načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Brisingr - Christopher Paolini

Brisingr
-11%
sleva

Elektronická kniha: Brisingr
Autor:

- Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou... Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199 Kč 177
+
-
5,9
bo za nákup

hodnoceni - 81%hodnoceni - 81%hodnoceni - 81%hodnoceni - 81%hodnoceni - 81% 93%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2010
Počet stran: 663
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 2. vyd.
Název originálu: Brisingr, Inheritance. Book 3
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Olga Zumrová
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Fragment, 2010
ISBN: 978-80-253-0963-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

"Brisingr" znamená oheň a Eragon se s ním díky elfům naučil zacházet. Přesto on a Safira v bojích na Hořících pláních málem přišli o život a vědí, že jejich boj proti Království stále ještě nekončí. Navíc Eragon slíbil pomoci příliš mnoha ohroženým lidem a elfové, trpaslíci i bratranec Roran, jemuž slíbil pokusit se o záchranu milované Katriny ze spárů Galbatorixe, ti všichni potřebují jeho sílu a schopnosti. Eragon se musí rychle rozhodnout, protože nebezpečí hrozí ze všech stran a rebelové ztrácejí trpělivost. Odhodlá se putovat přes celé Království a ještě dál, aby sjednotil vzbouřence a zbavil zemi krutovlády, i když ví, že to nebude snadný úkol a on i Safira dávají opět do hry vlastní životy. Ve třetí části fantasy cyklu Eragon, který se zdokonalil v umění magie i v boji, bojuje jako uznávaný Dračí jezdec po vítězství nad vojskem Království na Hořících pláních proti dalším nástrahám krále Galbatorixe.

Popis nakladatele

Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou... Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně… Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, nechybí v něm ani Safiřin něžný humor. Dlouho očekávaný 3. díl fantasy série Christophera Paoliniho je konečně tady!

(sedm slibů Eragona Stínovraha a Safiry Zářivé šupiny)
Zařazeno v kategoriích
Christopher Paolini - další tituly autora:
Eragon (slovensky) Eragon (slovensky)
Eragon – měkká vazba Eragon – měkká vazba
 (audio-kniha)
Eldest Eldest
 (audio-kniha)
Eragon Eragon
Eldest : Book Two Eldest : Book Two
 
K elektronické knize "Brisingr" doporučujeme také:
 (e-book)
Deník malého poseroutky 1 Deník malého poseroutky 1
 (e-book)
Eragon Eragon
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Brisingr

také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

E-knihy v edici:

Christopher Paolini – Eragon

Christopher Paolini – Eldest

Christopher Paolini – Brisingr

Doporučujeme další e-knihy:

Henry H. Neff – Tajemství gobelínu – Probuzení Astarotha

Henry H. Neff – Tajemství gobelínu – Na pokraji zkázy

Christopher Paolini

Brisingr – e-kniha

Copyright © Fragment, 2011

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Vroengard

Dorú Areaba

Žraločí zub

Narda

Therinsford

D

r

a

í

h

o

r

y

Teirm

To

a

rk

Carvahall

Ceunon

An

or

a

Fläm

Daret

Yazuak

Modravé jezero

Ninor

Leona

helgrind

Dras-Leona

Belatona

Jiet

Feinster

Melian

Urû’baen

Furnost

Tüdosten

Cithrí

Dauth

Aroughs

Lithgow

Aberon

Reavstone

Petrøvya

Gil’ead

Isenstar

marna

SURDA

Bullridge

Ramr

Poušt

Hadarak

Osilon

Ellesméra

D

u

W

e

ld

e

n

v

a

rd

e

n

Kirtan

Nädindel

Sílthrim

Röna

Ardwen

Gaena

Eldor

Ília Fëon

Ceris

Edda

Hedarth

Âz Ragni

Orthíad

Dalgon

Medvědí řeka

Buragh

Beorské hory

Tarnag

farthen dûr

Galfni

Parlim

uden

nía

beirland

Eoam

illium

utgard

AlAgAësie

Kuasta



sedm slibů

eragona stínovraha

a safiry zářivé šupiny

odkaz dračích jezdců

třetí díl

Christopher Paolini


Jako vždy věnuji tuto knihu své rodině. A také svým úžasným

příznivcům. Pouze díky vám se toto dobrodružství mohlo uskutečnit.

Sé onr sverdar sitja hvass!


Obsah

Děj Eragona a Eldesta ............................................................10

Brány temnot .........................................................................17

U táboráku .............................................................................25

Útok na Helgrind ...................................................................48

Neshody .................................................................................63

Jezdec a ra

zak ........................................................................72

Sám pěšky krajinou ................................................................79

Zkouška dlouhých nožů .........................................................98

Okřídlené zvěsti ...................................................................112

Cesta v utajení .....................................................................125

Choulostivá záležitost ..........................................................147

Krvavý vlk ............................................................................156

Slitování, dračí jezdče ..........................................................168

Stíny minulosti .....................................................................176

Uprostřed neklidného davu .................................................200

Odpověď králi ......................................................................211

Hostina s přáteli ...................................................................220

Protínající se příběhy............................................................228

Náprava ................................................................................235

Zlaté dary .............................................................................245

Potřebuji meč .......................................................................262

Nečekaní hosté ...................................................................272

Oheň na nebi .......................................................................278

Muž a žena ...........................................................................301

Noční šepot ..........................................................................312


Příkazy ..................................................................................316

Šlépěje stínu .........................................................................329

Přes hory a doly ....................................................................339

Pro svou lásku ......................................................................351

Kamenný les .........................................................................360

Rozesmáté mrtvoly ...............................................................373

Krev na skalách ....................................................................382

Úhel pohledu .......................................................................401

Líbej mě, lásko .....................................................................409

Glûmra .................................................................................412

Setkání klanů .......................................................................420

Neposlušnost ........................................................................440

Zpráva v zrcadle ...................................................................460

Čtyři údery na buben ...........................................................467

Shledání ...............................................................................475

Korunovace ..........................................................................479

Moudrá slova .......................................................................488

Pranýř ...................................................................................492

V mracích .............................................................................501

Beraní hlavy .........................................................................508

Rodokmen ............................................................................517

Ztracení milenci ...................................................................524

Odkaz ...................................................................................536

Duše z kamene .....................................................................541

Ruce válečníka .....................................................................551

Strom života .........................................................................556


Kouzla s výhní ......................................................................570

Jezdec se vším všudy ............................................................583

Do boje .................................................................................588

Rozloučení ............................................................................590

Let ........................................................................................599

Brisingr! ................................................................................604

Stín zkázy .............................................................................618

Východ slunce ......................................................................633

Původ názvů .........................................................................641

Starověký jazyk ....................................................................642

Jazyk trpaslíků ......................................................................644

Jazyk kočovných kmenů ......................................................645

Jazyk urgalů ..........................................................................645

Stručný přehled postav,

míst a některých zvláštností .................................................646

Poděkování ...........................................................................650


10

děj eragona a eldesta

prvních dvou dílů Odkazu Dračích jezdců

Eragonovi je patnáct let a žije na farmě se svým strýcem Gerem a bratrancem Roranem kus od vesnice Carvahall. Gero se svou zesnulou ženou Marianou Eragona vychovali. O Eragonově otci není nic známo; jeho matku Selenu, Gerovu sestru, od Eragonova narození nikdo neviděl. Jednoho dne se před ním v Dračích horách, kam se vydal na lov, nenadále zjeví lesklý modrý kámen. Eragon si ho odnese domů.

Později kámen praskne a vylíhne se z něj dračí mládě. Když se jej Eragon dotkne, objeví se mu na dlani stříbřitá značka, a tak mezi ním a drakem vznikne nezrušitelné pouto a z Eragona se stává jeden z legendárních Dračích jezdců. Mláděti dá jméno Safira po dračici, o níž se mu zmíní vesnický vypravěč Brom.

Dračí jezdci byli ustaveni před několika tisíci lety po velké válce elfů s draky, aby zaručili, že mezi těmito dvěma rasami už nikdy nedojde k podobnému nepřátelství. Jezdci se stali strážci míru, učiteli, léčiteli, přírodními filozofy a díky svému spojení s draky také největšími kouzelníky. Pod jejich vedením a ochranou země zažívala zlaté časy.

Když do Alagaësie přišli lidé, byli připojeni k tomuto vyvolenému řádu. Po mnoha letech míru však bojovní urgalové zabili draka mladého lidského Jezdce Galbatorixe. Ztráta draka dohnala Galbatorixe k šílenství, a když mu starší Jezdci odmítli dát nového, rozhodl se Galbatorix Jezdce svrhnout.

Ukradl jiného draka, jemuž dal jméno Šruikan a ovládl ho pomocí temných kouzel, a potom kolem sebe shromáždil skupinu třinácti zrádců: Křivopřísežníků. S pomocí těchto krutých učedníků svrhl Jezdce, zabil jejich vůdce Vraela a prohlásil se králem Alagaësie. Jeho zlovolné skutky donutily elfy stáhnout se hluboko do borových lesů a trpaslíky skrýt se v tunelech a jeskyních a ani jedna z těchto ras se od té doby neodvažuje vyjít ze svých úkrytů. Patová situace mezi Galbatorixem a ostatními rasami trvala více než sto let, během kterých všichni Křivopřísežníci z různých příčin zemřeli. A uprostřed této napjaté politické situace se najednou ocitá Eragon.

Několik měsíců po vylíhnutí Safiry přicházejí do Carvahallu dva hroziví, podivní cizinci zvaní ra’zakové a hledají tajemný kámen, tedy Safiřino vejce. Eragon se Safirou před nimi stačí utéct, ale ra’zakové mezitím zničí Eragonův domov a zavraždí Gera.

Eragon přísahá, že ra’zaky vypátrá a zabije. Na útěku z Carvahallu ho přistihne vypravěč Brom, který ví o Safiře, a požádá Eragona, aby ho mohl doprovázet. Brom věnuje Eragonovi červený meč Zar’roc, který kdysi patřil jednomu Jezdci, ale odmítá mu prozradit, jak ke zbrani přišel.

Eragon se během cest od Broma mnohému naučí, včetně umění bojovat s mečem a kouzlit. Nakonec ale stopu ra’zaků ztratí a navštíví město Teirm, aby s pomocí Bromova starého přítele Jeoda našli doupě ra’zaků. V Teirmu zjistí, že ra’zakové žijí někde poblíž města Dras-Leona. Eragon si také nechá věštit osud od bylinkářky Angely a dostane dvě záhadné rady od jejího společníka, kočkodlaka Solembuma.

Na cestě do Dras-Leony Brom Eragonovi prozradí, že je vyslancem Vardenů – skupiny vzbouřenců, kteří usilují o svržení Galbatorixe – a že se v Carvahallu dlouhou dobu skrýval a čekal, dokud se neobjeví nový Dračí jezdec. Také mu vysvětlí, že před dvaceti lety s Jeodem ukradli Safiřino vejce Galbatorixovi. Brom přitom zabil Morzana, prvního a zároveň posledního z Křivopřísežníků. Nyní existují jen dvě dračí vejce, která obě drží Galbatorix.

V Dras-Leoně a jejím okolí se setkávají s ra’zaky, kteří smrtelně zraní Broma, když se snaží ochránit Eragona. Ra’zaky však zažene tajemný mladík jménem Murtagh. Brom před smrtí přizná, že sám kdysi býval Jezdcem a jeho dračice se také jmenovala Safira.

Nyní již bez Broma se Eragon se Safirou rozhodnou přidat k Vardenům. Eragon je však v Gil’eadu zajat a přiveden ke Stínu Durzovi, Galbatorixovu pomocníkovi. S Murtaghovou pomocí z vězení uteče a vezme s sebou dalšího zajatce, bezvědomou elfku Aryu, která je vyslankyní elfů mezi Vardeny. Arya byla během zajetí otrávena a potřebuje, aby jí Vardenové podali protilátku, jinak zemře.

Všichni čtyři prchají se skupinou urgalů v patách přes celou zemi do sídla Vardenů v obřích Beorských horách, které se tyčí víc než deset mil vysoko. Murtagh nechce k Vardenům jít. Nakonec přizná, že je Morzanův syn. Murtagh však odsuzuje zločiny svého mrtvého otce a uprchl z Galbatorixova dvora, aby žil po svém. Řekne Eragonovi, že meč Zar’roc kdysi patřil právě Morzanovi.

Už to vypadá, že urgalové Eragona a jeho přátele přemohou, ale na poslední chvíli je zachrání Vardenové, kteří žijí ve Farthen Dûru, duté hoře, která je také sídlem hlavního města trpaslíků Tronjheimu. Eragona odvedou k vůdci Vardenů Ažihadovi a Murtagha kvůli jeho původu uvězní.

Eragon se seznámí s králem trpaslíků Hrothgarem a Ažihadovou dcerou Nasuadou. Jeho mysl a schopnosti prověřují Dvojčata, dva poněkud nevraživí kouzelníci v Ažihadových službách. Eragon se Safirou také nešastně požehnají jednomu z vardenských osiřelých nemluvňat a Vardenové léčí Aryinu otravu.

Eragonův pobyt ve Farthen Dûru naruší zprávy o urgalské armádě, která se blíží trpasličími chodbami. V bitvě, jež následně vypukne, Eragona oddělí od Safiry a on musí bojovat sám se Stínem Durzou. Durza je daleko silnější než kterýkoli člověk, snadno Eragona přemůže a rozsekne mu záda od ramene po bok. Naštěstí v tom okamžiku střechu sálu, tvořenou dvacet metrů širokým hvězdným safírem Isidar Mithrim, prorazí Safira s Aryou a překvapí Durzu natolik, že mu Eragon stačí probodnout srdce. Urgalové, které Durza doposud ovládal kouzly, jsou zahnáni zpátky do tunelů.

Zatímco Eragon leží po bitvě v bezvědomí, v myšlenkách se s ním

spojí bytost, která se mu představí jako Togira Ikonoka – Zdravý mrzák. Vyzve Eragona, aby ho vyhledal v elfském hlavním městě Ellesméra.

Když se Eragon probere, má přes celá záda obrovskou jizvu. Ke své

nelibosti si také uvědomí, že Durzu zabil jen šastnou náhodou a že zoufale potřebuje další výcvik. A na konci prvního dílu se tedy rozhodne, že najde Togiru Ikonoku a bude se od něj učit. Eldest začíná tři dny potom, co Eragon zabil Durzu. Vardenové se zotavují z bitvy o Farthen Dûr a Ažihad, Murtagh a Dvojčata pronásledují urgaly, kteří po bitvě unikli do tunelů pod Farthen Dûrem. Když je nenadále přepadne skupina urgalů, Ažihad je zabit a Murtagh s Dvojčaty během potyčky zmizí. Vardenská Rada starších jmenuje Nasuadu nástupkyní svého otce a vůdkyní Vardenů a Eragon přísahá, že jí bude oddaně sloužit.

Eragon a Safira se rozhodnou, že musejí odjet do Ellesméry, aby začali svůj výcvik u Zdravého mrzáka. Než vyrazí, král trpaslíků Hrothgar Eragonovi nabídne, že ho přijme do svého klanu Dûrgrimst Ingeitum, a Eragon souhlasí, čímž získává stejná práva, jako mají všichni trpaslíci, a oprávnění účastnit se shromáždění trpaslíků.

Eragona a Safiru na jejich cestě do země elfů doprovází Arya a Orik, Hrothgarův chráněnec. Cestou zastavují v trpasličím městě Tarnag. Někteří trpaslíci jsou přátelští, ale Eragon zjistí, že zejména jeden klan tu jeho a Safiru vůbec nevidí rád – Az Sweldn rak Anhûin. Tento klan nenávidí Jezdce a draky, protože Křivopřísežníci jej téměř vyvraždili.

Skupina nakonec přijíždí do elfského lesa Du Weldenwarden. V Ellesméře Eragon se Safirou poznají královnu Islanzadí, která, jak oba zjistí, je Aryinou matkou. Také se setkají se Zdravým mrzákem, starým elfem Oromisem, který je rovněž Jezdec. Oromis a jeho drak Glaedr posledních sto let tají svou existenci před Galbatorixem a hledají způsob, jak krále svrhnout.

Oromis i Glaedr jsou postiženi důsledky starých ran, které jim brání v boji – Glaedr přišel o nohu a Oromis, kterého zajali a zlomili Křivopřísežníci, nemá dost energie na provádění náročnějších kouzel a přepadají ho vyčerpávající záchvaty.

Eragon a Safira začnou svůj výcvik, jak společně, tak i oba samostatně. Eragon se naučí mnoho nového z dějin ras v Alagaësii, boje s mečem a starověkého jazyka, který používají všichni kouzelníci. Během studia starověkého jazyka si uvědomí, že udělal strašnou chybu, když se Safirou žehnali sirotkovi ve Farthen Dûru: chtěl říct „Nech jsi chráněna před neštěstím“, ale ve skutečnosti řekl „Nech jsi ochranou před neštěstím“. Tak uvalil na dítě kletbu nutící je chránit ostatní před jakoukoli bolestí a neštěstím.

Safira ve výuce s Glaedrem dělá rychlé pokroky, ale jizva, kterou Eragon nese jako následek souboje s Durzou, zpomaluje jeho výcvik. Nejenže ho zranění na zádech zohyzdilo, ale nečekaně jej ochromuje bolestivými záchvaty. Neví, jak se bude moci rozvíjet jako kouzelník a bojovník, pokud křeče nepřestanou.

Eragon si začíná uvědomovat, že se zamiloval do Aryi. Vyzná se jí ze svých citů, ale ona ho odmítne a brzy odjede zpátky k Vardenům.

Pak se koná elfská slavnost Agaetí Blödhren známá také jako Oslava Pokrevní přísahy, během níž Eragon projde kouzelnou proměnou: změní se v něco mezi člověkem a elfem – není tak docela ani jedním, ani druhým. Zahojí se mu jizva na zádech a získá stejné nadlidské síly, jaké mají elfové. Pozmění se i jeho rysy, takže vypadá trochu jako elf.

Tou dobou Eragon zjistí, že Vardeny čeká bitva s Královstvím a že jeho i Safiru nesmírně potřebují. Zatímco byl pryč, Nasuada přesunula Vardeny z Farthen Dûru do Surdy, země na jih od Království, která stále zůstává nezávislá na Galbatorixovi.

Eragon se Safirou a Orikem opustí Ellesméru potom, co slíbí Oromisovi a Glaedrovi, že se vrátí, jakmile to bude možné, aby dokončili svůj výcvik.

Mezitím svá vlastní dobrodružství prožívá i Eragonův bratranec Roran. Galbatorix poslal do Carvahallu ra’zaky a legii vojáků, aby Rorana zajali a použili ho proti Eragonovi. Roranovi se podaří utéct do nedalekých hor. S ostatními vesničany se pokusí vyhnat vojáky, během boje však mnoho vesničanů zemře. Když vesnický řezník Sloun, který nenávidí Rorana a brání jeho zasnoubení se svou dcerou Katrinou, zradí Rorana ra’zakům, ábelské hmyzí nestvůry Rorana najdou a zaútočí na něj uprostřed noci v jeho ložnici. Roran se ubrání, ale ra’zakové zajmou Katrinu.

Roran přesvědčí obyvatele Carvahallu, aby opustili vesnici a odešli hledat útočiště u Vardenů v Surdě. Vyrazí tedy na západ k pobřeží s nadějí, že odtud budou moci doplout do Surdy. Roran se projeví jako rozený vůdce a provede je bezpečně přes Dračí hory na pobřeží. V přístavním městě Teirmu potkají Jeoda, který Roranovi řekne, že Eragon je Jezdec, a vysvětlí mu, co ra’zakové ve vesnici hledali – Safiru. Jeod Roranovi a vesničanům nabídne, že jim pomůže dostat se do Surdy, a naznačí mu, že jakmile budou bezpečně u Vardenů, může mu Eragon pomoci při záchraně Katriny. Jeod s vesničany unesou lo a plaví se do Surdy.

Eragon a Safira dorazí k Vardenům, kteří se připravují na bitvu. Eragon zjistí, co se stalo z dítěte, kterému dal své špatně formulované požehnání: jmenuje se Elva, a ačkoli je to ještě nemluvně, vypadá jako čtyřleté dítě s hlasem a chováním cynického dospělého. Eragonovo kouzlo ji nutí cítit bolest všech lidí v jejím okolí a nutí ji je chránit; pokud se tomuto nutkání brání, trpí ona sama.

Eragon, Safira a Vardenové vyrážejí vstříc oddílům Království na Hořící pláně, rozlehlý pás země, na kterém kouří a doutnají podzemní rašelinové ohně. Užasnou, když se na zádech rudého draka objeví další Jezdec. Nový Jezdec zabije krále trpaslíků Hrothgara a pak začne bojovat s Eragonem a Safirou. Když se Eragonovi podaří strhnout Jezdci helmu, spatří Murtagha.

Murtagh během urgalského přepadení pod Farthen Dûrem nezemřel. Celé to připravila Dvojčata – zrádci, kteří útok naplánovali, aby byl zabit Ažihad a oni mohli zajmout Murtagha a odvést ho ke Galbatorixovi. Král Murtagha přinutil, aby mu přísahal věrnost ve starověkém jazyce. Te jsou Murtagh a jeho nově vylíhnutý drak Trn Galbatorixovými otroky, a ačkoli ho Eragon prosí, aby Galbatorixe opustil a přidal se k Vardenům, Murtagh prohlásí, že přísaha mu nikdy nedovolí krále neuposlechnout.

Murtagh dokáže přemoci Eragona se Safirou pomocí nevysvětlitelné síly. Přesto se je rozhodne kvůli jejich předchozímu přátelství pustit. Než odletí, vezme Eragonovi Zar’roc a prohlásí ho za své dědictví, jelikož je Morzanův starší syn. Pak mu prozradí, že není jediným Morzanovým synem – Eragon a Murtagh jsou bratři, nebo oba porodila Selena, Morzanova žena. Dvojčata zjistila pravdu, když zkoumala Eragonovy vzpomínky toho dne, co přišel do Farthen Dûru.

Eragon je otřesen Murtaghovým odhalením o jejich společném původu. Nakonec se spojí s Roranem a vesničany z Carvahallu, kteří připluli na Hořící pláně právě včas, aby pomohli Vardenům v bitvě. Roran hrdinsky bojuje a povede se mu zabít Dvojčata.

Roran s Eragonem hovoří o jeho podílu na Gerově smrti a bratranci

se nakonec usmíří. Eragon Roranovi slíbí, že mu pomůže zachránit Katrinu, kterou unesli ra’zakové.

brány temnot

E

ragon hleděl na temnou kamennou věž, v níž se skrývaly ne

stvůry, které zavraždily jeho strýce Gera.

Ležel na břiše za vrcholkem písčitého kopce, porostlého řídkou

trávou, trnitým křovím a malými kaktusy ve tvaru růžových poupat. Křehké řapíky loňského listoví ho píchaly do dlaní, když se plížil, aby získal lepší výhled na Helgrind, který se tyčil nad okolní krajinou jako černá dýka vyčuhující z útrob země.

Večerní slunce pokrylo nízké kopce dlouhými, úzkými stíny a – daleko na západě – osvětlovalo hladinu jezera Leona, takže obzor se proměnil v mihotavý zlatý pás.

Nalevo od sebe Eragon slyšel pravidelný dech svého bratrance Rorana, který ležel přitisknutý k zemi vedle něj. Takový obvykle neslyšný proud vzduchu te připadal Eragonovi nepřirozeně hlasitý, protože měl mnohem bystřejší sluch než dříve. Byla to jedna ze spousty změn, jež se s ním staly během Agaetí Blödhren, elfské Oslavy Pokrevní přísahy.

Nyní tomu však věnoval pramalou pozornost, nebo zaujatě sledoval zástup lidí směřujících k úpatí Helgrindu, kteří sem zjevně putovali pěšky několik mil z města Dras-Leona. Čelo průvodu tvořila skupina dvaceti čtyř mužů a žen oblečených v hávech z tlusté kůže. Tahle skupina se pohybovala podivným způsobem – kulhali a belhali se, hrbili se a kroutili; kymáceli se na berlích nebo používali paže, aby se postrčili dopředu na překvapivě krátkých nohou. Takové pohyby ovšem byly nezbytné, uvědomil si, protože každý z těch dvaceti čtyř postrádal ruku či nohu nebo nějakou jejich kombinaci. Vůdce skupiny seděl vzpřímeně na nosítkách nesených šesti naolejovanými otroky v poloze, kterou Eragon považoval za obdivuhodný výkon vzhledem k tomu, že ten člověk – nedokázal určit, zda je to žena, nebo muž – měl jen trup a hlavu, na jejímž čele se kolébala asi metr vysoká, zdobená kožená koruna.

„Kněží Helgrindu,“ zamumlal směrem k Roranovi.

„Umějí kouzlit?“

„Možná. Neodvážím se prozkoumat Helgrind svou myslí, dokud neodejdou. Kdyby totiž někteří z nich byli kouzelníci, ucítí i můj sebeslabší dotek a odhalí naši přítomnost.“

Za kněžími se vlekl dvojstup mladých mužů ovinutých zlatou látkou. Každý z nich nesl kovový obdélníkový rám dále rozčleněný dvanácti vodorovnými příčkami, z nichž visely železné zvonky velikosti tuřínů. Polovina mladíků rámem rázně zatřásla, když udělali krok pravou nohou, a ozvala se truchlivá kakofonie tónů, zatímco druhá půlka mužů třásla svými rámy při vykročení levou nohou, až železná srdce narazila o těla zvonů a vydala žalostný výkřik, který se rozléhal mezi kopci. Ministranti doprovázeli údery zvonů vlastními výkřiky, sténáním a nářky ve vzrušené extázi.

Na chvostu výstředního procesí kráčeli obyvatelé Dras-Leony: šlech

tici, obchodníci, několik vysoce postavených vojenských velitelů a nesourodá směsice těch méně šastných – dělníků, žebráků a obyčejných pěšáků.

Eragon uvažoval, zda je někde mezi nimi i vládce Dras-Leony, Mar

cus Tábor.

Procesí zastavilo na okraji strmého náspu, který obklopoval Hel

grind, a kněží se shromáždili po obou stranách narezlého balvanu s nablýskaným vrškem. Když celý průvod znehybněl před nahrubo opracovaným oltářem, postava na nosítkách se pohnula a začala zpívat hlasem stejně disharmonickým, jako byl předchozí nářek zvonů. Kazatelův přednes opakovaně pohlcovaly poryvy větru, ale Eragon zaslechl útržky starověkého jazyka – podivně zkomolené a špatně vyslovené – promíchané se slovy trpaslíků a urgalů, z nichž všechna byla spojena zastaralým nářečím Eragonova vlastního jazyka. Ačkoli rozuměl jen částečně, zachvěl se, nebo velekněz hovořil o věcech, o kterých je lépe nevědět, o podlé nenávisti, která se po staletí hromadila v temných zákoutích lidských srdcí, až nakonec začala v nepřítomnosti Jezdců bujet, o krvi a šílenství a ohavných obřadech prováděných pod černým měsícem.

Na konci zvráceného proslovu dva nižší kněží přispěchali kupředu

a pozvedli svého pána – nebo možná paní – z nosítek na oltář. Pak velekněz vydal stručný rozkaz. Ve vzduchu se jako zářivé hvězdy zaleskla dvě ostří, jak se zvedla a zase dopadla, a z každého veleknězova ramene vytryskl potůček krve. Stékala mu po trupu oděném v kůži a pak se shromažovala na balvanu, dokud nezačala přetékat na štěrk pod oltářem.

Další dva kněží přiskočili, aby zachytili rudý proud do číší, které pak – když byly plné po okraj – kolovaly mezi členy shromáždění, kteří z nich dychtivě pili.

„Fuj!“ ulevil si polohlasně Roran. „Zapomněl ses zmínit, že ti zvrácení, pupkatí a pomatení modloslužebníci jsou kanibalové.“

„Ne tak docela. Maso nepojídají.“

Když všichni přítomní svlažili svá hrdla, servilní novici vrátili nejvyššího kněze na nosítka a ovázali mu ramena pásy bílého plátna. Čistou látkou brzy začaly prosakovat rudé skvrny.

Rány jako by bezrukému a beznohému veleknězi nijak neublížily, protože se otočil k zástupu, jehož členové te měli brusinkově rudé rty, a prohlásil: „Te jste skutečně mými bratry a sestrami, když jste ochutnali mízu mých žil zde, ve stínu mocného Helgrindu. Krev si žádá krev, a pokud by někdy měla vaše rodina potřebovat pomoc, udělejte, co můžete, pro církev i pro ostatní, kteří uznávají moc našeho Strašného pána... Abychom znovu potvrdili naši poslušnost Triumvirátu, recitujte se mnou Devět přísah... Při Gormovi, Ildě a Ukrutném Angvarovi slavnostně přísaháme, že ti budeme vzdávat poctu nejméně třikrát měsíčně, v hodině před setměním, a pak vykonáme obě, abychom utišili věčný hlad našeho Velkého a Strašného pána... Slibujeme, že budeme dodržovat předpisy stanovené v knize Tosk... Slibujeme, že vždy budeme mít na těle Bregnir a že se navždy zdržíme dvanácti dvanáctek a doteku

zauzlovaného lana, abychom nepropadli zkaženosti...“

Náhlý závan větru odnesl zbytek veleknězovy řeči. Pak Eragon uvi

děl, jak každý z posluchačů vytáhl malý, zahnutý nůž a jeden po druhém

se řízli v ohbí lokte a posvětili oltář sprškou své krve.

O pár minut později divoký vítr polevil a Eragon opět uslyšel kněze: „...a takové věci, po kterých toužíte a prahnete, dostanete jako odměnu za svou poslušnost... Náš obřad je u konce. Ovšem pokud jsou mezi vámi tací, kteří mají dostatek odvahy ukázat skutečnou hloubku své víry, a předstoupí!“

Shromáždění strnuli a se zaujatými pohledy se předklonili; na tohle zjevně všichni čekali.

Následovalo dlouhé mlčení, až přítomní začali vypadat zklamaně, ale nakonec jeden z ministrantů prolomil řady a vykřikl: „Já!“ S potěšeným jásotem začali jeho bratři pohybovat zvony v rychlém a divokém rytmu, až se davu zmocnilo takové šílenství, že všichni skákali a křičeli, jako by přišli o rozum. I když mu obřad připadal odporný, drsná hudba v Eragonově srdci zažehla jiskru vzrušení a probudila i v něm cosi primitivního a zvířeckého.

Tmavovlasý mladík shodil zlatý háv, pod nímž neměl nic než koženou bederní roušku, a vyskočil na oltář. Kolem nohou mu vystříkly rudé kapky. Postavil se čelem k Helgrindu a začal se zmítat a třást v rytmu nelítostných železných zvonů tak, jako by ho přepadl nějaký záchvat. Hlava mu volně visela na prsou, v koutcích úst měl pěnu a házel pažemi, jako by to byli živí hadi. Svaly se mu leskly potem, až vypadal ve skomírajícím světle jako bronzová socha.

Zvony brzy dosáhly šíleného rytmu, kdy jeden tón překrýval druhý,

a v tom okamžiku mladík natáhl ruku za sebe. Do ní mu kněz vložil rukoje prapodivného nástroje: dvě a půl stopy dlouhou zbraň s jedním ostřím, silnou střenkou, šupinkatou rukojetí a širokou, plochou čepelí, která se rozšiřovala, takže tvarem i zoubkovaným okrajem na konci připomínala dračí křídlo. Byl to nástroj vytvořený pro jediný účel: proříznout brnění, kosti a šlachy stejně snadno, jako by to byl vak s vodou.

Mladík zvedl zbraň tak, že mířila k nejvyššímu vrcholku Helgrindu. Pak padl na koleno a s nesrozumitelným výkřikem máchl ostřím dolů přes své pravé zápěstí.

Na skály za oltářem se rozstříkla krev.

Eragon sebou trhnul a odvrátil zrak, před mladíkovými pronikavými výkřiky však uniknout nemohl. Nešlo o nic, co by dříve neviděl v bitvě, ale připadalo mu zvrácené dobrovolně se zohavit, když bylo tak snadné se zmrzačit v každodenním životě.

Stébla trávy zašustila, jak se Roran posunul. Něco si zaklel pod vousy a pak znovu utichl.

Zatímco jeden z kněží ošetřoval mladíkovi ránu – zastavoval mu kr

vácení pomocí kouzla – jiný ministrant odvázal od nosítek velekněze dva otroky, aby je vzápětí připoutal za kotníky k železnému oku zapuštěnému do oltáře. Pak ministranti vytáhli ze záhybů svých hávů spoustu balíčků a nakupili je na zem z dosahu otroků.

Když byl obřad u konce, kněží se svým doprovodem vyrazili od Helgrindu do Dras-Leony a celou cestu cinkali a přitom bědovali. Čerstvě jednoruký fanatik klopýtal hned za nejvyšším knězem.

Na tváři mu zářil blažený úsměv. „Tedy...,“ začal Eragon a vypustil zadržovaný dech, když zástup konečně zmizel za vzdáleným kopcem.

„Tedy co?“

„...cestoval jsem mezi trpaslíky i elfy, ale nic z toho, co dělali, nebylo tak divné jako praktiky těchto lidí.“

„Jsou to stejné zrůdy jako ra’zakové.“ Roran pohodil bradou směrem k Helgrindu. „Můžeš konečně zjistit, jestli je Katrina tam někde uvnitř?“

„Zkusím to. Ale bu připravený k útěku.“

Eragon zavřel oči, pomalu rozprostřel své vědomí a postupně přecházel od duše jedné živé bytosti ke druhé, jako voda prosakující pískem. Dotkl se hemživých měst hmyzu horečně spěchajícího za svými záležitostmi, ještěrek a hadů skrytých mezi horkými skalisky, různých druhů zpěvavých ptáků a četných malých savců. Hmyz i zvířata se honily a překypovaly činorodostí, jak se chystali na kvapem se blížící noc, a už se stahovali do nejrůznějších doupat, nebo – v případě nočních tvorů – zívali, protahovali se či se jinak připravovali na lov a hledání potravy.

Tak jako tomu bylo u Eragonových smyslů, i jeho schopnost dotýkat

se myšlenek druhých bytostí se zmenšovala se vzrůstající vzdáleností. Když jeho vědomí dosáhlo úpatí Helgrindu, dokázal vnímat pouze ta největší zvířata a i ta jen matně.

Opatrně pokračoval, připraven se okamžitě stáhnout, kdyby se náhodou otřel o vědomí své kořisti: ra’zaků a jejich létajících rodičů, obřích lethrblaka. Eragon se odvážil takhle odhalit jenom proto, že rasa ra’zaků neuměla kouzlit, a nepředpokládal tedy, že jsou to lamači mysli – nekouzelníci vytrénovaní k boji myšlenkami. Ra’zakové a lethrblaka taková kouzla nepotřebovali, nebo i ty nejstatnější muže dokázali omámit pouhým dechem.

A třebaže Eragon svým děsivým pátráním riskoval odhalení, on, Roran a Safira zkrátka museli vědět, jestli ra’zakové vězní Katrinu – Roranovu snoubenku – v Helgrindu, protože ta odpově rozhodne o tom, zda jejich výprava bude záchranná, nebo bude jejím cílem zajmout a vyslýchat.

Eragon pátral dlouho a pečlivě. Když se vrátil k sobě, Roran ho sledoval s výrazem hladového vlka. Šedé oči mu plály tak mocnou směsicí hněvu, naděje a zoufalství, že se zdálo, jako by jeho pocity měly každou chvíli vybuchnout a všechno v dosahu spálit plamenem nepředstavitelné síly, která je schopna rozpustit i samotné skály.

Eragon to chápal.

Katrinin otec, řezník Sloun, zradil Rorana ra’zakům. Když se jim nepodařilo chytit Rorana, ra’zakové místo toho unesli z jeho ložnice Katrinu, tajně ji odvezli z údolí Palancar a ponechali obyvatele Carvahallu napospas vojákům krále Galbatorixe – což znamenalo jistou smrt nebo otroctví. Roran nemohl ra’zaky s Katrinou pronásledovat, místo toho musel co nejrychleji přesvědčit vesničany, aby opustili své domovy a odešli s ním přes Dračí hory a dál na jih podél pobřeží Alagaësie, kde se spojili se vzbouřenci Vardeny. Na cestě museli přetrpět mnohá nebezpečí a těžkosti. Ale takovouto zdlouhavou oklikou se Roran konečně opět shledal s Eragonem, který znal polohu doupěte ra’zaků a slíbil mu pomoci zachránit Katrinu.

Jak Roran později vysvětlil, uspěl jen proto, že ho síla touhy hnala do krajností, jichž se ostatní neodvážili a před nimiž uhýbali, a jedině tak dokázal přemoci své nepřátele.

Podobná horlivost se te zmocnila i Eragona.

I on by se neohroženě vystavil riziku, pokud by se někdo, na kom mu

záleželo, ocitl v nebezpečí. Rorana měl rád jako vlastního bratra, a protože si měl Katrinu brát, rozšířil svou rodinu i o ni. Tohle pouto bylo ještě významnější tím, že Eragon s Roranem byli posledními potomky jednoho rodu. Svého rodného bratra Murtagha se Eragon zcela zřekl, takže Roran byl jeho jediný příbuzný, a nyní k tomu tedy ještě přibyla Katrina.

Ušlechtilé city příbuzenství nebyly jedinou silou, která je poháněla.

Byli posedlí ještě dalším cílem: odplatou! Už když promýšleli, jak vysvobodit Katrinu ze spárů ra’zaků, oba válečníci – smrtelník i Dračí jezdec – toužili zabít zrůdné služebníky krále Galbatorixe, aby se pomstili za mučení a vraždu Gera, který byl Roranovým otcem a k Eragonovi se jako otec choval.

Všechny informace, které Eragon shromáždil, byly proto stejně důležité jak pro něj, tak pro Rorana.

„Myslím, že jsem ji cítil,“ řekl po chvíli. „Nejsem si sice úplně jistý, protože jsme od Helgrindu hodně daleko a nikdy předtím jsem se její mysli nedotýkal, ale myslím, že v tom pustém vršku je a že je skrytá někde blízko pod jeho vrcholkem.“

„Je nemocná? Je zraněná? Sakra, Eragone, neskrývej to přede mnou! Ublížili jí?“

„V tuhle chvíli ji nic nebolí. Víc ale nedokážu říct. Musel jsem napnout všechny síly, jen abych rozpoznal plamen jejího vědomí; nemohl jsem s ní však komunikovat.“ Přesto se Eragon Roranovi raději nezmínil, že tam objevil ještě další osobu a tušil, kdo to je. Její přítomnost, pokud se potvrdí, ho velmi znepokojovala. „Nenašel jsem však ra’zaky ani lethrblaka. I kdybych ra’zaky z nějakého důvodu přehlédl, jejich rodiče jsou tak velcí, že by jejich životní síla měla vyzařovat jako tisíc luceren, tak jako Safiřina. Kromě Katriny a pár dalších nejasných skvrnek světla je Helgrind černý, jenom černý a nic než černý.“

Roran se zamračil, zaal levou pěst a pohlédl na skalnatou horu, která mizela v šeru, zahalená rudými stíny. Tlumeným, bezvýrazným hlasem, jako by mluvil sám pro sebe, poznamenal: „Nezáleží na tom, jestli máš pravdu, nebo se mýlíš.“

„Jak to?“

„Dnes v noci se neodvážíme zaútočit; v noci jsou ra’zakové nejsilnější, a jestli jsou poblíž, bylo by hloupé s nimi bojovat, když jsme v nevýhodě. Nemyslíš?“

„Ano.“

„Počkáme proto do úsvitu.“ Roran mávl směrem k otrokům připoutaným ke krvavému oltáři. „Pokud tou dobou budou ti ubožáci pryč, budeme vědět, že ra’zakové jsou tady, a můžeme pokračovat podle plánu. Když ne, bude to pekelná smůla, že nám unikli, ale pustíme otroky, vysvobodíme Katrinu a poletíme s ní zpátky k Vardenům, než nás dostihne Murtagh. Tak jako tak pochybuji, že by ra’zakové nechali Katrinu dlouho bez dozoru, pokud ji Galbatorix potřebuje živou, aby ji mohl použít jako nástroj proti mně.“

Eragon přikývl. Přál si osvobodit otroky okamžitě, ale kdyby to udělali, mohlo by to jejich nepřátele varovat, že je něco v nepořádku. A kdyby si ra’zakové přišli vyzvednout večeři, ani by se Safirou nestačili zasáhnout, a otroci by byli pryč. Bitva na otevřeném prostranství mezi drakem a nestvůrami jako lethrblaka by přilákala pozornost každého muže, ženy i dítěte na míle daleko. A Eragon nepředpokládal, že by mohli se Safirou a Roranem přežít, pokud by Galbatorix zjistil, že přišli sami do jeho království.

Odvrátil pohled od spoutaných mužů. Už kvůli nim doufám, že jsou ra’zakové na opačném konci Alagaësie, nebo aspoň že nebudou mít dnes v noci hlad.

V nevyslovené shodě se Eragon s Roranem odplazili zpátky z hřebene nízkého kopce, za kterým se schovávali. Na úpatí se napůl přikrčili, otočili se a stále sehnutí utíkali mezi dvěma řadami kopců. Mělká prohlubeň postupně klesala do úzké, vodou vymleté rozsedliny lemované drolícími se břidlicovými deskami.

Zatímco Eragon kličkoval mezi pokroucenými jalovci, které byly rozeseté po rokli, zvedl hlavu a za trsem jehlic spatřil první souhvězdí krášlící sametové nebe. Hvězdy vypadaly chladné a jasné, jako třpytivé úlomky ledu. Dál s Roranem klusali na jih ke svému tábořišti, a tak se raději soustředil na to, kam došlapuje.

u táboráku

N

ízká hromádka uhlíků pulsovala jako srdce nějakého obřího

zvířete. Občas se v ní rozzářil shluk zlatých jisker a přeběhl

přes povrch dřeva, než zmizel v doběla rozžhavené prasklině.

Dohořívající zbytky ohně, který si Eragon s Roranem rozdělali, vrhaly na okolí tlumené červené světlo a odkrývaly kousek kamenité půdy, pár cínově šedavých keřů, nejasný obrys jalovce o kus dál a pak už nic.

Eragon seděl s bosýma nohama nataženýma k sálající hromádce rubínových uhlíků, zády se opíral o hrbolaté šupiny Safiřiny mohutné pravé přední nohy a užíval si teplíčka. Roran seděl naproti němu na nesmírně tvrdé, sluncem vybledlé a větrem ošlehané kůře starého kmene. Kdykoli se Roran pohnul, kmen hořce zanaříkal, tak nepříjemně, že si Eragon chtěl zacpat uši.

V tuhle chvíli však v prohlubni vládl klid. Dokonce i uhlíky doutnaly potichu; Roran nasbíral jen opravdu vyschlé větve, aby se vyvarovali kouře, který by mohly zahlédnout oči nepřátel.

Eragon právě Safiře dovyprávěl události celého dne. Obvykle jí nikdy nemusel říkat, co dělal, protože myšlenky, pocity a další dojmy mezi nimi proudily stejně snadno jako voda z jedné strany jezera na druhou. Ale v tomhle okamžiku to bylo nutné, protože během průzkumné výpravy Eragon ponechával svou mysl důkladně obrněnou, kromě chvíle, kdy s ní prozkoumával doupě ra’zaků.

Po delší odmlce v rozhovoru Safira zívla a odkryla tak dlouhé řady hrůzostrašných zubů. I když jsou ra’zakové krutí a zlí, patří jim můj obdiv za to, že umějí očarovat svou obě tak, aby se chtěla nechat sežrat zaživa. Jsou to velcí lovci, když tohle umí... Možná to jednou taky zkusím.

Ale ne, cítil Eragon potřebu dodat, s lidmi. Raději to zkus s ovcí.

Lidé nebo ovce: jaký je v tom pro draka rozdíl? Pak se zasmála a ten

zvuk, vycházející z hloubi jejího hrdla, připomínal Eragonovi hřmění.

Eragon se předklonil, protože už ho tlačily Safiřiny ostré šupiny, a zve

dl hůl z hlohového dřeva, která ležela vedle něj. Pohrával si s ní v dlaních a obdivoval hru světel na naleštěném propletenci kořenů nahoře a na značně poškrábaném kování a bodci dole.

Než odjeli od Vardenů z Hořících plání, Roran mu tu věc strčil do ruky se slovy: „Tady máš. Tohle mi vyrobil Fisk po tom, co mě ra’zak klovl do ramene. Vím, že jsi přišel o meč, a tak si myslím, že by se ti mohla hodit... Pokud chceš mít další meč, taky dobře, ale zjistil jsem, že jenom málokterý souboj nemůžeš vyhrát několika ranami dobrou, silnou holí.“ Ve vzpomínce na hůl, kterou stále nosil Brom, se Eragon rozhodl zříci se nového meče ve prospěch kusu sukovitého hlohu. Poté, co přišel o Zar’roc, nijak netoužil přijmout jiný, horší meč. Té noci zpevnil jak hlohovou hůl, tak násadu Roranova kladiva několika kouzly, díky nimž se nikdy nezlomí, leda pod tím největším tlakem.

Eragona se náhle zmocnil proud vzpomínek: Kolem něj se točilo nevlídné oranžovo-rudé nebe, když se Safira řítila střemhlav za červeným drakem a jeho Jezdcem. Vítr mu skučel kolem uší... Prsty ani necítil kvůli ranám, jimiž odrážel údery protivníka, když s oním Jezdcem bojoval na zemi... Uprostřed souboje strhl nepříteli helmu, a odkryl tak tvář svého dávného přítele a společníka na cestách, Murtagha, o kterém si myslel, že je mrtvý... Ten posměšný úšklebek na Murtaghově tváři, když bral Eragonovi Zar’roc s tím, že je to on, Eragonův starší bratr, kdo má na červený meč dědičné právo...

Eragon zmateně zamrkal, když válečná vřava v jeho mysli pohasla a pach krve nahradila příjemná vůně jalovcového dřeva. Přejel si jazykem přes horní zuby, aby zahnal pachu žluči, kterou cítil v ústech.

Murtagh.

Už samo to jméno vyvolávalo v Eragonovi změ podivných pocitů. Na jednu stranu měl Murtagha rád. Murtagh přece zachránil Eragona a Safiru před ra’zaky po jejich první, nešastné návštěvě Dras-Leony; riskoval život, aby pomohl dostat Eragona z Gil’eadu; osvědčil se v bitvě o Farthen Dûr; a navzdory mučení, jemuž byl pak nepochybně vystaven, se rozhodl vyložit si rozkazy Galbatorixe takovým způsobem, který mu dovolil pustit Eragona se Safirou po bitvě na Hořících pláních, místo aby je zajal. Nebyla to Murtaghova chyba, že ho Dvojčata unesla; že se pro něj vylíhl ten rudý drak, Trn; nebo že Galbatorix zjistil jejich skutečná jména, pomocí nichž si od Murtagha i od Trna vynutil přísahu věrnosti ve starověkém jazyce.

Za nic z toho Murtagh nemohl. Byl obětí osudu, a to už ode dne, kdy

se narodil.

A přesto... Třebaže Murtagh sloužil Galbatorixovi proti své vůli

a ošklivila se mu ta zvěrstva, která ho král nutil páchat, část jeho osobnosti si patrně vychutnávala nově nabytou moc. Během nedávného střetu mezi Vardeny a Královstvím na Hořících pláních se Murtagh rozhodl zavraždit krále trpaslíků Hrothgara, ačkoli mu to Galbatorix nenakázal. Nechal Eragona se Safirou jít, to sice ano, ale teprve když je porazil v nemilosrdném souboji a vyslechl si Eragonovy prosby, aby jim dal svobodu.

A Murtagh měl také až příliš velké potěšení z bolesti, kterou Erago

novi způsobil svým odhalením, že oba jsou syny Morzana – prvního a posledního z třinácti Dračích jezdců, Křivopřísežníků, kteří zradili své druhy Galbatorixovi.

Te, čtyři dny po bitvě, Eragona napadlo ještě jedno vysvětlení: Mož

ná Murtagha těšilo sledovat, jak někdo další vzal na svá bedra stejné strašlivé břemeno, jaké on nosí celý život.

A už to byla pravda, nebo ne, Eragon měl dojem, že Murtagh uvítal svou novou roli ze stejného důvodu, z jakého se pes, kterého bezdůvodně bičovali, jednoho dne obrátí proti svému pánovi a zaútočí na něj. Murtagh byl bit jako žito a te měl konečně příležitost to oplatit světu, který vůči němu neprojevil mnoho laskavosti.

Ale i když možná v Murtaghově srdci zůstala ještě špetka dobra, on a Eragon byli přesto odsouzeni k nesmiřitelnému nepřátelství, nebo Murtaghovy sliby ve starověkém jazyce ho budou navěky poutat ke Galbatorixovi nerozbitnými okovy.

Kéž by byl býval neodešel s Ažihadem pronásledovat urgaly pod Farthen Dûrem. Nebo kdybych byl býval aspoň o trochu rychlejší, tak by Dvojčata...

Eragone, vstoupila do jeho myšlenek Safira.

Probral se a přikývl, vděčný za její vyrušení. Velmi se snažil vyhnout přemítání o Murtaghovi nebo o jejich společných rodičích, takové myšlenky ho však často přepadaly, když to nejméně čekal.

Eragon se pomalu nadechl a vydechl, aby si vyčistil hlavu, a pokoušel

se vrátit v myšlenkách zpátky do přítomnosti, ale nevedlo se mu to.

To ráno po obrovské bitvě na Hořících pláních – Vardenové se právě

usilovně přeskupovali a připravovali se na pochod za královskými vojsky, která se stáhla několik mil proti proudu řeky Jiet – šel Eragon za Nasuadou a Aryou, vysvětlil jim Roranovu obtížnou situaci a požádal je o svolení, aby mohl svému bratranci pomoci. Neuspěl. Obě ženy ostře protestovaly a Nasuada to označila za „nesmyslný plán, který bude mít katastrofální důsledky pro celou Alagaësii, pokud se nezdaří.“

Dlouho se vášnivě dohadovali, až Safira nakonec přerušila spor ře

vem, který otřásl stěnami velitelského stanu. Pak prohlásila: Jsem podrážděná a unavená a Eragon vám nedokáže situaci pořádně vysvětlit. Máme snad důležitější věci na práci než tady stát a hádat se jako malé děti!?... Takže te mě poslouchejte.

Je těžké přít se s drakem, pomyslel si Eragon.

Podrobnosti Safiřiny argumentace byly složité, ale základní linie jejího vysvětlení byla přehledná. Podporovala Eragona, protože chápala, co pro něj zamýšlená výprava znamená; Eragon podporoval Rorana kvůli lásce a rodině a protože věděl, že Roran by se vydal hledat Katrinu i bez něj a že by sám ra’zaky nikdy nedokázal porazit. Také dokud Království drží Katrinu v zajetí, Roran – a jeho prostřednictvím i Eragon – mohou snadno podlehnout Galbatorixově manipulaci. Kdyby totiž tyran pohrozil, že Katrinu zabije, Roran by neměl jinou volbu než se podřídit jeho požadavkům.

Bylo proto nejlepší vyspravit tuhle trhlinu v jejich obraně dřív, než ji nepřítel využije.

A načasování měli dokonalé. Ani Galbatorix, ani ra’zakové nebudou čekat útok uprostřed Království v době, kdy Vardenové usilovně bojují s královskými oddíly poblíž hranic Surdy. Murtagh a Trn byli viděni, jak letí směrem k Urû’baenu – nepochybně proto, aby byli osobně potrestáni – a Nasuada s Aryou souhlasily s Eragonem, že ti dva pak pravděpodobně budou pokračovat na sever, aby se utkali s královnou Islanzadí a jejím vojskem, jakmile se elfové ukáží a poprvé zaútočí. A jestliže to bude možné, bylo by dobré zbavit se ra’zaků dřív, než začnou zastrašovat vardenské bojovníky a podkopávat jejich morálku.

Safira pak podotkla, samozřejmě tou nejdiplomatičtější cestou, že pokud by Nasuada Eragonovi coby jeho velitel a vůdce zakázala zúčastnit se téhle výpravy, naruší tím jejich vztah záští a neshodami, které by mohly podrývat věc Vardenů. Je to ovšem na tobě, upozornila ji Safira. Nech si Eragona tady, jestli chceš. Ale na mě se jeho závazky nevztahují a já jsem se rozhodla přidat k Roranovi. Zdá se, že by to mohlo být hezké dobrodružství.

Eragonovi po rtech přelétl lehký úsměv, když si tu situaci vybavil.

Váha Safiřina prohlášení a její nenapadnutelná logika přesvědčily Nasuadu s Aryou, aby mu, by nerady, svolení daly.

Potom Nasuada řekla: „Důvěřujeme vašemu úsudku, Eragone a Safiro. Jak ve vašem, tak v našem zájmu doufám, že se tahle výprava vydaří.“ Z jejího tónu si Eragon nebyl jistý, zda její slova znamenala upřímné přání, nebo nepřímou hrozbu.

Strávil zbytek toho dne balením zásob, studoval se Safirou mapy Království a prováděl zaklínadla, která považoval za nezbytná – třeba aby zabránil Galbatorixovi a jeho přisluhovačům nazírat Rorana.

Následující ráno Eragon s Roranem vylezli Safiře na hřbet, vylétli nad oranžové mraky, které nehybně stály nad Hořícími pláněmi, a zamířili na severovýchod. Safira letěla bez přestávky, dokud slunce nepřeplulo přes celou nebeskou klenbu a nezastínil je obzor, a pak zase nevystoupalo vzhůru v úchvatném žáru rudých a žlutých odstínů.

První úsek cesty je dovedl k málo obydlenému pohraničí Království. Tam se stočili na západ k Dras-Leoně a Helgrindu. Od té doby už cestovali jen v noci, aby si jich nevšiml nikdo z četných vesniček rozesetých po pastvinách, ležících mezi nimi a cílem jejich putování.

Eragon s Roranem se museli zachumlat do plášů a kožešin a vzít si

vlněné palčáky a čapky, protože Safira se rozhodla vystoupat nad ledové vrcholky většiny hor, kde byl vzduch řídký a suchý a pálil je v plicích, aby si jich nevšiml farmář ošetřující na poli nemocné tele nebo třeba bystrozraký hlídač na obchůzce. Kdyby někdo náhodou pohlédl vzhůru, když mu Safira prolétala nad hlavou, nevypadala by te větší než orel.

Kamkoli přišli, tam viděl Eragon důkazy právě probíhající války: tá

bořiště vojáků, vozy plné zásob přiražené na noc k sobě, a řady mužů s železnými obojky, které odváděli z jejich domovů, aby bojovali za Galbatorixe. Množství sil shromažovaných proti Vardenům bylo skutečně znepokojivé.

Ke konci druhé noci se v dálce objevil Helgrind: masa členitých slou

pů, zastřená a zlověstná v bledém světle, které předcházelo úsvitu. Safira přistála v prohlubni, kde se te nacházeli, a prospali skoro celý den, než se vydali na další průzkum.

Z ohně se vznesla sprška jantarových smítek a chvíli vířila, když Ro

ran hodil větev na rozpadající se uhlíky. „Zima,“ konstatoval.

Než Eragon stačil odpovědět, uslyšel znepokojivý skřípavý zvuk, jako

když někdo vytasí meč.

Nepřemýšlel; vrhnul se opačným směrem, jednou se překulil a rov

nou se zvedl do přikrčeného postoje, v ruce hlohovou hůl, připravenou odrazit blížící se úder. Roran byl skoro stejně rychlý. Popadl ze země svůj štít, seskočil z klády, na které seděl, a vytáhl z opasku kladivo – to všechno během pár vteřin.

Ztuhli ve střehu a čekali na útok.

Eragonovi bušilo srdce jako o závod a svaly se mu chvěly, očima prohledával temné okolí a hledal sebemenší náznak pohybu.

Nic necítím, oznámila mu Safira.

Když uběhlo několik minut a nic se nedělo, Eragon propátral myslí i okolní krajinu. „Nikdo,“ oznámil ostatním. Pak se ponořil hluboko do svého nitra, až tam, kde se mohl napojit na magii, a pronesl: „Brisingr raudhr!“ Několik stop před ním se rozzářilo jasně rudé světlo, nehybně se vznášelo ve výšce očí a vyplnilo prohlubeň slabým jasem. Trochu se pohnul a světlo sledovalo jeho pohyb, jako by s ním bylo spojené nějakou neviditelnou tyčí.

Společně s Roranem se vydali roklí, která se stáčela na východ,

k místu, odkud zaslechli podezřelý zvuk. Drželi zbraně v pohotovosti a obezřetně postupovali krok za krokem, připraveni se okamžitě bránit. Asi deset metrů od tábora Roran zvedl ruku, aby Eragona zastavil, a pak ukázal na břidlicovou tabulku, ležící na trsu trávy. Vypadala, jako by na to místo vůbec nepatřila. Když si Roran klekl a přejel po tabulce drobným úlomkem břidlice, ozvalo se stejné ocelové zaskřípění, jaké slyšeli předtím.

„Musela odněkud spadnout,“ usoudil Eragon, když si prohlížel stěny rokle. Dovolil světlu zhasnout.

Roran přikývl, vstal a oprášil si prach z kalhot.

Když se vraceli k Safiře, Eragon uvažoval o tom, jak bleskově zareagovali. Srdce se mu stále svíralo do tvrdého, bolestivého uzle, ruce se mu třásly a chtělo se mu vyrazit do divočiny a utíkat bez zastavení několik mil. Dřív bychom takhle nevyskočili, napadlo ho. Důvod jejich ostražitosti však nebyl žádnou záhadou: každý další boj je pokaždé připravil o trochu klidu, takže jim nakonec nezbylo nic než obnažené nervy, které vibrovaly při sebemenším znepokojení.

Roran zřejmě rozjímal o něčem podobném, protože se zničehonic zeptal: „Vidíš je?“

„Koho?“

„Muže, které jsi zabil. Vidíš je ve snech?“

„Někdy.“

Mihotavé světlo žhavých uhlíků ozářilo zespoda Roranovu tvář, až vznikly temné stíny nad jeho ústy a přes čelo, dodávající jeho očím s těžkými, přivřenými víčky zlověstný vzhled. Mluvil pomalu, jako by obtížně hledal slova. „Nikdy jsem nechtěl být válečníkem. Samozřejmě jsem sníval o krvi a slávě, když jsem býval mladší, jako každý chlapec, ale důležitá pro mě byla především půda. Ta a naše rodina... Ale pak jsem musel zabíjet... Zabíjel jsem a zabíjel a ty jsi jich zabil ještě víc.“ Zahleděl se do nějakého vzdáleného místa, které mohl vidět jenom on. „Třeba ti dva muži v Nardě... Už jsem ti o nich říkal?“

Říkal, ale Eragon zavrtěl hlavou a mlčky vyčkával.

„Byli to strážní u hlavní brány... Byli dva a ten muž vpravo, víš, ten měl úplně bílé vlasy. Pamatuju si to dobře, protože mu nemohlo být víc než takových pětadvacet. Oba na sobě měli Galbatorixův znak, ale hovořili, jako by byli z Nardy. Nešlo o vojáky z povolání. Byli to pravděpodobně obyčejní chlapi, co se rozhodli pomoci chránit své domovy před urgaly, piráty, bandity... Nechtěli jsme jim zkřivit ani vlásek. Přísahám ti, Eragone, to jsme vůbec neplánovali. Ale neměl jsem na vybranou. Poznali mě. Bodl jsem toho bělovlasého muže pod bradu... Bylo to, jako když náš otec podřízl krk praseti. A pak ten druhý, tomu jsem roztříštil lebku. Stále ještě cítím, jak ta kost povolila... Pamatuju si dopodrobna každou ránu, kterou jsem zasadil, od vojáků v Carvahallu až po ty na Hořících pláních... Víš, když někdy zavřu oči, nemůžu spát, protože mi jasně plane před očima zář požáru, který jsme rozpoutali v docích v Teirmu. V takových chvílích mám pocit, že se z toho zblázním.“

Eragon zjistil, že svírá hůl takovou silou, až mu zbělely klouby a na

spodní straně zápěstí mu vystupují šlachy. „Jo,“ přikývl zachmuřeně. „Nejdřív to byli jen urgalové, pak to byli lidé a urgalové, a te tahle bitva... Vím, že to, co děláme, je správné, ale to správné nemusí být snadné. Kvůli tomu, kdo jsme, Vardenové očekávají, že budeme stát se Safirou v čele jejich vojska a vraždit celé prapory vojáků. Děláme to tedy. A dělali jsme.“ Hlas se mu zadrhl a on zmlkl.

Vřava doprovází každou velkou změnu, promluvila k nim oběma Safira. A my jsme okusili víc než pořádnou dávku, protože jsme hybnou silou té změny. Jsem drak a nelituji smrti těch, kdo nás ohrožovali. Zabít stráže v Nardě možná není skutek, který by se měl opěvovat, ale ani takový, za který by měl člověk pociovat vinu. Musels to udělat. Když musíš bojovat, Rorane, nedává ti divoká radost z boje křídla? Nezakusil jsi potěšení, že stojíš proti rovnocennému protivníkovi, a uspokojení, když vidíš těla svých nepřátel na hromadě před sebou? Eragone, tys to zažil. Pomoz mi to vysvětlit tvému bratranci.

Eragon zíral do uhlíků. Vyslovila velkou pravdu, kterou si sám nechtěl přiznat; snad proto, že kdyby souhlasil s tím, že člověk může mít požitek z násilí, znamenalo by to, že je někým, kým by dřív vždycky opovrhoval. A tak raději mlčel. Zdálo se, že Roran sedící naproti němu je na tom podobně.

Něžnějším hlasem Safira dodala: Nezlob se. Nechtěla jsem tě rozčílit... Někdy zapomínám, že sis stále ještě nezvykl na tyhle pocity, zatímco já musela bojovat zuby nehty o přežití od chvíle, co jsem se vylíhla.

Eragon vstal, přešel k sedlovým brašnám a vytáhl malou kameninovou nádobku, kterou dostal od Orika před odjezdem, a dal si dva pořádné doušky malinové medoviny. Zahřály ho v žaludku. S úšklebkem podal lahvičku Roranovi, aby se také napil.

Po několika dalších doušcích, když medovina konečně zmírnila jeho špatnou náladu, Eragon řekl: „Zítra možná budeme mít problém.“

„Jak to myslíš?“

Eragon směřoval svá slova i k Safiře. „Pamatuješ, jak jsem říkal, že my – Safira a já – si snadno poradíme s ra’zaky?“

„Jo.“

To si taky poradíme, ujistila je Safira.

„No, přemýšlel jsem o tom, zatímco jsme špehovali kolem Helgrindu, a už si tím nejsem tak jistý. Existuje téměř neomezené množství způsobů, jak provést nějaké kouzlo. Například pokud chci rozdělat oheň, mohl bych ho zažehnout horkem sesbíraným ze vzduchu nebo ze země; mohl bych stvořit plamen z ryzí energie; mohl bych vyvolat blesk; mohl bych soustředit množství slunečních paprsků do jediného bodu; mohl bych použít tření a tak podobně.“

„A dál?“

„Problém je v tom, že i když umím udělat určitou věc pomocí řady kouzel, může mi v tom někdo zabránit jediným protikouzlem. Když určitou věc zmaříš, už nemusíš vymýšlet speciální kouzla proti různým vlastnostem každého jednotlivého zaklínadla.“

„Pořád nechápu, co to má společného se zítřkem.“

Já ano, sdělila Safira jim oběma. Okamžitě totiž pochopila, co z toho vyplývá. Znamená to, že během posledního století Galbatorix...

„...možná očaroval ra’zaky takovými kouzly...“

...která je ochrání proti...

„...celému spektru kouzel. Pravděpodobně je...“

...nedokážeme zabít žádným ...

„...ze slov pro usmrcení, která jsem se naučil, ani žádným...“

...útokem, který můžeme předem naplánovat. Možná...

„...se budeme muset spolehnout...“

„Přestaňte!“ vykřikl náhle Roran. Bolestně se pousmál. „Přestaňte, prosím. Bolí mě hlava, když tohle děláte.“

Eragon se s otevřenými ústy odmlčel; až do tohoto okamžiku si neuvědomoval, že on i Safira se v řeči střídají. To zjištění ho potěšilo: znamenalo, že dosáhli nové úrovně spolupráce a dokážou jednat společně jako jediná bytost, což jim dávalo mnohem větší moc, než jakou by měli každý sám. Také ho to však znepokojilo, když si uvědomil, jak takové partnerství musí svou podstatou potlačovat individualitu těch, kteří je v určitých chvílích sdílejí.

Pak zavřel pusu a zachechtal se. „Promiň. Mám obavy z tohohle: pokud byl Galbatorix tak prozíravý, že provedl jistá bezpečnostní opatření, pak zřejmě mů



Christopher Paolini

CHRISTOPHER PAOLINI


17. 11. 1983

Christopher Paolini je americký spisovatel, autor knih Eragon, Eldest a Brisingr.

Paolini se narodil v listopadu roku 1983 v Jižní Kalifornii. Mimo několika let na Aljašce žil se svými rodiči, mladší sestrou Angelou a kočkou s kokršpanělem v Montaně. K tvorbě ho inspirovala místní nádherná příroda.

Doma ho učili rodiče. V této době psal krátké příběhy a rád navštěvoval knihovnu, kde četl knihy žánru fantasy. Když psal, rád se nechával inspirovat vážnou hudbou. Poslouchal například Beethovena nebo Wagnera.

Svojí první verzi Eragona napsal v patnácti letech. Nikdy jí nechtěl publikovat, psal pro radost. Všechny postavy si vymýšlel, kromě čarodějnice Angely, v které najdete jeho sestru. Po několika letech tuto první verzi upravil a dal přečíst rodině. Všichni byli z díla nadšeni. Poté sjednotil grafickou úpravu knihy a navrhl i mapu, která se objevila ve vydání knihy. Spoustu času mu trvalo vytvořit na počítači obrázek oka draka Safiry. Kniha přišla poprvé do tisku. Objevila se v knihovnách a školách. V roce 2002 byla kniha vydána v rodinném nakladatelství jeho rodičů, Paolini International LLC. Kniha poté vyšla v nakladatelství Knopf Books for Young Readers a dalších v jednotlivých překladech. U nás vyšla v nakladatelství Fragment. Paolini o příběhu tvrdí, že ho změnil stejně jako hlavního hrdinu, Eragona.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist