načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Bůh je větší než naše srdce - Johannes B. Brantschen

Bůh je větší než naše srdce

Elektronická kniha: Bůh je větší než naše srdce
Autor:

Kniha postních meditací švýcarského dominikána nad podobenstvím o marnotratném synu se dotýká základních duchovních otázek člověka – viny, odpuštění, láskyplného přijetí... V ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PORTÁL
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 112
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-262-0831-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha postních meditací švýcarského dominikána nad podobenstvím o marnotratném synu se dotýká základních duchovních otázek člověka – viny, odpuštění, láskyplného přijetí... V jednotlivých kapitolách, pojednávajících např. o diskrétnosti, bezmocnosti i síle Boží lásky, o odlišném „pracovním“ a „mzdovém“ řádu platícím u Boha, opravuje autor představu, kterou o Bohu mají mnozí lidé: Bůh není mrzutý mravokárce a mstitel, neřídí se podle schématu výkon – odměna, nezatracuje nikoho, ale je skutečně milujícím otcem, který chce, aby šel člověk životem jako svobodný a šťastný. Johannes Brantschen OP byl profesorem dogmatiky na univerzitě ve švýcarském Fribourgu.

Zařazeno v kategoriích
Johannes B. Brantschen - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Bůh

je větší

než naše srdce

Příběh ztraceného syna

Johannes B. Brantschen



Johannes B. Brantschen

Bůh

je větší

než naše srdce

Příběh ztraceného syna


Německé vydání:

Johannes B. Brantschen, Gott ist größer als unser Herz

© 1989 6th edition, Verlag Herder GmbH, Freiburg im Breisgau

České vydání:

Translation © Soňa Rychlá, 2015

© Portál, s. r. o., Praha 2015

ISBN 978-80-262-0831-0


5

PředmluVa

PŘEDMLUVA

Není snadné vypustit slova ústního kázání, podmíněná

situací, do železné objektivity písemného projevu.

mluvená řeč přece není psané slovo. mohou takvzniknout omyly a nepochopení.

avšak přání mnoha posluchačů těchto kázání –

laiků i kněží –, aby si mohli v klidu znovu přečíst to, co slyšeli, dokázalo umenšit mé silné rozpaky nad publikováním. Navíc vytrvalý nátlak – laskavý, ale silný –, který na mne vyvíjel jeden z redaktorůnakladatelství Herder a jenž si zaslouží díky, tytorozaky rozptýlil docela. meditativní kázání, která byla poprvé pronesena o velikonočním týdnu v meihofu u luzernu, tak nakonec mohou vyjít. Není možno se v nich vyhnout některým opakováním a zkrácením,

neboť se pod různými aspekty zaměřujeme vždy na

tutéž základní pravdu: Bůh nás má všechny šíleně

BŮH JE VĚTŠÍ NEŽ NAŠE SRDCE

rád, jeho láska k nám nemá hranic: on sám jenekonečná láska.

Zvídavý čtenář si rychle vyhledá, u kterých teologů

jsem se především učil. Nemohu zde bohužel uvádět

jejich jména, nicméně všem svým kolegům srdečně

děkuji. Jedno jméno je však třeba zmínit výslovně –

ernst Fuchs. Od něho jsem se naučil nejen to, že se

smíme za každé situace na Boha těšit, ale i toto: „Celá

teologie jako taková je teologií jen kvůli zvěstování,

nebo jinak nestojí ani za zlámanou grešli. má nějakou

cenu jen tehdy, když dosáhne toho, že kazatel ráno‚radostně vstává ke svému kázání‘.“

Kéž tato knížka, která se stále vrací k podobenství

o „ztraceném synu“, nás všechny společně upevní

v oné pravdě, kterou svatý augustin kdysi zformuloval takto: frui deo et invicem in deo – radovat se z Boha a společně se radovat v Bohu.

albertinum, Fribourg, Švýcarsko

Na den Všech svatých 1980

Johannes B. Brantschen


7

PředmluVa K NOVému VydáNí

PŘEDMLUVA

K NOVÉMU VYDÁNÍ

Tyto meditace o Bohu Ježíše Nazaretského mělynečekaný úspěch a dočkaly se poté několika vydání.

Návrh pana ludgera Hohn-Kemlera (redaktoranakladatelství Herder), aby se mezitím rozebranésvazečky znovu vydaly v Herderově knižnici, si vyžádal

některá doplnění a rozšíření. Protože křesťanský Bůh

je Bohem trojjediným, zdálo se vhodné rozšířitmeditace o Otci Ježíše Krista o některé myšlenky o duchu

svatém (a komunikačních poruchách v církvi) adolnit meditací o (zapomenuté) Trojici. Na původním

textu naproti tomu nebylo nic změněno. Hlavnímyšlenka se mi jeví stejně aktuální jako předtím: Bůh,

náš otec a naše matka, nám dopřál život a štěstí, chce,

abychom se směli smát a snít a mohli jít jakosvobodní lidé životem správným směrem a bezskliču

8

BŮH JE VĚTŠÍ NEŽ NAŠE SRDCE

jících pocitů viny. Proti tomu stála možnost vytvořit

ze světa omyl.

Kdo chce jakožto křesťan nebo křesťanka zpracovat

originalitu Ježíšova Boha, dostává se skoronevyhnu

telně do nebezpečí, že se dopustí bezpráví na židovství

Ježíšovy doby, jak ukázaly nejnovější protižidovské

debaty uvnitř feministické teologie. Toto nebezpečí je

obzvláště velké, když se jedná o to, pojmenovat ty, kdo

jsou zodpovědní za Ježíšovu smrt. Vzhledem kúděs

nostem, které křesťané na Židech spáchali, je jenpo

chopitelné, že dnes existuje mezi křesťany tendence

umístit zodpovědnost za Ježíšovu smrt do „zeměni

koho“. Pak ale krademe Ježíšovi a jeho současníkům

pravdivost jejich dějin, jejich utrpení, jejich viny.

Proto by měla být co nejdříve zpracována historicky

co možná nejexaktněji zodpovědnost za smrt Ježíše –

různá míra odpovědnosti jednotlivých představitelů

saducejského chrámového kněžstva, římské okupační

moci a „farizeů a zákoníků“, ale také těch, kteří byli

zvědavě, lhostejně nebo zbaběle přitom či se na tom

podíleli. Jako druhý krok by se pak muselo objasnit,

že to všechno není něco specificky židovského (nebo

římského), nýbrž něco věčně lidského; neboť saducej,

9

PředmluVa K NOVému VydáNí

římský imperialista, farizej, zvědavec, člověk lho

stejný a zbabělec žije také ve mně (v nás) zde a dnes.

Kdyby se Ježíš objevil uprostřed našeho etablovaného

křesťanstva dnes, nevedlo by se mu jinak než tehdy.

Jenom bychom to pravděpodobně udělali o něco

rafinovaněji...

Nově se učit poznávat Boha s Ježíšem, Židemod

daným Tóře, není žádná maličkost, neboť Ježíšův Bůh

žádá odřeknout se mocenských pozic, privilegií,taj

nůstkářství, posuzování a odsuzování. To vyvolávalo

u některých lidí, kteří měli příliš mnoho co ztratit,od

por vůči Ježíšovi, tak jako to vyvolává prudký odpor

mezi křesťany ještě i dnes. V tom nemáme před Židy

žádnou přednost, ale možná jsme se v průběhu staletí

na Židech těžce provinili.

Kéž Bůh abrahámův, Izákův, Jakubův a Ježíšův nás

Židy a křesťany po špatné minulosti doprovází dona

dějeplné budoucnosti.

Freiburg v Üchtlandu, podzim 1992

Johannes B. Brantschen

11

PRaK TICKý aTeISTa aNeB SKuTeČNOST ŽIVéHO BOHa

PRAKTICKÝ ATEISTA

ANEB SKUTEČNOST ŽIVÉHO BOHA

Kdo se ještě nesetkal s člověkem – v Curychu,Ham

burku, Freiburgu či kdekoli jinde –, který už neví, co

si má počít s Bohem? Bůh se již zkrátka do jehovšed

ního dne mezi stolem a postelí, prací a volným časem

nevejde. Takové lidi nazýváme praktickými ateisty.

Tito lidé často nemají nic proti Bohu – ale také nic

pro něho. Bůh v jejich životě nehraje žádnou roli,pro

tože zaprvé ve svém všedním dni Boha nikde nezažili

a zadruhé proto, že získali dojem, že člověk si musí,

když to chce v životě někam dotáhnout, pomoci sám

a s Bohem počítat nemůže.

BŮH JE VĚTŠÍ NEŽ NAŠE SRDCE

Neschopnost žasnout aneb

svět Petra Plyše

Proč už nemůže tolik našich současníků Bohazakoušet? Protože nevytáhli ty správné antény. mají antény,

jimiž dovedou výborně přijímat technické amatematické informace. umějí dnes skvěle měřit, vidět,získávat, plánovat, stavět; umějí měnit svět a bohužel ho

i zpustošit – ale už neumějí žasnout. a protožepraktický ateista se již neumí divit, nesetká se také ve svém zorném poli s Bohem. Člověk může své technické antény ještě mnohem geniálněji zdokonalit, ale málo mu to pomůže, pokud jde o Boží tajemství, neboť Bůh není viditelný, a to ani největším teleskopem nebonejrafinovanějším elektronickým mikroskopem. Bůh není změřitelný, a to ani nejmodernějším seismo metrem.

aby moderní člověk odkryl ve světě a v přírodě Boží

stopy, musel by zapomenout na své technické antény

a zase se naučil divit se: naučit se žasnout nadharmonií ještě neponičené horské krajiny, nad zázrakemsněhového krystalku, smíchem dítěte, krásou lidské tváře.

Teprve když se člověk přiblíží světu opět v údivu,dokáže najít stopy Stvořitele.

PRaK TICKý aTeISTa aNeB SKuTeČNOST ŽIVéHO BOHa

Bylo by samozřejmě pošetilé zatracovat moderní

svět a jeho techniku. Technika nám velice ulehčila

namáhavý zápas o denní chléb, a za to musíme být

vděčni. a přece dnes hrozí velké nebezpečí, že mnozí

lidé budou považovat všechno to, co nemohoupřijmout svými technickými anténami, za neskutečné

a neexistující. V tomto bodě se podobají krtku Petru

Plyšovi, o němž se v knize manfreda Kybera Zvířecí

bajky a pohádky vypráví následující historka. Kdyžkrtek Petr Plyš, jehož život sestával z toho, že pod zemí

vyhrabával ponravy a žížaly, jednoho dne vystrčil svůj

růžový čumáček z kupky země, uviděla jeho maličká

očička něco neobvyklého – lučního koníka, který seděl

v trávě a pil svou večerní kapku rosy. Petr Plyš siprohlédl ten zelený zázrak ze všech stran a řekl si: „To je určitě něco dobrého k snědku, to musím ukázat svérodině“ a spěšně se prohrabal do jedné ze svých chodeb a volal: „Pojďte rychle, venku sedí nějaký zelený pán. Vypadá k nakousnutí!“ Petr Plyš, jeho paní Pavlína Plyšová a tři malá Plyšata hrabali ze všech sil. Nejprve se vynořil z půdy Petr Plyš, potom paní Plyšová a pak tři malá Plyšata. „Honem!“ křičel Petr Plyš a všichni Plyšovi společně zamířili ke křupavému koníkovi. Ten

BŮH JE VĚTŠÍ NEŽ NAŠE SRDCE

ale mocným skokem Plyšovy přeskočil, takže ho už

vůbec nezahlédli a srazili se navzájem čumáčky. Petr

Plyš byl rozlícen a malá Plyšata se ptala: „Tati, kde

zůstal ten koník?“

„Zmizel v zemi,“ křičel Petr Plyš, „kde se dá asi jinde zmizet než v zemi? Tak honem do toho, hrabat, hrabat, musíme ho najít!“ mezitím už nastala noc a Plyšovi stále ještě hrabali; hledali zmizelého lučního

koníka. moudrá ropucha Sibyla Bradavičatá, která to

všechno pozorovala, zvolala: „Je mnoho těch, kdo

hrabou v zemi kvůli tomu, co je nad zemí. Hrabání

vám přece vůbec nepomůže, pane Plyši! Jsou dvě říše,

jedna v zemi a druhá nad zemí – a možná je jich tu

ještě mnohem, mnohem víc.“ a pak si povzdechla

a podívala se nahoru. Vycházely nad ní hvězdy.

Tak tomu skutečně je. Praktický ateista si stejně jako náš krtek Petr Plyš dovede představit jen jednu říši – tu, kterou může sobě vlastními nástrojipostihnout, změřit, spočítat, zvážit. Všechno ostatní je jeho pozemské slepotě uzavřeno.

PRaK TICKý aTeISTa aNeB SKuTeČNOST ŽIVéHO BOHa

Živý Bůh není žádná děvečka pro všechno

Živý Bůh nehraje v životě praktického ateistyžádnou roli také proto, že se tento člověk domnívá, že už

nepotřebuje Boha k tomu, aby si uspořádal a zvládl

všední život. Pomoz si sám, tak ti pomůže Bůh! Proti

blesku člověk potřebuje hromosvod, a ne posvěcenou

hromničku, při bolestech zubů jde člověk k zubnímu

lékaři, a ne ke svaté apoleně, nákazu potírámeočkováním a karanténou, a ne prosebnými procesími kodvrácení domnělého „Božího trestu“. Nebo jak mi nedávno s úsměvem řekl jeden zámečník: „Když jsem byl malý a ztratil jsem klíček od skříně, řekla mi máma: ‚Slib něco svatému antoníčkovi, pak klíč najdeš!‘ dnes si zámek otevřu sám.“ To znamená: moderní člověkodvážně převzal svůj život do vlastní režie, a protozískal dojem, že zde už není pro Boha místo. Praktický realista chce být strůjcem svého štěstí – jen to se mu zdá realistické a rozumné. Bůh se stal nezaměstnaným a přebytečným.

Není v tomto jednání něco přesvědčivého? Vždyť

i my křesťané navštěvujeme lékaře, necháváme se

očkovat a používáme hromosvod. Také mypotřebubr />

16

BŮH JE VĚTŠÍ NEŽ NAŠE SRDCE

jeme rozum, abychom si svůj život zorganizovali za

pomoci vědy a techniky. ani my už nechodíme tváří v tvář těžkostem života tak často přímo za Bohem

a jeho svatými, jak to dělali ve středověku našipředkové. Stali jsme se snad nepozorovaně také mytajnými praktickými ateisty? V žádném případě! Neboť

my křesťané jsme se mezitím naučili rozlišovat mezi

živým Bohem (Stvořitelem, který křísí mrtvé, jak říká

Pavel) a oním jiným Bohem, který byl považován za

„děvečku pro všechno“ a měl vždy přiskočit napomoc, když jsme byli se svou latinou v koncích – byť

by to bylo jen z pouhé lenosti. Praktický ateista tento

rozdíl nezná. Pro něj je Bůh vždy jen druh automatu,

do něhož se nahoře něco vhodí (modlitba, svíčka,trocha peněz), aby člověk kouzelným způsobem obdržel

dole to žádané. Protože náš praktický ateista mezitím

zjistil, že je jistější, když si žádané obstará sám, aprotože mu věda a technika dává dostatečně k dispozici

nutné prostředky, tento automat – Boha – užnepotřebuje. a tím je pro něho živý Bůh, kterého zaměnil za

„děvče pro všechno“, vyřízen.

Právě tito praktičtí ateisté, jimiž jsme všudeobkloeni, nám ale mohou pomoci k lepšímu pochopení




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist