načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Buddha vchází do kanceláře -- Průvodce životem pro novou generaci - Lodro Rinzler

Buddha vchází do kanceláře -- Průvodce životem pro novou generaci

Elektronická kniha: Buddha vchází do kanceláře -- Průvodce životem pro novou generaci
Autor:

Pořádnou porci času, který neprospíme, trávíme většinou v práci. Mnozí z nás svou práci přitom ani nemají rádi. Přesto do ní den za dnem chodí a přistupují ... (celý popis)


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Synergie Publishing
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 240
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pořádnou porci času, který neprospíme, trávíme většinou v práci. Mnozí z nás svou práci přitom ani nemají rádi. Přesto do ní den za dnem chodí a přistupují k ní jako ke způsobu financování svého volného času. Autor knihy, Lodro Rinzler, nás učí, že při správném přístupu založeném na prohlubujícím se vědomí toho, proč člověk dělá to, co zrovna dělá, může každý žít šťastnějším a plnějším životem v zaměstnání i mimo něj. V knize se dočtete jak přenášet bdělou pozornost z meditačního polštáře do své kanceláře. Naučíte se rozlišovat, s kým chcete pracovat, a najdete si rádce, kteří vás na vaší cestě podpoří. Budete rozvíjet vůdčí schopnosti – benevolenci, pravdivost, ryzost, neohroženost, obratnost a radost. I když se vám profesní dráha možná mění přímo pod nohama, může se stát zdrojem uspokojení a hlubokého naplnění. Doporučujeme také Lodrovu první knihu  Buddha vchází do baru… , ve které čtivým způsobem, s humorem i nadhledem, předává základy buddhistické moudrosti a zároveň nás nabádá zkusit žít trochu soucitněji, zpomalit a radovat se ze života.

Související tituly dle názvu:
Buddha vchází do kanceláře Buddha vchází do kanceláře
Rinzler Lodro
Cena: 60 Kč
Buddha vchází do baru... Buddha vchází do baru...
Rinzler Lodro
Cena: 251 Kč
Buddha vchází do baru Buddha vchází do baru
Rinzler Lodro
Cena: 195 Kč
Lucifer Ďábel vchází do dveří Lucifer Ďábel vchází do dveří
Carey Mike
Cena: 444 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

BUDDHA

VCHÁZÍ DO KANCELÁŘE


Lodro Rinzler

PRŮVODCE ŽIVOTEM PRO NOVOU GENERACI

BUDDHA

VCHÁZÍ DO KANCELÁŘE


Buddha vchází do kanceláře

Lodro Rinzler

Z anglického originálu The Buddha Walks into the Office přeložil Jiří Zbořil

Odpovědný redaktor Robert Kubánek

Návrh obálky Ondřej Klouček

Grafická úprava a sazba Art D, www.art-d.com

Elektronick0 form8tz p5ipravil KOSMAS, www.kosmas.cz

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE

www.synergiepublishing.com

Vydání první

Copyright © 2014 by Lodro Rinzler

Translation Copyright © 2015 Synergie Publishing SE

by arrangement with Shambhala Publications, Inc., Horticultural Hall,

300 Massachusetts Avenue, Boston, MA 02115

ISBN 978-80-7370-346-2 (váz.)

ISBN 978-80-7370-428-5 (e-kniha)


Památce mého otce

Carla Rinzlera


OBSAH

PŘEDMLUVA .......................................................................... 1 1

PODĚKOVÁNÍ ....................................................................... 15

ČÁST PRVNÍ

HÍNAJÁNA: Žijte smysluplně

1 | Zaměřit se ................................................................................. 2 1

2 | Objevit vlastní cenu: úvod do meditace .......................... 3 1

3 | Buďte tím, kým chcete být .................................................. 43

4 | Vládnout řečí jako Thor kladivem ...................................... 53

5 | Ruská ruleta a síla hesla „prostě to udělej“ .................... 63

6 | Pět pravidel, která vám pomohou změnit

pohled na práci ....................................................................... 69

ČÁST DRUHÁ

MAHÁJÁNA: Soucit v práci

7 | Zombíci a bódhičitta ............................................................. 79

8 | Mentoři a ctnost ...................................................................... 87

9 | Bombardovat pracoviště bdělostí ..................................... 95

10 | Karma, šest sfér a proč se přestat chovat

jako pitomec ........................................................................... 1 1 1

1 1 | Vnitřní proměnou ke změnám ve společnosti

ve třech krocích ..................................................................... 123

12 | Pět pravidel vcítění a soucitu ............................................. 133


ČÁST TŘETÍ

MAHÁJÁNA: Šest nástrojů soucitného vůdcovství

1 3 | Benevolentní, aneb mlátit hněv

sametovým kladivem ........................................................... 145

14 | Pravdivý, aneb pevný jako skála ....................................... 155

1 5 | Ryzí, aneb ukazovat ke hvězdám ...................................... 163

1 6 | Neohrožený, aneb rozhodný v nerozhodném světě .... 1 7 1

1 7 | Obratný, aneb uspořádat si své království ..................... 179

1 8 | Radost, aneb pojďme na večírek ...................................... 187

ČÁST ČTVRTÁ

VADŽRAJÁNA: Bdělí v každém okamžiku

1 9 | Rozvíjet sebedůvěru ............................................................ 197

20 | Pasáci to mají těžké:

Ještě jednou o správném živobytí .................................. 205

2 1 | Vypustit ego .......................................................................... 2 1 5

22 | Striptérka, životní kouč a kultivace

autentického projevu .......................................................... 223

23 | Pět pravidel pro prohloubení důvěry

v přirozený stav .................................................................... 2 3 1

Poznámky ....................................................................................... 238


| 11 |

PŘEDMLUVA

V PRÁCI BÝVAJÍ LIDÉ NĚKDY za pitomce. Někdy jste tím

pitomcem vy. Tato kniha je o tom, jak v práci pitomcem

nebýt (což by vlastně možná býval byl i lepší název) a jak

s ostatními spolupracovat tak, aby se u vás v kanceláři dařilo

bdělé pozornosti a vzájemnému pochopení.

Po vydání své první knihy, Buddha vchází do baru, jsem zjistil, že si mě lidé zařadili někam na úroveňbuddhistického George W. Bushe. Osobně jsem politiku toho pána nijak neobdivoval, pamatuji si však přesně, jak při prezidentských volbách mimořádně přitahoval lidi: každý si totiž dovedl představit, že by si s ním dal pivo.

Z nějakého důvodu se totéž stalo i mně. Neměl jsem v úmyslu psát nějak mimořádně ležérně, ale nalijme si čistého vína: nejsem nejstarší z učených mistrů vašehonejbližšího kláštera. Jsem chlápek, co meditováním na zadku strávil víc času, než je ochoten přiznat, přemýšlel nad praktickými účinky meditace v životě a rád pije pivo. Takže když mě lidé po přečtení mé první knihy kontaktovali, obyčejně mě zvali na drink, až prý pojedu kolem.

Jenže když už jdete s někým na drink, obvykle se stočí řeč na práci. Dávám-li si pivo s mladšími přáteli, bavíme se často o hledání cest k živobytí, s kterým by člověk byl spokojen.


| 12 |

Pokud jsou o něco starší, mluvíme hodně o tom, jak těžké

je uplatňovat zásady z meditačního polštáře v průběhuběžného pracovního dne.

Uvědomil jsem si, že po baru zase musí člověk ráno za povinnostmi. A protože se mnou chtějí lidé na mých cestách často mluvit o uplatňování buddhistických zásad v práci,přišlo mi to jako přirozené téma.

Tato kniha je tedy pokračováním té předchozí, je však m nohe m s o u s t ř e d ě ně jš í . N e ho d l á m v n í d á le om í l at v š e c h ny možné aspekty buddhistické filosofie z knihy Buddha vchází do baru, ani probírat tolik různých témat jako v knize Chodit jako Buddha. Místo toho se rovnou ponoříme k jádru věci pracovní. Jak má člověk přenést bdělou pozornost, setrvávání v přítomnosti a soucit z meditačního polštáře na místo, kde tráví nejvíc svého bdělého času? Tato kniha je zvláště pro ty, kdo už s otáčením kola dharmy mají své zkušenosti. Zabývám se tu hlavně mahájánovým učením, tedy učením, které do všech našich aktivit a setkání v tomto světě vnáší otevřené srdce a mysl. Je to průvodce, který vám poradí, jak se stát autentickým typem vůdce, jaké tento svět vskutku potřebuje.

Medituji a učím meditaci déle, než se účastním pracovního procesu, proto mými pracovními vztahy přirozeněprolínají mé buddhistické zvyky. Nakonec mě to přivedlo kmyšlence založit Institut soucitného vůdcovství (Institute for Compassionate Leadership). Nabízíme v něm půlroční školící program, který spojuje filosofii této knihy s různými dalšími technikami. Jeho cílem je pomoci rozvíjet novou generaci otevřených a upřímných jedinců. Tato kniha obsahuje jen malou část z moudrosti mých buddhistických učitelů, kterou jsem byl schopen za léta s nimi strávená pochytit. Zbytek


| 13 |

vychází z mých zkušeností s chybami, kterých jsem se sám

na buddhistické i profesní cestě dopustil. Bylo jich nesčetně

a z mnohých vyplynulo nějaké poučení.

Tolik o mně a teď co se týče vás – stejně jako u předchozích

knih, i u této přichází nejdůležitější část v rozhovorech popře

čtení. Napsal jsem ji pro vás a pořád tu někde jsem, takže se

neostýchejte se ozvat. Dáme si pivo a popovídáme si o práci.

Lodro Rinzler


| 15 |

PODĚKOVÁNÍ

DĚKUJI VÁM, ŽE JSTE si na tuto knihu našli čas. Doufám, že

vám k něčemu bude.

Velkou podporu jí poskytlo nakladatelství ShambhalaPublications. Za povzbuzování i pracovní prostor bych rádpoděkoval Saře Bercholzové, přestože mé umírání za počítačem také téměř pravidelně umanutě dokumentovala obrazem. Velké potěšení mi posledních několik let poskytovala práce s editorem Davem O‘Nealem. Jeho způsob myšlení i chápavost mě opravdu fascinuje. Mám velké štěstí, že ho mám.Prvním fanouškem mi byl Jonathan Green, který se mnou jako s autorem vykazoval nekonečnou trpělivost. Obálky knih mi navrhoval Daniel Urban-Brown, za což jsem mu ze srdce vděčný, jako ostatně v Shambhale všem.

Dále bych rád poděkoval Susan Piverové a Michaelu Carrollovi za neuvěřitelnou péči a cenné rady během psaní i v pracovním životě. Nejlepší agentka, jakou člověk v tomto oboru může mít, je zřejmě Stephanie Tadeová.

Při psaní mě podporovalo velké množství přátel. Zvláště bych chtěl poděkovat Davidu Delcourtovi, Brettu Egglestonovi, Oliveru Tassinarimu, Ethanu Nichternovi, WilluConklingovi, Mirandě Stoneové, Christině Espinozové, Joshi


| 16 |

Silbersteinovi, Maron Greenleafové, Davidu Perrinovi, Jeffu

Growovi, Ericu Frenchovi, Mattu Bonaccorsovi, Dilipu Sidhuovi, Annie Colbertové, Victorii Gerstmanové a NoahuIsaacsovi. Mé díky patří i rodičům, Beth a Carlovi Rinzlerovým,

bratrovi Michaelovi a sestře Jane.

Kromě toho se kolem mne pohybuje spousta dalšíchosobností, jejichž láska a příběhy se na této knize podílely. Zvláště děkuji Lauře Sinkmanové, Tomu Krieglsteinovi, Marině Klimasiewfski, Liz McKennové, Erině Peaveyové, Lize Kindredové, Erice Phillipsové, Arshadu Chowdhurymu, SeanuGavinovi, Lucy McKennaové a Hylke Faberovi.

Narozdíl od mé předchozí knihy Buddha vchází do baru vznikala kupodivu velká část této knihy v baru. Tímto bych chtěl za velmi milou kancelář poděkovat veškerému personálu baru Sophie‘s v newyorské East Village.

Nebýt vlivu Sakjonga Miphama rinpočheho, jehož mám tu čest zvát svým učitelem, bych nenapsal nic. Považuji za velké štěstí, že všechny tyto lidi znám.


ČÁST PRVNÍ

HÍNAJÁNA

Žijte smysluplně


| 21 |

1 | ZAMĚŘIT SE

POŘÁDNOU PORCI ČASU, KTERÝ neprospíme, trávíme

většinou v práci. Mnozí z nás svou práci přitom ani nemají

rádi. Přesto do ní den za dnem chodí a přistupují k ní jako

ke způsobu financování svého volného času. Pevně věřím,

že při správném přístupu založeném na prohlubujícím se

vědomí toho, proč člověk dělá to, co zrovna dělá, může každý

žít šťastnějším a plnějším životem na pracovišti i mimo něj.

Můžete svůj život založit na kvalitách, které byste rádirozvíjeli v sobě, i na těch, které byste rádi viděli vzkvétat ve světě.

Poté, co vyšla má první kniha, jsem dost cestoval.Účastnil jsem se různých akcí v meditačních centrech,knihkupectvích i na univerzitách. Hned zpočátku turné jsem mělpřednášku na Yaleské univerzitě. Seznámil jsem se tam se dvěma mladými ženami, obě měly těsně před dokončením studia. První z nich, říkejme jí Jana, mě vzala na procházku kamusem, kterou jsme zakončili ve Starbucks. Jen tak mimochodem jsem se Jany zeptal: „Co myslíš, že bys chtěla dělat po promoci?“ Vždycky si dávám pozor, abych se lidí ptal, co chtějí dělat nebo kde chtějí žít, zásadně nekladu stresující otázky typu: „Co budeš dělat, až vyrosteš?“

„Zvláštní, že se ptáš,“ odvětila, „chci se totiž stát šéfkou marketingu ve Starbucks.“ A dál mluvila o tom, jak moc na


| 22 |

splnění tohoto cíle závisí její štěstí. Přišlo mi to dost zajímavé.

Nejenže si ze všech oborů světa už vybrala jeden určitý,

vybrala si dokonce jednu přesnou společnost a v té společnosti konkrétní pozici. Nevzpomínám si, že bych cobydvacátník, nebo ostatně kdykoli jindy, pocítil ohledně svých cílů

podobnou jistotu. Kromě toho znám nemálo lidí, kteří by už

jen vzhledem ke své výchově tak vysoko vůbec nedokázali

myslet. Nicméně jsem popřál Janě hodně štěstí a ještě chvíli

si s ní povídal o tom, co ji na tuto cestu vlastně přivedlo.

Později ten večer jsem potkal jinou mladou ženu, říkejme jí Kristýna. „Já?“ opáčila otázkou. „Nemám nejmenší ponětí, co chci dělat. Děsí mě to.“ Přišlo mi to jako překvapivě upřímná odpověď, mnohem bližší mé vlastní zkušenosti z doby před deseti lety: netušil jsem, co chci dělat, byl jsem všakodhodlán zkoumat své možnosti, přestože se vlastně nebylo čeho chytit. Na dalších zastávkách cesty na podporu své knihy jsem pak zjistil, že je to mezi mladými lidmi na prahu„skutečného světa“ běžný pocit. Jen velmi málo z nich vědí, co chtějí, což na jednu stranu sice člověka děsí, na druhou to však před ním otevírá spousty možností.

Neřekl bych, že je Kristýnina pozice v něčem lepší či horší než Janina. Na touze po úspěchu podle mě není nic špatného. Pokud chcete pozitivně ovlivňovat svět, je tobezvadné. Klidně si můžete dopřávat i materiální radosti jako šaty a hezký domov; buddhismus netvrdí, že je nemáte mít, jen na nich nesmíte lpět.

Pokud se ovšem člověk upne na dosažení jedné tak určité věci, jako je přesná pozice v dané společnosti, často mu hrozí zklamání. Jana může strávit desítky let snahou o dosažení vysněného cíle a úplně přitom pominout všechny ostatní stránky života. Zaměření na cíl jí třeba nedovolí přijmout


| 23 |

milostné nabídky, propásne lecjakou jinou zajímavou práci,

neužije si přátelského života s jinými lidmi a nedosáhne-li

nakonec svého cíle, bude nešťastná.

Nejpodivnější na tom však je, že může být nešťastná i tehdy, pokud svého cíle dosáhne! Nemusí být spokojená se všemi stránkami toho místa – bude se jí zdát, že musípracovat příliš dlouho, může si připadat nedostatečně ohodnocená finančně či lidsky. Nebo zjistí, že vysněná práce vůbec není tím, čím měla být, a začne přemýšlet o tom, jak získat jiné místo v jiné společnosti. S příliš úzce vymezenou představou o tom, čím chce člověk být, až vyroste, mu akutně hrozíceloživotní nespokojenost.

Kristýna byla sice vyděšená, protože vůbec nevěděla, co bude dělat, zároveň však tvrdila, že zůstává otevřenáčemukoli, co ji v životě potká. Na rozdíl od budoucí marketingové ředitelky sice bez smyslu pro přímý tah, nicméně působila mnohem lépe připravená prozkoumávat svůj svět, aniž by lpěla na tom, že musí všechno rozlousknout.

Téma obstarávání obživy se pak stále znovu vynořovalo v dalších a dalších rozhovorech, které jsem na svých cestách vedl. Jsem (zřejmě) až otravně zvědavý, takže se bavím s lidmi nejrůznějších profesí i postavení, ať už přijdou na čtení knihy, nebo je potkám v dopravním prostředku čihosodě. Mluvil jsem s lékaři, tatéry, studenty, číšnicemi,podnikateli i tanečnicemi. Jedno měli všichni společné – nechtěli, aby jejich práce určovala, kým jsou. Všichni přišli na to, že co se osobního štěstí týče, není důležité, co člověk dělá, ale proč to dělá.

Záměr je klíč. Chcete-li meditovat, je důležité vědět proč. Cesta meditace je obtížná a postupuje se po ní pomalu, takže člověk občas ztrácí odvahu. Jakmile tedy zjistíte, že se


| 24 |

meditačnímu polštáři spíš vzdalujete, je dobré mít po ruce

silnou motivaci k pokračování.

Stejně důležité je vědět, proč děláme, to co děláme, i v jiných životních situacích. Proč jdete s přáteli na skleničku? Protože jste je dlouho neviděli a chcete se nadsklenkou vína na ně opět napojit? Nebo je to proto, že vás frustruje práce a potřebujete upustit páru? Přijde-li na rozhodování o tom, jakou životní dráhu zvolit a jak ji propojit s duchovní cestou, základním a nejužitečnějším vodítkem je zaměřit se na to, co opravdu vnitřně chcete od života. TŘI JÁNY Tibetský buddhismus učí, že chceme-li se v životě pustit po stezkách bdělé pozornosti a soucitu, máme k dispozici tři jány. Jána v sanskrtu znamená „vůz“. Tato kniha se celá točí kolem tří ján, našich dopravních prostředků na cestě od zmatků k probuzení. Každá z nich má svůj zvláštní účel – zdůrazňují různé aspekty buddhistického kánonu. Každá z nich má také svou důležitost, navzájem se prolínají a jakmile si je člověk osvojí, užívá všechny tři najednou.

V první části půjdeme cestou hínajány. Prozkoumáme, co vlastně v dnešním světě obnáší správné živobytí a přihlédneme přitom k individuálním potřebám každého z nás. Správnéživobytí je totiž jedním z osmi aspektů dobrého a ohleduplného života, jak je před dvěma a půl tisíci lety formuloval Buddha. Tvrdil, že chceme-li být prospěšní sobě i ostatním, musíme pracovat určitým způsobem. Představa „správné“ práce stojí mimo jiné na předpokladu, že své činnosti věnujemesoustředěnou pozornost. Na její platnosti nic nezměnila ani staletí.

Vycházím sice z tradice, která užívá hínajánu, nejsem na to však nijak pyšný, neboť některé texty tento pojem


| 25 |

nepoužívají zrovna v lichotivých souvislostech. Často sepřekládá jako „omezený vůz“. Učení hínajány klade důraz na

hluboké vnitřní porozumění sobě samému. Je to cestasebeobjevování, na níž se člověk soustředí pouze na své vnitřní

problémy a moudrost. Vycházím z tradice tibetskéhobuddhismu, takže mi nezbývá než konstatovat, že proti hínajáně

existuje jistá předpojatost; bez urážky. Ve skutečnosti cesta

hínajány spočívá v takové práci s vlastní myslí a srdcem, aby

si člověk vybudoval solidní základy a mohl soucit a bdělou pozornost uplatňovat ve všech aspektech svého života.

V tomto smyslu ovšem nijak omezená není!

V další části pak prozkoumáme druhý vůz, cestu mahájány. Pozornost zaměříme na způsoby, jakými v prostředí, kde trávíme nejvíce svého času v bdělém stavu, tedy v práci, lze nabídnout své srdce. Na cestě mahájány člověk dalekopřekračuje hranice svého pohodlí a život i práci vnímá z hlediska všeobecného prospěchu, nejen z vlastního. Tato cesta vyžaduje otevřít srdce světu a nechat ho působit opravdové změny ve společnosti. Prozkoumáme nástroje, které nám umožní uplatnit buddhistické zásady bdělé přítomnosti a pochopení na jakémkoli pracovním poli. Patří mezi ně odhodlání být každému ku prospěchu, šest zvláštních technik – páramit a Šest způsobů vládnutí.

Po dosažení jisté zdatnosti ve všech těchto věcech už na nás čeká třetí vůz – vadžrájána, založená na představě, že práce i naše společenské role jsou všechno jen součásti jedné duchovní cesty. Od této chvíle už svět nedělíme na věci, které pracují pro nás a které stojí proti nám; každá radost, stejně jako zklamání se nám stává stejnou potravou na cestě k probuzení. Pokládáme své pracoviště za posvátné prostředí, v němž je každá událost poučením a příležitostí k rozvíjení sama sebe.


| 26 |

Na všech třech těchto vozech nás podrží pevná ruka meditace. V tibetštině se pro meditaci používá výraz gom, který se dá doslovněji přeložit jako „důvěrně poznávat“. Meditace nám umožňuje důvěrněji poznávat sám sebe, své touhy i záměry. Čím lépe si uvědomujeme, proč chceme dělat to, do čeho se zrovna hodláme pustit, tím více péče této činnosti dokážeme věnovat a s tím větší sebedůvěrou ji budeme vykonávat. NASLOUCHAT SVÝM ZÁMĚRŮM Svou první práci po vysoké škole jsem dostal jako výkonný ředitel meditačního centra v Bostonu, což v té době byla nezisková organizace s bohatou pětatřicetiletou historií – v dobrém i špatném slova smyslu. Nebylo nijak samozřejmé, že správní rada svěří takovou funkci dvaadvacetiletému holobrádkovi bez jakýchkoli pracovních zkušeností, kterého v celé organizaci navíc nikdo ani nezná. Ještě předstěhováním do Bostonu jsem zaslechl, že se ozývají varovné hlasy, které se radu snaží přimět, aby své rozhodnutí přehodnotila a najala někoho staršího.

V den mého příjezdu se v centru slavilo výročí založení komunity. Představili mě členům a požádali mě, abych při přebírání funkce pronesl pár slov. Měl jsem sice připravenou řeč, když jsem však povstal před více než stočlennýmpublikem, zmohl jsem se jen na pár improvizovaných slov zcela od srdce. „Mým záměrem je chovat se ve své funkci neohroženě a upřímně,“ pravil jsem. „Možná vás přivedu na buben,udělám to však se vší upřímností a odvahou.“

Neměl jsem žádné obchodní zkušenosti, tohoto záměru jsem se však držel zuby nehty. První rok jsme pracovali na novém velkorysém programu pro všechny naše semináře.


| 27 |

Hlásili se nám noví lidé, praskali jsme ve švech. Organizace,

která pravidelně končila ročním schodkem deset až dvacet

tisíc dolarů, se poprvé za spoustu let dostala do černých čísel.

Dost jsem riskoval, činil jsem tak však zcela v souladu se

svým původním záměrem a věci pracovaly pro mě.

Zažil jsem ale i časy, kdy jsem sice měl stejně jasný záměr, jenže jsem se ho nedržel. Před několika lety jsem se rozhodl přesunout z neziskového sektoru a zkusit něco výnosnějšího. Pořád jsem chtěl být lidem prospěšný, toužil jsem však zároveň také po světštějším úspěchu. Našel jsem místo jako vedoucí provozu jedné poradenské společnosti. Zpočátku jsem se domníval, že mi bude vyhovovat. Byla to firma, která pomáhala malým rodinným podnikům celého světa.Připadalo mi, že prací pro ně naplním oba své záměry – pomáhat ostatním i vydělat balík.

Časem jsem se však upnul především na peníze a ten druhý záměr vyšuměl někam k oblakům. Kdybych věnoval více pozornosti svému prostředí, zřejmě by mi neušlo, že to pro mě není vhodná firma. Já jsem však vůči všem varovným znamením oslepl.

Čím lépe jsem se ovšem se společností seznamoval, tím nesnadnější bylo některé věci přehlížet. Tým tu byl malý a oddaný své práci, jenže výplaty chodily neustále pozdě,přestože ředitelka žila v obrovském bytě v newyorské West Village (občas jsme tam také pracovali, když zrovna neměla nazaplacení pronájmu kanceláří). Žádný zaměstnanec kvůli vysokým nárokům a špatnému zacházení nevydržel déle než rok. Malých podniků, kterým jsme měli teoreticky pomáhat, bylo pomálu a ředitelka trávila veškerý čas klábosením s investory.

Během několika měsíců jsem se stal služebně nejstarším zaměstnancem a ani výplaty mě už nedokázaly přesvědčit


| 28 |

o tom, že svou prací prospívám lidem (včetně sebe). Přátelsky

jsem se rozloučil a vrátil se k práci, která lépe splňovala můj

záměr pomáhat lidem.

Z těchto dvou zkušeností jsem načerpal mnohé poučení

o tom, co vlastně potřebuji ke štěstí. S přibývajícím věkem se

sice mé záměry neustále mění, v základu však zůstává touha

být něčím prospěšný společnosti. Pokud jsem se svýmzáměrem v souladu, jsem šťastný a spokojený. Vzdálím-li se mu,

abych si vydobyl nějaké větší materiální požitky, na chvíli

mě to sice uspokojí, dlouhodobě se však cítím vyčerpaný

a nešťastný.

Buddhistická cesta proto začíná průzkumem vnitřníkrajiny. Než se pustíme do práce s ostatními, potřebujemenejrve znát sami sebe. Věrní si totiž můžeme být jen tehdy,

pokud se dobře známe. Prvním krokem je poznat svéúmysly – velké, například proč děláme zrovna to, co děláme,

i malé, tedy čeho chceme dosáhnout třeba tento den. V tom

spočívá podstata cesty, je to její srdce. Prvním krokem je

poznat proč za každým co.

ROZJÍMÁNÍ NAD ÚMYSLY

První věc, kterou by si měl člověk ráno po probuzení

promyslet, je – co chci dnes dělat? Nemám přitom na

mysli onu devastující otázku typu „Co si počít sživotem?“, ale mnohem jednodušší představy: mohl bych

být o něco laskavější než včera, nebo: jestli mě v práci zase

naštvou, budu trpělivější. Udělejte si ještě v posteli čas

a promyslete si, jak chcete strávit den.

Nebo vstaňte a nad nadcházejícím dnem rozjímejte

až po ranní meditaci. Zvyknete-li si na to, budete si

připadat ukotvenější. V příští kapitole vám poskytnu


| 29 |

podrobné instrukce, jak k meditaci přistoupit, aby se

vám stala základem sebepoznávání. Rozjímaní nad

záměry pro daný den by mělo přijít na závěr.

Pokud vám to pomůže, můžete si je dokonce sepsat a vystavit někam, kde na ně uvidíte – ať už to bude samolepicí lísteček na stole nebo textový dokument v počítači. Pomohou vám neustále se vracet ke svému cíli stejně, jako se při meditaci vracíte k dechu.

Večer si pak někde v klidu sedněte a přemýšlejte, jakým způsobem se vám svůj záměr dařilo realizovat. To neznamená, že se máte hodnotit a plísnit. Právě naopak. Je to dobrá příležitost dopřát sám sobě kapku přátelství a jemnosti.

Chcete-li se s někým seznámit, také přece nezačínáte tím, že jej odsoudíte za všechno, co se mu nevede. Naopak k němu přistupujete otevřeně, jste jemní azvědaví. To samé platí pro seznamování s vlastní osobou. Myslete na to, udělejte si každý večer chvilku času a jemně se sami sebe ptejte, jak se vám dařilo.

Vyskytly se chvíle, kdy jste byli k ostatním opravdu milí? Dokázali jste zůstat v klidu, ačkoli kolega na poradě pořád nechtěl sklapnout? Ano? Radujte se. Ne? Zítra je také den a třeba se vám povede lépe než dnes. Pokud jste na své úmysly během dne úplně zapomněli, nevadí. Vzpomenete-li si na ně nazítří aspoň dvakrát, bude to významný pokrok! Čím důvěrněji známe sebe i to, oč nám opravdu jde, tím spokojenější se cítíme po všech stránkách, v práci pak zvlášť. Tak se do toho pusťte celým srdcem.


| 31 |

2 | OBJEVIT VLASTNÍ CENU:

ÚVOD DO MEDITACE

Zazen a všední život jsou jedno a to samé.

ŠUNRJU SUZUKI

DOMNÍVAT SE, ŽE ČLOVĚK může oddělit meditaci od pra

covního života, je hloupé. Ať jsme kdekoli, pořád můžeme

být plně přítomni. Na meditačním polštáři prožíváme pří

tomnost prostřednictvím fyzického pocitu z dýchání. Mimo

polštář můžeme přítomnost prožívat skrze lidi, s nimiž se

setkáváme, skrze pocity během cesty do práce a z práce, skrze

jídlo, skrze cokoli. Smyslem meditace je naučit se být plně

přítomen a uvědomovat si každý aspekt života.

Co se práce týče, vždy máme na výběr: buď se budeme

protloukat den za dnem, neustále sledovat, kdy už skončípra

covní doba, a považovat čas strávený v práci za ztracený kus

života, nebo práci přijmeme za svou způsobem, který nám

umožní plnohodnotně ji prožívat. Meditace nám pomáhá

zpomalit a vnímat přítomnost do té míry, abychom byli

schopni prožívat malé pracovní radosti stejně jako frustrace.


| 32 |

Pomáhá nám probrat se bincem v naší mysli, uvědomit si, co

doopravdy chceme a žít plným životem.

V tibetštině pro meditaci existuje více výrazů. Jedním z nich je samten. Sam znamená „mysl“, zatímco ten je „silný“. Meditace je tedy jinými slovy způsob, jak rozvíjet vyrovnanou a pružnou mysl. Silná a pružná mysl se očividně hodí jak při rozhodování o tom, co si chce člověk v životě počít, tak k tomu, aby si dobře vedl ve zvolené práci. Jistě pak není těžké nahlédnout, že rozlišovat mezi silnou myslí na meditačním polštáři a v práci nedává dobrý smysl. Je to přeci pořád jedna a tatáž mysl.

Buddha se v meditaci cvičil s mnoha učiteli a pokaždé dosahoval ohromujících, magických výsledků. Vždy se jich pak ptal: „To je ono? Tohle děláte?“ A učitelé žasli, že si tak rychle dokázal osvojit jejich praktiky, a odpovídali: „Ano! To je ono! Tak to má být. Necítíš se nyní svatým?“ Řekl bych, že Buddha nebyl tak neslušný, aby prohlásil: „Sakra, to teda ne!“ Od každého z nich však odešel.

Po nějakém čase se posadil pod stromem a věnoval se prosté meditaci na dech. Zakotvilo jej to v realitě přítomného okamžiku, v tom, co se děje právě teď. Touto zkušeností dosáhl čehosi, čemu se často říká osvícení. Co jejosvítilo? Skutečnost, jaká je. Náhle spatřil, jak se věci ve světě do opravdy mají, jak trpíme, jak mateme sami sebe i ostatní. Naučil se to v sobě zastavit.

Meditace, kterou praktikoval a která je stejně přístupná i nám, nespočívá v dosahování magických stavů změněného vědomí, jaké mu učitelé představovali zpočátku jeho cesty. Kouzlo Buddhovy meditace tkví v tom, že člověka přivede ke skutečnému bytí věcí. Říká se jí šamatá, meditace klidu. Čím lépe se s klidem dokážeme v životě i v práci ponořit do


| 33 |

přítomnosti, tím lépe můžeme přispívat světu okolo nás.

Čím intenzivněji žijeme v přítomnosti, tím méně stresuzažíváme. Když k tomu připočteme podporu silné a vyrovnané

mysli, máme všechny předpoklady k tomu, abychom si vedli

obdivuhodně.

NÁVOD K MEDITACI

Ještě než začnete meditovat, je nejdůležitější se uvolnit. Zní to

docela hloupě – copak nám uvolnění nemá zajistit právěmeditace? Lidé naneštěstí až příliš často berou meditování děsně

vážně. Mají pocit, že to musí „dělat správně“. Jsou z toho pak

celý upjatí, čímž si rovnou zavřou cestu k tomu, oč se snaží.

Důležitost uvolnění před meditací vždy zdůrazňuje i můj učitel Sakjong Mipham rinpočhe. Usadíte-li se spěšně napolštář a snažíte se do ukradených deseti minut nacpat tisíce věcí, načež zase vyskočíte a chvátáte jinam, mysl se vám ani v nejmenším nezpomalí.

Proto pomáhá se před meditací uvolnit. Stačí si pomalu natočit a vypít sklenici vody nebo si udělat čaj, natáhnout se, přečíst si kousek z nějaké buddhistické knihy nebo se před usednutím aspoň párkrát zhluboka nadechnout. Smyslem toho všeho je nevřítit se do meditace rychlostí 120 km/h, ale uvolnit se natolik, aby se mysl pokud možno hned od počátku loud a la t ř ic ít kou. Udě lat si č a s na p oř ád nou me d it ac i se v y plat í. PROSTŘEDÍ Někdy se mne lidé ptají, jestli si musí kupovat meditační polštář. Nemusí, určitě ne zpočátku, přesto to však může být užitečné. Už jen to, že doma něco takového máte, vám totiž připomíná, že můžete meditovat. Při každém pohledu na něj si člověk pomyslí: „No jo, dnes už se do toho vážně musím


| 34 |

pustit.“ Pokud se vám však do něj nechce investovat, použijte

klidně jakýkoli polštář, který doma už máte.

Také si můžete k meditaci vyhradit nějaký stálý kout se

svíčkou, miskou s vonnými tyčinkami nebo soškou Buddhy.

Tyto malé připomínky hrají ve vyčlenění meditačního prostoru vskutku podstatnou roli. Důležitý je stálý prostor,

i kdyby to měl být jen kout v obýváku. V meditaci už takčlověku brání spousta věcí, je zbytečné jejich seznam rozšiřovat

ještě o každodenní hledání vhodného místa.

Měli byste si najít takové místo, kde kolem sebe budete

cítit dostatek prostoru. To znamená, že byste neměli sedět

před počítačem či televizí, ani těsně před zdí, měl by tam být

relativní klid a světlo. Když usedáte k meditaci, chcete, aby

vás prostředí podporovalo, ne aby vás rušilo.

POLOHA

Jakmile si vytvoříte vhodné prostředí kolem sebe a dost místa

v hlavě na důkladnou meditaci, posaďte se na polštář či na

židli a navažte kontakt se svým tělem. Při zaujímání vhodné

polohy je vhodné vědomě zkontrolovat šest prvků:

1. Sed. Člověk se má při meditaci cítit stabilně. Toznamená, že sedí uprostřed polštáře či židle, nikam se

nenaklání, neklouže, neopírá se, ani netyčí. Seďte

jako král či královna na trůnu. Cítit se královsky

povzneseně je při meditaci žádoucí.

2. Nohy. Sedíte-li na polštáři, dejte nohy volně křížem,

kolena by měla být níže než boky. Sedíte-li na židli,

obě chodidla by se měla celá dotýkat země.

3. Tr u p. Z pevné základny se dá stavět vzhůru. Představte si páteř jako sloupek vyrovnaných mincí


| 35 |

zakončený lebkou. Představte si pevnou, vzpřímenou strukturu a zcela uvolněte svaly ramenou a zad.

Nenuťte tělo do vzpřímené pozice násilím, spolehněte se na přirozenou polohu páteře. Pokud sepřistihnete, jak se hrbíte vpřed (a komu se to nestane?),

vyvolejte v sobě opět představu pevné základny

a sloupku mincí, který srovnáte pohybem hlavy.

4. Ruce. Různé tradice učí studenty dělat s rukama

různé věci. Já doporučuji zvednout paže, ohnout je

v lokti a spustit dlaně volně na stehna. Mělo by to

být dost pohodlné a zároveň v této poloze trochu

podpoří vzpřímená záda.

5. Oči. Máte-li uvolněně spočinout v přítomnosti, je

třeba uvolnit i oči. Nechte je klidně otevřené,koukejte rozostřeným pohledem tak metr před sebe.

Necháváme oči otevřené jako připomínku, že se

snažíme probudit do plné přítomnosti.

6. Ústa. Při uvolňování obličejových valů vám

pusa může zůstat viset trochu pootevřená. To je

v pořádku. S pootevřenou pusou budete snadněji

dýchat. Špičku jazyka opřete o horní zuby.

Smyslem je držet se zpříma s pocitem důstojnosti azároveň se uvolnit. Nepřehánějte to ani s těmito šesti body, je to

však dobrá pomůcka k tomu, aby se člověk občas srovnal.

DECH

Účelem meditace není podávat výkony, nýbrž volně spočinout v přítomnosti. A protože nemusíte nic dělat, nemusíte se

ani hodnotit a můžete k sobě zůstat jemní. Tohle mějte dobře

na paměti.


| 36 |

Jakmile se zakotvíte v těle, obraťte pozornost k dechu. Vnímejte fyzické pocity při nádechu i při výdechu. Stejně dýcháte pořád, takže si vlastně jen začínáte všímat toho, co už tak jako tak děláte. Nemusíte dech nijak měnit, jen se mu věnujte. Říká se tomu bdělá pozornost – jednoduchésoustředění na svou bezprostřední činnost.

Není to sice to nejzábavnější cvičení pod sluncem, jenže je základní, což znamená, že vás ani nebude nic moc roztylovat. Dýchání je prosté. Vždy čerstvé. Vždy se děje právě teď. Můžete proto zůstat se svým dechem a nechat myšlenky připlouvat a odplouvat jako mraky na obloze. VRACEJTE SE – ZNOVU A ZNOVU Má to však jedno úskalí, myšlenky se zcela jistě objeví. Někdy jsou rozbíhavé – sledují všechno, co máte do večera udělat. Někdy jsou jako film – pustíte se do hádky s někým, kdo vůbec není ani nablízku. Někdy vás zasáhne silná emoce, vášeň či hněv, z nichž srší nejrůznější krátké příběhy. Pokyny se však nemění za žádných okolností – vracejte se k dechu. Vracejte se k tomu, co se děje právě teď.

Pokud vám to pomůže, řekněte si v duchu „Myslím!“pokaždé, když si nějakou myšlenku uvědomíte. To neznamená, že na sebe máte řvát, a to ani v duchu. Raději se k sobě chovejte hezky. Jak už jsme se zmínili v předchozí kapitole, chcete-li se o sobě něco dozvědět, musíte se sebou zacházet v rukavičkách. Takže na sebe buďte hodní, mile se upozorněte, že se zřejmě vzdalujete přítomnosti, což vlastně nemáte v úmyslu. Jakmile si to uvědomíte, zašeptáte si: „Myslím!“ A vrátíte se k dechu.

To je základ celé meditace. Přesně tohle dělal Buddha, abylo-li to dost dobré pro něj, mělo by to stačit i nám. Nepotřebujeme na tom nic měnit, nic vylepšovat. V jednoduchosti je kouzlo.


| 37 |

Někdy je to skvělé, jindy se už nemůžeme dočkat, až budeme

z polštáře moci vyskočit. Tak to chodí. Po pravdě řečeno,kdybyste zašli do místnosti plné meditujících lidí a zeptali se, jestli

už si někdy někdo z nich pomyslel, že je nejhorší ze všemeditujících na světě, nejspíš se přihlásí skoro všichni.

Meditovat je jako jezdit po horské dráze. Někdy se cítíme „nahoře“ a hladce spočíváme s dechem. Jindy usedneme na polštář a rovnou bychom mohli v bezmocném gestuzdvihnout ruce a křičet nad tím sešupem do hlubin roztržitosti. Jsme na tom všichni stejně.

Nicméně dokážeme-li se vždy znovu a znovu vracet ke svému dechu, cvičíme tím ve skutečnosti návraty do „tohoto okamžiku“. Kdykoli pak opouštíme meditační polštář, máme život „těmito okamžiky“ vždy o něco plnější. Stálým cvičením tak v sobě pěstujeme schopnost zůstávat stejně bděle pozorní v životě jako na meditačním polštáři.

Jak říká učitelka meditace a publicistka Pema Chödrön: „Nemeditujeme proto, abychom vynikali v meditaci, ale proto, abychom dokázali zůstat bdělí v běžném životě.“ D O B R Á P O DS TATA Pema Chödrön klade velký důraz na to, že smyslem meditace není meditovat „dobře“. Hodně jsem o tom přívlastku dobře přemýšlel. Lidé se velmi často snaží být v něčem „dobří“: Dobrý zaměstnanec. Dobrý manžel. Dobrá matka. Dobrý v meditaci. Když to člověk dobře zváží, je pojem „dobrý“ velmi relativní. Srovnáváme se s ostatními a používáme je jako měřítka. Jsme lepší zaměstnanci než Jakub, který chodí všude pozdě, ovšem ne zase tak dobří jako Anna, která sedobrovolně cpe do čela zřejmě každé přesčasové aktivity. Podle ostatních pak usuzujeme, jak „dobří“ jsme v zaměstnání my.


| 38 |

Učím meditaci v buddhistickém centru Šambhala, které má sice kořeny v tibetském buddhismu, zároveň však nabízí meditaci jako nástroj, který může bez ohledu nanáboženství využít každý, kdo chce žít svůj život probuzeněji. Všambhalové tradici má výraz dobrý zvláštní obsah. Mluvíme totiž často o dobré podstatě člověka, což je přesný opak katolické představy prvotního hříchu. Máme tím na mysli, že člověk ze své podstaty není vůbec špatný; pod slupkami zmatku, bolesti a agresivity jsme z podstaty dobří.

Vaše dobrá podstata vychází z toho, že v sobě skrývátevrozenou moudrost. Jste od přírody laskaví. Jste od přírody schopní. Rodíte se s tím. Takoví jste. Říkáme-li, že Buddha dosáhlosvícení, myslíme tím, že se mu podařilo naplnit svoubuddhovskou přirozenost, semínko, které je v každém z nás přirozeně bdělé a vědomé. Buddhovská přirozenost je schopnost sledovat Buddhovu cestu a dosáhnout vlastního probuzení.

Probouzíme se do své pravé přirozenosti – dobré podstaty. V jádru totiž disponujeme neochvějným zdrojem síly –vnitřního dobra.

Jsme-li ovšem v jádru moudří, laskaví a dobří, pak také v jádru máme všichni svou cenu. Před dvěma lety jsempřednášel v New Haven a na konci mé řeči se o slovo přihlásil muž jménem Michael. Meditace je v pořádku a fajn, prohlásil, když se však všechno sečte, stejně má prý pocit, že není tak vzdělaný a dobře vyškolený jako ostatní. „V práci si nevěřím. Nejsem dost chytrý ani schopný, abych uspěl.“

Předpokládám, že v tom Michael není sám. Mnozí z nás, kdo jsme vyrostli v konzumní společnosti, jsme se z reklamy poučili o tom, že jsme příliš hloupí, tlustí, mladí nebo staří na to, abychom mohli být tím, čím bychom chtěli. Vtip je v tom, že pokud dokážeme jednat ze své dobré podstaty, jsme


| 39 |

všichni naprosto schopní. Máme všechno, co potřebujeme,

a můžeme se klidně nabízet takoví, jací jsme. „Máš takovou

cenu, jakou si myslíš,“ řekl mi jednou jeden moudrý přítel.

Nejspíš je tedy nejvyšší čas uznat, že za to opravdu stojíte.

Dobrá podstata je ticho, které prožíváme po meditaci. Je to klid, který se v nás rozhostí, když se nechytáme vírůemočních bouří a divokých fantazií. Je k dispozici vždy, když se dokážeme natolik ponořit do přítomnosti, abychom ji spatřili.

„Změň svůj pohled na věci, a věci, na něž hledíš, se změní,“

1

vyzývá velký motivátor Wayne Dyer. Pravidelné

meditace mohou člověku zdánlivě nepřekonatelné překážky

proměnit v běžné obtíže. Naučíme-li se setrvávat v přítomnosti a jednat ze své dobré podstaty, dokážeme cokoli.

TIPY PRO MEDITOVÁNÍ V PRÁCI

Doporučuji lidem meditací začínat den, neboť ráno je mysl

ještě čerstvá. Nicméně nejvhodnější doba pro meditaci může

být pro každého různá. Někdo rád medituje, když dorazí

z práce domů. Jiný si zase nejraději udělá čas o polednípřestávce na oběd. Ať už vám vyhovuje cokoli, začněte deseti

minutami denně tak pravidelně, jak jen svedete. Říká se, že

děláte-li něco jedenáct dní po sobě, stane se z toho zvyk.

Zkuste se tedy v první řadě soustředit na tuto první metu.

A buďte k sobě milí. Když časem nějaký ten den vypadne,

není třeba se čílit. Buďte v pohodě.

Každodenní meditace se může stát základem duchovní cesty. Bylo by pošetilé nechávat bdělou pozornost nameditačním polštáři, kdykoli skončíte s meditací. Meditujeme přeci z nějakého důvodu. Ten důvod je zbytek života.

Vzhledem k tomu, že v práci trávíme tolik času, jeužitečné se naučit nacházet chvilky pro meditaci i během


| 40 |

dne. Mám přítele, skvělého učitele meditace – jmenuje se

Adam Lobel. Někdy po dvacítce si pořídil dítě a jak ví každý

rodič, dělat si vlastní program s maličkým je velmi obtížné.

Adam to řešil tak, že kdykoli se mu během dne naskytla

volná chvilka, využil jí ke krátké meditaci. Udělal přesně

to, o čem mluví Šunrju Suzuki – spojil meditaci s běžným

denním životem.

Podle mě se Adamovým příkladem může řídit každý.

Dopřejeme-li si kdykoli během dne jednu delší meditaci,

můžeme ji použít jako východisko pro řadu dalších krátkých

sezení. A pro tyto případy si vám dovolím nabídnout pár

technik, které vám umožní meditovat i v práci, ať už děláte

na poště, v autoservisu, v knihovně nebo klidně i v rušném

obchodním centru.

CINK

Mám jeden takový zvyk – nařizuji si na telefonu časovač, aby

mi každou hodinu pípl. Je jedno, na čem zrovna pracuji,pra

videlně mi připomíná, abych zvedl pohled, srovnal si polohu

těla a chvilku meditoval. Čas na to si neodměřuji. Prostě

v meditaci setrvám minutu či dvě, znovu nastavím časovač

a vracím se k práci.

ČERVENÁ TEČKA

Tohle mě naučil můj první instruktor, když jsem omedi

taci projevil zájem už jako malý kluk. Věděl, že nevydržím

delší dobu jen tak v klidu sedět. Poradil mi, abych si pořídil

červená samolepicí kolečka (v Americe je prodávají vkaž

dém papírnictví) a nalepil si je různě po domě. Kdykoli

pak na nějaké narazím, budu vědět, že se mám na chvíli

zastavit, srovnat si tělo a chvíli pozorovat dech. Pak zase




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist