pocítila znepokojení. Proč nevstal? Seděl dál v plné lotosové pozici, nohy perfektně zkřížené, chodidla v klidu spočívající na stehnech. Pak jsem v šoku přihlížela tomu, jak se ten muž naklonil k jedné straně, jeho pozice se zhroutila, a on upadl na zem. Přímo 1 Z divadelní hry Woodyho Allena Death: A Play, zmíněné v knize téhož autora s ná

zvem Without Feathers. New York: Random House, 1975, s. 106. (Česky: Bez peří.

Argo, 1996.)


Úvod

17

na místě zemřel. Kurzu se účastnilo několik lékařů a sester, kteří mu ihned poskytli první pomoc a zajistili přívod kyslíku, ale bylo už pozdě. Později jsme se dozvěděli, že příčinou jeho smrti, která nastala během meditace, byla prasklá srdeční aorta.

Ten muž, kterému bylo kolem třiceti let, si téměř jistě nemyslel, že během kurzu zemře. Přijel jako zdravý člověk. A přesto toho dne usedlo k meditaci šedesát lidí a pouze padesát devět jich meditaci ukončilo.

Zdrcující příběh pro všechny, kdo prožívají život a jednají tak, jako by byli nesmrtelní. Pravda o smrti jako součásti života, o smrti jako přirozené fázi cyklu existence se nám sice líbí, ale není pro nás stanoviskem, ze kterého bychom skutečně vycházeli. Naše kultura smrt neustále popírá, což má za následek, že jsme žalostně nepřipraveni, když přijde náš čas nebo když přijde čas pomoci zemřít někomu druhému. Jsme tak ochromeni strachem a odporem ke smrti, že těm, kteří nás potřebují, ani sami sobě obvykle nejsme schopni pomoci.

Kdysi jsem se při práci s umírajícími lidmi cítila poněkud nesvá kvůli tomu, že jsem buddhistka. Znepokojovalo mě, že by moje praxe mohla někomu připadat sektářská a nevhodná. V  průběhu let jsem ale viděla, kolikrát Buddhovo učení pomohlo žijícím i umírajícím lidem všech možných vyznání, a mé výhrady se rozplynuly. Je nesmírně důležité, abychom my na Západě objevili takové pojetí smrti, které dává životu hodnotu. Setkání mezi kulturami Východu a Západu nám odhalilo dary, které s sebou přináší láska a smrt. Také jsme nyní schopni vidět, že se jedná o dvě strany téže mince. Doufám, že v této knize, v jejímž obsahu se odráží čtyřicet let práce s umírajícími lidmi, pro sebe naleznete některé z neobyčejných možností, které se v našem životě mohou v okamžiku setkání se smrtí otevřít.

Nepředkládám zde nějaké teoretické úvahy. Vycházím ze své práce s  umírajícími lidmi a z  mnohaletých zkušeností se vzděláváním osob v pomáhajících profesích i rodinných příslušníků pečujících o umírající. Tato kniha byla ovlivněna také mým přátelstvím s róšim Berniem Glassmanem, který formuloval zde uváděné tři základní principy, jež jsou východiskem pro navození vyrovnanosti, klidu a smíření. Těmito třemi základními principy jsou princip nevědění, princip nezaujatého bytí Bytí v umírání 18 u něčeho a princip soucitného jednání. Promítají se do mé práce s umírajícími, truchlícími pozůstalými i s lidmi, kteří o umírající pečují. Jsou to principy, které se mi staly vodítkem v praxi bytí v umírání.

První z nich, nevědění, nás vybízí, abychom opustili své zažité názory na druhé a sebe sama a objevili v sobě spontánní, otevřenou mysl začátečníka. Druhý princip, prosté bytí u něčeho, vyzývá k přítomnému spočívání u starostí i radostí ve světě takovém, jaký je, bez posuzování nebo jakéhokoliv lpění na výsledku. Třetí princip, jednání vycházející ze soucitu, znamená obrácení se směrem ke světu či návrat do světa s  cílem osvobodit druhé i sama sebe od utrpení. Při práci s umírajícími používám tyto tři principy od doby, kdy se o ně se mnou před mnoha lety podělil róši Bernie. V této knize jsou představeny jako jedna z možností, jak se postavit k životu a k umírání.

Jak uvidíte, nedělám mezi životem a umíráním velký rozdíl. Lidé jsou zvyklí na život a smrt nahlížet odděleně, ale ve skutečnosti mezi nimi žádná hranice neexistuje, pouze vzájemné pronikání a jednota. Meditační techniky a praxe uvedené v této knize mohou být užitečné jak pro vás samotné, ať jste nemocní nebo umíráte, tak pro umírající, jež máte rádi, i pro ty, kteří o ně pečují. A vlastně pro všechny bytosti, protože jednoduše řečeno, mají tu moc učinit náš život živějším a láskyplnějším.

Na konci každé kapitoly v této knize uvádím meditační postupy, které můžete provádět sami, a získat tak praktickou zkušenost s tím, co to znamená začít nahlížet na základní otázky života a smrti integrujícím a soustředěným způsobem. Tato meditační cvičení zaměřená na práci s  myslí a srdcem patří mezi upája, což v  sanskrtu znamená „dovedné prostředky“, tj. techniky a postupy, které můžeme využít, abychom byli v  životě i při umírání dovednější a efektivnější. Můžete si je představit jako brány, do kterých je nutné vstupovat znovu a znovu, dokud se opakovaným zakoušením nestanou součástí našeho bytí.

Někdy říkám, že nad vstupem do našeho kláštera v Santa Fe by měl být nápis „Stačí, když prostě přijdete“. To je vše, co je třeba udělat, chcete-li meditovat – prostě přijít. Přijít se sebou a všemi svými myšlenkami a pocity a cvičit se v prostém bytí u toho, co právě je, ať už jsme unavení, naštvaní, plni strachu, odporu, neochoty nebo právě truchlíme. Opravdu Úvod

19

nezáleží na tom, jaké pocity právě prožíváme, prostě přijdeme do chrámu a sedneme si. Cokoli se vynoří, můžeme použít jako součást meditační praxe: „Tak se podívejme, co tu dnes je. Odpor... Zajímavé.“ Nebo třeba takhle: „Dnes se cítím vystrašený, posadím se tedy se svým strachem.“

Otevřený a nediskriminující přístup je nezbytně důležitý jak pro práci s umíráním a smrtí, tak pro poskytování péče a proces truchlení. Jediný způsob, jak lze kultivovat otevřenost vůči situacím takovým, jaké jsou, je cvičit se v bytí v přítomnosti a ve schopnosti přijímat. Snažíme se o to, abychom vše prožívali plně a nevyhýbali se žádným prožitkům, ani těm, které se zpočátku jevily děsivé.

Jedná se vlastně o úplně obyčejný stav. Říkám tomu „obyčejná dharma“, jednoduše každodenní život. Nejde o nic zvláštního. Je to otevřené a přijímající vědomí, v němž jsme úplní my i každý okamžik, který zažíváme. Není tu nic zvláštního, co bychom si měli uvědomit, žádná transcendentní skutečnost, které bychom měli dosáhnout, nic mimo to, co se v daném okamžiku objevuje.

Kontemplativní praxe je naprosto přirozená aktivita, přímočarý způsob, kterým lze v životě vnímat věci tak, jak jsou. Ačkoliv je jistě užitečné cvičit se v tomto procesu při tiché meditaci vsedě, není nutné si pro praxi vyhrazovat určitou dobu či místo nebo vytvářet nějaký zvláštní stav mysli. Také není třeba navozovat cokoli silou. Pokud zaznamenáme úsilí vycházející z ega nebo vzniknou-li nezvyklé mentální prožitky, jednoduše je pozorujeme, přijmeme a necháme jít. Zaznamenat, uvolnit a nechat jít – to jsou tři klíčové aspekty všímavosti (mindfulness). Nevědění jako stav mysli je stav jednoduchý, přímočarý, otevřený a svěží. Je jako mraky na obloze, jako tekoucí voda, jako lehký větřík – nic nezabraňuje jejich plynutí.

Ať přemýšlíte, píšete, procházíte se nebo v  tichosti sedíte, otevřeně využívejte veškeré projevy života tak, jak k  vám přicházejí. Mohu vám slíbit, že „žádný pocit není defi nitivní“, jak v jedné ze svých básní napsal R. M. Rilke.

2

2 Rainer Maria Rilke. Book of Hours: Love Poems to God. New York: Riverhead Books,

1996, s. 88. Použito se svolením. (Německý originál: Das Stunden-Buch. Leipzig:

Insel-Verlag, 1918.)




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist