načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Bratři Kličkové -- První ucelený portrét výjimečných sportovců Vitalije a Vladimíra Kličkových. - Leo G. Linder

Bratři Kličkové -- První ucelený portrét výjimečných sportovců Vitalije a Vladimíra Kličkových.
-15%
sleva

Kniha: Bratři Kličkové -- První ucelený portrét výjimečných sportovců Vitalije a Vladimíra Kličkových.
Autor:

Sledujte jejich dětství na socialistické Ukrajině, jejich kariéru v dobách tvrdých boxerských začátků i ve chvílích, kdy se z nich staly mezinárodní sportovní legendy. Prožijte s nimi ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  349 Kč 296
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-04-06
Počet stran: 336
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 331 stran : ilustrace, portréty, faksimile
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z německého originálu Die Klitschkos (Biografie) ... přeložil David Sajvera
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-15
ISBN: 9788075053473
EAN: 9788075053473
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Sledujte jejich dětství na socialistické Ukrajině, jejich kariéru v dobách tvrdých boxerských začátků i ve chvílích, kdy se z nich staly mezinárodní sportovní legendy. Prožijte s nimi úspěchy i dílčí nezdary, horší období i triumfální návraty stejně jako jejich vzájemné konflikty. Příběh bratrů – boxerů upoutá a inspiruje sportovní fanoušky i ty, kteří dosud nikdy nespatřili ring. Autor Leo G. Linder se vydal na po jejich stopách, mluvil s jejich přáteli a trenéry, aby rozluštil důvody jejich úspěchu.

Předmětná hesla
Klyčko, Vitalij Volodymyrovyč, 1971-
Klyčko, Volodymyr Volodymyrovyč, 1976-
* 20.-21. století
Boxeři -- Ukrajina -- 20.-21. století
Box -- 20.-21. století
životopis
Sport
Kniha je zařazena v kategoriích
Leo G. Linder - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Bratři Kličkové -- První ucelený portrét výjimečných sportovců Vitalije a Vladimíra Kličkových." mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

OPRAVDU ZVLÁŠTNÍ DĚTSTVÍ

• 17 •• 16 •

2.

OPRAVDU ZVLÁŠTNÍ DĚTSTVÍ

VLASTNĚ JSOU TO VŠECHNO JENOM DOMNĚNKY. Už od samého

začátku.

Můžeme se třeba domýšlet, jak přesně vypadala výchova jejich

otce. Je ale pravděpodobné, že se podobala vojenskému výcviku.

Dětství Kličkových je každopádně nerozlučně spjaté s  armádou,

protože jejich otec je důstojník sovětského letectva, který nikdy

neodkládá svoji uniformu – dokonce ani doma, ve vlastním bytě.

Doktor Šeljapov z  ukrajinského armádního sportovního klubu

o něm později řekl, že to byl úžasný muž – nebyl sice nijak zvlášť

vysoký, ale měl tělo dobře vytrénovaného hokejisty. A musímedodat, že umí také nasadit náležitě přísný a zamračený výraz, jímž,

jako těžkými a  neprostupnými mraky, neprojde ani paprsek lidského citu. Jako kdyby jeho tvář byla integrální součástí sovětské

zastrašovací politiky, v níž se řinčí atomovými a jinými zbraněmi.

Ve  své uniformě a  s  tímhle výrazem ztělesňuje Vladimir Rodionovič Kličko státní moc neméně přesvědčivě než vrcholní politici

v moskevském Kremlu.

Tento muž vstoupil do armády z přesvědčení. Od té doby jestále ve službě vlasti – a to i jako manžel a otec. Jeho bezprostředním

podřízeným je jeho starší syn Vitalij, zatímco mladší Vladimir patří

mezi nižší poddůstojníky. Matka zase v  téhle rodině funguje jako

jeho osobní pobočnice. Otcovy příkazy je nutno brát jako rozkazy

od  nadřízeného důstojníka. V  době, kdy je matka Kličková v práci – v mateřské škole nebo v posádkové knihovně – přebírá velení

starší Vitalij, který musí dávat pozor na mladšího Vladimira a ten se

brzy naučí, že po nesplnění rozkazu následuje často trest v podobě

pádného úderu bratrovy ruky.

Mezi povinnosti ženy Naděždy patří, aby měl její muž večer

na  stole teplou večeři a  ráno zase čistou, vyžehlenou uniformu

s  puky ostrými jako břitva. I  sám otec Kličko je ovšem po  všech

stránkách zářným příkladem vzorného plnění služebních povinností. Je tak přesný, že by si podle něj mohl člověk seřizovathodinky. Žádné jiné osobě také nesvěří zodpovědný úkol přišívání nablýskaných knofl íků na jeho služební uniformě. Je jasné, že v téhle

rodině nevládne příliš uvolněná morálka.

Z  čeho tahle přísnost a  vážnost vlastně pramení? Tady nejde

o  nějaké soukromé štěstí. Vždy a  všude – úzký rodinný kruh nevyjímaje – nejde přece o nic menšího než o vítězství nebo porážku

Sovětského svazu. A taky o blaho lidstva či jeho bolestné porobení.

Uniforma je pro něj posvátná. Proto je pro něj posvátná i armáda.

Proto je pro něj posvátný i Sovětský svaz. Pro tyhle hodnoty jepřiraven nasadit i  svůj vlastní život, a  protože tenhle stát potřebuje

zástupy takových obětavých občanů, jako je on, směřuje otec Kličko

svoji výchovu k tomu, aby takoví byli i jeho synové.

BRATŘI KLIČKOVÉ OPRAVDU ZVLÁŠTNÍ DĚTSTVÍ

• 18 • • 19 •

Můžeme se domýšlet, jaké další věci provázejí jejich dětství.

Brutální nahota krajiny, bezútěšnost vojenských základen, nepříznivé přírodní podmínky a  nezdravé podnebí. Tenhle svět není

zrovna místem stvořeným pro děti.

Co pár let se Kličkova domácnost stěhuje na nějaké úplně jiné

místo. Všechny věci naloží na nákladní auto, které je odvezena nejbližší železniční stanici, a pak jedou šest sedm hodin jednotvárnou

krajinou kamsi do  neznáma. Za  okny se střídá popelavá pustina,

prašná step nebo poušť s nahnědlým pískem či kameny. Vypadá to,

že v téhle ohromné zemi je jenom jeden typ krajiny, a když serodina ocitne na konci cesty a vykládá zase celou domácnost z korby

náklaďáku, jejich nový domov nevypadá jinak než ten předchozí:

hnědá pahorkatina bez stromů, kam až oko dohlédne – běhemkrátkých letních měsíců je tu úmorné vedro, zatímco za dlouhé,mrazivé zimy je všechno pohřbeno pod vysokými sněhovými závějemi.

I každá vojenská základna v zemi nikoho vypadá jako tapředchozí. Po každém stěhování se Vladimir a Vitalij ocitají předstejnými rovnoběžnými bytovkami z  šedivých betonových panelů,

osázených nevzhlednými okny, na  něž navazují služební budovy

a vojenské letiště se standardními boudami a baráky. Tenhlekomlex je jako vždy od vnějšího světa hermeticky oddělen několikmetrů vysokými betonovými zdmi s korunou z ostnatého drátu. Dnem

i nocí tu obcházejí hlídky s kalašnikovy v ruce. A venku,za ostnatým drátem, začíná země nikoho. Žádná vesnice, žádný dům nenarušuje monotónní tvář krajiny. Civilisté do  tohoto kraje vůbec

nezabloudí, nejbližší osada je daleko za  horizontem. Sousedi jsou

pouze a  výhradně důstojníci a  jejich rodiny. Všechny cesty, které

rodina Kličkova podnikne, vedou na izolovaná, odlidštěná,nehostinná místa. Izolovaná, odlidštěná a nehostinná jako boxerský ring.

Tato místa mají svá jména. A  nacházejí se na  v  různých částech Sovětského svazu – v Kyrgyzstánu nebo Kazachstánu. Na jejich

jménech nezáleží, protože všechna mají něco společného. Klene se

nad nimi obloha velikého Sovětského svazu, jehož lesk a záře vlévá

žár a  nadšení do  každého srdce. A  pro takovou vlast, jako je Sovětský svaz, má cenu žít, přinášet oběti a snášet jakékoli –i maximálně nepříznivé – životní podmínky. Nikdy na  světě člověk nedýchá tak svobodně. Nikde na světě nejsou lidé šťastnější – Vitalij

a Vladimir to slyší už od mateřské školky. Jejich vlast vytvořilaoptimální podmínky pro radost ze života a lidskou důstojnost a také

pro šlechetnost a hrdinství. A i ta nejošumělejší vojenská základna

na  nejzapadlejší vartě mimo civilizaci pěje ódy na  velikost Sovětského svazu a jeho slávu. Od této základní pravdy se odvíjí ústřední Rodina Kličkových kolem roku 1980

BRATŘI KLIČKOVÉ OPRAVDU ZVLÁŠTNÍ DĚTSTVÍ

• 20 • • 21 •

životní pocit, že i ty nejtěžší podmínky se dají snést. Tenhle pocit

je hrdost na svou vlast, která ve Velké vlastenecké válce vyhnala ze

země okupanty a v roce 1961 vyslala do vesmíru prvního člověka.

Sovětská vlast je průkopníkem lidského pokroku a  proto zákonitě

nese tíhu země a úkolů, které před ní leží.

Tohle je také ústřední motiv výchovy, který se praktikujev Kličkově domácnosti. Cožpak se dá přísnost a disciplína něčímnahradit? Ne, to je jasné, že nedá. Cílem výchovy je přece překonání sebe

samého, schopnost sebezapření. A  rovněž hrdost na  to, že jste to

dokázali. Hrdost, ale ne pýcha. Hrdost, že se k vám váš vlastní otec

nechová jako k  dítěti, ale jako k příslušníku ozbrojených sil. Jako

voják k vojákovi. Jako chlap k chlapovi. A samozřejmě hrdost na to,

že budete jednou jako on.

A  vy, synové Kličkovi, chcete být oba dva jako váš otec. Jste

na něho hrdí, protože je váš vzor, hrdina. A jste také hrdí na svoji

vlast, Sovětský svaz, který je potřeba bránit i na tak odlehlémmístě, kde žijete. Užijete si tu ale taky fůru zábavy, protože je toskvělé místo pro klukovské hry a  dobrodružství. Občas se vysoko nad

vaší hlavou objeví dopravní letadlo letící bůhví kam. Každý den tu

burácejí motory proudových stíhaček. Jsou to bojová letadla, která

byste chtěli jednou pilotovat a nad nimiž žasnete, když vás váš otec

vyvede v  neděli na  prohlídku letiště a  stojí tu vyrovnané v  jedné

řadě pár metrů od vás. Ohromná síla, již má váš otec pod palcem,

soustředěná na jednom místě. V kokpitu migu pak sní Vitalij o tom,

že se stane pilotem. Bude voják, jako jeho otec, vojenský pilot.Později jdou jeho ambice ještě výš, až ke hvězdám.

Jednoho večera potká kluka ze sousedství, který na  něj zírá

s  očima na  vrch hlavy – vzpomíná později Vitalij. Rodiče zrovna

sledují v  televizi přímý přenos z  příprav startu rakety Sojuz s lidskou posádkou na palubě – je to ohromná událost, něco jako nějaká

korunovační mše za  starých časů, u  televizoru nesmí nikdo chybět. Ani Vitalij nechce start rakety propást, ale kluk ze sousedství

ví o  něčem lepším, než je televize. Má s  sebou dalekohled a  oba

společně vystoupají na plochou střechu jejich bytovky. Je jasná letní

noc, modročerné nebe je poseté hvězdami a  najednou se v  dálce

rozzáří nějaké světlo, jasnější než nejjasnější hvězda a stoupávzhůru do vesmíru. Je to Sojuz. V dalekohledu vidí jasnou svítícískvrnu. Ani jeden z kluků ještě v životě nezažil něco tak vzrušujícího.

Na  kosmodrom Bajkonur je to sice několik stovek kilometrů, ale

ten pohled byl úchvatný a oni se můžou na vlastní oči přesvědčit,

že to je pravda: Sovětský svaz dobývá vesmír. Jejich krajani letí

na oběžnou dráhu. Když světlo na obloze zmizí a není už nic vidět,

zůstanou ještě několik minut u  vytržení, pohroužení do hlubokého, až nábožného mlčení. „Bylo to, jako kdyby se nám právě zjevil

Bůh.“ Popsal to později Vitalij.

Naprosto logickým vyústěním pak je, že se chce stát kosmonautem.

Další technické vymoženosti sovětského impéria jsou zpravidla

státním tajemstvím. Nikdo se už nešíří o tom, že na základnáchstíhacích a bombardovacích leteckých pluků jsou uskladněny jaderné

zbraně, ačkoliv o tom musí spousta lidí vědět. Nikdo takénekomentuje časté záchvěvy půdy, které v pravidelných intervalech otřásají

kazašskou stepí. Otec Kličko se o tom doma ani slůvkem nezmíní.

Teprve později vejde ve známost, že se nejednalo o přírodní úkaz,

ale že příčinou těchto zemětřesení byly většinou podzemní jaderné

výbuchy. Semipalatinsk, kde jsou tyto bomby odpalovány, leží jenom desítky kilometrů odsud. Od konce čtyřicátých let, kdy tuStalin zřídil tenhle testovací polygon, do  konce osmdesátých let, kdy

BRATŘI KLIČKOVÉ OPRAVDU ZVLÁŠTNÍ DĚTSTVÍ

• 22 • • 23 •

přestal fungovat, tu bylo otestováno skoro půl tisícovky atomových

bomb. Až do  šedesátých let se tu prováděly dokonce i  nadzemní

výbuchy, aniž by se přitom dodržovala jakákoli bezpečnostníopatření na  ochranu zdraví občanů. Příslušným činitelům pak musela

být nepochybně známa jak příčina pravidelných otřesů, tak i skutečnost, že celá oblast je zamořená radioaktivitou. Tohle ohrožení

bylo ale třeba chápat jako nutnou daň světovému míru a skousnout

ho, stejně jako tisíce větších či menších nedostatků, třeba drolící se

beton na fasádách vojenských ubikací.

Z dnešního pohledu nepochybně absurdní svět. Paranoidníatmosféra se sebedestruktivními rysy. Životy lidí jsou prosáklémyšlenkou boje. Celá společnost žije v permanentním ovzdušíglobální konfrontace, protože za  jejími hranicemi se rozprostírá druhá

půlka světa, nepřátelské území. Zvenčí se do  země bratrů Kličkových dostávají jenom ověřené zprávy o tom, jaké je to tam strašné.

Za  hranicemi jejich země jsou samozřejmě i  spojenci, další socialistické státy, ale těch není zdaleka tolik jako zemí, jejichž občané

trpí pod bičem kapitalistů, jsou jimi zotročováni a přicházejío základní lidskou důstojnost a práva. Sovětský svaz je jakoby ve stavu

permanentního obležení a musí se neustále bránit, a proto je zcela

legitimní každá lidská oběť. Všechno je v zájmu bezpečnostia blaha spoluobčanů. Sebezapření, sebeobětování, odpor a hrdinství by

měly být součástí jejich života.

Hrdinství se ale musí pěstovat už od dětství. Vitalij k tomu má

už od školních let dostatek příležitostí. Kličkovi se usazují vždycky

jenom na  přechodnou dobu, nic netrvá příliš dlouho, ani přátelství, a  s  každým novým stěhováním musí Vitalij bojovat se svými

staršími spolužáky o  uznání a  přijetí v  kolektivu. Jejich respekt

není nikdy zadarmo. Když se jednou dobelhá ze školy s monoklem

na  oku a  krvácejícím nosem, otec Kličko rozhodně odmítne poslouchat jeho nářek a pláč. „Kličko musí vrátit každou ránu, kterou

dostal.“ Řekne mu. „Když se necháš zmlátit, je to jenom tvoje vina.

Pro chlapa je to výzva.“ A Vitalij se tím začne řídit. S jednou věcí

sice nic nezmůže – cesta na vrchol hierarchie je dlouhá –, ale když

už se na vrcholu jednou ocitne, ví, že měl jeho otec pravdu: respekt

si u ostatních nikdy nezjedná vlídným slovem ani pláčem.Spolehlivý recept je nedat se a přejít do protiútoku. Prostě se tím musí nějak

probít, proboxovat. Tak zní první a základní pravidlo.

Měl by to Vitalij u svých spolužáků lehčí, kdyby nakonec dostal

jméno Spartakus, jak jeho otec plánoval? Spartakus Kličko? Byla to

jedna z  alternativ křestního jména krátce předtím, než se prvorozený syn narodil. V roce 1971 totiž běžel v sovětských kinechhollywoodský velkofi lm, monumentální drama o velkém osvoboditeli

otroků Spartakovi a jeho povstání proti vládnoucí třídě a otecKličko, který americké kultuře nebyl jinak příliš nakloněn, se na  fi lm

vypravil a z kina se vrátil kupodivu hluboce pohnutý. Spartakus byl

v zásadě oblíbený hrdina, jehož jednání dobře rezonovalo s ofi ciální

sovětskou ideologií. Možná tedy, že by to bylo to pravé jméno pro

jejich syna. Stačí o tom už jen přesvědčit matku... Kdo ví, možná že

její nesouhlas měl nakonec pozitivní vliv na pozdější boxerskoukariéru jejich syna. Snad právě díky svému neškodnému jménu Vitalij

mohl dojít mnohem dál, než kdyby u jeho starších spolužáků budilo

respekt jméno onoho antického hrdiny. Určitě by se tak neprocvičil

v boji. Bolest je – spolu s nedostatkem – prostě tím, co žene život

někam dál.

K  tomuhle nehostinnému kasárenskému prostředí, kde tváře

kamaráda a  nepřítele často splývají, neodmyslitelně patří burácení proudových letadel, bezútěšné betonové bytovky, chodbys ošla• 25 •

BRATŘI KLIČKOVÉ

paným linoleem, kanceláře zapáchající desinfekčními prostředky

a pocit, že nejste vítaní. V tomhle světě se ale taky naučíte, jakpřežít. Lépe řečeno jak se nevzdávat. Jak vracet rány a přejítdo protiútoku. A naučíte se taky, že je dobré stát při sobě. Kličkova rodina

je sovětský svaz v malém měřítku. To, co je za hranicemi, budínedůvěru. Vladimir a  Vitalij to asi ještě úplně nechápou, ale jejich

prostředí je k tomuhle poznání neomylně přivádí. V tomhle životě

je spoleh jenom na čtyři lidi na světě. Otec, matka, Vitalija Vladimir jsou kompletní čtyřčlenná armáda. Jejich rodina je jejich jediná

výzbroj na cestě vzhůru.

Neměli bychom zapomenout na sny. Sny se musejí brát vážně.

O čem sní mladší Vladimir, zatím ještě nevíme. Starší Vitalij už ale

sní o tom, že se stane vojákem, pilotem stíhačky nebokosmonautem, tedy pokud se nenaskytne nějaké dobrodružnější povolání.

Jsou to sny navýsost ctižádostivého člověka.

3.

V MUZEU BRATRŮ KLIČKOVÝCH

MĚLI BYCHOM ALE PŘECE JENOM UVÉST PÁR FAKTŮ. Otec

Vladimir Rodionovič Kličko přišel na  svět v  roce 1947 ve  Smile,

provinčním městečku nedaleko Čerkas ve  střední Ukrajině. Smila

leží uprostřed rozsáhlé bažinaté nížiny, která na  východě sahá až

k Dněpru. Nacházejí se tu ale i klíčový železniční uzel – křižovatka

důležitých tratí vedoucích ze severu na jih a ze západu na východ.

Vladimir Rodionovič poznává svoji ženu Naděždu Uljanovnu

na studiích. Absolvuje vojenskou vysokou školu, podle všeho někde

v Kyrgyzstánu, ona se stane učitelkou.

Čím to, že to mezi nimi tenkrát zajiskřilo? O  tom se můžeme

opět jenom dohadovat a ani staré fotografi e, které máme k dispozici,

neposkytují naší fantazii žádná konkrétní vodítka. Oba ale vypadají

dobře. Velmi dobře. Zatímco kamenná tvář vojáka z povoláníVladimira Rodionoviče neprozrazuje vůbec nic z toho, co se tehdy událo,

hnědookou krásku po jeho boku si můžeme docela dobře představit



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist