načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Broučci: Broučkovy pohádky - Jan Karafiát

Broučci: Broučkovy pohádky
-14%
sleva

Kniha: Broučci: Broučkovy pohádky
Autor:

Pokračování oblíbených příběhů o svatojánských broučcích, které s oblibou čte již několik generací Broučci už leží v postýlce a bedlivě naslouchají tatínkovým pohádkám na ... (celý popis)
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  199 Kč 171
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-02-08
Počet stran: 120
Rozměr: 160 x 230 mm
Úprava: 118 stran : barevné ilustrace
Spolupracovali: ilustrace Josef Wenig
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-07
ISBN: 9788075056160
EAN: 9788075056160
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pokračování oblíbených příběhů o svatojánských broučcích, které s oblibou čte již několik generací Broučci už leží v postýlce a bedlivě naslouchají tatínkovým pohádkám na dobrou noc. Během svých večerních výletů se tatínek nachomýtl k nejedné úsměvné a roztomile bláznivé příhodě, a tak se dozvídáme třeba, jak se žáby koupaly ve smetaně, jak se špačci urazili, co si povídal osel s rybami, jak se Honza lekl, když potkal veverku, anebo jak to vypadá, když se za člověkem rozběhne štěstí… (Broučkovy pohádky)

Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
5 POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ Dlouho se na ten výlet těšily a říkaly si, že i jim se něco pěkného přihodí, jak už to na výletě bývá. A přihodilo se. Bylo velice krásné červnové jitro, když se vydaly na cestu. Doma jim nic pěkného neprorokovali. „Však vy se tak veselé určitě nevrátíte.“ Ale ty dvě žáby tomu nevěřily. Proč by se jim nemohlo jednou také něco veselého přihodit? A tak se s chutí vydaly do širého světa. Tak pěkný svět ještě nikdy neviděly. Sluníčko svítilo, kvítka se usmívala, rosa se třpytila a cvrčci cvrčeli s ptáčky o závod. A pořád viděly něco nového a nikde se jim nestalo nic zlého. 6 Až pak uviděly před sebou krásný, veliký dvorec uprostřed polí, luk a zahrad. Vrata ode dvora byla otevřena dokořán, a co jim tam hned padlo do oka, byla řada velikánských lesklých hrnců, stojících podél zdi na nízké lavici. „Ty, copak to tam mají?“ „Však se můžeme podívat.“ A tak se šly podívat. A viděly, že jeden hrnec selka zapomněla přikrýt. „Co oni to v těch hrncích asi mají? Já tam vyskočím a podívám se.“ „Já také.“ A než by do tří napočítal, žbluňk, žbluňk, a už byly žáby v hrnci. Byl to krajáč smetany s dvěma uchy. Když se vzpamatovaly, hned se obě ptaly: „Ty, copak to vlastně je?“ „Mně se zdá, že je to smetana, o které jsme už slyšely. Co myslíš? Byli naši někdy ve smetaně?“ „Ó, kdepak! To by nám už dávno pověděli. Ti se budou divit, až uslyší, že jsme byly v krajáči smetany.“ 7 A tak byly obě rády, že se šplouchají ve smetaně. Ale i toho se každá žába brzy nasytí. „Ty, jakpak my se odtud dostaneme ven?“ „No, to já sama nevím. Kdybychom se tak mohly o něco opřít.“ Ale ono nebylo o co se opřít. Stěny byly hladké jako sklo a hrnec byl skoro plný. Za chvíli začaly mít žáby strach. „Ty, mně se zdá, že je s námi zle.“ „Proč by bylo s námi zle?“ „Naši povídali, že se tak veselé nevrátíme, a já myslím, že my se nevrátíme nikdy. Vždyť my odtud už nevylezeme.“ „A co říkala máma, že máme dělat, až s námi bude zle?“ „Já už jsem to zapomněla.“ „Máme skákat, jako bychom pozbyly rozumu.“ A tak sebou začaly v hrnci zmítat jako bez rozumu a přestaly, teprve když už pro únavu nemohly. 8 „Ty, mně se zdá, že je to tady teď nějaké jiné.“ „Mně se také zdá. Ale co by to bylo?“ „Jsou tu samé drobečky, a to ostatní je nějaké vodovaté. Pokračujme, jak nám máma poradila, a ještě mnohem rychleji.“ A zmítaly sebou ještě mnohem víc, jako by už opravdu žádný rozum neměly. Smetana byla zatím nadobro stlučená a po dlouhých zkouškách žáby ze smetany šťastně stloukly do jedné hroudy máslo. Dostrkaly ho ke stěně hrnce tak, že už měly oč se opřít, a šťastně se vymrštily ven. Ani si neoddechly a úprkem utíkaly ze dvora. Teprve když byly zas v trávě, začaly drobátko přemýšlet. „Co tomu řekne selka, až uvidí, že má ze smetany máslo?“ „Třeba bude ráda.“ A co teď? Mají žáby ve výletě pokračovat? Ale žádné z nich už se nechtělo, a že tedy raději půjdou domů. A tak šly domů. Na cestě přišly k překrásnému potůčku. Ihned 9 se do něj vrhly a dobře se vykoupaly. Ale brzy toho ta jedna litovala. „To jsme se ale koupat neměly.“ „A proč by ne?“ „Doma by na nás aspoň hned viděli, že jsme byly ve smetaně. Teď nám to nebude nikdo věřit.“ „Jak by nám to naši nevěřili! Vždyť nám věří i to, co ani není pravda, jakpak by nám nevěřili to, co pravda je!“ A byly zas brzy doma. To bylo divení! „Už jste se z výletu vrátily? To jste ale brzy přišly. A co že se vám cestou přihodilo?“ Mnohokrát a stále znovu musely ten příběh s krajáčem smetany vyprávět. Zpočátku se to všem zdálo k neuvěření, ale když to už dlouho poslouchali, nakonec tomu uvěřili. Táta byl vždycky znovu rád, že to tak dobře dopadlo, a máma byla celá šťastná, že jim tak dobře radila. Ale přece se všem zdálo, že je rozumnější zůstat doma a na výlety nechodit. 10 Když to tatínek vypravoval, Broučci se velice smáli. Maminka nakonec řekla: „To se jim na výletě podařila pěkná lež!“ A když tatínek letěl druhý den zas svítit, Broučci za ním volali: „Tatínku, kdybyste potkal ty prolhané žáby, řekněte, že jim nevěříme. A že toho, kdo lže, ani nepozdravujeme.“


Jan Karafiát

JAN KARAFIÁT


4. 1. 1846 - 31. 1. 1929

Český prozaik, básník, evangelický kazatel a teolog, autor odborných teologických prací. Pocházel ze starého a vzdělaného rodu Karafátů z Jimramova, kde se rovněž narodil. Evangelickým farářem byl už jeho strýc Václav Karafiát, který studoval s F. Palackým v Prešpurku, známými vlastenci a milovníky knih byli v 19. století i další členové rodu.
Sám Jan studoval teologii v Berlíně, Bonnu a Vídni (1866-69) a stal se pak správcem evangelického semináře v Čáslavi (1762-64). V letech 1871-72 pobýval ve Skotsku. Poté působil v letech 1874-95 na faře ve Hrubé Lhotě na Valašsku. Pro rozpory s církevní radou ve Vídni odešel do Prahy, kde žil jako soukromník.
Po deset let tu vydával dvouměsíčník Reformované listy, které ponejvíce zaplňoval sám články o biblických studiích a kázáními. Vedle toho anonymně publikoval i teologické spisy a povídky. Pustil se rovněž do revize textů Bible kralické (1920), ovšem lpění na původním jazyku a vlastní teologické interpretace text natolik zatemnily, že je na mnoha místech nesrozumitelný. Proslul však zejména jako autor klasické knížky pro děti - Broučci (1876) - ve které dětská fantazie přirozeně splývá se všední realitou. S poetickou obrazností dokázal snad jako jediný dětem říci, že na světě je smrt, aniž by je vylekal. Další pokračování Broučků ani Karafiátův pětisvazkový vlastní životopis už větší popularity nedosáhly.
Zemřel v Praze, pohřben byl na Vinohradech.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist