načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Břeclav-Pohansko VIII. -- Hospodářské zázemí centra nebo jen osady v blízkosti centra? – Petr Dresler

Břeclav-Pohansko VIII. -- Hospodářské zázemí centra nebo jen osady v blízkosti centra?

Elektronická kniha: Břeclav-Pohansko VIII.
Autor: Petr Dresler
Podnázev: Hospodářské zázemí centra nebo jen osady v blízkosti centra?

– Studie vychází z projektu „Hospodářské zázemí centra nebo jen osady v blízkosti zázemí centra?“ Grantové agentury ČR, který byl zaměřen na poznání nejbližšího okolí a zázemí velkomoravského opevněného centra na Pohansku u Břeclavi. Pomocí ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  298
+
-
9,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 274
Úprava: 1 online zdroj (275 pages): illustrations
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-210-8417-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Studie vychází z projektu „Hospodářské zázemí centra nebo jen osady v blízkosti zázemí centra?“ Grantové agentury ČR, který byl zaměřen na poznání nejbližšího okolí a zázemí velkomoravského opevněného centra na Pohansku u Břeclavi. Pomocí povrchové prospekce, mikrosondáží i archeologického výzkumu byla zkoumána a analyzována sídelní struktura v okolí lidnatého centra a její vývoj od starohradištního do mladohradištního období (od 8. do 12. století). Kromě hledání sídelní struktury byla sledována i problematika odhadu počtu obyvatel raně středověkého centra i jeho subsistenční strategie. Původní představy o síti zemědělských osad zásobujících obyvatele velkomoravského Pohanska byly kriticky revidovány. Byl představen nový model, který vychází z absence časově shodného osídlení, pokud jsme vůbec schopni takové v archeologickém materiálu identifikovat, kritické revize konstrukčních prvků tradičního modelu a nových, či doposud přehlížených dokladů aktivní účasti obyvatel centra na zemědělské činnosti.

(hospodárské zázemí centra nebo jen osady v blízkosti centra)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petr Dresler - další tituly autora:
Archeologie doby hradištní v České a Slovenské republice Archeologie doby hradištní v České a Slovenské republice
Opevnění Pohanska u Břeclavi Opevnění Pohanska u Břeclavi
Břeclav Pohansko VII. Břeclav Pohansko VII.
Břeclav-Pohansko VIII. Břeclav-Pohansko VIII.
 (e-book)
Opevnění Pohanska u Břeclavi Opevnění Pohanska u Břeclavi
 (e-book)
Povelkomoravská a mladohradištní keramika v prostoru dolního Podyjí Povelkomoravská a mladohradištní keramika v prostoru dolního Podyjí
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

BŘECLAV-POHANSKO VIII.

HOSPODÁŘSKÉ ZÁZEMÍ

CENTRA NEBO JEN OSADY

V BLÍZKOSTI CENTRA?

HOSPODÁŘSKÉ ZÁZEMÍ CENTRA

NEBO JEN OSADY V BLÍZKOSTI CENTRA?

BŘECLAV-POHANSKO VIII.

Petr Dresler


BŘECLAV-POHANSKO VIII.

HOSPODÁŘSKÉ ZÁZEMÍ

CENTRA NEBO JEN OSADY

V BLÍZKOSTI CENTRA?

Mgr. P etr Dresler, Ph.D.


© 2016 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-9132-0 (online : pdf)

ISBN 978-80-210-8417-9 (brožovaná vazba)

Publikace vznikla v rámci řešení projektu Grantové agentury ČR „Hospodářské

zázemí centra nebo jen osady v blízkosti zázemí centra?“ (reg. č. P405-12-P150).

Její vydání bylo podpořeno projektem Grantové agentury ČR „Mezi Velkou

a přemyslovskou Moravou. Archeologie kolapsu a oživení raně středověké

společnosti“ (reg. č. P405/12/0111).

Recenzovali:

Mgr. Branislav Kovár, PhD.

PhDr. Marian Mazuch, Ph.D.


3OBSAH

PŘEDMLUVA ............................................................. 8

1. ÚVOD ................................................................. 9

2. POHANSKO JAKO CENTRUM ...........................................10

2.1. Struktura a systém ..........................................................11

2.1.1. Hrad ...................................................................12

2.1.2. Předhradí a podhradí ...................................................14

2.1.3. Funkce centra ..........................................................14

2.1.4. Chronologie ...........................................................17

2.2. Pohanské systémy a Pohansko v systému ....................................21

2.3. Surovinová/zdrojová základna Pohanska .....................................24

2.3.1. Kámen .................................................................25

2.3.2. Železo .................................................................25

2.3.3. Zemina ................................................................26

2.3.4. Dřevo ..................................................................27

2.4. Přírodní prostředí ...........................................................27

2.4.1. Vegetace nivy ..........................................................27

2.4.2. Vývoj reliéfu ...........................................................28

2.4.3. Archeologický pohled na nivu a její hospodářské využití .................30

2.4.4. Pedologická situace v okolí .............................................35

2.5. Hospodářské zázemí Pohanska – aktuální model .............................37

2.6. Populace Pohanska .........................................................41

2.6.1. Metody odhadu velikosti populace .....................................42

2.6.1.1. Paleodemografie ..................................................42

2.6.1.2. Osídlená plocha ...................................................42

2.6.1.3. Obytné jednotky ..................................................42

2.6.1.4. Obránci opevnění .................................................43

2.6.2. Odhady počtu obyvatel raně středověkých center .......................43

2.6.2.1. Valy u Mikulčic ....................................................43

2.6.2.2. Staré Město / Uherské Hradiště ....................................44

2.6.2.3. Libice nad Cidlinou ................................................44

2.6.2.4. Ostatní lokality ....................................................45

2.7. Nový pokus o odhad velikosti populace Pohanska ...........................46

2.7.1. Paleodemografie .......................................................46

2.7.2. Osídlená plocha ........................................................49

2.7.3. Obytné jednotky .......................................................50

OBSAH


4

3. ZÁZEMÍ POHANSKA ...................................................53

3.1. Prameny ....................................................................53

3.1.1. Sídliště. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

3.1.1.1. Kostice – Zadní hrúd ..............................................53

3.1.1.2. Poštorná – Štoglova jáma ..........................................55

3.1.1.3. Poštorná – Konopliska/FOSFA .....................................57

3.1.1.4. Břeclav – Lány .....................................................59

3.1.1.5. Bernhardsthal – Aulüssen .........................................59

3.1.1.6. Břeclav – Líbivá ...................................................59

3.1.1.7. Hrušky – Dlouhé odměrky .........................................59

3.1.1.8. Ladná – Písečné jochy .............................................61

3.1.1.9. Hrušky – Břeclavské jochy .........................................61

3.1.2. Pohřebiště .............................................................63

3.1.2.1. Kostice – Zadní hrúd ..............................................63

3.1.2.2. Poštorná – Konopliska/FOSFA .....................................65

3.1.2.3. Lanžhot – Padělky .................................................67

3.1.2.4. Bernhardsthal – Kohlfahrt-Heidfleck ...............................71

3.1.2.5. Stará Břeclav – Přední čtvrtky / Zvolenec ...........................73

3.1.2.6. Bernhardsthal – Drei Berge ........................................73

3.1.2.7. Rabensburg – Tiergarten ..........................................74

3.1.2.8. Hrušky / Moravský Žižkov – Břeclavské jochy .......................76

3.1.2.9. Ojedinělé nálezy hrobů a pohřebiště v širším okolí .................79

3.2. Vývoj sídlišť .................................................................79

3.3. Vývoj a struktura pohřebišť ..................................................83

3.4. Zdroje a vývoj populace v zázemí ............................................89

3.4.1. Starohradištní populace ................................................91

3.4.2. Středohradištní populace ..............................................92

4.1. Metoda prospekce ..........................................................95

4. PROSPEKCE ZÁZEMÍ ..................................................95

4.2. Zpracování získaného materiálu ............................................100

4.3. Podkladová data ...........................................................101

4.3.1. Kolmé snímkování ....................................................101

4.3.2. Letecké šikmé snímkování .............................................103

4.3.3. Digitální výškopis .....................................................103

4.4. Etapy průzkumů zájmové oblasti ...........................................105

4.4.1. Průzkumy 2004–2008 .................................................106

4.4.2. Průzkumy 2009–2012 .................................................107

4.4.3. Průzkumy 2013–2014 .................................................111

4.4.4. Mikrosondáže 2012–2014 .............................................112

4.4.4.1. Mikrosondáže v roce 2012 .......................................114

4.4.4.2. Mikrosondáže v roce 2013 ........................................116

4.4.4.3. Mikrosondáže v roce 2014 ........................................117

4.4.5. Detailní analytické průzkumy ..........................................118


5

4.4.5.1. Kostice – Zadní hrúd .............................................119

4.4.5.2. Kostice – Louky od Břeclavska ....................................121

4.4.5.3. Ladná – Písčité jochy .............................................121

4.4.5.4. Břeclav – Líbivá ..................................................121

4.4.5.5. Hrušky – Břeclavské jochy ........................................121

4.4.6. Geofyzikální prospekce v nivním prostoru okolo Pohanska .............125

4.5. Analýza prospekce .........................................................129

4.5.1. Analytická povrchová prospekce ......................................129

4.5.1.1. Středohradištní struktury .........................................133

4.5.1.2. Mladohradištní struktury .........................................139

4.5.1.3. Diskuse ..........................................................140

4.5.2. Mikrosondážní výzkumy ...............................................142

4.5.2.1. Prostorová analýza ...............................................142

4.5.2.2. Kvantitativně kvalitativní analýza .................................146

4.5.3. Detailní analytické průzkumy ..........................................150

5. VÝZKUM SÍDLIŠTĚ V POLOZE NA VČELÁCH ............................152

5.1. Sídelní areály v nivním prostředí ............................................152

5.2. Popis lokality ..............................................................152

5.3. Archeologický výzkum .....................................................155

5.4. Popis nálezové situace .....................................................157

5.5. Nálezový fond .............................................................163

5.5.1. Keramika .............................................................163

5.5.2. Importovaná keramika ................................................167

5.5.3. Importy ...............................................................168

5.5.4. Sklo a tyglík ...........................................................170

5.5.5. Železo ................................................................171

5.5.6. Přesleny ..............................................................171

5.5.7. Brousky a mlýnské kameny ............................................171

5.5.8. KPI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .171 5.6. Chronologie sídliště (spoluautoři John Staeck a Michael Dietz) ...............171

6. VYHODNOCENÍ POVRCHOVÉ PROSPEKCE .............................175

6.1. Interpretace sídelní struktury v nivním prostoru .............................175

6.2. Interpretace sídelní struktury zázemí z pohledu povrchové prospekce .......176

6.3. Diskuse k povrchové prospekci .............................................177

6.3.1. Problém kvantifikace ..................................................177

6.3.2. Problém chronologické determinace ..................................180

7. DISKUSE .............................................................185

7.1. Zázemí center ..............................................................185

7.1.1. Zázemí na příkladu vybraných raně středověkých center ...............188

7.1.1.1. Staré Město / Uherské Hradiště ...................................190

7.1.1.2. Valy u Mikulčic ...................................................195

OBSAH


6

7.1.1.3. Stará Boleslav ....................................................202

7.1.1.4. Pobedim .........................................................206

7.1.1.5. Wolin ............................................................208

7.1.1.6. Haithabu ........................................................211

7.1.1.7. Libice nad Cidlinou ...............................................211

7.2. Zemědělství – subsistence. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214

7.2.1. Zemědělské nástroje ..................................................215

7.2.2. Skladování obilí .......................................................222

7.2.3. Nároky lidí a nároky na lidi .............................................228

8. REKONSTRUKCE ZÁZEMÍ .............................................234

9. ZÁVĚR ...............................................................247

10. LITERATURA .......................................................249

ZKRATKY ..............................................................266

SUMMARY .............................................................267


7

Knihu věnuji své rodině.

Manželce Gabriele, dcerám Emě a Adině a synu Mikulášovi.


8

Výzkum hospodářského zázemí Pohanska u Břeclavi nebyl dlouhou dobu mým hlav

ním předmětem zájmu. Prospekčních akcí v prostoru nad soutokem Moravy a Dyje

jsem se účastnil spíše z pozice terénního a počítačového technika. Mým zájmem

na plný úvazek byl výzkum opevnění Pohanska. Do roku 2008, kdy jsem dokončil

disertaci, mne ani nenapadlo uvažovat o tom, že by se obyvatelé velkomoravského

Pohanska vůbec kdy věnovali zemědělské činnosti – v prostředí, kde přece i dnes je při

každé povodni minimálně deset centimetrů vody, jen vyvýšený a osídlený areál hradiska je suchý. Až když jsme společně s Jiřím Macháčkem začali řešit vývoj osídlení oblasti po zániku velkomoravského útvaru, jsem začal o řadě stávajících konstrukcí a me

tod pochybovat. Jednak jsme při výzkumu na lokalitě v Kosticích – Zadní hrúd mno

ho velkomoravského materiálu nenacházeli, přestože jsme očekávali, že ho tam bude mnoho, jednak jsme při výzkumu destrukce opevnění zjistili, že se pod povodňovými

hlínami neznámého stáří nachází sice tenká, ale vyhovující úrodná půda, ve které jsme

nacházeli velkomoravské artefakty. Také jsem začal studovat původ stávajícího mode

lu, který předpokládá, že se v okolí center nacházejí zemědělské osady, zatímco osad

níci chráněni hradbami se věnují jen a pouze řemeslné činnosti. A nakonec se objevilo

několik nových prací, které k této problematice přistupovaly odlišně a prostřednictvím

jiných výzkumných metod. Tato kniha tedy prezentuje jiný úhel pohledu, jiný model

hospodářského zázemí. Stejně jako je alternativou ke stávajícímu oblíbenému modelu,

může být v důsledku nových nálezů a z nich vyplývajících dat nahrazen.

Kniha by nevznikla bez pomoci řady lidí a institucí. Jen díky finanční podpoře

Grantové agentury ČR přidělené projektu (reg. č. P405-12-P150) bylo možné realizo

vat náročné sondážní práce v nejbližším okolí Pohanska. Nebýt současného vedoucího

Ústavu archeologie a muzeologie Jiřího Macháčka a řešitele projektu Grantové agentury ČR (reg. č. P405/12/0111), kniha by nebyla vydána. Nemohu zapomenout na bývalé

ho vedoucího Ústavu archeologie a muzeologie Zdeňka Měřínského, který výzkum pod

poroval vytvořením dobrého pracovního prostředí. Ze spolupracovníků musím zmínit

Pavla Čápa, který byl vždy na Pohansku nápomocen radou a trpělivým nasloucháním.

Velkou zásluhu na práci mají studenti archeologie, kteří se účastnili sondáží, prospekcí,

laboratorních a dokumentačních prací. Z těch nejaktivnějších bych rád uvedl Vojtěcha Noska, Barboru Machovou, Lukáše Gurského, Margitu Filipovou, Barboru Vrábelovou,

Jiřího Grünseisena, Michaelu Prišťákovou, Jana Zemana a Michala Vágnera. Na sondážích a výzkumech lokality Břeclav – Na včelách se podíleli také studenti z CzechAmerican Archaeological Field School pod vedením Dr. Michaela Dietze a Dr. Johna

Staecka z College of DuPage, Glen Ellyn (USA). Děkuji rovněž Miroslavě Pluháčkové

a Ireně Loskotové za pomoc ve finálních fázích přípravy vydání. Důležitý je i přínos pra

covníků grafického studia Metoda, jež se ujalo sazby, Aleny Benešové, která proved

la výbornou jazykovou korekturu, Irmy Charvátové a Tonyho Longa, kteří se postarali

o cizojazyčné překlady. Děkuji také Aleně Trojákové, Janě Dvořákové a Aleně Albíniové

za snadné proplutí divokými vodami účetní a personální administrativy projektu.

PŘEDMLUVA


9

Na  velkomoravské hradisko Pohansko u  Břeclavi bylo do  roku 2003 pohlíženo pri

márně centralisticky a až na ojedinělé příspěvky, vztahující se spíše na širší region jiho

východního cípu Moravy (Dostál 1987; Měřínský 1980), nebylo nejbližší okolí a zázemí

Pohanska vůbec podrobně řešeno. Až výzkum raně středověké osady Břeclav – Líbivá

(Macháček 2001c) a prediktivní modelování J. Goláně (Goláň 2003; Goláň – Macháček

2004) otevřely otázku hospodářského zázemí a byla zahájena systematická analytická

povrchová prospekce. Analýza získaných dat pak posloužila k řadě modelů a mode

lových úvah o  struktuře a  významu hospodářského zázemí velkomoravské aglome

race i následujícího vývoje v 10. a 11. století (Dresler – Macháček 2008a, 2008b, 2013).

Všechny hypotézy vycházely z modelu centrální lokality s primární orientací na řeme

slnou výrobu, obchod, vojenství a  křesťanství. Subsistence centra měla být realizo

vána zásobováním z  okolních zemědělských osad, které však nebyly systematicky

zkoumány. Zázemí a  jeho struktura tak musela být zkoumána právě pomocí povr

chové prospekce. Z pořízených dat byla vytvořena struktura interpretovaná jako sys

tém zemědělských osad v  tzv. hospodářském zázemí, které bylo vymezeno vzdále

ností jedné hodiny pěší chůze do centra.

Pokračující prospekce nejenže tuto strukturu potvrdila, ale především zahus

tila, a ze zajištěných dat vyplývá, že se tato struktura víceméně opakuje i pro mladší

období, ale nikoliv pro období starší. Tento poznatek vedl k  tomu, že jsem začal

pochybovat o smysluplnosti vytvořených modelů a struktur. Moje pochybnosti byly

umocněny výzkumem na lokalitě Kostice – Zadní hrúd v letech 2009–2011, kde podle

původních představ mělo být jedno ze zemědělských sídlišť zaměřených primárně

na  zemědělskou produkci směřovanou do  velkomoravského centra na  Pohansku.

Poznatky zjištěné výzkumem podle mne tomuto modelu neodpovídají. Proto jsem se

rozhodl provést revizi nálezového fondu, doplňující prospekce, prospekce v doposud

nezkoumaném prostoru údolní nivy a  kritickou revizi stávajícího modelu hospodář

ského zázemí, který je většinou badatelů pro raný středověk bez pochyb akceptován

a  používán (Moździoch 1999b; Poláček 2008b). Základní otázka zněla: Existuje vůbec

hospodářské zázemí centra, nebo jsou jen osady v blízkosti zázemí centra?

1. ÚVOD

1. ÚVOD


10 Pohansko u Břeclavi je archeologickými výzkumy zkoumáno již více než 55 let. Za tu dobu byly na lokalitě objeveny stopy osídlení od neolitu až do 11. století. Nejvýraznější stopu zanechali lidé na  Pohansku ve  velkomoravském období, kdy byla zastavěna a  osídlena plocha o  výměře minimálně 52 ha. Kompletní přehled výzkumů, včetně publikované literatury, byl prezentován ve speciálních i dílčích pracích (Dresler 2011b; Macháček 2010; Macháček  – Ungerman 2011). Vzhledem ke  své velikosti a  typickým charakteristickým znakům bylo Pohansko od začátku výzkumů řazeno mezi významná centra své doby (Dostál 1980, 1988; Kalousek 1965) a poslední komplexní úvahy jeho význam nesnižují a staví jej na úroveň západoevropských center obchodu (Macháček 2010). Z hlediska hierarchie raně středověkých opevněných lokalit bylo Pohansko také chápáno jako centrum druhého řádu, středisko lokální správy (Staňa 1985). Nověji je v podobných systémech již řazeno mezi lokality první kategorie (Hulínek 2008). 2. POHANSKO JAKO CENTRUM

G

G

I.

II.

0 200

G

A

B

C

D

E

Obrázek 1 – Pohansko u Břeclavi. Hlavní sídlištní areály s vyznačenými plochami výzkumů a sakrálními stavbami. A – kostely; B – opevnění mladší fáze Velmožského dvorce; C – archeologicky prozkoumaná plocha; D – opevnění; E – osídlené areály předhradí.

112. POHANSKO JAKO CENTRUM

2.1. Struktura a systém

Rozdělení Pohanska na tři hlavní areály, centrum, jihozápadní a severovýchodní před

hradí (Obrázek 1), je založeno na předpokládaném významu vymezených ploch, vyvo

zeném z  přítomnosti nebo absence typických movitých i  nemovitých archeologic

kých nálezů. Těmi jsou např. opevnění s  čelní kamennou zdí, sakrální stavby, hroby

s nálezy dokládajícími přítomnost elit, výrobní objekty a areály. Na to, zda existovaly

všechny tyto sídelní areály alespoň po  nějakou dobu vedle sebe a  zda naše hierar

chické dělení je správné, nám může odpovědět vyvážené zpracování získaného mate

riálu a zejména informací.

Obrázek 2 – Pohansko u Břeclavi. Velmožský dvorec (Dostál 1975).

12

2.1.1. Hrad

Centrální část, samotný hrad, byla opevněna 6,5 m širokou, 3 m vysokou a  1  970 m

dlouhou hradbou s čelní kamennou zdí, jílovitohlinitým násypem zpevněným dřevě

nými prvky, na jehož vrcholu předpokládáme dřevěnou palisádu, a vnitřní dřevěnou

stěnou (Dostál 1979; Dresler 2011a, 2011b). Uvnitř tohoto areálu se nacházel dřevěnou

palisádou opevněný tzv. Velmožský dvorec (Obrázek 2), jehož vzory jsou hledány v pro

storu franské říše v tzv. curtis, a který byl jednou přestavovaný a rozšířený až na celko

vou plochu 1 hektar (Dostál 1975; Macháček 2005). Areál Velmožského dvorce je rozdě

len na část rezidenční, shromažďovací, sakrální, funerální a hospodářskou. Rezidenční

část dvorce při severozápadní straně sestává ze skupiny povrchových staveb založe

ných na  kamenných podezdívkách, shromažďovací areál je oddělen od  rezidenční

části prázdným nádvořím a jsou to velké halové stavby na jihovýchodní straně dvorce.

Mezi těmito velkými stavbami a palisádou na jihozápadní straně se nacházejí stavby,

ve  kterých byl pravděpodobně zajišťován běžný hospodářský provoz dvorce. Uvnitř

menší ohrady a později v rámci dvorce se nacházel kamenný jednolodní kostel s při

lehlým pohřebištěm (Obrázek 3), které zasahuje i mimo vymezený areál a na severový

chodní straně respektuje přístupovou komunikaci do dvorce (Kalousek 1971).

Obrázek 3 – Pohansko u Břeclavi. Kostel č. 1 (Dostál 1992).

132. POHANSKO JAKO CENTRUM

Mimo Velmožský dvorec byla plocha hradu osídlena odhadem stovkou čtverco

vých usedlostí o  velikosti až 40 × 40 m složených ze zahloubených jam a  nadzem

ních struktur sloupové i  srubové konstrukce (Obrázek  4), z  nichž určitě šest bylo pro

zkoumáno archeologickým výzkumem a  dalších 20 vymezeno na  základě geomag

netické prospekce (Macháček 2005). Mezi dvory a  vnitřní stěnou hradby se nachá

zely další povrchové i zahloubené obytné stavby a také skupinky hrobů o maximálně

dvanácti jedincích s  převažujícími ženskými a  dětskými pohřby. Tyto usedlosti jsou

na základě starších, současných i mladších analogických případů z prostoru západní

a  severní Evropy interpretovány jako sídlištní jednotky smíšené obytně-výrobní

funkce (Macháček 2008).

Obrázek 4 – Pohansko u Břeclavi. Struktura sídliště v prostoru Lesní školky (Macháček 2005). 2.1.2. Předhradí a podhradí Na  Jižním předhradí je typickým obydlím zahloubená zemnice s  kamennou pecí v  rohu (Vignatiová 1992). Při výzkumu Jižního předhradí byla prozkoumána stovka zemnic a při přepočtu na celou osídlenou plochu lze očekávat v areálu až 300 těchto typických slovanských obytných staveb (Obrázek  5). Není ovšem vyloučeno, že jedna rodina využívala zemnice dvě, případně mohly být některé z nich využívány jako dílny, a to i přesto, že z Jižního předhradí není mnoho dokladů řemeslné výroby (Dresler – Macháček  – Přichystalová 2008). Archeologický výzkum Jižního předhradí probíhal ve  druhé polovině 70.  let 20.  století metodou záchranného výzkumu, a  tak není vyloučeno, že nadzemní struktury mohly uniknout pozornosti. Předhradí byla zřejmě opevněna jenom lehkými konstrukcemi, případně jenom symbolicky vymezena např. násypem nebo lehkou palisádou jako v případě Jižního předhradí, kde byla východní a jihovýchodní strana takto ohraničena (Staeck 2011).

Výzkumy Severovýchodního předhradí byly až do roku 2008 většinou záchranného charakteru, pouze v první polovině 70. let se zřejmě F. Kalousek pokoušel na severním okraji areálu rozsáhlými odkryvy zachytit další kostel (Dostál 1978). Ten se podařilo objevit až v  roce 2006 (Obrázek  6). Severovýchodní předhradí s  nedávno objeveným kamenným kostelem a přilehlým pohřebištěm má obdobnou strukturu zástavby jako centrální část, tj. převládají nadzemní stavby s  ojedinělým výskytem zahloubených zemnic, které stavbám v některých případech zřejmě předcházely a před výstavbou nadzemní části byly úmyslně zlikvidovány a  zasypány (Čáp et al. 2010; 2012; Dostál 1978).

Nově objevené areály severně od předhradí a východně od hradu jsme na základě analogie ze sousední lokality Valy u Mikulčic označili jako podhradí. Na rozdíl od většiny areálu hradu a předhradí byly povrchové stavby postaveny na starších povodňových hlínách nebo na slabě vyvinutém humusovitém horizontu. Zahloubené obytné objekty nebyly prozatím identifikovány ani sondážemi ani geofyzikální prospekcí. Definitivnímu vymezení těchto areálů brání skutečnost, že je většina z nich překryta 0,2–0,3 m tlustou vrstvou povodňových hlín a jílů neznámého stáří. Informace získané archeologickým výzkumem jedné z identifikovaných poloh nás však nutí zrušit tuto předběžnou interpretaci. Podle posledních informací jsou tyto polohy, minimálně v trati Na včelách, výrazně mladší než osídlení centra a předhradí. 2.1.3. Funkce centra Význam Pohanska nespočíval jen v jedné funkci, ale podle J. Macháčka se v něm setkávalo několik rovin, systémů, jejichž existence byla v daném období závislá na vedoucí, respektive vládnoucí složce velkomoravské společnosti. Pohansko bylo zřejmě úmyslně lokováno tak, aby kontrolovalo vstup do jádra útvaru a přechod přes řeku Dyji. Přepokládáme, že Jižní předhradí bylo již na  opačné straně řeky a  centrum se svou téměř 2 km dlouhou hradbou bylo nepřehlédnutelnou citadelou a  reprezentativní vstupní branou. Existence minimálně dvou kamenných kostelů ukazuje na jeho důležitou funkci lokálního církevního centra, přičemž jeden z kostelů sloužil k pohřbívání přední rodiny, u níž na základě nalezených artefaktů není vyloučen jejich přímý vztah

152. POHANSKO JAKO CENTRUM

Obrázek 5 – Pohansko u Břeclavi. Jihozápadní předhradí. Zemnice s kamennou pecí (Vignatiová 1992).

16

k některým pohřbům v Mikulčicích a dalším významným velkomoravským lokalitám

nejen na Moravě (Čáp et al. 2012). Dále se předpokládají i specifické obchodní funkce

Pohanska, a to nejen existence trhu, na kterém byly směňovány kromě lokálních pro

duktů i komodity dálkového obchodu – zřejmě šlo především o předměty pro speciál

ní potřeby panovníka –, čímž by se Pohansko řadilo mezi tzv. emporia, tedy centra

mezinárodního a  dálkového obchodu, jakými byly lokality Ipswich, Hamwic apod.,

v tomto případě ovšem suchozemská (Macháček 2010, 473–518).

Předpokládá se také výrazné rozdělení Pohanska do funkčních areálů: Velmožský

dvorec je považován za  klíčový, vedoucí areál, ve  vnitřním opevněném prostoru se

Obrázek 6 – Pohansko u Břeclavi. Severovýchodní předhradí. Kostel č. 2 (legenda viz Macháček et al. 2014).

172. POHANSKO JAKO CENTRUM

měl v  prostoru Lesní školky nacházet řemeslnický, výrobní, areál. Jižní předhradí je

interpretováno jako sídlo vojenské družiny druhého řádu sloužící k obraně hradiska

a  v  případě potřeby mělo být povoláváno do  vojenských akcí (Vignatiová 1992, 97).

Toto poněkud striktní rozdělení je silně ovlivněno hierarchizačními a systematizačními

tendencemi typickými pro pravěkou a  raně středověkou archeologii. Problematiku

Velmožského dvorce, jeho předloh, významu a  role ve  velkomoravské sídelní struk

tuře ponechme stranou. Jeho ojedinělost, minimálně na území Moravy, neumožňuje

výraznější kritický pohled. Interpretace areálu v Lesní školce jako řemeslnického více

méně vychází z představ B. Dostála, který jeho výzkumu věnoval většinu svého orga

nizačního působení na Pohansku z pozice vedoucího, ale jeho zpracování moderními

prostředky a  pomocí statistických metod provedl až J.  Macháček (Macháček 2001b,

2002, 2007). Ten v  souladu s  názorem B.  Dostála směřuje do  Lesní školky koncentro

vanou řemeslnickou výrobu  – kovářství, kosťařství, textilnictví. Zde měla ve  speciali

zovaných dílnách probíhat intenzivní výroba pro potřeby vládnoucí složky. Nakolik je

možné interpretaci výzkumu v Lesní školce vztáhnout i na další prozkoumané areály,

je věcí další analýzy. Jisté je, že doklady specializované řemeslné výroby na  dalších

plochách centrálního areálu postrádáme. Je tedy řemeslnický areál centrem specia

lizované výroby, nebo se podařilo prozkoumat usedlosti nezbytných řemeslníků, kteří

zde, stejně jako na starších i mladších centrálních místech, zajišťovali nezbytný servis

pro obyvatele a  okolí? Kovářství je sice specializovaná činnost, kterou se podařilo

doložit prozatím jenom na  hradiscích (Klíma 1985), ale v  oblastech bez centrálních

lokalit kovářskou výrobu také neznáme.

Jižní předhradí je výjimečné ze tří hledisek: hlavní obydlím je zemnice, je zde

vysoký počet nálezů militarií a zemědělského nářadí. Původní představy o zeměděl

ské osadě na  předhradí velmi záhy autorka výzkumu J. Vignatiová změnila a  osadu

přiřkla vojenské družině druhého řádu. Sama však uvádí, že tito „bojovníci druhého

řádu“ nebo „vitéz“ byli napůl zemědělci a napůl bojovníci, a to i přesto, že v historic

kých pramenech šlo spíše o  pěšáky než jezdce, kteří podle nálezů zřejmě na  před

hradí byli hlavní vojenskou složkou. Tito „vitéz“ měli být také plně závislí na  obživě

z  vlastního hospodářství, i  když měli být odměňováni podílem z  kořisti (Vignatiová

1992). Podle posledních názorů je tato situace také velmi blízká mladšímu případu

z Míšně a Merseburgu, absence řemeslnických nástrojů, polotovarů či stop po výrobě

je dokladem toho, že se zde neprovozovala řemeslná výroba stejná jako v  případě

Lesní školky (Dresler et al. 2008). Jiná výroba, kterou předpokládá J. Vignatiová, spíše

běžného domácího charakteru, není vyloučena.

2.1.4. Chronologie

Časové vymezení existence Pohanska je v současnosti založeno na dendrochronolo

gických datech a na analýze archeologického materiálu, především keramiky. Nálezy

dřev nebo uhlíků vhodných k  dendrochronologické analýze nejsou časté a  bohu

žel jejich získání je bez systematického nebo revizního výzkumu opevnění dílem

náhody. Vodohospodářské úpravy z  přelomu 70. a  80.  let 20.  století a  velmi malé

srážky v posledních letech způsobily, že hladina spodní vody je dlouhodobě na nízké

úrovni, což by se mohlo stát příčinou shnití dřevěných konstrukcí nejenom studní, ale i  dosud nezkoumaných a  neobjevených mostních konstrukcí v  zaniklých korytech Dyje. I tak lze bezpečně říci, že výstavba Pohanska, vnitřní zástavby i opevnění, je záležitostí 70. a  80.  let 9.  století (Dresler  – Humlová  – et al. 2010). Problematická je chronologie Velmožského dvorce. Původní představy B.  Dostála o  existenci starší fáze dvorce již v první polovině 9. století s počátkem někdy mezi roky 820 a 840 byly založeny na  odhadu trvanlivosti palisádového opevnění dvorce a  počátku pohřbívání na  pohřebišti okolo kostela, které mělo začít až po  příchodu byzantské misie. Opevnění starší fáze Velmožského dvorce měla zaniknout společně s  hradbou, jejíž zánik byl původně podpořen objevem zemnice O10/R14b, kde se u  kamenné pece v  keramické nádobě nacházel depot železných předmětů, datovaných do  blatnicko-mikulčického horizontu. Mladší fáze Velmožského dvorce měla vzniknout až při výstavbě kostela po  roce 863/864 a  zaniknout mezi lety 890 a  910 (Dostál 1979). Nová dendrochronologická datování posunují počátky hradby i  vnitřní zástavby až do druhé poloviny 9. století.

Hůře jsme na  tom se stanovením doby zániku osídlení Pohanska, respektive velkomoravského osídlení. V  porovnáním s  nedalekými Mikulčicemi nebyly doposud na  prozkoumané ploše identifikovány stopy po  útoku nebo nalezeni nepietně uložení jedinci, tak jako je tomu právě v případě mikulčických Valů (Mazuch 2012b, 144). Ani široce pojaté výzkumy destrukce opevnění nepřinesly průkazné stopy po dobývání či pozůstatky obránců. Na  vnitřní straně řezu R11, jde o  severovýchodní úsek opevnění oddělující centrum od Severního předhradí, byly sice pod destrukcí hradby na její vnitřní straně nalezeny kusy lidského skeletu, lebka a páteř, ale vzhledem k chybějícím horním a  dolním končetinám je zřejmé, že mrtvola se nacházela na  tehdejším povrchu delší dobu a byla roztahána zvířaty a až později byla překryta destrukcí hradby (Dresler 2011b, 139).

Obdobné stopy katastrofy, jaké známe z  Mikulčic (Mazuch 2012b), na  Pohansku nebyly shledány, i  přesto, že některé objekty zanikly požárem a  jejich obyvatelé si své vybavení již nevyzvedli. Těchto případů máme na  Jižním i  Severním předhradí několik (obj. 14/JP (Vignatiová 1992, 43); 77/JP (Vignatiová 1992, 43); možná obj. 479/ JP (Vignatiová 1994); obj. 17/SP (Dostál 1983, 180); asi také obj. 194/SP), a v centrální části prozatím pouze jeden případ (obj. 10/R14b (Dostál 1977–1978) (Obrázek 7)). Jejich obdobný charakter, popelovitá výplň a  především vysoký podíl železných předmětů ukazují na  to, že v  určitém okamžiku došlo ve  většině případů k  požáru, který stavby zničil, a to současně s takovou událostí, která znemožnila obyvatelům návrat zpět na  sídliště a  vyzvednutí pro ně jistě životně důležitých předmětů ze spáleniště (Obrázek 8). V případě objektů z Jižního předhradí je J. Vignatiová toho názoru, že obyvatelé zemnic, ve  kterých zůstalo vybavení, se nevrátili např. z  bojové výpravy, jak usuzuje z charakteru sídliště a jejich obyvatel (Vignatiová 1994, 77). Je to jedna z možných variant zániku nejenom těchto objektů, ale i  celého velkomoravského osídlení Pohanska, která ovšem neřeší otázku nebojové části obyvatelstva, např. žen, dětí a starých obyvatel, kteří museli na lokalitě zůstat. Převažující nálezy ztrátových či zlomkových artefaktů ukazují na možnost, že Pohansko v době, kdy jej nebylo v projektované podobě třeba, mohlo být jeho obyvateli poklidně vysídleno.

192. POHANSKO JAKO CENTRUM

Každopádně Pohansko nebylo opuštěno úplně, jak dokládají nálezy keramiky tzv.

mladohradištního rázu v  prostoru opuštěného kostela ve Velmožském dvorci, který

byl obýván ve druhé polovině 10. století (Dostál 1973–1974), případně na přelomu 10.

a  11.  století (Balcárková 2013). Vzhledem k  předpokládanému funkčnímu významu

lokality v pojetí J. Macháčka, tj. jako možného obchodního emporia a centra speciali

zované řemeslné výroby, je reálné, že většina obyvatel opustila Pohansko po kolapsu

velkomoravského systému v prvním desetiletí 9. století, kdy absence nejvyšší elity jed

nak nevyvolávala poptávku po reprezentativních předmětech a zkolabovaný systém

nebyl schopen takovou koncentraci obyvatel organizovat, chránit a udržet na místě.

Dobu, po  kterou existovalo velkomoravské hradisko na  Pohansku ve  své nejrozvi

nutější podobě, je možné vymezit obdobím od 70. let 9. století maximálně do počátku

prvního desetiletí 10. století. Poněkud jiná situace platí pro prostor Severovýchodního

předhradí, kdy již zbytek Pohanska nebyl zřejmě osídlen. V  absolutních hodnotách

lze předpokládat dobu trvání „velkomoravského“ Pohanska v rozmezí 40, maximálně

50 let. To je velice krátká doba ke sledování změn nejen ve hmotné kultuře, ale i vztahů

s okolím.

G

G

" "

"

"

"

"

"

I.

II.

O14/JP O69/JP

O77/JP

O10/R14

O02/R12

O17/SP

O194/SP

0 200

" A

G

B

C

D

E

Obrázek 7 – Pohansko u Břeclavi. Zahloubené objekty s celými železnými artefakty ve výplni. A – objekty;

B – kostely; C – opevnění mladší fáze Velmožského dvorce; D – opevnění; E – osídlené areály předhradí.

20

!

!

A B C D E F

o

0 0.5 1m

Obrázek 8 – Pohansko u Břeclavi. Severovýchodní předhradí. Zemnice O194 se skladem železných předmětů

(Dresler – Přichystalová – Macháček 2014). A – ojedinělé železné předměty; B – železné předměty; C – keramika;

D – kameny pece; E – sloupové jámy; F – horní hrana objektu.2. POHANSKO JAKO CENTRUM 2.2. Pohanské systémy a Pohansko v systému Pohansko bylo většinou řazeno mezi centra nižší kategorie, což vyplývalo z  malého počtu sakrálních staveb, pohřebišť s  reprezentativními nálezy a  také z  pojmenování jedné z  klíčových částí velkomoravské lokality, tzv. Velmožského dvorce (Bialeková 1985, 113–118; Chropovský – Ruttkay 1985, 276; Staňa 1985). Nejmarkantněji se to odrazilo v členění Č. Stani, v němž největší roli hrála zejména plocha lokality, intenzita osídlení, již zmiňované množství sakrálních staveb, případně samotná lokalizace sídliště. Č. Staňa zařadil Pohansko u Břeclavi společně s Pohanskem u Nejdku, Petrovou loukou u Strachotína a hradiskem v Rajhradě do čtvrté skupiny tzv. hospodářských středisek s velmožským dvorcem. Tato skupina je charakteristická plošně rozsáhlými lokalitami oválného půdorysu, bez výrazného vnitřního členění, nacházejícími se v  nížinných polohách v úrodné krajině. Opevněná plocha měla být sporadicky osídlená, výjimkou měl být velmožský dvorec vymezený palisádou. V systému velkomoravské společnosti mělo jít o střediska organizovaná centrální mocí. Centrem byl především dvorec. V době ohrožení plnila tato hradiska i funkci obrannou, což mělo být zřetelné z jejich rozložení v zemi (Staňa 1985, 1990, 74). V této a podobných systematizačních pracích hraje výraznou a zejména negativní roli aktuální stav výzkumů, analýz, množství kvalitních analytických publikací, a jak je zřejmé, i popularizační aktivity. Nejmarkantněji je to viditelné právě v kategorii, do které bylo Pohansko u Břeclavi zařazeno, a již záhy na to upozornil i B. Dostál (Dostál 1988, 151). Ostatní lokality byly zkoumány minimálně, většinou byly provedeny řezy destrukcí opevnění (Strachotín, Nejdek) a plošně malé sondy (Nejdek). Předběžné a dílčí výstupy vedly často k nedostatečně podloženým závěrům, které byly později dále nekriticky přejímány, a domněnky byly konvertovány v dnes neověřitelné faktum. Příkladem je dvorec na hradisku Petrova louka ve Strachotíně (Měřínský 1981, 1982; Měřínský – Pajer 1984) nebo hradisko v Rajhradě – jeho existence byla při poslední kritické analýze zcela zamítnuta (Zapletalová 2002).

Pohled B. Dostála na velkomoravské Pohansko byl do jisté míry ovlivněn V. Hrubým, který pro staroměstsko-uherskohradišťskou aglomeraci stanovil šest, později až deset základních znaků tzv. velkomoravských měst: 1. rozvinutá řemeslná výroba; 2. obchod; 3. vyspělý chov dobytka; 4. široké zemědělské zázemí; 5. opevnění; 6. diferencované formy obydlí; 7. výrazné společenské rozvrstvení; 8. kulturní a  církevní centrum; 9.  správní a  politické centrum; 10. sídlištní kontinuita v  povelkomoravském období (Hrubý 1961, 1965, 1970). B.  Dostál většinu z  nich, kromě třetího a  desátého bodu, pro Pohansko akceptoval a  podle svých představ doložil, ale předpokládal, že Pohansko nabylo raně městského charakteru až ve vrcholné fázi svého vývoje (Dostál 1988, 151). Tento předpoklad vychází z tehdejších názorů na chronologický vývoj Pohanska a chronologické standardy vůbec. Z dnešních názorů na chronologický vývoj lokality vyplývá, že čas dostatečný na vývoj dlouhodobého charakteru u ní nelze předpokládat.

Poslední zhodnocení a  zařazení Pohanska do  systému raného středověku provedl J. Macháček. Ten k Pohansku přistupoval z hlediska teorie systémů a vytvořil tři modely, na  jejichž základě lze velkomoravské centrum interpretovat. Všechny tyto tři modely, munitio, emporium a palatium, jsou na  Pohansku podle něj integrovány v jeden celek (Macháček 2010, 518).

22

Při interpretaci Pohanska, definování tří základních modelů a  hledání obec

ných zákonů fungování velkomoravského centra i  velkomoravského útvaru využil

J.  Macháček teorii systémů, jejíž pomocí se pokusil postihnout nejobecnější rysy

a  zákonitosti systémů, které svými interakcemi definují vlastnosti celku. V  archeo

logii byla teorie systémů použita již na  konci 60.  let 20.  století (Macháček 2010).

Za  úspěšnou aplikaci teorie systémů v  archeologii považuje J.  Macháček práci

C. Renfrewa The Emergence of Civilisation (1972), věnovanou problémům vzniku civi

lizace a kulturním změnám, které se odehrávají v lidské společnosti. Pro popis kul

tury, která dospěla do stadia civilizace, navrhl C. Renfrew tyto prvky a subsystémy:

1. populace a  sídlištní subsystém, 2. subsistenční subsystém, 3. technologicko-ře

meslnický subsystém, 4. sociální subsystém, 5. projektivní a symbolický subsystém,

6. obchodní a  komunikační subsystém. Jejich pomocí se tedy J.  Macháček snažil

popsat základní prvky následných modelů, kterými charakterizoval velkomoravské

Pohansko a interpretoval i mechanismy vedoucí k jeho výstavbě, funkci, významu

a  opuštění. Výrazně na  úkor prvních dvou byly propracovány poslední čtyři sub

systémy. Technologicko-řemeslným subsystémem byla zvýrazněna role řemesel

jako hlavního elementu samotné existence velkomoravského centra na Pohansku.

Řemeslo mělo hrát klíčovou roli právě z důvodu výroby darů (kovových, textilních

a  jiných) specifických pro panovníkovy/náčelníkovy nejbližší a  významné osoby

a této produkci mělo být vše podřízeno. Starší velkomoravský stupeň měl být cha

rakteristický profesionalizací řemeslné produkce, používáním náročných technolo

gií a výrobou organizovanou centrální autoritou. V mladším velkomoravském stupni

předpokládá J. Macháček rychlý rozvoj specializovaných řemesel. Ten je podle něj

nejlépe sledovatelný v produkci keramiky, která v mladším velkomoravském stupni

měla dosáhnout takového rozvoje, že autor již nepředpokládá používání žádné

podomácké keramiky. O  intenzivní řemeslné činnosti uvažuje i  na  dalších pro

zkoumaných areálech centrální části Pohanska, nejenom v  Lesní školce. Zejména

textilní výroba, reprezentovaná přesleny a  kostěnými zašpičatělými nástroji, má

v  relativním zastoupení dominantní pozici na  všech plochách centra vůči oběma

předhradím. Jaký vliv na tento poměr má stav a metoda výzkumu, je zřejmé v pří

padě přeslenů při pohledu na  doplněnou mapu výskytu přeslenů a  závaží ze

Severovýchodního předhradí, kde nově a podrobně zkoumaná plocha z let 2008–

2012 výrazným způsobem přispěla ke  zmnožení nálezů (Březinová  – Přichystalová

2014, Obr. 22). Poslední analýza projevů textilní výroby založená na  vyhodnocení

nálezů přeslenů a  keramických závaží však odmítá specializovanou výrobu váza

nou v  archeologickém kontextu na  specifické zahloubené objekty. Autorky studie

H. Březinová a R. Přichystalová naopak předpokládají spíše podomáckou produkci

textilu, případně tzv. domácí dílnu, organizovanou na  úrovni členů rodiny, kde

nadvýrobek mohl být použit při výměnném obchodu na místní, maximálně regio

nální úrovni (Březinová  – Přichystalová 2014, 205). Areály bez výrazných dokladů

řemeslné specializované výroby byly interpretovány v rámci sociálního subsystému

jako místo osazené obyvateli se speciálním, neproduktivním zaměřením. Jedná se

o areál Jihozápadního předhradí, kde měli být usazeni bojovníci druhého řádu. Co

vlastně po většinu času, kdy nebyli tito bojovníci potřební při vojenských výpravách 2. POHANSKO JAKO CENTRUM nebo obraně Pohanska, dělali, či jakým způsobem bylo zajišťováno jejich zásobování, když se podle názorů J. Vignatiové i J. Macháčka nemohli věnovat zemědělské ani řemeslné výrobě, není potom jasné.

Projektivní a  symbolický subsystém je reprezentován kultovními a  sakrálními stavbami, které na  sebe chronologicky a  prostorově navazují, respektive se střídají, pokud je tedy jejich stávající chronologické zařazení správné. Jisté nejasnosti vyplývají z  faktu, že na  pohřebišti okolo prvního kostela se pohřbívalo ještě dávno poté, co mladší palisáda přestala plnit svoji funkci, a zároveň měla být nedaleko od kostela postavena pohanská svatyně jako projev tzv. pohanské reakce (Dostál 1968). Obě dvě prozkoumané svatyně měly být postaveny v  první polovině 10.  století po  pádu velkomoravského útvaru. Vzhledem k  nejnovějším poznatkům z  pohřebiště okolo druhého kostela bude nezbytné toto datování přehodnotit. Nelze vyloučit, že tzv. pohanská reakce nastala až ve druhé polovině 10. století, přičemž z tohoto období prozatím neznáme žádné hroby kromě těch, které jsou spojovány s kultovním objektem v prostoru tzv. žárového pohřebiště (Macháček – Pleterski 2000).

Obchodní komunikační subsystém je založen na  nálezech předmětů, které lze považovat za importy či doklady kontaktů se vzdálenými oblastmi. Ty se na Pohansko dostávaly z jihovýchodu, ze západu, ale i severu. Jedná se zejména o militaria, např. meče s  damaskovanou čepelí, součásti pásových garnitur, skleněná hladítka, prolamované třmeny, udidla typu Tara, ale i hedvábí apod. (Dostál 1988). Podle J. Macháčka je i malý počet těchto importů dokladem obchodních kontaktů a dálkového obchodu. Opodstatnění malého počtu dokladů importu hledá v  systému redistribuce, kdy se importované cennosti velice rychle uvnitř Moravy a společnosti přemisťovaly. Také to, že Morava ležela de facto na konci obchodní trasy bývalé jantarové stezky, bylo příčinou nízkého počtu luxusních předmětů. Kupcům prý již na konci cesty zbývalo jen malé množství nákladu. Tak prý docházelo ke směně jen obecných komodit, jako jsou látky a drahé kovy. S čím bylo obchodováno na úrovni regionálního trhu, J. Macháček nespecifikuje. Interregionální trh měl být záležitostí vhodných kamenných surovin používaných k výrobě, nebo již hotových žernovů či přeslenů, a železa.

Na základě těchto bodů vytvořil J. Macháček model struktury Pohanska a raně středověkého útvaru popisující proces, jak mohla středoevropská raně středověká civilizace, jak Velkou Moravu nazývá, vzniknout a dále se rozvíjet a také jaké byly kritické momenty, které tento útvar vedly k  zániku (Macháček 2010, 535). Tento model dále rozpracovával a  snažil se vyvolat diskusi o  významu a  stavu výzkumu Velké Moravy, o jejím postavení v rámci raně středověké Evropy (Macháček 2012b, 2015). Jeho finální rekonstrukce Pohanska předpokládá emancipační snahy velkomoravských panovníků. Ti se výstavbou této zcela nové opevněné lokality snažili kontrolovat nejen strategickou komunikaci směřující do jádra útvaru, ale zejména kontrolovat tok a výrobu kvalitních výrobků, které potom distribuovali mezi své věrné. Tak se separovali od stávajícího systému postaveného na  volbě panovníka sněmem a  jako své nástupce mohli určit nebo se jimi stali přímí rodinní příslušníci, synové. Pohansko tedy mělo hrát v  těchto emancipačních plánech jednu z  hlavních rolí, každopádně historický vývoj kompletní přerod systému společnosti neumožnil a  byl ukončen dříve, než se mohl stabilizovat (Macháček 2010).

24

2.3. Surovinová/zdrojová základna Pohanska

Základním prvkům této problematiky byla docela nedávno věnována specializo

vaná studie (Dresler 2012). Práce vycházela především z  aktuálního zpracování kon

strukce opevnění (Dresler 2011b), kovářství (Macháček – Gregerová – et al. 2007) a hrn

čířské produkce (Macháček 2001b). Publikované výpočty se týkaly zejména zdrojů,

množství, způsobu a  doby transportu z  místa těžby na  Pohansko. Klíčovými surovi

nami pro samotný vznik Pohanska, kromě lidských zdrojů, byly kámen, dřevo, hlína

a  písky, železo, textil atd. (Obrázek 9). Zcela mimo zájem úvah zůstávalo zemědělství,

přesněji řečeno, až na krátkodobé výjimky se neuvažovalo o možnosti zemědělského

!(

̧

!(

̧

!(

̧

!(

̧

$+

$

$+

$

$+

$

$+

$

1

2

3

4

$+

$

A

B

C

!(

̧

D

E

F

G

H

0 10 km

Obrázek 9 – Zdroje kamenné a železné suroviny v širším regionu. A – hradiska; B – kamenná surovina použitá

na Valech u Mikulčic a na Pohansku u Břeclavi; C – potenciální zdroj kamenné suroviny; D – zdroj železné rudy

a místa zpracování železa; E – potenciální prostor zdroje dřeva (ideální model); F – fluviální sedimenty říčních

niv; G – hodinová vzdálenost z centra Pohanska u Břeclavi; G – hlavní vodní toky (aktuální stav).

252. POHANSKO JAKO CENTRUM

samozásobitelství obyvatel (Vignatiová 1978, 12), ale vždy byla zdůrazňována role

zemědělských osad v  zázemí (Dostál 1988, 149). To vše bylo sice nezbytné, ale pro

výstavbu a fungování rozsáhlého centra byla nutná také dostatečná populace.

2.3.1. Kámen

Pro výstavbu hradby, kostelů, otopných zařízení a  podezdívek povrchových staveb

byl potřebný kámen, který byl transportován na  vzdálenost 25 km vzdušnou čarou

z  prostoru Holíče, kde byla petrografickými analýzami identifikována nejpravděpo

dobnější místa těžby, vzdálená jen 6 km od Valů u Mikulčic (Macháček – Doláková – et

al. 2007, 305; Šedivý 2010). Pro potřeby centra v Mikulčicích byl kámen sbírán a těžen

ve velkém množství zřejmě poprvé, ačkoliv sběr kamenné suroviny v prostoru Záhoří

fungoval určitě od  časně slovanského období, jak je doloženo kamennými pecemi

v zemnicích a objektech i na Pohansku. Transport kamene z Mikulčic na Pohansko byl

zřejmě prováděn za pomoci lodní dopravy monoxyly, která je ve srovnání se sucho

zemskou mnohem efektivnější. Není vyloučeno, že na  vzdálenějších opevněných

lokalitách v  Podyjí byl používán kámen ze stejných lomů, např. Pohansko u  Nejdku

(Procházka 1989). Podle výpočtů založených na  výtlaku dlabaných lodí bylo reálné

přepravit dostatečné množství kamene potřebného k výstavbě hradby za jeden rok.

Žernovy ze svoru byly dováženy ze 70 km vzdáleného znojemského Podyjí, Pooslaví

z prostoru Čučic, rhyolitové žernovy ze středního Slovenska ze vzdálenosti až 150 km

(Gilíková 1997). Zdroje kamene pro výrobu přeslenů zřejmě pocházejí z  okolí Kobylí

(Březinová – Přichystalová 2014, obr. 25) (Obrázek 10). Stále neznámý je původ vápence

používaného k  výrobě vápna, nezbytného k  výstavbě dvou kamenných kostelů

a podezdívek staveb.

2.3.2. Železo

Železo zpracovávané určitě v minimálně jedné kovárně, prozkoumané v areálu tzv. Lesní

školky, a zřejmě i v dalším objektu na téže ploše pochází patrně z prostoru Moravského

krasu (Souchopová 1986, 1995) a bylo transportováno na Pohansko v surové podobě,

ve formě tzv. hřiven, nebo jako předměty určené k reutilizaci (Macháček – Gregerová –

et al. 2007, 178). Není ovšem vyloučen ani zdroj železných rud a jejich tavba v prostoru

tzv. Rudníku u Vacenovic (cca 15 km od Valů u Mikulčic a 30 km od Pohanska), kde bylo

zjištěno intenzivní osídlení z  laténu, starší doby římské a  raného středověku, ale bez

archeologického výzkumu nelze objekty detekované leteckou prospekcí a nálezy stru

sek přiřadit k identifikovaným kulturám (Hložek 2001). Další doklady železářství pochá

zejí z  Přítluk (15 km od Pohanska) ze starší doby římské (Trňáčková 1956). Není také

vyloučena těžba a  zpracování limonitů v  povodí Myjavy, která ústí do  Moravy v  pro

storu mezi Kúty a  Moravským Svätým Jánem na  Slovensku, odkud je známo velké

množství raně středověkých lokalit s  depoty železných předmětů (Bartošková 1986).

Původ barevných kovů, olova a bronzu, je také nejasný a není vyloučena recyklace pra

věkých nebo starších raně středověkých artefaktů. Zlato a stříbro používané k výrobě

reprezentativního typického velkomoravského šperku bylo snad získáváno obcho

dem či směnou a na Pohansku zpracováváno zřejmě v prostoru Velmožského dvorce

(Hložek 2003).

26

2.3.3. Zemina

Jíl a hlína do hradby, k výmazu stěn, ke konstrukci pražnic a k výrobě keramiky byla

získávána z místních zdrojů. Údolní niva nabízí širokou škálu vhodných surovin, jejichž

těžba není náročná. Transport zeminy při stavbě hradby byl zajišťován pomocí košů

a  pytlů, s  jejichž otisky se setkáváme při výzkumech destrukce opevnění (Dresler

2011b). V  prostoru Lesní školky byla prozkoumána plošně rozsáhlá jáma (obj. 6/LŠ),

interpretovaná jako možná těžební jáma pro keramickou hlínu, jejíž objem by posta

čil k výrobě veškeré keramiky na Pohansku (Dresler 2012).

Obrázek 10 – Zdroj kamenné suroviny pro výrobu přeslenů (převzato z Březinová – Přichystalová 2014).



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.