načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Byli jsme a budem (aneb česká každodennost 1914-1918) - Marie Michlová

Byli jsme a budem (aneb česká každodennost 1914-1918)
-5%
sleva

Elektronická kniha: Byli jsme a budem (aneb česká každodennost 1914-1918)
Autor:

Každodenní život obyvatel Českého království za první světové války jako by dnes již tonul v mlze, ukryt přirozeným během času, ale i mnohem temnějším obdobím nacistického teroru ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129 Kč 123
+
-
4,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8% 83%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Nakladatelství ČAS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 133
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace , portréty, faksim.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
EPUB velikost (MB): 16.6
PDF velikost (MB): 17.6
MOBI velikost (MB): 4.1
ISBN: 978-80-7475-024-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Každodenní život obyvatel českých zemí v době první světové války. Populárně-naučná publikace. Knížka usiluje o vykreslení rozmanitých stránek života Českého království v těžkém období let 1914-1918. V úvodu jsou stručně připomenuty okolnosti vzniku první světové války, projevy českého odporu proti válce i organizovaného odboje. Další kapitoly přibližují, jak vypadal život zdejších obyvatel, ať už doma či na frontě. Jsou věnovány různým oblastem společenského i soukromého života (tisk a média, kultura a literatura, postavení církve, náboženské svátky, školství, zdravotnictví, hygiena, stravování, specifika života ve městě a na vesnici). Výklad doplňují citace z dobových pramenů (např. korespondence, pamětí, archivních materiálů). Historické fotografie, v závěru seznam použité literatury.

Popis nakladatele

Každodenní život obyvatel Českého království za první světové války jako by dnes již tonul v mlze, ukryt přirozeným během času, ale i mnohem temnějším obdobím nacistického teroru o čtvrtstoletí později. Jako by světovou válku (teprve později označovanou přívlastkem "první") připomínaly jen mechem obrostlé pomníčky padlých na návsích našich obcí. Přesto se jedná o období navýsost zajímavé i barvité - byť na barevné škále převládají šedá a černá, teprve v samém závěru války překryté barvami vlajky nové republiky. To, že tyto nové barvy byly původně jen dvě, je jen jednou z mnoha nepříliš známých skutečností, o nichž se dočtete v této knize. Život obyčejného člověka je však jen výjimečně spjat se státními symboly či představiteli, a tak se - po nezbytném historickém úvodu, pojednávajícím o příčinách války, jejím průběhu a klíčových osobnostech a o českém protirakouském odboji - můžete začíst do kapitol o tom, co Češi za války četli, jak se (ve stále ještě vzácných) chvílích odpočinku bavili, čím cestovali, co jedli a jak se oblékali, jaký byl život ve městě i na venkově, co prožívaly za válečných dnů děti a ženy, jak se navzdory nelehké době rozvíjely česká kultura a české školství či jak se proměnily postavení církve, rodinné a sexuální vztahy. Zvláštní pozornost je věnována těm, kteří - většinou nevolky - oblékli rakouskou uniformu, stejně jako české válečné ekonomice a národnostním menšinám na našem území.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Marie Michlová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Edice Český ČAS

Marie Michlová

BYLI JSME A BUDEM

aneb česká každodennost 1914-1918


Marie Michlová

BYLI JSME A BUDEM

aneb česká každodennost 1914-1918


© Marie Michlová, 2013

Editor: © Josef Snětivý, 2013

Cover & Layout © Nakladatelství ČAS, Alena Laňková, 2013

© Nakladatelství ČAS, www.nakladatelstvicas.cz, 2013

ISBN 978-80-7475-024-3


─ 5 ─

ÚVODEM

První světová válka působila i na některé současníky poněkudromantickým dojmem. Někteří válku pojali jako boj za budoucí samostatnost

českého národa, díky čemuž měli pocit, že navazují na ideály z doby obrození. Jiní byli na Rakousko hrdí, válku považovali za jeho obranu a pořizovali si upomínkové předměty, jako byly třeba kapesníhodinky s obrázkem Františka Josefa I. nebo budíky bubnující vojenskýpochod.

„Ve srovnání s pozdějšími krvelačnými bestiemi nacistickými byli

tehdejší naši spoluobčané německé národnosti hotovými beránky abývalá monarchie rakousko-uherská přes veškeré své krvavé vojenské

štramáctví a nespornou politickou persekuci civilního obyvatelstva

české národnosti byla pravým idylickým zjevem,“ konstatoval právník

František Weyr.

1

Částečně byl idealizovaný pohled na válečná léta dán malouinformovaností civilního obyvatelstva o hrůzách bojů na frontě, zatímco

vojáci si ne vždy byli schopni uvědomit, jak strádají jejich rodiny bez

mužské pomoci, jak hladoví a živoří.

„Ten, kdo zažil v dospělém věku pouze druhou světovou válku(proti které byla první pouhou poměrně nevinnou hračkou) a uvykl na její

rozhlasové možnosti, nedovede si asi učiniti správnou představu o oné

naprosté neinformovanosti, do níž byl v letech 1914-1918 zaklet český

národ!“ dodává František Weyr.

2

Je otázkou, zda my nyní, v jednadvacátém století, si dokážemepředstavit, v jaké situaci se ocitli obyvatelé Českých zemí v té době.Zatímco druhá světová válka je vděčným tématem pro historiky, literáty

a filmaře, první světová válka je poněkud pozapomenutou kapitolou

nejen našich dějin, v jejichž kontextu se dokonce jeví jako něco ryze

pozitivního, něco, co nám dalo samostatnou Československourepubbr />

Marie Michlová

─ 6 ─

liku. Na druhé straně se však zapomíná na ty, kteří se příchodu nové

doby nedočkali, padli ve válce, o níž věřili, že bude krátká abezvýznamná. Umírali i lidé doma... A ti, kteří se z bojů vrátili, byli často

poznamenaní navždy.

„Když jsem chodil po Praze, potkával jsem často mladé lidi, vojáky,

kteří se vrátili jako ranění a nemocní,“ napsal na samém počátku války

tehdy devatenáctiletý student techniky Vladislav Květoň. „Pláštěpotrhané, fleky po krvi, v obličeji bledí, vychrtlí. To na mne učinilo velmi

smutný dojem, plný úzkosti.“

3

Válečné oběti dnes připomínají snad jen pomníky v mnoha obcích

České republiky.

Touto knihou bychom chtěli věnovat vzpomínku všem, kteříprožívali tuto nelehkou dobu, ať už doma, nebo na frontě. Snad se nám

podaří vykreslit jejich každodennost tak, aby si čtenář uvědomil, jak

neblahé a obtížné roky to byly.

1

Weyr, F.: Paměti I., Atlantis, Brno 1999, s. 432.

2

Tamtéž, s. 434.

3

Květoň, V.: Vzpomínky z první světové války, Stratos, Praha 1995, s. 5.


─ 7 ─

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

Vzhledem k tomu, že se na přelomu devatenáctého a dvacátéhostoletí začaly vztahy mezi světovými velmocemi prudce zhoršovat,mnozí historici se domnívají, že k nějaké válce by na počátku dvacátého

věku ať tak, či onak došlo. Francouzsko-německé nepřátelstvípřetrvávalo již po celé devatenácté století a vyhrotilo se po připojeníAlsaska a Lotrinska k Německu roku 1871. Spojence proti Německu našla

Francie v Rusku, s nímž uzavřela dohodu již počátkem devadesátých

let devatenáctého století. Německo znervóznilo budováním silného

válečného loďstva i Británii, ta se proto odhodlala ke spojenectví se svým historickým nepřítelem Francií a jejich aliance je označována jako „srdečná dohoda“ (1904). Ke zformování celého spojeneckého bloku pak stačila jen smlouva mezi Británií a Ruskem, uzavřená roku 1907. Tyto tři státy vytvořily tzv. Trojdohodu, která měla konkurovat spojenectví Itálie, Německa a Rakouska-Uherska (ještě vdevatenáctém století vytvořily tzv. Trojspolek). Do první světové války nakonec vstoupil Trojspolek (nazývaný též Ústřední mocnosti) ve trochu jiné sestavě, Itálii totiž nahradilo Turecko. Nebyla by to ale světová válka, kdyby v ní válčily jen evropské země a Turecko: Německu vyhlásilo válku Japonsko, které mělo spojeneckou smlouvu s Británií, a navíc roku 1917 přišly na pomoc Trojdohodě i Spojené státy americké.Válčilo se také například v Sýrii.

Osmadvacátého června 1914 v Sarajevu spáchali srbštínacionalisté úspěšný atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda,

který byl sám zastáncem mírového řešení konfliktu velmocí,paradoxně se však jeho smrt stala záminkou pro vypuknutí ténejstrašnější války, jakou do té doby svět poznal. Do historie se vepsala jako

Velká válka a záhy jako první světová válka – toto označení se plně

vžilo až poté, co se lidstvo přesvědčilo o tom, že Velká válkanezůstabr />

Marie Michlová

─ 8 ─

ne posledním válečným konfliktem světového měřítka, tedy po druhé

světové válce.

Nebezpečnou oblastí v Evropě a předmětem sporů byl především

Balkán. V červnu 1913 zde vypukla druhá balkánská válka, v nížSrbsko, Řecko, Rumunsko a Turecko porazily Bulharsko. Po atentátu

na habsburského následníka trůnu se však v centru pozornostiocitlo Srbsko, kterému předalo Rakousko-Uhersko ultimátum, přičemž

ostrý postup vůči této malé zemi podporovalo také Německo.Nakonec osmadvacátého července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko

Srbsku válku, následovalo jej Německo, které obsadilo Lucembursko

a vyhlásilo válku Rusku a Francii. Ohrožené Francie se zastalaBritánie, která vyhlásila válku Německu. Postupně bylo do války vtaženo osma třicet států.

Rakouské tažení na Balkáně vypadá na tomto snímku téměř idylicky...

BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918

─ 9 ─

Podobně jako v případě druhé světové války, i první světová válka

měla podle odhadů Němců trvat nanejvýš několik měsíců, ale setkali

se mj. s tuhým odporem Belgičanů. Rusové zahájili překvapivý postup

proti Němcům, avšak jejich armáda nebyla dostatečně vyzbrojena,

úspěch nakonec slavili až v Haliči proti rakouské armádě. Němcipostupovali na Paříž, ale byli zastaveni v bitvě na řece Marně v září 1914 – a sen o bleskové válce se rozplynul, začala zákopová válka.

Na západní frontě byly vybudovány zákopy, betonové bunkry aminová pole. Postup jen o několik set metrů znamenal obrovské ztráty

na lidských životech. Rakouský konflikt se Srbskem najednouustouil do pozadí, na jižní frontě byl až do podzimu 1915 víceméně klid,

protože Srbsku se podařilo s francouzskou pomocí vytlačit nepřítele

ze země, situaci zvrátil až vstup Bulharska do války na straněÚstředUmírali dvou- i čtyřnozí...


Marie Michlová

─ 10 ─

ních mocností. Šok způsobili Němci v dubnu 1915, když u belgického

města Ypres použili (poprvé v dějinách) chemickou zbraň, nebezpečný

plyn, který zabil na pět tisíc vojáků. Úspěšní byli v boji proti Rusku,

podařilo se jim obsadit velkou část Ukrajiny i Běloruska, Bukovinu

a Litvu.

Rok 1916 se nesl ve znamení obrovských ztrát: v bitvě uVerdunu padlo šest set tisíc Němců a přes tři sta tisíc Francouzů. V bitvě

u Sommy Britové poprvé použili tanky, padl zde přes jeden milion

osob. Válka měla nebývalé dopady i na civilní obyvatelstvo, veválčících zemích probíhaly hladové bouře a hrozila sociální revoluce – ta

nakonec vypukla v Rusku počátkem roku 1917 (a znovu v říjnu) a měla

velký ohlas v celé Evropě. Rusko z války vystoupilo a nahradily ho

v ní Spojené státy americké. V listopadu 1918 vypukla revoluce i v Německu, císař Vilém II. uprchl ze země, Rakousku-Uhersko se rozpadlo.

Válka formálně skončila jedenáctého listopadu 1918, kdy Německopodepsalo dohodu o příměří. Z popela zaniklé habsburské monarchie se

zrodily nové mnohonárodnostní státy. V důsledku první světové války

zahynuly desítky milionů lidí, kromě obětí z řad vojáků byly obrovské

ztráty i mezi vyhladovělým civilním obyvatelstvem, svůj velký podíl

na hrozivých počtech mrtvých měla také španělská chřipka.

České země před první světovou válkou

Před první světovou válkou byly v neozbrojeném konfliktu nejensvětové velmoci. I národy v Českých zemích spolu už od devatenáctého

století politicky a hospodářsky soupeřily, zejména Češi a Němci.Zatímco Češi usilovali o zrovnoprávnění v rámci monarchie, Němcipožadovali administrativní oddělení německy mluvících oblastí azavedení němčiny jako státní řeči. V těchto požadavcích nebylo vyhověno

ani jedné skupině, nicméně Češi dosáhli jistého vítězstvízrovnoprávněním českého jazyka s německým v úřadech a školství. Podle zásady

BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918

─ 11 ─

„svůj k svému“ měli Češi nakupovat jen české výrobky a čeští výrobci

se neměli spojovat s německými firmami. Kromě Čechů a Němců žila

v českých zemích také početná židovská menšina.

Na výsluní české politiky vystřídali staročechy (vedené Františkem

Ladislavem Riegrem) mladočeši aneb Národní stranasvobodomyslná (v čele s Karlem Kramářem). Mladočeši a staročeši se shodovali

na dvou prioritách: bojovali za posílení postavení Českého království

v rámci habsburské monarchie a za rozšíření volebního práva i mezi

méně majetné vrstvy. K česko-německému vyrovnání v Rakousku

-Uhersku sice nikdy nedošlo, ale i s přispěním českých politiků azejména v souvislosti s revolučním hnutím v Rusku a pod hrozboudělnických stávek byl říšskou radou schválen nový volební zákon, který

umožňoval volit všem mužům starším čtyřiadvaceti let. Poprvé setakto volilo již v roce 1907.

O zlepšení podmínek pro manuálně pracující usilovalaČeskoslovanská sociálně demokratická strana dělnická, zatímco rolníky avenkov zastupovala Agrární strana, vedená Antonínem Švehlou. NaMoraArcikníže Karel, pozdější císař Karel I., návštěvou na plzeňských dostizích

v roce 1907 Marie Michlová

─ 12 ─

vě byly populární strany spojené s vírou, tedy strany katolické akřesťansko-sociální. Strana národně sociální přilákala kromě nacionálně

smýšlejících dělníků také nižší střední vrstvu. O oddělení českých

zemí od monarchie tehdy uvažovali jen radikálové (tzv. omladináři

a pokrokáři), mj. Tomáš Garrigue Masaryk, avšak tyto směry získaly

důvěru až koncem války, do té doby dávali voliči přednost sociálním

demokratům a agrárníkům.

Významné osobnosti (v abecedním pořadí)

Edvard Beneš (28. květen 1884, Kožlany – 3. září 1948, Sezimovo

Ústí) byl československým prezidentem a působil jako vůdčí osobnost

Účastníci všesokolského sletu v Turnově

v roce 1907

BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918

─ 13 ─

v prvním i druhém odboji. Doktorát z práv získal roku 1908 vefrancouzském Dijonu, habilitoval se v oboru filozofie. Během prvnísvětové války pobýval v Paříži, kde organizoval protirakouský odboj akurýrní službu pro spojení s domácím odbojem. Po vyhlášení republiky

byl jmenován ministrem zahraničí a později se stal i předsedou vlády.

Jako prezident abdikoval po mnichovské dohodě a znovuzvolen byl

roku 1946, o dva roky později abdikoval a za několik týdnů zemřel.

František Ferdinand d’Este (18. prosinec 1863, Štýrský Hradec –

28. červen 1914, Sarajevo) byl následník rakousko-uherského trůnu

a synovec Františka Josefa I. V českých zemích vlastnil zámkyKonopiště a Chlum u Třeboně. Atentátu, který byl spáchán na něj a jeho

milovanou manželku Žofii (pocházela z českého rodu Chotků) vSarajevu oba podlehli. Byl vášnivým lovcem. V celé monarchii byl spíše

neoblíbený.

František Josef I. (18. srpna 1830, Vídeň – 21. listopadu 1916,tamtéž) byl rakouský císař a (mj.) český a uherský král. Na trůn nastoupil

v revolučním roce 1848 poté, co se jeho strýc Ferdinand I. Dobrotivý

vzdal vlády. Mladičký císař měl absolutistické tendence, ale díkyŘíjnovému diplomu z roku 1860 otevřel Rakousku cestu ke konstituční

monarchii a o sedm let později přistoupil i na vyrovnání s Uherskem,

čímž vzniklo Rakousko-Uhersko. Roku 1854 se oženil se svousestřenicí Alžbětou Bavorskou, zvanou Sissi, která byla pozdějizavražděna. Jejich jediný syn Rudolf spáchal roku 1889 sebevraždu. František

Josef I. byl jedním z nejdéle vládnoucích panovníků na světě a v posledních desetiletích své vlády patřil k nejoblíbenějším habsburským

panovníkům, ale jeho pohřeb byl zastíněn válečnými událostmi.

Karel I. (17. srpen 1887, Persenbeug – 1. duben 1922, Funchal

na Madeiře) byl poslední rakouský císař, český a uherský král,synobr />

Marie Michlová

─ 14 ─

vec arcivévody Františka Ferdinanda. Roku 1911 se oženil sprinceznou Zitou Bourbonsko-Parmskou, která mu porodila osm dětí. Povyuknutí války byl přidělen k vrchnímu velení armády v Těšíně a stal

se jedním z mála panovníků, kteří se osobně zúčastnili bojů za první

světové války. Po svém nástupu na trůn jmenoval ministrem zahraničí

hraběte Otakara Černína. Jeho zákony o ochraně nájemníků avytvoření ministerstev sociální péče a národního zdraví přežily zánikmonarchie, jeho snaha o zachování Rakouska-Uherska jakožto spolkového

mnohonárodnostního státu však přišla příliš pozdě. Po své abdikaci

žil u Bodamského a později Ženevského jezera. Zemřel na zápal plic.

V roce 2004 byl blahořečen římskokatolickou církví.

Karel Kramář (27. prosinec 1860, Vysoké nad Jizerou – 26. květen

1937, Praha) byl účastník prvního odboje, pozdější ministerskýpředseda ČSR a předseda Československé národní demokracie.Vystudoval právnickou fakultu. Roku 1891 byl zvolen do rakouské říšské rady

za mladočechy. Již před první světovou válkou počítal se vstupemčeských zemí do slovanské federace, kterou mělo vést Rusko. Kramář byl

velkým rusofilem, ne náhodou byla jeho manželka zámožná RuskaNaděžda. Spolu s Aloisem Rašínem byl roku 1915 zatčen a vězněn zavelezradu a vyzvědačství, ale trest mu byl zmírněn na dvacet let žaláře

a nakonec byl amnestován.

Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850, Hodonín – 14. září 1937,

Lány) byl státník a filozof. Pocházel z chudých poměrů a vyučil se

zámečníkem, ale nakonec se věnoval pedagogice a studoval filozofii.

Někteří vlastenci jej považovali za zrádce, když se přiklonil k názoru,

že rukopisy Zelenohorský a Královedvorský jsou padělané, zakontroverzní byl považován i jeho požadavek obnovení procesu s Leopoldem

Hilsnerem, který byl odsouzen za vraždu Anežky Hrůzové –společnost byla přesvědčena, že Hilsner spáchal „židovskou rituální vraždu“.


BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918

─ 15 ─

Roku 1900 založil Českou stranu lidovou - pokrokovou, pozdějinazývanou „stranou realistickou“. Byl poslancem rakouské říšské rady

a univerzitním profesorem. Za první světové války se vyslovil prorozad habsburské monarchie, své názory shrnul v knize „Nová Evropa:

Stanovisko slovanské“. Spolu s Edvardem Benešem a MilanemRastislavem Štefánikem stál v čele zahraničního odboje. V roce 1918 se stal

prvním prezidentem Československa. Vzhledem ke klíčovému podílu

na zrodu nezávislého státu byl označen za Presidenta Osvoboditele.

Masaryk byl znovuzvolen prezidentem v letech 1920, 1927 a 1934.

Roku 1935 ze zdravotních důvodů abdikoval a o dva roky pozdějizemřel. Jeho syn Jan Masaryk působil jako diplomat a ministr zahraničí.

Alois Rašín (18. říjen 1867, Nechanice – 18. únor 1923, Praha) byl

ekonom a účastník prvního odboje, později ministr financí ČSR. Byl

sice synem pekaře, ale vystudoval právnickou fakultu a již v doběstudií se začal politicky angažovat. Odsouzen byl v procesu s tzv.Omladinou a později se přidal k mladočechům, přispíval do Národních listů

a působil ve finančním výboru v rámci říšské rady. Spolu s Kramářem

byl roku 1915 podruhé odsouzen a posléze amnestován. Po vznikureubliky se stal ministrem financí a tvůrcem měnové odluky, kvůli níž

musely být dočasně uzavřeny hranice. Roku 1923 na něj byl spáchán

úspěšný atentát.


─ 16 ─

POČÁTEK PRVNÍ

SVĚTOVÉ VÁLKY

(ANEB „TAK NÁM ZABILI...“)

Když se po Českých zemích roznesla zpráva, že byl následníkrakouského trůnu František Ferdinand d’Este zavražděn, nikdo ho přílišnelitoval, lidem byl víceméně lhostejný a stejně lhostejně se stavěli vůči

jeho smrti. „Oběti atentátu byly v českém národě (a podobně i ve Vídni) velmi málo oblíbeny a neslyšel jsem, že by je byl někdo zvlášť

litoval,“ poznamenal František Weyr.

1

Z celé královské rodiny zajímal Čechy nejvíce František Josef I.,

za jehož vlády se již narodila většina obyvatel žijících v předvečerprvní světové války. Ovšem panovník byl už velmi starý a pomalu mizel

z očí veřejnosti, například dvorního bálu se naposledy účastnil roku

1911. Cítil se velice unavený a osamělý, vždyť přišel o bratra,manželku, dceru i syna a nyní i o arcivévodu Ferdinanda, s nímž se v poslední

době úspěšně snažil usmířit.

František Josef se rozhodl Srbsko potrestat válkou „v zájmu míru

v Evropě“. Vše odsouhlasil německý císař Vilém. Češi všakprotestovali a novináři, třeba na stránkách Lidových novin, předpovídali,

že z takového postupu hrozí velká válka. „Když jsem koncem března

1914 odevzdával šikovateli erární uniformu,“ vzpomínal lékař Bedřich

Opletal (1891-1948), „řekl mi ten pan feldvébl tajemně, že si tenmundúr asi velmi brzo zase obléknu.“

2

V den Ferdinandova pohřbu přišel významný historik Josef Pekař

na výuku celý v černém a prohlásil, že Češi následníkovou smrtímnoho ztratili. Byla to pravda, protože před válkou měli řadu svobod,naříklad pohybu, vyznání či sdružování, soudy byly nezávislé a roku

1868 byl zrušen i církevní dohled nad školami. Za války naopakzabr />

BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918

─ 17 ─

vládla vojensko-úřednická diktatura, byli zatčeni někteří čeští politici

a popraveni odpůrci války.

O život nepřicházeli jen lidé podezřelí a usvědčení z „vlastizrádné“ činnosti. V první světové válce, na rozdíl od protektorátu, byli Češi

regulérně povoláváni na frontu. Jednatřicátého července 1914 byla

vyhlášena všeobecná mobilizace ročníků 1877 až 1892. V mnohých

státech vítali válku s nadšením, ale v Českých zemích se vůči ní odzačátku stavěli odmítavě, ačkoliv se zpočátku zdálo, že konflikt bude

velmi krátký a s válkou bude amen „do švestek“, tedy do září 1914.

Zprávu o atentátu se obyvatelé Českých zemí dozvěděli ještě týž den, tedy v neděli osmadvacátého června. „Byli jsme se ženou na onénedělní sokolské slavnosti v Králově Poli, když tu uprostřed cvičení byly náhle na cvičišti vztyčeny černé prapory a mezi diváky dostaly se první nejasné zprávy o sarajevském atentátu,“ vzpomínal na ten den František Weyr. „Cvičení bylo ihned přerušeno a obecenstvo čekalo, co se bude díti dále. (...) V brněnských ulicích nastal k večeru onoho památného dne nebývalý ruch a hlavně v České (tehdejší Rudolfské) uliciproudily před redakci Lidových novin zástupy zvědavých lidí, čekajících na bližší a určitější zprávy. Nikdo si tenkrát asi nemyslel, že z útoku na rakouského následníka trůnu vznikne válka, a k tomu světová. (...) Bodří Vídeňáci znali vlastně Balkán jen z různých operet, ve kterých vystupovala jeho exotická knížata a hrabata, a byli v hloubi svého srdce přesvědčeni, že v případě potřeby (,im Ernstfall‘, jak se říkalo) tampostačí poslat několik četníků a policistů, aby zjednali klid.“

3

Karel Engelmüller, český spisovatel, prožíval okamžik vyhlášení války takto:

„Je nedělní červencový podvečer, stojím na silnici před našímletním Tusculem a dívám se ku Praze, nad níž rozhořely se divoké,krvavé červánky. Ještě nikdy nebe tak zlověstně neplanulo. Jako by to byl nejprudší požár vášní, jako by se roztékala krev do široka adaleka... A děsivé mraky kupí se na sebe a žhavými jejich prorvami teče

Marie Michlová

─ 18 ─

a rozlévá se rudá záplava. Pak přichází malý, tlustý mužík a na dvéře

uzavřené tabáční budky lepí hrozivou ceduli, vyhlášení války. Tak to

začalo...“

4

„Vraceli jsme se právě z procházky, když na náměstí uviděli jsme

s radnice spuštěný černý prapor,“ popisovala situaci pamětnice Božena

Trávníčková. „Náměstí liduprázdné a ticho všude jako před bouří.Te

prve když jsme již přešli, uviděli jsme spěchajícího, který zodpověděl

naši otázku a naše naléhání: ,Atentát v Sarajevě na Ferdinanda,násled

níka.‘ A utíkal dále. Hned jsme věděli, že je tu válka za dveřmi, válka

se Srbskem, která se připravovala již po léta předtím, vznášejíc se stále

jako příšera na okraji našeho obzoru, ve formě celní války, šikanování

Jihoslovanů a pod.“

5

Typická fotografie mladého páru,

jehož vztah přervala – často

navždy – válka

BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918

─ 19 ─

Čtrnáctiletý František Zázvorka z Rynholce vzpomínal:

„Den byl pošmourný, mraky pluly od jihozápadu. Stál jsem napra

hu síně a jedl tvarohový koláč, když jsem zaslechl bubnování policajta,

což bylo velmi neobvyklé. Bylo právě poledne. Běžel jsem tedy z vršku

dolů až před Slezákovic, čp. 3, abych se dozvěděl, co policajt bubnuje

tak důležitého. Tam již některé ženy běžely seshora ze vsi s pláčem, že

bude válka, policajt že bubnuje mobilisaci.“

6

A jak vypadala ona mobilizace, o níž mluvil mladý pan Zázvorka?

„Byl to krásný pohled, jak svěží mladíci v nových uniformách sivy

kračovali,“ píše František Petržílka (1893-1917), absolventhospodář

ské školy v Roudnici. „Každý na nás smutně pohlížel, celou cestu lidé

se zastavovali a patřili za námi, dokud jsme nezmizeli z očí. Z oken

nám mávali šátky a mnozí plakali.“

7

Spisovatelka Zdeňka Konopásková napsala:

„Již prvý den po vyhlášení mobilisace všechny cesty v okolí,sbí

hající se k nádraží, chrlily záplavu narukovanců. Se svými typickými,

černými kufříky, s vyděšenými dětmi na rukou, v doprovodu svých

milých plnili nádražní peron. Byl to vzrušeně hučící úl, v němž zarudlé

oči žen a milenek, úzkostlivé, bolestné oči matek dlouze a hltavěspo

čívaly na drahé tváři syna či muže, jako by si navždy chtěly v duši vrýti

podobu, v kterou snad válka vpíše nesmazatelné stopy – nezmění-li ji

navždy smrt.“

8

1

Weyr, F.: Paměti I., Atlantis, Brno 1999, s. 425.

2

Opletal, B.: Zápisky z Velké války: Anabáze hanáckého medika 1914-1920, Paseka,

Praha-Litomyšl 1998, s. 5.

3

Weyr, F.: c. d., s. 424-425.

4

Duch české ženy za války, Jan Ziegloser, Praha 1928, s. 83.

5

Tamtéž, s. 15.

6

Červenka, J., Zázvorka, F.: Jak se žilo před sto lety, Jiří Červenka – Gelton,

Nové Strašecí 2009, s. 219.

7

Krulichová, M., Jankovič, M.: Zapomenuté hlasy, Kruh, Hradec Králové 1986, s. 36.

8

Žipek, A.: Domov za války 1914, 1. díl, Pokrok, Praha 1929, s. 89.

─ 20 ─

ČESKÝ ODPOR PROTI VÁLCE

Represe a vězení

Rakušané správně předpokládali, že Češi využijí války proprosazování vlastních cílů. Rovněž bylo jasné, že půjdou do války beznadšení a s ještě posíleným rusofilstvím. Jako formu obrany monarchie

zvolila útok a represi, což v důsledku uspíšilo rozpad celé říše. Vůči

Čechům se Rakušané chovali velice podezřívavě, i to nejabsurdnější

udání mohlo vést k výslechu a domovní prohlídce, v horším případě

i k vězení. Češi byli zatýkáni často za tzv. styk s cizinou, cožzahrnovalo i vlastnictví cizojazyčných, zejména ruských knih. V hledáčku

byly především české spolky, za války jich bylo rozpuštěno dvaatřicet,

roku 1915 byl zrušen Sokol. Zakázaná byla i slovanská trikolora ajakékoliv vyobrazení těchto barev vedle sebe, proto musel být změněn

design krabiček se sirkami. „Brzy oněměl český hovor v úřadovnách

a špiclové udávali i vzájemné telefonní rozhovory,“ vzpomíná Božena

Trávníčková.

1

Od začátku války do konce roku 1916 bylo vyšetřováno 4598 Čechů

v souvislosti s rušením veřejného klidu, urážkami veličenstva,veřejným násilím, velezradou a napomáháním dezertérům či jejichukrýváním. Nutno dodat, že šedesát procent osob bylo okamžitě propuštěno

a jen zhruba pětina vyšetřovaných byla odsouzena. Od listopadu 1914

do listopadu 1915 bylo odsouzeno k trestu smrti za protirakouskou

činnost třiadvacet osob, a to například za šíření letáků namířených

proti válce a monarchii. Takovéto aktivity měl monitorovat Válečný

dozorčí úřad ve Vídni. Pronásledovalo se i uctívání popravenýchvůdců protihabsburských vzpour, za první světové války byly zeStaroBYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918

─ 21 ─

městské radnice demontovány kovové desky se jmény sedmadvaceti

vůdců povstání.

Jedním z prvních uvězněných Čechů z politických důvodů byl

anti militarista Václav Klofáč, pozdější československý ministrobrany. V květnu 1915 vypukla jedna z největších vln zatýkání, neunikli

ani Karel Kramář a Alois Rašín, Josef Scheiner, starosta České obce

sokolské, redaktor Národních listů

Vincenc Červinka, ředitel Živnostenské banky Jaroslav Preiss, dcera

Tomáše G. Masaryka Alice čimanželka Edvarda Beneše Hana.

Velké pozornosti se dostávaloučitelům, ti, kteří byli označeni zapoliticky nespolehlivé, byli umisťováni

do internačních táborů. Do podobné

situace se dostal i manžel Heleny

Čapkové, povoláním pedagog:

„Teď byla válka; oblékli je dopříšerně špinavých a záplatovaných

uniforem, byly z nich karikatury

k pláči i k smíchu, obludy. A užvěděli o poznámce u svých jmen zvojenské kanceláře: za všech okolností odeslat na frontu, politickynespolehlivý (návrat nežádoucí). Ortel. Ale vojenské úřady je dobře neznaly; nikomu z nich se nechtělobojovat za Rakousko. Jednoho zkroutil prudký ischias do paragrafu, druhý

zhubl rázem jako kostlivec, jiný si dal vytrhat zuby, byli hluší apoloslepí a zas pokrytí boláky z bůhvíjakých injekcí, při prohlídkách samé

srdeční arytmie – mrzáci. Ani do etapní služby se nehodili; ale c. k. říše

si přece jen věděla rady. Zřídila koncentráky hned na počátku války;

Přemysl Šámal svůjprotirakouský odboj přežil, ten

protinacistický už bohužel ne.

Třetí totalitní režim –komunistický – o tomto hrdinovi „cudně“

mlčel...


Marie Michlová

─ 22 ─

je kdy co nového pod sluncem? (...) Ze stěn a stropů pršelymilio

ny štěnic na nepokojné spáče a měsíc co měsíc se konaly nejpřísnější

zdravotní prohlídky, nehodí-li se alespoň někteří ke službě na frontě.“

2

„Za protirakouské výroky byli občané souzeni,“ napsal Vladimír

Vondráček. „S nacistickou persekucí v letech 1939 až 1945 to ovšem

nelze srovnávat, to bylo jako vánek proti uragánu, jako louže protije

zeru.“

3

Některé věci ale srovnatelné byly, například simulanti, a také

udavači, kteří udávali své sousedy i nepřátele, se vyrojili odevšad

za obou válek.

Za války v Čechách existovaly tři velké věznice pro muže a jedna

pro ženy. Životní a zejména hygienické podmínky tam byly většinou

hrozné.

„Cela má 7,65 m

2

a 27,92 m

3

obsahu,“ napsal Alois Rašín v létě

1915. „Spím při otevřeném okně. Nábytku málo: malý dubovýsto

lek, přidělaný ke zdi, stolice dubová, rovněž přidělaná, postel železná,

na ní slamník, podhlavník, dvě prostěradla a deka, nad postelí prkno

na uložení šatů. V koutě kloset na vodu (splachovací), na něm jakýsi

druh bedny, na níž stojí moje vymoženost, umývadlo (jinak nutno se

Alois Rašín na reversu dvacetikorunové bankovky z roku 1926


BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918

─ 23 ─

mýti na chodbě), pak konev s vodou, plivátko, těleso ústředníhotopení. Na stropě elektrická lampa, hořící celou noc. Ve dveřích zasklené

kukátko, stále otevřené. (...) S jídlem je strašná svízel. Vajíčka, která

jsem dosud snídal, nejsou k jídlu, každý den je nějaké plesnivé.“

4

Projevy odporu

Za války se Češi opravdu měli proč bouřit, v první řadě nesouhlasili

s tím, aby muži z jejich řad riskovali životy ve válce, s níž neměli nic

společného. Navíc byl život v Čechách čím dál těžší, dražší a chudší.

Dalším důvodem k odporu byl fakt, že Češi museli mnohdy bojovat

proti Slovanům, zejména Rusům, v nichž mnozí viděli spásu proČeské země už od prvních válečných dní. Někteří Češi proto mobilizaci

ignorovali a odvést je muselo až četnictvo. Zvláště antimilitaristická

byla levicová mládež.

„Málokdo šel skutečně válčit, málokdo se cítil v Rakousku doma,

každý v něm spatřoval nepřítele, v Rusech a Srbech bratry,“poznamenal publicista Jan Hajšman.

5

Jaroslav Kunz vzpomínal:

„Na vozech v poli se jednoho dne objevily nápisy: ,My na Rusyneůjdeme‘, ,Rus s námi‘, ,My jdeme na Rusa, a nevíme proč‘.“

6

„Jak je to hrozné! Polské legiony proti Rusku! Slovan protiSlovanu, a dokonce dobrovolně, nikoliv z přinucení!“ napsal zděšeně medik

Bedřich Opletal. „Byli jsme všichni spíše pro Rusy, radovali jsme se

z porážek a neúspěchu vlastní armády a přáli nepříteli.“

7

Tinejodvážnější si zejména koncem války rádi zpívali ruskou hymnu.

Na druhé straně ne všichni byli rusofilové, mnozí se i v předvečer

rozpadu Rakouska-Uherska domnívali, že Čechům je nejlépe právě

v této monarchii. „Čeští lidé, odchovaní německými školami, píšoubílou křídou na vagony nenávistné vtipy na Rusy, Srby a vůbecslovanské národy,“ poznamenal Augustin Mudrák. „Někteří Češi proti tomu

Marie Michlová

─ 24 ─

reptají, ale veřejně se proti tomu nikdo neodváží vystoupit, protože

Rusi a Srbové jsou naši nepřátelé, jak zní vojenský rozkaz.“

8

„Nu a co se týče pana doktora Záleského, středoškolského profesora

z Haliče, ten je austrofil stoprocentní,“ konstatoval opět Bedřich Opletal.

9

Češi za války rádi zesměšňovali rakouskou hymnu a císařskourodinu, říkalo se, že „Marie Terezie prohrála Slezsko, Franc Josef prohraje

všecko“.

Zpravodaj Josef Jan Frič napsal ve svých dopisech:

„Zvítězí-li germánská pýcha, bude to pro nás druhou Bílou horou.

(...) Všecky projevy pro Rakousko jsou vynucené a vylhané.“

10

Protestovali lidé všech společenských vrstev, třeba prostitutka Anna

Bušková v Ústí nad Labem pokřikovala na ulici: „Sláva Srbsku!“ –

a byla zatčena.

Od roku 1917 nepokojů a vzpour stále přibývalo, představitelénašeho národa usilovali o mír, o všeobecné hlasovací právo pro muže

i ženy, o svobodu tisku a právo shromažďovací, o odluku státu odcírkve, o zavedení osmihodinové pracovní doby, minimální mzdy,starobního a invalidního pojištění, o propuštění politických vězňů, o zrušení cenzury a zastavení diskriminace menšin, o zlepšení životníchpodmínek... Nicméně žádná vstřícná odezva nepřicházela, a tak se lidépřiklonili k myšlence revoluce.

„Revoluce nám dá vše, co nám chybí,“ tak zněla zpráva nalezená

v létě 1917 u mlynáře v Kolíně.

11

Podobně smýšlel i umírající otecstavebního inženýra a žurnalisty Miroslava Plesingera: „I v hodině smrti

měl v srdci a na rtech pevnou naději v blízkost zářné hvězdy národa, který tolik miloval a kterému sloužil poctivě celý život.“

Nejvýznamnější vojenskou vzpourou bylo povstání náhradníhopraoru sedmého střeleckého pluku jednadvacátého května 1918 vRumburku. Ráno vojáci nastoupili se zbraněmi, což bylo zakázané, a velitel

jim za to nadával „české svině“ a „bolševici“. Na to vojáci odpověděli

sborem: „Hovno!“ Zbili velitele, ukradli munici a s pomocí civilistů


BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918

─ 25 ─

obsadili město. Potom se vydali směrem na Českou lípu, abyvyvola

li celonárodní povstání, ale byli poraženi rakouskou armádou a deset

vůdců vzpoury bylo popraveno.

Zvláštním projevem odporu vůči zhoršení životní úrovně v Českých

zemích byly hladové bouře. První proběhla v únoru 1915 v Kraslicích,

do ulic tehdy vyšlo asi dvě stě padesát žen a dětí volajících: „Chleba,

chleba!“ Během téhož roku proběhlo jen v Čechách ještě dalších třicet

demonstrací, následující rok to již byl více než dvojnásobek a koncem

války byly už prakticky na denním pořádku. Vyhladovělí venkované

středních Čech drancovali velkostatky. Nejsmutněji však dopadlapro

stějovská demonstrace šestadvacátého dubna 1917, do níž se zapojilo

na osm tisíc osob a třiadvacet z nich bylo zastřeleno (včetně deseti žen

a třináctiletého chlapce), dalších osmatřicet lidí bylo těžce zraněno.

Organizovaný odboj

Zatímco za druhé světové války, v níž byl nepřítel jasně vymezený,

se organizovaný odboj vytvořil hned a s jasnými cíli, za první světové

války bylo všechno mnohem složitější a až do samotného konce války

Členové Maffie po obdržení revolučních medailí na Pražském hradě


Marie Michlová

─ 26 ─

se nepodařilo získat všechny Čechy pro myšlenku samostatnosti.Myšlenku vytvoření nezávislého státu prosazovala skupina „státoprávních

pokrokářů“, která se již před válkou scházela v Pařížské kavárně vŽitné ulici v Praze.

Hlavní organizací domácího odboje byla Maffie, založená poMasarykově odjezdu do zahraničí koncem roku 1914. Zásadně odmítla

provádět sabotáže či atentáty, takže působila jen jako zpravodajská síť.

Bylo do ní zapojeno asi dvě stě osob, v čele stáli Masarykůvpodporovatel Edvard Beneš (který roku 1915 také emigroval), KarelKramář, Alois Rašín, Josef Scheiner a Přemysl Šámal. Maffie v Čechách

byla v kontaktu se zahraničním odbojem díky kurýrům, k nimž patřila

i Ema Destinnová. Zprávy byly psané šiframi či neviditelnýminkoustem, který se však čas od času vyvolal (tedy objevil) předčasně. Pro

Maffii pracoval také režisér Jaroslav Kvapil, jenž pomáhal organizovat

Manifest českých spisovatelů (vydaný 17. května 1917). Tato petice

byla adresována poslancům říšské rady, kteří měli ukončit svouloajalitu vůči Rakousku-Uhersku a začít prosazovat práva Čechů. Manifest

podepsalo přes dvě stě českých intelektuálů.

1

Žipek, A.: Domov za války 1917, 4. díl, Pokrok, Praha 1931, s. 26. 2

Čapková, H.: Moji milí bratři, Československý spisovatel, Praha 1986, s. 289-290. 3

Vondráček, V.: Lékař vzpomíná (1895-1920), Avicenum, Praha 1978, s. 286. 4

Rašín, L.: Paměti Dr. Aloise Rašína, Bonus A, Brno 1994, s. 119, 121. 5

Hajšman, J.: Česká mafie: Vzpomínky na odboj doma, Orbis, Praha 1934, s. 34. 6

Kunz, J.: Náš odboj v zrcadle rakouské vojenské justice, Šolc a Šimáček, Praha 1930, s. 115. 7

Opletal, B.: Zápisky z Velké války: Anabáze hanáckého medika 1914-1920, Paseka, Praha-Litomyšl 1998, s. 9, 11. 8

Mudrák, A., Červenka, J.: Bojoval jsem za císaře pána, Jiří Červenka, Brno 2011, s. 15. 9

Opletal, B.: Zápisky z Velké války: Anabáze hanáckého medika 1914-1920, Paseka, Praha-Litomyšl 1998, s. 18. 10

Kunz, J.: Náš odboj v zrcadle rakouské vojenské justice, Šolc a Šimáček, Praha 1930,

s. 122, 128.

11

Mommsen, H., Kováč, D., Malíř, J.: První světová válka a vztahy mezi Čechy,

Slováky a Němci, Matice moravská, Brno 2000, s. 215.


─ 27 ─

TISK, MÉDIA, KOMUNIKACE

A POŠTA

Kameloti za války vykřikovali: „Co je bílé, to je pravda, co je černé, to

je lež!“

1

A není divu, když český tisk omezovala přísná cenzuraVálečného dohledacího úřadu. Už během prvních dnů války byla rozpuštěna

říšská rada a zemské sněmy, suspendovány zákony o občanskýchprávech, osobní svobody týkající se domova, slova, projevu, tisku,cestování, shromažďování a spolčování, bylo zrušeno listovní tajemství...

Rozšířena byla také pravomoc vojenských soudů a vládlo se pomocí

nouzových nařízení.

Do začátku roku 1915 bylo rozpuštěno třicet spolků a zastavenopadesát periodik, nejčastěji pod záminkou, že daný titul „otiskl zprávupříčící se zájmům válečného velení“.

2

Zaujímat neutrální postoj vůčioběma válčícím stranám nebylo českému tisku povoleno, musel být jasně

Redakce známého německého deníku Prager Tagblatt


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist