načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Brisingr - Christopher Paolini

Brisingr

Elektronická kniha: Brisingr
Autor:

Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou... Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

hodnoceni - 81%hodnoceni - 81%hodnoceni - 81%hodnoceni - 81%hodnoceni - 81% 93%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 663
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 2. vyd.
Název originálu: Brisingr, Inheritance. Book 3
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Olga Zumrová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-0963-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou... Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně… Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, nechybí v něm ani Safiřin něžný humor. Dlouho očekávaný 3. díl fantasy série Christophera Paoliniho je konečně tady!

(sedm slibů Eragona Stínovraha a Safiry Zářivé šupiny)

Zařazeno v kategoriích
Christopher Paolini - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Brisingr

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

E-knihy v edici:

Christopher Paolini – Eragon

Christopher Paolini – Eldest

Christopher Paolini – Brisingr

Doporučujeme další e-knihy:

Henry H. Neff – Tajemství gobelínu – Probuzení Astarotha

Henry H. Neff – Tajemství gobelínu – Na pokraji zkázy

Christopher Paolini

Brisingr – e-kniha

Copyright © Fragment, 2011

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


V roengard

Dorú Areaba

Žraločí zub

Narda

Therinsford

D

r

a

c ˇ

í

h

o

r

y

Teirm

T o

a

rk

Carvahall

Ceunon

A n

or

a

Fläm

Daret

Yazuak

Modravé jezero

Ninor

Leona

helgrind

Dras-Leona

Belatona

Jiet

Feinster

Melian

Urû’baen

Furnost

Tüdosten

Cithrí

Dauth

Aroughs

Lithgow

Aberon

Reavstone

Petrøvya

Gil’ead

Isenstar

marna

SURDA

Bullridge

Ramr

Poušt

Hadarak

Osilon

Ellesméra

D

u

W

e

l d

e

n

v

a

r d

e

n

Kirtan

Nädindel

Sílthrim

Röna

Ardwen

Gaena

Eldor

Ília Fëon

Ceris

Edda

Hedarth

Âz Ragni

Orthíad

Dalgon

Medvědí řeka

Buragh

Beorské hory

Tarnag

farthen dûr

Galfni

Parlim

uden

n ía

beirland

Eoam

illium

utgard

A lAgAësie

Kuasta



sedm slibů

eragona stínovraha

a safiry zářivé šupiny

odkaz dračích jezdců

třetí díl

Christopher Paolini


Jako vždy věnuji tuto knihu své rodině. A také svým úžasným

příznivcům. Pouze díky vám se toto dobrodružství mohlo uskutečnit.

Sé onr sverdar sitja hvass!


Obsah

Děj Eragona a Eldesta ............................................................10

Brány temnot .........................................................................17

U táboráku .............................................................................25

Útok na Helgrind ...................................................................48

Neshody .................................................................................63

Jezdec a ra

zak ........................................................................72

Sám pěšky krajinou ................................................................79

Zkouška dlouhých nožů .........................................................98

Okřídlené zvěsti ...................................................................112

Cesta v utajení .....................................................................125

Choulostivá záležitost ..........................................................147

Krvavý vlk ............................................................................156

Slitování, dračí jezdče ..........................................................168

Stíny minulosti .....................................................................176

Uprostřed neklidného davu .................................................200

Odpověď králi ......................................................................211

Hostina s přáteli ...................................................................220

Protínající se příběhy............................................................228

Náprava ................................................................................235

Zlaté dary .............................................................................245

Potřebuji meč .......................................................................262

Nečekaní hosté ...................................................................272

Oheň na nebi .......................................................................278

Muž a žena ...........................................................................301

Noční šepot ..........................................................................312


Příkazy ..................................................................................316

Šlépěje stínu .........................................................................329

Přes hory a doly ....................................................................339

Pro svou lásku ......................................................................351

Kamenný les .........................................................................360

Rozesmáté mrtvoly ...............................................................373

Krev na skalách ....................................................................382

Úhel pohledu .......................................................................401

Líbej mě, lásko .....................................................................409

Glûmra .................................................................................412

Setkání klanů .......................................................................420

Neposlušnost ........................................................................440

Zpráva v zrcadle ...................................................................460

Čtyři údery na buben ...........................................................467

Shledání ...............................................................................475

Korunovace ..........................................................................479

Moudrá slova .......................................................................488

Pranýř ...................................................................................492

V mracích .............................................................................501

Beraní hlavy .........................................................................508

Rodokmen ............................................................................517

Ztracení milenci ...................................................................524

Odkaz ...................................................................................536

Duše z kamene .....................................................................541

Ruce válečníka .....................................................................551

Strom života .........................................................................556


Kouzla s výhní ......................................................................570

Jezdec se vším všudy ............................................................583

Do boje .................................................................................588

Rozloučení ............................................................................590

Let ........................................................................................599

Brisingr! ................................................................................604

Stín zkázy .............................................................................618

Východ slunce ......................................................................633

Původ názvů .........................................................................641

Starověký jazyk ....................................................................642

Jazyk trpaslíků ......................................................................644

Jazyk kočovných kmenů ......................................................645

Jazyk urgalů ..........................................................................645

Stručný přehled postav,

míst a některých zvláštností .................................................646

Poděkování ...........................................................................650


10

d ěj eragona a eldesta

prvních dvou dílů Odkazu Dračích jezdců

Eragonovi je patnáct let a žije na farmě se svým strýcem Gerem

a bratrancem Roranem kus od vesnice Carvahall. Gero se svouzesnulou ženou Marianou Eragona vychovali. O Eragonově otci není

nic známo; jeho matku Selenu, Gerovu sestru, od Eragonovanarození nikdo neviděl. Jednoho dne se před ním v Dračích horách, kam se

vydal na lov, nenadále zjeví lesklý modrý kámen. Eragon si hoodnese domů.

Později kámen praskne a vylíhne se z něj dračí mládě. Když se jejEragon dotkne, objeví se mu na dlani stříbřitá značka, a tak mezi ním

a drakem vznikne nezrušitelné pouto a z Eragona se stává jeden zlegendárních Dračích jezdců. Mláděti dá jméno Safira po dračici, o níž se mu zmíní vesnický vypravěč Brom.

Dračí jezdci byli ustaveni před několika tisíci lety po velké válce elfů

s draky, aby zaručili, že mezi těmito dvěma rasami už nikdy nedojde

k podobnému nepřátelství. Jezdci se stali strážci míru, učiteli, léčiteli,

přírodními filozofy a díky svému spojení s draky také největšímikouzelníky. Pod jejich vedením a ochranou země zažívala zlaté časy.

Když do Alagaësie přišli lidé, byli připojeni k tomuto vyvolenémuřádu. Po mnoha letech míru však bojovní urgalové zabili draka mladého

lidského Jezdce Galbatorixe. Ztráta draka dohnala Galbatorixe kšílenství, a když mu starší Jezdci odmítli dát nového, rozhodl se Galbatorix

Jezdce svrhnout.

Ukradl jiného draka, jemuž dal jméno Šruikan a ovládl ho pomocí

temných kouzel, a potom kolem sebe shromáždil skupinu třináctizrádců: Křivopřísežníků. S pomocí těchto krutých učedníků svrhl Jezdce,


11

zabil jejich vůdce Vraela a prohlásil se králem Alagaësie. Jeho zlovolné

skutky donutily elfy stáhnout se hluboko do borových lesů a trpaslíky

skrýt se v tunelech a jeskyních a ani jedna z těchto ras se od té doby

neodvažuje vyjít ze svých úkrytů. Patová situace mezi Galbatorixem

a ostatními rasami trvala více než sto let, během kterých všichniKřivořísežníci z různých příčin zemřeli. A uprostřed této napjaté politické

situace se najednou ocitá Eragon.

Několik měsíců po vylíhnutí Safiry přicházejí do Carvahallu dvahroziví, podivní cizinci zvaní ra’zakové a hledají tajemný kámen, tedySafiřino vejce. Eragon se Safirou před nimi stačí utéct, ale ra’zakovémezitím zničí Eragonův domov a zavraždí Gera.

Eragon přísahá, že ra’zaky vypátrá a zabije. Na útěku z Carvahallu

ho přistihne vypravěč Brom, který ví o Safiře, a požádá Eragona, aby

ho mohl doprovázet. Brom věnuje Eragonovi červený meč Zar’roc,který kdysi patřil jednomu Jezdci, ale odmítá mu prozradit, jak ke zbrani

přišel.

Eragon se během cest od Broma mnohému naučí, včetně umění

bojovat s mečem a kouzlit. Nakonec ale stopu ra’zaků ztratí anavštíví město Teirm, aby s pomocí Bromova starého přítele Jeoda našli

doupě ra’zaků. V Teirmu zjistí, že ra’zakové žijí někde poblíž města

Dras-Leona. Eragon si také nechá věštit osud od bylinkářky Angely

a dostane dvě záhadné rady od jejího společníka, kočkodlakaSolembuma.

Na cestě do Dras-Leony Brom Eragonovi prozradí, že je vyslancem

Vardenů – skupiny vzbouřenců, kteří usilují o svržení Galbatorixe – a že

se v Carvahallu dlouhou dobu skrýval a čekal, dokud se neobjeví nový

Dračí jezdec. Také mu vysvětlí, že před dvaceti lety s Jeodem ukradli

Safiřino vejce Galbatorixovi. Brom přitom zabil Morzana, prvního azároveň posledního z Křivopřísežníků. Nyní existují jen dvě dračí vejce,

která obě drží Galbatorix.

V Dras-Leoně a jejím okolí se setkávají s ra’zaky, kteří smrtelně zraní

Broma, když se snaží ochránit Eragona. Ra’zaky však zažene tajemný

mladík jménem Murtagh. Brom před smrtí přizná, že sám kdysi býval

Jezdcem a jeho dračice se také jmenovala Safira.

Nyní již bez Broma se Eragon se Safirou rozhodnou přidat k Vardenům. Eragon je však v Gil’eadu zajat a přiveden ke Stínu Durzovi,Galbr />

12

batorixovu pomocníkovi. S Murtaghovou pomocí z vězení uteče avezme s sebou dalšího zajatce, bezvědomou elfku Aryu, která je vyslankyní

elfů mezi Vardeny. Arya byla během zajetí otrávena a potřebuje, aby jí

Vardenové podali protilátku, jinak zemře.

Všichni čtyři prchají se skupinou urgalů v patách přes celou zemi do

sídla Vardenů v obřích Beorských horách, které se tyčí víc než deset mil

vysoko. Murtagh nechce k Vardenům jít. Nakonec přizná, že jeMorzanův syn. Murtagh však odsuzuje zločiny svého mrtvého otce a uprchl

z Galbatorixova dvora, aby žil po svém. Řekne Eragonovi, že mečZar’roc kdysi patřil právě Morzanovi.

Už to vypadá, že urgalové Eragona a jeho přátele přemohou, ale na

poslední chvíli je zachrání Vardenové, kteří žijí ve Farthen Dûru, duté

hoře, která je také sídlem hlavního města trpaslíků Tronjheimu.Eragona odvedou k vůdci Vardenů Ažihadovi a Murtagha kvůli jeho původu

uvězní.

Eragon se seznámí s králem trpaslíků Hrothgarem a Ažihadovoudcerou Nasuadou. Jeho mysl a schopnosti prověřují Dvojčata, dva poněkud

nevraživí kouzelníci v Ažihadových službách. Eragon se Safirou také

nešastně požehnají jednomu z vardenských osiřelých nemluvňat aVardenové léčí Aryinu otravu.

Eragonův pobyt ve Farthen Dûru naruší zprávy o urgalské armádě,

která se blíží trpasličími chodbami. V bitvě, jež následně vypukne,Eragona oddělí od Safiry a on musí bojovat sám se Stínem Durzou. Durza

je daleko silnější než kterýkoli člověk, snadno Eragona přemůže arozsekne mu záda od ramene po bok. Naštěstí v tom okamžiku střechusálu, tvořenou dvacet metrů širokým hvězdným safírem Isidar Mithrim,

prorazí Safira s Aryou a překvapí Durzu natolik, že mu Eragon stačí

probodnout srdce. Urgalové, které Durza doposud ovládal kouzly, jsou

zahnáni zpátky do tunelů.

Zatímco Eragon leží po bitvě v bezvědomí, v myšlenkách se s ním

spojí bytost, která se mu představí jako Togira Ikonoka – Zdravý mrzák.

Vyzve Eragona, aby ho vyhledal v elfském hlavním městě Ellesméra.

Když se Eragon probere, má přes celá záda obrovskou jizvu. Ke své

nelibosti si také uvědomí, že Durzu zabil jen šastnou náhodou a žezoufale potřebuje další výcvik. A na konci prvního dílu se tedy rozhodne,

že najde Togiru Ikonoku a bude se od něj učit.


13

Eldest začíná tři dny potom, co Eragon zabil Durzu. Vardenové sezotavují z bitvy o Farthen Dûr a Ažihad, Murtagh a Dvojčata pronásledujíurgaly, kteří po bitvě unikli do tunelů pod Farthen Dûrem. Když je nenadále přepadne skupina urgalů, Ažihad je zabit a Murtagh s Dvojčaty během potyčky zmizí. Vardenská Rada starších jmenuje Nasuadu nástupkynísvého otce a vůdkyní Vardenů a Eragon přísahá, že jí bude oddaně sloužit.

Eragon a Safira se rozhodnou, že musejí odjet do Ellesméry, abyzačali svůj výcvik u Zdravého mrzáka. Než vyrazí, král trpaslíků Hrothgar

Eragonovi nabídne, že ho přijme do svého klanu Dûrgrimst Ingeitum,

a Eragon souhlasí, čímž získává stejná práva, jako mají všichni trpaslíci,

a oprávnění účastnit se shromáždění trpaslíků.

Eragona a Safiru na jejich cestě do země elfů doprovází Arya a Orik,

Hrothgarův chráněnec. Cestou zastavují v trpasličím městě Tarnag.Někteří trpaslíci jsou přátelští, ale Eragon zjistí, že zejména jeden klan tu

jeho a Safiru vůbec nevidí rád – Az Sweldn rak Anhûin. Tento klannenávidí Jezdce a draky, protože Křivopřísežníci jej téměř vyvraždili.

Skupina nakonec přijíždí do elfského lesa Du Weldenwarden. V Ellesméře Eragon se Safirou poznají královnu Islanzadí, která, jak obazjistí, je Aryinou matkou. Také se setkají se Zdravým mrzákem, starýmelfem Oromisem, který je rovněž Jezdec. Oromis a jeho drak Glaedr

posledních sto let tají svou existenci před Galbatorixem a hledajízpůsob, jak krále svrhnout.

Oromis i Glaedr jsou postiženi důsledky starých ran, které jim brání

v boji – Glaedr přišel o nohu a Oromis, kterého zajali a zlomiliKřivořísežníci, nemá dost energie na provádění náročnějších kouzel apřepadají ho vyčerpávající záchvaty.

Eragon a Safira začnou svůj výcvik, jak společně, tak i obasamostatně. Eragon se naučí mnoho nového z dějin ras v Alagaësii, boje smečem a starověkého jazyka, který používají všichni kouzelníci. Během

studia starověkého jazyka si uvědomí, že udělal strašnou chybu, když se

Safirou žehnali sirotkovi ve Farthen Dûru: chtěl říct „Nech jsichráněna před neštěstím“, ale ve skutečnosti řekl „Nech jsi ochranou předneštěstím“. Tak uvalil na dítě kletbu nutící je chránit ostatní předjakoukoli bolestí a neštěstím.

Safira ve výuce s Glaedrem dělá rychlé pokroky, ale jizva, kterou

Eragon nese jako následek souboje s Durzou, zpomaluje jeho výcvik. Nejenže ho zranění na zádech zohyzdilo, ale nečekaně jej ochromuje bolestivými záchvaty. Neví, jak se bude moci rozvíjet jako kouzelník a bojovník, pokud křeče nepřestanou.

Eragon si začíná uvědomovat, že se zamiloval do Aryi. Vyzná se jí ze

svých citů, ale ona ho odmítne a brzy odjede zpátky k Vardenům.

Pak se koná elfská slavnost Agaetí Blödhren známá také jako Oslava

Pokrevní přísahy, během níž Eragon projde kouzelnou proměnou: změní

se v něco mezi člověkem a elfem – není tak docela ani jedním, anidruhým. Zahojí se mu jizva na zádech a získá stejné nadlidské síly, jakémají elfové. Pozmění se i jeho rysy, takže vypadá trochu jako elf.

Tou dobou Eragon zjistí, že Vardeny čeká bitva s Královstvím a žejeho i Safiru nesmírně potřebují. Zatímco byl pryč, Nasuada přesunula

Vardeny z Farthen Dûru do Surdy, země na jih od Království, kterástále zůstává nezávislá na Galbatorixovi.

Eragon se Safirou a Orikem opustí Ellesméru potom, co slíbíOromisovi a Glaedrovi, že se vrátí, jakmile to bude možné, aby dokončili svůj

výcvik.

Mezitím svá vlastní dobrodružství prožívá i Eragonův bratranec Roran.

Galbatorix poslal do Carvahallu ra’zaky a legii vojáků, aby Rorana zajali

a použili ho proti Eragonovi. Roranovi se podaří utéct do nedalekých hor.

S ostatními vesničany se pokusí vyhnat vojáky, během boje však mnoho

vesničanů zemře. Když vesnický řezník Sloun, který nenávidí Rorana

a brání jeho zasnoubení se svou dcerou Katrinou, zradí Rorana ra’zakům,

ábelské hmyzí nestvůry Rorana najdou a zaútočí na něj uprostřed noci

v jeho ložnici. Roran se ubrání, ale ra’zakové zajmou Katrinu.

Roran přesvědčí obyvatele Carvahallu, aby opustili vesnici a odešli

hledat útočiště u Vardenů v Surdě. Vyrazí tedy na západ k pobřeží snadějí, že odtud budou moci doplout do Surdy. Roran se projeví jakorozený vůdce a provede je bezpečně přes Dračí hory na pobřeží. V přístavním městě Teirmu potkají Jeoda, který Roranovi řekne, že Eragon je Jezdec, a vysvětlí mu, co ra’zakové ve vesnici hledali – Safiru. Jeod Roranovi a vesničanům nabídne, že jim pomůže dostat se do Surdy, a naznačí mu, že jakmile budou bezpečně u Vardenů, může mu Eragon pomoci přizáchraně Katriny. Jeod s vesničany unesou lo a plaví se do Surdy.

Eragon a Safira dorazí k Vardenům, kteří se připravují na bitvu.Eragon zjistí, co se stalo z dítěte, kterému dal své špatně formulované


15

požehnání: jmenuje se Elva, a ačkoli je to ještě nemluvně, vypadá jako

čtyřleté dítě s hlasem a chováním cynického dospělého. Eragonovo

kouzlo ji nutí cítit bolest všech lidí v jejím okolí a nutí ji je chránit;pokud se tomuto nutkání brání, trpí ona sama.

Eragon, Safira a Vardenové vyrážejí vstříc oddílům Království naHořící pláně, rozlehlý pás země, na kterém kouří a doutnají podzemnírašelinové ohně. Užasnou, když se na zádech rudého draka objeví další

Jezdec. Nový Jezdec zabije krále trpaslíků Hrothgara a pak začnebojovat s Eragonem a Safirou. Když se Eragonovi podaří strhnout Jezdcihelmu, spatří Murtagha.

Murtagh během urgalského přepadení pod Farthen Dûrem nezemřel.

Celé to připravila Dvojčata – zrádci, kteří útok naplánovali, aby bylzabit Ažihad a oni mohli zajmout Murtagha a odvést ho ke Galbatorixovi.

Král Murtagha přinutil, aby mu přísahal věrnost ve starověkém jazyce.

Te jsou Murtagh a jeho nově vylíhnutý drak Trn Galbatorixovýmiotroky, a ačkoli ho Eragon prosí, aby Galbatorixe opustil a přidal se kVardenům, Murtagh prohlásí, že přísaha mu nikdy nedovolí králeneuposlechnout.

Murtagh dokáže přemoci Eragona se Safirou pomocí nevysvětlitelné

síly. Přesto se je rozhodne kvůli jejich předchozímu přátelství pustit. Než

odletí, vezme Eragonovi Zar’roc a prohlásí ho za své dědictví, jelikož je

Morzanův starší syn. Pak mu prozradí, že není jediným Morzanovýmsynem – Eragon a Murtagh jsou bratři, nebo oba porodila Selena,Morzanova žena. Dvojčata zjistila pravdu, když zkoumala Eragonovyvzpomínky toho dne, co přišel do Farthen Dûru.

Eragon je otřesen Murtaghovým odhalením o jejich společnémpůvodu. Nakonec se spojí s Roranem a vesničany z Carvahallu, kteřípřipluli na Hořící pláně právě včas, aby pomohli Vardenům v bitvě. Roran

hrdinsky bojuje a povede se mu zabít Dvojčata.

Roran s Eragonem hovoří o jeho podílu na Gerově smrti a bratranci

se nakonec usmíří. Eragon Roranovi slíbí, že mu pomůže zachránitKatrinu, kterou unesli ra’zakové.



17

b rány temnot

E

ragon hleděl na temnou kamennou věž, v níž se skrývalyne

stvůry, které zavraždily jeho strýce Gera.

Ležel na břiše za vrcholkem písčitého kopce, porostlého řídkou

trávou, trnitým křovím a malými kaktusy ve tvaru růžových poupat.

Křehké řapíky loňského listoví ho píchaly do dlaní, když se plížil, aby

získal lepší výhled na Helgrind, který se tyčil nad okolní krajinou jako

černá dýka vyčuhující z útrob země.

Večerní slunce pokrylo nízké kopce dlouhými, úzkými stíny a – dale -

ko na západě – osvětlovalo hladinu jezera Leona, takže obzor sepromě

nil v mihotavý zlatý pás.

Nalevo od sebe Eragon slyšel pravidelný dech svého bratranceRora

na, který ležel přitisknutý k zemi vedle něj. Takový obvykle neslyšný

proud vzduchu te připadal Eragonovi nepřirozeně hlasitý, protože měl

mnohem bystřejší sluch než dříve. Byla to jedna ze spousty změn, jež se

s ním staly během Agaetí Blödhren, elfské Oslavy Pokrevní přísahy.

Nyní tomu však věnoval pramalou pozornost, nebo zaujatě sledo -

val zástup lidí směřujících k úpatí Helgrindu, kteří sem zjevněputo

vali pěšky několik mil z města Dras-Leona. Čelo průvodu tvořilasku

pina dvaceti čtyř mužů a žen oblečených v hávech z tlusté kůže. Tahle

skupina se pohybovala podivným způsobem – kulhali a belhali se,hr

bili se a kroutili; kymáceli se na berlích nebo používali paže, aby sepo

strčili dopředu na překvapivě krátkých nohou. Takové pohyby ovšem

byly nezbytné, uvědomil si, protože každý z těch dvaceti čtyř postrádal

ruku či nohu nebo nějakou jejich kombinaci. Vůdce skupiny seděl

vzpřímeně na nosítkách nesených šesti naolejovanými otroky vpolobr />

18

ze, kterou Eragon považoval za obdivuhodný výkon vzhledem k tomu,

že ten člověk – nedokázal určit, zda je to žena, nebo muž – měl jen

trup a hlavu, na jejímž čele se kolébala asi metr vysoká, zdobenákožená koruna.

„Kněží Helgrindu,“ zamumlal směrem k Roranovi.

„Umějí kouzlit?“

„Možná. Neodvážím se prozkoumat Helgrind svou myslí, dokud neo -

dejdou. Kdyby totiž někteří z nich byli kouzelníci, ucítí i můj sebeslabší

dotek a odhalí naši přítomnost.“

Za kněžími se vlekl dvojstup mladých mužů ovinutých zlatou látkou.

Každý z nich nesl kovový obdélníkový rám dále rozčleněný dvanáctivodorovnými příčkami, z nichž visely železné zvonky velikosti tuřínů.Polovina mladíků rámem rázně zatřásla, když udělali krok pravou nohou,

a ozvala se truchlivá kakofonie tónů, zatímco druhá půlka mužů třásla

svými rámy při vykročení levou nohou, až železná srdce narazila o těla

zvonů a vydala žalostný výkřik, který se rozléhal mezi kopci.Ministranti doprovázeli údery zvonů vlastními výkřiky, sténáním a nářky vevzrušené extázi.

Na chvostu výstředního procesí kráčeli obyvatelé Dras-Leony:šlechtici, obchodníci, několik vysoce postavených vojenských velitelů anesourodá směsice těch méně šastných – dělníků, žebráků a obyčejných

pěšáků.

Eragon uvažoval, zda je někde mezi nimi i vládce Dras-Leony,Marcus Tábor.

Procesí zastavilo na okraji strmého náspu, který obklopovalHelgrind, a kněží se shromáždili po obou stranách narezlého balvanu snablýskaným vrškem. Když celý průvod znehybněl před nahruboopracovaným oltářem, postava na nosítkách se pohnula a začala zpívat

hlasem stejně disharmonickým, jako byl předchozí nářek zvonů.Kazatelův přednes opakovaně pohlcovaly poryvy větru, ale Eragon zaslechl

útržky starověkého jazyka – podivně zkomolené a špatně vyslovené –

promíchané se slovy trpaslíků a urgalů, z nichž všechna byla spojena

zastaralým nářečím Eragonova vlastního jazyka. Ačkoli rozuměl jen

částečně, zachvěl se, nebo velekněz hovořil o věcech, o kterých jelée nevědět, o podlé nenávisti, která se po staletí hromadila v temných

zákoutích lidských srdcí, až nakonec začala v nepřítomnosti Jezdcůbu

19

jet, o krvi a šílenství a ohavných obřadech prováděných pod černým

měsícem.

Na konci zvráceného proslovu dva nižší kněží přispěchali kupředu

a pozvedli svého pána – nebo možná paní – z nosítek na oltář. Pakve

lekněz vydal stručný rozkaz. Ve vzduchu se jako zářivé hvězdy zaleskla

dvě ostří, jak se zvedla a zase dopadla, a z každého veleknězova ramene

vytryskl potůček krve. Stékala mu po trupu oděném v kůži a pak seshro

mažovala na balvanu, dokud nezačala přetékat na štěrk pod oltářem.

Další dva kněží přiskočili, aby zachytili rudý proud do číší, které pak

– když byly plné po okraj – kolovaly mezi členy shromáždění, kteří

z nich dychtivě pili.

„Fuj!“ ulevil si polohlasně Roran. „Zapomněl ses zmínit, že ti zvráce -

ní, pupkatí a pomatení modloslužebníci jsou kanibalové.“

„Ne tak docela. Maso nepojídají.“

Když všichni přítomní svlažili svá hrdla, servilní novici vrátilinejvyš

šího kněze na nosítka a ovázali mu ramena pásy bílého plátna. Čistou

látkou brzy začaly prosakovat rudé skvrny.

Rány jako by bezrukému a beznohému veleknězi nijak neublížily,pro

tože se otočil k zástupu, jehož členové te měli brusinkově rudé rty,

a prohlásil: „Te jste skutečně mými bratry a sestrami, když jsteochut

nali mízu mých žil zde, ve stínu mocného Helgrindu. Krev si žádá krev,

a pokud by někdy měla vaše rodina potřebovat pomoc, udělejte, comů

žete, pro církev i pro ostatní, kteří uznávají moc našeho Strašnéhopá

na... Abychom znovu potvrdili naši poslušnost Triumvirátu, recitujte se

mnou Devět přísah... Při Gormovi, Ildě a Ukrutném Angvarovislav

nostně přísaháme, že ti budeme vzdávat poctu nejméně třikrát měsíčně,

v hodině před setměním, a pak vykonáme obě, abychom utišili věčný

hlad našeho Velkého a Strašného pána... Slibujeme, že budemedodr

žovat předpisy stanovené v knize Tosk... Slibujeme, že vždy budeme

mít na těle Bregnir a že se navždy zdržíme dvanácti dvanáctek a doteku

zauzlovaného lana, abychom nepropadli zkaženosti...“

Náhlý závan větru odnesl zbytek veleknězovy řeči. Pak Eragonuvi

děl, jak každý z posluchačů vytáhl malý, zahnutý nůž a jeden po druhém

se řízli v ohbí lokte a posvětili oltář sprškou své krve.

O pár minut později divoký vítr polevil a Eragon opět uslyšel kněze:

„...a takové věci, po kterých toužíte a prahnete, dostanete jakoodměnu za svou poslušnost... Náš obřad je u konce. Ovšem pokud jsou mezi

vámi tací, kteří mají dostatek odvahy ukázat skutečnou hloubku svévíry, a předstoupí!“

Shromáždění strnuli a se zaujatými pohledy se předklonili; na tohle

zjevně všichni čekali.

Následovalo dlouhé mlčení, až přítomní začali vypadat zklamaně, ale

nakonec jeden z ministrantů prolomil řady a vykřikl: „Já!“ S potěšeným

jásotem začali jeho bratři pohybovat zvony v rychlém a divokém rytmu,

až se davu zmocnilo takové šílenství, že všichni skákali a křičeli, jako by

přišli o rozum. I když mu obřad připadal odporný, drsná hudba vEragonově srdci zažehla jiskru vzrušení a probudila i v něm cosi primitivního

a zvířeckého.

Tmavovlasý mladík shodil zlatý háv, pod nímž neměl nic než koženou

bederní roušku, a vyskočil na oltář. Kolem nohou mu vystříkly rudé

kapky. Postavil se čelem k Helgrindu a začal se zmítat a třást v rytmu

nelítostných železných zvonů tak, jako by ho přepadl nějaký záchvat.

Hlava mu volně visela na prsou, v koutcích úst měl pěnu a házelpažemi, jako by to byli živí hadi. Svaly se mu leskly potem, až vypadal ve

skomírajícím světle jako bronzová socha.

Zvony brzy dosáhly šíleného rytmu, kdy jeden tón překrýval druhý,

a v tom okamžiku mladík natáhl ruku za sebe. Do ní mu kněz vložilrukoje prapodivného nástroje: dvě a půl stopy dlouhou zbraň s jedním ostřím, silnou střenkou, šupinkatou rukojetí a širokou, plochou čepelí, která se rozšiřovala, takže tvarem i zoubkovaným okrajem na koncipřiomínala dračí křídlo. Byl to nástroj vytvořený pro jediný účel:proříznout brnění, kosti a šlachy stejně snadno, jako by to byl vak s vodou.

Mladík zvedl zbraň tak, že mířila k nejvyššímu vrcholku Helgrindu.

Pak padl na koleno a s nesrozumitelným výkřikem máchl ostřím dolů přes své pravé zápěstí.

Na skály za oltářem se rozstříkla krev.

Eragon sebou trhnul a odvrátil zrak, před mladíkovými pronikavými

výkřiky však uniknout nemohl. Nešlo o nic, co by dříve neviděl v bitvě,

ale připadalo mu zvrácené dobrovolně se zohavit, když bylo tak snadné

se zmrzačit v každodenním životě.

Stébla trávy zašustila, jak se Roran posunul. Něco si zaklel pod vousy

a pak znovu utichl.


21

Zatímco jeden z kněží ošetřoval mladíkovi ránu – zastavoval mukrvácení pomocí kouzla – jiný ministrant odvázal od nosítek velekněze

dva otroky, aby je vzápětí připoutal za kotníky k železnému okuzapuštěnému do oltáře. Pak ministranti vytáhli ze záhybů svých hávů spoustu

balíčků a nakupili je na zem z dosahu otroků.

Když byl obřad u konce, kněží se svým doprovodem vyrazili odHelgrindu do Dras-Leony a celou cestu cinkali a přitom bědovali. Čerstvě jednoruký fanatik klopýtal hned za nejvyšším knězem.

Na tváři mu zářil blažený úsměv. „Tedy...,“ začal Eragon a vypustil zadržovaný dech, když zástupkonečně zmizel za vzdáleným kopcem.

„Tedy co?“

„...cestoval jsem mezi trpaslíky i elfy, ale nic z toho, co dělali, nebylo tak divné jako praktiky těchto lidí.“

„Jsou to stejné zrůdy jako ra’zakové.“ Roran pohodil bradousměrem k Helgrindu. „Můžeš konečně zjistit, jestli je Katrina tam někde uvnitř?“

„Zkusím to. Ale bu připravený k útěku.“

Eragon zavřel oči, pomalu rozprostřel své vědomí a postupněpřecházel od duše jedné živé bytosti ke druhé, jako voda prosakující pískem. Dotkl se hemživých měst hmyzu horečně spěchajícího za svýmizáležitostmi, ještěrek a hadů skrytých mezi horkými skalisky, různých druhů zpěvavých ptáků a četných malých savců. Hmyz i zvířata se honily

a překypovaly činorodostí, jak se chystali na kvapem se blížící noc, a už

se stahovali do nejrůznějších doupat, nebo – v případě nočních tvorů –

zívali, protahovali se či se jinak připravovali na lov a hledání potravy.

Tak jako tomu bylo u Eragonových smyslů, i jeho schopnost dotýkat

se myšlenek druhých bytostí se zmenšovala se vzrůstající vzdáleností.

Když jeho vědomí dosáhlo úpatí Helgrindu, dokázal vnímat pouze ta

největší zvířata a i ta jen matně.

Opatrně pokračoval, připraven se okamžitě stáhnout, kdyby se náho - dou otřel o vědomí své kořisti: ra’zaků a jejich létajících rodičů, obřích lethrblaka. Eragon se odvážil takhle odhalit jenom proto, že rasa ra’zaků neuměla kouzlit, a nepředpokládal tedy, že jsou to lamači mysli –nekouzelníci vytrénovaní k boji myšlenkami. Ra’zakové a lethrblakatakobr />

22

vá kouzla nepotřebovali, nebo i ty nejstatnější muže dokázali omámit

pouhým dechem.

A třebaže Eragon svým děsivým pátráním riskoval odhalení, on, Roran

a Safira zkrátka museli vědět, jestli ra’zakové vězní Katrinu – Roranovu

snoubenku – v Helgrindu, protože ta odpově rozhodne o tom, zda jejich

výprava bude záchranná, nebo bude jejím cílem zajmout a vyslýchat.

Eragon pátral dlouho a pečlivě. Když se vrátil k sobě, Roran hosle

doval s výrazem hladového vlka. Šedé oči mu plály tak mocnou směsicí

hněvu, naděje a zoufalství, že se zdálo, jako by jeho pocity měly každou

chvíli vybuchnout a všechno v dosahu spálit plamenemnepředstavitel

né síly, která je schopna rozpustit i samotné skály.

Eragon to chápal.

Katrinin otec, řezník Sloun, zradil Rorana ra’zakům. Když se jim ne -

podařilo chytit Rorana, ra’zakové místo toho unesli z jeho ložniceKatri

nu, tajně ji odvezli z údolí Palancar a ponechali obyvatele Carvahallu

napospas vojákům krále Galbatorixe – což znamenalo jistou smrt nebo

otroctví. Roran nemohl ra’zaky s Katrinou pronásledovat, místo toho

musel co nejrychleji přesvědčit vesničany, aby opustili své domovy

a odešli s ním přes Dračí hory a dál na jih podél pobřeží Alagaësie, kde

se spojili se vzbouřenci Vardeny. Na cestě museli přetrpět mnohánebez

pečí a těžkosti. Ale takovouto zdlouhavou oklikou se Roran konečně

opět shledal s Eragonem, který znal polohu doupěte ra’zaků a slíbil mu

pomoci zachránit Katrinu.

Jak Roran později vysvětlil, uspěl jen proto, že ho síla touhy hnala do

krajností, jichž se ostatní neodvážili a před nimiž uhýbali, a jedině tak

dokázal přemoci své nepřátele.

Podobná horlivost se te zmocnila i Eragona.

I on by se neohroženě vystavil riziku, pokud by se někdo, na kom mu

záleželo, ocitl v nebezpečí. Rorana měl rád jako vlastního bratra, apro

tože si měl Katrinu brát, rozšířil svou rodinu i o ni. Tohle pouto byloješ

tě významnější tím, že Eragon s Roranem byli posledními potomkyjed

noho rodu. Svého rodného bratra Murtagha se Eragon zcela zřekl,

takže Roran byl jeho jediný příbuzný, a nyní k tomu tedy ještě přibyla

Katrina.

Ušlechtilé city příbuzenství nebyly jedinou silou, která je poháněla.

Byli posedlí ještě dalším cílem: odplatou! Už když promýšleli, jakvysvobr />

23

bodit Katrinu ze spárů ra’zaků, oba válečníci – smrtelník i Dračí jezdec

– toužili zabít zrůdné služebníky krále Galbatorixe, aby se pomstili za

mučení a vraždu Gera, který byl Roranovým otcem a k Eragonovi sejako otec choval.

Všechny informace, které Eragon shromáždil, byly proto stejnědůležité jak pro něj, tak pro Rorana.

„Myslím, že jsem ji cítil,“ řekl po chvíli. „Nejsem si sice úplně jistý,

protože jsme od Helgrindu hodně daleko a nikdy předtím jsem se její

mysli nedotýkal, ale myslím, že v tom pustém vršku je a že je skrytáněkde blízko pod jeho vrcholkem.“

„Je nemocná? Je zraněná? Sakra, Eragone, neskrývej to přede mnou!

Ublížili jí?“

„V tuhle chvíli ji nic nebolí. Víc ale nedokážu říct. Musel jsemnanout všechny síly, jen abych rozpoznal plamen jejího vědomí; nemohl

jsem s ní však komunikovat.“ Přesto se Eragon Roranovi radějinezmínil, že tam objevil ještě další osobu a tušil, kdo to je. Její přítomnost,pokud se potvrdí, ho velmi znepokojovala. „Nenašel jsem však ra’zaky ani

lethrblaka. I kdybych ra’zaky z nějakého důvodu přehlédl, jejich rodiče jsou tak velcí, že by jejich životní síla měla vyzařovat jako tisíc luceren, tak jako Safiřina. Kromě Katriny a pár dalších nejasných skvrnek světla je Helgrind černý, jenom černý a nic než černý.“

Roran se zamračil, zaal levou pěst a pohlédl na skalnatou horu,která mizela v šeru, zahalená rudými stíny. Tlumeným, bezvýraznýmhlasem, jako by mluvil sám pro sebe, poznamenal: „Nezáleží na tom, jestli

máš pravdu, nebo se mýlíš.“

„Jak to?“

„Dnes v noci se neodvážíme zaútočit; v noci jsou ra’zakovénejsilnější, a jestli jsou poblíž, bylo by hloupé s nimi bojovat, když jsme vnevýhodě. Nemyslíš?“

„Ano.“

„Počkáme proto do úsvitu.“ Roran mávl směrem k otrokůmpřipoutaným ke krvavému oltáři. „Pokud tou dobou budou ti ubožáci pryč,budeme vědět, že ra’zakové jsou tady, a můžeme pokračovat podle plánu.

Když ne, bude to pekelná smůla, že nám unikli, ale pustíme otroky,vysvobodíme Katrinu a poletíme s ní zpátky k Vardenům, než násdostihne Murtagh. Tak jako tak pochybuji, že by ra’zakové nechali Katrinu


24

dlouho bez dozoru, pokud ji Galbatorix potřebuje živou, aby ji mohl po -

užít jako nástroj proti mně.“

Eragon přikývl. Přál si osvobodit otroky okamžitě, ale kdyby toudělali, mohlo by to jejich nepřátele varovat, že je něco v nepořádku. A kdyby si ra’zakové přišli vyzvednout večeři, ani by se Safirounestačili zasáhnout, a otroci by byli pryč. Bitva na otevřeném prostranstvímezi drakem a nestvůrami jako lethrblaka by přilákala pozornost každého muže, ženy i dítěte na míle daleko. A Eragon nepředpokládal, že by mohli se Safirou a Roranem přežít, pokud by Galbatorix zjistil, že přišli sami do jeho království.

Odvrátil pohled od spoutaných mužů. Už kvůli nim doufám, že jsou ra’zakové na opačném konci Alagaësie, nebo aspoň že nebudou mít dnes v noci hlad.

V nevyslovené shodě se Eragon s Roranem odplazili zpátky z hřebene nízkého kopce, za kterým se schovávali. Na úpatí se napůl přikrčili,otočili se a stále sehnutí utíkali mezi dvěma řadami kopců. Mělkáprohlubeň postupně klesala do úzké, vodou vymleté rozsedliny lemovanédrolícími se břidlicovými deskami.

Zatímco Eragon kličkoval mezi pokroucenými jalovci, které bylyrozeseté po rokli, zvedl hlavu a za trsem jehlic spatřil první souhvězdí krášlící sametové nebe. Hvězdy vypadaly chladné a jasné, jako třpytivé úlomky ledu. Dál s Roranem klusali na jih ke svému tábořišti, a tak se raději soustředil na to, kam došlapuje.

u táboráku

N

ízká hromádka uhlíků pulsovala jako srdce nějakého obřího

zvířete. Občas se v ní rozzářil shluk zlatých jisker a přeběhl

přes povrch dřeva, než zmizel v doběla rozžhavené prasklině.

Dohořívající zbytky ohně, který si Eragon s Roranem rozdělali,vrhaly na okolí tlumené červené světlo a odkrývaly kousek kamenité půdy,

pár cínově šedavých keřů, nejasný obrys jalovce o kus dál a pak už nic.

Eragon seděl s bosýma nohama nataženýma k sálající hromádcerubínových uhlíků, zády se opíral o hrbolaté šupiny Safiřiny mohutné pravé

přední nohy a užíval si teplíčka. Roran seděl naproti němu na nesmírně

tvrdé, sluncem vybledlé a větrem ošlehané kůře starého kmene.Kdykoli se Roran pohnul, kmen hořce zanaříkal, tak nepříjemně, že si Eragon

chtěl zacpat uši.

V tuhle chvíli však v prohlubni vládl klid. Dokonce i uhlíkydoutnaly potichu; Roran nasbíral jen opravdu vyschlé větve, aby se vyvarovali

kouře, který by mohly zahlédnout oči nepřátel.

Eragon právě Safiře dovyprávěl události celého dne. Obvykle jí nikdy

nemusel říkat, co dělal, protože myšlenky, pocity a další dojmy mezinimi proudily stejně snadno jako voda z jedné strany jezera na druhou.

Ale v tomhle okamžiku to bylo nutné, protože během průzkumnévýravy Eragon ponechával svou mysl důkladně obrněnou, kromě chvíle,

kdy s ní prozkoumával doupě ra’zaků.

Po delší odmlce v rozhovoru Safira zívla a odkryla tak dlouhé řady

hrůzostrašných zubů. I když jsou ra’zakové krutí a zlí, patří jim můj obdiv

za to, že umějí očarovat svou obě tak, aby se chtěla nechat sežrat zaživa.

Jsou to velcí lovci, když tohle umí... Možná to jednou taky zkusím.

Ale ne, cítil Eragon potřebu dodat, s lidmi. Raději to zkus s ovcí.

Lidé nebo ovce: jaký je v tom pro draka rozdíl? Pak se zasmála a ten

zvuk, vycházející z hloubi jejího hrdla, připomínal Eragonovi hřmění.

Eragon se předklonil, protože už ho tlačily Safiřiny ostré šupiny, azvedl hůl z hlohového dřeva, která ležela vedle něj. Pohrával si s ní vdlaních a obdivoval hru světel na naleštěném propletenci kořenů nahoře

a na značně poškrábaném kování a bodci dole.

Než odjeli od Vardenů z Hořících plání, Roran mu tu věc strčil doruky se slovy: „Tady máš. Tohle mi vyrobil Fisk po tom, co mě ra’zak klovl

do ramene. Vím, že jsi přišel o meč, a tak si myslím, že by se ti mohla

hodit... Pokud chceš mít další meč, taky dobře, ale zjistil jsem, že jenom

málokterý souboj nemůžeš vyhrát několika ranami dobrou, silnou holí.“

Ve vzpomínce na hůl, kterou stále nosil Brom, se Eragon rozhodl zříci

se nového meče ve prospěch kusu sukovitého hlohu. Poté, co přišel

o Zar’roc, nijak netoužil přijmout jiný, horší meč. Té noci zpevnil jak

hlohovou hůl, tak násadu Roranova kladiva několika kouzly, díky nimž

se nikdy nezlomí, leda pod tím největším tlakem.

Eragona se náhle zmocnil proud vzpomínek: Kolem něj se točilonevlídné oranžovo-rudé nebe, když se Safira řítila střemhlav za červeným drakem

a jeho Jezdcem. Vítr mu skučel kolem uší... Prsty ani necítil kvůli ranám,jimiž odrážel údery protivníka, když s oním Jezdcem bojoval na zemi...Uprostřed souboje strhl nepříteli helmu, a odkryl tak tvář svého dávného přítele

a společníka na cestách, Murtagha, o kterém si myslel, že je mrtvý... Tenposměšný úšklebek na Murtaghově tváři, když bral Eragonovi Zar’roc s tím, že

je to on, Eragonův starší bratr, kdo má na červený meč dědičné právo...

Eragon zmateně zamrkal, když válečná vřava v jeho mysli pohasla

a pach krve nahradila příjemná vůně jalovcového dřeva. Přejel sijazykem přes horní zuby, aby zahnal pachu žluči, kterou cítil v ústech.

Murtagh.

Už samo to jméno vyvolávalo v Eragonovi změ podivných pocitů.

Na jednu stranu měl Murtagha rád. Murtagh přece zachránil Eragona

a Safiru před ra’zaky po jejich první, nešastné návštěvě Dras-Leony;

riskoval život, aby pomohl dostat Eragona z Gil’eadu; osvědčil se v bitvě o Farthen Dûr; a navzdory mučení, jemuž byl pak nepochybněvystaven, se rozhodl vyložit si rozkazy Galbatorixe takovým způsobem, který mu dovolil pustit Eragona se Safirou po bitvě na Hořících pláních,místo aby je zajal. Nebyla to Murtaghova chyba, že ho Dvojčata unesla; že se pro něj vylíhl ten rudý drak, Trn; nebo že Galbatorix zjistil jejichskutečná jména, pomocí nichž si od Murtagha i od Trna vynutil přísahu věrnosti ve starověkém jazyce.

Za nic z toho Murtagh nemohl. Byl obětí osudu, a to už ode dne, kdy

se narodil.

A přesto... Třebaže Murtagh sloužil Galbatorixovi proti své vůli

a ošklivila se mu ta zvěrstva, která ho král nutil páchat, část jehoosobnosti si patrně vychutnávala nově nabytou moc. Během nedávného

střetu mezi Vardeny a Královstvím na Hořících pláních se Murtaghrozhodl zavraždit krále trpaslíků Hrothgara, ačkoli mu to Galbatorixnenakázal. Nechal Eragona se Safirou jít, to sice ano, ale teprve když jeporazil v nemilosrdném souboji a vyslechl si Eragonovy prosby, aby jim dal

svobodu.

A Murtagh měl také až příliš velké potěšení z bolesti, kterouEragonovi způsobil svým odhalením, že oba jsou syny Morzana – prvního

a posledního z třinácti Dračích jezdců, Křivopřísežníků, kteří zradili své

druhy Galbatorixovi.

Te, čtyři dny po bitvě, Eragona napadlo ještě jedno vysvětlení:Možná Murtagha těšilo sledovat, jak někdo další vzal na svá bedra stejnéstrašlivé břemeno, jaké on nosí celý život.

A už to byla pravda, nebo ne, Eragon měl dojem, že Murtagh uvítal

svou novou roli ze stejného důvodu, z jakého se pes, kteréhobezdůvodně bičovali, jednoho dne obrátí proti svému pánovi a zaútočí na něj.

Murtagh byl bit jako žito a te měl konečně příležitost to oplatit světu,

který vůči němu neprojevil mnoho laskavosti.

Ale i když možná v Murtaghově srdci zůstala ještě špetka dobra, on

a Eragon byli přesto odsouzeni k nesmiřitelnému nepřátelství, nebo

Murtaghovy sliby ve starověkém jazyce ho budou navěky poutat keGalbatorixovi nerozbitnými okovy.

Kéž by byl býval neodešel s Ažihadem pronásledovat urgaly pod Farthen

Dûrem. Nebo kdybych byl býval aspoň o trochu rychlejší, tak by Dvojčata...

Eragone, vstoupila do jeho myšlenek Safira.

Probral se a přikývl, vděčný za její vyrušení. Velmi se snažil vyhnout

přemítání o Murtaghovi nebo o jejich společných rodičích, takovémyšlenky ho však často přepadaly, když to nejméně čekal.

28

Eragon se pomalu nadechl a vydechl, aby si vyčistil hlavu, a pokoušel

se vrátit v myšlenkách zpátky do přítomnosti, ale nevedlo se mu to.

To ráno po obrovské bitvě na Hořících pláních – Vardenové se právě

usilovně přeskupovali a připravovali se na pochod za královskýmivoj

sky, která se stáhla několik mil proti proudu řeky Jiet – šel Eragon za

Nasuadou a Aryou, vysvětlil jim Roranovu obtížnou situaci a požádal je

o svolení, aby mohl svému bratranci pomoci. Neuspěl. Obě ženy ostře

protestovaly a Nasuada to označila za „nesmyslný plán, který bude mít

katastrofální důsledky pro celou Alagaësii, pokud se nezdaří.“

Dlouho se vášnivě dohadovali, až Safira nakonec přerušila sporře

vem, který otřásl stěnami velitelského stanu. Pak prohlásila: Jsempo

drážděná a unavená a Eragon vám nedokáže situaci pořádně vysvětlit.Má

me snad důležitější věci na práci než tady stát a hádat se jako malé děti!?...

Takže te mě poslouchejte.

Je těžké přít se s drakem, pomyslel si Eragon.

Podrobnosti Safiřiny argumentace byly složité, ale základní linie jejího

vysvětlení byla přehledná. Podporovala Eragona, protože chápala, co pro

něj zamýšlená výprava znamená; Eragon podporoval Rorana kvůli lásce

a rodině a protože věděl, že Roran by se vydal hledat Katrinu i bez něj a že

by sám ra’zaky nikdy nedokázal porazit. Také dokud Království držíKatri

nu v zajetí, Roran – a jeho prostřednictvím i Eragon – mohou snadnopod

lehnout Galbatorixově manipulaci. Kdyby totiž tyran pohrozil, že Katrinu

zabije, Roran by neměl jinou volbu než se podřídit jeho požadavkům.

Bylo proto nejlepší vyspravit tuhle trhlinu v jejich obraně dřív, než ji

nepřítel využije.

A načasování měli dokonalé. Ani Galbatorix, ani ra’zakové nebudou

čekat útok uprostřed Království v době, kdy Vardenové usilovně bojují

s královskými oddíly poblíž hranic Surdy. Murtagh a Trn byli viděni, jak

letí směrem k Urû’baenu – nepochybně proto, aby byli osobněpotrestá

ni – a Nasuada s Aryou souhlasily s Eragonem, že ti dva pakpravděpo

dobně budou pokračovat na sever, aby se utkali s královnou Islanzadí

a jejím vojskem, jakmile se elfové ukáží a poprvé zaútočí. A jestliže to

bude možné, bylo by dobré zbavit se ra’zaků dřív, než začnou zastrašovat

vardenské bojovníky a podkopávat jejich morálku.

Safira pak podotkla, samozřejmě tou nejdiplomatičtější cestou, že po -

kud by Nasuada Eragonovi coby jeho velitel a vůdce zakázala zúčastnit

se téhle výpravy, naruší tím jejich vztah záští a neshodami, které bymohly podrývat věc Vardenů. Je to ovšem na tobě, upozornila ji Safira. Nech si

Eragona tady, jestli chceš. Ale na mě se jeho závazky nevztahují a já jsem se

rozhodla přidat k Roranovi. Zdá se, že by to mohlo být hezké dobrodružství.

Eragonovi po rtech přelétl lehký úsměv, když si tu situaci vybavil.

Váha Safiřina prohlášení a její nenapadnutelná logika přesvědčily

Nasuadu s Aryou, aby mu, by nerady, svolení daly.

Potom Nasuada řekla: „Důvěřujeme vašemu úsudku, Eragone a Safiro. Jak ve vašem, tak v našem zájmu doufám, že se tahle výpravavydaří.“ Z jejího tónu si Eragon nebyl jistý, zda její slova znamenala upřímné

přání, nebo nepřímou hrozbu.

Strávil zbytek toho dne balením zásob, studoval se Safirou mapyKrálovství a prováděl zaklínadla, která považoval za nezbytná – třeba aby

zabránil Galbatorixovi a jeho přisluhovačům nazírat Rorana.

Následující ráno Eragon s Roranem vylezli Safiře na hřbet, vylétli

nad oranžové mraky, které nehybně stály nad Hořícími pláněmi, azamířili na severovýchod. Safira letěla bez přestávky, dokud sluncenepřeplulo přes celou nebeskou klenbu a nezastínil je obzor, a pak zasenevystoualo vzhůru v úchvatném žáru rudých a žlutých odstínů.

První úsek cesty je dovedl k málo obydlenému pohraničí Království.

Tam se stočili na západ k Dras-Leoně a Helgrindu. Od té doby užcestovali jen v noci, aby si jich nevšiml nikdo z četných vesničekrozesetých po pastvinách, ležících mezi nimi a cílem jejich putování.

Eragon s Roranem se museli zachumlat do plášů a kožešin a vzít si

vlněné palčáky a čapky, protože Safira se rozhodla vystoupat nad ledové

vrcholky většiny hor, kde byl vzduch řídký a suchý a pálil je v plicích,

aby si jich nevšiml farmář ošetřující na poli nemocné tele nebo třeba

bystrozraký hlídač na obchůzce. Kdyby někdo náhodou pohlédl vzhůru,

když mu Safira prolétala nad hlavou, nevypadala by te větší než orel.

Kamkoli přišli, tam viděl Eragon důkazy právě probíhající války:tábořiště vojáků, vozy plné zásob přiražené na noc k sobě, a řady mužů

s železnými obojky, které odváděli z jejich domovů, aby bojovali zaGalbatorixe. Množství sil shromažovaných proti Vardenům bylo skutečně

znepokojivé.

Ke konci druhé noci se v dálce objevil Helgrind: masa členitýchslouů, zastřená a zlověstná v bledém světle, které předcházelo úsvitu.Safira přistála v prohlubni, kde se te nacházeli, a prospali skoro celý den,

než se vydali na další průzkum.

Z ohně se vznesla sprška jantarových smítek a chvíli vířila, kdyžRoran hodil větev na rozpadající se uhlíky. „Zima,“ konstatoval.

Než Eragon stačil odpovědět, uslyšel znepokojivý skřípavý zvuk, jako

když někdo vytasí meč.

Nepřemýšlel; vrhnul se opačným směrem, jednou se překulil arovnou se zvedl do přikrčeného postoje, v ruce hlohovou hůl, připravenou

odrazit blížící se úder. Roran byl skoro stejně rychlý. Popadl ze země svůj

štít, seskočil z klády, na které seděl, a vytáhl z opasku kladivo – to

všechno během pár vteřin.

Ztuhli ve střehu a čekali na útok.

Eragonovi bušilo srdce jako o závod a svaly se mu chvěly, očimaprohledával temné okolí a hledal sebemenší náznak pohybu.

Nic necítím, oznámila mu Safira.

Když uběhlo několik minut a nic se nedělo, Eragon propátral myslí

i okolní krajinu. „Nikdo,“ oznámil ostatním. Pak se ponořil hluboko do

svého nitra, až tam, kde se mohl napojit na magii, a pronesl: „Brisingr

raudhr!“ Několik stop před ním se rozzářilo jasně rudé světlo, nehybně

se vznášelo ve výšce očí a vyplnilo prohlubeň slabým jasem. Trochu se

pohnul a světlo sledovalo jeho pohyb, jako by s ním bylo spojenénějakou neviditelnou tyčí.

Společně s Roranem se vydali roklí, která se stáčela na východ,

k místu, odkud zaslechli podezřelý zvuk. Drželi zbraně v pohotovosti

a obezřetně postupovali krok za krokem, připraveni se okamžitě bránit.

Asi deset metrů od tábora Roran zvedl ruku, aby Eragona zastavil, a pak

ukázal na břidlicovou tabulku, ležící na trsu trávy. Vypadala, jako by na

to místo vůbec nepatřila. Když si Roran klekl a přejel po tabulcedrobným úlomkem břidlice, ozvalo se stejné ocelové zaskřípění, jaké slyšeli

předtím.

„Musela odněkud spadnout,“ usoudil Eragon, když si prohlížel stěny

rokle. Dovolil světlu zhasnout.

Roran přikývl, vstal a oprášil si prach z kalhot.

Když se vraceli k Safiře, Eragon uvažoval o tom, jak bleskovězareagovali. Srdce se mu stále svíralo do tvrdého, bolestivého uzle, ruce se

mu třásly a chtělo se mu vyrazit do divočiny a utíkat bez zastaveníněbr />

31

kolik mil. Dřív bychom takhle nevyskočili, napadlo ho. Důvod jejichostražitosti však nebyl žádnou záhadou: každý další boj je pokaždé připravil

o trochu klidu, takže jim nakonec nezbylo nic než obnažené nervy,které vibrovaly při sebemenším znepokojení.

Roran zřejmě rozjímal o něčem podobném, protože se zničehoniczetal: „Vidíš je?“

„Koho?“

„Muže, které jsi zabil. Vidíš je ve snech?“

„Někdy.“

Mihotavé světlo žhavých uhlíků ozářilo zespoda Roranovu tvář, až

vznikly temné stíny nad jeho ústy a přes čelo, dodávající jeho očím

s těžkými, přivřenými víčky zlověstný vzhled. Mluvil pomalu, jako by

obtížně hledal slova. „Nikdy jsem nechtěl být válečníkem. Samozřejmě

jsem sníval o krvi a slávě, když jsem býval mladší, jako každý chlapec,

ale důležitá pro mě byla především půda. Ta a naše rodina... Ale pak

jsem musel zabíjet... Zabíjel jsem a zabíjel a ty jsi jich zabil ještě víc.“

Zahleděl se do nějakého vzdáleného místa, které mohl vidět jenom on.

„Třeba ti dva muži v Nardě... Už jsem ti o nich říkal?“

Říkal, ale Eragon zavrtěl hlavou a mlčky vyčkával.

„Byli to strážní u hlavní brány... Byli dva a ten muž vpravo, víš, ten

měl úplně bílé vlasy. Pamatuju si to dobře, protože mu nemohlo být víc

než takových pětadvacet. Oba na sobě měli Galbatorixův znak, alehovořili, jako by byli z Nardy. Nešlo o vojáky z povolání. Byli topravděpodobně obyčejní chlapi, co se rozhodli pomoci chránit své domovy před

urgaly, piráty, bandity... Nechtěli jsme jim zkřivit ani vlásek. Přísahám

ti, Eragone, to jsme vůbec neplánovali. Ale neměl jsem na vybranou.

Poznali mě. Bodl jsem toho bělovlasého muže pod bradu... Bylo to, jako

když náš otec podřízl krk praseti. A pak ten druhý, tomu jsem roztříštil

lebku. Stále ještě cítím, jak ta kost povolila... Pamatuju si dopodrobna

každou ránu, kterou jsem zasadil, od vojáků v Carvahallu až po ty na

Hořících pláních... Víš, když někdy zavřu oči, nemůžu spát, protože mi

jasně plane před očima zář požáru, který jsme rozpoutali v docích vTeirmu. V takových chvílích mám pocit, že se z toho zblázním.“

Eragon zjistil, že svírá hůl takovou silou, až mu zbělely klouby a na

spodní straně zápěstí mu vystupují šlachy. „Jo,“ přikývl zachmuřeně.

„Nejdřív to byli jen urgalové, pak to byli lidé a urgalové, a te tahlebibr />

32

tva... Vím, že to, co děláme, je správné, ale to správné nemusí býtsnadné. Kvůli tomu, kdo jsme, Vardenové očekávají, že budeme stát seSafirou v čele jejich vojska a vraždit celé prapory vojáků. Děláme to tedy.

A dělali jsme.“ Hlas se mu zadrhl a on zmlkl.

Vřava doprovází každou velkou změnu, promluvila k nim oběma Safira. A my jsme okusili víc než pořádnou dávku, protože jsme hybnou silou tézměny. Jsem drak a nelituji smrti těch, kdo nás ohrožovali. Zabít stráže v Nardě možná není skutek, který by se měl opěvovat, ale ani takový, za který by měl člověk pociovat vinu. Musels to udělat. Když musíš bojovat, Rorane, nedává ti divoká radost z boje křídla? Nezakusil jsi potěšení, že stojíš protirovnocennému protivníkovi, a uspokojení, když vidíš těla svých nepřátel na hromadě před sebou? Eragone, tys to zažil. Pomoz mi to vysvětlit tvému bratranci.

Eragon zíral do uhlíků. Vyslovila velkou pravdu, kterou si sámnechtěl přiznat; snad proto, že kdyby souhlasil s tím, že člověk může mít požitek z násilí, znamenalo by to, že je někým, kým by dřív vždyckyopovrhoval. A tak raději mlčel. Zdálo se, že Roran sedící naproti němu je na tom podobně.

Něžnějším hlasem Safira dodala: Nezlob se. Nechtěla jsem tě rozčílit... Někdy zapomínám, že sis stále ještě nezvykl na tyhle pocity, zatímco jámusela bojovat zuby nehty o přežití od chvíle, co jsem se vylíhla.

Eragon vstal, přešel k sedlovým brašnám a vytáhl maloukameninovou nádobku, kterou dostal od Orika před odjezdem, a dal si dvapořádné doušky malinové medoviny. Zahřály ho v žaludku. S úšklebkempodal lahvičku Roranovi, aby se také napil.

Po několika dalších doušcích, když medovina konečně zmírnila jeho špatnou náladu, Eragon řekl: „Zítra možná budeme mít problém.“

„Jak to myslíš?“

Eragon směřoval svá slova i k Safiře. „Pamatuješ, jak jsem říkal, že my

– Safira a já – si snadno poradíme s ra’



Christopher Paolini

CHRISTOPHER PAOLINI


17. 11. 1983

Christopher Paolini je americký spisovatel, autor knih Eragon, Eldest a Brisingr.

Paolini se narodil v listopadu roku 1983 v Jižní Kalifornii. Mimo několika let na Aljašce žil se svými rodiči, mladší sestrou Angelou a kočkou s kokršpanělem v Montaně. K tvorbě ho inspirovala místní nádherná příroda.

Doma ho učili rodiče. V této době psal krátké příběhy a rád navštěvoval knihovnu, kde četl knihy žánru fantasy. Když psal, rád se nechával inspirovat vážnou hudbou. Poslouchal například Beethovena nebo Wagnera.

Svojí první verzi Eragona napsal v patnácti letech. Nikdy jí nechtěl publikovat, psal pro radost. Všechny postavy si vymýšlel, kromě čarodějnice Angely, v které najdete jeho sestru. Po několika letech tuto první verzi upravil a dal přečíst rodině. Všichni byli z díla nadšeni. Poté sjednotil grafickou úpravu knihy a navrhl i mapu, která se objevila ve vydání knihy. Spoustu času mu trvalo vytvořit na počítači obrázek oka draka Safiry. Kniha přišla poprvé do tisku. Objevila se v knihovnách a školách. V roce 2002 byla kniha vydána v rodinném nakladatelství jeho rodičů, Paolini International LLC. Kniha poté vyšla v nakladatelství Knopf Books for Young Readers a dalších v jednotlivých překladech. U nás vyšla v nakladatelství Fragment. Paolini o příběhu tvrdí, že ho změnil stejně jako hlavního hrdinu, Eragona.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist