načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Brusinky - Barbara Nesvadbová

Brusinky
-4%
sleva

Elektronická kniha: Brusinky
Autor:

Ryze feministické fejetony, které vznikly za posledních 6 let jak pro časopis harperś bazaar, tak pro redhot, či mladou frontu. Knížka obsahuje i fejetony původní, dosud nepublikované. ... (celý popis)


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788072468706
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ryze feministické fejetony, které vznikly za posledních 6 let jak pro časopis harperś bazaar, tak pro redhot, či mladou frontu. Knížka obsahuje i fejetony původní, dosud nepublikované. Tématem jsou většinou muži, soužití s nimi, partnerství, přátelství a rodičovství. Hlavní linií knížky je láska a sexuální přitažlivost, což s nadhledem a vtipem ilustrují kresby Mišo Duhy.

Související tituly dle názvu:
Brusinky Brusinky
Nesvadbová Barbara
Cena: 222 Kč
Laskonky Laskonky
Nesvadbová Barbara
Cena: 222 Kč
Brusinky Brusinky
Nesvadbová Barbara
Cena: 133 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

motto



fejetony, glosy,

povídky


© Barbara Nesvadbová, 2009

Cover photography © Petr Weigl + Mišo Dúha

Veškerá práva vyhrazena


Antonínovi

protože je to jediný muž, před kterým koktám.

tedy kromě pana prezidenta...

A tak si za svoji toleranci zaslouží alespoň knížku.



Postavy v knize jsou smyšlené a nemají

nic společného se skutečnými osobami.


olal mi kamarád z Curychu. Že se právě

rozvedl a hrozně si to užívá. pronajal si

byt v centru a každý večer tam má jinou

pětadvacítku.

představa, že by něco podobného udělala jehobývalá manželka, je značně bizarní. ne-li nemožná. na

druhé straně, ona si přece může najít nějaké jiné

hobby. třeba se konečně naučí luštit křížovky. věk

prostě není pověra. je k nám zatraceně nespravedlivý.

Markéta Hrubešová, pavlína fechterová, Renatakalenská, lucie Blagojević... a hodně mých dalšíchkamarádek to „už má za sebou“. A nezhroutily se.

naopak. Unisono tvrdí, že je to fajn. občas dokonce

přidávají na superlativech. dozvěděla jsem se, že

nikdy neměly lepší sex, hezčí tělo, nedělaly menší

chyby ve vztazích... Říkají, že už naprosto přesně

vědí, co nechtějí, a tím pádem se matně přibližují

k tomu, co chtějí. Hraný entuziasmus, že by? píšu

teď o té bájné hranici třiceti let. když mi bylo dvacet

sedm, říkal můj táta, že mám „posledních pár let“.

tehdy jsem se domnívala, že jenom žertuje. Ale měl

pravdu. skutečně jsem tenkrát měla těch „pár let“.

 6

Barbara Nesvadbová

TŘICÍTKA

V


Šance, že v době, kdy bude moje dcerasamostatná, což bude nejdřív za třináct let, udělámdoktorát, budu psát scénáře pro Hollywood či se vdám za Claudia Abbada, ty šance se blíží nule.

samozřejmě že existují výjimky. jen žádnouneznám. Život fakt nezačíná ve třiceti.

(2004)

Třicítka

7 


edávno jsem ocenila existenci bratrů. Moje

kamarádka lucie se potřetí za dobu, co se

známe, stěhovala od nějakého muže(tentokrát od jogína). povaha, intelekt acharakter těchto mužů je teď irelevantní. důležité je, že všechny ty tři vztahy zkrachovaly. A ve chvíli, kdy končí, nastupuje na scénu lucčin bratr, který přijede z hor, kde pěstuje ovce (s nikým nekomunikuje a dívá se na mraky). tak tento bratr sestoupí ze svých výšin do městského, normálního, komerčního světa a auto – ještě špinavé od převážení oveček, naloží deseti květinami, přibalí knihy, pár svršků a vzlykající lucii – no a to všechno zase někam převeze. většinou prý mlčí. jen nedávno utrousil takovou docela pádnou připomínku. Řekl totiž: „lucie, proč s těmi muži musíš neustále bydlet?“

velká otázka svým významem. ne? proč totižmusíme s někým koexistovat? nestačí nám občasnévečeře? noci? pár víkendů? A zimní a letní dovolená?

nestačí to? Musíme mít společnou pračku, postel

a knihovnu? („představ si, že si k těm mým philipům

Rothům, vonnegutům a Carverům přidal svéhoHai 8

Barbara Nesvadbová

SPOLEČNÁ DOMÁCNOST

N


leyho a kresleného Asterixe!!!“ luciina znechucená

přímá řeč po tříletém soužití s prodejcem motorek.)

takže nestačí nám to? ne, nestačí. A nejenže se chceme sestěhovávat s vidinou velké, klidné a láskyplné rodiny. ještě navíc se maskujeme do lepších mimikrů. již zmiňovaná lucie zahodila všechny své Baldinini botky a Max Mara svetříky. oblékla se do jogínských tepláků a začala chroupat zrní. dnes už tedy zasenormálně jí. Ale zrní chroupala dva roky. dva roky!!!

proč mne to celé tak moc zaujalo. no protože jsem si donedávna myslela, že mne nic, ale vůbec nicnevyvede z mé pohody. Že když je má dcera u svého táty a já zrovna nemám žádnou práci, že se budu válet ve vaně, číst básničky a chroupat slané mandle. A změna. Žádná horká voda. Běhala jsem vpohorkách po českých lesích. nejenže kdyby mi někdo řekl, že ujdu deset kilometrů – jen kvůli muži, téobčasné mátožné entitě, tak bych si myslela, že blouzní. vrchol byly ty boty. nic hnusnějšího jsem ještě na noze neměla. Ale jak mne potěšila ta „mužská“pochvala, že mi ta hrůzná obuv sluší. (Blábol,samozřejmě. Ale zkuste těm blábolům nevěřit.) jediné, co mne na tom celém skutečně děsí, je, že nemám toho stoicky klidného bratra...

(2006)

9 

Společná domácnost


estra mojí kamarádky se právě podruhérozvádí. na tom by nebylo nic tak moc divného.

Zvláštní je však důvod. Rozvádí se kvůli

dětem. ona má v péči dceru z prvníhomanželství. on má ve střídavé péči dceru z prvníhomanželství. oběma dcerám je osm let. nejenže se

naprosto nesnesou. Žárlí na sebe a všemožně siubližují. ještě ke všemu absolutně nenávidí třetí dítě,

které mají ti dva rozvádějící se spolu. jedná se osedmiměsíční miminko. o kluka.

ti dva lidé mají přípravu zvládat konflikty. onzáchranář od horolezců. ona dětská psycholožka(považte tu absurditu...). A stejně situaci moje dítě

a tvoje dítě bije naše dítě naprosto nezvládli. ono to

totiž nesmírně těžké je.

„Hele, ty se mnou asi nechceš mít nějaký vážný

vztah, když mi ani neukážeš svoje dítě?“ řekl minedávno jeden z mých přátel. A co na to odpovědět?

„ne. nechci.“ nebo: „ne, bojím se.“ nebo: „ne,nevěřím ti.“ všechno špatně.

Moje přítelkyně kateřina, méně úzkostná matka,

než jsem já, řeší situaci opačně. Ukáže svým dětem

 10

Barbara Nesvadbová

KOLIK MILENCŮ

SNESOU NAŠE DĚTI

S


každého muže, kterého potká. vítá je se slovy:„představte se, zvykněte si.“ A loučí se se slovy: „Už se

nikdy nevrátí. Zvykněte si.“ trošku hrůza pro ty malé

hlavy. nicméně taky eventualita. koneckonců můj

spolužák ze základní školy lukáš měl tatínků dokonce

osm. osm!!! jednou přišli na rodičovské sdružení dva

najednou. Maminka to zřejmě překombinovala...

nevím, jaké je správné řešení. jen nějakpodvědomě tuším, že okouzlení „být tím náhradnímrodičem“ vydrží chvíli. A pak už je to jen nesmírná dřina. A člověk by měl vybrat někoho, kdo vydrží. Cožparadoxně nemusí být horolezec-záchranář, ale třeba počítačový analytik. jak furt sedí na jednom místě, mohli by být emocionálně stabilní.

Z oné ambice „vydržet“ plyne jedno ne přílišpovzbudivé, avšak pravdivé ponaučení. Že každá další životní volba je těžší a těžší.

(2007)

11 

Kolik milenců snesou naše děti


olik manželství jste už stihla rozbít? tak

tuhle sugestivní otázku mi položila žena

– stále ještě manželka – jednoho mého

blízkého kamaráda. podotýkám –opravdu kamaráda.

po přímé otázce té hezké, vzdělané a velice dobře

upravené ženy jsem se sebekriticky podívala na své

oprýskané nehty. „Žádné. Myslím, že opravdu žádné,“

zašeptala jsem velice nesměle na svoji sebeobranu.

„našla jsem u svého muže v pracovním stole vaše

fotky. Můžete mi to tedy nějak vysvětlit?“ ptala se ta

sympatická dáma. „no, tak to opravdu nevím. vídám

ho sporadicky. A rozhodně si mne při obědech nefotí.“

snažila jsem se dál diplomaticky balancovat. Ale

pravda – byla jsem už úplně spletená. „pochopte

přece, kdyby tam měl nějaké anonymní pornoherečky

jako každý normální chlap, to by mi nevadilo. Ale proč

tam má vás?“ ptala se. Bizarrr, že? Anonymní nahé

jsou o. k. Ale konkrétní oblečená je špatně...

té docela milé a ke konci rozhovoru již velminejisté ženě jsem posléze vysvětlila, že půjčovat si jejího

manžela rozhodně nehodlám. Ani třeba jen na

 12

Barbara Nesvadbová

UTAJENÁ MANŽELKA

K


čtvrteční dopoledne... když jsem se pak nad nízamýšlela, nechápala jsem. přece i kdybych s ním spala,

nejhorší možná varianta je konfrontace, ne? ještě víc

než ji jsem však nechápala jeho.

Mé stadium divení však dlouho nevydrželo.

druhý den jsem na jakémsi golfovém soaré potkala

půvabnou drobnou blondýnku – schválnězdůrazňuji, jak ta žena vypadala, protože naprosto přesně

ztělesňovala typ tvora, o kterém jsem bylapřesvědčena, že ho každý mužský jedinec musí jen a jenopatrovat a chránit.

tahle dívka, říkejme jí třeba kateřina, mivyprávěla příběh. příběh, jak sedm let žila s mužem,

s otcem svého malého syna. A on si během těhle

sedmi let nejen stačil pořídit jiné dítě – dceru.podobně starou, jako je syn kateřiny. ještě se stačil

i oženit!!! Chápete? oženit. přitom s kateřinou stále

žil, jezdil na dovolené a chodil do divadel. Rozumíte

té absurditě? Žije s oficiální milenkou a podvádí ji

s neoficiální manželkou?

když kateřina zjistila situaci, samozřejmě se ptala.

kdo by se také neptal... A ten originální muž, říkejme

mu třeba Honza, tvrdil, že se jednalo jen ofingovanou svatbu. proč fingovanou, neprozradil – to je prý

příliš osobní, to říct nemůže. I kateřina nelenila

a zašla si na radnici, kde si nechala skrz pár úplatků

ukázat fotky z Honzíkovy svatby. tak tedy na téveselici „jen na oko“ byli rodiče obou zúčastněných,

přátelé, dokonce i její přátelé!!!, nevěsta v bílém...

13 

Utajená manželka

kateřina měla co dělat, aby se dokázala nadechnout.

najednou chápala, proč ji jeníkovi rodiče tak neradi

vídají, proč ji nikdo nezve na ty vesnické zahradní

grilovačky... samozřejmě začala brečet. také se jí

však začala hrozně motat hlava. přece jen je to ale

osoba rozumná, a tak složit se nanovoměst

ské radnici – to se jí nezdálo jako pěkné a vhodnévy

vrcholení celého příběhu. A náš Honzík?samoz

řejmě že ho vyhodila. Žije sám. kdyby si totiž chtěl

vybrat, už by si dávno vybral. A z tohohle značněne

typického příběhu je i poučení pro onu manželku,

která nám postávala před redakcí. Člověk totiž nikdy

neutíká k někomu. Ale od někoho...

(2007)

 14

Barbara Nesvadbová Utajená manželka

roč mne žádný z mých bývalých vlastněneozve do té pošty pro tebe? ptala senedávno zcela vážně moje inteligentní

a dospělá přítelkyně karin. „to tedyznamená, že každá, která přišla po mně, byla lepší. každá.“ dedukovala dál. „Žádnému z těch mužů se krutě nestýská. netrpí nespavostí. neposílají růže. Co růže? nepošlou ani fialku...“

tak to je jeden extrém. Byť je karin velicepůvabná a opačným pohlavím velice žádaná, zřejmědokáže docela úspěšně pálit ty pomyslné mosty. druhý

extrém jsou bývalí muži, kteří každý, i sebenevinnější

kontakt berou jako pozvání do postele – v rámcifilozofie, když jsme spolu jednou spali, budeme spolu

spát už vždycky...

„ty nemáš čas se mnou zajít ani na kafe? Co by ti

to jako udělalo? vždyť jsme spolu rok chodili. Rok!

ne měsíc. A já s tebou seriózně plánoval rodinu.Budoucnost. Zajímá mne, co děláš dnes. A ty? nestojím

ti ani za půl hodinu na preso.“ Rychlá a pobouřená

přednáška jednoho bývalého adepta na manželství.

kdybych ale chodila s každým mužem, kterého jsem

 16

Barbara Nesvadbová

P

NE KAŽDÝ MOST

JE MADISONSKÝ


testovala, na kávu, pořídím si brzkou otravukofei

nem. I kdybych pila třeba jen latté.

v naší redakční socio sondě do mužských duší

a těl jsme nedávno zkonstatovaly, že oni se opravdu

mění. Mají mnohem větší sklon k lítostivosti a taky

vše berou nesmírně vážně. jak jsme tady skoro

všechny překročily tu magickou třicítku, najednou

s námi už nikdo nechce jen tak spát. Chtějí společně

žít, vychovávat děti, a ta hrůza, ženit se. Bizarní – ze

své vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že dokud jsem

se chtěla vdát, nikdo mne nechtěl. jasně jsemspa

dala do kategorie blonďatá milenka. tedy přesněji –

odbarvená. ve chvíli, kdy se chci jen bavit, zčistajasna

poslouchám snůšku argumentů, jak žena nemůže žít

sama a jak prima by bylo, kdybych si vzala právě jeho.

Člověka, kterého znám třeba tři týdny. jedna máko

legyně to tak ale má. prostě se často vdává. tohle léto

už počtvrté. tedy ne počtvrté za léto, ale počtvrté za

svůj dosavadní partnerský život. A já jí nikdy neumím

odpovědět na zcela jasnou otázku. protože když se jí

ptám, proč si je prostě vždycky musí vzít, ona zcela

jasně odpovídá: „no a proč ne?“

(2008)

17 

Ne každý most je Madisonský


á už si, člověče, připadám jako muzeum. nebo

spíš sbírka kazových exponátů bez edičního

plánu. povzdechla si nedávno mápětatřicetiletá kamarádka simona. svobodná. Bezdětná. tzn. bez závazků. jak já jí tu volnost občas závidím. sbírku jsem pochopila, ale upřesnění, že je bez onoho plánu či záměru – to mi bylo nejasné. „no pochop, pomalu beru všechny. Cokoliv, co potkám. neumím se zbavit té nutkavé potřeby vyzkoušet každéhonového mužského jedince, který se třeba jen mihne mým životem. neumím. dokonce si to zakazuju. jako třeba cigarety. poslouchám přednášky o morálce od všech příbuzných. dokonce i od těch vzdálených. Byla jsem i v kostele. A? nic. prostě nic. nanejvýš se nad sebou jakože zamyslím. pak ale vždy skončím s nějakou výmluvou, že kdyby tenkrát tamten před rokem nechrápal, tenhle před půl rokem nejedljehněčí a tenhle, ten blonďák, co bydlí v sousedství, kdyby ten tak hlasitě nekomentoval účty vrestauracích, že už bych jistě byla dávno vdaná a mělaněkolik dětí. taky bych vařila. Možná i pekla. A v létě bych dělala džemy. Ufff. no a místo toho dřepím u tebe na

 18

Barbara Nesvadbová

PŘECE JE LEPŠÍ MÍT SBÍRKU...

J


vsi a stěžuji si, že mám kolem sebe příliš mnoho

mužů.“ to byl ale dlouhý monolog, že? přepsaný

skoro doslova. A se simoniným svolením. Bez svolení

už nesmím o nikom psát. jsem se zařekla. Můj bývalý

(zvláštní to bývalý, když byl jen jeden), no každopádně

můj bývalý manžel si stěžoval, že se mu každý měsíc

vracejí vředy, když si jde koupit Bazaar na stánek...

nicméně zpátky k simoně. snažila jsem se ji

uklidnit nezvratným tvrzením, že je stále lepší mít

kolem sebe mužů hodně než málo. nebo třeba taky

žádné... „tak to se tedy pěkně mýlíš.“ nenechala

mne skoro domluvit. vždyť já už jsem s těmi svými

pokusy odporná svému okolí. představ si, karin

(naše společná známá, tři děti, dva psi, dvě firmy,

třetí manžel, relativně spořádaný život) mne nedávno

jasně upozornila, ať už jí to netahám domů. lidi,

se kterými já spím a plánuji budoucnost. Ano, třeba

jen několik večerů, ale poctivě plánuji, ona označila

jako to. to. ne alespoň oni. Ani žádné přirovnání.

nebo aspoň urážka. Ale prostě to. jako hmyz.Ří

kala, že nebude kázat o dětech a manželovi, ale že

i jí je nepříjemný jejich entuziazmus a mé otrávené

výrazy. prý je jí jich líto. líto!!! Chápeš!? vzpomínáš

ještě, jak mluvila, když byla svobodná a bezdětná?“

„to je ale, simono, skoro před dvanácti lety.“sna

žila jsem se ji uklidnit. nedařilo se. poněkudneuro

ticky chroupala jeden pistáciový oříšek za druhým.

taky dost pila. „tak co mám tedy dělat? Co? Mám se

nechat někde léčit? jako ze závislosti? vždyť já na

19 

Přece je lepší mít sbírku...


nich přece nejsem závislá. nikomu vědoměneubli

žuju. vždycky, nebo skoro vždycky, věřím, že s tím

člověkem zůstanu. jinak bych s ním přece nespala.

nejsem žádný pokusný králík. přece...“ „já ti nevím.

Co je úplně vypustit? nestarat se o ně. nevídat je.

prostě abstinovat,“ navrhla jsem. „no výborně,“roz

čílila se. „tak ty taky. taky si myslíš, že nejsemnor

mální. jen jsi mne ještě neodsoudila. viď? Ale náběh

máš.“ dívala se na mne opravdu vyčítavě. trošku

mne rozčílila. přece jen poslouchat o nymfomanii

celý večer a pak být ještě obviněna z puritánství, to

mírně zamrzí. „tak na to kašli. někdo sbírá známky,

jiný autogramy, ty sbíráš muže.“ tenhle záměr ji

zřejmě pobavil. protože ať je to, jak chce, vždycky je

lepší sbírku mít než jen do nějaké patřit.

(2007)

 20

Barbara Nesvadbová


i gratuluji k nové známosti. tou ložnicí

prošla půlka prahy. líp sis teda vybrat

nemohl.“ tak zhodnotila moji blízkou

přítelkyni kristýnku bývalá manželkajejího skoromuže. skoromuž rovná se někdo, s kýmžijete, koho si snad i v brzku hodláte brát. Bývalá manželka byla bývalou už skoro pět let. Čili že zášť byla námi dvěma s kristýnou velice neočekávaná. Řekla bych i překvapivá. Uznejte – po pěti letech i ty největší emoce maličko vychladnou a city ustoupí...

představovaly jsme si tu půlku prahy. slušný zástup.

počítáme jen muže? nebo i ženy? děti a důchodcevynecháme. no i když – takový zachovalý důchodce nebo

nezkušený puberťák ... to, že daný zástup ložnicíprošel, jistě nemělo evokovat nějakou nevinnouprocházku. nebo třeba cestu na zmrzku. jistě to má hlubší

sexuální podtext. naše představivost se nad tímvyjádřením dost vyřádila.

jenže vtipné to bylo jen dočasně. po chvíli mi

došlo, že se kristýna regulérně trápí. „pochop, vždyť

já ji musím mít aspoň trochu ráda. vždyť budu mít na

víkendy její děti. A na každoden muže po ní. to je

21 

Bývalé manželky jsou báječné...

BÝVALÉ MANŽELKY

JSOU BÁJEČNÉ...

T


víc, než kdybych si po ní koupila v sekáči kabát.prostě spím s tím samým chlápkem, se kterým spala ona,

to mne povinuje se k ní chovat slušně, ne?“

I mně přišlo zvláštní, že žárlivost – po letech – jesilnější než mateřský instinkt. když mám situacipřirovnat, tak partnerku svého bývalého manžela vysoce ctím. dalo by se i říct, že si jí vážím a mám ji ráda.koneckonců s kým jiným cizím, koho neznám a koho jsem nevybrala já sama, tráví mé dítě pět dnů z měsíce?

kristýna však nehodlala řešit situaci rázně – ve smyslu, když ty tak, tak já s tebou nikdykomunikovat nebudu. Bohužel se začala obviňovat a přede mnou – fakt hrozné, nic podobného jsem po nínechtěla, ale opravdu – se jaksi ospravedlňovat. Říkala, že ano, že sice měla jaksi zábavnější období, ale to už je nejmíň sedm let zpátky (nemusela zdůrazňovat, koneckonců jsme spolu studovaly, takže si její muže vybavuji docela živě). A že to fakt nebyly zástupy. jen pár flirtů. prostě normální proces dospívání. jejímonolog nešel přerušit. v tu chvíli jsem hrála roli té paní. paní, kterou jsme nikdy nepotkaly. paní, která by mohla být kteroukoliv paní, kterou vídáme vtramvaji. Ale najednou to byla paní, před kterou sekristýna potřebovala ospravedlňovat. Cítila se vinná.

jak vinná? Čím? v rámci morálky dvacátého prvního století prostě stále funguje principčarodějnictví. Hoďte ji na hranici. stačí plivnout. A ona, je jedno, kdo je ta ona, může mít rusé vlasy, krátké sukně či jen bio názory, ale ona se už musíautoma 22

Barbara Nesvadbová


ticky bránit. to je možná důvod, proč se ženy stále

ještě chtějí vdávat. Aby byly chráněny. když jsou

vdané, mají muže. ostatním ženám se do nich kope

hůř. přece jen, jsou to Manželky. A manželka nemůže

být povětrnice... proč ta věčná ženská rivalita nelze

vyzmizíkovat, nevím. vždyť máme tak stejné osudy.

Co všechno nás spojuje. od spartakiádních sukýnek,

přes menstruaci, porod až po většinou osamělé stáří.

tolik, tolik věcí. A přece se nenávidíme kvůli pocitu

efemérnějšímu než denní tisk, kvůli mužské lásce...

(2008)

23 

Bývalé manželky jsou báječné...


nímáte své muže, když s nimi spíte? tedy,

lépe řečeno a vyjádřeno – ne když spíte

vedle nich... naprosto exaktně –pozorujete je při sexu? ne, jak se hýbou. Ani jak dýchají. Možná i jestli ještě... Ale jak se tváří.

k tomuhle výzkumu mne přiměla kamarádka

lucie. jednu noc se podívala na svého partnera.podívala se na něj nově. Zkoumavě. Bez emocí, bez

vášně. A? lekla se. před sebou totiž měla obličej plný

agrese. tak, jak se tvářil, ho naposledy zažila před

třemi lety, když se opilý popral v nějaké vesnickéhosodě, protože kdosi urazil jeho motorku.

lucie se samozřejmě dost vyděsila. Úplně přesně

netušila, kam nově svého partnera zařadit.koneckonců – znali se pět let a právě se rozhodli zplodit

potomka. „s tím násilníkem, chápeš? s tímčlověkem, který, když se se mnou miluje – a proč se asi

používá hezké slovo milovat – protože by to měl být

akt láskyplný, tak se tváří jak vrah. jako kdyby mne

škrtil. Ale ještě ke všemu, ne jako že je to mord

z vášně. Ale jako když škrtí nepřítele!!!“ snažila jsem

se ji uklidnit, že ne vždy musí být sex aktemláskypl 24

Barbara Nesvadbová

VŽDYCKY SE NĚKDO DÍVÁ...

V


ným jako z pohádky. Že i v dlouhodobém vztahu,

a právě tam, může více či méně fungovatpředstavivost, a bůhví na co zrovna ten její skoromanželmyslel. po mých argumentech se spíše naštvala, než

rozveselila.

kdyžsejíposlézenechtělosnímznovuskončitvobjetí, snažila se s ním o svém pozorování mluvit. jakánaivita chtít diskutovat s muži... nejen, že se urazil. ještě

jívyčetl,žeonaseprozměnubezdůvodněpochechtává.

od té doby spolu nespí. nebezpečný výzkum...

sama jsem ještě nesondovala. Ale vzpomínám si,

že někdy kolem pětadvaceti mne vždy trápilo, jak se

tvářím já. přesvědčená jsem samozřejmě byla, že blbě

– situaci jistě neadekvátně. A protože jsem většinou

zapomínala, že při sexu se přemýšlet nemá, tak jsem

pro jistotu zavírala oči, aby na mne bylo co nejméně

myšlenek poznat. někdy po třiceti mi to naštěstí

došlo a při sexu jsem přemýšlet přestala. jedna zfrustrací odpadla věkem...

kdysi dávno měla již zmíněná lucie mírněpromiskuitnější období a potkala člověka, který při orgasmu

kokrhal. vícekrát se s ním neviděla. pochopitelně. Ale

na to leknutí nezapomene... když jsem jí onu historku

připomněla, argumentovala, že tenkrát se ale přecenechtěla vdávat!

(2008)

25 

Vždycky se někdo dívá...

o je vlastně důvodem k rozchodu?nepřekonatelný odpor je úsměvné sousloví, které

se vybaví snad každému se vzpomínkou na

trapné komedie z rozvodových síní. Co to ale je ten nepřekonatelný odpor? to, že se štítíte jeho ručníku? nebo jen to, že vás nebaví spát s ním tak často jako na začátku vztahu? A proč nás přestane bavit ručník a tělo někoho, kdo nás před časem bavil k zbláznění? Záhada...

„Moji“ muži začínají většinou vyhrožovatrozchodem ve chvíli, kdy stojí na prahu žárlivosti. Místo,

aby si řekli – ať si jde na dvě tři večeře s někým

jiným, však brzo zjistí, že já jsem ten nejvtipnější

a nejchytřejší, začnou poštěkávat jako malý ratlík,kterému přistěhujete do obýváku perského kocoura.

nikdy bych nevěřila, jak velká obsese z majetnictví

u mužů kolem čtyřicítky nastoupí. Zřejmě jakmile

jim klesá testosteron, tak nepřímou úměrou začínají

být úzkostliví a podezřívaví. A první, co je napadne

– vyhrožují rozchodem. Čímž ho na sebe nechtěně

mohou i přivolat.

kupříkladu moje blízká kamarádka simona bydlí

 26

Barbara Nesvadbová

DVA JSOU PROSTĚ

VÍC NEŽ JEDEN :-)

C


s chlapcem Honzou. no, chlapec – je mu čtyřicet dva.

je rozvedený. na víkendy si půjčují jeho dvě děti

z prvního manželství. Honzík vede právní oddělení

jedné It firmy. docela dobrá partie – zdálo by se...

Bydlí spolu půl roku. Upozorňuji – nejsou manželé.

nemají spolu děti. Ani si nekupovali společnoukuchyň. prostě spolu „jen tak“ žijí. jako dva dospělí

lidé, kteří se rozhodli spolu být. Bez nároků. Bez

omezování. Bez výčitek. jojo – všeho do času.

simona odjela na den lyžovat na Šumavu. Cestoupotkala jakéhosi zábavného medika jménem jakub.

I ona – bláhová, právníkovi doma o medikoviporeferovala. ještě s upozorněním – podívej, jaké mi teď

píše milé zprávy. A? Zasmáli se tomu spolu? ne.

oheň na střeše. tedy, myslím, že i ten oheň by byl

slabým odvarem proti přednáškovému turné, které

simona chytla.

Aby toho nebylo málo, dostala simona i chřipku.

Medik – nic zlého netuše – přispěchal s mrkvovou

polévkou. každý, kdo se o tento kulinářskýexperiment pokoušel, musí tušit, kolik času a námahy ho

stálo, aby ta mrkev byla vůbec poživatelná... jak tak

stál v simonině kuchyni s tou polévkou, stalo se cosi

v právníkově (Honzíkově) hlavě a milému medikovi

tu polévku vytrhl a chrstnul ji na něj. to vše se dělo v její, v simonině, kuchyni. jen si to představte – dva graduovaní čtyřicátníci stojí proti sobě jako v aréně, po jednom teče oranžová šťáva, druhý svírá rendlík, jako kdyby to byla ta poslední jistota.si>27 

Dva jsou prostě víc než jeden :-)


mona, protože v rámci chřipky ztratila hlas, nebyla

schopna slov. Aby nebylo té absurdity dost, začali oba

argumentovat ve stylu „tak si, milá simono, vyber“.

když odešla do postele, obvinili ji, že je nedospělá.

tzn. – potřebuje obdiv více mužů, jako kdyby byla

malé dítě, stále bažící po chvále.

fascinující bylo, že oba uvažovali jen v kategorii dnes. jako by nebylo žádné ZítRA. prostě teď hned vyhraju. tohle tělo je moje. po nás potopa.

simona zůstala s Honzíkem. politý medik odešel. Hned další týden se s ním ale vyspala. přece jen jí ho bylo líto. Za normálních okolností by to nikdyneudělala. Ale ty Honzíkovy přednášky byly taknekonečné, tak úmorné, že měla pocit, že si je aspoň musí zasloužit...

(2006)

 28

Barbara Nesvadbová


ak těžké je snášet cizí děti... lze je vůbecmilovat? A pokud od mužů, kteří procházejínašimi životy, a priori očekáváme, že budou

otročit našim dětem, dokážeme stejnou službu nabídnout i my samy?

A jak hluboká může být láska neotce k vašemudítěti? I když si s ním tak intenzivně hraje, nezapomene

na něj v sekundě, jakmile ho omrzí vaše ložnice?

kupříkladu moje kolegyně jana chodí se skoroideálním mužem. Říct o muži, že je skoro ideální – to už

hraničí s absolutním komplimentem. nebo sabsolutní omezeností... nicméně i tento jedinec má

malou vadu na kráse. Má syna. to by samo o sobě

vůbec nevadilo. syn je milý, chytrý, komunikující,

maminkou proti mé milé janě nepoštvaný. jenbohužel jeho otec trpí jakousi srovnávací fobií. Aprotože i jana má syna, je nabíledni, že on srovnává

právě tyto dva chlapce.

Chápete ten očistec, kdyby někdo před vašímrozmazleným jedináčkem prohlašoval: „tenhle kopec by

jeník vyšel jistě sám. ten by se od maminky určitě

nosit nenechal...“ nebo: „tohle by jeníček nepapal.

29 

Děti jeho bývalých žen

DĚTI JEHO BÝVALÝCH ŽEN

J


to on ví, že je to nezdravé, on se čokolády anine

dotkne. Chce být zdravý.“ tyhle perličky pronáší

muž, kerý je do naší milé jany relativně hodněza

milovaný. A ona? samozřejmě se mu to snažilavy

světlit. povídala o rozdílných typech výchovy.

o benevolenci. o vlastní averzi k rozkazům. Hrách.

jen hrách. nepochopil. v konverzaci uznal. pravil,

že nebude dávat rozkazy jejímu dítěti, že ji nechávy

světlit, že nebude shazovat její autoritu, etc. v praxi

ale vbrzku hodnotící komentáře zopakoval. Cozís

kal? jedině úvahy jany: „Chci já tohle do života?“

pak jana jednou seděla v letadle a dívala se na

muže, který se obětavě staral o malou dceru své nové

přítelkyně (nové – to bylo prý jasně vidět :-)). Měli

dlouhý let. Holčička plakala. paní bolela hlava. on

kolem nich neustále kmital. nosil vodu, mléko,

prášky, hračky etc. později, když obě usnuly, svěřil

janě, že oba jeho rodiče už zemřeli. vlastní rodinu

prý nemá. no a tyhle dva andílky – označení těch

dvou spících – by prý na rukou nosil. patos... A jana?

vzpomněla si na svého otce. ten říkal: „Až budešhle

dat partnera pro život, nehleď na intelekt. Zapomeň

na sex. neposuzuj podle bohatství. Ale nezapomeň

na jedno pravidlo. Měl by to být bezdětný sirotek.“

(2007)

 30

Barbara Nesvadbová


a výstavě emmy srncové se má dcera na

dlouho zastavila před jedním obrazem.

jmenoval se koloběh náklonností.Znázorňoval dekolt a hlavu ženy. A odevšud zjejího blízkého okolí doslova vypadávali různí mužští jedinci – buď v celku, nebo po kusech. jedna noha čouhala dokonce z úst... „jé, maminko, to je jak u vás v redakci,“ volala moje dcera nahlas a vesele.přítomní důchodci kroutili hlavičkami. Hrůza.

Cestou do školky jsem se snažila vysvětlit Bibirozdíl mezi Šplhatelem – ten, který hodně hodně chce.

A nic. Běžným Ctitelem. Milencem. kamarádem.

Mužem. A Manželem. taky otec se nám do tohozamíchal. Byla jsem velice šťastná, že jsme onu diskusi

vedly samy v autě. A ne třeba v tramvaji. na rozdíl ode

mne má ona ke všem, skutečně všem mužům, kteří nás

obklopují nebo obklopovali, ryze pozitivní vztah...

jasné tedy je, že je důležité mít ráda své ex. Ale

doteď mi ještě nedošlo, že je nutné obdivovat i jeho

ex... Bizarní, že?

kupříkladu když moje kolegyně a kamarádka jana

potkala jednu bývalou přítelkyni svého současného

31 

Hádej, kdo spal v jeho posteli?

HÁDEJ, KDO SPAL

V JEHO POSTELI?

N


milého, rozesmála se. „vypadá jako veverka,“gloso

vala. on se k smrti urazil. přitom šlo jen o neškodný

vtip. „to, že jsem ji kvůli tobě opustil, ještěnezna

mená, že není krásná,“ zněla naštvaná replika. jana

chvilku nevěděla, co říct. ona totiž ženy většinou

chválí. na ženy díky počtu mužů, kteří jí samépro

jevují náklonnost, nikdy, opravdu nikdy nežárlí.

A ženy má komplexně jistě mnohem radši než muže.

Ale ty zuby prostě nešly přehlédnout... „samozřejmě

že je hezká. Má krásné kudrnaté vlasy. A modrá očka.

působí roztomile,“ snažila se zachránit situaci. ještě

se snažila... „je o osm let mladší než ty. A je to krásná

holka.“ jeho reakce. tak, a ticho v autě. Zřejmě čas

na botox, problesklo janě hlavou. nebo na změnu

muže. „prostě, jani, ty na mne žárlíš. přiznej si to.

Minulý týden jsi o mé exmanželce řekla, že večtyři

ceti to se dvěma dětmi nemá lehké. Ale naopak. je

plná sex-appealu, který ty nevidíš, protože tědenno

denně obklopují jen anorektické osmnáctky.“ jana,

když si představila naši redakci, tak k anorektické

osmnáctce má nejblíž náš grafik Robert... Zase bylo

ticho. v tom autě. „jani, uznej, ty neustále chceš být

první, jediná. o Romaně jsi zase prohlásila, žene

chápeš, jak může vést tak dobrou firmu, když čte jen

bulvár. Zas urážka. protože mne miluješ, taknesne

seš konkurenci.“ nedalo se nic dělat. Už neuměla být

ticho. „nemiluju.“ Řekla tiše. „promiň, ale nemiluju.

kdybych tě totiž milovala, třeba by se mi líbily i ženy,

které přede mnou spaly v tvé posteli. stejně jako bych

 32

Barbara Nesvadbová


snášela tvé použité ponožky. Ale mně tvé ponožky

bohužel strašně vadí.“ no – netřeba dodávat, že to

byla jejich poslední cesta. poučení je z toho jediné.

když se hodně rejpe, člověk se často dozví i to, co

nikdy vědět nechtěl...

(2007)

33 

Hádej, kdo spal v jeho posteli?


hoj, miláčku. pozdravila jsem nedávno

svého kolegu po telefonu. ne že bych si

s ním takto překvapivě chtěla něcozačínat. prostě ho jen znám už dlouho a gendrově jsem ho neoddělila od svých kolegyň, které rovněž, mírně infantilně, oslovuji skoromilostnými zdrobnělinami. na druhém sluchátku bylo chvíli ticho. „Člověče, já se tak lekl, že jsem ti málem odpověděl ve stejném tónu.“ smál se onnakonec. naštěstí...

při té příležitosti jsem ve svém novém telefonuobjevila novou šablonu. Zní: „tAky tĚ MIlUjU“.Cháete? vedle ostatních šablon – kupříkladu „Zavolám

později“ nebo „prosím volejte“ – najednou uniformní

milostné vyznání. ještě s tím příslovcem taky – taky,

jako když uklidňujete svého pudla, že mu jistě taky

dáte kousek šunky... jen si představte, že seodhodláte, chcete svého blízkého muže potěšit, vprostřed

dne mu pošlete vysloveně láskyplnou zprávu a přijde

vám tahle, operátorem navolená odpověď. lepší je

tedy psát přes oběd o sexu. A ne o lásce... Citovávnímání se mi rázem ještě trochu víc smrskla – jde-li to

 34

Barbara Nesvadbová

TAKY TĚ MILUJU...

A


vůbec. opravdu bych tomu nerada říkala cynismus,

nicméně doufám, že tuhle zprávu nikdy nedostanu...

nedávno jsme v redakci řešili jistoty. ne tytriviální, které pominou, jako je manželství či snad láska nebo víra. Ale jistoty vlastních pocitů. Co dělat, když milované, vypiplané dítě řekne, že chce být ve školce ještě chvilku, protože s tím černovlasým chlapečkem je fakt větší zábava než s vámi doma. Ano, to dítě, které ještě donedávna dostávalo hysterické záchvaty jen při slově školka. Ani nemuselo vidět tu budovu. nebo když potkáte nejhezčího spolužáka ze střední, kluka, který byl ve vaší hlavě už navždyzaškatulkován jako krasavec, a nejen že ho nepoznáte, dokonce se ho i leknete. jojo, ten vysoký, štíhlý, zelenooký je najednou kulatý, šedovlasý a potí se za krkem. pak přijdete domů k zrcadlu a jen se ptáte: „A co já?“ „Už? nebo mám ještě rok?“ A mohou se dít i horší věci. kupříkladu s někým spíte posledních pět let. nežijete s ním. váš vztah nemá žádnou pravidelnost, žádné regule. Ale vždycky, vždycky vás to s nímbavilo. A najednou nic. jste v tom samém pronajatém pokoji, ve stejných podvazcích, se stejným tělem. jen vás to prostě už netěší. A není to menopauzou...

jediné, co nás při naší diskusi uklidnilo, bylareklama. Reklama s georgem Cloonym. Mám pocit, že ten se totiž za posledních deset let jistě nezměnil.Usmívá se stále stejně, ať prodává hodinky nebo kafe.

(2006)

35 

Taky tě miluju...


ak jsem se s ním konečně seznámil!“

Hlásal radostně do telefonu můj bývalý

partner. „s kým?“ Blesklo mi hlavou.

Radoval se, jako kdyby stál tváří v tvář obamovi. „no přece s tím, s kým jsi spala přede mnou.“ Chvilka ticha. pátrání v paměti.

ne, jistě jsem mu nenamlouvala, že vstupuji do

vztahu s ním jako panna. Zároveň jsem si všakneuměla dost dobře vybavit, kterého z mužů jsem určila

jako pana posledního. „je mnohem milejší, hezčí,

vtipnější, než jsi tvrdila. A vůbec není hloupý.naopak.“ no jistě. proč by měl mít jiný názor? on s ním

přece nespal...

„A kde jste se potkali?“ Špitla jsem nesměle.

A jak? Šrotovalo mi zároveň hlavou. A proč? praha

je sice malá. Ale přece ne zas tak malá... „Zavolal

jsem mu. Chtěl jsem si ověřit, že chyba není ve mně.

Že já jsem na rozdíl od tebe s opačným pohlavím

kompatibilní. Že ty to takhle praktikuješ pořád. Že

tě všechno baví jen chvilku. Zdálo se mi, že nejlepší

recept, jak tě přestat milovat, je potkat se s tvýmibývalými.“ „skvělý nápad.“ to bylo jediné, na co jsem

 36

Barbara Nesvadbová

SMYŠLENÝ PŘÍBĚH

T


se vzmohla. A pak ještě na otázku. „A co jste probůh

vy dva spolu dělali?“ „Šli jsme do bordelu.“ BUM.

tma v hlavě. kdybych neseděla, zřejmě bych spadla.

Úplně přesně mi nešlo definovat emoce. jestli napřed

pláč a pak smích. nebo naopak. „jako do veřejného

domu? jako koupit si prostitutku? jako vyspat se

s děvkou? vážně? to myslíš vážně?“ Žádala jsempře

snější informaci. Málem jsem se jich doprošovala.

otázkami jsem začala silně připomínat detektivní

kancelář. „A proč? vysvětli mi, prosím, proč.“

„Chtěli jsme si užít večer. kouknout se na holky.

sáhnout na ně. Chápeš, jako na tělo. Hezký tělo,

který nemluví, neargumentuje. taky jsme si o tobě

dost povídali. proč nechceš někoho, kdo ti budepřed

čítat sonety, vozit vody a zapalovat oheň. proč sene

chováš jako normální ženská... pochop to, málem jsi

nám namluvila, že chyba je v nás. tak jsme sipotře

bovali vysvětlit, že ne.“ normální ženská, to mi znělo

v uších jako ozvěna. Co to znamená normálnížen

ská? prostitutka? to snad ne. nebo jen někdopo

volný, neargumentující. ještě jsem se při svých

značně nekonstruktivních úvahách zmohla na

otázku. „A proč jste si k takhle racionální konverzaci,

vhodné k odpolednímu čaji, museli kupovatprosti

tutku?“ pomalu mne přecházel jakýkoliv náznak

smutku. Začínala jsem se bavit. představa těch dvou,

jeden malý obtloustlý, druhý vysoký hubený,povo

lené kravaty, blyštivá světla, pátá, osmá, desátá

whisky..., sedí vedle sebe, hodnotí, která z těch dívek

37 

Smyšlený příběh


má lepší prsa... nebo snad to, proč je neposlouchal

ani můj pes? Už jsem se smála skoro nahlas. „Hele,

přestaň. přestaň se chechtat. Už se zas vysmíváš. Za

chvilku jistě začneš s přednáškou o méněcennosti

aonízkém sebevědomí. to už na mne znovune

zkoušej. vždyť jsem se kvůli tobě přihlásil i natera

pii. Co si vlastně myslíš, že jsme. Co pořád čekáš? na

co vlastně čekáš?“ „já? na nic. vždyť jste přece ‚jen‘

muži. Co bych měla čekat.“ :-)

(2008)

 38

Barbara Nesvadbová


39 

Smyšlený příběh


pětatřicátým narozeninám dostala moje

kamarádka tereza od svých kolegyňvibrátor. svůj první. protože jsem na té

oslavě byla, vím, že byl růžový, svítil apůsobil velice odporně. nejméně dvanáct žen si ten

přístroj prohlédlo. okomentovalo. jen tereza ne.nebyla schopna se toho plastu ani dotknout. Zhnusení,

stud a trapnost, to byly jediné pocity, které velmipalčivě vnímala. „Copak mne neznají?“ ptala se mne

pak večer s neskrývaně nešťastným výrazem? „proč

mi nekoupily třeba šálu? nebo i svícen by byl snad

lepší,“ stěžovala si. Už od školy vyhrával svícen vhitarádě nejméně originálních dárků.

pak jsme se nějakou dobu neslyšely. posledníinformaci, co jsem měla, že vibrátor skončilzapomenutý někde ve sklepě mezi zahradnickými potřebami.

pak jednou pozdě večer tereza volala. překotně aoptimisticky mi vyprávěla, jak jí ta podivná růžová věc

vlastně zachránila sedmileté manželství, které užtotálně skomíralo nudou. tereza se svým mužemnespala snad ani na dovolené. A ani jeho její tělo prostě

už nebavilo. po milencích nepátrali, nicméněota 40

Barbara Nesvadbová

KONEC JEDNÉ LÁSKY

K


zník, co dál a hlavně jak dál, byl aktuální. Růžová,

gumová věc byla prvním krokem. napřed jen jejím.

později se přidal i on. když zhlédli nejméně padesát

pornokazet, vyzkoušeli od latexu po pouta snad

všechno, co tenhle průmysl nabízí, rozešli se. Ale ne

jako v Hořkém měsíci. nikdo nikoho nestřílel. pěkně

spořádaně se přes právníky dohodli na majetku idě

tech. je bizarní pozorovat, jak moc je ten sexuálníex

periment spojil, sblížil... Byli si vlastně snad i vděční,

že to mohli prožít. jenže všechno má své limity. A co

zkoušet pak? pak? když už je všechno desetkrátvy

zkoušené. „víš, já vlastně už ke konci neměla vztah

s manželem, ale se smíchovským sexshopem,“ smála

se tereza, pravda, mírně opilá, asi týden po rozvodu.

„A je svatá pravda, že mi ten růžový, světélkujícíne

smysl prodloužil manželství nejméně o rok. Bůhví,

kde je mu teď konec. neměla bych ho nějak rituálně

pohřbít? jen, víš, co vlastně nechápu? nechápu, že se

skrz tu erotiku nevrátila láska. to nadšení, tanedo

čkavost, kterou jsme měli, když jsme se potkali.

A myslíš, že když jsem teď rozvedená, že mám šanci

ten pocit ještě někdy zažít? nebo už jsem prostě moc

stará, moc zkušená, moc dospělá. A měla bych si

radši jít koupit tužkové baterky? Co myslíš?“ „to

nevím, neumím odpovědět, milá terezo,“ odvětila

jsem jen. Hodně potichu. A pozorovala přitomvý

stavu fotek na pianě. Z dovolené. Z první cesty do

školky. Z porodnice. na všech byl pavel. Usmíval se.

pavel, terezin dnes už bývalý manžel. neměla bych

41 

Konec jedné lásky


zapomenout, že on k soudu nepřišel. nechal seroz

vést v zastoupení. Zvláštní, že? ještě že se nedá i vza

stoupení třeba vdát... pavel už je totiž tři měsíce

v Indonésii. U kmenů kolem řeky Mamberamo

uprostřed ostrova nová guinea. U kmenů, kde má

nejkrásnější a nejchytřejší žena cenu pěti prasat.

A ženy tam musejí žít zvlášť od mužů, protože jim

odebírají energii. A prostřednictvím penisu vstupuje

do ženy „duch džungle“. U kmenů, které mají jedno

a to samé slovo pro lásku, soucit i smutek... A hlavně,

hlavně, jak psal pavel svým dětem, tam pořád, ale

pořád prší...

(2008)

 42

Barbara Nesvadbová


Toto je pouze náhled elektronické knihy.

Zakoupení její plné verze je možné v

elektronickém obchodě společnosti eReading.




Bára Nesvadbová

BÁRA NESVADBOVÁ


14. 1. 1975

Bára Nesvadbová, česká spisovatelka a novinářka, vlastním jménem Barbara Nesvadbová. Narodila se 14. 1. 1975 v Praze do rodiny dvou lékařů, psychiatrů. Matka Libuše Nesvadbová se stará o emigranty a etnické menšiny, otec Josef Nesvadba ( ? 2005) byl znám spíše jako spisovatel vědeckofantastické literatury.
Nesvadbová absolvovala Fakultu sociálních věd UK, obory žurnalistika a masová komunikace. Poté pracovala jako šéfredaktorka časopisu Xantypa a Playboy, dnes je šéfredaktorkou českého Harper´s Bazaaru. Již na vysoké škole začala spolupracovat s nakladatelkou Romanou Přidalovou. Do té doby psala jen krátké fejetony, které byly později propojeny jednou postavou a vznikly povídky. Vyšla tak její první kniha Řízkaři, která je o sexu, vztazích a tápání mladé novinářky Karly. Následovaly další knihy - Bestiář a Život nanečisto. Kniha Bestiář pak sloužila jako předloha pro stejnojmenný film, který natočila režisérka Irena Pavlásková.
Do povědomí společnosti se však Bára dostala v roce 2001 sňatkem s bývalým ministrem Karlem Březinou, se kterým má dceru Bibianu. Kvůli obrovskému mediálnímu tlaku a údajně utajenému nemanželskému dítěti Karla Březiny podala Bára po dvou letech žádost o rozvod. V současné době pracuje na knížce pohádek Bibi a čtyři kočky. Můžete ji také slyšet na Rádiu Impuls, kde má svůj pořad Zrcadlo Báry Nesvadbové.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist