načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Brisingr - Christopher Paolini

Elektronická kniha: Brisingr
Autor:

Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou... Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  187
+
-
Doporučená cena:  199 Kč
6%
naše sleva
6,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 81%hodnoceni - 81%hodnoceni - 81%hodnoceni - 81%hodnoceni - 81% 93%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 663
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 2. vyd.
Název originálu: Brisingr, Inheritance. Book 3
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Olga Zumrová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-0963-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou... Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně… Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, nechybí v něm ani Safiřin něžný humor. Dlouho očekávaný 3.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Brisingr
také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.fragment.cz
E-knihy v edici:
Christopher Paolini – Eragon
Christopher Paolini – Eldest
Christopher Paolini – Brisingr
Doporučujeme další e-knihy:
Henry H. Neff – Tajemství gobelínu – Probuzení Astarotha
Henry H. Neff – Tajemství gobelínu – Na pokraji zkázy
Christopher Paolini
Brisingr – e-kniha
Copyright © Fragment, 2011
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





V roengard
Dorú Areaba
Žraločí zub
Narda
Therinsford
D
r
a
c ˇ
í

h
o
r
y
Teirm
T o
a
rk
Carvahall
Ceunon
A n
or
a
Fläm
Daret
Yazuak
Modravé jezero
Ninor
Leona
helgrind
Dras-Leona
Belatona
Jiet
Feinster
Melian
Urû’baen
Furnost
Tüdosten
Cithrí
Dauth
Aroughs
Lithgow
Aberon
Reavstone
Petrøvya
Gil’ead
Isenstar
marna
SURDA
Bullridge
Ramr
Poušt

Hadarak
Osilon
Ellesméra
D
u
W
e
l d
e
n
v
a
r d
e
n
Kirtan
Nädindel
Sílthrim
Röna
Ardwen
Gaena
Eldor
Ília Fëon
Ceris
Edda
Hedarth
Âz Ragni
Orthíad
Dalgon
Medvědí řeka
Buragh
Beorské hory
Tarnag
farthen dûr
Galfni
Parlim
uden
n ía
beirland
Eoam
illium
utgard
A lAgAësie
Kuasta










sedm slibů
eragona stínovraha
a safiry zářivé šupiny
odkaz dračích jezdců
třetí díl
Christopher Paolini





Jako vždy věnuji tuto knihu své rodině. A také svým úžasným
příznivcům. Pouze díky vám se toto dobrodružství mohlo uskutečnit.
Sé onr sverdar sitja hvass!





Obsah
Děj Eragona a Eldesta ............................................................10
Brány temnot .........................................................................17
U táboráku .............................................................................25
Útok na Helgrind ...................................................................48
Neshody .................................................................................63
Jezdec a ra

zak ........................................................................72
Sám pěšky krajinou ................................................................79
Zkouška dlouhých nožů .........................................................98
Okřídlené zvěsti ...................................................................112
Cesta v utajení .....................................................................125
Choulostivá záležitost ..........................................................147
Krvavý vlk ............................................................................156
Slitování, dračí jezdče ..........................................................168
Stíny minulosti .....................................................................176
Uprostřed neklidného davu .................................................200
Odpověď králi ......................................................................211
Hostina s přáteli ...................................................................220
Protínající se příběhy............................................................228
Náprava ................................................................................235
Zlaté dary .............................................................................245
Potřebuji meč .......................................................................262
Nečekaní hosté ...................................................................272
Oheň na nebi .......................................................................278
Muž a žena ...........................................................................301
Noční šepot ..........................................................................312





Příkazy ..................................................................................316
Šlépěje stínu .........................................................................329
Přes hory a doly ....................................................................339
Pro svou lásku ......................................................................351
Kamenný les .........................................................................360
Rozesmáté mrtvoly ...............................................................373
Krev na skalách ....................................................................382
Úhel pohledu .......................................................................401
Líbej mě, lásko .....................................................................409
Glûmra .................................................................................412
Setkání klanů .......................................................................420
Neposlušnost ........................................................................440
Zpráva v zrcadle ...................................................................460
Čtyři údery na buben ...........................................................467
Shledání ...............................................................................475
Korunovace ..........................................................................479
Moudrá slova .......................................................................488
Pranýř ...................................................................................492
V mracích .............................................................................501
Beraní hlavy .........................................................................508
Rodokmen ............................................................................517
Ztracení milenci ...................................................................524
Odkaz ...................................................................................536
Duše z kamene .....................................................................541
Ruce válečníka .....................................................................551
Strom života .........................................................................556





Kouzla s výhní ......................................................................570
Jezdec se vším všudy ............................................................583
Do boje .................................................................................588
Rozloučení ............................................................................590
Let ........................................................................................599
Brisingr! ................................................................................604
Stín zkázy .............................................................................618
Východ slunce ......................................................................633
Původ názvů .........................................................................641
Starověký jazyk ....................................................................642
Jazyk trpaslíků ......................................................................644
Jazyk kočovných kmenů ......................................................645
Jazyk urgalů ..........................................................................645
Stručný přehled postav,
míst a některých zvláštností .................................................646
Poděkování ...........................................................................650





10
d ěj eragona a eldesta
prvních dvou dílů Odkazu Dračích jezdců
Eragonovi je patnáct let a žije na farmě se svým strýcem Gerem
a bratrancem Roranem kus od vesnice Carvahall. Gero se svou
zesnulou ženou Marianou Eragona vychovali. O Eragonově otci není
nic známo; jeho matku Selenu, Gerovu sestru, od Eragonova
narození nikdo neviděl. Jednoho dne se před ním v Dračích horách, kam se
vydal na lov, nenadále zjeví lesklý modrý kámen. Eragon si ho
odnese domů.
Později kámen praskne a vylíhne se z něj dračí mládě. Když se jej
Eragon dotkne, objeví se mu na dlani stříbřitá značka, a tak mezi ním
a drakem vznikne nezrušitelné pouto a z Eragona se stává jeden z
legendárních Dračích jezdců. Mláděti dá jméno Safira po dračici, o níž se
mu zmíní vesnický vypravěč Brom.
Dračí jezdci byli ustaveni před několika tisíci lety po velké válce elfů
s draky, aby zaručili, že mezi těmito dvěma rasami už nikdy nedojde
k podobnému nepřátelství. Jezdci se stali strážci míru, učiteli, léčiteli,
přírodními filozofy a díky svému spojení s draky také největšími
kouzelníky. Pod jejich vedením a ochranou země zažívala zlaté časy.
Když do Alagaësie přišli lidé, byli připojeni k tomuto vyvolenému
řádu. Po mnoha letech míru však bojovní urgalové zabili draka mladého
lidského Jezdce Galbatorixe. Ztráta draka dohnala Galbatorixe k
šílenství, a když mu starší Jezdci odmítli dát nového, rozhodl se Galbatorix
Jezdce svrhnout.
Ukradl jiného draka, jemuž dal jméno Šruikan a ovládl ho pomocí
temných kouzel, a potom kolem sebe shromáždil skupinu třinácti
zrádců: Křivopřísežníků. S pomocí těchto krutých učedníků svrhl Jezdce,





11
zabil jejich vůdce Vraela a prohlásil se králem Alagaësie. Jeho zlovolné
skutky donutily elfy stáhnout se hluboko do borových lesů a trpaslíky
skrýt se v tunelech a jeskyních a ani jedna z těchto ras se od té doby
neodvažuje vyjít ze svých úkrytů. Patová situace mezi Galbatorixem
a ostatními rasami trvala více než sto let, během kterých všichni
Křivopřísežníci z různých příčin zemřeli. A uprostřed této napjaté politické
situace se najednou ocitá Eragon.
Několik měsíců po vylíhnutí Safiry přicházejí do Carvahallu dva
hroziví, podivní cizinci zvaní ra’zakové a hledají tajemný kámen, tedy
Safiřino vejce. Eragon se Safirou před nimi stačí utéct, ale ra’zakové
mezitím zničí Eragonův domov a zavraždí Gera.
Eragon přísahá, že ra’zaky vypátrá a zabije. Na útěku z Carvahallu
ho přistihne vypravěč Brom, který ví o Safiře, a požádá Eragona, aby
ho mohl doprovázet. Brom věnuje Eragonovi červený meč Zar’roc,
který kdysi patřil jednomu Jezdci, ale odmítá mu prozradit, jak ke zbrani
přišel.
Eragon se během cest od Broma mnohému naučí, včetně umění
bojovat s mečem a kouzlit. Nakonec ale stopu ra’zaků ztratí a
navštíví město Teirm, aby s pomocí Bromova starého přítele Jeoda našli
doupě ra’zaků. V Teirmu zjistí, že ra’zakové žijí někde poblíž města
Dras-Leona. Eragon si také nechá věštit osud od bylinkářky Angely
a dostane dvě záhadné rady od jejího společníka, kočkodlaka
Solembuma.
Na cestě do Dras-Leony Brom Eragonovi prozradí, že je vyslancem
Vardenů – skupiny vzbouřenců, kteří usilují o svržení Galbatorixe – a že
se v Carvahallu dlouhou dobu skrýval a čekal, dokud se neobjeví nový
Dračí jezdec. Také mu vysvětlí, že před dvaceti lety s Jeodem ukradli
Safiřino vejce Galbatorixovi. Brom přitom zabil Morzana, prvního a
zároveň posledního z Křivopřísežníků. Nyní existují jen dvě dračí vejce,
která obě drží Galbatorix.
V Dras-Leoně a jejím okolí se setkávají s ra’zaky, kteří smrtelně zraní
Broma, když se snaží ochránit Eragona. Ra’zaky však zažene tajemný
mladík jménem Murtagh. Brom před smrtí přizná, že sám kdysi býval
Jezdcem a jeho dračice se také jmenovala Safira.
Nyní již bez Broma se Eragon se Safirou rozhodnou přidat k
Vardenům. Eragon je však v Gil’eadu zajat a přiveden ke Stínu Durzovi, Gal-





12
batorixovu pomocníkovi. S Murtaghovou pomocí z vězení uteče a
vezme s sebou dalšího zajatce, bezvědomou elfku Aryu, která je vyslankyní
elfů mezi Vardeny. Arya byla během zajetí otrávena a potřebuje, aby jí
Vardenové podali protilátku, jinak zemře.
Všichni čtyři prchají se skupinou urgalů v patách přes celou zemi do
sídla Vardenů v obřích Beorských horách, které se tyčí víc než deset mil
vysoko. Murtagh nechce k Vardenům jít. Nakonec přizná, že je
Morzanův syn. Murtagh však odsuzuje zločiny svého mrtvého otce a uprchl
z Galbatorixova dvora, aby žil po svém. Řekne Eragonovi, že meč
Zar’roc kdysi patřil právě Morzanovi.
Už to vypadá, že urgalové Eragona a jeho přátele přemohou, ale na
poslední chvíli je zachrání Vardenové, kteří žijí ve Farthen Dûru, duté
hoře, která je také sídlem hlavního města trpaslíků Tronjheimu.
Eragona odvedou k vůdci Vardenů Ažihadovi a Murtagha kvůli jeho původu
uvězní.
Eragon se seznámí s králem trpaslíků Hrothgarem a Ažihadovou
dcerou Nasuadou. Jeho mysl a schopnosti prověřují Dvojčata, dva poněkud
nevraživí kouzelníci v Ažihadových službách. Eragon se Safirou také
nešastně požehnají jednomu z vardenských osiřelých nemluvňat a
Vardenové léčí Aryinu otravu.
Eragonův pobyt ve Farthen Dûru naruší zprávy o urgalské armádě,
která se blíží trpasličími chodbami. V bitvě, jež následně vypukne,
Eragona oddělí od Safiry a on musí bojovat sám se Stínem Durzou. Durza
je daleko silnější než kterýkoli člověk, snadno Eragona přemůže a
rozsekne mu záda od ramene po bok. Naštěstí v tom okamžiku střechu
sálu, tvořenou dvacet metrů širokým hvězdným safírem Isidar Mithrim,
prorazí Safira s Aryou a překvapí Durzu natolik, že mu Eragon stačí
probodnout srdce. Urgalové, které Durza doposud ovládal kouzly, jsou
zahnáni zpátky do tunelů.
Zatímco Eragon leží po bitvě v bezvědomí, v myšlenkách se s ním
spojí bytost, která se mu představí jako Togira Ikonoka – Zdravý mrzák.
Vyzve Eragona, aby ho vyhledal v elfském hlavním městě Ellesméra.
Když se Eragon probere, má přes celá záda obrovskou jizvu. Ke své
nelibosti si také uvědomí, že Durzu zabil jen šastnou náhodou a že
zoufale potřebuje další výcvik. A na konci prvního dílu se tedy rozhodne,
že najde Togiru Ikonoku a bude se od něj učit.





13
Eldest začíná tři dny potom, co Eragon zabil Durzu. Vardenové se
zotavují z bitvy o Farthen Dûr a Ažihad, Murtagh a Dvojčata pronásledují
urgaly, kteří po bitvě unikli do tunelů pod Farthen Dûrem. Když je nenadále
přepadne skupina urgalů, Ažihad je zabit a Murtagh s Dvojčaty během
potyčky zmizí. Vardenská Rada starších jmenuje Nasuadu nástupkyní
svého otce a vůdkyní Vardenů a Eragon přísahá, že jí bude oddaně sloužit.
Eragon a Safira se rozhodnou, že musejí odjet do Ellesméry, aby
začali svůj výcvik u Zdravého mrzáka. Než vyrazí, král trpaslíků Hrothgar
Eragonovi nabídne, že ho přijme do svého klanu Dûrgrimst Ingeitum,
a Eragon souhlasí, čímž získává stejná práva, jako mají všichni trpaslíci,
a oprávnění účastnit se shromáždění trpaslíků.
Eragona a Safiru na jejich cestě do země elfů doprovází Arya a Orik,
Hrothgarův chráněnec. Cestou zastavují v trpasličím městě Tarnag.
Někteří trpaslíci jsou přátelští, ale Eragon zjistí, že zejména jeden klan tu
jeho a Safiru vůbec nevidí rád – Az Sweldn rak Anhûin. Tento klan
nenávidí Jezdce a draky, protože Křivopřísežníci jej téměř vyvraždili.
Skupina nakonec přijíždí do elfského lesa Du Weldenwarden. V
Ellesméře Eragon se Safirou poznají královnu Islanzadí, která, jak oba
zjistí, je Aryinou matkou. Také se setkají se Zdravým mrzákem, starým
elfem Oromisem, který je rovněž Jezdec. Oromis a jeho drak Glaedr
posledních sto let tají svou existenci před Galbatorixem a hledají
způsob, jak krále svrhnout.
Oromis i Glaedr jsou postiženi důsledky starých ran, které jim brání
v boji – Glaedr přišel o nohu a Oromis, kterého zajali a zlomili
Křivopřísežníci, nemá dost energie na provádění náročnějších kouzel a
přepadají ho vyčerpávající záchvaty.
Eragon a Safira začnou svůj výcvik, jak společně, tak i oba
samostatně. Eragon se naučí mnoho nového z dějin ras v Alagaësii, boje s
mečem a starověkého jazyka, který používají všichni kouzelníci. Během
studia starověkého jazyka si uvědomí, že udělal strašnou chybu, když se
Safirou žehnali sirotkovi ve Farthen Dûru: chtěl říct „Nech jsi
chráněna před neštěstím“, ale ve skutečnosti řekl „Nech jsi ochranou před
neštěstím“. Tak uvalil na dítě kletbu nutící je chránit ostatní před
jakoukoli bolestí a neštěstím.
Safira ve výuce s Glaedrem dělá rychlé pokroky, ale jizva, kterou
Eragon nese jako následek souboje s Durzou, zpomaluje jeho výcvik.





14
Nejenže ho zranění na zádech zohyzdilo, ale nečekaně jej ochromuje
bolestivými záchvaty. Neví, jak se bude moci rozvíjet jako kouzelník
a bojovník, pokud křeče nepřestanou.
Eragon si začíná uvědomovat, že se zamiloval do Aryi. Vyzná se jí ze
svých citů, ale ona ho odmítne a brzy odjede zpátky k Vardenům.
Pak se koná elfská slavnost Agaetí Blödhren známá také jako Oslava
Pokrevní přísahy, během níž Eragon projde kouzelnou proměnou: změní
se v něco mezi člověkem a elfem – není tak docela ani jedním, ani
druhým. Zahojí se mu jizva na zádech a získá stejné nadlidské síly, jaké
mají elfové. Pozmění se i jeho rysy, takže vypadá trochu jako elf.
Tou dobou Eragon zjistí, že Vardeny čeká bitva s Královstvím a že
jeho i Safiru nesmírně potřebují. Zatímco byl pryč, Nasuada přesunula
Vardeny z Farthen Dûru do Surdy, země na jih od Království, která
stále zůstává nezávislá na Galbatorixovi.
Eragon se Safirou a Orikem opustí Ellesméru potom, co slíbí
Oromisovi a Glaedrovi, že se vrátí, jakmile to bude možné, aby dokončili svůj
výcvik.
Mezitím svá vlastní dobrodružství prožívá i Eragonův bratranec Roran.
Galbatorix poslal do Carvahallu ra’zaky a legii vojáků, aby Rorana zajali
a použili ho proti Eragonovi. Roranovi se podaří utéct do nedalekých hor.
S ostatními vesničany se pokusí vyhnat vojáky, během boje však mnoho
vesničanů zemře. Když vesnický řezník Sloun, který nenávidí Rorana
a brání jeho zasnoubení se svou dcerou Katrinou, zradí Rorana ra’zakům,
ábelské hmyzí nestvůry Rorana najdou a zaútočí na něj uprostřed noci
v jeho ložnici. Roran se ubrání, ale ra’zakové zajmou Katrinu.
Roran přesvědčí obyvatele Carvahallu, aby opustili vesnici a odešli
hledat útočiště u Vardenů v Surdě. Vyrazí tedy na západ k pobřeží s
nadějí, že odtud budou moci doplout do Surdy. Roran se projeví jako
rozený vůdce a provede je bezpečně přes Dračí hory na pobřeží. V přístavním
městě Teirmu potkají Jeoda, který Roranovi řekne, že Eragon je Jezdec,
a vysvětlí mu, co ra’zakové ve vesnici hledali – Safiru. Jeod Roranovi
a vesničanům nabídne, že jim pomůže dostat se do Surdy, a naznačí mu,
že jakmile budou bezpečně u Vardenů, může mu Eragon pomoci při
záchraně Katriny. Jeod s vesničany unesou lo a plaví se do Surdy.
Eragon a Safira dorazí k Vardenům, kteří se připravují na bitvu.
Eragon zjistí, co se stalo z dítěte, kterému dal své špatně formulované





15
požehnání: jmenuje se Elva, a ačkoli je to ještě nemluvně, vypadá jako
čtyřleté dítě s hlasem a chováním cynického dospělého. Eragonovo
kouzlo ji nutí cítit bolest všech lidí v jejím okolí a nutí ji je chránit;
pokud se tomuto nutkání brání, trpí ona sama.
Eragon, Safira a Vardenové vyrážejí vstříc oddílům Království na
Hořící pláně, rozlehlý pás země, na kterém kouří a doutnají podzemní
rašelinové ohně. Užasnou, když se na zádech rudého draka objeví další
Jezdec. Nový Jezdec zabije krále trpaslíků Hrothgara a pak začne
bojovat s Eragonem a Safirou. Když se Eragonovi podaří strhnout Jezdci
helmu, spatří Murtagha.
Murtagh během urgalského přepadení pod Farthen Dûrem nezemřel.
Celé to připravila Dvojčata – zrádci, kteří útok naplánovali, aby byl
zabit Ažihad a oni mohli zajmout Murtagha a odvést ho ke Galbatorixovi.
Král Murtagha přinutil, aby mu přísahal věrnost ve starověkém jazyce.
Te jsou Murtagh a jeho nově vylíhnutý drak Trn Galbatorixovými
otroky, a ačkoli ho Eragon prosí, aby Galbatorixe opustil a přidal se k
Vardenům, Murtagh prohlásí, že přísaha mu nikdy nedovolí krále
neuposlechnout.
Murtagh dokáže přemoci Eragona se Safirou pomocí nevysvětlitelné
síly. Přesto se je rozhodne kvůli jejich předchozímu přátelství pustit. Než
odletí, vezme Eragonovi Zar’roc a prohlásí ho za své dědictví, jelikož je
Morzanův starší syn. Pak mu prozradí, že není jediným Morzanovým
synem – Eragon a Murtagh jsou bratři, nebo oba porodila Selena,
Morzanova žena. Dvojčata zjistila pravdu, když zkoumala Eragonovy
vzpomínky toho dne, co přišel do Farthen Dûru.
Eragon je otřesen Murtaghovým odhalením o jejich společném
původu. Nakonec se spojí s Roranem a vesničany z Carvahallu, kteří
připluli na Hořící pláně právě včas, aby pomohli Vardenům v bitvě. Roran
hrdinsky bojuje a povede se mu zabít Dvojčata.
Roran s Eragonem hovoří o jeho podílu na Gerově smrti a bratranci
se nakonec usmíří. Eragon Roranovi slíbí, že mu pomůže zachránit
Katrinu, kterou unesli ra’zakové.










17
b rány temnot
E

ragon hleděl na temnou kamennou věž, v níž se skrývaly
nestvůry, které zavraždily jeho strýce Gera.
Ležel na břiše za vrcholkem písčitého kopce, porostlého řídkou
trávou, trnitým křovím a malými kaktusy ve tvaru růžových poupat.
Křehké řapíky loňského listoví ho píchaly do dlaní, když se plížil, aby
získal lepší výhled na Helgrind, který se tyčil nad okolní krajinou jako
černá dýka vyčuhující z útrob země.
Večerní slunce pokrylo nízké kopce dlouhými, úzkými stíny a – dale -
ko na západě – osvětlovalo hladinu jezera Leona, takže obzor se
proměnil v mihotavý zlatý pás.
Nalevo od sebe Eragon slyšel pravidelný dech svého bratrance
Rorana, který ležel přitisknutý k zemi vedle něj. Takový obvykle neslyšný
proud vzduchu te připadal Eragonovi nepřirozeně hlasitý, protože měl
mnohem bystřejší sluch než dříve. Byla to jedna ze spousty změn, jež se
s ním staly během Agaetí Blödhren, elfské Oslavy Pokrevní přísahy.
Nyní tomu však věnoval pramalou pozornost, nebo zaujatě sledo -
val zástup lidí směřujících k úpatí Helgrindu, kteří sem zjevně
putovali pěšky několik mil z města Dras-Leona. Čelo průvodu tvořila
skupina dvaceti čtyř mužů a žen oblečených v hávech z tlusté kůže. Tahle
skupina se pohybovala podivným způsobem – kulhali a belhali se,
hrbili se a kroutili; kymáceli se na berlích nebo používali paže, aby se
postrčili dopředu na překvapivě krátkých nohou. Takové pohyby ovšem
byly nezbytné, uvědomil si, protože každý z těch dvaceti čtyř postrádal
ruku či nohu nebo nějakou jejich kombinaci. Vůdce skupiny seděl
vzpřímeně na nosítkách nesených šesti naolejovanými otroky v polo-





18
ze, kterou Eragon považoval za obdivuhodný výkon vzhledem k tomu,
že ten člověk – nedokázal určit, zda je to žena, nebo muž – měl jen
trup a hlavu, na jejímž čele se kolébala asi metr vysoká, zdobená
kožená koruna.
„Kněží Helgrindu,“ zamumlal směrem k Roranovi.
„Umějí kouzlit?“
„Možná. Neodvážím se prozkoumat Helgrind svou myslí, dokud neo -
dejdou. Kdyby totiž někteří z nich byli kouzelníci, ucítí i můj sebeslabší
dotek a odhalí naši přítomnost.“
Za kněžími se vlekl dvojstup mladých mužů ovinutých zlatou látkou.
Každý z nich nesl kovový obdélníkový rám dále rozčleněný dvanácti
vodorovnými příčkami, z nichž visely železné zvonky velikosti tuřínů.
Polovina mladíků rámem rázně zatřásla, když udělali krok pravou nohou,
a ozvala se truchlivá kakofonie tónů, zatímco druhá půlka mužů třásla
svými rámy při vykročení levou nohou, až železná srdce narazila o těla
zvonů a vydala žalostný výkřik, který se rozléhal mezi kopci.
Ministranti doprovázeli údery zvonů vlastními výkřiky, sténáním a nářky ve
vzrušené extázi.
Na chvostu výstředního procesí kráčeli obyvatelé Dras-Leony:
šlechtici, obchodníci, několik vysoce postavených vojenských velitelů a
nesourodá směsice těch méně šastných – dělníků, žebráků a obyčejných
pěšáků.
Eragon uvažoval, zda je někde mezi nimi i vládce Dras-Leony,
Marcus Tábor.
Procesí zastavilo na okraji strmého náspu, který obklopoval
Helgrind, a kněží se shromáždili po obou stranách narezlého balvanu s
nablýskaným vrškem. Když celý průvod znehybněl před nahrubo
opracovaným oltářem, postava na nosítkách se pohnula a začala zpívat
hlasem stejně disharmonickým, jako byl předchozí nářek zvonů.
Kazatelův přednes opakovaně pohlcovaly poryvy větru, ale Eragon zaslechl
útržky starověkého jazyka – podivně zkomolené a špatně vyslovené –
promíchané se slovy trpaslíků a urgalů, z nichž všechna byla spojena
zastaralým nářečím Eragonova vlastního jazyka. Ačkoli rozuměl jen
částečně, zachvěl se, nebo velekněz hovořil o věcech, o kterých je
lépe nevědět, o podlé nenávisti, která se po staletí hromadila v temných
zákoutích lidských srdcí, až nakonec začala v nepřítomnosti Jezdců bu-





19
jet, o krvi a šílenství a ohavných obřadech prováděných pod černým
měsícem.
Na konci zvráceného proslovu dva nižší kněží přispěchali kupředu
a pozvedli svého pána – nebo možná paní – z nosítek na oltář. Pak
velekněz vydal stručný rozkaz. Ve vzduchu se jako zářivé hvězdy zaleskla
dvě ostří, jak se zvedla a zase dopadla, a z každého veleknězova ramene
vytryskl potůček krve. Stékala mu po trupu oděném v kůži a pak se
shromažovala na balvanu, dokud nezačala přetékat na štěrk pod oltářem.
Další dva kněží přiskočili, aby zachytili rudý proud do číší, které pak
– když byly plné po okraj – kolovaly mezi členy shromáždění, kteří
z nich dychtivě pili.
„Fuj!“ ulevil si polohlasně Roran. „Zapomněl ses zmínit, že ti zvráce -
ní, pupkatí a pomatení modloslužebníci jsou kanibalové.“
„Ne tak docela. Maso nepojídají.“
Když všichni přítomní svlažili svá hrdla, servilní novici vrátili
nejvyššího kněze na nosítka a ovázali mu ramena pásy bílého plátna. Čistou
látkou brzy začaly prosakovat rudé skvrny.
Rány jako by bezrukému a beznohému veleknězi nijak neublížily,
protože se otočil k zástupu, jehož členové te měli brusinkově rudé rty,
a prohlásil: „Te jste skutečně mými bratry a sestrami, když jste
ochutnali mízu mých žil zde, ve stínu mocného Helgrindu. Krev si žádá krev,
a pokud by někdy měla vaše rodina potřebovat pomoc, udělejte, co
můžete, pro církev i pro ostatní, kteří uznávají moc našeho Strašného
pána... Abychom znovu potvrdili naši poslušnost Triumvirátu, recitujte se
mnou Devět přísah... Při Gormovi, Ildě a Ukrutném Angvarovi
slavnostně přísaháme, že ti budeme vzdávat poctu nejméně třikrát měsíčně,
v hodině před setměním, a pak vykonáme obě, abychom utišili věčný
hlad našeho Velkého a Strašného pána... Slibujeme, že budeme
dodržovat předpisy stanovené v knize Tosk... Slibujeme, že vždy budeme
mít na těle Bregnir a že se navždy zdržíme dvanácti dvanáctek a doteku
zauzlovaného lana, abychom nepropadli zkaženosti...“
Náhlý závan větru odnesl zbytek veleknězovy řeči. Pak Eragon
uviděl, jak každý z posluchačů vytáhl malý, zahnutý nůž a jeden po druhém
se řízli v ohbí lokte a posvětili oltář sprškou své krve.
O pár minut později divoký vítr polevil a Eragon opět uslyšel kněze:
„...a takové věci, po kterých toužíte a prahnete, dostanete jako odmě-





20
nu za svou poslušnost... Náš obřad je u konce. Ovšem pokud jsou mezi
vámi tací, kteří mají dostatek odvahy ukázat skutečnou hloubku své
víry, a předstoupí!“
Shromáždění strnuli a se zaujatými pohledy se předklonili; na tohle
zjevně všichni čekali.
Následovalo dlouhé mlčení, až přítomní začali vypadat zklamaně, ale
nakonec jeden z ministrantů prolomil řady a vykřikl: „Já!“ S potěšeným
jásotem začali jeho bratři pohybovat zvony v rychlém a divokém rytmu,
až se davu zmocnilo takové šílenství, že všichni skákali a křičeli, jako by
přišli o rozum. I když mu obřad připadal odporný, drsná hudba v
Eragonově srdci zažehla jiskru vzrušení a probudila i v něm cosi primitivního
a zvířeckého.
Tmavovlasý mladík shodil zlatý háv, pod nímž neměl nic než koženou
bederní roušku, a vyskočil na oltář. Kolem nohou mu vystříkly rudé
kapky. Postavil se čelem k Helgrindu a začal se zmítat a třást v rytmu
nelítostných železných zvonů tak, jako by ho přepadl nějaký záchvat.
Hlava mu volně visela na prsou, v koutcích úst měl pěnu a házel
pažemi, jako by to byli živí hadi. Svaly se mu leskly potem, až vypadal ve
skomírajícím světle jako bronzová socha.
Zvony brzy dosáhly šíleného rytmu, kdy jeden tón překrýval druhý,
a v tom okamžiku mladík natáhl ruku za sebe. Do ní mu kněz vložil
rukoje prapodivného nástroje: dvě a půl stopy dlouhou zbraň s jedním
ostřím, silnou střenkou, šupinkatou rukojetí a širokou, plochou čepelí,
která se rozšiřovala, takže tvarem i zoubkovaným okrajem na konci
připomínala dračí křídlo. Byl to nástroj vytvořený pro jediný účel:
proříznout brnění, kosti a šlachy stejně snadno, jako by to byl vak s vodou.
Mladík zvedl zbraň tak, že mířila k nejvyššímu vrcholku Helgrindu.
Pak padl na koleno a s nesrozumitelným výkřikem máchl ostřím dolů
přes své pravé zápěstí.
Na skály za oltářem se rozstříkla krev.
Eragon sebou trhnul a odvrátil zrak, před mladíkovými pronikavými
výkřiky však uniknout nemohl. Nešlo o nic, co by dříve neviděl v bitvě,
ale připadalo mu zvrácené dobrovolně se zohavit, když bylo tak snadné
se zmrzačit v každodenním životě.
Stébla trávy zašustila, jak se Roran posunul. Něco si zaklel pod vousy
a pak znovu utichl.





21
Zatímco jeden z kněží ošetřoval mladíkovi ránu – zastavoval mu
krvácení pomocí kouzla – jiný ministrant odvázal od nosítek velekněze
dva otroky, aby je vzápětí připoutal za kotníky k železnému oku
zapuštěnému do oltáře. Pak ministranti vytáhli ze záhybů svých hávů spoustu
balíčků a nakupili je na zem z dosahu otroků.
Když byl obřad u konce, kněží se svým doprovodem vyrazili od
Helgrindu do Dras-Leony a celou cestu cinkali a přitom bědovali. Čerstvě
jednoruký fanatik klopýtal hned za nejvyšším knězem.
Na tváři mu zářil blažený úsměv.
„Tedy...,“ začal Eragon a vypustil zadržovaný dech, když zástup
konečně zmizel za vzdáleným kopcem.
„Tedy co?“
„...cestoval jsem mezi trpaslíky i elfy, ale nic z toho, co dělali, nebylo
tak divné jako praktiky těchto lidí.“
„Jsou to stejné zrůdy jako ra’zakové.“ Roran pohodil bradou
směrem k Helgrindu. „Můžeš konečně zjistit, jestli je Katrina tam někde
uvnitř?“
„Zkusím to. Ale bu připravený k útěku.“
Eragon zavřel oči, pomalu rozprostřel své vědomí a postupně
přecházel od duše jedné živé bytosti ke druhé, jako voda prosakující pískem.
Dotkl se hemživých měst hmyzu horečně spěchajícího za svými
záležitostmi, ještěrek a hadů skrytých mezi horkými skalisky, různých druhů
zpěvavých ptáků a četných malých savců. Hmyz i zvířata se honily
a překypovaly činorodostí, jak se chystali na kvapem se blížící noc, a už
se stahovali do nejrůznějších doupat, nebo – v případě nočních tvorů –
zívali, protahovali se či se jinak připravovali na lov a hledání potravy.
Tak jako tomu bylo u Eragonových smyslů, i jeho schopnost dotýkat
se myšlenek druhých bytostí se zmenšovala se vzrůstající vzdáleností.
Když jeho vědomí dosáhlo úpatí Helgrindu, dokázal vnímat pouze ta
největší zvířata a i ta jen matně.
Opatrně pokračoval, připraven se okamžitě stáhnout, kdyby se náho -
dou otřel o vědomí své kořisti: ra’zaků a jejich létajících rodičů, obřích
lethrblaka. Eragon se odvážil takhle odhalit jenom proto, že rasa ra’zaků
neuměla kouzlit, a nepředpokládal tedy, že jsou to lamači mysli –
nekouzelníci vytrénovaní k boji myšlenkami. Ra’zakové a lethrblaka tako-





22
vá kouzla nepotřebovali, nebo i ty nejstatnější muže dokázali omámit
pouhým dechem.
A třebaže Eragon svým děsivým pátráním riskoval odhalení, on, Roran
a Safira zkrátka museli vědět, jestli ra’zakové vězní Katrinu – Roranovu
snoubenku – v Helgrindu, protože ta odpově rozhodne o tom, zda jejich
výprava bude záchranná, nebo bude jejím cílem zajmout a vyslýchat.
Eragon pátral dlouho a pečlivě. Když se vrátil k sobě, Roran ho
sledoval s výrazem hladového vlka. Šedé oči mu plály tak mocnou směsicí
hněvu, naděje a zoufalství, že se zdálo, jako by jeho pocity měly každou
chvíli vybuchnout a všechno v dosahu spálit plamenem
nepředstavitelné síly, která je schopna rozpustit i samotné skály.
Eragon to chápal.
Katrinin otec, řezník Sloun, zradil Rorana ra’zakům. Když se jim ne -
podařilo chytit Rorana, ra’zakové místo toho unesli z jeho ložnice
Katrinu, tajně ji odvezli z údolí Palancar a ponechali obyvatele Carvahallu
napospas vojákům krále Galbatorixe – což znamenalo jistou smrt nebo
otroctví. Roran nemohl ra’zaky s Katrinou pronásledovat, místo toho
musel co nejrychleji přesvědčit vesničany, aby opustili své domovy
a odešli s ním přes Dračí hory a dál na jih podél pobřeží Alagaësie, kde
se spojili se vzbouřenci Vardeny. Na cestě museli přetrpět mnohá
nebezpečí a těžkosti. Ale takovouto zdlouhavou oklikou se Roran konečně
opět shledal s Eragonem, který znal polohu doupěte ra’zaků a slíbil mu
pomoci zachránit Katrinu.
Jak Roran později vysvětlil, uspěl jen proto, že ho síla touhy hnala do
krajností, jichž se ostatní neodvážili a před nimiž uhýbali, a jedině tak
dokázal přemoci své nepřátele.
Podobná horlivost se te zmocnila i Eragona.
I on by se neohroženě vystavil riziku, pokud by se někdo, na kom mu
záleželo, ocitl v nebezpečí. Rorana měl rád jako vlastního bratra, a
protože si měl Katrinu brát, rozšířil svou rodinu i o ni. Tohle pouto bylo
ještě významnější tím, že Eragon s Roranem byli posledními potomky
jednoho rodu. Svého rodného bratra Murtagha se Eragon zcela zřekl,
takže Roran byl jeho jediný příbuzný, a nyní k tomu tedy ještě přibyla
Katrina.
Ušlechtilé city příbuzenství nebyly jedinou silou, která je poháněla.
Byli posedlí ještě dalším cílem: odplatou! Už když promýšleli, jak vysvo-





23
bodit Katrinu ze spárů ra’zaků, oba válečníci – smrtelník i Dračí jezdec
– toužili zabít zrůdné služebníky krále Galbatorixe, aby se pomstili za
mučení a vraždu Gera, který byl Roranovým otcem a k Eragonovi se
jako otec choval.
Všechny informace, které Eragon shromáždil, byly proto stejně
důležité jak pro něj, tak pro Rorana.
„Myslím, že jsem ji cítil,“ řekl po chvíli. „Nejsem si sice úplně jistý,
protože jsme od Helgrindu hodně daleko a nikdy předtím jsem se její
mysli nedotýkal, ale myslím, že v tom pustém vršku je a že je skrytá
někde blízko pod jeho vrcholkem.“
„Je nemocná? Je zraněná? Sakra, Eragone, neskrývej to přede mnou!
Ublížili jí?“
„V tuhle chvíli ji nic nebolí. Víc ale nedokážu říct. Musel jsem
napnout všechny síly, jen abych rozpoznal plamen jejího vědomí; nemohl
jsem s ní však komunikovat.“ Přesto se Eragon Roranovi raději
nezmínil, že tam objevil ještě další osobu a tušil, kdo to je. Její přítomnost,
pokud se potvrdí, ho velmi znepokojovala. „Nenašel jsem však ra’zaky ani
lethrblaka. I kdybych ra’zaky z nějakého důvodu přehlédl, jejich rodiče
jsou tak velcí, že by jejich životní síla měla vyzařovat jako tisíc luceren,
tak jako Safiřina. Kromě Katriny a pár dalších nejasných skvrnek světla
je Helgrind černý, jenom černý a nic než černý.“
Roran se zamračil, zaal levou pěst a pohlédl na skalnatou horu,
která mizela v šeru, zahalená rudými stíny. Tlumeným, bezvýrazným
hlasem, jako by mluvil sám pro sebe, poznamenal: „Nezáleží na tom, jestli
máš pravdu, nebo se mýlíš.“
„Jak to?“
„Dnes v noci se neodvážíme zaútočit; v noci jsou ra’zakové
nejsilnější, a jestli jsou poblíž, bylo by hloupé s nimi bojovat, když jsme v
nevýhodě. Nemyslíš?“
„Ano.“
„Počkáme proto do úsvitu.“ Roran mávl směrem k otrokům
připoutaným ke krvavému oltáři. „Pokud tou dobou budou ti ubožáci pryč,
budeme vědět, že ra’zakové jsou tady, a můžeme pokračovat podle plánu.
Když ne, bude to pekelná smůla, že nám unikli, ale pustíme otroky,
vysvobodíme Katrinu a poletíme s ní zpátky k Vardenům, než nás
dostihne Murtagh. Tak jako tak pochybuji, že by ra’zakové nechali Katrinu





24
dlouho bez dozoru, pokud ji Galbatorix potřebuje živou, aby ji mohl po -
užít jako nástroj proti mně.“
Eragon přikývl. Přál si osvobodit otroky okamžitě, ale kdyby to
udělali, mohlo by to jejich nepřátele varovat, že je něco v nepořádku.
A kdyby si ra’zakové přišli vyzvednout večeři, ani by se Safirou
nestačili zasáhnout, a otroci by byli pryč. Bitva na otevřeném prostranství
mezi drakem a nestvůrami jako lethrblaka by přilákala pozornost každého
muže, ženy i dítěte na míle daleko. A Eragon nepředpokládal, že by
mohli se Safirou a Roranem přežít, pokud by Galbatorix zjistil, že přišli
sami do jeho království.
Odvrátil pohled od spoutaných mužů. Už kvůli nim doufám, že jsou
ra’zakové na opačném konci Alagaësie, nebo aspoň že nebudou mít dnes
v noci hlad.
V nevyslovené shodě se Eragon s Roranem odplazili zpátky z hřebene
nízkého kopce, za kterým se schovávali. Na úpatí se napůl přikrčili,
otočili se a stále sehnutí utíkali mezi dvěma řadami kopců. Mělká
prohlubeň postupně klesala do úzké, vodou vymleté rozsedliny lemované
drolícími se břidlicovými deskami.
Zatímco Eragon kličkoval mezi pokroucenými jalovci, které byly
rozeseté po rokli, zvedl hlavu a za trsem jehlic spatřil první souhvězdí
krášlící sametové nebe. Hvězdy vypadaly chladné a jasné, jako třpytivé
úlomky ledu. Dál s Roranem klusali na jih ke svému tábořišti, a tak se
raději soustředil na to, kam došlapuje.





25
u táboráku
N

ízká hromádka uhlíků pulsovala jako srdce nějakého obřího
zvířete. Občas se v ní rozzářil shluk zlatých jisker a přeběhl
přes povrch dřeva, než zmizel v doběla rozžhavené prasklině.
Dohořívající zbytky ohně, který si Eragon s Roranem rozdělali,
vrhaly na okolí tlumené červené světlo a odkrývaly kousek kamenité půdy,
pár cínově šedavých keřů, nejasný obrys jalovce o kus dál a pak už nic.
Eragon seděl s bosýma nohama nataženýma k sálající hromádce
rubínových uhlíků, zády se opíral o hrbolaté šupiny Safiřiny mohutné pravé
přední nohy a užíval si teplíčka. Roran seděl naproti němu na nesmírně
tvrdé, sluncem vybledlé a větrem ošlehané kůře starého kmene.
Kdykoli se Roran pohnul, kmen hořce zanaříkal, tak nepříjemně, že si Eragon
chtěl zacpat uši.
V tuhle chvíli však v prohlubni vládl klid. Dokonce i uhlíky
doutnaly potichu; Roran nasbíral jen opravdu vyschlé větve, aby se vyvarovali
kouře, který by mohly zahlédnout oči nepřátel.
Eragon právě Safiře dovyprávěl události celého dne. Obvykle jí nikdy
nemusel říkat, co dělal, protože myšlenky, pocity a další dojmy mezi
nimi proudily stejně snadno jako voda z jedné strany jezera na druhou.
Ale v tomhle okamžiku to bylo nutné, protože během průzkumné
výpravy Eragon ponechával svou mysl důkladně obrněnou, kromě chvíle,
kdy s ní prozkoumával doupě ra’zaků.
Po delší odmlce v rozhovoru Safira zívla a odkryla tak dlouhé řady
hrůzostrašných zubů. I když jsou ra’zakové krutí a zlí, patří jim můj obdiv
za to, že umějí očarovat svou obě tak, aby se chtěla nechat sežrat zaživa.
Jsou to velcí lovci, když tohle umí... Možná to jednou taky zkusím.





26
Ale ne, cítil Eragon potřebu dodat, s lidmi. Raději to zkus s ovcí.
Lidé nebo ovce: jaký je v tom pro draka rozdíl? Pak se zasmála a ten
zvuk, vycházející z hloubi jejího hrdla, připomínal Eragonovi hřmění.
Eragon se předklonil, protože už ho tlačily Safiřiny ostré šupiny, a
zvedl hůl z hlohového dřeva, která ležela vedle něj. Pohrával si s ní v
dlaních a obdivoval hru světel na naleštěném propletenci kořenů nahoře
a na značně poškrábaném kování a bodci dole.
Než odjeli od Vardenů z Hořících plání, Roran mu tu věc strčil do
ruky se slovy: „Tady máš. Tohle mi vyrobil Fisk po tom, co mě ra’zak klovl
do ramene. Vím, že jsi přišel o meč, a tak si myslím, že by se ti mohla
hodit... Pokud chceš mít další meč, taky dobře, ale zjistil jsem, že jenom
málokterý souboj nemůžeš vyhrát několika ranami dobrou, silnou holí.“
Ve vzpomínce na hůl, kterou stále nosil Brom, se Eragon rozhodl zříci
se nového meče ve prospěch kusu sukovitého hlohu. Poté, co přišel
o Zar’roc, nijak netoužil přijmout jiný, horší meč. Té noci zpevnil jak
hlohovou hůl, tak násadu Roranova kladiva několika kouzly, díky nimž
se nikdy nezlomí, leda pod tím největším tlakem.
Eragona se náhle zmocnil proud vzpomínek: Kolem něj se točilo
nevlídné oranžovo-rudé nebe, když se Safira řítila střemhlav za červeným drakem
a jeho Jezdcem. Vítr mu skučel kolem uší... Prsty ani necítil kvůli ranám,
jimiž odrážel údery protivníka, když s oním Jezdcem bojoval na zemi...
Uprostřed souboje strhl nepříteli helmu, a odkryl tak tvář svého dávného přítele
a společníka na cestách, Murtagha, o kterém si myslel, že je mrtvý... Ten
posměšný úšklebek na Murtaghově tváři, když bral Eragonovi Zar’roc s tím, že
je to on, Eragonův starší bratr, kdo má na červený meč dědičné právo...
Eragon zmateně zamrkal, když válečná vřava v jeho mysli pohasla
a pach krve nahradila příjemná vůně jalovcového dřeva. Přejel si
jazykem přes horní zuby, aby zahnal pachu žluči, kterou cítil v ústech.
Murtagh.
Už samo to jméno vyvolávalo v Eragonovi změ podivných pocitů.
Na jednu stranu měl Murtagha rád. Murtagh přece zachránil Eragona
a Safiru před ra’zaky po jejich první, nešastné návštěvě Dras-Leony;
riskoval život, aby pomohl dostat Eragona z Gil’eadu; osvědčil se v bitvě
o Farthen Dûr; a navzdory mučení, jemuž byl pak nepochybně
vystaven, se rozhodl vyložit si rozkazy Galbatorixe takovým způsobem, který
mu dovolil pustit Eragona se Safirou po bitvě na Hořících pláních, mís-





27
to aby je zajal. Nebyla to Murtaghova chyba, že ho Dvojčata unesla; že
se pro něj vylíhl ten rudý drak, Trn; nebo že Galbatorix zjistil jejich
skutečná jména, pomocí nichž si od Murtagha i od Trna vynutil přísahu
věrnosti ve starověkém jazyce.
Za nic z toho Murtagh nemohl. Byl obětí osudu, a to už ode dne, kdy
se narodil.
A přesto... Třebaže Murtagh sloužil Galbatorixovi proti své vůli
a ošklivila se mu ta zvěrstva, která ho král nutil páchat, část jeho
osobnosti si patrně vychutnávala nově nabytou moc. Během nedávného
střetu mezi Vardeny a Královstvím na Hořících pláních se Murtagh
rozhodl zavraždit krále trpaslíků Hrothgara, ačkoli mu to Galbatorix
nenakázal. Nechal Eragona se Safirou jít, to sice ano, ale teprve když je
porazil v nemilosrdném souboji a vyslechl si Eragonovy prosby, aby jim dal
svobodu.
A Murtagh měl také až příliš velké potěšení z bolesti, kterou
Eragonovi způsobil svým odhalením, že oba jsou syny Morzana – prvního
a posledního z třinácti Dračích jezdců, Křivopřísežníků, kteří zradili své
druhy Galbatorixovi.
Te, čtyři dny po bitvě, Eragona napadlo ještě jedno vysvětlení:
Možná Murtagha těšilo sledovat, jak někdo další vzal na svá bedra stejné
strašlivé břemeno, jaké on nosí celý život.
A už to byla pravda, nebo ne, Eragon měl dojem, že Murtagh uvítal
svou novou roli ze stejného důvodu, z jakého se pes, kterého
bezdůvodně bičovali, jednoho dne obrátí proti svému pánovi a zaútočí na něj.
Murtagh byl bit jako žito a te měl konečně příležitost to oplatit světu,
který vůči němu neprojevil mnoho laskavosti.
Ale i když možná v Murtaghově srdci zůstala ještě špetka dobra, on
a Eragon byli přesto odsouzeni k nesmiřitelnému nepřátelství, nebo
Murtaghovy sliby ve starověkém jazyce ho budou navěky poutat ke
Galbatorixovi nerozbitnými okovy.
Kéž by byl býval neodešel s Ažihadem pronásledovat urgaly pod Farthen
Dûrem. Nebo kdybych byl býval aspoň o trochu rychlejší, tak by Dvojčata...
Eragone, vstoupila do jeho myšlenek Safira.
Probral se a přikývl, vděčný za její vyrušení. Velmi se snažil vyhnout
přemítání o Murtaghovi nebo o jejich společných rodičích, takové
myšlenky ho však často přepadaly, když to nejméně čekal.





28
Eragon se pomalu nadechl a vydechl, aby si vyčistil hlavu, a pokoušel
se vrátit v myšlenkách zpátky do přítomnosti, ale nevedlo se mu to.
To ráno po obrovské bitvě na Hořících pláních – Vardenové se právě
usilovně přeskupovali a připravovali se na pochod za královskými
vojsky, která se stáhla několik mil proti proudu řeky Jiet – šel Eragon za
Nasuadou a Aryou, vysvětlil jim Roranovu obtížnou situaci a požádal je
o svolení, aby mohl svému bratranci pomoci. Neuspěl. Obě ženy ostře
protestovaly a Nasuada to označila za „nesmyslný plán, který bude mít
katastrofální důsledky pro celou Alagaësii, pokud se nezdaří.“
Dlouho se vášnivě dohadovali, až Safira nakonec přerušila spor
řevem, který otřásl stěnami velitelského stanu. Pak prohlásila: Jsem
podrážděná a unavená a Eragon vám nedokáže situaci pořádně vysvětlit.
Máme snad důležitější věci na práci než tady stát a hádat se jako malé děti!?...
Takže te mě poslouchejte.
Je těžké přít se s drakem, pomyslel si Eragon.
Podrobnosti Safiřiny argumentace byly složité, ale základní linie jejího
vysvětlení byla přehledná. Podporovala Eragona, protože chápala, co pro
něj zamýšlená výprava znamená; Eragon podporoval Rorana kvůli lásce
a rodině a protože věděl, že Roran by se vydal hledat Katrinu i bez něj a že
by sám ra’zaky nikdy nedokázal porazit. Také dokud Království drží
Katrinu v zajetí, Roran – a jeho prostřednictvím i Eragon – mohou snadno
podlehnout Galbatorixově manipulaci. Kdyby totiž tyran pohrozil, že Katrinu
zabije, Roran by neměl jinou volbu než se podřídit jeho požadavkům.
Bylo proto nejlepší vyspravit tuhle trhlinu v jejich obraně dřív, než ji
nepřítel využije.
A načasování měli dokonalé. Ani Galbatorix, ani ra’zakové nebudou
čekat útok uprostřed Království v době, kdy Vardenové usilovně bojují
s královskými oddíly poblíž hranic Surdy. Murtagh a Trn byli viděni, jak
letí směrem k Urû’baenu – nepochybně proto, aby byli osobně
potrestáni – a Nasuada s Aryou souhlasily s Eragonem, že ti dva pak
pravděpodobně budou pokračovat na sever, aby se utkali s královnou Islanzadí
a jejím vojskem, jakmile se elfové ukáží a poprvé zaútočí. A jestliže to
bude možné, bylo by dobré zbavit se ra’zaků dřív, než začnou zastrašovat
vardenské bojovníky a podkopávat jejich morálku.
Safira pak podotkla, samozřejmě tou nejdiplomatičtější cestou, že po -
kud by Nasuada Eragonovi coby jeho velitel a vůdce zakázala zúčastnit





29
se téhle výpravy, naruší tím jejich vztah záští a neshodami, které by
mohly podrývat věc Vardenů. Je to ovšem na tobě, upozornila ji Safira. Nech si
Eragona tady, jestli chceš. Ale na mě se jeho závazky nevztahují a já jsem se
rozhodla přidat k Roranovi. Zdá se, že by to mohlo být hezké dobrodružství.
Eragonovi po rtech přelétl lehký úsměv, když si tu situaci vybavil.
Váha Safiřina prohlášení a její nenapadnutelná logika přesvědčily
Nasuadu s Aryou, aby mu, by nerady, svolení daly.
Potom Nasuada řekla: „Důvěřujeme vašemu úsudku, Eragone a
Safiro. Jak ve vašem, tak v našem zájmu doufám, že se tahle výprava
vydaří.“ Z jejího tónu si Eragon nebyl jistý, zda její slova znamenala upřímné
přání, nebo nepřímou hrozbu.
Strávil zbytek toho dne balením zásob, studoval se Safirou mapy
Království a prováděl zaklínadla, která považoval za nezbytná – třeba aby
zabránil Galbatorixovi a jeho přisluhovačům nazírat Rorana.
Následující ráno Eragon s Roranem vylezli Safiře na hřbet, vylétli
nad oranžové mraky, které nehybně stály nad Hořícími pláněmi, a
zamířili na severovýchod. Safira letěla bez přestávky, dokud slunce
nepřeplulo přes celou nebeskou klenbu a nezastínil je obzor, a pak zase
nevystoupalo vzhůru v úchvatném žáru rudých a žlutých odstínů.
První úsek cesty je dovedl k málo obydlenému pohraničí Království.
Tam se stočili na západ k Dras-Leoně a Helgrindu. Od té doby už
cestovali jen v noci, aby si jich nevšiml nikdo z četných vesniček
rozesetých po pastvinách, ležících mezi nimi a cílem jejich putování.
Eragon s Roranem se museli zachumlat do plášů a kožešin a vzít si
vlněné palčáky a čapky, protože Safira se rozhodla vystoupat nad ledové
vrcholky většiny hor, kde byl vzduch řídký a suchý a pálil je v plicích,
aby si jich nevšiml farmář ošetřující na poli nemocné tele nebo třeba
bystrozraký hlídač na obchůzce. Kdyby někdo náhodou pohlédl vzhůru,
když mu Safira prolétala nad hlavou, nevypadala by te větší než orel.
Kamkoli přišli, tam viděl Eragon důkazy právě probíhající války:
tábořiště vojáků, vozy plné zásob přiražené na noc k sobě, a řady mužů
s železnými obojky, které odváděli z jejich domovů, aby bojovali za
Galbatorixe. Množství sil shromažovaných proti Vardenům bylo skutečně
znepokojivé.
Ke konci druhé noci se v dálce objevil Helgrind: masa členitých
sloupů, zastřená a zlověstná v bledém světle, které předcházelo úsvitu. Sa-





30
fira přistála v prohlubni, kde se te nacházeli, a prospali skoro celý den,
než se vydali na další průzkum.
Z ohně se vznesla sprška jantarových smítek a chvíli vířila, když
Roran hodil větev na rozpadající se uhlíky. „Zima,“ konstatoval.
Než Eragon stačil odpovědět, uslyšel znepokojivý skřípavý zvuk, jako
když někdo vytasí meč.
Nepřemýšlel; vrhnul se opačným směrem, jednou se překulil a
rovnou se zvedl do přikrčeného postoje, v ruce hlohovou hůl, připravenou
odrazit blížící se úder. Roran byl skoro stejně rychlý. Popadl ze země svůj
štít, seskočil z klády, na které seděl, a vytáhl z opasku kladivo – to
všechno během pár vteřin.
Ztuhli ve střehu a čekali na útok.
Eragonovi bušilo srdce jako o závod a svaly se mu chvěly, očima
prohledával temné okolí a hledal sebemenší náznak pohybu.
Nic necítím, oznámila mu Safira.
Když uběhlo několik minut a nic se nedělo, Eragon propátral myslí
i okolní krajinu. „Nikdo,“ oznámil ostatním. Pak se ponořil hluboko do
svého nitra, až tam, kde se mohl napojit na magii, a pronesl: „Brisingr
raudhr!“ Několik stop před ním se rozzářilo jasně rudé světlo, nehybně
se vznášelo ve výšce očí a vyplnilo prohlubeň slabým jasem. Trochu se
pohnul a světlo sledovalo jeho pohyb, jako by s ním bylo spojené
nějakou neviditelnou tyčí.
Společně s Roranem se vydali roklí, která se stáčela na východ,
k místu, odkud zaslechli podezřelý zvuk. Drželi zbraně v pohotovosti
a obezřetně postupovali krok za krokem, připraveni se okamžitě bránit.
Asi deset metrů od tábora Roran zvedl ruku, aby Eragona zastavil, a pak
ukázal na břidlicovou tabulku, ležící na trsu trávy. Vypadala, jako by na
to místo vůbec nepatřila. Když si Roran klekl a přejel po tabulce
drobným úlomkem břidlice, ozvalo se stejné ocelové zaskřípění, jaké slyšeli
předtím.
„Musela odněkud spadnout,“ usoudil Eragon, když si prohlížel stěny
rokle. Dovolil světlu zhasnout.
Roran přikývl, vstal a oprášil si prach z kalhot.
Když se vraceli k Safiře, Eragon uvažoval o tom, jak bleskově
zareagovali. Srdce se mu stále svíralo do tvrdého, bolestivého uzle, ruce se
mu třásly a chtělo se mu vyrazit do divočiny a utíkat bez zastavení ně-





31
kolik mil. Dřív bychom takhle nevyskočili, napadlo ho. Důvod jejich
ostražitosti však nebyl žádnou záhadou: každý další boj je pokaždé připravil
o trochu klidu, takže jim nakonec nezbylo nic než obnažené nervy,
které vibrovaly při sebemenším znepokojení.
Roran zřejmě rozjímal o něčem podobném, protože se zničehonic
zeptal: „Vidíš je?“
„Koho?“
„Muže, které jsi zabil. Vidíš je ve snech?“
„Někdy.“
Mihotavé světlo žhavých uhlíků ozářilo zespoda Roranovu tvář, až
vznikly temné stíny nad jeho ústy a přes čelo, dodávající jeho očím
s těžkými, přivřenými víčky zlověstný vzhled. Mluvil pomalu, jako by
obtížně hledal slova. „Nikdy jsem nechtěl být válečníkem. Samozřejmě
jsem sníval o krvi a slávě, když jsem býval mladší, jako každý chlapec,
ale důležitá pro mě byla především půda. Ta a naše rodina... Ale pak
jsem musel zabíjet... Zabíjel jsem a zabíjel a ty jsi jich zabil ještě víc.“
Zahleděl se do nějakého vzdáleného místa, které mohl vidět jenom on.
„Třeba ti dva muži v Nardě... Už jsem ti o nich říkal?“
Říkal, ale Eragon zavrtěl hlavou a mlčky vyčkával.
„Byli to strážní u hlavní brány... Byli dva a ten muž vpravo, víš, ten
měl úplně bílé vlasy. Pamatuju si to dobře, protože mu nemohlo být víc
než takových pětadvacet. Oba na sobě měli Galbatorixův znak, ale
hovořili, jako by byli z Nardy. Nešlo o vojáky z povolání. Byli to
pravděpodobně obyčejní chlapi, co se rozhodli pomoci chránit své domovy před
urgaly, piráty, bandity... Nechtěli jsme jim zkřivit ani vlásek. Přísahám
ti, Eragone, to jsme vůbec neplánovali. Ale neměl jsem na vybranou.
Poznali mě. Bodl jsem toho bělovlasého muže pod bradu... Bylo to, jako
když náš otec podřízl krk praseti. A pak ten druhý, tomu jsem roztříštil
lebku. Stále ještě cítím, jak ta kost povolila... Pamatuju si dopodrobna
každou ránu, kterou jsem zasadil, od vojáků v Carvahallu až po ty na
Hořících pláních... Víš, když někdy zavřu oči, nemůžu spát, protože mi
jasně plane před očima zář požáru, který jsme rozpoutali v docích v
Teirmu. V takových chvílích mám pocit, že se z toho zblázním.“
Eragon zjistil, že svírá hůl takovou silou, až mu zbělely klouby a na
spodní straně zápěstí mu vystupují šlachy. „Jo,“ přikývl zachmuřeně.
„Nejdřív to byli jen urgalové, pak to byli lidé a urgalové, a te tahle bi-





32
tva... Vím, že to, co děláme, je správné, ale to správné nemusí být
snadné. Kvůli tomu, kdo jsme, Vardenové očekávají, že budeme stát se
Safirou v čele jejich vojska a vraždit celé prapory vojáků. Děláme to tedy.
A dělali jsme.“ Hlas se mu zadrhl a on zmlkl.
Vřava doprovází každou velkou změnu, promluvila k nim oběma Safira.
A my jsme okusili víc než pořádnou dávku, protože jsme hybnou silou té
změny. Jsem drak a nelituji smrti těch, kdo nás ohrožovali. Zabít stráže v Nardě
možná není skutek, který by se měl opěvovat, ale ani takový, za který by měl
člověk pociovat vinu. Musels to udělat. Když musíš bojovat, Rorane, nedává
ti divoká radost z boje křídla? Nezakusil jsi potěšení, že stojíš proti
rovnocennému protivníkovi, a uspokojení, když vidíš těla svých nepřátel na hromadě
před sebou? Eragone, tys to zažil. Pomoz mi to vysvětlit tvému bratranci.
Eragon zíral do uhlíků. Vyslovila velkou pravdu, kterou si sám
nechtěl přiznat; snad proto, že kdyby souhlasil s tím, že člověk může mít
požitek z násilí, znamenalo by to, že je někým, kým by dřív vždycky
opovrhoval. A tak raději mlčel. Zdálo se, že Roran sedící naproti němu je
na tom podobně.
Něžnějším hlasem Safira dodala: Nezlob se. Nechtěla jsem tě rozčílit...
Někdy zapomínám, že sis stále ještě nezvykl na tyhle pocity, zatímco já
musela bojovat zuby nehty o přežití od chvíle, co jsem se vylíhla.
Eragon vstal, přešel k sedlovým brašnám a vytáhl malou
kameninovou nádobku, kterou dostal od Orika před odjezdem, a dal si dva
pořádné doušky malinové medoviny. Zahřály ho v žaludku. S úšklebkem
podal lahvičku Roranovi, aby se také napil.
Po něko


Christopher Paolini

CHRISTOPHER PAOLINI


17. 11. 1983

Christopher Paolini je americký spisovatel, autor knih Eragon, Eldest a Brisingr.

Paolini se narodil v listopadu roku 1983 v Jižní Kalifornii. Mimo několika let na Aljašce žil se svými rodiči, mladší sestrou Angelou a kočkou s kokršpanělem v Montaně. K tvorbě ho inspirovala místní nádherná příroda.

Doma ho učili rodiče. V této době psal krátké příběhy a rád navštěvoval knihovnu, kde četl knihy žánru fantasy. Když psal, rád se nechával inspirovat vážnou hudbou. Poslouchal například Beethovena nebo Wagnera.

Svojí první verzi Eragona napsal v patnácti letech. Nikdy jí nechtěl publikovat, psal pro radost. Všechny postavy si vymýšlel, kromě čarodějnice Angely, v které najdete jeho sestru. Po několika letech tuto první verzi upravil a dal přečíst rodině. Všichni byli z díla nadšeni. Poté sjednotil grafickou úpravu knihy a navrhl i mapu, která se objevila ve vydání knihy. Spoustu času mu trvalo vytvořit na počítači obrázek oka draka Safiry. Kniha přišla poprvé do tisku. Objevila se v knihovnách a školách. V roce 2002 byla kniha vydána v rodinném nakladatelství jeho rodičů, Paolini International LLC. Kniha poté vyšla v nakladatelství Knopf Books for Young Readers a dalších v jednotlivých překladech. U nás vyšla v nakladatelství Fragment. Paolini o příběhu tvrdí, že ho změnil stejně jako hlavního hrdinu, Eragona.




       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist