načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Byli jsme a budem (aneb česká každodennost 1914-1918) - Marie Michlová

  > > > > Byli jsme a budem (aneb česká každodennost 1914-1918)  

Elektronická kniha: Byli jsme a budem (aneb česká každodennost 1914-1918)
Autor:

Každodenní život obyvatel Českého království za první světové války jako by dnes již tonul v mlze, ukryt přirozeným během času, ale i mnohem temnějším obdobím nacistického teroru ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  121
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  129 Kč
6%
naše sleva
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8%hodnoceni - 73.8% 83%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Nakladatelství ČAS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Počet stran: 133
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace , portréty, faksim.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
Epub velikost (MB): 16.6
PDF velikost (MB): 17.6
MOBI velikost (MB): 4.1
ISBN: 978-80-7475-024-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Každodenní život obyvatel Českého království za první světové války jako by dnes již tonul v mlze, ukryt přirozeným během času, ale i mnohem temnějším obdobím nacistického teroru o čtvrtstoletí později. Jako by světovou válku (teprve později označovanou přívlastkem "první") připomínaly jen mechem obrostlé pomníčky padlých na návsích našich obcí. Přesto se jedná o období navýsost zajímavé i barvité - byť na barevné škále převládají šedá a černá, teprve v samém závěru války překryté barvami vlajky nové republiky. To, že tyto nové barvy byly původně jen dvě, je jen jednou z mnoha nepříliš známých skutečností, o nichž se dočtete v této knize. Život obyčejného člověka je však jen výjimečně spjat se státními symboly či představiteli, a tak se - po nezbytném historickém úvodu, pojednávajícím o příčinách války, jejím průběhu a klíčových osobnostech a o českém protirakouském odboji - můžete začíst do kapitol o tom, co Češi za války četli, jak se (ve stále ještě vzácných) chvílích odpočinku bavili, čím cestovali, co jedli a jak se oblékali, jaký byl život ve městě i na venkově, co prožívaly za válečných dnů děti a ženy, jak se navzdory nelehké době rozvíjely česká kultura a české školství či jak se proměnily postavení církve, rodinné a sexuální vztahy. Zvláštní pozornost je věnována těm, kteří - většinou nevolky - oblékli rakouskou uniformu, stejně jako české válečné ekonomice a národnostním menšinám na našem území.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Marie Michlová - další tituly autora:
Smrt Múz Smrt Múz
Michlová, Marie
Cena: 351 Kč
Byli jsme a budem -- aneb česká každodennost 1914-1918 Byli jsme a budem
Michlová, Marie
Cena: 204 Kč
Protentokrát -- aneb česká každodennost 1939-1945 Protentokrát
Michlová, Marie
Cena: 149 Kč
Smrt a pohřby slavných -- aneb Poslední cesty osobností našich dějin Smrt a pohřby slavných
Michlová, Marie
Cena: 201 Kč
Smrt a pohřby slavných Smrt a pohřby slavných
Michlová, Marie
Cena: 140 Kč
Byli jsme a budem -- (aneb česká každodennost 1914-1918) Byli jsme a budem
Michlová, Marie
Cena: 121 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Edice Český ČAS
Marie Michlová
BYLI JSME A BUDEM
aneb česká každodennost 1914-1918





Marie Michlová
BYLI JSME A BUDEM
aneb česká každodennost 1914-1918





© Marie Michlová, 2013
Editor: © Josef Snětivý, 2013
Cover & Layout © Nakladatelství ČAS, Alena Laňková, 2013
© Nakladatelství ČAS, www.nakladatelstvicas.cz, 2013
ISBN 978-80-7475-024-3





─ 5 ─
ÚVODEM
První světová válka působila i na některé současníky poněkud
romantickým dojmem. Někteří válku pojali jako boj za budoucí samostatnost
českého národa, díky čemuž měli pocit, že navazují na ideály z doby
obrození. Jiní byli na Rakousko hrdí, válku považovali za jeho obranu
a pořizovali si upomínkové předměty, jako byly třeba kapesní
hodinky s obrázkem Františka Josefa I. nebo budíky bubnující vojenský
pochod.
„Ve srovnání s pozdějšími krvelačnými bestiemi nacistickými byli
tehdejší naši spoluobčané německé národnosti hotovými beránky a
bývalá monarchie rakousko-uherská přes veškeré své krvavé vojenské
štramáctví a nespornou politickou persekuci civilního obyvatelstva
české národnosti byla pravým idylickým zjevem,“ konstatoval právník
František Weyr.
1
Částečně byl idealizovaný pohled na válečná léta dán malou
informovaností civilního obyvatelstva o hrůzách bojů na frontě, zatímco
vojáci si ne vždy byli schopni uvědomit, jak strádají jejich rodiny bez
mužské pomoci, jak hladoví a živoří.
„Ten, kdo zažil v dospělém věku pouze druhou světovou válku
(proti které byla první pouhou poměrně nevinnou hračkou) a uvykl na její
rozhlasové možnosti, nedovede si asi učiniti správnou představu o oné
naprosté neinformovanosti, do níž byl v letech 1914-1918 zaklet český
národ!“ dodává František Weyr.
2
Je otázkou, zda my nyní, v jednadvacátém století, si dokážeme
představit, v jaké situaci se ocitli obyvatelé Českých zemí v té době.
Zatímco druhá světová válka je vděčným tématem pro historiky, literáty
a filmaře, první světová válka je poněkud pozapomenutou kapitolou
nejen našich dějin, v jejichž kontextu se dokonce jeví jako něco ryze
pozitivního, něco, co nám dalo samostatnou Československou
repubMarie Michlová
─ 6 ─
liku. Na druhé straně se však zapomíná na ty, kteří se příchodu nové
doby nedočkali, padli ve válce, o níž věřili, že bude krátká a
bezvýznamná. Umírali i lidé doma... A ti, kteří se z bojů vrátili, byli často
poznamenaní navždy.
„Když jsem chodil po Praze, potkával jsem často mladé lidi, vojáky,
kteří se vrátili jako ranění a nemocní,“ napsal na samém počátku války
tehdy devatenáctiletý student techniky Vladislav Květoň. „Pláště
potrhané, fleky po krvi, v obličeji bledí, vychrtlí. To na mne učinilo velmi
smutný dojem, plný úzkosti.“
3

Válečné oběti dnes připomínají snad jen pomníky v mnoha obcích
České republiky.
Touto knihou bychom chtěli věnovat vzpomínku všem, kteří
prožívali tuto nelehkou dobu, ať už doma, nebo na frontě. Snad se nám
podaří vykreslit jejich každodennost tak, aby si čtenář uvědomil, jak
neblahé a obtížné roky to byly.
1
Weyr, F.: Paměti I., Atlantis, Brno 1999, s. 432.
2
Tamtéž, s. 434.
3
Květoň, V.: Vzpomínky z první světové války, Stratos, Praha 1995, s. 5.





─ 7 ─
PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA
Vzhledem k tomu, že se na přelomu devatenáctého a dvacátého
století začaly vztahy mezi světovými velmocemi prudce zhoršovat,
mnozí historici se domnívají, že k nějaké válce by na počátku dvacátého
věku ať tak, či onak došlo. Francouzsko-německé nepřátelství
přetrvávalo již po celé devatenácté století a vyhrotilo se po připojení
Alsaska a Lotrinska k Německu roku 1871. Spojence proti Německu našla
Francie v Rusku, s nímž uzavřela dohodu již počátkem devadesátých
let devatenáctého století. Německo znervóznilo budováním silného
válečného loďstva i Británii, ta se proto odhodlala ke spojenectví se
svým historickým nepřítelem Francií a jejich aliance je označována
jako „srdečná dohoda“ (1904). Ke zformování celého spojeneckého
bloku pak stačila jen smlouva mezi Británií a Ruskem, uzavřená roku
1907. Tyto tři státy vytvořily tzv. Trojdohodu, která měla konkurovat
spojenectví Itálie, Německa a Rakouska-Uherska (ještě v
devatenáctém století vytvořily tzv. Trojspolek). Do první světové války nakonec
vstoupil Trojspolek (nazývaný též Ústřední mocnosti) ve trochu jiné
sestavě, Itálii totiž nahradilo Turecko. Nebyla by to ale světová válka,
kdyby v ní válčily jen evropské země a Turecko: Německu vyhlásilo
válku Japonsko, které mělo spojeneckou smlouvu s Británií, a navíc
roku 1917 přišly na pomoc Trojdohodě i Spojené státy americké.
Válčilo se také například v Sýrii.
Osmadvacátého června 1914 v Sarajevu spáchali srbští
nacionalisté úspěšný atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda,
který byl sám zastáncem mírového řešení konfliktu velmocí,
paradoxně se však jeho smrt stala záminkou pro vypuknutí té
nejstrašnější války, jakou do té doby svět poznal. Do historie se vepsala jako
Velká válka a záhy jako první světová válka – toto označení se plně
vžilo až poté, co se lidstvo přesvědčilo o tom, že Velká válka
nezůstaMarie Michlová
─ 8 ─
ne posledním válečným konfliktem světového měřítka, tedy po druhé
světové válce.
Nebezpečnou oblastí v Evropě a předmětem sporů byl především
Balkán. V červnu 1913 zde vypukla druhá balkánská válka, v níž
Srbsko, Řecko, Rumunsko a Turecko porazily Bulharsko. Po atentátu
na habsburského následníka trůnu se však v centru pozornosti
ocitlo Srbsko, kterému předalo Rakousko-Uhersko ultimátum, přičemž
ostrý postup vůči této malé zemi podporovalo také Německo.
Nakonec osmadvacátého července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko
Srbsku válku, následovalo jej Německo, které obsadilo Lucembursko
a vyhlásilo válku Rusku a Francii. Ohrožené Francie se zastala
Británie, která vyhlásila válku Německu. Postupně bylo do války vtaženo
osma třicet států.
Rakouské tažení na Balkáně vypadá na tomto snímku téměř idylicky...





BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918
─ 9 ─
Podobně jako v případě druhé světové války, i první světová válka
měla podle odhadů Němců trvat nanejvýš několik měsíců, ale setkali
se mj. s tuhým odporem Belgičanů. Rusové zahájili překvapivý postup
proti Němcům, avšak jejich armáda nebyla dostatečně vyzbrojena,
úspěch nakonec slavili až v Haliči proti rakouské armádě. Němci
postupovali na Paříž, ale byli zastaveni v bitvě na řece Marně v září 1914
– a sen o bleskové válce se rozplynul, začala zákopová válka.
Na západní frontě byly vybudovány zákopy, betonové bunkry a
minová pole. Postup jen o několik set metrů znamenal obrovské ztráty
na lidských životech. Rakouský konflikt se Srbskem najednou
ustoupil do pozadí, na jižní frontě byl až do podzimu 1915 víceméně klid,
protože Srbsku se podařilo s francouzskou pomocí vytlačit nepřítele
ze země, situaci zvrátil až vstup Bulharska do války na straně
ÚstředUmírali dvou- i čtyřnozí...





Marie Michlová
─ 10 ─
ních mocností. Šok způsobili Němci v dubnu 1915, když u belgického
města Ypres použili (poprvé v dějinách) chemickou zbraň, nebezpečný
plyn, který zabil na pět tisíc vojáků. Úspěšní byli v boji proti Rusku,
podařilo se jim obsadit velkou část Ukrajiny i Běloruska, Bukovinu
a Litvu.
Rok 1916 se nesl ve znamení obrovských ztrát: v bitvě u
Verdunu padlo šest set tisíc Němců a přes tři sta tisíc Francouzů. V bitvě
u Sommy Britové poprvé použili tanky, padl zde přes jeden milion
osob. Válka měla nebývalé dopady i na civilní obyvatelstvo, ve
válčících zemích probíhaly hladové bouře a hrozila sociální revoluce – ta
nakonec vypukla v Rusku počátkem roku 1917 (a znovu v říjnu) a měla
velký ohlas v celé Evropě. Rusko z války vystoupilo a nahradily ho
v ní Spojené státy americké. V listopadu 1918 vypukla revoluce i v
Německu, císař Vilém II. uprchl ze země, Rakousku-Uhersko se rozpadlo.
Válka formálně skončila jedenáctého listopadu 1918, kdy Německo
podepsalo dohodu o příměří. Z popela zaniklé habsburské monarchie se
zrodily nové mnohonárodnostní státy. V důsledku první světové války
zahynuly desítky milionů lidí, kromě obětí z řad vojáků byly obrovské
ztráty i mezi vyhladovělým civilním obyvatelstvem, svůj velký podíl
na hrozivých počtech mrtvých měla také španělská chřipka.
České země před první světovou válkou
Před první světovou válkou byly v neozbrojeném konfliktu nejen
světové velmoci. I národy v Českých zemích spolu už od devatenáctého
století politicky a hospodářsky soupeřily, zejména Češi a Němci.
Zatímco Češi usilovali o zrovnoprávnění v rámci monarchie, Němci
požadovali administrativní oddělení německy mluvících oblastí a
zavedení němčiny jako státní řeči. V těchto požadavcích nebylo vyhověno
ani jedné skupině, nicméně Češi dosáhli jistého vítězství
zrovnoprávněním českého jazyka s německým v úřadech a školství. Podle zásady





BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918
─ 11 ─
„svůj k svému“ měli Češi nakupovat jen české výrobky a čeští výrobci
se neměli spojovat s německými firmami. Kromě Čechů a Němců žila
v českých zemích také početná židovská menšina.
Na výsluní české politiky vystřídali staročechy (vedené Františkem
Ladislavem Riegrem) mladočeši aneb Národní strana
svobodomyslná (v čele s Karlem Kramářem). Mladočeši a staročeši se shodovali
na dvou prioritách: bojovali za posílení postavení Českého království
v rámci habsburské monarchie a za rozšíření volebního práva i mezi
méně majetné vrstvy. K česko-německému vyrovnání v Rakousku
-Uhersku sice nikdy nedošlo, ale i s přispěním českých politiků a
zejména v souvislosti s revolučním hnutím v Rusku a pod hrozbou
dělnických stávek byl říšskou radou schválen nový volební zákon, který
umožňoval volit všem mužům starším čtyřiadvaceti let. Poprvé se
takto volilo již v roce 1907.
O zlepšení podmínek pro manuálně pracující usilovala
Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická, zatímco rolníky a
venkov zastupovala Agrární strana, vedená Antonínem Švehlou. Na
MoraArcikníže Karel, pozdější císař Karel I., návštěvou na plzeňských dostizích
v roce 1907





Marie Michlová
─ 12 ─
vě byly populární strany spojené s vírou, tedy strany katolické a
křesťansko-sociální. Strana národně sociální přilákala kromě nacionálně
smýšlejících dělníků také nižší střední vrstvu. O oddělení českých
zemí od monarchie tehdy uvažovali jen radikálové (tzv. omladináři
a pokrokáři), mj. Tomáš Garrigue Masaryk, avšak tyto směry získaly
důvěru až koncem války, do té doby dávali voliči přednost sociálním
demokratům a agrárníkům.
Významné osobnosti (v abecedním pořadí)
Edvard Beneš (28. květen 1884, Kožlany – 3. září 1948, Sezimovo
Ústí) byl československým prezidentem a působil jako vůdčí osobnost
Účastníci všesokolského sletu v Turnově
v roce 1907





BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918
─ 13 ─
v prvním i druhém odboji. Doktorát z práv získal roku 1908 ve
francouzském Dijonu, habilitoval se v oboru filozofie. Během první
světové války pobýval v Paříži, kde organizoval protirakouský odboj a
kurýrní službu pro spojení s domácím odbojem. Po vyhlášení republiky
byl jmenován ministrem zahraničí a později se stal i předsedou vlády.
Jako prezident abdikoval po mnichovské dohodě a znovuzvolen byl
roku 1946, o dva roky později abdikoval a za několik týdnů zemřel.
František Ferdinand d’Este (18. prosinec 1863, Štýrský Hradec –
28. červen 1914, Sarajevo) byl následník rakousko-uherského trůnu
a synovec Františka Josefa I. V českých zemích vlastnil zámky
Konopiště a Chlum u Třeboně. Atentátu, který byl spáchán na něj a jeho
milovanou manželku Žofii (pocházela z českého rodu Chotků) v
Sarajevu oba podlehli. Byl vášnivým lovcem. V celé monarchii byl spíše
neoblíbený.
František Josef I. (18. srpna 1830, Vídeň – 21. listopadu 1916,
tamtéž) byl rakouský císař a (mj.) český a uherský král. Na trůn nastoupil
v revolučním roce 1848 poté, co se jeho strýc Ferdinand I. Dobrotivý
vzdal vlády. Mladičký císař měl absolutistické tendence, ale díky
Říjnovému diplomu z roku 1860 otevřel Rakousku cestu ke konstituční
monarchii a o sedm let později přistoupil i na vyrovnání s Uherskem,
čímž vzniklo Rakousko-Uhersko. Roku 1854 se oženil se svou
sestřenicí Alžbětou Bavorskou, zvanou Sissi, která byla později
zavražděna. Jejich jediný syn Rudolf spáchal roku 1889 sebevraždu. František
Josef I. byl jedním z nejdéle vládnoucích panovníků na světě a v
posledních desetiletích své vlády patřil k nejoblíbenějším habsburským
panovníkům, ale jeho pohřeb byl zastíněn válečnými událostmi.
Karel I. (17. srpen 1887, Persenbeug – 1. duben 1922, Funchal
na Madeiře) byl poslední rakouský císař, český a uherský král,
synoMarie Michlová
─ 14 ─
vec arcivévody Františka Ferdinanda. Roku 1911 se oženil s
princeznou Zitou Bourbonsko-Parmskou, která mu porodila osm dětí. Po
vypuknutí války byl přidělen k vrchnímu velení armády v Těšíně a stal
se jedním z mála panovníků, kteří se osobně zúčastnili bojů za první
světové války. Po svém nástupu na trůn jmenoval ministrem zahraničí
hraběte Otakara Černína. Jeho zákony o ochraně nájemníků a
vytvoření ministerstev sociální péče a národního zdraví přežily zánik
monarchie, jeho snaha o zachování Rakouska-Uherska jakožto spolkového
mnohonárodnostního státu však přišla příliš pozdě. Po své abdikaci
žil u Bodamského a později Ženevského jezera. Zemřel na zápal plic.
V roce 2004 byl blahořečen římskokatolickou církví.
Karel Kramář (27. prosinec 1860, Vysoké nad Jizerou – 26. květen
1937, Praha) byl účastník prvního odboje, pozdější ministerský
předseda ČSR a předseda Československé národní demokracie.
Vystudoval právnickou fakultu. Roku 1891 byl zvolen do rakouské říšské rady
za mladočechy. Již před první světovou válkou počítal se vstupem
českých zemí do slovanské federace, kterou mělo vést Rusko. Kramář byl
velkým rusofilem, ne náhodou byla jeho manželka zámožná Ruska
Naděžda. Spolu s Aloisem Rašínem byl roku 1915 zatčen a vězněn za
velezradu a vyzvědačství, ale trest mu byl zmírněn na dvacet let žaláře
a nakonec byl amnestován.
Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850, Hodonín – 14. září 1937,
Lány) byl státník a filozof. Pocházel z chudých poměrů a vyučil se
zámečníkem, ale nakonec se věnoval pedagogice a studoval filozofii.
Někteří vlastenci jej považovali za zrádce, když se přiklonil k názoru,
že rukopisy Zelenohorský a Královedvorský jsou padělané, za
kontroverzní byl považován i jeho požadavek obnovení procesu s Leopoldem
Hilsnerem, který byl odsouzen za vraždu Anežky Hrůzové –
společnost byla přesvědčena, že Hilsner spáchal „židovskou rituální vraždu“.





BYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918
─ 15 ─
Roku 1900 založil Českou stranu lidovou - pokrokovou, později na -
zývanou „stranou realistickou“. Byl poslancem rakouské říšské rady
a univerzitním profesorem. Za první světové války se vyslovil pro
rozpad habsburské monarchie, své názory shrnul v knize „Nová Evropa:
Stanovisko slovanské“. Spolu s Edvardem Benešem a Milanem
Rastislavem Štefánikem stál v čele zahraničního odboje. V roce 1918 se stal
prvním prezidentem Československa. Vzhledem ke klíčovému podílu
na zrodu nezávislého státu byl označen za Presidenta Osvoboditele.
Masaryk byl znovuzvolen prezidentem v letech 1920, 1927 a 1934.
Roku 1935 ze zdravotních důvodů abdikoval a o dva roky později
zemřel. Jeho syn Jan Masaryk působil jako diplomat a ministr zahraničí.
Alois Rašín (18. říjen 1867, Nechanice – 18. únor 1923, Praha) byl
ekonom a účastník prvního odboje, později ministr financí ČSR. Byl
sice synem pekaře, ale vystudoval právnickou fakultu a již v době
studií se začal politicky angažovat. Odsouzen byl v procesu s tzv.
Omladinou a později se přidal k mladočechům, přispíval do Národních listů
a působil ve finančním výboru v rámci říšské rady. Spolu s Kramářem
byl roku 1915 podruhé odsouzen a posléze amnestován. Po vzniku
republiky se stal ministrem financí a tvůrcem měnové odluky, kvůli níž
musely být dočasně uzavřeny hranice. Roku 1923 na něj byl spáchán
úspěšný atentát.





─ 16 ─
POČÁTEK PRVNÍ
SVĚTOVÉ VÁLKY
(ANEB „TAK NÁM ZABILI...“)
Když se po Českých zemích roznesla zpráva, že byl následník
rakouského trůnu František Ferdinand d’Este zavražděn, nikdo ho příliš
nelitoval, lidem byl víceméně lhostejný a stejně lhostejně se stavěli vůči
jeho smrti. „Oběti atentátu byly v českém národě (a podobně i ve
Vídni) velmi málo oblíbeny a neslyšel jsem, že by je byl někdo zvlášť
litoval,“ poznamenal František Weyr.
1

Z celé královské rodiny zajímal Čechy nejvíce František Josef I.,
za jehož vlády se již narodila většina obyvatel žijících v předvečer
první světové války. Ovšem panovník byl už velmi starý a pomalu mizel
z očí veřejnosti, například dvorního bálu se naposledy účastnil roku
1911. Cítil se velice unavený a osamělý, vždyť přišel o bratra,
manželku, dceru i syna a nyní i o arcivévodu Ferdinanda, s nímž se v poslední
době úspěšně snažil usmířit.
František Josef se rozhodl Srbsko potrestat válkou „v zájmu míru
v Evropě“. Vše odsouhlasil německý císař Vilém. Češi však
protestovali a novináři, třeba na stránkách Lidových novin, předpovídali,
že z takového postupu hrozí velká válka. „Když jsem koncem března
1914 odevzdával šikovateli erární uniformu,“ vzpomínal lékař Bedřich
Opletal (1891-1948), „řekl mi ten pan feldvébl tajemně, že si ten
mundúr asi velmi brzo zase obléknu.“
2

V den Ferdinandova pohřbu přišel významný historik Josef Pekař
na výuku celý v černém a prohlásil, že Češi následníkovou smrtí
mnoho ztratili. Byla to pravda, protože před válkou měli řadu svobod,
například pohybu, vyznání či sdružování, soudy byly nezávislé a roku
1868 byl zrušen i církevní dohled nad školami. Za války naopak
zaBYLI JSME A BUDEM aneb česká každodennost 1914-1918
─ 17 ─
vládla vojensko-úřednická diktatura, byli zatčeni někteří čeští politici
a popraveni odpůrci války.
O život nepřicházeli jen lidé podezřelí a usvědčení z „vlastizrádné“
činnosti. V první světové válce, na rozdíl od protektorátu, byli Češi
regulérně povoláváni na frontu. Jednatřicátého července 1914 byla
vyhlášena všeobecná mobilizace ročníků 1877 až 1892. V mnohých
státech vítali válku s nadšením, ale v Českých zemích se vůči ní od
začátku stavěli odmítavě, ačkoliv se zpočátku zdálo, že konflikt bude
velmi krátký a s válkou bude amen „do švestek“, tedy do září 1914.
Zprávu o atentátu se obyvatelé Českých zemí dozvěděli ještě týž den,
tedy v neděli osmadvacátého června. „Byli jsme se ženou na oné
nedělní sokolské slavnosti v Králově Poli, když tu uprostřed cvičení byly
náhle na cvičišti vztyčeny černé prapory a mezi diváky dostaly se první
nejasné zprávy o sarajevském atentátu,“ vzpomínal na ten den František
Weyr. „Cvičení bylo ihned přerušeno a obecenstvo čekalo, co se bude
díti dále. (...) V brněnských ulicích nastal k večeru onoho památného
dne nebývalý ruch a hlavně v České (tehdejší Rudolfské) ulici
proudily před redakci Lidových novin zástupy zvědavých lidí, čekajících
na bližší a určitější zprávy. Nikdo si tenkrát asi nemyslel, že z útoku
na rakouského následníka trůnu vznikne válka, a k tomu světová. (...)
Bodří Vídeňáci znali vlastně Balkán jen z různých operet, ve kterých
vystupovala jeho exotická knížata a hrabata, a byli v hloubi svého srdce
přesvědčeni, že v případě potřeby (,im Ernstfall‘, jak se říkalo) tam
postačí poslat několik četníků a policistů, aby zjednali klid.“
3

Karel Engelmüller, český spisovatel, prožíval okamžik vyhlášení
války takto:
„Je nedělní červencový podvečer, stojím na silnici před naším
letním Tusculem a dívám se ku Praze, nad níž rozhořely se divoké,
krvavé červánky. Ještě nikdy nebe tak zlověstně neplanulo. Jako by to
byl nejprudší požár vášní, jako by se roztékala krev do široka a
daleka... A děsivé mraky kupí se na sebe a žhavými jejich prorvami teče





Marie Michlová
─ 18 ─
a rozlévá se rudá záplava. Pak přichází malý, tlustý mužík a na dvéře
uzavřené tabáční budky lepí hrozivou ceduli, vyhlášení války. Tak to
začalo...“
4

„Vraceli jsme se právě z procházky, když na náměstí uviděli jsme
s radnice spuštěný černý prapor,“ popisovala situaci pamětnice Božena
Trávníčková. „Náměstí liduprázdné a ticho všude jako před bouří.
Teprve když jsme již přešli, uviděli jsme spěchajícího, který zodpověděl
naši otázku a naše naléhání: ,Atentát v Sarajevě na Ferdinanda,
následníka.‘ A utíkal dále. Hned jsme věděli, že je tu válka za dveřmi, válka
se Srbskem, která se připravovala již po léta předtím, vznášejíc se stále
jako příšera na okraji našeho obzoru, ve formě celní války, šikanování
Jihoslovanů a pod.“
5

Typická fotografie mladého páru,
jehož vztah přervala – často
navždy – válka






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.